EUR 24,620 || 
JPY 14,311 || 
USD 21,100 || Čas načtení: 2024-10-11 00:23:41
Osmiválcové BMW Skytop se představuje. Exkluzivní roadster bude jen pro 50 majitelů na celém světě
BMW se chystá opět rozproudit tep fanoušků exkluzivní radosti z jízdy a sběratelů automobilových mistrovských děl přísně limitovaným malosériovým modelem. Ve stopách BMW 3.0 CSL, odhaleného v roce 2022 u příležitosti 50. výročí BMW M GmbH, se vydává BMW Skytop. BMW Skytop halí radost z jízdy, kterou je značka proslulá, do nadčasově elegantního designu, který […]
\nČas načtení: 2019-10-27 16:36:40
Výstava spojuje jména barokních šlechtických sběratelů se slavnými sběrateli moderního umění
Výstava nazvaná Sobě ke cti, umění ke slávě (Sbírky a sběratelé 1800–1960) propojuje čtyři staletí umělecké tvorby, díla starých mistrů českého i zahraničního původu (Petr Brandl, Sebastiano Ricci, Tilman Riemenschneider) jsou na ní konfrontována s uměním 19. století a české moderny (Arnold Böcklin, Antonín Mánes, Antonín Slavíček, Bohumil Kubišta, Antonín Procházka). Ve výstavní síni Masné krámy Západočeské galerie v Plzni budou až do 23. února k vidění renesanční skvosty ze sbírky Jana II. z Lichtenštejna stejně jako díla českého kubismu ze sbírky Vincence Kramáře. „Výstava připomíná jména barokních šlechtických sběratelů, často vázaných k západním Čechám (Černínové), dále milovníky umění z měšťanských kruhů 19. století a rovněž slavné sběratele spojené s moderním uměním, jakými byli Vincenc Kramář, Emanuel Hloupý, František Čeřovský či Josef Sudek," říká spoluautorka výstavy Marcela Rusinko ze Semináře dějin umění Filozofické fakulty Masarykovy univerzity. A druhý z autorů výstavy, Vít Vlnas z Ústavu dějin křesťanského umění Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy, doplňuje: „Postupně se proměňující role veřejných muzeí umění v dnešním virtuálním světě znovu vyvolává otázku po jejich podstatě. Nepřímo vyzývá k návratu k samotným jejich pramenům, generace budovaným fondům originálních a jedinečných uměleckých děl. Přestože kvalitativní jádro většiny veřejných kolekcí dodnes, i po vlně restitucí, tvoří zlomky původně soukromých uměleckých sbírek, u řady známých a vystavovaných prací paradoxně zůstává jejich bohatá a často velmi dramatická provenienční historie zcela neznámá." Dynamické a zpravidla ne zcela dobrovolné převody uměleckého majetku v průběhu posledního staletí na našem území, dlouholetý systematický společensko-politický tlak usilující o „vymazávání“ vazeb na původní majitele cenností, ale i zájmy současného uměleckého obchodu poněkud odsunují do pozadí otázku, co nám fragmenty dříve zpravidla soukromých kolekcí či životního odkazu svých autorů říkají o době, v níž vznikaly. Expozice zahrnuje více než 120 uměleckých děl – obrazů, plastik, kreseb i uměleckého řemesla od 22 zapůjčitelů z celé republiky. K výstavě vychází ve spolupráci s nakladatelstvím B&P Publishing doprovodná publikace s příspěvky více než dvanácti autorů; jejími editory jsou Marcela Rusinko a Vít Vlnas. {loadmodule mod_tags_similar,Související}
\nČas načtení: 2024-05-05 20:31:00
Do Boskovic zavítali milovníci velorexů. K vidění bylo přes 150 vozidel
V Boskovicích se celý víkend konal jeden z největších srazů milovníků velorexů. Do města přijelo přes sto padesát vozidel, která ve světě nemají obdoby jezdí na třech kolech a řidiče chrání pouze koženková kapota. Dnes se zachovalé hadrové tříkolky prodávají s cenovkou kolem tří set tisíc a jejich hodnota podle sběratelů dlouhodobě poroste.
\nČas načtení: 2024-05-10 15:24:00
Propadl kouzlu Ducati. Nadšenec sbírá motocyklové poklady, část vystavuje u Brna
Jeho vášní jsou stroje na dvou kolech. Martin Klein je jedním z největších sběratelů motorek značky Ducati na světě. Část jeho sbírky je nyní k vidění na unikátní výstavě v obchodním centru Olympia v Modřicích. „Ve sbírce mám pětaosmdesát motorek. Převážná většina je značky Ducati," říká Klein.
