Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2020-04-11 17:07:22

Adolfo Kaminsky. Padělatel, který spoléhal jen na své svědomí

Loni 23. května byla v pařížském Musée d´art et histoire du Judaisme, Muzeu umění a judaismu zahájena výstava s názvem Adolfo Kaminsky, padělatel a fotograf. Pro velký zájem veřejnosti byla výstava prodloužena až do 19. dubna letošního roku, i když nakonec musela být muzea v březnu uzavřena kvůli současné epidemii. Adolfo Kaminsky byl enigmatická postava, neobyčejnou statečnost projevil zejména v době druhé světové války, ale i po osvobození, ve svém padělatelském úsilí nepolevil ani v době dekolonizace, ani za francouzsko-alžírské války; doklady falšoval nejméně třicet let, bezchybně! Obětavě pomáhal pronásledovaným, zachraňoval životy, pomáhal k útěku do bezpečí. A jak sám říká, vždy jsem spoléhal jen na svůj úsudek a svoje svědomí, že jednám správně. Současná expozice je výrazem uznání a obdivu Adolfu Kaminskemu, který letos 11. října oslaví pětadevadesáté narozeniny. Vášeň pro chemii ho už neopustila Adolfo Kaminsky se narodil v roce 1925 v Argentině v Buenos Aires, kam jeho rodiče židovského původu emigrovali v roce 1917 z Gruzie. Posléze se však rodina přestěhovala do Paříže, avšak nebezpečí a sílící antisemitismus ji opět přiměl ke stěhování, tentokrát do Calvadosu v Normandii, tam Kaminského rodinu zastihla druhá světová válka a okupace Francie. Ještě, než Němci obsadili Normandii, pracoval už Adolfo v továrně na barvení látek, chemické postupy ho zcela nadchly… A vášeň pro chemii ho už neopustila, jeho znalosti a neobyčejná zručnost zachránily krátce nato mnoho lidských životů. V říjnu 1943 byl mladičký Adolfo se svým otcem a sourozenci zatčen a deportován do sběrného koncentráku v Drancy u Paříže, odkud vedla cesta už jen do vyhlazovacích táborů. Na intervenci argentinského vyslanectví získali všichni statut non-déportable, tzn. vyjmutí z deportací…; po třech měsících byli všichni propuštěni. Poté se rozhodli, že se rodina rozdělí, naděje na přežití tak bude větší. Osmnáctiletý Adolfo zůstal v Paříži a přidal se k francouzskému odboji k Organisation juive de combat, Židovské odbojové organizaci, padělal doklady pro židovské uprchlíky, stejně jako francouzské Židy, mnozí mu vděčí za svůj život; padělal křestní listy zvláště pro židovské děti, většinou už sirotky, o které dočasně pečoval UGIF, Union générale des Israélites de France, Všeobecný svaz Izraelitů Francie, ale padělal i jiné doklady, např. potravinové lístky. Jeho vlastní carte d´identité, občanský průkaz zněl na jméno Adolf Keller, bytem na ubytovně v rue Jacob 27. Zato skutečný Kaminského padělatelský ateliér byl na tajné adrese v rue des Saints-Pères číslo 17 v centru Paříže; falešné doklady roznášela jeho sestra Perlita a bratr Pablo, doklady distribuovali zejména ve venkovských oblastech a na pařížském předměstí. Padělatelská kuriozita z roku 1968 Po válce, zvláště v letech 1950 až 1960, vyráběl Kaminsky falešné doklady i pro členy podzemní židovské organizace Hagana, která