Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2024-06-04 16:28:44

Více než třetina z rukojmí Hamásu je podle Izraele po smrti

Více než třetina rukojmí, kteří jsou stále v zajetí palestinských teroristů z Hamásu v Pásmu Gazy, je zřejmě po smrti. S odvoláním na úterní odhad izraelské vlády o tom píše agentura Reuters. V pondělí izraelská armáda potvrdila smrt dalších čtyř rukojmí, jejichž těla jsou s dalšími sto dvaceti rukojmími držena v tunelech pod Pásmem Gazy. Jejich příběh je krátce shrnut v článku níže.

Čas načtení: 2024-11-26 06:00:01

Trumpův nejdůležitější ministr: Marco Rubio je kluk z kubánské rodiny, který nemá rád Ukrajinu

Syn kubánských přistěhovalců, který v Americe nedostal nikdy nic zadarmo. Přesně takovou image si Marco Rubio buduje u Američanů. Jeho rodiče utekli z Kuby v roce 1956, ještě když ostrovu vládl diktátor Batista, dva a půl roku před nástupem Fidela Castra. Americké občanství dostali až v roce 1975. Někteří další Rubiovi příbuzní přišli do Ameriky jako imigranti. Rubio má tři sourozence, bratra a dvě sestry. Jeho otec po příchodu do USA pracoval jako barman, matka dělala v té době typickou práci kubánských imigrantek – pokojskou v luxusním hotelu. Rodina se hlásí ke katolické církvi.   Trumpova ministryně vnitra zastřelila vlastního psa. Neposlouchal Číst více Na vysokou díky půjčce Na střední chodil Rubio v Miami, pak se díky studentské půjčce dostal na Floridskou univerzitu, kde získal bakalářský titul, následně se stal doktorem práv na University of Miami. Svoje studentské půjčky podle ABC News splatil v roce 2012. Už během studia pracoval jako asistent republikánské poslankyně Illeany Ros-Lehtinen. Tehdy zřejmě nabíral své první zkušenosti. Po studiu se angažoval v městské politice, pak jeho politická kariéra začala strmě stoupat. Stal se senátorem, a dokonce se pokoušel o vlastní prezidentskou kampaň v roce 2016.  Nemá rád levičáky ani Palestince Kam se bude pod Rubiovou vládou ubírat americká politika? Rubio je kovaný pravičák, který nemůže přijít na jméno levicovým režimům. Nejvíce to platí asi o jeho rodné Kubě, kde by nejradši viděl komunisty na kolenou. Podobně nesmlouvavý přístup má i k Mexiku nebo třeba Venezuele, kde prosazoval plány na svrhnutí levicového diktátora Nicolase Madura, jak píše web CBS News. Vztahy s Latinskou Amerikou tak podle Rubiových kritiků zřejmě v budoucnosti utrpí. Podobný přístup má i k izraelské válce. „Izraelci oprávněně žijící ve své historické vlasti nejsou překážkou míru, Palestinci jsou,“ prohlásil podle Al-Jazeery. Ne zbraním na Ukrajinu Další, kdo bude mít z Rubiovy nominace rozporuplné pocity, jsou Ukrajinci. Budoucí ministr je sice velkým obhájcem práva Ukrajiny na obranu proti ruské agresi, nechce tam ale dál dodávat zbraně. „Myslím, že Ukrajinci byli neuvěřitelně stateční a silní, když se postavili Rusku,“ řekl Rubio začátkem listopadu podle Kyiv Independent. „Ale nakonec to, co zde financujeme, je patová válka a je třeba ji dovést k závěru, jinak se tato země vrátí o 100 let zpět,“ dodal. Zdůrazňuje ale, že není na straně Ruska.  Za hodinu musíte dobíjet, vymýšlí si Trump a vyhlašuje válku elektromobilům. Co to přinese Muskovi? Číst více Konec války s otazníkem Následně se podrobněji vyjádřil, jak by si dohodu mezi Ruskem a Ukrajinou představoval. „Byl bych spokojen s dohodou, která ukončí tato nepřátelství a o které si myslím, že je pro Ukrajinu příznivá, což znamená, že Ukrajina bude mít svou vlastní suverenitu, že se nestane satelitním státem nebo loutkovým státem, který je neustále držen jako rukojmí Rusů,“ řekl podle výše zmíněného ukrajinského listu. Dohodu ale prý nechce předjímat. KAM DÁL: Musí objíždět Evropu a kontrolovat ceny másla. Okamurovi poslanci nemají chvilku klidu

Čas načtení: 2021-01-21 19:56:00

Bude tohle na furt?

Otázka, kterou si klademe všichni. Pokud je nemoc přirozeného původu, odpověď je jasná. Stejně jako všechny předchozí epidemie dřív nebo později skončí. Jestli nás návrat k běžné existenci jen tak nečeká, je zřejmé, že virus někdo vytvořil uměle, aby rozložil svobodnou společnost. Takoví zlouni mohou se svým dílem nakládat, jak chtějí, a přizpůsobovat ho, aby nešla nalézt fungující obrana. Po tom, co jsem mazaně odpověděl na otázku z nadpisu, dovolte mi zamyšlení nad 3 aspekty nastalé situace. Státy jako rukojmíCo se děje, je fackou do tváře všem vyznavačům neviditelné ruky trhu. Státy v rámci euroamerického protoru pustily ze svého zřetele tak strategickou oblast, jako je výzkum léků. Nyní jsou v roli prosebníků. Soukromé firmy rozhodují kolik vakcín, komu a za jakých podmínek dodají. Výrobu nestíhají, sliby neplní. A na světě není síla, která by je donutila, aby přestaly své supertajné receptury syslit a aby nabídly ke koupi licenci každému, kdo je schopen očkovací látku produkovat. Nadnárodní organizace jako EU selhávají, zbyla jen prázdná slova. Každý sám za sebe. Zástupci OSN, která dlouhodobě proslula svou akceschopností, raději nevystrkávají nos ze svých nor. Mediálně OSN neexistuje. Je-li situace tak vážná, opravdu se nenajde nikdo, kdo bouchne do stolu? Nejbohatší se smějíZisky nejbohatších hezky kynou. Dostali to sežrat ti dobře situovaní, kteří jsou na dosah prostého lidu a kterým se nejvíce závidí, protože za své služby či produkci (prý) nezaslouženě pobírají až moc velký peníz. Řeč je samozřejmě (mimo jiné) o umělcích a vlastnících hospod.Patří jim to, řeknou si mnozí, když se tito snaží bojovat o svá práva a potažmo o zachování svobody pro všechny. Mladí mlčíCo dělají ti, kteří vždycky, bylo-li třeba, nastartovali rebelii? Čumí do svých placiček a mlčí. Školství bez nároků a brutální marketingová masáž přinášejí ovoce. Studenti se propadli do naprosté pasivity. V době, kdy jim technologie umožňují globálně propojovat protestní akce, se zabývají egoisticky sami sebou. Je jim naprosto fuk, že babička nebo dědeček umřou, protože farmaceutické firmy odmítají prodat licence k výrobě vakcín komukoli, kdo je schopen vyrobit. Je jim fuk, že státy kašlou na své občany. Je jim fuk všechno.

Čas načtení: 2014-03-25 11:05:24

Scream Park – Řežba ve stylu osmdesátek how to make good scrambled eggs

Prozatím našimi médii neprolétlo moc informací o připravovaném horůrku Scream Park, ve kterém mimo jiné uvídíme Douga Bradleyho (Hellraiser, Nightbreed). Klasická vyvražďovačka si bere jako rukojmí kulisy lunaparku. Prodloužených nočních jízd si tu bude užívat zřejmě parta puberťáků a celý film by měl mít look osmdesátkových hororů. Mrkněte zatím na … ... celý článek The post Scream Park – Řežba ve stylu osmdesátek how to make good scrambled eggs first appeared on HORORBLOG.