\nČas načtení: 2025-04-17 09:14:00
Technické muzeum v Brně představuje hlavní výstavu sezóny 2025: MORA. Dvě staletí cesty dějinami
Brno 17. dubna 2025 (PROTEXT) - Ikonická česká značka MORA, jedna z nejstarších značek domácích spotřebičů na světě, letos slaví úctyhodných 200 let od svého založení, a tak si pro své příznivce připravila celou řadu velkolepých akcí. Jednou z nich se stala i jubilejní výstava s názvem MORA. Dvě staletí cesty dějinami, která mapuje vývoj této značky sahající až do roku 1825. Výstava otevřela své brány návštěvníkům Technického muzea v Brně v sobotu 12. dubna 2025 a pro veřejnost zůstane přístupná až do konce letošního roku.Výstava MORA. Dvě staletí cesty dějinami je Technickým muzeem v Brně dokonce označena jako hlavní výstavní projekt sezóny 2025. Prezentuje se na ploše o více než 600 m², na níž je k vidění přes 150 unikátních exponátů zapůjčených ze státních i soukromých sbírek sběratelů z celé České republiky. Výstava rovněž láká návštěvníky na bohatý edukační program. Připraveny jsou aktivity pro rodiny s dětmi i animační programy pro školy.„Velmi si vážíme spolupráce s Technickým muzeem v Brně a jsme potěšeni, že se právě zde koná takto rozsáhlá výstava, která důstojně připomíná 200 let značky MORA. Je to pro nás významný milník a věříme, že výstava zaujme širokou veřejnost,“ uvádí Regina Netolická, marketingová ředitelka ČR/SR.Historie značky MORA v šesti etapáchNávštěvníci si na výstavě prohlédnou například železářské zboží z úplných počátků značky MORA, historická kamna Meteor, první plynový sporák MORA z počátku 20. století, stejně jako řadu domácích spotřebičů z druhé poloviny minulého století. Samotná expozice je pak členěna do šesti historických etap reflektujících vývoj značky podle výrobního programu a vlastníků společnosti. Kromě domácích spotřebičů, jakými jsou sporáky, žehličky, pračky, masomlýnky, kamna, ohřívače vody nebo kotle, tu budou k vidění dokonce i letecké komponenty a kloubové řetězy, které jsou rovněž součástí produkce značky MORA.Odkaz na tradici i moderní technologiiNáhodná koneckonců není ani grafická podoba výstavy. Její modro-červené barevné schéma na černém pozadí totiž stylizuje hlavní oblasti výroby značky, a to modře zářící plynový hořák představující plyn a červeně žhnoucí indukční desku symbolizující elektřinu.Food festival s Morou: letní zábava pro všechny pod širým nebemV sobotu 7. června 2025 se uskuteční také Food festival se značkou MORA – kulturně-společenská akce určená především rodinám s dětmi. Akce bude probíhat jak v interiéru muzea, tak v jeho exteriéru. Na pódiu za hlavní budovou muzea zazní různá hudební vystoupení pro všechny věkové kategorie. Na venkovní stage se dětem představí například Michal Nesvadba a zazní tu také muzikálové melodie z představení Městského divadla v Brně. Dále si tu návštěvníci užijí i stand-up show, odpolední koncert Xindla X a večer zakončený koncertem zpěváka Pokáče.Gastronomie, víno, street food i módaNa festivalu si přijdou na své také milovníci dobrého jídla a pití, na které čeká gastro show i barmanská vystoupení. Chybět nebude ani ochutnávka vín z Moravy a Čech, piva z lokálních pivovarů a street food z celé České republiky. V neposlední řadě festival nabídne komentovanou módní přehlídku, předání zrekonstruovaného trolejbusu Škoda Sanos veřejnosti, a nakonec i komentované jízdy historických vozidel městské dopravy.„Děkujeme Technickému muzeu v Brně za příležitost být součástí výjimečné akce, která spojuje tradici, moderní technologie i rodinnou zábavu. Jsme rádi, že budeme moci na našem stánku přivítat návštěvníky festivalu a nabídnout jim zábavný program pro celou rodinu,“ říká Anna Vrbovcová, brand manažerka značky MORA.Podrobnosti k programu festivalu budou průběžně zveřejňovány na www.tmbrno.cz. Záštitu nad akcí převzali ministr kultury České republiky, hejtman Jihomoravského kraje a primátorka statutárního města Brna. Mediálním partnerem akce se stalo brněnské Rádio Krokodýl.Fotogalerie je umístěná zde. MORA PLNÁ ŽIVOTAwww.mora.cz Zdroj: MORA
\nČas načtení: 2025-04-22 08:00:00
Stylový pick-up se zrodil v garáži a stále existuje. Očaroval Chrysler i fanoušky Hot Wheels
Deora není jen výstřední pick-up ze šedesátých let. Je to designová revoluce, která propojila zakázkovou úpravu s oficiální podporou Chrysleru a získala srdce sběratelů po celém světě.
\nČas načtení: 2024-11-11 06:50:04
Klub sběratelů – získej nejlepší umělecká díla
Klub sběratelů je deskovou hrou spojující sběratelství uměleckých děl s mechanikou aukce a strategického rozmístění. Stanete se uměleckým znalcem a budete se snažit získat tu nejlepší sbírku, odrážející aktuální trendy, které se rychle mění. Článek Klub sběratelů – získej nejlepší umělecká díla se nejdříve objevil na Gaming Professors | Herní magazín, recenze her, hry na pc.
Čas načtení: 2020-09-02 12:25:48
Už od roku 1997 probíhá ve Francii velká studie shromažďující informace o vykrádání židovských galerií, muzeí a bytů, jinak řečeno o antisemitské loupeži, která za plného souhlasu vichistické vlády probíhala v letech 1940 až 1944. O této kapitole druhé světové války se dlouho mlčelo, v poměru k šoa se tato skutečnost hlavně krátce po válce považovala ve Francii spíše jen za smutnou epizodu celé tragédie. To se ale změnilo, právě k tomu účelu vznikla v roce 1997 tzv. Mission Mattéoli, pojmenovaná po Jeanu Mattéoli, který stojí v jejím čele. V březnu minulého roku byla v pařížském Mémorial de la Shoah poprvé zahájena výstava s názvem Le Marché de l´art sous l´Occupation (1940–1944), Obchod s uměleckými předměty za okupace (1940–1944). Výstava přinesla nová zjištění, například jakým způsobem byla tato loupež organizována, jak probíhala arizace, černý trh i dražba. A protože si v těchto dnes celá Francie připomíná osvobození Paříže 25. srpna 1944, je dobré si připomenout i skutečnosti připomínané už méně. Lévitan, Austerlitz a Bassano Expozice připomněla i tragické osudy židovských galeristů, starožitníků a sběratelů umění. A zároveň přiblížila i málo známé skutečnosti o tom, jak okupační moc v tomto punktu šla ruku v ruce s francouzskými antisemitskými institucemi, zejména s Commissariat général aux questions juives, C. G. Q. J., Vrchním komisariátem pro židovské otázky, ale i dalšími