působila na území Palestiny v letech 1920 až 1948, falšoval průkazy totožnosti pro přeživší šoa, aby jim usnadnil emigraci do Palestiny; jeho zfalšované pasy, občanské průkazy kolovaly v jižní Americe, ve Španělsku, Portugalsku a také v Řecku, v zemích, kde panovaly diktatury všeho druhu. Svoji padělatelskou činnost čile rozvinul i v době francouzsko-alžírské války, postavil se zcela za nezávislost Alžírska, na stranu FLN The National Liberation Front, Fronta národního osvobození, hlavní politické a vojenské síly alžírské revoluce, stejně tak v době války ve Vietnamu vybavil nejednoho amerického dezertéra falešným průkazem… Jedna z jeho padělatelských kuriozit pochází z roku 1968, jde o cestovní pas, na kterém do Paříže přijel Daniel Cohn-Bendit, vůdce studentských protestů, aby mohl promluvit na mítinku v době vzrušených událostí Pařížského jara… Krátce nato i Kaminsky musel opustit Paříž, aby se vyhnul oplétačkám s policií, na několik let se uchýlil do Alžírska, kde se seznámil se svojí budoucí ženou Lejlou, z tohoto manželství se narodily tři děti, Atahualpa, José a Sarah.      Jen tušené nebezpečí Padělatel Adolfo Kaminsky měl podle vlastních slov dvě zásady, nikdy nepracoval za úplatu, nechtěl být nikomu vděčný a s nikým finančně spojený, také údajně nespolupracoval s těmi, kteří se dopouštěli násilí. Jak se mu poslední jmenovanou zásadu podařilo dodržet zvláště v případě FLN a jiných podobných organizací, jen těžko říci… Faktem je, že nikdy nenavštívil Stát Izrael, jak sám říká, raději mám nenáboženskou zemi, tu, která vyhlásila Deklaraci práv národů, i když ji ne vždy respektovala. Kaminsky považuje Izrael za příliš náboženský, příliš ideologický. Přál by si Izrael smíšený, kde by oba národy žily ve vzájemné shodě. Toť zatím jen mizející sen. V sedmdesátých letech, kdy se poměry ve společnosti značně zradikalizovaly, ukončil svoji padělatelskou kariéru a začal se plně věnovat svému fotografickému umění, výstava v pařížském Muzeu umění a judaismu přináší četné černobílé záběry z Alžírska (Adrar, 1976), dvě osamělé postavy v písčité krajině, na jiné fotografii vidíme záběry z pařížských zákoutí, většinou jedince nikam nepatřící (Osamělá čekající žena, Paříž, 1946), fotografie s názvem Řádové sestry na pařížském nábřeží (Paříž, 1960), tři do četby ponořené jeptišky na nábřeží u Seiny, i další vystavené fotografie přinášejí pohled na noční Paříž, milence, bleší trhy a portréty dětí v nevlídném městském prostředí… Kaminsky dokázal ve svých fotografiích zachytit své nálady, pocity i dojmy; jeho fotografie jsou střízlivé, zamyšlené a místy i provokující; vystavená díla rozhodně svědčí o jeho velkém pozorovacím talentu i schopnosti vystihnout osobnost člověka, stejně jako atmosféru místa, často jen s tušeným nebezpečím… Průvodcem – katalogem celé výstavy je obsáhlé literární dílo s názvem Adolfo Kaminsky, padělatel, jehož autorkou je jeho dcera Sarah Kaminsky (Calman – Lévy, Paris, 2009, česky vydala Metafora, 2018). {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2024-10-11 07:08:06