Čas načtení: 2020-04-27 11:02:37

„To už tady místo nás můžou být cvičené opice“

Vir Koruna vstoupil na scénu doprovázen směsicí vzájemně si odporujících zpráv a oznámení a návodů a předpovědí. Boj imunologů a virologů s epidemiology, který nápadně připomíná, především metodou, boj ekonomů zastávajících různé přístupy (v první řadě jde o peníze), nebere konce, bera si za rukojmí veškeré obyvatelstvo. Každý je untorem (infektorem) skutečným anebo možným a pod záminkou ochrany života je třeba se vlastního života dočasně vzdát. Vzniká bezpečnostní klika (safetocracy) na úkor dosud svět řídící kliky ekonomické (economocracy) vydávající se za demokracii. Výjimečná opatření nemají v dějinách obdoby a ani ve světových válkách nebyla podobně tvrdá. Falešná data Má onen celosvětový výjimečný stav své opodstatnění, i když víme, že se vir při vhodných podmínkách může přenášet na vzdálenost podstatně větší, než zaručuje karanténa a sociální distancing[1], že existuje odborně uznávaná domácí medikace, která minimalizuje případy vyžadující hospitalizaci[2]? Že úmrtnost při nedávných epidemiích chřipky v Itálii, která byla podstatně větší než úmrtnost na vir Koruna, proběhla v bez větší mediální a vládní odezvy? To všechno jsou otázky, na které nám sice nepřísluší odpovídat, ani na ně nečekáme jednoznačnou odpověď, ale přesto svým způsobem vypovídají o “stavu světa”. A dodejme, že někdy překvapivě. Statisticko-pravděpodobnostní modely ze své podstaty nemohou odrážet skutečnost (nanejvýš mohou potvrdit nebo zpochybnit nějaké trendy), natož předvídat budoucnost (jinak by každý mohl vyhrát ve sportce) či hovořit o přítomnosti[3]; závisí totiž na okamžiku pořízení dat. V případě Korona viru ale navíc užívají jako své vstupy data – ne-li přímo zfalšovaná – tedy falešná, metodologie sběru dat je diametrálně odlišná nejen v každém státu, ale pravděpodobně i na každém pracovišti. Mezi daty zfalšovanými a falešnými je rozdíl: ta první mohou alespoň cosi vypovědět o svém falsifikátoru, ta druhá nevypovídají vůbec nic. Vskutku, italský Istituto Superiore di Sanità (Nejvyšší zdravotní úřad) ke dni 20. března registruje pouze 12 osob zemřelých na vir Koruna, masmédia jich k tomuto datu evidují desetitisíce. K podobně nízkému číslu dochází i Ilaria Capua[4] (ředitelka One Health Center of Excellence for Research and Training, University of Florida). Jeden z nositelů Nobelovy ceny za ekonomii označil dříve jmenovanou hospodářskou vědu za nestoudnou. Vilém Flusser ve své knize Postdějiny[5] hovoří o medicíně jako o vědě, která může být skandálem naší doby: “Zůstává nerozhodnuto, zda je nemocný objektem (pacient) nebo subjektem (agent). Lékař stojí proti nemocnému v neudržitelné pozici.” “Jedná se o teoretický problém poznání. Například v takzvaném třetím světě silně poklesla kojenecká úmrtnost, v takzvaném prvním světě se stal potrat bezplatným právem všech žen. Ve třetím světe rodiče nebudou již moci své příliš početné děti uživit, v prvním příliš málo početné děti brzy nebudou již moci uživit své rodiče.” Ekonomika a medicína jsou úzce propojené. Zastavit ekonomiku karanténou nebo ji zastavit epidemií není správně položená otázka. Společenské odstup, certifikace Společenský odstup je jedním z nejstarších a nejúčinnějších opatření vůči šíření infekčních nemocí, aktuálně k němu však vedou spíše ekonomické a politické důvody (úsporná opatření ve zdravotnictví, rušení a privatizace nemocnic a z toho plynoucí nízké kapacity nemocnic, zvýšení zisku velkých řetězců potravin, které se nespokojují jen ziskem ze zvýšené prodejnosti, ale navyšují ceny, často absurdně, atd.), jiné ekonomické a politické důvody naopak tlačí na uvolnění sociálního odstupu, také certifikace bezinfekčnosti byla (a je) v některých případech vyžadována dlouhodobě či trvale. Nenabývají však sociální odstup i certifikace bezinfekčnosti v plně informovaném světě v době viru Koruna jiných kvalit? Masové šití roušek se nám představuje ve dvojím světle: jednou jako dobročinná akce vytvářející virtuální dav šiček a šičů roušek, který chce ochránit blízké od nákazy, tedy bohulibá a společnost sjednocující, a jednou jako společnost rozbíjející – udávání nenosičů roušek. Ve skutečnosti je první jen předpoklad druhého. Koho bychom mohli udávat, kdyby nebyly, pokud možno zdarma dostupné, roušky?  Statistika již v samých počátcích viru Koruna odhalila, že nejvíce ohrožení jsou staří lidé (i když se dnes možná ukazuje, že více ohroženi jsou možná mladí a obézní). Z čeho tak usuzovala, když nebyla žádná relevantní data k dispozici, bůh suď. A zřejmě jen zaměstnaností vlády nedošlo k tomu, že by byli starší lidé, pro jejich vlastní bezpečnost, označeni nějakou dobře viditelnou páskou s nápisem “60+” na rukávě. Sociální odstup je jistý druh vyhnanství[6]. A v době plně informované společnosti jde o vyhnanství do světa technologických komunikací, kde je každé individuum snadno kontrolovatelné a falsifikovatelné. Fyzický dav, který je určován stejnou dobou a stejnou lokací, je určován fyzickým kontaktem a byť je lehce manipulovatelný, může se snadno vymknout kontrole. Dav televizní je vymezen stejnou dobou a stejným zařízením, je snadno manipulovatelný především proto, že se převrací role skutečnosti a jejího obrazu. Internetový dav technologických komunikací vzniká mimo čas a prostor a netrpělivě čeká na to, aby byl manipulován. Ztráta paměti Člověk plně informované společnosti přestal důvěřovat vlastní paměti. To, co považuje za vlastní paměť, nahrává na vzdálené servery, paměťové karty, na sociální sítě ve falešné naději, že může oddělit vlastní, uloženou paměť od paměti sdílené, že může získat vlastní paměť zpět podobně, jako může navrátit na počítač ztracená data ze zálohy. Ruku v ruce se ztrátou paměti jde ztráta zkušenosti: pokud se spálí o plotnu, nezíská zkušenost, ale podá žalobu na výrobce formy. Fotografie také není zkušenost, poznává své sousedy ve funkci Facebooku či Instagramu. Cinkání klíči, provolávání hanby na Letné, odkliknutí “like” na Facebooku, školení Člověkem v tísni nebo čtení Parlamentních listů a sledování televize Barrandov také ne. A rodiče, kteří by mohli sdělit rodinnou zkušenost, jak vyrobit vodní mlýn na potoce, hlídá armáda v chudobinci. Nedosti na tom. V souvislosti s virem Koruna se často mluví o válce[7]. A válka, jak poukazuje Walter Benjamin[8], ruší zkušenost. Poslední zbytky zkušenosti přijdou za své. Člověk bez paměti a zkušenosti se přeměňuje na jakýsi počítačový terminál – “chytrou” čtečku s mrkáním a fousama. Agamben se mýlí ve svém textu Objasnění[9], člověk v karanténě nestává se zvířetem, které bojuje již jen o svůj “holý život”. Stává se “chytrou” čtečku s předpírkou.[10]   [1] https://www.agi.it/cronaca/news/2020-04-24/inquinamento-particolato-coronavirus-sima-8427205/ [2] Postup lékařů v Marseille (https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/32205204) a v Bergamu (Pavii a jinde v Italii) umožňuje většinu - i problematických - pacientů včas a bez hysterie vyléčit v domácím ošetřování a minimalizuje tak počet nemocných ve třetí fázi nemoci, která vyžaduje nemocniční péči. [3] viz kupříkladu Giorgio Agamben, Che cos’è reale? (Co je skutečné?). Neri Pozza 2016 [4] Ilaria Capua: «Le stime sul coronavirus? Tutte sbagliate. Ecco che cosa ci aspetta» (Odhady o viru Koruna? Jsou všechny chybné), https://www.corriere.it/economia/lavoro/20_aprile_11/stime-virus-tutte-sbagliate-certezze-dubbi-pandemia-71ee6750-7c2f-11ea-8e38-cc2efdc210dd.shtml [5] Vilém Flusser, Postdějiny, 2019 [6] https://www.quodlibet.it/giorgio-agamben-distanziamento-sociale [7] Alessandro Ferrara, Metafora della guerra, překlad do češtiny: https://www.literarky.cz/civilizace/1129-metafora-valky [8] Walter Benjamin - Zkušenost a chudoba [9] https://www.quodlibet.it/giorgio-agamben-chiarimenti [10] Ringrazio a Maurizio Monina di Salerno per un buon consiglio   Autor článku doplňuje sérii deseti článků v tématu Globální pandemie, lokální přístupy svým textem o rozdělování nedostatkových zdrojů z evropské perspektivy. Titulek je zvolání policisty na hranicích ke kolegům (viz popisek k úvodní fotografii). {loadmodule mod_tags_similar,Související}  

