Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2021-09-22 09:41:19

Odcházení Angely M. z jiné perspektivy

Milí čtenáři, že se já a časopis Respekt ve svých perspektivách moc neshodneme, to asi nebude velké překvapení. Většinou ale jedeme po nezávislých liniích a každý řešíme jiná témata. Tentokrát nicméně pociťuji potřebu reagovat na komentář Tomáše Lindnera “Odchází paní nenahraditelná“, který líčí merkelovskou éru z velmi, podle mého názoru až neúměrně pozitivní perspektivy. Doplním jej tedy o perspektivu svoji; ony totiž i ty samé jevy se dají nahlížet ze zcela jiných úhlů pohledu. Ještě než se pustíme do jiných záležitostí: na začátku článku zmiňuje pan Lindner Adenauera, Kohla a Merkelovou vedle sebe jako tři velikány německé politiky. Myslím, že k tomu je potřeba dodat, že to byla právě Merkelová, která na přelomu tisíciletí Kohla vyšoupla z křesla čestného předsedy strany. Podařilo se jí tak získat vedoucí funkci, ale podkopla přitom židli svému vlastnímu mentorovi, který se jí v předešlých letech postaral o hladký vzestup do spolkové vlády a říkal jí „mein Mädchen“ (mé děvče). On měl Kohl tou dobou už namále, protože aféra kolem utajeného financování strany by jej nejspíš z pozice čestného předsedy sestřelila tak jako tak. Ale stejně by bylo bývalo ohleduplnější pohřbít kariéru bývalého prvního muže CDU a znovusjednotitele Německa nějakým důstojnějším způsobem než útočným dopisem otištěným těsně před Vánocemi 1999 v novinách Frankfurter Allgemeine Zeitung, což bylo přesně to, co Merkelová tehdy udělala. Říká se, že lidé čekají od ostatních stejné chování jako od sebe samých, a podle toho k nim také přistupují. Za dobu své kariéry v nejvyšších funkcích Německa neprojevila Merkelová žádnou snahu vychovat si nějakého nástupce. Žádný „mein Junge“ ani „mein Mädchen“ po jejím boku neexistovali. Vrchní řady CDU se postupně zaplnily jejími loajálními podřízenými – poslušnými lidmi, kteří ji nijak neohrožovali a neprojevovali žádné nezávislé ambice. Pokud se mezi špičkou strany občas našel někdo, kdo by mohl být Merkelové konkurencí (Friedrich Merz, Roland Koch, Dieter Althaus, Ole von Beust, Karl-Theodor zu Guttenberg, Stefan Mappus, Norbert Röttgen), jeho kariéra vždycky skončila nějak neslavně. Někdy se zřetelným aktivním přičiněním věčné kancléřky, jindy bez něj; ono totiž stačí toho svého protivníka v pravý čas „nepodržet“, když kolem něj propukne nějaký skandál. Proč si Merkelová nevychovala žádného nástupce? Chtěla zůstat ve funkci až do své smrti nebo pokročilého stáří? Obávala se snad toho, že se osud otočí a její nástupce ji v nějaké slabé chvíli veřejně potopí stejně nemilosrdně, jako ona kdysi potopila Kohla? Do hlavy lidem nevidíme, ale ani jednu variantu bych nevylučoval. Merkelová se nevzdává své moci lehce ani dobrovolně, k rezignaci na funkci předsedkyně CDU ji její kolegové v zákulisí donutili až po několikátém špatném výsledku zemských voleb v řadě (Hesensko, říjen 2018). K tomu se ještě dostaneme, protože na budoucnost CDU měla tahle politika dost zásadní vliv. Merkelová nikdy nezariskovala Druhá položka, otrocký postoj vůči veřejnému mínění. Abych citoval pana Lindnera: „A Německo? Tam kancléřka Angela Merkel po pěti, deseti i 15 letech u moci pořád vévodila žebříčku nejoblíbenějších politiků.“ Ano, vskutku. Až do migrační krize roku 2015 vesměs platilo, že Merkelová řídí svoji politiku tak, aby nebylo ohroženo její postavení na vrcholu žebříčku nejoblíbenějších politiků. Pokud došlo ve veřejném mínění k nějakém otřesu, třeba roku 2011 po katastrofě ve Fukušimě, kancléřka se přizpůsobila, i za cenu postupu „odvolávám, co jsem odvolala“, v tomto případě k opakovanému vyhlášení útlumu jaderných elektráren, kterým přitom jen krátce předtím její vlastní vláda značně prodloužila dobu provozu. To není zrovna leadership, tomu se u některých jiných politiků dokonce říká „populismus“, že? Merkelová nastoupila do kancléřského úřadu po sociálně demokratickém politikovi Gerhardu Schröderovi, který převzal Německo v roce 1998 