Renault ukáže na pařížském autosalonu prototyp Twingo E-Tech. Odkazuje na původní Twingo

Renault přichází s další novinkou, kterou představí na letošním pařížském autosalonu Mondial de l’Auto 2024. Ten se bude konat od 14. do 20. října 2024. Tady francouzská automobilka představí svůj nový elektrický prototyp Renault Twingo E-Tech, který navazuje na legendu první generace Twingo z roku 1992. Nový koncept ztělesňuje ducha původního modelu a reaguje na […]

Čas načtení: 2020-09-02 12:25:48

Umělecké předměty ze židovských galerií, muzeí a bytů se ve Francii v letech 1940 až 1944 kradly ve velkém

Už od roku 1997 probíhá ve Francii velká studie shromažďující informace o vykrádání židovských galerií, muzeí a bytů, jinak řečeno o antisemitské loupeži, která za plného souhlasu vichistické vlády probíhala v letech 1940 až 1944. O této kapitole druhé světové války se dlouho mlčelo, v poměru k šoa se tato skutečnost hlavně krátce po válce považovala ve Francii spíše jen za smutnou epizodu celé tragédie. To se ale změnilo, právě k tomu účelu vznikla v roce 1997 tzv. Mission Mattéoli, pojmenovaná po Jeanu Mattéoli, který stojí v jejím čele.  V březnu minulého roku byla v pařížském Mémorial de la Shoah poprvé zahájena výstava s názvem Le Marché de l´art sous l´Occupation (1940–1944), Obchod s uměleckými předměty za okupace (1940–1944). Výstava přinesla nová zjištění, například jakým způsobem byla tato loupež organizována, jak probíhala arizace, černý trh i dražba. A protože si v těchto dnes celá Francie připomíná osvobození Paříže 25. srpna 1944, je dobré si připomenout i skutečnosti připomínané už méně. Lévitan, Austerlitz a Bassano Expozice připomněla i tragické osudy židovských galeristů, starožitníků a sběratelů umění. A zároveň přiblížila i málo známé skutečnosti o tom, jak okupační moc v tomto punktu šla ruku v ruce s francouzskými antisemitskými institucemi, zejména s Commissariat général aux questions juives, C. G. Q. J., Vrchním komisariátem pro židovské otázky, ale i dalšími orgány vichistické státní správy. Expozice připomněla „Lévitan“, „Austerlitz“ a „Bassano“, pařížské pobočky koncentráku v Drancy, které se staly symbolem nacistické mega-loupeže, první byla specializovaná na nábytek, druhá na porcelán a třetí na vzácné látky. Jen stěhovací a skladovací firma Bedel, dodnes existující, skladovala už v roce 1942 dvacet obrazů z umělecké sbírky Maurice Rothschilda. A jen archiv Vrchního komisariátu pro židovské otázky obsahuje ve svém inventáři 60 tisíc položek o arizaci židovského majetku; 40 tisíc vyrabovaných bytů, 10 tisíc ukradených uměleckých předmětů a počet ukradených vzácných knih jde do milionů.        Göring a Rosenberg Své příležitosti se hned, jak přišel do okupované Paříže, chopil říšský maršál Göring, stejně jako stranický ideolog NSDAP Alfred Rosenberg, který už v roce 1940 založil organizaci Einsatzstab Reichsleiter Rosenberg, ve Francii známou jako E. R. R. V roce 1943 byla už každá druhá pařížská galerie buď arizována, nebo vykradena. A lup putoval via třetí říše.   Ráno 17. července 1941 se na fasádě pařížského paláce Drouot, ve stejnojmenné ulici v devatenáctém okrsku, kde se dodnes nachází vyhlášená aukční síň, objevila cedule: Policejní prefektura oznamuje, že na žádost Komisařství pro židovské otázky platí pro všechny Židy absolutní zákaz vstupu do aukční síně. Cedule byla na výstavě mezi exponáty. Zlověstný zákaz však nestačil, najatí udavači slídili mezi přítomnými, zda se přece jen do aukční síně nějaký Žid nevetřel… Jedna z výstavních prostor v Mémorial de la Shoah působivě navodila atmosféru tehdejší aukční síně: rudé látkové tapety, hudební kulisa, umělecké exponáty a seznam děl zařazených do aukce, včetně jmenného seznamu původních majitelů… Franco-nazi salon Krátce po osvobození v roce 1945 napsal ve své příspěvku pro Action známý francouzský spisovatel Jean Dutourd, autor slavného románu Hrůzy Lásky, který vyšel v českém překladu A. J. Liehma, že