Čas načtení: 2020-02-16 13:06:48

Německý voják v Rudé armádě. Ukázka z románu Siegfrieda Lenze Přeběhlík

Více než 60 let čekal na své vydání román německého spisovatele Siegfrieda Lenze Přeběhlík, nečekaně nalezený dva roky po autorově smrti v jeho pozůstalosti. Příběh o německém dezertérovi do řad Rudé armády dopsaný v roce 1952 byl vzhledem k atmosféře studené války nakladatelstvím odmítnut a posléze upadl v zapomnění. Ironií osudu dnes totéž nakladatelství, kterému Lenz přes tuto zkušenost zůstal celý život věrný, na knize vydělává. Román se po svém vydání v roce 2016 stal v Německu bestsellerem a do dnešní doby už byl přeloženo do několika jazyků. Někteří recenzenti ho dokonce neváhají označit za vůbec nejlepší Lenzův román. Letos na jaře u příležitosti 75. výročí konce druhé světové války uvede německá ARD jeho dvoudílnou televizní adaptaci v režii oscarového režiséra Floriana Gallenbergera. Hlavní postavou románu je mladý voják wehrmachtu Walter Proska, který dezertuje k Rudé armádě poté, co je jeho jednotka rozprášena partyzány; sám však cítí potřebu vzepřít se vládnoucí „klice“. Charakter románu odpovídá představě, jakou si čtenáři v minulých desetiletích o autorovi vytvořili – napínavý příběh je plný zvratů, hrdina se ocitá v mezních situacích, které slouží autorovi k zamyšlení nad závažnými tématy: reflektuje otázku svědomí a odpovědnosti, morálky, vojenské a občanské cti; dotýká se také vlastenectví a německého nacionalismu, zpochybňuje vědomí povinnosti a „německé“ poslušnosti. Siegfried Lenz tvořil společně s Günterem Grassem, Heinrichem Böllem a Martinem Walserem literární kvartet, který formoval německou poválečnou literaturu po celá desetiletí. Lenz se zabýval zejména důsledky nacistické minulosti Německa, v češtině vyšly téměř všechny jeho významné romány. Tím nejznámějším je Hodina němčiny z roku 1968 (česky 1974). Spisovatel v něm zpochybnil vyjádření, kterým stoupenci nacistického režimu po válce omlouvali své chování, totiž že „konali pouze svou povinnost”. Během druhé světové války působil Lenz ve válečném námořnictvu Třetí říše. Jen několik dní před kapitulací Německa z armády dezertoval a ukrýval se v Dánsku, kde ho zadržely britské jednotky. Válečné zkušenosti ho poznamenaly, uvědomoval si svůj podíl na nacistických válečných zločinech a cítil i vinu za to, že přežil válku, zatímco statisíce jeho vrstevníků padly v boji. Na univerzitě v Hamburku studoval filozofii, angličtinu a literární historii. Studia záhy přerušil, když se stal stážistou deníku Die Welt, kde působil jako redaktor. V roce 1951 se již v nově založené Spolkové republice představil jako slibný literární talent svým úspěšným debutem Es waren Habichte in der Luft (Ve vzduchu byli jestřábi). Ještě v dubnu téhož roku začal tehdy pětadvacetiletý Lenz psát svůj druhý román Přeběhlík, odehrávající se během posledního léta před koncem druhé světové války. Německý voják Walter Proska je vyslán na východní frontu k jednotce, která má za úkol zajistit bezpečnost železniční tratě hluboko v lese na polsko-bělorusko-ukrajinském pomezí. V bažinaté oblasti se hrstka mužů, decimovaná partyzány, vedrem a komáry, musí podrobovat stále absurdnějším a nelidským příkazům brutálního velícího důstojníka Williho Stehaufa. Čas plyne a vojáci, poznamenaní traumatickými zážitky, jsou ve své izolaci pronásledováni šílenstvím a strachem. Kterýkoliv kolemjdoucí může nést pod kabátem dynamit. Proskovo setkání s mladou partyzánkou Wandou a smrt kamaráda, intelektuála Žemličky, v něm vyvolávají pochybnosti o jeho přísaze věrnosti. Když se Rudá armáda přibližuje, Proska se stává válečným zajatcem a jediný způsob, jak se může zachránit, je dezertovat. Po kapitulaci Německa zahájí bývalý voják Proska kariéru v sovětské okupační zóně v Berlíně. Zde trpí nedůvěrou, která panuje v novém režimu, kde se s lidmi zachází jako s vyměnitelnými součástkami. Musí čelit skutečnosti, že Sověti likvidují „nepohodlné“ občany, což vede k dalšímu vážnému konfliktu svědomí… V románu se objevují autobiografické prvky – Proska se stejně jako Lenz narodil v bývalém pruském městě Lyck, nyní polském Ełku. Proska stejně jako Lenz dezertoval z německé armády. Jedna z kapitol Přeběhlíka zní jako pocta Ernestu Hemingwayovi, zejména jeho novele Stařec a moře, když Lenz vypráví příběh hornoslezského vojáka a obří štiky. Ve druhé části knihy, odehrávající se ve fiktivní kanceláři v sovětské zóně, poznáváme odkazy na dílo Franze Kafky. V románu hraje výraznou roli příroda. Jak píše překladatel Petr Dvořáček v doslovu: „…příroda není pouhým pozadím či podkladem děje, příroda tu je jeho integrální součástí, svým tajuplným způsobem se ho účastní, má vlastní projevy, mluvu, gesta, je obtížně zbadatelným protihráčem; žije svým zcela svébytným životem...“    Ukázka z knihy 2. kapitola V Provursku dostala malá lokomotiva napít. Nad její žhavé tělo přehoupli železný chobot, otočili velkým ručním kohoutem a do otevřeného boku se jí vevalil silný proud vody.      Proska slyšel šumění vody a přistoupil k rozbitému okýnku ve svém oddílu. Malinká bílá staniční budova s nějakým číslem na průčelí, zpustošené nádraží, dvě hromady dřeva; víc toho k vidění nebylo, protože vesnice sama ležela za listnatým lesem dobrou hodinu cesty od stanice. U vlaku hlídkoval strážný. Protože bylo horko, rozepnul si límec. Na zádech mu visela útočná puška se stejnou samozřejmostí, s jakou africká matka nosí svého kojence. Když došel na konec úzkokolejné soupravy sestávající z lokomotivy, zásobovacího a poštovního vagonu, otočil se, ani hlavu nezvedl a šoural se zpátky. To se několikrát opakovalo. Krajina působila dojmem obrovského opuštěného spáleniště; nikde žádný vítr, ani vzduch se nepohnul, ve vyschlém křoví nic nezašustilo.      „Budeme tady stát dlouho?“ zeptal se Proska, když se k němu strážný přiblížil.      „Dokud nepojedem dál!“      „Myslím, že lokomotiva potřebuje jen vodu.“      „Tak,“ opáčil strážný nevrle, „potřebuje, jo?“ Náhle zvedl hlavu a pohlédl dolů na prašnou cestu vedoucí do Provursku. Proska u okna se podíval stejným směrem a spatřil dívku, jak mává na vlak a rychle se blíží. Měla na sobě šaty barvy listové zeleně, pas štíhlý jako přesýpací hodiny stažený širokým pásem. Rychlým krokem došla na nádraží a zamířila přímo ke strážnému. Měla matně se lesknoucí rudé vlasy, drobný nosík a zelenomodré oči. Na nohou hnědé plátěné boty. „Co chcete?“ houkl strážný a zíral na její holé nohy.      „Pane voják…,“ řekla a zachvěla se. Postavila na zem hliněný džbán a na něj položila složenou pláštěnku.      „Máte v tom džbánu mlíko, nebo vodu?“      Zavrtěla hlavou a přehodila si vlasy dozadu. Proska obdivoval profil jejích ňader.      „Vy asi chcete jet s náma,“ zeptal se strážný.      „Ano, maličký kousek, na rokytenská blata. Můžu vám za to dát peníze nebo…“      „Zmizte, ale rychle. Nesmíme nikoho brát. To byste ale měla vědět. Neptala jste se mě na to už jednou?“      „Ne, pane.“      „Vy jste Polka, co?“      „Ano.“      „Kde jste se naučila německy?“      V tom okamžiku malá lokomotiva dvakrát zapískala; jednou dlouze, jednou krátce. Strážný nechal dívku dívkou, vrhl zlostný pohled na Prosku a odešel dopředu. S klením si vylezl do proviantního vagonu, sedl si na bednu a zapálil si. Puška na zádech tlačila; nesundával ji, byl na to příliš líný.      Vzduch nad vyprahlou zemí se chvěl žárem.      Lokomotiva sebou trhla; zasténala a vlaková souprava se pomalu rozjížděla.      Dívka zvedla džbán, vzala pláštěnku a šla podél vlaku. Prosebně vzhlédla k Proskovi. Přiblížila se k němu na co nejmenší vzdálenost a zašeptala:      „Vemte mě s sebou, prosím!“      A asistent nedokázal odolat jejím očím, jejím vlasům, štíhlým holým nohám a vyzývavému profilu těch ňader. Prudce otevřel dveře, jednou nohou se postavil na stupátko a napřáhl ruku. Podala mu džbán a pláštěnku, sama naskočila a nechala ho, aby jí pomohl do vozu. Zavřel dveře a otočil se. Stála před ním, dívala se na něho a usmívala se.      „Vystoupím ještě před blaty,“ řekla, jako by se omlouvala.      Mlčel a hleděl na její silné zuby.      „Váš kolega se bude zlobit,“ šeptala.      Bylo mu zatěžko udržet ruce v kapsách.      „Zastřelí mě?“ zeptala se s úsměvem. Taky se usmál, vytáhl z kapsy krabičku cigaret a řekl:      „Vemte si cigaretu. To vás trochu uklidní.“      „Já nekouřím.“      „Tak si aspoň sedneme.“      Posadili se. Kolena měl několik centimetrů od jejích.      Do oddílu dopadl paprsek slunce. Proska viděl, jak se vzhůru dolů točí prach. Mlčeli a poslouchali vzdychání malé lokomotivy a kolem rozbitého okna ubíhala krajina: louky a spálená políčka a malé březové háje a tu a tam slámou pokrytý domek, nad nímž někdy v suchém vzduchu nehybně stál sloup kouře. Na polích nikdo nepracoval a na loukách postávalo pár krav tupě hledících před sebe, jen jejich ocasy z lenivého zvyku co chvíli pleskly do kostnatého zadku a snažily se zahnat mouchy.      „Bydlíte v Provursku?“ zeptal se Proska.      „Ano, narodila jsem se tady.“      „Nikdy bych neřekl, že tady vyrůstají taková děvčata. Má váš otec taky krávy?“      „Můj otec byl polesný. Je mrtvý.“      „Už dlouho?“      „Dva roky.“      „Padl ve válce?