EUR 24,620 || 
JPY 14,311 || 
USD 21,100 || Když se k Američanovi Dereku Huffmanovi doneslo, že se jeho dcera dozvídá o netradičních sexuálních orientacích svých spolužáků, rozhodl se spolu se svou rodinou přesunout do Ruska. Šestačtyřicetiletý řemeslník tak chtěl utéct „LGBTQ+ indoktrinaci“.
--=0=--
---===---Čas načtení: 2021-06-27 09:46:42
Příslušnice bývalé prokuratury protiprávního režimu, z božího dopuštění ministryně spravedlnosti Marie Benešová, rozčeřila hladinu pozornosti veřejnosti návrhem vládě na jmenování bývalého vojenského prokurátora Igora Stříže nejvyšším státním zástupcem. Oba bývalí prokurátoři jsou lidé ze společného myšlenkového kadlubu, proto je pochopitelné, že Benešová mu dala přednost před kýmkoli dalším a nevnímá spornost své volby. V této souvislosti se mi vybavuje přísloví „vrána k vráně sedá“, ale jeho uplatnění by bylo přece jen trochu nespravedlivé vůči Benešové, celkem neškodné prokurátorce, jež se na okresní prokuratuře zabývala hlavně dopravní kriminalitou a nebyla členkou KSČ (čestná výjimka, ale čím prokazovala loajalitu k režimu?). Naproti tomu Stříž jako vojenský prokurátor posílal před soud odpírače služby se zbraní v ruce, čímž krátil jejich lidská práva. Jeho tvrzení, že vždy jednal v souladu se zákony, je jistě pravdivé, ale připomíná obhajoby nacistických soudců, kteří také jednali v souladu se zákony. Stříž i oni sloužili bezpráví protiprávního režimu. Okolnost, že jako právník nerozpoznal protiprávnost režimu a zvolil si službu v jednom z nejhorších represivních orgánů, vypovídá o úrovni jeho právnického povědomí. Prokurátoři byli specifická kasta, spojená výraznou loajalitou ke KSČ, pocitem nadřazeností nad ostatní občany a přesvědčením, že oni jsou těmi nejlepšími strážci socialistické (ne)zákonnosti. Vojenští prokurátoři byli ve své době postrachem vojáků a příslušníků dalších ozbrojených sborů. Vojákům základní služby se nehrozilo, že půjdou před vojenský soud, ale že je dostane do práce vojenský prokurátor. Jejich kastovní znaky do určité míry převzali mnozí státní zástupci. Vinou novinářů a různých politiků veřejnost žije v přesvědčení, že hlavním nástrojem útisku obyvatelstva byla StB. Ne každý ví, že v trestním řízení StB podléhala dozoru prokuratury. Postavení prokuratury ve strukturách protiprávního režimu bylo mnohem silnější než pozice justice. Byla v těsném spojení s řídícími orgány a aparátem KSČ. Prokurátoři museli být bezpodmínečně oddaní režimu a byli proto vystaveni soustavné ideologické i profesní indoktrinaci. Podle nálezu Ústavního soudu z 15. listopadu 2010 (v němž soud kromě úvah filozofa Karla Jasperse cituje můj článek) dlouhodobé vystavení této indoktrinaci může být zátěží v myšlení soudců, protože hodnotový systém protiprávního režimu byl odchylný od hodnotového systému moderního demokratického právního státu. Analogicky to jistě tím spíše platí pro bývalé prokurátory. Má-li být hlavou soustavy státního zastupitelství bývalý vojenský prokurátor s „vroubkem“ krácení lidských práv obviněných, je to v jistém smyslu návrat před listopad 1989. Jistě, Stříž opustil rozpuštěnou vojenskou prokuraturu zhruba před třiceti lety a přešel hladce do státního zastupitelství. Zachoval se čestně, když kvůli „kauze Čunek“ Jiří Pospíšil jako