aukční síň u Drouota byla opravdový franco-nazi salon. Už Le Journal des Arts ze 3. března 2017 psal o tom, jak v listopadu 1942 v pařížské galerii Charpentier u příležitosti vernisáže výstavy uměleckých předmětů pocházejících ze židovského majetku teklo šampaňské proudem. Tisk tehdy referoval, že výstavu poctila svojí návštěvou i Madame Suzanne Abetz, manželka německého velvyslance, provázel ji malíř Kees van Dongen, který expozici také slavnostně zahájil; na vernisáž přišla i spisovatelka Colette, herec Sacha Guitry a mnoho jiných významných osob… Fotografie z té slávy připomněla výstava, o níž píši.   Do věci se vložil i Picasso Nedávná expozice Obchod s uměleckými předměty za okupace 1940–1944, jak už jsem uvedla, přiblížila i chmurný osud mnoha židovských galeristů, sběratelů a obchodníků. Jeden z tehdejších nejvýznamnějších v této branži byl Paul Rosenberg (1881–1959), jeho známá galerie Rosenberg byla až do roku 1940 v rue de la Boétie v čísle 21 v osmém pařížském okrsku; ve své sbírce měl obrazy Braquovy, Mattisovy, Renoirovy i Légérovy. Galerista stačil ještě včas i s rodinou opustit Francii a uchýlit se do Ameriky. Poté, co emigrovali, byla roku 1941 fasáda jejich domu vyzdobena nadživotním portrétem maršála Pétaina a nápisem: Bojujeme proti Židům, abychom vrátili Francii její tvář. Dnes jsou na této adrese kanceláře a chmurnou historii domu nic nepřipomíná. Pro úplnost snad, že Rosenbergovou vnučkou je novinářka Anne Sinclairová, bývalá manželka kontroverzního politika Dominiqua Strausse-Kahna proslulého sexuálními skandály; ten z roku 2012 ho patrně stál prezidentský úřad. Na place Palais-Bourbon v centru města nad Seinou měl svoji galerii René Gimpel (1881–1945), který hned na začátku okupace uprchl na Côte d´Azur a vstoupil do odboje. Na výstavě byly vystaveny nezvratné důkazy o tom, že Gimpel byl zatčen na udání svého společníka, který mu dlužil peníze. Druhého července 1943 byl deportován a 3. ledna 1945 umírá v koncentráku Neuengamme poblíž Hamburku. Sběratelka umění Hedwige Zak, vdova po malíři Eugènu Zakovi, měla svoji galerii Rive gauche v rue de l´Abbaye; jako jedna z prvních vystavovala Kandinského a měla také sbírku latinskoamerických umělců. Krátce po okupaci byla deportována do Drancy, pak do Osvětimi, kde byla zavražděna v plynové komoře v den příjezdu. Jiný galerista Pierre Loeb (1897–1964) otevřel svoji galerii v rue Bonaparte 13, nedaleko dnešního sídla Českého centra i konzulátu. Loeb vystavoval Picassa, Matisse, Artauda i Giacomettiho. Patnáctého května 1941 byla jeho galerie aryanisée, novým majitelem se stal jeho společník Georges Aubry. V roce 1942 Loeb i s rodinou emigroval, válku přežil v Casablance, Havaně a ve Spojených státech. Po osvobození a návratu do Paříže chtěl pochopitelně svoji galerii zpět, jenže nový majitel mu ji odmítl vrátit. Do věci se vložil i Picasso, který všem s velkým nadšením oznámil: Pierre se vrátil a svoji galerii zase brzy otevře! Georges Aubry ustoupil. Jedenáctého července 1945 se opět galerie vrátila svému původnímu majiteli a slavnostně uvítala první návštěvníky. Washington 1998 V prosinci 1998 se konala ve Washingtonu konference, na které čtyřiačtyřicet států podepsalo deklaraci upravující podmínky restitucí v umělecké oblasti. A v roce 2018 předseda francouzské vlády Edouard Philippe slíbil, že učiní vše, aby v dohledné době došlo konečně k nápravě; mnoho kauz v tomto směru není ve Francii stále uzavřeno, o čemž svědčí i nedávno skončená výstava v Mémorial de la Shoah, jejíž pokračování se jistě uskuteční v dohledné době. Velká část materiálu totiž na své zpřístupnění veřejnosti ještě čeká. Doufejme, že další odkládání nenastane ani kvůli koronavirové krizi, ani kvůli nekonečným nepokojům, které opět sužují hlavní město, ani kvůli změně předsedy vlády: Edourda Philippa vystřídal Jean Castex, který se své funkce ujal v červenci letošního roku. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2024-12-10 07:30:01