orgány vichistické státní správy. Expozice připomněla „Lévitan“, „Austerlitz“ a „Bassano“, pařížské pobočky koncentráku v Drancy, které se staly symbolem nacistické mega-loupeže, první byla specializovaná na nábytek, druhá na porcelán a třetí na vzácné látky. Jen stěhovací a skladovací firma Bedel, dodnes existující, skladovala už v roce 1942 dvacet obrazů z umělecké sbírky Maurice Rothschilda. A jen archiv Vrchního komisariátu pro židovské otázky obsahuje ve svém inventáři 60 tisíc položek o arizaci židovského majetku; 40 tisíc vyrabovaných bytů, 10 tisíc ukradených uměleckých předmětů a počet ukradených vzácných knih jde do milionů. Göring a Rosenberg Své příležitosti se hned, jak přišel do okupované Paříže, chopil říšský maršál Göring, stejně jako stranický ideolog NSDAP Alfred Rosenberg, který už v roce 1940 založil organizaci Einsatzstab Reichsleiter Rosenberg, ve Francii známou jako E. R. R. V roce 1943 byla už každá druhá pařížská galerie buď arizována, nebo vykradena. A lup putoval via třetí říše. Ráno 17. července 1941 se na fasádě pařížského paláce Drouot, ve stejnojmenné ulici v devatenáctém okrsku, kde se dodnes nachází vyhlášená aukční síň, objevila cedule: Policejní prefektura oznamuje, že na žádost Komisařství pro židovské otázky platí pro všechny Židy absolutní zákaz vstupu do aukční síně. Cedule byla na výstavě mezi exponáty. Zlověstný zákaz však nestačil, najatí udavači slídili mezi přítomnými, zda se přece jen do aukční síně nějaký Žid nevetřel… Jedna z výstavních prostor v Mémorial de la Shoah působivě navodila atmosféru tehdejší aukční síně: rudé látkové tapety, hudební kulisa, umělecké exponáty a seznam děl zařazených do aukce, včetně jmenného seznamu původních majitelů… Franco-nazi salon Krátce po osvobození v roce 1945 napsal ve své příspěvku pro Action známý francouzský spisovatel Jean Dutourd, autor slavného románu Hrůzy Lásky, který vyšel v českém překladu A. J. Liehma, že aukční síň u Drouota byla opravdový franco-nazi salon. Už Le Journal des Arts ze 3. března 2017 psal o tom, jak v listopadu 1942 v pařížské galerii Charpentier u příležitosti vernisáže výstavy uměleckých předmětů pocházejících ze židovského majetku teklo šampaňské proudem. Tisk tehdy referoval, že výstavu poctila svojí návštěvou i Madame Suzanne Abetz, manželka německého velvyslance, provázel ji malíř Kees van Dongen, který expozici také slavnostně zahájil; na vernisáž přišla i spisovatelka Colette, herec Sacha Guitry a mnoho jiných významných osob… Fotografie z té slávy připomněla výstava, o níž píši. Do věci se vložil i Picasso Nedávná expozice Obchod s uměleckými předměty za okupace 1940–1944, jak už jsem uvedla, přiblížila i chmurný osud mnoha židovských galeristů, sběratelů a obchodníků. Jeden z tehdejších nejvýznamnějších v této branži byl Paul Rosenberg (1881–1959), jeho známá galerie Rosenberg byla až do roku 1940 v rue de la Boétie v čísle 21 v osmém pařížském okrsku; ve své sbírce měl obrazy Braquovy, Mattisovy, Renoirovy i Légérovy. Galerista stačil ještě včas i s rodinou opustit Francii a uchýlit se do Ameriky. Poté, co emigrovali, byla roku 1941 fasáda jejich domu vyzdobena nadživotním portrétem maršála Pétaina a nápisem: Bojujeme proti Židům, abychom vrátili Francii její tvář. Dnes jsou na této adrese kanceláře a chmurnou historii domu nic nepřipomíná. Pro úplnost snad, že Rosenbergovou vnučkou je novinářka Anne Sinclairová, bývalá manželka kontroverzního politika Dominiqua Strausse-Kahna proslulého sexuálními skandály; ten z roku 2012 ho patrně stál prezidentský úřad. Na place Palais-Bourbon v centru města nad Seinou měl svoji galerii René Gimpel (1881–1945), který hned na začátku okupace uprchl na Côte d´Azur a vstoupil do odboje. Na výstavě byly vystaveny nezvratné důkazy o tom, že Gimpel byl zatčen na udání svého společníka, který mu dlužil peníze. Druhého července 1943 byl deportován a 3. ledna 1945 umírá v koncentráku Neuengamme poblíž Hamburku. Sběratelka umění Hedwige Zak, vdova po malíři Eugènu Zakovi, měla svoji galerii Rive gauche v rue de l´Abbaye; jako jedna z prvních vystavovala Kandinského a měla také sbírku latinskoamerických umělců. Krátce po okupaci byla deportována do Drancy, pak do Osvětimi, kde byla zavražděna v plynové komoře v den příjezdu. Jiný galerista Pierre Loeb (1897–1964) otevřel svoji galerii v rue Bonaparte 13, nedaleko dnešního sídla Českého centra i konzulátu. Loeb vystavoval Picassa, Matisse, Artauda i Giacomettiho. Patnáctého května 1941 byla jeho galerie aryanisée, novým majitelem se stal jeho společník Georges Aubry. V roce 1942 Loeb i s rodinou emigroval, válku přežil v Casablance, Havaně a ve Spojených státech. Po osvobození a návratu do Paříže chtěl pochopitelně svoji galerii zpět, jenže nový majitel mu ji odmítl vrátit. Do věci se vložil i Picasso, který všem s velkým nadšením oznámil: Pierre se vrátil a svoji galerii zase brzy otevře! Georges Aubry ustoupil. Jedenáctého července 1945 se opět galerie vrátila svému původnímu majiteli a slavnostně uvítala první návštěvníky. Washington 1998 V prosinci 1998 se konala ve Washingtonu konference, na které čtyřiačtyřicet států podepsalo deklaraci upravující podmínky restitucí v umělecké oblasti. A v roce 2018 předseda francouzské vlády Edouard Philippe slíbil, že učiní vše, aby v dohledné době došlo konečně k nápravě; mnoho kauz v tomto směru není ve Francii stále uzavřeno, o čemž svědčí i nedávno skončená výstava v Mémorial de la Shoah, jejíž pokračování se jistě uskuteční v dohledné době. Velká část materiálu totiž na své zpřístupnění veřejnosti ještě čeká. Doufejme, že další odkládání nenastane ani kvůli koronavirové krizi, ani kvůli nekonečným nepokojům, které opět sužují hlavní město, ani kvůli změně předsedy vlády: Edourda Philippa vystřídal Jean Castex, který se své funkce ujal v červenci letošního roku. {loadmodule mod_tags_similar,Související}
Čas načtení: 2014-05-20 09:45:00
5 tipů jak poznat padělky Nike Air Max 90 Hyperfuse
Autor článku je sběratel tenisek, zakladatel magazínu StyleHunter a spoluzakladatel českého webu sběratelů tenisek Sneakers.cz. V roce 2011 uvedla firma Nike na trh velmi úspěšnou sérii celobarevných modelů Nike Air Max 90 vyrobených pomocí technologie Hyperfuse. Dost možná za jejich popularitou a ...