“      „Já nevím. Před dvěma lety zastřelili v Provursku vojáka. Ráno za svítání přišli k nám do vesnice četníci. Šli dům od domu a hledali muže a pušky. Bydlíme na kraji vesnice a k nám přišli jako první. Táta už neměl čas se pořádně schovat. Ukryl se do skříně, a když přišli četníci, vodila jsem je po domě a všecko jsem jim ukazovala a už by byli málem odešli. Ale když jsme se vrátili do místnosti, kde stála ta skříň, musel si otec odkašlat a jeden četník vytáhl pistoli a čtyřikrát na skříň vystřelil; dvakrát nahoru a dvakrát dolů.“      „Tomu všemu bude už brzo konec,“ řekl Proska. Položila si ruce na stehna a komíhala nohama.      „Jste vdaná?“ zeptal se.      „Ne. Člověk by se neměl vdávat před osmadvaceti…“      „Proč ne?“      Dlouze na něho hleděla. Náhle sklouzla k němu, vzala jeho hlavu do svých horkých rukou a dýchla mu na čelo. Proskova ruka jí spočinula na ramenou, ona se mu však okamžitě zase vysmekla a posadila se na svoje staré místo.      „Chtěla jsem vám číst z čela.“      Řekl: „Tak, vy to tady umíte? A copak je tam vepsáno?“ – uhodil se dlaní do hlavy –, „co se z toho dá vyčíst?“ Nasála vzduch do plic, hruď se jí zvedala. Tajemně se na něj podívala, a jemu se znenadání zdálo, že by se mohl do jejích zelenomodrých očí zanořit jako do rybníka.      „Všechno bude dobré,“ řekla, „a možná taky ne.“      Zasmál se a řekl: „To je tam napsáno?“      „Přesně to,“ řekla.      „Tak to jsi malá věštkyně. A takovým věštcům jako tobě všechno rádi věříme. Jak se jmenuješ?“      „Wanda.“      „A kolik ti je let?“      „Dvacet sedm. A tobě?“      „Dvacet devět.“      „A jak se jmenuješ?“      „Walter,“ odpověděl.      „Walter a Wanda. Jestli mě tvůj kolega nezastřelí, ještě se potkáme.“ Rozpustile se zasmála.      „To je nesmysl,“ řekl Proska, „nic ti neudělá.“      Mlčeli a dívali se mimo sebe a naslouchali rytmu jedoucího vlaku: hm-ta-ta, hm-ta-ta, hm-ta-ta. A pomyslel si, že některá slova mají s tímhle rytmem cosi společného, slova melancholie hluboké jako propast, slova blažené touhy a uplynulého milostného štěstí. 24 Hm-ta-ta, hm-ta-ta: to znělo jako na-lo-ži nebo ně-kdy- -snad nebo mi-luj-mě nebo mys-líš-teď anebo lí-bej-mě.      V kupé začalo být nesnesitelné vedro. Proskovi vystoupil na čele pot, vyschlá ústa volala po tekutině. Podívala se na jeho pušku visící na háčku, černou hlaveň skloněnou.      „Už jsi s tím střílel?“ zeptala se.      Neodpověděl, zvedl se, přistoupil ke dveřím a vystrčil hlavu ven z okna. Proud vzduchu se mu zařízl do obličeje a strhával mu světlé vlasy dozadu. To ochlazení bylo příjemné. Cítil, že ho pozoruje, a říkal si: Kdybychom tak byli v Provursku zastavili někdy večer! Má jedinečná prsa. Jak jdou ty rudé vlasy a zelenomodré oči k sobě! Za dvě hodiny se setmí. Doufejme že…      Otočil se a zeptal se:      „Nevíš, jak dlouho bude vlak ještě potřebovat k blatům?“      „Čtyři hodiny, asi tak. Když se nic nestane.“      „A co by se mohlo stát?“      „Miny,“ řekla s úsměvem.      „Jak to víš?“      „Lidi ve vesnici si o tom někdy povídají.“      „V Provursku?“      „Ano. Odkud to vědí, nevím, ale někdy o tom mluví.“      „To vedro jim to prozradí,“ řekl, „ta svatouškovská obloha nebo vaše zplihlé stromy. Jak často hovoří lidé o vlakovém neštěstí?!“      „Každý den,“ řekla.      „Každý den vyletí do povětří vlak?“      „Ne. Ale když se to přihodí, mají si lidi týden o čem povídat. A pak se to stane zase.“      Sedl si vedle ní a přitiskl svou nohu k její.      „Kdy se tady naposledy vyhazovalo do povětří?“      „Před pěti dny.“ Otočila se k němu, položila mu své měkké paže na rameno, našpulila rty a řekla: „Jsem unavená. Z toho horka na mě jde lenost.“      Proska se vedle jejího ucha podíval k rozbitému oknu. Projížděli smíšeným lesem, který si už polovinu náspu železniční tratě vydobyl zpět a jako předvoj vyslal malé břízky, smrky a vrboví. Malá lokomotiva jednou krátce zapískala; nezdálo se, že sama ví, proč.      „Já mám z toho horka žízeň,“ řekl Proska. „Něčeho bych se napil. Studené pivo nebo – co to máš v tom džbánu? Mlíko, nebo vodu?“      Zavrtěla hlavou a stáhla paže z jeho ramene.      „Nic na pití. V tom džbánu je můj bratr.“      Podíval se na hliněnou nádobu a řekl: „Co má zas tohle znamenat?“      „Nevěříš mi?“      Proska ji štípl do paže; nezdálo se, že cítí nějakou bolest.      „Teď se věštkyně proměnila v čarodějku. V blatech se obzvlášť dobře daří blatouchům; proč by tam neměl výtečně vyrašit i tvůj bratr? Chceš ho tam zasadit?“      Zapůsobila dojmem, že zvážněla, a uhlazovala si zelené šatičky nad koleny a střežila se pohlédnout mu do tváře.      „V tom džbánu je popel mého bratra. Nechali jsme ho zpopelnit ve Lvově. Byl železničář a vyletěl do povětří s jedním vlakem. Já jedu až do Tamašgrodu. Tam bydlí žena mého bratra. Požádala mě, abych jí popel přivezla.“      „Přišel tvůj bratr o život na téhle trati?“      „To já nevím.“      Proska jí položil ruku na rameno a hleděl neklidně na nicneříkající hliněnou nádobu. Měl pocit, jako by ho teď někdo trvale pozoroval, a čím víc se snažil tento pocit potlačit, tím úporněji a intenzivněji se v něm zabydloval. Zmocnil se ho jistý soucit s Wandou, a svými velkými, silnými prsty ji hladil po krku nahoru a dolů. Přitáhl si její hlavu a políbil ji do vlasů.      „To všechno brzy přejde,“ řekl upřímně. „Myslím, že všechno přes noc zmizí, tak jako to přes noc přišlo. Otevřeš okno – ne zítra, ale jednoho krásného dne –, a do očí tě uhodí slunce a popřeje ti dobrý den. V zahradě bude sedět kos, budeš ho poslouchat a zjistíš, že všecko se změnilo. – Myslíš, Wando, že se to takhle stane? Asi si to nedokážeš představit, viď? – Je ti teprve dvacet sedm a máš ještě celý rok čas.“      Mlčeli. Několik starých smrků, které s potemnělou důstojností žily těsně u náspu, k nim na okamžik lhostejně nahlédlo. Prsty jí bubnoval po klíční kosti, náhle je nechal sjet dolů a dotkl se jejího pravého ňadra. Okamžitě se vymkla jeho objetí, odsedla si od něho a výhrůžně se usmála. A tento úsměv mezi nimi stál jako magická překážka, jako nepřekonatelná bariéra.      „Chtěla bych teď spát,“ řekla.      „Můžeš se mi opřít o rameno,“ on na to.      „To mi připadá dost nebezpečné.“      „Dokud nepřikryješ ten džbán pláštěnkou, nic ti neudělám.“      „Tomu nerozumím.“ Asistent ukázal na džbán a vysvětloval: „Mám pocit, jako by se na mě ta věc dívala. Zdá se – mně aspoň –, že má oči. Připadá mi, jako by mě pořád někdo pozoroval. Dokážeš to pochopit?“      „Jestli to tak opravdu je,“ řekla, natáhla se po celé délce sedadla a položila mu hlavu do klína. Mile k němu vzhlédla a už zhluboka oddechovala.      „Spíš už?“ zeptal se po chvíli.      „Ano,“ odpověděla, „zdá se mi o tobě, a jak se zase uvidíme.“      „Je u toho tvůj bratr? Teda: Vidíš někde poblíž nás ten džbán?“      „Ne, jsme sami. Jsme velice sami – a je to nádherné. Nikdo nás nesleduje. Máme se rádi. Je u toho jen tvoje puška a dívá se na nás. Ale mlčí. Dokáže ta puška mlčet, ne?“      „Když to musí být. Spi, Wando, spi, a ať se ti něco zdá. – Ale mohla bys to mít ještě pohodlnější.“      Jak to jen vsedě šlo, svlékl si horní část uniformy, nadzvedl jí hlavu na klíně a složený kabát pod ni vsunul jako polštář.      „Děkuju pěkně,“ zašeptala.      Nic neřekl a hleděl na džbán. Říkal si: Kdybych jí tím nezpůsobil bolest, vyhodil bych tuhle pitomou věc z okna. Něco podobného se mnou ještě nikdy nikam nejelo. Jestli vlak vyletí do povětří, bude její bratr vířit vzduchem, a když bude mít holka štěstí, bude ho pak moct sklepávat z listů. Z břízy třeba prst, ze smrčku možná prst u nohy.      Na zádech mu naskočila husí kůže. Zvedl se, udělal pár kroků po oddílu a zastavil se u džbánu, stojícího v rohu a tiše se chvějícího v kývavých pohybech vlaku. Byla to jednoduchá, pravděpodobně doma vypalovaná nádoba s masivním uchem na straně. Otvor byl překryt pergamenovým papírem, a aby se papír neuvolnil, dívka anebo někdo jiný, kdo džbán zakrýval, ho obtočil tenkou, ale pevnou šňůrkou a její konce svědomitě svázal.      Rychle se po dívce ohlédl, a protože viděl, že nezvedá víčka a snaží se spát, energicky uchopil pláštěnku, rozmotal ji a hodil na džbán. Nezdálo se, že si něčeho všimla. Proska měl dojem, že se rázem opět cítí uvolněněji a odhodlaněji; natáhl ruce a přistoupil k oknu. Slunce ho zdravilo paprsky probleskujícími vrcholky stromů, na lesní půdě divoce kličkoval zajíc a pelášil pryč. Malá lokomotiva s rachotem vlekla svůj náklad smíšeným lesem. Myslel na lesnaté okolí Lycku, mazurského městečka, kde se narodil. Vonělo to tam přesně tak; stejným dojmem na něho svého času působil Borek, zvlášť tam, kde se dotýkal jezera Sunowo. Asistent objevil veverku, shlížející na vlak tmavýma, lesklýma očima.      Její vlasy mají skoro stejnou barvu jako kožíšek té veverky. Budu jí říkat Veverka.      Odvrátil se od okna. Ležela klidně na lavici, nohu přehozenou přes nohu, jednu ruku v klíně, druhou u úst. Opatrně k ní přistoupil, do dvou prstů vzal lem jejích šatů a trošičku povytáhl látku. Pak se ohnul a políbil ji na opálenou nohu, těsně nad kolenem. Pohlédl jí do tváře: měla zavřené oči, rty se jí zachvěly. Když se narovnal, řekla:      „Na ústa ne.“      „Myslel jsem, že spíš,“ řekl.      „Kdo mě políbí na ústa, toho čeká neštěstí.“      „Opravdu?“      „Dávej si pozor!“      „To mi nevadí. I s tím rizikem – “      „Nedělej to,“ řekla a zasmála se.      Nadzvedl jí hlavu a políbil ji. Polibek opětovala a ovinula mu paže kolem svalnaté šíje a zase ho jemně odstrčila.      „Za půldruhé hodiny bude tma,“ řekl. „Musíme se zase vidět.“      „Tys ten džbán zakryl.“      „Ano, už jsem to nemohl vydržet. Cítil jsem se nesvůj.“      „Dej tu pláštěnku zase pryč, prosím. – Za hodinu a půl bude tma.“      Proska jí lhostejně vyhověl, natáhl se na druhou lavici, pozvedl ruku Wandě na pozdrav a snažil se usnout. Ale spánek nestrpí povely a čím víc se muž snažil nechat smysly na pokoji a zapomenout na všecko kolem, tím byly jeho šance menší. Zamžoural na ni a tiše se zeptal:      „Veverko?“      „Cože?“ zeptala se.      „Ty taky nemůžeš spát, Veverko.“ „Co je to veverka?“      „To jsi ty.“      „Co že jsem?“ zeptala se malátně.      „Červenohnědé zvířátko se zvědavýma očkama a malýma špičatýma ouškama. Hraješ si ve stromech a uzavřela jsi přátelství se starým mrzoutským lískovým keřem. A škádlíš mladé větve a hecuješ je a dovoluješ jim, aby tě vystřelovaly do vzduchu. Ale v zimě, moje Veverko, v zimě spíš, a když máš hlad, sáhneš za sebe do zásobárny s oříšky…“      „Políbil jsi mě na ústa,“ řekla.      „Víš už, co to je veverka?“ zeptal se.      „Políbil jsi mě, přijde neštěstí.“ Řekla to s vlídnou vážností a jemu se zdálo, že nepoznává její hlas. Zneklidněl: zvedl se.      „Myslíš, že se něco stane s vlakem?“      „Varovala jsem tě – “      „A ty nemáš strach? Bylo by ti jedno, kdyby najednou…“      Sňal pušku z háčku, potěžkal ji v ruce, pohladil závěr a z chlebníku vyhrábl zásobník.      „Co chceš dělat?“ zeptala se a vleže ho pozorovala.      „Pro všechny případy,“ řekl a zasunul zásobník.      „Kolik je v něm nábojů?“      „Dost.“      Postavil odjištěnou zbraň do rohu a vystrčil hlavu z okenního otvoru.      „Co tam vidíš?“ zeptala se.      „Stmívání.“      „Je možné je vidět?“      „Chová se velmi bázlivě a člověk musí mít oči na stopkách, když chce zjistit, po kterých cestičkách se k nám krade. – Co bys říkala, kdybych musel střílet?“      „Proč to chceš vědět?“      „Vždyť by to byli tví lidé,“ řekl a zapálil si cigaretu.      „Co nevidět se na nás vrhnou.“      Přistoupil těsně k ní.      „Vstaň,“ řekl.      Zůstala ležet.      „Řekl jsem, abys vstala, Wando.“      „Jsem tak unavená. Za chvíli bude tma.“ Zmocnil se ho podivný neklid; vyjel na ni:      „Kdo se na nás vrhne? Co to znamená, tohle věštecké tlachání?“ „Komáři. Tady na blatech jsou spousty komárů!“      Zasmál se a byl přesvědčen, že ho tenhle smích osvobodil.      „Musíte chovat víc ptáčků, víš, pak by nebylo tolik komárů. Ale ve vaší zemi umírají ptáci velmi mladí. A těch pár, co jsem jich viděl, se cítí být osamělí a lítají smutně po obloze. Písničky se jim zadrhly v hrdle.“      „Dřív to bylo jiné,“ řekla.      „Já vím,“ řekl.      Malá lokomotiva ze sebe najednou vyrazila protáhlé chraplavé zapískání a zpomalila. Muž uchopil svou útočnou pušku a přiložil ji pažbou k boku.      „Do Tamašgrodu je ještě daleko.“      „To bych řekl,“ poznamenal.      „Nejspíš to každou chvíli začne.“      Vlak teď jel už jen krokem.      „Ve dne,“ řekl, „to dřepí jako sůvy ve svých hnízdech a neodvažují se ven. Ale sotva nastane soumrak, probudí se a dostanou kuráž. Sedí pod sukněmi noci, udělají si malé průzory a střílejí skrz ně jako za bílého dne.“      „Koho myslíš?“ zeptala se.      „Ty chlapíky, co vyhazujou vlaky do povětří.“      „Copak to nesmějí dělat?“      „Hele, buď radši zticha.“      Pomalu otevřel dveře jejich oddílu, vyklonil se a podíval se ve směru jízdy. Pak se otočil k ní a chvatně řekl:      „Musíš okamžitě zmizet. Rychle, to jsou polní četníci. Pravděpodobně budou kontrolovat vlak. – Tak dělej! Lehni si na svah pod tratí, přitiskni se k zemi a počkej. Dám ti znamení, až bude vzduch zase čistý. Musíš ven druhou stranou.“      Okamžitě byla na nohou a vrhla se ke dveřím.      „Zámek se zasekl,“ vykřikla zoufale.      Zvedl nohu a vší silou uhodil do kliky.      „Honem, Wando, musíš honem ven! Kdyby tě tu našli, bylo by to pro nás oba hodně nepříjemné.“      Vyskočila a hladce dopadla na svah náspu, ještě kousek sklouzla a lehla si na břicho.      Vláček popojel dalších padesát metrů, pak zaskřípěly brzdy.      Zatímco si oblékal blůzu uniformy, přemýšlel: Doufejme, že vlak doběhne. Není to ani padesát metrů. Snad mě nenechá ve štychu. Ale nemůže, protože tamhle stojí ten její džbán a nechala tady i pláštěnku. Já už tuhle zatracenou věc nemůžu ani vidět!      Zabalil džbán do pláštěnky a zastrčil ho až dozadu pod lavici. Sotva se napřímil, už k němu vystupoval četník.      „No tak,“ řekl, „všechno v pořádku? Můžu vidět tvůj cestovní příkaz?“      Proska mu podal zmačkaný, křížem krážem orazítkovaný papír.      „Kam máš namířeno?“      „Kousek od Kyjeva.“      „A odkud jedeš?“      „Z Lycku. Měl jsem dovolenou.“      „Kde je to hnízdo?“      „V Mazursku, sedmnáct kilometrů od polských hranic.“      „Od bývalých hranic,“ opravil ho četník a rozsvítil čtyřhrannou svítilnu, zavěšenou na prsou. Kužel světla nasměroval na ten kus papíru. Zkontroloval všechna razítka, do jednoho podpisu zapíchl zjizvený ukazovák a řekl: „Tohle je zřejmě Kilian, co?“ „Ano, přesně tak. To je můj kapitán. Ten to potvrzení podepsal. Mám pro něho balíček, od jeho ženy.“      „Tak ten balíček můžeš zase poslat zpátky. Kapitán to už má za sebou.“      „Padl?“      „To taky. Nějakej chrapoun ho trefil rovnou mezi oči.“      „Kdy to bylo?“      „Před čtyřmi dny. Měl jsem tam vepředu něco na práci. Nesli kapitána ještě dva kilometry na převaziště, ale tam se už ani neprobral.“      „A co mám teď dělat s tím balíčkem?“      „Co v něm je?“      „Jak mi řekla jeho žena, nátepník a zimní chrániče uší. V zimě mu nejvíc mrzly uši.“      „Teď už je skoro léto,“ řekl četník, „jestli myslíš, že bys příští zimu mohl ty chrániče potřebovat, tak si je rovnou nech.“      „Děkuju mockrát, mně umrzají jen nohy.“      Četník zvedl oči k obloze. „Měsíc je dnes nějak zvědavý, myslím, že bude mít na co koukat.“      „Ty si myslíš, že vlak vyletí do povětří?“      „Hlavně moc nevystrkuj hlavu z okna,“ řekl četník, vypnul baterku a zmizel.      Asistent se vrhl na druhou stranu oddílu. Očima ohledával svah náspu, Wandu nebylo nikde vidět. Okamžik počkal a pak tiše zavolal: „Veverko! Neslyšíš? Můžeš jít! Wando! Kde jsi? Tak už pojď!“ Nešla. Nevystupovala zpoza žádného stromu, jak doufal, a nezvedala se, jak si přál, ze svahu pod kolejemi.      Vlak sebou trhl. „Wando!“ zavolal Proska hlasitěji, „proč nejdeš!“      Vlak nabíral rychlost.      „Zase se uvidíme,“ volal muž, „brzy se setkáme.“      Zabouchl dveře, které předtím nechával otevřené v naději, že jí usnadní naskakování, a posadil se.      Zapomněla tady ten džbán a pláštěnku. Asi se bála víc, než chtěla připustit. V Tamašgrodu ten džbán odevzdám.      Muž vstal, vytáhl džbán a postavil ho před sebe. Na nádobu dopadalo světlo měsíce. Proskovi se zdálo, že na něj pomrkává.      „Nemám strach,“ mumlal si pod vousy, „nevyhodím tě z okna. Byla by to pro mě hračka, ale neudělám to. Budu ctít tvou lidskou důstojnost, i když už nejsi člověk. Ale byls člověkem, a toho já si určitě dokážu vážit. To mi věř.“      Muže se zmocnila prastará zvědavost, v hlavě ho začala pálit elementární otázka, z pochvy pomalu vytáhl dýku a naklonil se ke džbánu.      Musím se taky jednou podívat, jak člověk vypadá, když to dotáhne až sem. Tobě už nijak neublížím. Nebudeš se na mě zlobit, když si z tebe na špičku nože vezmu.      Zabodl dýku do pergamenového papíru zakrývajícího hrdlo, vyřízl do něho větší otvor a chvějící se rukou vytáhl nepatrný kopeček popela. Přičichl k němu, nebyl cítit nijak.      Mohlo to kdysi být stejně tak dřevo nebo tabák anebo papír.      Proska opatrně vstal a přidržel nůž u rozbitého okna. Proud vzduchu se na něj vrhl a popel rozmetal.      „Odpusť mi, jestli můžeš,“ houkl asistent.      Měl zlost, že se dívka nevrátila. Pomalu se zase posadil ke džbánu, a aniž chtěl, píchl do popela ještě jednou. Jenže bodák nepronikl příliš hluboko. Džbán byl popelem naplněn nejvýš z jedné třetiny.      Co to je? To přece zní skoro jako kov! Že by se pod popelem skrývalo ještě něco jiného? Možná že mě podfoukla, tahle věštkyně s pěknýma prsama. Koukneme se, co to pod tím popelem vězí. Ten její bratr mohl být stejně tak kus dřeva. Vzal džbán do obou rukou a přidržel ho z okna ven. Vítr popel vyhnal ven. Na dně nádoby se zaleskly čtyři dynamitové patrony!   Siegfried Lenz se narodil roku 1926 ve východopruském Lycku (polský Ełk), zemřel v roce 2014 v Hamburku. Patří k nejvýznamnějším a zároveň nejčtenějším spisovatelům německé poválečné literatury nejen v Německu, ale i ve světě. V češtině vyšly téměř všechny jeho významné romány, především Muž v proudu (česky 1965), Rukojmí (1966), Hodina němčiny (1974), Vzor (1976), Tak hezky bylo v Šulákově (1982), Vlastivědné muzeum (1984), Cvičiště (1989). Autor má za sebou rovněž velmi bohatou povídkovou tvorbu. Siegfried Lenz obdržel několik desítek významných cen a vyznamenání, mimo jiné Mírovou cenu německých knihkupců (1988), Goethovu cenu města Frankfurt nad Mohanem (1999) či Cenu Lva Kopeleva za mír a lidská práva (2009).   Nakladatelství PROSTOR, v českém jazyce vydání první, z německého originálu Der Überläufer, vydaného nakladatelstvím Hoffmann und Campe v Hamburku v roce 2016, přeložil Petr Dvořáček, 284 stran. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2024-02-19 11:32:00