Zlatá kabelka od Rabbane patří mezi nejdražší na světě

Francouzský módní předvedl zlatou kabelku na pařížském týdnu módy a získal si tím zaslouženou pozornost. Nablýskaný klenot byl vytvořen jako pocta „nejdražším šatům světa“ ze zlata a diamantů, které Rabanne vyrobil pro francouzskou módní ikonu Françoise Hardy v roce 1968.   Módní dům známý dříve jako Paco Rabanne si letos na pařížském týdnu přivlastnil celou

Čas načtení: 2020-12-28 07:00:00

„Ke konci představení zavládl v místnosti naprostý chaos.“ Před 125 lety se v Paříži zrodila kinematografie

Před stoletím a čtvrt, 28. prosince 1895, se v kavárně Grand Café na pařížském bulváru Kapucínů shromáždilo 33 váhavých hostů, kteří si nebyli jisti, na co se to vlastně přišli podívat. Přesto dal každý z nich za dlouho očekávané představení jeden frank. O několik okamžiků později bylo všem zřejmé, že právě byli svědky něčeho, co navždy změní celý svět. Toho večera se udál zrod nového zábavního průmyslu – takzvaného „sedmého umění“ – filmu. Auguste a Louis Lumièrové tehdy napjatému publiku představili deset krátkých snímků, které natočili na svůj nový vynález kinematograf.

Čas načtení: 2009-03-15 00:00:00

Supreme a jeho koutek v pařížském Colette

Supreme je na scéně od roku 1994 a velké přízni fashionheads se těší nejen v domovských spojených státech. Nyní si vysloužilo i svůj shopcorner ve slavném pařížském butiku Colette. Zařadí se tak mezi značky jako Bape, BBC/Ice Cream či Alife, které po rekonstrukci Colette v roce ’08 dostali svůj pros ...

Čas načtení: 2009-02-17 16:59:22

Nová kolekce sluchátek WeSC je v prodeji / FRESHLABELS

O sluchátkách švédské módní značky WeSC jsme psali září v souvislosti s party v pařížském Colette. Tehdy byly na pořadu dne sluchátka Wesc x Ed Banger Records ED PHONES. Dneska pro vás máme tip na novou modelovou řadu fresh sluchátek od WeSC, které dorazily do FRESHLABELS. Jak už je u WeSC zvykem, ...

Čas načtení: 2008-09-05 00:00:00

Otevíračka nového Colette a exkluzivní tričko Colette x Original Fake

O asi nejznámějším pařížském butiku se street fashion módou (ale nejen s ní, v patře čekej třeba Valentina) Colette jsem se zmiňoval už mockrát. Obchod byl po 11ti letech provozu 7. července 2008 uzavřen, aby mohl projít celkovou rekonstrukcí. Na té se podílela japonské designérská firma Wanderwall ...

Čas načtení: 2020-08-06 00:00:00

LV Pont 9: nadčasovost v akci

LV Pont 9 může znít trochu jako název nejnovější technologické vychytávky. Zdání ale klame. Skrývá se pod ním budoucí klasika značky Louis Vuitton pojmenovaná podle jednoho z nejstarších a nejznámějších mostů v Paříži Pont Neuf. Uhodnete, o co se jedná? V pařížském stylu Název LV Pont 9 nese nejno ...

Čas načtení: 2018-07-07 00:00:00

Tajemství sportovního léta: Nike React Element 87

Na pařížském Fashion Weeku byla v rámci přehlídky japonského labelu Undercover představena nová podoba tenisek Nike React Element 87. Obujte je na léto i vy! Tenisky se silným sklonem k technickému designu, jejichž inspirací byl nový běžecký model Nike Epic React, ale též Nike Internationalist z ro ...

Čas načtení: 2016-01-11 00:00:00

H&M kolekce Conscious Exclusive 2016 s udržitelnou a recyklovatelnou módou

V novém roce 2016 nás čeká nespočet věcí, na které se můžeme těšit. Jednou z nich je i nová kolekce oblíbené značky oblečení H&M Conscious Exclusive 2016, která vznikla ve spolupráci s Musée des Arts Décoratifs (Muzeum dekorativních umění) sídlícím v pařížském Palais du Louvre. Fashion forward – ...

Čas načtení: 2015-10-01 00:00:00

Futuristický lookbook kolekce H&M Studio A/W 2015 je tu!

H&M letos předvedlo svou kolekci Studio na pařížském týdnu módy a od té doby všichni fanoušci netrpělivě čekali i na lookbook ke kolekci. Březnová show byla dechberoucí a zábavná, když H&M nechalo módní molo zkonstruovat tak, aby připomínalo vesmírnou stanici. Lookbook je tu a my se tak můžeme na fu ...