Čas načtení: 2013-04-22 00:00:00
adidas Consortium Boston Super / Dlouhá cesta
Historie tenisek adidas Boston Super sahá do konce minulého století, tehdy trhaly tartan, nyní je uvidíte spíše na polici zarytých sběratelů sneakers. Ovšem máme skvělou zprávu, jelikož se tato legenda vrací na trh s označením adidas Consortium Boston Super a k dostání bude dokonce dvojí barevné p ...
Čas načtení: 2011-07-30 00:00:00
Nike Air Pegasus ´92 / Tolik let s námi
Jeden z nejoblíbenějších modelů značky Nike u českých sběratelů sneakers se dočkal nové barevné kombinace. Jestliže hádáte tenisky Air Max 1 či Air Max 90, musíme vám sdělit, že tento typ se nachází v oblíbenosti o něco níže, ovšem do srdcí českých sneakerheads se podepsal ve velkém stylu. Všem už ...
Čas načtení: 2010-02-14 00:00:00
ShoeGallery x Upset Gentlemen x adidas ZX 700 Boat
Máme tu žhavou novinku pro příznivce značky adidas. Tato značka představila nový design bot, které sice nepatří u sběratelů mezi nejúspěšnější model, ovšem díky této nové barevné kombinaci určitě někdo změní názor. Jedná se o model ZX 700 Boat, který byl vytvořen ve spolupráci s lidmi od ShoeGaller ...
Čas načtení: 2021-05-24 13:26:07
Dřevořezy Paula Gauguina, Edvarda Muncha či Josefa Váchala představuje Národní galerie Praha
Dosud nepříliš známá díla provedená v barevném dřevořezu představuje do 8. srpna 2021 výstava Dřevo/řez Národní galerie Praha ve Veletržním paláci. Ojedinělá sbírka secesních a moderních dřevořezů z NGP doplněná zápůjčkou z Munchova musea v Oslu a Hablikovy nadace v Itzehoe připomene mezinárodní kontext středoevropské umělecké tvorby let 1900 až 1920. Na výstavě jsou zastoupena grafická díla Paula Gauguina, Edvarda Muncha, Emila Orlika, Walthera Klemma, Wenzela Hablika, Ericha Heckela, André Deraina, Františka Bílka, Josefa Váchala a dalších. Barevný dřevořez zažil kolem roku 1900 jako výtvarná technika svou uměleckou konjunkturu. Zasáhl i pražskou uměleckou scénu, která jej vnímala z mezinárodního pohledu. „Cestu k modernímu obrazu pomohl formovat od konce 19. století dřevořez – obraz vzniklý tiskem z dřevěné desky prořezávané noži. Klíčový pro takový obraz se stal umělcův vztah k materiálu, barvě, ploše, stopám nástroje, jež spolupůsobily na vyjádření jeho představy,“ uvádí autorka výstavy Eva Bendová. V pěti kapitolách a s bezmála 150 exponáty výstava představuje mezinárodní kontext středoevropské umělecké tvorby, zejména inovativní transfer estetických prvků neznající hranic. Odpoví například na otázky, jaká byla po roce 1900 situace ve Vídni, v Praze a v Berlíně, či jaké inspirace přinesl japonský dřevořez nebo tvorba výrazných autorů, jakými byli Paul Gauguin, Edvard Munch, Félix Vallotton a němečtí expresionisté. Vedle grafických listů budou zastoupeny také štočky, dřevěné plastiky a malby. Výstava představí rozsáhlý soubor děl ze Sbírky grafiky a kresby NGP, který bude doplněn o kolekci japonských dřevořezů ze Sbírky umění Asie a Afriky, o díla ze Sbírky umění 19. století a klasické moderny a knihovny a archivu NG. Několik zápůjček z mezinárodních i českých institucí a od soukromých sběratelů obohatí výstavu o zásadní exponáty. „Diváci budou mít zcela výjimečnou příležitost spatřit šest grafických listů a jeden grafický štoček Edvarda Muncha, které zapůjčilo Munchovo muzeum v Oslu,“ připomíná Petra Kolářová, kurátorka výstavy. K výstavě vychází česko-anglická doprovodná publikace. Připravila ji autorka výstavy Eva Bendová, jež se v několika kapitolách věnuje vývoji moderního dřevořezu ve střední Evropě, ve spolupráci s Petrou Kolářovou, pojednávající o dřevořezech Paula Gauguina, a Otto M. Urbanem, zabývajícím se grafickou tvorbou Edvarda Muncha. V rámci NGP On Air proběhnou dvě on-line přednášky s autorkou výstavy Evou Bendovou (Dřevořez – cesta k modernímu obrazu) a kurátorkou Petrou Kolářovou (Mezi malbou a plastikou: dřevořezy Paula Gauguina). {loadmodule mod_tags_similar,Související}
Čas načtení: 2020-02-23 20:32:12
Vyšlo první souborné vydání Hromadných dopisů Jaroslava Foglara
Když byl Jaroslav Foglar (1907–1999) za normalizace umlčen, řešil nedobrovolnou klauzuru také rozesíláním takzvaných Hromadných dopisů, jak je sám nazýval. Jedná se o na cyklostylu rozmnožené dopisy pro více adresátů naráz, zřejmě ze setrvačnosti pokračoval v té „autopropagaci“ i po převratu až do smrti, takže dospěl k dopisu číslo 49. Padesátý dopis už nevznikl, nicméně jde také o otázku správného číslování. Ve vůbec prvním kompletní vydání těchto textů Skautskou nadací Jaroslava Foglara jsou totiž oficiálně vydány i další tři jeho psaní fanouškům. Hromadné dopisy Jaroslava Foglara vyšly již péčí jeho Sdružení roku 1993, nicméně tato publikace končí již tzv. Hromadným zimním dopisem číslo 26. Roku 1997 následovalo pak doplněné vydání té samé publikace, kde má poslední text datum v záhlaví 20. 12. 