capo di tutti capi justiční mafie odvolal z funkce jeho nadřízeného, vrchního státního zástupce Ivo Ištvana: na protest rezignoval na funkci jeho náměstka. Jako Zemanův 1. náměstek je ale patrně spoluodpovědný za zneužití policie a státního zastupitelství ke svržení vlády Petra Nečase. Kde je záruka, že jako nejvyšší státní zástupce nedá souhlas k příštímu použití mimoparlamentních nástrojů ke změně politických poměrů? Víme ze zkušenosti, že jiným uchazečům o vysoké státní funkce se nepromíjejí daleko menší, dokonce zanedbatelné hříchy z doby jejich služby v úřadech protiprávního režimu. Někteří byli vystaveni nelítostným mediálním štvanicím a jejich kariéra utrpěla. Proč po vojenském prokurátorovi Jaroslavu Fenykovi se mají hříchy odpustit právě Střížovi? Jsou snad bývalí vojenští prokurátoři zvlášť vhodní pro státní službu a mají zvláštní nárok na odpuštění hříchů? Střížovi jistě nahrává, že si jej vybrala souputnice, bývalá prokurátorka Benešová. Návrh na jeho jmenování má dle mého názoru ještě jednu vadu na kráse. Funkce nejvyššího státního zástupce je nesmírně náročná a vyžaduje člověka nabitého energií a ochotného provádět změny, tlačit soustavu státního zastupitelství k vyšší efektivitě ale i lepší kázni a profesní morálce státních zástupců. Obecně se očekává, že nový nejvyšší státní zástupce zbaví státní zastupitelství různých nešvarů, na jejichž zhojení Pavel Zeman nestačil. Vzdáme-li se naděje na jmenování silné osobnosti zvenčí, nesvázané kolegiálními vztahy se státními zástupci, která by se do „úklidu“ pustila s nesvázanýma rukama, pak by asi bylo na místě hledat spíše mezi „mlaďochy“ (terminus technicus Benešové) o generaci mladšími, kteří nejsou zkompromitovaní službou protiprávnému režimu, jsou odborně zdatní a mají již dostatek zkušeností z výkonu vedoucí funkce. Myslím, že jich je uvnitř soustavy víc než dost. Nejvyšší státní zástupce by měl podle připravené předlohy novely zákona o státním zastupitelství setrvat ve funkci 10 let. Funkce státního zástupce zaniká dosažením věku 70 let. Vyhoví-li vláda návrhu Benešové, Stříž odejde z úřadu zřejmě ve věku blízkém důchodovému. Nastolování gerontokracie ve vysokých státních funkcích je neslučitelné s požadavkem na vyvolání progresivních změn v soustavě. Pláču ale na nesprávném hrobě. Benešová může navrhnout cokoli, ale odpovědnost ponese vláda, která za pár měsíců skončí (ta příští bude jiná, i kdyby ji dále vedlo hnutí ANO) a po ní nechť přijde potopa! {loadmodule mod_tags_similar,Související}
Čas načtení: 2024-04-03 09:58:33
Ukrajinská nevládní humanitární organizace Save Ukraine v úterý oznámila, že se k rodině na Ukrajinu vrátil sedmnáctiletý chlapec, který byl předtím nelegálně deportován do Ruska z tehdy okupovaného Chersonu. Jedná se o významnou událost uprostřed probíhajícího konfliktu, uvádí deník The Kyiv Independent. Z databáze ukrajinské vlády vyplývá, že z přibližně 19 500 unesených dětí se jich od začátku invaze se svými rodinami spojilo méně než čtyři sta. The post Jeden z ukrajinských mladíků, kterého Rusko nelegálně deportovalo, se vrátil domů. Byl vystaven propagandě zaměřené na indoktrinaci proruskou ideologií first appeared on Pravda24.
Čas načtení: 2019-12-01 07:25:47
Co říkat dětem aneb Byl Puškin jen anarchista?