jako „nemocného muže Evropy“ a zavedl řadu nepopulárních reforem sociálního a pracovního práva, zvaných kolektivně Agenda 2010. V dané době byly asi nezbytné a „nakoply ekonomiku“, z čehož pak těžila právě jeho nástupkyně Merkelová, ale po osobní stránce zabolely řadu lidí a Schröderova politická kariéra na nich ztroskotala. Provádět bolestivé reformy zkrátka není recept na to, jak vévodit žebříčku nejoblíbenějších politiků, a Merkelová to také za svého funkčního období nikdy nezariskovala. Důsledkem této neochoty sáhnout na dlouhodobé problémy je třeba to, že stárnoucí SRN se až dosud nepokusila o vážnou reformu svého důchodového systému, jehož základní parametry nutně potřebují úpravu; to bude muset řešit někdo po Merkelové. I v dalších věcech, jako je třeba digitalizace, Německo dlouhodobě zaostává, ačkoliv by vzhledem ke své ekonomické síle vlastně mělo mít náskok. A německá armáda, Bundeswehr, je udržována v podinvestovaném a špatně řízeném stavu, i když poměry na mezinárodní scéně dávno nejsou tak klidné, jako byly na přelomu tisíciletí. Tam jde zase o to, že jakýkoliv militarismus je nepopulární mezi německou intelektuální levicí, která by proti posilování výdajů na armádu hlasitě protestovala. Z tohoto vzorce se zdánlivě vymyká „Wir schaffen das“, léto a podzim 2015, kdy se Německo otevřelo migračním proudům z rozvojového světa. To byla záležitost, která vedla k posílení AfD a oslabení CDU. Jenže přečtete-li si knihu Die Getriebenen (Štvanci) od redaktora Weltu Robina Alexandera, který se specializuje na dění ve spolkové vládě, začne se vám toto rozhodnutí jevit z poněkud jiné perspektivy: zavření hranic bylo už připraveno, ale kancléřka od něj v poslední chvíli couvla, protože měla obavu z možných následků, právních i mediálních. Tomu odpovídá i dnešní dvojaké vyjadřování německých politiků, kteří na jednu stranu vychvalují postoj SRN v roce 2015 a na druhou dodávají, že druhý takový rok už se nesmí opakovat. Takže věříme-li Alexanderovi, nešlo ani v tomto případě o hrdinské morální vzepětí proti veřejnému mínění, ale o strach z toho, že na německých hranicích se začnou opakovat scény, které už televizní diváci znali z čerstvě zadrátované srbsko-maďarské hranice. Tato kancléřčina neochota dělat cokoliv kontroverzního měla z české perspektivy aspoň jednu malou výhodu. Nikdo nás příliš do ničeho nenutil na evropské úrovni, dokonce i ty kvóty jsme dokázali opakovaně odrazit, což není jen zásluha našich politiků, ale i toho, že do jejich prosazování Němci nešli s plnou silou. Zároveň ale tato taktika váhavého střelce uprázdnila politický prostor silám, které tak zdrženlivé rozhodně nebudou. Třeba Zeleným, hnaným vizí hořícího světa. A tím se dostáváme k dalšímu bodu merkelovského dědictví, pro dnešek poslednímu. Voličskou základnou CDU jsou důchodci CDU je po šestnácti letech merkelovské hegemonie polomrtvá strana. Nenajde-li se někdo jako Sebastian Kurz, kdo by se ji pokusil oživit od základu, budeme moci časem škrtnout i to „polo“. Chybějící nástupce, který by dokázal dosahovat aspoň kohlovské popularity a výsledků kolem 35 až 40 procent, je jen nejvýraznějším příznakem celkového úpadku strany. Zde zase ocituji Tomáše Lindnera, jen z jiné perspektivy: „Kampaň založená čistě na důvěře v osobnost kancléřky…“ Ano, zase má pravdu, a zase na tom nevidím nic pozitivního. Na kult Merkelové totiž doplácela právě její strana, které se začalo posměšně říkat Kanzlerinwahlverein (kancléřčin volební spolek). CDU jako organizace ztratila tvář, ztratila ideologický obsah, drive k tomu, cokoliv významného dělat. Být v jejích řadách výraznou osobností se stalo nebezpečným, protože taková osobnost by mohla jednoho dne ohrozit postavení stranické šéfky. Věta „Volím CDU, protože usiluje o …“ se stala víceméně nedoplnitelnou, protože CDU přestala mít zřetelný politický charakter. Stala se extenzí Angely Merkelové. Jedním z důsledků je, že CDU má velmi slabé postavení mezi mladými Němci, mezi kterými jednoznačně dominují Zelení. I když podobný trend existuje v