1996 – a číslo 44. Nejnovější publikace pak už jen přidala na konec pět dalších dopisů, jejichž význam je ovšem sporný; tak jako je diskutabilní původní smysl veškerých jeho veřejných psaníček od toho dvaadvacátého z 5. prosince 1990. Předchozí dopisy byly vesměs pochopitelnou náhražkou z času, když jejich autora režim potlačoval, ale všechny následující se staly spíš rituálem, zvykem. A ne-li absurditou, anachronismem dozajista. „Vydali by teď ode mě i telefonní seznam,“ vyjádřil se Foglar po roce 1989 a měl v podstatě pravdu. Zakazování bylo náhle nahrazeno až přemrštěnou adorací, ba kultem, a dobře je to vidět ještě i na reakcích současných zájemců o třetí vydání dopisů, které bylo takřka okamžitě rozebráno, takže v únoru následoval dotisk. Ten se nelíbil některým z fanatických sběratelů, protože v jejich očích okamžitě snížil cenu jimi získaného třetího vydání. Ale což. Koupili jako „samostatnou položku do sbírky“ i právě tento dotisk. Je ovšem otázkou, zda tito lidé Foglarovy dopisy také čtou. Někteří jistě, ale jiní jsou jen střadateli, odškrtávači položek – a mají foglarovky jako poštovní známky. A podobným bláznovstvím kdysi sám ohrožen si to jako člen Sdružení přátel Jaroslava Foglara umím představit. Jaroslav Foglar seznamoval prostřednictvím Hromadných dopisů čtenáře s novinkami ze svého života a v mnohém byly obdobou Tam-tamu, známého časopisu Rychlých šípů, který také oficiálně nevycházel, ale byl psán a kreslen v pěti exemplářích a nato se střídal v rukou předplatitelů na pěti trasách, aby se nakonec nakonec šťastně vrátil ke svým původcům (jen sem tam některá z pěti kopií zmizela). Takto rafinovaně sice Foglar své dopisy nešířil, ale rozhodně představovaly jiskérku záškodnictví v konkurenci se šedou stejností tehdejšího denního tisku, kde pro jeho dílo nebylo místo. „Hromadné dopisy“ Foglarovi nenahrazovaly běžnou korespondenci, té se vždy věnoval až neúměrně hodně, ale doplňovaly jeho odpovědi fanouškům a čtenářům o zprávy, které by jinak musel stále opakovat. Už 25. ledna 1965 napsal Foglar dopis, ve kterém se obrací k přátelům a „bývalým“ čtenářům a čtenářkám. Byla to reakce na asi pět set dopisů, které mu přišly po diskusi o jeho knihách ve Zlatém máji a otištění jistého článku v Mladé frontě. Zajímavé je, že tu svůj dopis přirovná ke svým provoláním v někdejších Bobřích hrázi, kdy se ještě vynořoval na klubovních stránkách Mladého hlasatele či Vpředu. Není to analogie zcela nemístná. Podobný, i když kratší dopis následoval za více než dva roky, v září 1967, a to po jeho šedesátinách, k nimž obdržel řadu gratulací. Ale nepřerušenou řadu zahájil teprve nedatovaný dopis z 20. prosince 1973. A nejprve rozesílal ta psaníčka vždy jenom na konci roku, vlastně i místo péefek, a první dva dopisy neočísloval. Ale ten z „Vánoc 1975“ již dostal číslo tři. Od roku 1979 začal ovšem rozesílat i „hromadné dopisy“ jarně-letní, aniž by je čísloval, a teprve roku 1987 dal podobné zprávě z jara číslo 15. Cítil přitom, že by obě řady dopisů bylo na místě sjednotit. A tak učinil roku 1993 skok v číslování a letní dopis rovnou dostal číslo 35. K pořadovému číslu 27, které mělo následovat po dopise z konce roku 1992, připočetl totiž ve svém „Nejuliánském kalendáři“ prvních osm nečíslovaných jarně-letních dopisů. Zvláštností je pak už pouze krátký dopis z ledna 1980, který nebyl ani očíslován, ani později zahrnut v přečíslovaný korpus. Postrádá oslovení a obsahuje podtrženou, vloženou větu o tom, že autor „tolik“ potřebuje „potěšit a povzbuzovat“ právě skrze dopisy. Foglar píše, že pracuje i včetně víkendů až „18 hodin denně“ a zmíní se o své – tehdy už 102 roky staré – mamince, která právě ochrnula a poté i oslepla. „A já jsem na celou péči o ní a o domácnost sám. Nelze sehnat zdravotnickou pečovatelku, ani pomocnici do domácnosti.“ Až do čísla 19 – z Vánoc 1988 – byly Hromadné dopisy rozmnožovány cyklostylem, od čísla 20 z léta 1989 jsou xeroxované. Nová publikace obsahuje i některé jejich přílohy a varianty, také ukázky přípravných podkladů. Publikace o formátu A4 má překvapivých 72 stran a čtyři strany barevných příloh. Obsahuje i poštovní obálku s původním razítkem a pražskou adresou v Korunní, na které Jaroslav Foglar žil víc než šedesát roků: v letech 1914–1978. Jaroslav Foglar: Hromadné dopisy Jaroslava Foglara. Vydala Skautská nadace Jaroslava Foglara. Praha 23. ledna 2020. Dotisk v únoru 2020. (Nadace plánuje další dotisky.) 76 stran. {loadmodule mod_tags_similar,Související}
Čas načtení: 2019-12-01 17:31:18
V neděli 1. prosince proběhla ve velkém sále paláce Žofín již 83. aukce Galerie Kodl. V záplavě tradičních a pro mnohé již trochu ohraných jmen české moderny jako jsou Špála, Muzika, Lhoták, Čapek, Zrzavý, zaujme i mistrovské dílo 16. století od neznámého autora či naivistický obraz Karla Gotta, jehož osobnost se možná začne na českých aukcích objevovat pravidelně. Aukční den začal, jak je u Kodla již obvyklé, charitativní dražbou – tentokrát ve prospěch Paměti národa, která má za cíl uchovat autentické vzpomínky pamětníků, již zažili hrůzy druhé světové války i komunistické diktatury. Z povahy věci byly tedy do aukce zvoleny velmi kvalitní dokumentární fotografie různých námětů, z nichž lze vypíchnout osobité ztvárnění Tel Avivu od Ilana Ben Yehuda, které bylo prodáno za 36 tisíc korun (všechny uváděné částky jsou bez aukční přirážky). Z velkých tvůrců českého 19. století byl několika díly zastoupen vynikající krajinář Julius Mařák. Jeho obraz Z Varny do Brixenu, na kterém je patrně zachycena jeho žena, taktéž malířka Ida Pfeffermann, odráží vyrovnanost