Nikdy není správné být příliš osobní, ale mé vlastní šťastné dětství se prodíralo jako plevelem a klučinou érou, kdy se v rodinném kruhu doma prezentoval jako pravda ryzí opak toho, co mi říkali ve škole. Máme zde dnešek a na programu dne otázku, zda se totéž neděje – v jisté míře – znovu, ale vlastně vždycky. Za jakéhokoli režimu. A děje se to. Pochopitelně ano. Protože ideální stavy, jak známo, neexistují, a nikde není ani žádná ideální demokracie, protože ona vždycky leda tak balancuje jako akrobatka na hrotech jehel – a rozpouští se, na okamžiky se opět stmeluje, pak pro změnu sama žasne nad vlastními selháními a nato pošetile čeká a čeká, zda snad to bude „lidský faktor“, co zjedná nápravu. Jenže právě lidský faktor nápravu obyčejně nezjednává a demokracie mu naopak může být trnem v oku. Demokraticky žít? „Eh, prosím vás, to nelze. To neumíme.“ A jak si všiml nejen britský historik Tony Judt, jedenadvacáté století funguje ponejvíc za vlády popu, za vyhlazování vzpomínek a ztráty historické kontinuity. Ne že by se nadále nerodili lidé s jistým IQ, vybavení mozkovými buňkami a schopní při podívání se zpět připomínat dějinné momenty, z nichž se můžeme poučit! Ale... Podobní dnes už povětšinou nemají šanci najít dost aktivních posluchačů. Nikdo takového intelektuála sice cíleně neupozaďuje, přesto jim ale není dopřáno sluchu. A to je dnešek. Toť čas, v kterém žijeme před počátkem dvacátých let, a pro tuto éru je něco takového charakteristické. Éra dneška se prosazuje povrchností a mlčením. „Držením úst.“ O tom, co se kdy stalo hrozného, se raději nehovoří, a když, tak jen jako o frašce s prošlou záruční lhůtou. Asi jako když realizujeme malebnou rekonstrukci bitvy u Slavkova, nebo jiného klání, třeba i nedávnějšího. Co zbude? Kýč. A polopravda, která je největší lží! A hle, ani není nutno zavírat oči. I když je máme rozevřené do šira, vnímáme dávné události už jenom v groteskně přetavené, bizarně absurdní podobě. A ani děti nás od toho nezachrání, anebo jen málokdy. To spíše zajistí, že to podobně půjde dál, ba to bude ještě horší. Právě v dětech by měla být naděje a jistě, vždy se budou rodit skvělí jedinci, které nepůjde srovnat se zemí pravítky a příložníky, ale obecně bohužel vládne mysli děcek škola jako instituce, která zpracovává onu mysl opakovaně a dál a dál. Názory rodičů přitom nejsou vítány a dokonce lze říct, že dospělé osoby na žactvo napojené často poztrácely nárok vstupovat do budov zasvěcených vzdělání a indoktrinaci. Ach, a co by tam taky dělaly? Odpověď na podobnou otázku zní, že proto nakonec stačí, když jiskry vykřísnuté mezi tím, co říkají rodiče, a tím, co deklamuje škola, dopadnou na koberec doma a pohasnou u krbu. Názory otců a matek stejně vzdělávací systém nechce brát v potaz a sporu asi nebude, že každého okamžitě napadnou i příklady, kdy je to tak lepší; ale naopak mnohdy dojde na situace, kdy se zděsíme. A zpupná „ideologie nástěnek“ má opět prim. Nechci být pesimista, ale je to takřka takové, jako když jsme kdysi přišli na přednášku Svazu československo-sovětského přátelství. Jenom je dnes indoktrinace prováděna odjinud. A odkud? Například i ze strany jistě bohulibé organizace Člověk v tísni. Paradox? Sotva. A měli jsme vždy očekávat cosi podobného. Propaganda „jede na plné pecky“ (už zase), ledaskdo je s tím stavem spokojen a mnozí budou rádi a svolní, i když četní stojí proti a nesouhlasí. Nu, a není to už Koestlerova vize komunismu, ve kterém se vymývají mozky a kde všichni pochodují a zpívají unisomo. Zato jde o něco ještě děsivějšího. Děs již prosakuje a hle, režim pouze přeorganizoval síly. Podvody drobné i obří, lži a korupce, zaplacení politici, to tu, pravda, křepčí odnepaměti, ale aspoň ještě dřív existovala hráz střední třídy. O ni se ledacos rozbilo. Ale dnes ne. Dnes je po střední třídě veta. Zůstaly jen její padlé, ohořelé zbytky. A i ony jsou bity. Na daních. A necháte-li na škole, jak zařídí vašim ratolestem studium, budete se brzy stydět sami před sebou. A jak se dnes učí dejme tomu historie? Jak literatura? A chce ještě kdokoli po dětech poezii? Stěží. Škola je dnes nejlepší, když vás naučí kupecké počty, zatímco už násobilka jako by byla čímsi navíc. „Z hlavy jste násobili? Proboha!