Čas načtení: 2014-07-16 00:00:00

Nicolas Ghesquiére a jeho debutová kolekce pro Louis Vuitton Women podzim/zima 2014/2015

Byl to bezpochyby jeden z nejnetrpělivěji očekávaných momentů módní sezóny, když se na pařížském týdnu módy odhalovala debutová kolekce Nicolase Ghesquiéra pro značku Louis Vuitton. Očekávání byla více než vysoká, ale Nicolas módní příznivce nezklamal. Zachovat klasické odkazy této značky a zároveň ...

Čas načtení: 2014-01-10 00:00:00

První ochutnávka z kolekce H&M jaro 2014 vás nadchne!

Švédská značka H&M sice není žádná luxusní značka, jakými jsou například Dior či Chanel, avšak díky své popularitě se může pyšnit několika podobnými charakteristickými rysy jako její luxusnější „kolegyně“. Nejen že H&M minulý rok odprezentovala svou kolekci na pařížském fashion weeku a mnozí zvuční ...

Čas načtení: 2013-09-05 00:00:00

Kolekce H&M z pařížské show je dnes na pultech!

Ve vybraných obchodech H&M je ode dneška k prodeji tak dlouho očekávaná pařížská kolekce, aneb kolekce, která byla představena při pařížském Fashion Weeku. Konečně si tedy můžeme této kolekce užít i my. Kusy to jsou opravdu povedené, vypadá to i na krásné materiály , ale sami se můžete přesvědčit. C ...

Čas načtení: 2013-02-19 00:00:00

Louis Vuitton kolekce jaro/léto 2013

Módní přehlídka značky Louis Vuitton byla bezpochyby jednou z nejočekávanějších přehlídek na pařížském týdnu módy. Marc Jacobs, návrhář této značky, je ikonou módy a očekává se od něj mnoho. Myslím, že kolekcí pro Louise Vuittona pro jaro a léto 2013 rozhodně nezklamal. Téma kolekce bylo jasné na ...

Čas načtení: 2010-04-18 15:00:00

Eva Herzigová představila svou kolekci pro značku 1-2-3 Paris

Topmodelka Eva Herzigová představila v pařížském hotelu Crillon svou exkluzivní limitovanou kolekci vytvořenou pro francouzskou módní značku UN 1 DEUX 2 TROIS 3 (1–2–3 Paris). Modely pro letošní jaro a léto budou v Praze v prodeji od 21. dubna v prodejně Gallery Myšák. Eva Herzigová se nedávno stal ...

Čas načtení: 2010-03-18 00:00:00

Paris Fashion Week podzim/zima 2010-2011

Po Miláně se další módní dění přesunulo do Paříže, kde byly v týdnu od 3. do 11. března k vidění opravdu ta největší designérská esa a nejzvučnější jména módního průmyslu vůbec. Nechyběly samozřejmě ani celebrity, na pařížském týdnu módy byli tedy k zahlédnutí napříkald zpěvačka Kylie Minogue, Linds ...

Čas načtení: 2010-01-19 00:00:00

Eva Herzigová světovou tváří značky 1-2-3

Představitelé francouzské módní značky UN 1 DEUX 2 TROIS 3 (1–2–3) na čtvrteční tiskové konferenci v pařížském hotelu De Crillon oznámili, že zahájili dvouletou spolupráci s českou topmodelkou Evou Herzigovou. Eva Herzigová, ikona módního světa, bude s půvabem a elegancí jí vlastní celosvětově před ...

Čas načtení: 2020-12-30 17:32:13

U knihovny s Petrem Bílkem: O poťouchlé radosti ze šťavnatosti pozemského života a neřešitelném blízkovýchodním problému