autorovy osobnosti, jež se zračí i v harmonickém koloritu celého díla. Dílo se vyšplhalo z vyvolávací ceny 200 tisíc na 850 tisíc korun. Milovníky slováckého venkova obdobně potěší velmi tradiční plátno Joži Uprky Dívka v kroji, prodané za 550 tisíc Kč. To se řadí mezi impresionisticky laděné obrazy s důrazem na prosluněnost a pozitivní náboj kompozice s využitím barevné skvrny. Stejně jsou na tom i díla v nedávné době ještě opomíjeného českého impresionisty Václava Radimského, jehož Rozkvetlé máky v Normandii se vydražily za 2,9 milionu korun. Na aukci nemohla chybět ani osobnost Emila Filly. Obrazy tohoto umělce pravidelně překonávají aukční rekordy. Plátno Zátiší s mísou a dýmkou z roku 1930 reprezentuje autorovu meziválečnou tvorbu a vydražilo se za 5,4 milionu korun. Kontrastní barevné řešení spolu se stylizací tvarů a jednoduchostí motivu prezentují klidnou dobu počátku 30. let. Tato Fillova poloha však postupem času nabere jiný rozměr, aby na konci dekády vyvrcholila ve složitých figurálních dílech, reflektující ohrožení starého kontinentu nacistickým hegemonismem. Opomenout nelze ani vynikající plátno nekomfortní utlačované tvorby Mikuláše Medka, jež patří do širšího okruhu českého informelu. Zlatavý kolorit obrazu Žíznivý anděl II představuje iluzivní kompozici provedenou v monumentálních rozměrech kombinovanou technikou emailu a olejomalby. Dílo se z vyvolávací ceny 3,3 milionu korun dostalo až na 8,7 milionu korun. Skutečnou perličkou letošní aukce se jeví obraz od Karla Gotta „Mona Lisa“, jež svým osobitým naivismem vzbudil zájem sběratelů natolik, že se prodal za neuvěřitelných 1,7 milionu Kč. Úspěch dražby možná předznamenává docenění mistrovy výtvarné tvorby i v budoucnu. Nejstarším dílem 83. aukčního dne se stala desková malba Stigmatizace sv. Františka ze 16. století od neznámého, patrně nizozemského, malíře. Figurální kompozice tohoto obrazu nezapře vliv dřevořezu Albrechta Dürera stejného námětu, jehož grafické listy byly v 16. věku rozšířené po celé Evropě. Obraz upoutá i splývavostí a měkkostí malby či drobnopisným realismem krajiny v pozadí, který byl typický pro franko-vlámskou oblast. Prodán byl za vyvolávací cenu 250 tisíc korun. Tak trochu jiný svět reprezentuje obraz Kamila Lhotáka Ve Francii ráno na cvičišti, vydražený za 2,2 milionu Kč. Lhotákova zobrazení městských periferií nechybí již na žádné velké aukci posledních let. Dílo signováno autorovým celým jménem stylově zcela zapadá do tvorby tohoto uznávaného člena Skupiny 42 a je jistě dobrou investicí. Podobně je na tom i akvarelem a bělobou kolorovaná kresba ilustrátora Josefa Lady Slouhova koleda, jež se vydražila za 1,3 milionu Kč. Nejdražší malbou aukce se stal Ráj černochů od Toyen za vyvolávací cenu 18 milionů Kč, odrážející zálibu evropského kontinentu v umění civilizací odjinud a jakési okouzlení svobodou sexuálních radovánek. Primitivní kolorit a stylizované postavy reflektují autorčin zájem o estetické cítění černé Afriky. Vědomé odlehčení tématu, jež přichází po jejím kubistickém období, zastoupené na aukci jiným dílem – Nature morte cubiste (Zmrzlina), vydraženém za 8,1 milionu Kč, předznamenává její další vývoj v artificialismu či později přechod k trochu děsivému realismu. Již 83. aukční den Galerie Kodl přinesl 250 unikátních prací autorů různých období i žánrů. Charitativní aukce pro Paměť národa i letošní výročí 30 let od první aukce, pořádané tehdy Martinem Kodlem s přáteli pod hlavičkou Antikva Nova Praga, symbolizují navíc tři dekády svobody, a to nejen v obchodu s uměním, ale ve společnosti českých zemí obecně. {loadmodule mod_tags_similar,Související}
Čas načtení: 2019-11-29 17:11:35
Česká televize uvede dokument o Josefu Váchalovi
Životní příběh jednoho z nejoriginálnějších českých umělců 20. století inspiroval tvůrce brněnského studia České televize k natočení polohraného dokumentu. Nazvali ho podle samotného hlavního hrdiny: Josef Váchal. ČT art ho v premiéře uvede 4. prosince ve 22:10. Josef Váchal, od jehož úmrtí letos uplynulo 50 let, byl mimořádně nadaným umělcem. Ovlivněný expresionismem a dalšími směry se už za první republiky pokoušel o vlastní, stylově nevyhraněný umělecký směr. Jeho vrcholnými grafickými díly jsou knihy, které sám napsal, vytvořil jejich ilustrační doprovod a jen v několika exemplářích vytiskl i svázal. Nejznámější z nich je rozměrná kniha Šumava umírající a romantická nebo zfilmovaný Krvavý román. Polohraný dokumentární film představuje Váchala v jeho komplexnosti i neuchopitelnosti jako umělce, mystika a ironika. Odhaluje šíři a hloubku jeho svébytného výtvarného a literárního díla, kterým se vždy vymykal dobovým uměleckým směrům a záměrně se vyhýbal diktátu politické poptávky. Hraná část filmu je zasazená do východočeských Studeňan 60. let 20. století, kde Váchal trávil poslední roky svého života. „Tyto pasáže kombinujeme s dokumentárními sekvencemi složenými z výpovědí odborníků, sběratelů, galeristů a váchalologů,“ říká dramaturgyně Lenka Marešová. „Nabízíme i unikátní svědectví několika pamětníků, kteří se s Josefem Váchalem za jeho života setkali. Ve snímku je i široká paleta dobových fotografií, které zachycují jednotlivé etapy Váchalova života od dětství v