Nepustíte-li rukojmí do ramadánu, zahájíme ofenzivu v Rafáhu, hrozí Izrael

Izrael zahájí ofenzivu v Rafáhu na jihu Pásma Gazy, pokud hnutí Hamás nepropustí rukojmí, která zadržuje od 7. října, do začátku muslimského postního měsíce ramadánu. Uvedl to člen izraelského válečného kabinetu a opoziční lídr Benny Ganc. Ramadán začne letos zřejmě 10. března.

Čas načtení: 2024-02-19 11:11:00

Ultimátum pro Hamás: Izrael řekl, kdy zahájí těžkou ofenzivu v Rafáhu

Izrael zahájí ofenzivu v Rafáhu na jihu Pásma Gazy, pokud hnutí Hamás nepropustí rukojmí, které zadržuje od 7. října, do začátku muslimského postního měsíce ramadánu. Uvedl to člen izraelského válečného kabinetu a opoziční lídr Benny Ganc. Ramadán začne letos zřejmě 10. března. Izraelská vláda také v neděli projednávala omezení přístupu pro muslimy na Chrámovou horu v Jeruzalémě během postního měsíce, což by podle místních médií mohlo zvýšit napětí v Izraeli a na okupovaném Západním břehu. Spojené státy, Katar a Egypt, které se snaží zprostředkovat dohodu mezi Izraelem a Hamásem, se podle deníku Haarec snaží dojednat příměří před začátkem ramadánu.

Čas načtení: 2024-03-05 09:00:00

Gaza: Izrael mučí vězněné humanitární pracovníky

Moderátor, Channel 4 News, pondělí 4. března 2024, 19 hodin: Izrael bojkotuje jednání a obviňuje Hamás. Útočí na Gazu a provádí nájezd na Západní břeh Jordánu. Dobrý večer. Americká vláda tento týden před ramadánem stále vzbuzovala naděje na příměří, ale dnes večer to nevypadá nadějně. Americká viceprezidentka Kamala Harrisová vyzvala k příměří. Nyní říká, že Hamás by měl přistoupit na dohodu. Ale zatímco Hamás je v Káhiře na jednáních. Izrael se drží stranou a tvrdí, že Hamás odmítá poskytnout podrobnosti o tom, kteří Izraelci, které zajal, jsou naživu a které Palestince držené Izraelem chce. V rozhovoru pro tento pořad Hamás říká, že chce dohodu o příměří a je připraven propustit rukojmí, ale trvá na tom, že bude součástí politické budoucnosti, ať už Izrael a Západ řeknou cokoli. V přímém přenosu hovoříme také s britskou vládou.Prezident Biden říká, že doufal v dnešní dohodu o příměří v Gaze. Dnes ráno však izraelské rakety opět dopadaly na Rafáh,  rozhovory mezi Izraelem a Hamásem se zřejmě dostaly do slepé uličky. Rostoucí netrpělivost Američanů přichází v době, kdy se zdá, že se rozpory v izraelské vládě prohlubují. Naše zahraničněpolitická  redaktorka Lindsey Hilsumová se k nám připojuje z Jeruzaléma: 

Čas načtení: 2024-03-13 02:39:00

Muž střílel na nádraží v Riu a poté držel tři hodiny rukojmí v autobuse

Pěkná mela se strhla v úterý na hlavním autobusovém nádraží v brazilském Riu de Janeiro. Muž postřelil dva lidi a poté hodiny držel 17 cestujících jako rukojmí v autobuse. Zřejmě ho chtěl unést a vypařit se z města, kde po něm šla policie.

Čas načtení: 2024-05-05 10:00:00

Krize na Blízkém východě: Tisíce Izraelců požadují zastavení palby v Gaze, tým Hamásu je v Káhiře na jednání o příměří

Protesty po celém Izraeli vyzývají premiéra, aby přijal dohodu o návratu rukojmích; naděje na dohodu rostou, Hamás pokračuje v nepřímých rozhovorech o novém izraelském návrhuIzraelští protestující požadují, aby Netanjahu zajistil příměří v Gaze za návrat rukojmích Tisíce Izraelců v sobotu protestovaly a požadovaly, aby premiér Benjamin Netanjahu přijal dohodu o příměří s Hamásem, která by zajistila návrat zbývajících izraelských rukojmích z Gazy.Na shromáždění v Tel Avivu, které se konalo v době, kdy se představitelé Hamásu setkali s egyptskými a katarskými zprostředkovateli v Káhiře, příbuzní a příznivci více než 130 rukojmích, kteří jsou stále v zajetí, podle agentury Reuters uvedli, že je třeba udělat vše pro jejich návrat domů.„Jsem tu dnes, abych podpořila dohodu teď, včera,“ řekla Natalie Eldorová.    Musíme je přivést zpět. Musíme přivést zpět všechna rukojmí, živá i mrtvá. Musíme je přivést zpátky. Musíme vyměnit tuto vládu. Tohle musí skončit.Protesty před Dnem památky obětí holocaustu Jom ha-šoa, který letos připadá na 6. května, se konaly v době, kdy se válka v Gaze blíží ke konci svého sedmého měsíce a kdy roste mezinárodní tlak na zastavení bojů.„Jediné, co nás drží při životě, je naděje, že Bar žije a přežil,“ řekla Ora Rubinsteinová, teta Bar Kupershteina, který byl spolu s více než 250 dalšími lidmi zajat, když 7. října ozbrojenci vedení Hamásem řádili v izraelských obcích poblíž Gazy.Předpokládá se, že mnoho z těch, kteří byli zajati jako rukojmí, je mrtvých, ale rodiny chtějí, aby byli všichni zajatí přivedeni zpět.„Všichni musí být vráceni. Neopustíme je, jako byli opuštěni židé během holocaustu,“ řekla Hanna Cohenová, teta 27letého Inbara Haimana, který byl původně považován za rukojmí 7. října, ale následně se ukázalo, že byl zabit. Předpokládá se, že její tělo stále zadržuje Hamás v Gaze.Netanjahuova vláda trvá na tom, že válku nezastaví, dokud nebude Hamás zničen a dokud nebudou vrácena všechna rukojmí, ale probíhá intenzivní úsilí o zajištění zastavení bojů, které by mohlo vést k úplnému příměří.

Čas načtení: 2024-05-05 10:00:00

Izrael odmítá příměří kvůli obavám, že by Hamás propustil rukojmí

 Poslední věc, kterou Izrael potřebuje, je, aby rukojmí žvanili tisku. (Satirický komentář Laury K)  Izrael údajně odmítá dohodu o trvalém příměří kvůli obavám, že by Hamás propustil všechna rukojmí.Izrael původně navrhoval 40denní příměří, při němž by byla propuštěna všechna rukojmí a IDF by poté všechny lidi  v Rafáhu zlikvidovaly. Pravděpodobně věděl, že Hamás tuto dohodu odmítne.Sám Satan, Anthony Blinken, přiletěl do Káhiry s překvapivě umírněným pohledem na situaci. Zapojil se do jednání a navrhl Izraeli, aby přijal trvalé příměří, protože USA chtějí nyní poslat své bomby na Tchaj-wan. Izrael vysvětlil, že chce stále pokračovat v „operaci Amálek“ a příměří by znamenalo, že genocida skončila dříve, než se dostane k Netanjahuově oblíbené části Gazy. Navíc by rukojmí mohli být opravdu naštvaní a izraelská vláda by vypadala špatně.

Čas načtení: 2024-09-18 17:00:01

Beslanský masakr – ruské tragické selhání a desítky mrtvých dětí

Po tragédii s potopením jaderné ponorky Kursk byl beslanský masakr pro Rusko a jeho prezidenta Vladimira Putina dalším šokem. Tím větším, že tentokrát umíraly i malé děti. Na druhé straně tragické události obnažily ruskou nemohoucnost a podcenění čečenských teroristů, kteří byli schopni čehokoliv, zvlášť v době, kdy probíhala druhá čečenská válka, která skončila v roce 2009. Příprava na masakr Smutným dějištěm budoucího masakru se stala škola v kavkazském městě Beslan v Severní Osetii. Čečenští militanti se na akci velmi dobře připravili a vymysleli důmyslný plán. Asi čtyřicítka ozbrojenců si počínala rozhodně a chladnokrevně, 1. září 2004 vtrhla do školy a zajala více než 1 000 rukojmích, žáků a jejich učitelů. Jak uvádí BBC, teroristé požadovali, aby se ruské jednotky stáhly z Čečenska. Seriálový svět potřebuje nového Lamboru: Štafetu přebírá Vašek Matějovský Číst více Nyní už zajatci byli násilně nahnáni do tělocvičny, kam teroristé nastražili výbušniny. Jak uvádí server Britannica, s rukojmími bylo zacházeno bezohledně, islamisté jim odpírali jídlo a pití, někteří zajatci tak museli například pít vlastní moč, aby alespoň uhasili žízeň. Navíc teroristé nařídili, aby se rukojmí mezi sebou bavili pouze rusky.  Nepoučitelní Rusové Mezitím byly zalarmovány úřady a na místo byla vyslána policie a speciální jednotka, která obklíčila budovu školy. Ozbrojené složky sice jednaly rychle, nicméně Rusko se nepoučilo z útoku na moskevské divadlo na Dubrovce v roce 2002, kdy 40 čečenských islamistů vzalo více než 850 lidí jako rukojmí. Při osvobozování divadla však nakonec zemřelo skoro 170 lidí a ruské protiteroristické složky situaci nezvládly. Masakr v Úsobské ulici: Nacistická zvěrstva na dětech i těhotných ženách, bodali i do mrtvol Číst více O dva roky později bylo Rusko přistiženo v nedbalkách, protože na místě beslanské školy chyběl dostatečný počet záchranářů či hasičů. K dispozici nebyly v dostatečném množství sanitní vozy. Vše umocnil klasický ruský chaos. Události se nevyvíjely od začátku dobře, i když začal druhý den s teroristy vyjednávat prezident Ingušska Ruslan Aušev. Ozbrojenci sice propustili necelou třicítku rukojmích, nicméně další vydání zajatců už odmítli.  Teroristé jako smyslu zbavení Třetí den situace vyvrcholila nevídaným krveprolitím. Ke škole mělo být přistaveno auto Ministerstva zvláštních situací se zdravotníky. Měli odklidit a odvézt mrtvá těla před budovou. Když se auto blížilo k tělocvičně, tak se z ní ozval výbuch. Masakr v Novočerkassku: Sověti se nemazali ani s dělníky. Povraždili jich desítky Číst více Čečenští teroristé pak jako smyslu zbavení začali pálit po zdravotnících, dva z nich na místě zabili. To však nebylo zdaleka všechno, protože zakrátko se ozvala další exploze, konstrukce tělocvičny se zhroutila a pohřbila asi 160 lidí. Vznikla značně nepřehledná situace, kdy z budovy vybíhali v šoku rukojmí a zároveň speciální jednotky vtrhly do školy, aby islamisty zneškodnily. Ti si však udělali z rukojmích živé štíty, a tak ruské bezpečnostní síly omylem střílely právě do nich.  Masakr na Bořislavce: Češi zabíjeli při divokém odsunu Němců. Z dochovaného videa mrazí Číst více Výsledek masakru byl děsivý – v důsledku tragických událostí přišlo o život 334 zajatců, z toho 186 dětí, 783 lidí utrpělo různý stupeň zranění. V politickém ohledu beslanský incident dočasně oslabil Putina, který hodlal napříště centralizovat kontrolu nad odlehlými ruskými regiony. Současně byla přijata nová rozsáhlá protiteroristická opatření, aby se již podobné události nikdy neopakovaly. Ať tak, či onak, Beslan je dodnes synonymem pro ruské trauma a současně selhání. Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Masakr kvůli Havlově amnestii: Vězni v Leopoldově měli rukojmí, za pár měsíců vraždili.