“ A štěstím pro dítě je, když pochází z alespoň relativně vzdělané rodiny. Jistě, podobně tomu bylo vždy. Ale dnes extrémy vynikly. Děti snad doučíme doma vše, co škola ignoruje, a řekneme pravdu tam, kde pedagogický sbor uboze a trapně lavíruje, ale stejně jde o zoufalství a úpadek. A netýká se jen škol základních, nýbrž i dalších, a tragédie netkví ani zdaleka jenom v dětech či dokonce genech. A to, že má vaše dcera za spolužáky taktéž pár regulérních debilů, se koneckonců ještě může brát jako únosná životní zkouška ohněm reality. Ten skutečně reálný problém ovšem tkví v učitelských sborech. A ne? Například druhou světovou válku lze už dnes vyložit i bez vyslovení sousloví a jmen Rudá armáda, Stalingrad, leningradská blokáda, Babí Jar. Nic z toho se často neučí. A proč ne? Někdy nezbude čas, ale spíš to není ani v osnovách. Jisté instituce zkrátka i dobře rozhodly, že tomu nebude jinak, a režim plane rozhořčením. Jen si zkuste sami stěžovat řediteli podobné školy. Reakce bude podobna nule. Protože to nemá smysl. Ani východisko. Škola je přece především na hlídání a za druhé by mohlo jít přímo o sociální zaopatření. Ale vzdělávání? To visí až na úplně posledním místě a oprátce. Všemu tomu navzdory se nicméně vynořující výjimky. Ale mezi učiteli nic nespasí, a tak se ve finále nebude vyučovat ani česká gramatika, anebo okleštěně. Vše zplihne, všecičko se odevzdaně nechá „lidské přirozenosti“. Zobákům, co nám narostly. A proč ne, že? Nevyraší tím snad ideál ideálů? Právě a speciálně studenti přece sami chápou (a prý lépe než kantor), jak se člověk má vyjadřovat. A že už dnes děti píší eseje ponejvíce tak, že jen převezmou článek, který pak minimalisticky upraví. A že mu dodají například jen nový začátek a konec? I co! To nese „doba internetová“, smiřme se s tím; a také s tím, že Puškin byl nepohodlný anarchista, který už ve 21. „století zapomnění“ nestojí ani za čtení. William Shakespeare byl pak autorem poněkud nemravným sonetů, které do hodin rovněž nepatří, a kamarád z Kanady mi právě napsal, že ani tam to bohužel nevedou o moc jinak. Abych prý nebyl naivní, chci-li emigrovat s celou rodinou do Toronta (což žertuji), a abych radši vybarvoval své nereálné sny. Co se pak týká tamní angličtiny, prý dětem většinou, i když ne vždycky, postačí přítomný a budoucí čas. „A prostý minulý,“ dodá rodič. Přesto bude tohle celé k něčemu. Ke škole života. Sice bývá realizována za pochodu, ale jedno je pořád jasnější: Obstojí-li vaše rodina a učitelské názory doma pečlivě koriguje, máte napůl vyhráno. {loadmodule mod_tags_similar,Související}
Čas načtení: 2024-03-22 13:38:51
Ruští školáci si v kvízu upevňují znalosti z rozhovoru Putina s Carlsonem
Nedávný rozhovor ruského prezidenta Vladimir Putina s americkým moderátorem Tuckerem Carlsonem se stal součástí osnov ruských škol. Žáci se s ním seznamují prostřednictvím historického kvízu, jehož součástí jsou ukázky z interview. Upozornil na to projekt Ně norma, který sleduje indoktrinaci ruských dětí ideologií podporující ruskou invazi na Ukrajinu.
Čas načtení: 2024-04-20 12:59:23
Florida bude učit děti o nebezpečí a zlu komunismu. Guvernér podepsal zákon
Floridský republikánský guvernér Ron DeSantis podepsal tento týden zákon požadující vyučovat ve veřejných školách v tomto americkém státě o „nebezpečí a zlu komunismu“. Chce tak mimo jiné učinit mládež odolnější vůči indoktrinaci, které mohou jednou čelit na vysokých školách.