Písku, uměleckého života v Praze na začátku 20. století, službu v rakousko-uherské armádě během první světové války až po stáří ve Studeňanech,“ dodává Marešová. Snímek zavede diváky také do Portmonea – Muzea Josefa Váchala v Litomyšli. Komunistický režim neměl pro Váchalovo umění pochopení, nechal ho dožít ve vlhké komůrce traktorové stanice, která vznikla ve znárodněném domě jeho družky a umělkyně Anny Mackové. Zlom nastal po roce 1966, kdy Váchal získal veřejné uznání díky výstavě v Národním muzeu v Praze. Přestože se bránil jakémukoliv propojení s tehdejším režimem, byl pět dní před smrtí vyznamenaný titulem zasloužilého umělce. Z Váchala se po jeho smrti stal fenomén, který vedl k založení knižního nakladatelství, vzniku několika recesistických spolků, vydání četných životopisných i odborných publikací, několika filmovým adaptacím jeho díla i divadelním hrám. {loadmodule mod_tags_similar,Související}
Čas načtení: 2019-11-11 09:13:29
Božena Kjulleněnová byla oceňovanou autorkou exlibris
Božena Kjulleněnová byla přední osobností výtvarné kultury na Vysočině a zejména na mezinárodní umělecké scéně jednou z oceňovaných představitelek komorní grafiky v oblasti exlibris. 11. listopadu by se dožila 75 let. V roce 1970 absolvovala Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze u profesora Františka Muziky, jehož imaginativní tvorbou byla zpočátku silně ovlivněna. V další etapě vyjadřovala energii tvořivého procesu vloženou do hudby a také do života přírody v gestických obrazech v technice enkaustiky a tuše. Protikladem jsou výrazně barevná, objektivní skutečnosti blízká díla s náměty zvířat, detailů vegetace a plodů. Zájem o krajinu vyústil u ní na přelomu tisíciletí a v prvních následujících letech v rozsáhlý cyklus tušových maleb na pomezí reality a snu. V grafice užívala nejčastěji techniku suché jehly, ve které osvědčila bohatou invenci a technickou jistotu. Na konci léta 1995 vystavila premiérově kolekci kreseb a maleb s titulem Energie. To téma pak měla otevřené, s pauzami pro jinou látku, asi deset let. Řekla, že vyjádřit energii výtvarným dílem bylo důsledkem předsevzetí vyznačit esteticky alespoň zčásti předmět jaderné elektrické síly, ovšem při rázném odmítnutí byť jen náznaku konkrétního ilustračního zpodobení užitnosti energie: Šlo mi, řekla, o vyjádření energie jako abstraktního pojmu. Zvolila jsem přenesený podnět z hudby, měla jsem na mysli energii, která je obsažena v obsahu a v dynamice interpretovaného hudebního díla. Při hledání vhodné malířské techniky se mně ukázala nejpřiléhavější enkaustika. Zpočátku se inspirovala na obapolně vzdálených, nicméně pro sebe stejně přitažlivých hudebních březích – Chopinem a skupinou Queen. Pak přidala Mozarta, Janáčka, Debussyho, Čajkovského. Při paralelním poslechu hudby došla ke gestické abstraktní malbě. V polovině 80. let definitivně odložila olejové barvy a před rokem 2000 ukončila tvorbu enkaustikou. Obrátila se k tuši. Černé tuše a jejích šedých valérů užívala v převládající míře v dynamicky rozšiřovaném cyklu Energie. Barevné tuše uplatňovala od začátku nového tisíciletí především na novém cyklu pojmenovaném Natura viva. Cykly se liší ne pouze tematikou (na jedné straně vyjádření hudby, na druhé květy, plody a ptačí peří), ale též formou. Cyklus Energie je zásadně nefigurativní, cyklus Natura viva vychází z předmětné skutečnosti, vězí ve věcnosti, již Kjulleněnová interpretovala s rozličnou mírou stylizace, jejímž prostřednictvím se od objektivity námětu svobodně odpoutala. Jedenáctkrát dostala příležitost ke knižní ilustraci. Tak navázala na svoji diplomovou práci (soubor dřevorytů) z roku 1970 věnovanou knize Ludmily Kybalové Jak se lidé obouvali. Čistota formy s akcentem na preciznost vedení linie, to byly Kjulleněnové předpoklady pro ilustrování básní. Početně patrně nejrozsáhlejší je Kjulleněnové tvorba vlastnických knižních značek (exlibris). Ty dávno pozbyly svého původní určení ve vlepování na přídeští knih, zato se staly předmětem mezinárodního prezentačního zájmu a rovněž vyhledávaným artiklem sběratelů drobné originální grafiky. V povědomí o sobě Kjulleněnová právě zde pronikla nejdále. V letech 1972 až 2000 byla účastnicí devětadvaceti prestižních specializovaných mezinárodních výstav. V mezinárodní soutěži exlibris k příležitosti olympijských her v Barceloně v roce 1992 získala třetí cenu a v roce 1997 první cenu II. bienále knižního umění ve slovenském Martině. Rozsáhlou výstavu z Kjulleněnové tvorby za období čtyřiceti pěti let uspořádalo pod názvem Černá a bílá třebíčské Muzeum Vysočiny na podzim 2009. Určením neblahého osudu bylo to netušené autorčino poslední reprezentativní výstavní vystoupení. Pominutí autorčiny práce s barvou neznamenalo překážku v poznání, jak široce rozklenutý formou a vysoko vyzvednutý kvalitou je oblouk její tvorby. Pozn.: Božena Kjulleněnová, rozená Dvořáková (* 11. 11. 1944 ve Zlíně – † 20. 11. 2010 v Třebíči) vystupovala v letech 1970–1981, provdaná za akademického malíře Josefa Kremláčka, pod příjmením Kremláčková, pak, provdaná za akademického malíře Borise Kjulleněna, vystupovala pod příjmením Kjulleněnová. V závěru života vystavovala také pod uměleckým příjmením Dvořáková – Kjulleněnová.