Od monografie akademického malíře Petra Chalabalyse neodtrhnete, na Chaucerem se sami sebe ptáte, kde se ve chladné Anglii vzal, a v knize Jeruzalém stře(d)t světa se dozvíte, proč si na Jeruzalém činí nárok tři velká náboženství.   Pavel Hejduk: Petr Chalabala (Stylizace nakladatelský servis 2020) Monografie akademického malíře Petra Chalabaly (1946–1999), to je vizuální lahůdkářství. První dotek je drsný, jako bývá setkání s pravdou. Opakovaná procházka knihařsky precizně zpracovanou publikací rozčeří váš dosavadní kapitál obrazů a potřetí zjistíte, že se bez Chalabalovy nabídky jak vidět svět už nemůžete odtrhnout. Hejduk monografii textově nepřetěžuje, a přesto skicuje umělcův charakter pevnou rukou s využitím dobových mediálních ohlasů i názorů kolegů a ctitelů Chalabalova díla. Logické členění obsahu kráčí od studií k prvnímu cyklu obrazů z dělnických ubytoven, pokračuje tématy agrese a nemoci, přes účast na pařížském salonu přechází k litografiím, nezapomene ani na filmové plakáty, zdůrazní ženy ve všech podobách, předvede kresby, krajiny i realizace v architektuře. Předčasně zesnulý Chalabala patřil do novátorské generace, kterou tvořili mezi jinými třeba Rudolf Riedlbauch, Michael Rittstein, Jan Grim, Jiří Sopko, Jarmila Janůjová, Ivan Bukovský nebo Petr Šmaha. Hejduk přistupuje k jeho dílu s velikou úctou a monografii prodýchl volně na stránkách rozmístěnými verši Evy Válkové. Dynamičnost Chalabalových obrazů je třeskutá a jejich sytá barevnost nedopřává klidu. Rozprsknuté vlasy žen, stromy ve větru… svatba s větrnou nevěstou upomene na Oskara Kokoschku, těla někdy hoří a nebývají krásná. Dejte se inspirovat.   Geoffrey Chaucer: Canterburské povídky (e-kniha z Městské knihovny v Praze z roku 2019, text převzat z vydání v Odeonu roku 1970/ překlad František Vrba) Kdy jindy se podívat na zoubek klasice, když ne o Vánocích? V závěru roku se také vnucuje téma času a k ponoru do jeho hloubek vyzývá i zákaz vycházení. Aspoň nějaká procházka. Chaucer (1343–1400) byl renesanční muž se vším, co k tomuto pojmu patří. Zajímavý osud, nepřehledná šíře zájmů a znalostí, literární obratnost a poťouchlá radost ze šťavnatosti pozemského života. Veršování jednotlivých povídek je encyklopedií rýmových konfigurací a přehlídkou ustálených žánrových zvyklostí. S postupující četbou smekáte klobouk stále níž a níž před překladatelem Františkem Vrbou, jeho vynalézavost je nekonečná. Povídka odpustkáře začíná: „Když kážu, páni, v chrámu z kazatelny,/ chci, aby můj hlas všem byl slyšitelný,/ i hlaholím a jako zvon chci znět/ a to, co kážu, znám už nazpaměť./ Mám jedno téma, vždy zas a zas:/ Radix malorum est cupiditas.“ A jsme u chtíče (cupiditas) a jsme v renesanci, jak ji známe od Boccaccia. Člověk má chuť se ptát, kde se to v té chladné Anglii vzalo.   Gil Yaron: Jeruzalém stře(d)t světa. Historicko-politický průvodce (Vyšehrad 2016/ překlad Ruth J. Weininger) Pastuškové putovali do Betléma a Jeruzalém je hned vedle. Tuto knihu jsem četl, hned jak vyšla. Po čtyřech letech jsem si z ní nepamatoval nic. Stává se to. Když něco čtete v nevhodnou chvíli, když jste povrchní, když se necháváte rozptylovat, paměť to pozná a pomstí se vám. Snad mé nové úsilí vezme mozek jako omluvu. Byla by totiž škoda neuchovat si ve vědomí, že tzv. blízkovýchodní problém je neřešitelný. Politický folklór stále znovu zahajovaných jednání a vždy znovu troskotajících mírových dohod je školním příkladem lidské nepoučitelnosti. Gil Yaron (1973) je izraelský lékař a novinář. Velmi přehledně zdůvodnil, proč si na Jeruzalém a zejména na Chrámovou horu činí nárok židovství, křesťanství a islám. Ve všech třech případech jde o základ identity, kde jakýkoli kompromis znamená zradu. Nezbývá než smířit se s tím, že některé věci na světě jsou nezměnitelné. Kniha poučná i praktická pro poutníky do Svatého města. {loadmodule mod_tags_similar,Související}