Čas načtení: 2025-03-02 09:00:00

Izrael se rozhodl znovu podrobit civilisty hladomoru, protože ho příměří přestalo bavit

Ironický komentář britské autorky Laury K., který je jako obvykle až děsivě blízko faktům Koho vůbec zajímají ti rukojmí?  Benjamin Netanjahu odmítl přejít do druhé fáze příměří v Gaze a odsoudil Hamás za to, že odmítá zůstat v první fázi na neurčito. Nejsem si jistá, jestli Hamás chápe, jak mají fáze fungovat...Izrael měl během první fáze dostat vše, co chtěl, aby se mohl vrátit ke krveprolití bez pevnějších závazků. Izrael se už ke krveprolití vrátil, ale víte, co myslím, chce ještě větší krveprolití...Izrael odmítal propustit rukojmí poté, co je propustil Hamás, takže jsme tento detail uložili do paměti, protože kvůli němu Izrael vypadal špatně. Teď jsme naprosto rozzuření, že Hamás už rukojmí nepropouští, protože Izrael by něco takového nikdy neudělal.V důsledku toho, že Hamás odmítl propustit rukojmí, pokud Izrael nedodrží své závazky týkající se příměří, Izrael rozhodl, že Hamás porušil dohodu. Využívá proto příležitosti ke kolektivnímu potrestání nevinných Palestinců. Izrael odmítá vpustit do Gazy základní zásoby, takže civilisté s větší pravděpodobností zemřou hlady.

Čas načtení: 2024-05-23 10:00:00

Izrael-Gaza: Fórum rodin rukojmích zveřejnilo znepokojující záběry izraelských vojákyň zajatých Hamásem při útoku ze 7. října

 Tříminutové video ukazuje ženy, všechny příslušnice Izraelských obranných sil (IDF), jak po zajetí na základně Nahal Oz v jižním Izraeli sedí na zemi, některé z nich jsou pohmožděné a zkrvavené a mají svázané ruce.Záběry, které pocházejí z dvouhodinového videa natočeného na tělesnou kameru bojovníky Hamásu během útoku, již dříve zveřejnil Hamás. Rodiny jej získaly před několika měsíci od IDF, která video předtím sestříhala tak, aby z něj vyloučila nejznepokojivější scény.„Záběry odhalují násilné, ponižující a traumatizující zacházení, kterému byly dívky v den únosu vystaveny, a jejich oči plné syrové hrůzy,“ uvedlo fórum.„Myslím, že jde o poselství mezinárodnímu společenství v době, kdy vidíme amerického prezidenta Joea Bidena, jak vyhrožuje, že nebude dodávat zbraně Izraeli, vidíme tři evropské země, které uznaly palestinský stát. To vše se děje, zatímco naši rukojmí jsou stále v Gaze,“ řekla Ashley Waxman Bakshiová, sestřenice Agam Bergerové, jedné z žen na videu. Waxmanová Bakshiová řekla:   „ Chceme poslat vzkaz mezinárodnímu společenství, abychom připomněli, že tato válka začala kvůli 7. říjnu, kvůli našim rukojmím, kteří tam stále jsou, zatímco mezinárodní společenství se soustředilo pouze na humanitární krizi v Gaze. Nikdo nemluví o naší humanitární krizi, o našich rukojmích.„Propusťte rukojmí a situace se zlepší,“ dodává.Tisíce Izraelců se v posledních týdnech připojily k protestům, které požadovaly dohodu o návratu rukojmích, které Hamás stále drží v Gaze, předčasné volby a okamžitou rezignaci premiéra Benjamina Netanjahua.„Tato krize s rukojmími není jen selháním izraelské vlády, ale také mezinárodního společenství,“ řekla Waxman Bakshi.Válku vyvolal útok Hamásu v Izraeli, při kterém zahynulo 1 200 lidí, převážně civilistů, a asi 250 jich bylo zajato jako rukojmí.V důsledku izraelské odvetné ofenzívy na pásmo Gazy ovládané Hamásem bylo zabito nejméně 35 386 Palestinců a 79 366 jich bylo zraněno, uvedlo v sobotu ministerstvo zdravotnictví Gazy.Přibližně polovina z přibližně 250 lidí unesených 7. října byla od té doby propuštěna, většinou v rámci výměny za palestinské vězně zadržované Izraelem během týdenního příměří v listopadu. Podle izraelských úřadů je potvrzeno, že asi 30 z nich zemřelo.    Všichni dárci z EU nyní obnovili svou podporu Agentuře OSN pro pomoc a práci s palestinskými uprchlíky (Unrwa), uvedl ve čtvrtek šéf zahraniční politiky EU Josep Borrell. Ve svém příspěvku na sociálních sítích Borrell označil Unrwa za „nepostradatelnou záchrannou síť v Gaze a regionu“.

Čas načtení: 2024-05-25 12:03:04

V Gaze byla nalezena těla tří izraelských rukojmí

Izraelské obranné síly (IDF) oznámily další tragický nález a to těla tří izraelských rukojmí byla nalezena v Gaze. Podle oficiálního prohlášení jde o Hanan Yablonku, Oriona Hernandeze a Michela Nisenbauma, píše BBC a deník Outlook. The post V Gaze byla nalezena těla tří izraelských rukojmí first appeared on Pravda24.

Čas načtení: 2024-06-05 07:02:32

Netanjahu řekl, že Izrael je připraven přerušit bojové akce na 42 dní, aby osvobodil izraelské rukojmí

Izraelský premiér Benjamin Netanjahu prohlásil, že je připraven na šest týdnů přerušit válečné akce v pásmu Gazy, aby osvobodil izraelské rukojmí, píše deník Meduza. The post Netanjahu řekl, že Izrael je připraven přerušit bojové akce na 42 dní, aby osvobodil izraelské rukojmí first appeared on Pravda24.

Čas načtení: 2024-06-14 18:22:00

Hamás netuší, kolik unesených Izraelců je stále naživu. Rukojmí schovává i v Rafáhu

Dva rukojmí zemřeli před několika dny při leteckém úderu izraelské armády v Rafáhu. Uvedlo to podle agentury Reuters ozbrojené křídlo palestinského hnutí Hamás. Vysoký představitel hnutí Usáma Hamdán dříve v rozhovoru se stanicí CNN řekl, že Hamás nemá přesné ponětí, kolik ze 116 rukojmí, která se od 7. října nachází v Pásmu Gazy, je stále naživu. Z psychické újmy čtyř nedávno zachráněných rukojmích obvinil Izrael, ačkoli zdravotníci potvrdili, že tři muži a jedna žena psychickému násilí čelili v zajetí, píše deník The Times of Israel.

Čas načtení: 2024-10-18 10:00:00

Channel 4 News: Naděje, že smrt Jahjá Sinvara bude pro válku v Gaze bodem obratu, již pohasly

Moderátor, Channel 4 News, pátek 18. října 2024, 19 hodin: Smutek za vůdce Hamásu. Jeho zabití však nenasvědčuje tomu, že by mohlo vést k příměří. Spíše naopak.Biden: „Udělejme z tohoto okamžiku také příležitost. Hledat cestu k míru. Lepší budoucnost v Gaze bez Hamásu.“ Moderátor: Dobrý večer. Americký prezident po zabití vůdce Hamásu v Gaze prosí, aby byla dána šance míru, ale ani jedna strana ho neposlouchá. Hamás vyhrožuje, že zabití Jahjá Sinvara jen posílí jeho odhodlání. Hizballáh vyhrožuje eskalací. Írán oslavuje ducha odporu, zatímco v Izraeli se povzbuzený Netanjahu chápe příležitosti a vysílá do Gazy ještě více vojáků, zatímco Západ zadržuje dech. Vymkne se tento již tak brutální konflikt ještě více kontrole?„Většina Izraelců si myslí přesně to, co já. Myslím, že si myslí, že nejdůležitější jsou rukojmí, a pokud propásneme tuto šanci, tuto zlatou hodinku, abychom získali rukojmí zpět, můžeme si za to vyčítat jen sami.“Naděje, že smrt Jahjá Sinvara  bude pro válku v Gaze bodem obratu, již pohasly. Hamás trvá na tom, že zabití jeho vůdce skupinu nezlikviduje a že rukojmí propustí pouze v případě, že dojde k příměří. Izrael mezitím vyslal do Gazy další vojáky, kteří leteckými údery míří na domy, zabíjejí další děti a celkový počet obětí tam přesáhl dvaačtyřicet tisíc. Náš zahraniční zpravodaj Patrick O'Brien přináší reportáž z Izraele.