Čas načtení: 2019-10-27 16:36:40
Výstava spojuje jména barokních šlechtických sběratelů se slavnými sběrateli moderního umění
Výstava nazvaná Sobě ke cti, umění ke slávě (Sbírky a sběratelé 1800–1960) propojuje čtyři staletí umělecké tvorby, díla starých mistrů českého i zahraničního původu (Petr Brandl, Sebastiano Ricci, Tilman Riemenschneider) jsou na ní konfrontována s uměním 19. století a české moderny (Arnold Böcklin, Antonín Mánes, Antonín Slavíček, Bohumil Kubišta, Antonín Procházka). Ve výstavní síni Masné krámy Západočeské galerie v Plzni budou až do 23. února k vidění renesanční skvosty ze sbírky Jana II. z Lichtenštejna stejně jako díla českého kubismu ze sbírky Vincence Kramáře. „Výstava připomíná jména barokních šlechtických sběratelů, často vázaných k západním Čechám (Černínové), dále milovníky umění z měšťanských kruhů 19. století a rovněž slavné sběratele spojené s moderním uměním, jakými byli Vincenc Kramář, Emanuel Hloupý, František Čeřovský či Josef Sudek," říká spoluautorka výstavy Marcela Rusinko ze Semináře dějin umění Filozofické fakulty Masarykovy univerzity. A druhý z autorů výstavy, Vít Vlnas z Ústavu dějin křesťanského umění Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy, doplňuje: „Postupně se proměňující role veřejných muzeí umění v dnešním virtuálním světě znovu vyvolává otázku po jejich podstatě. Nepřímo vyzývá k návratu k samotným jejich pramenům, generace budovaným fondům originálních a jedinečných uměleckých děl. Přestože kvalitativní jádro většiny veřejných kolekcí dodnes, i po vlně restitucí, tvoří zlomky původně soukromých uměleckých sbírek, u řady známých a vystavovaných prací paradoxně zůstává jejich bohatá a často velmi dramatická provenienční historie zcela neznámá." Dynamické a zpravidla ne zcela dobrovolné převody uměleckého majetku v průběhu posledního staletí na našem území, dlouholetý systematický společensko-politický tlak usilující o „vymazávání“ vazeb na původní majitele cenností, ale i zájmy současného uměleckého obchodu poněkud odsunují do pozadí otázku, co nám fragmenty dříve zpravidla soukromých kolekcí či životního odkazu svých autorů říkají o době, v níž vznikaly. Expozice zahrnuje více než 120 uměleckých děl – obrazů, plastik, kreseb i uměleckého řemesla od 22 zapůjčitelů z celé republiky. K výstavě vychází ve spolupráci s nakladatelstvím B&P Publishing doprovodná publikace s příspěvky více než dvanácti autorů; jejími editory jsou Marcela Rusinko a Vít Vlnas. {loadmodule mod_tags_similar,Související}
Čas načtení: 2024-03-17 22:55:14
Jarní veletrh Sběratel láká na rarity i bezplatné oceňování sbírek
Oblíbená 0 euro suvenýrová bankovka, která připomíná 50 let pražského metra nebo známkový přítisk s legendární Jawou 250 „Pérák“, jsou jen některé z řady novinek, které budou mít premiéru na jarním veletrhu Sběratel. Největší jarní setkání sběratelů proběhne 22. – 23. března v pražském hotelu Olympik. Představen na něm bude také oficiální pamětní list ve
Čas načtení: 2024-03-20 00:00:00
Letos nás čeká nejokázalejší výstava, jakou naše galerie zažila
Po úspěšném loňském roce pokračuje galerie Magnus Art v cyklu výstav ze soukromých sbírek českých sběratelů umění. Od minulého týdne mohou zájemci v pražském sídle J&T vidět soukromou sbírku Jana Bejšovce, ale i tu, kterou začal budovat pro svého...
Čas načtení: 2024-03-23 11:49:53
V pokračování psího příběhu Gump - jsme dvojka najdeme jen jednu opravdu zápornou postavu. Hamižného podvodníčka ztvárňuje Štěpán Kozub skvěle a přes předchozí zdravotní problémy si nenechal ujít ani slavnostní premiéru, kde na něj stály fronty sběratelů autogramů.
Čas načtení: 2024-03-25 08:51:50
VERNISÁŽ 12. 4. 2024 OD 17:00 Výstava Klubu sběratelů karet. Přijďte se... | Sezimovo Ústí - (2024-04-12 17:00:00 - 2024-04-12 00:00:00)
Čas načtení: 2024-04-13 16:00:35
Recenze JBL Spinner BT: Gramofon, který je radost poslouchat
S nástupem digitálního zvuku to v průběhu vývoje chvíli vypadalo, že analogu a s ním také vinylům odzvonilo. V poslední době toto médium však prožívá nečekanou renesanci a sběratelů přibývá. Na tuto skutečnost aktuálně reaguje značka JBL gramofonem Spinner BT, který, jak napovídá název, v sobě snoubí oba světy, když do produktu integruje moderní konektivitu Bluetooth. Je tak ideálním kandidátem pro ty, kdo propadli kouzlu desek a postupně dávají dohromady svou kolekci, případně též […]
Čas načtení: 2024-04-16 18:09:12
Prodej • Re: Leutron karta do pc
No já kupoval Amiga 600 v Německu rok 95 za cca 7000 KčTeď stojí v dobrým stavu, že je fakt pěkná a předvede jí cca od 28 tisíc vejš?Ty vyndaný z popelnice nebo vybrakovaný od sběratelů ty nepočítám - ty jsou kolem 5-10 tis.Viděl jsem i inzeráty A1200 za 50 Statistiky: Napsal od martasg1 — 16. 4. 2024, 5:09
Čas načtení: 2024-05-02 10:55:00
NYT: Zloději kradou z knihoven po celé Evropě raná vydání Puškinových knih
Od začátku války na Ukrajině dochází v evropských knihovnách ke krádežím. Zloději cílí především na na první nebo raná díla Alexandra Puškina či Nikolaje Gogola. Existuje možnost, že knihy putují do rukou ruských sběratelů.
Čas načtení: 2024-05-05 20:31:00
Do Boskovic zavítali milovníci velorexů. K vidění bylo přes 150 vozidel
V Boskovicích se celý víkend konal jeden z největších srazů milovníků velorexů. Do města přijelo přes sto padesát vozidel, která ve světě nemají obdoby jezdí na třech kolech a řidiče chrání pouze koženková kapota. Dnes se zachovalé hadrové tříkolky prodávají s cenovkou kolem tří set tisíc a jejich hodnota podle sběratelů dlouhodobě poroste.