Čas načtení: 2024-04-20 12:34:00
Florida bude učit děti o nebezpečí a zlu komunismu. Guvernér podepsal zákon
Floridský republikánský guvernér Ron DeSantis podepsal tento týden zákon požadující vyučovat ve veřejných školách v tomto americkém státě o „nebezpečí a zlu komunismu“. Chce tak mimo jiné učinit mládež odolnější vůči indoktrinaci, které mohou jednou čelit na vysokých školách.
Čas načtení: 2024-07-26 16:59:00
Konec 168 hodin, ale Fridrichová v ČT zůstává. Vyoral má jasno, co bude dál
PÁTEČNÍ ZÚČTOVÁNÍ TOMÁŠE VYORALA „Tomuhle propagandistickému braku vzpomínky věnovat nebudu,“ říká zcela jasně komentátor Tomáš Vyoral ohledně konce pořadu 168 hodin. Podle něho by se vůbec nic nestalo, kdyby spolu s ním byly zrušeny i otázky Václava Moravce, Reportéři ČT nebo Interview ČT24. A ohledně konce 168 hodin upozorňuje na jednu věc: „Jejich obsah vytvářejí lidé a ti v ČT zůstávají bez jakéhokoliv postihu a sebereflexe. Tedy i Fridrichová bude ve své indoktrinaci pokračovat. Jen v rámci jiného pořadu či formátu.“
Čas načtení: 2024-10-14 17:01:00
Jsou práva žen sci-fi? A jak vychovat z dětí vojáky? Odhalují to severské filmy
Jihlavský festival uvede finský dokument o indoktrinaci dětí po první světové válce nebo snímek o proměně vnímání žen na Islandu.
Čas načtení: 2024-10-23 10:00:00
Kim Čong-un poslal na Ukrajinu "bojové otroky"
Severní Korea pravděpodobně vyslala na Ukrajinu bojovníky ze speciálních jednotek Západního okruhu Korejské lidové armády, kteří jsou považováni za jedny z "nejbrutálnějších na světě", uvádí Bild s odvoláním na údaje jihokorejské rozvědky. Tito vojáci jsou "bojovými otroky" a byli vychováni v naprostém informačním vakuu, bez přístupu k internetu, západním médiím a mobilním telefonům. Od dětství byli vystaveni ideologické indoktrinaci, která jim vštěpovala nenávist k "ďáblům NATO" a přivykala je na loajalitu ke svému "milovanému vůdci".
Čas načtení: 2024-11-18 18:08:00
Otec se pustil do boje: Genderová výuka ničí dětem životy
Ladislav Kytka se jako otec dvou dětí intenzivně angažuje v boji proti genderové výchově ve školách. Jako zakladatel hnutí Budoucnost pro děti a autor petice za vyjmutí dětí ze školní genderové výuky se snaží chránit práva rodičů a dětí před ideologickou indoktrinací.
Čas načtení: 2025-07-08 16:40:36
Propaganda v popkultuře aneb Jak se ubránit liberastické propagandě?
Délský potápěč - Stránky věnované metapolitice, kultuře, historii a geopolitice Vytisknout PDF Autor: Jiří K. Nad knihou Oty Jurnečky Propaganda v popkultuře Dnes je pravděpodobně jen málo těch, kteří by při sledování nějakého filmu nebo seriálu nezaregistrovali fakt, že jsou podrobováni indoktrinaci prostřednictvím propagandy. Přesto se zdá, že většina tuto propagandu vnímá jen v její nejukřičenější formě. Má-li podobu subtilnější, nevidí ji. Délský potápěč tomuto tématu […] The post Propaganda v popkultuře aneb Jak se ubránit liberastické propagandě? appeared first on Délský potápěč.
Čas načtení: 2025-07-21 21:31:00
Před „LGBT indoktrinací“ utekla rodina z USA do Moskvy. Muž pak skončil na frontě
Když se k Američanovi Dereku Huffmanovi doneslo, že se jeho dcera dozvídá o netradičních sexuálních orientacích svých spolužáků, rozhodl se spolu se svou rodinou přesunout do Ruska. Šestačtyřicetiletý řemeslník tak chtěl utéct „LGBTQ+ indoktrinaci“.