Čas načtení: 2025-01-06 11:17:32

Hamás měl schválit seznam rukojmí k propuštění. Není jasné, kolik z nich je naživu

Palestinské teroristické hnutí Hamás podle zdroje agentury Reuters schválilo seznam 34 rukojmí, jejichž propuštění požaduje Izrael v případě dosažení dohody o příměří. Úřad izraelského premiéra nicméně uvedl, že hnutí zatím jmenný seznam neposkytlo. Zdroj Reuters z Hamásu rovněž potvrdil, že propuštění rukojmí je podmíněno dosažením dohody o stažení izraelské armády z Pásma Gazy a o trvalém příměří. Dle stanice BBC není jasné, kolik z rukojmí zůstává naživu.

Čas načtení: 2025-01-19 09:00:00

Channel 4 News: Prozatím válka skončila?

Moderátor, Channel 4 News, neděle 19. ledna 2025:  Dnes, alespoň prozatím, válka skončila. První rukojmí a zajatci jsou propuštěni, protože začíná platit příměří. Jak dlouho však vydrží? V Izraeli i v Gaze panuje radost a úleva, ale jak se lidé vracejí domů a přichází pomoc, rozsah zkázy je obrovský. Dobrý večer a vítejte ve Washingtonu.V Gaze nastal liminální den, křehký přechod mezi válkou a mírem, kdy vstoupilo v platnost, byť se zpožděním, zamýšlené 42denní příměří, Hamás propustil první tři rukojmí a Izrael propustí  90 Palestinců.Mohla by nyní dlouhá válka skončit? Nebo se jedná pouze o přestávku? Zde ve Washingtonu se nacházíme v posledních hodinách a minutách před nástupem nového prezidenta a nové éry. Může to být za Trumpa pokračování, ale mohlo by se v druhé sezóně pro Ameriku a nejen pro ni všechno změnit?Nyní nejprve na Blízký východ, kde Hamás několik hodin po vstupu v platnost příměří propustil tři izraelské rukojmí. Jeho začátek se opozdil o téměř tři hodiny a během té doby izraelské bombardování v Gaze pokračovalo. Bylo hlášeno osm mrtvých. Z izraelských věznic má být  propuštěno přibližně 90 Palestinců. V reakci na to nyní informuje z Tel Avivu náš zahraniční zpravodaj Secunder Kermani.

Čas načtení: 2025-01-25 14:15:00

Izraelské vojačky na svobodě: Hamás je propustil z vězení, výměnou dostalo svobodu 200 Palestinců

Palestinské teroristické hnutí Hamás dnes předalo Červenému kříži na náměstí v centru města Gaza další čtyři izraelské rukojmí; všechny čtyři propuštěné jsou vojačky izraelské armády. Ukázal to přímý přenos televizní stanice Al-Džazíra z náměstí zaplněného desítkami uniformovaných a maskovaných ozbrojenců Hamásu a Islámského palestinského džihádu a přihlížejícím davem Palestinců. Izraelská armáda podle serveru The Times of Israel potvrdila, že ji Červený kříž informoval o převzetí rukojmích. Z izraelských věznic bylo propuštěno všech 200 Palestinců výměnou za rukojmí, uvedla vězeňská služba. Lidé v Ramalláhu slaví jejich příjezd, píše AFP.

Čas načtení: 2025-02-01 07:58:01

Hamás předal Červenému kříži další dva izraelské rukojmí

Palestinské teroristické hnutí Hamás ráno předalo Červenému kříži další dva izraelská rukojmí Jardena Bibase a Ofera Kalderona. O předání ve městě Chán Júnis v Pásmu Gazy informovaly agentury AFP a Reuters. Oba muže krátce poté převzala izraelská armáda, která je převezla do Izraele. Třetí rukojmí Keitha Siegela předá Hamás později během dne na jiném místě. Další rukojmí by se v sobotu již na svobodu dostat neměla.

Čas načtení: 2025-02-01 09:12:00

Hamás propustil další rukojmí. Na svobodu se na oplátku dostanou dvě stovky vězňů

Palestinské teroristické hnutí Hamás dnes ráno ve městě Chán Júnis předalo Červenému kříži další dva izraelské rukojmí Jardena Bibase a Ofera Kalderona. O předání, které se uskutečnilo v rámci dohody o příměří, informovaly agentury AFP a Reuters. Oba muže od Červeného kříže krátce poté převzala izraelská armáda, která je převezla do Izraele. Třetího rukojmího Keitha Siegela předá Hamás později během dne na jiném místě. Další rukojmí by se dnes již na svobodu dostat neměli.

Čas načtení: 2025-02-11 09:00:00

Trump říká, že příměří v Gaze by mělo být zrušeno, pokud bude propuštění rukojmích odloženo

Trump se vyjádřil, že nakonec to záleží na Izraeli, ale varoval, že „vypukne peklo“, pokud nebudou zbývající rukojmí v sobotu propuštěniTrump navrhl, že nejistá dohoda o příměří mezi Izraelem a Hamásem by měla být zrušena, pokud Hamás do sobotního poledne nepropustí všechna zbývající rukojmí, která drží v Gaze.Přesně řekl:„Pokud tu nebudou, vypukne peklo,“ řekl Trump. O příměří dodal: „Příměří se uzavírá: „Zrušte ho a všechny sázky jsou zrušeny.“Trump řekl, že konečné rozhodnutí bude na Izraeli: „Mluvím za sebe. Izrael to může zrušit.“ Na otázku, zda se USA připojí k reakci vůči Hamásu, pokud rukojmí nebudou propuštěna, však Trump dodal: „Hamás zjistí, co mám na mysli.“

Čas načtení: 2025-03-06 09:00:00

Prezident Trump slibuje, že udělá jednu z nejhorších věcí, které si lze představit. To je tak obrovská úleva.

Ironický komentář britské autorky, který je jako vždy až děsivě blízko faktům... Mám skvělou zprávu pro ty, kteří se obávali, že prezident Trump je nyní mužem míru: slíbil, že udělá jednu z nejhorších představitelných věcí! Vsadím se, že cítíte stejnou úlevu jako já...V pečlivě formulovaném prohlášení, které neobsahovalo žádnou pravopisnou ani několik gramatických chyb, americký prezident pohrozil, že vyvraždí všechny lidi v Gaze, pokud Hamás nepropustí rukojmí, které Izrael nezabil, a nevydá těla rukojmích, které Izrael zabil.Přeživší rukojmí mají být zahrnuti do „všech v Gaze“, které Trump hodlá zabít, ale Netanjahu souhlasí, že to je cena, kterou stojí za to zaplatit. Pokud Hamás tato rukojmí nepropustí, obávám se, že nesmí stát v cestě genocidě. Proto opět vstoupí v platnost Hannibalova směrnice. Co jiného byste od jediné demokracie na Blízkém východě čekali? Respektovat mírový proces?

Čas načtení: 2025-03-06 09:00:00

Hamás odmítá Trumpovo ultimátum a sděluje, že rukojmí propustí jen výměnou za trvalé příměří

Americký prezident vydal skupině ultimátum, v němž ji vyzval k okamžitému propuštění rukojmích. Trump zveřejnil nové ultimátum Hamásu,  USA zahájily přímé rozhovory se skupinou Hamás Trumpovu hrozbu smetl ze stolu a prohlásil, že rukojmí propustí pouze výměnou za trvalé příměří Militantní skupina Hamas ve čtvrtek smetla nejnovější hrozbu amerického prezidenta Donalda Trumpa a zopakovala, že zbývající izraelská rukojmí propustí pouze výměnou za trvalé příměří v pásmu Gazy. Hamás obvinil Trumpa a izraelského premiéra Benjamina Netanjahua, že se snaží vycouvat z dohody o příměří, kterou uzavřeli v lednu. Dohoda vyzývá k jednání o druhé fázi, v níž by rukojmí byla propuštěna výměnou za další palestinské vězně a zadržené, trvalé příměří a stažení Izraele z Gazy. Mluvčí Hamásu Abdel-Latif al-Qanoua agentuře AP řekl, že „nejlepší cestou k osvobození zbývajících izraelských rukojmích“ jsou jednání o této fázi, která měla začít na začátku února. Zatím se uskutečnily pouze omezené přípravné rozhovory. Ve středu Trump po setkání s osmi bývalými rukojmími vyslovil Hamásu podle svých slov „poslední varování“. Bílý dům mezitím potvrdil, že s militantní skupinou vedl bezprecedentní přímé rozhovory. Není jasné, zda rozhovory mezi USA a Hamásem dosáhly nějakého pokroku. Zdroj v angličtině ZDE

Čas načtení: 2025-03-30 20:25:00

Propuštěný rukojmí: „Teroristé z Hamásu jedli jako králové.“ Hodovali na humanitární pomoci

Bývalý izraelský rukojmí Eli Šarabi před Radou bezpečnosti OSN odhalil hrůzy ze svého zajetí v podzemních tunelech Hamásu. Popsal brutální zacházení, hlad a vyčerpání, zatímco teroristé hodovali na ukradené humanitární pomoci. „Teroristé z Hamásu jedli jako králové, zatímco rukojmí hladověli,“ popisoval. Napsal o tom americký deník The New York Post.

Čas načtení: 2024-02-16 13:21:00

ČČK: Mezinárodní výbor Červeného kříže je nadále extrémně znepokojen osudem rukojmí, držených v Gaze

Mezinárodní výbor Červeného kříže je nadále extrémně znepokojen osudem rukojmí, kteří jsou v Gaze zadržováni déle než čtyři měsíce, jejichž životy a podmínky, v nichž jsou zadržovány, jsou neznámé. Kromě strastí, která zažívají sama rukojmí, trpí jejich rodiny, když čekají na zprávy o svých blízkých.

Čas načtení: 2024-02-27 07:26:38

Hamás dostal nabídku na přerušení bojů. Není jasné, zda ji přijme

Teroristické hnutí Hamás dostalo nabídku na přerušení bojů na 40 dní, uvedla v úterý s odkazem na své zdroje agentura Reuters. Podle nabídky, na které se shodli vyjednavači minulý týden v Paříži, by palestinské hnutí mělo propustit 40 rukojmí. Za jedno rukojmí by Izrael pustil deset Palestinců.