celé Evropě – mladí často tíhnou k idealistické levici – v Německu je tento nepoměr až extrémní, zatímco například rakouská ÖVP si mezi mladými drží solidní zastoupení. (Kdo chce tyto poměry zkoumat detailně, nechť si vyhledá „Wahlverhalten nach Alter“ a vyleze na něj spousta grafů z různých německých i rakouských voleb.) Je to tím, že dnešní CDU se o mladé ani nijak neuchází. Její jedinou spolehlivou voličskou základnou jsou důchodci. Nic ve zlém, důchodci patří k národu stejně jako mladí. Ale velká státotvorná strana, kterou dříve CDU byla, by se měla snažit vyvažovat zájmy všech voličských skupin. Průměrný věk člena CDU byl roku 2019 rovných 61 let (Zelení mají 48). Pokud se nezdaří trend stárnutí členské základny zvrátit, bude za deset let problém vůbec najít nějaké kandidáty v produktivním věku do městských rad a zemských sněmů. (V tom, pravda, nejsou sami, CSU i SPD jedou po úplně stejné šikmé personální ploše.) Část voličů nespokojených s nevýrazným charakterem strany přeběhla k FDP, která se nyní může pyšnit preferencemi přes 10 procent a podstatně živějším stranickým vedením. FDP přitom svého času byla úplně „na odpis“, protože je to strana koketující s klasickým libertariánstvím anglosaského střihu, které není v Německu příliš populární; v letech 2013 až 2017 ani nebyla zastoupena ve Spolkovém sněmu. Z hlediska budování koalic a vlastního vlivu byl ale pro CDU za éry Merkelové zdaleka nejhorším vývojem vznik a růst AfD. Všichni dřívější pravicoví němečtí politici, Adenauerem počínaje a Kohlem konče, věděli velmi dobře, že německý nacionalismus nezmizel a že těch voličů vždycky bude dost na to, aby se s nimi muselo počítat. Nějakým způsobem s nimi dokázali vycházet, aniž by jim přitom přepustili vysloveně dominantní roli. Veterán bavorské politiky Franz Josef Strauß popsal tento princip slovy: „Rechts von uns ist nur noch die Wand.“ (Napravo od nás je už jen zeď.) Tohle pravidlo Merkelová porušila a vytvořila tak pro své nástupce hned dvě komplikace. Jednak poměrně silnou stranu, která posbírala všechny nespokojence v Německu, a přitom s ní ostatní středopravicové subjekty nechtějí jít do koalice, což pak vede k nutnosti vytvářet velmi divná stranická uskupení na zemských scénách. Jednak zřetelně definovanou skupinu obyvatel, která dává svůj hlas „principiální opozici“ i s jasným vědomím, že jimi volená strana bude ostrakizována ostatními a nebude se podílet na vládní činnosti; takové věci děláte jen tehdy, pokud se cítíte od země, ve které žijete, poněkud odcizen. V bývalé NDR má tato voličská skupina cca 20 až 25 procent, což je docela vysoké procento. Z něčeho takového by si Strauß rval vlasy. Takové odcizené podmnožiny lidí jsou státu potenciálně nebezpečné. Prázdná slupka bez ideového obsahu Paní nenahraditelná, jak ji nazval Tomáš Lindner, si svoji nenahraditelnost pojistila hlavně tím, že dokázala všem svým možným náhradám včas vzít vítr z plachet. Co se jemu jeví jako vítaná stabilita, připadá mně jako nebezpečné zkostnatění ve světě, který se od roku 2005 zásadně změnil. Merkelová převzala jednu z nejúspěšnějších pravicových stran Evropy, vyštípala z ní všechny konkurenční talenty a myšlenkově ji vykleštila natolik, že z ní zbyl jen zaběhnutý mechanismus pro technokratický výkon moci. Z okolí CDU vymizeli intelektuálové schopní formulovat konzervativní myšlenky a vize pro budoucnost. To něco málo pravicové intelektuální aktivity, co ještě v Německu zbylo, se koncentruje buď kolem libertariánství, nebo na národovecky orientované části spektra, která je od zbytku politické scény izolovaná ve své vlastní bublině a v podstatě z ní ani nechce ven. Tímto intelektuálním úpadkem, kterému předsedala, ohrozila Merkelová budoucnost své strany, protože taková prázdná slupka bez ideového obsahu není přitažlivá pro mladé lidi a může se spolehnout jen na kmenové voliče, Stammwähler, kterých ovšem přirozenou cestou ubývá. A uvolnila tak německou politickou scénu pro triumfální nástup Zelených. Ti mají myšlenek a vizí až až. V této mizérii máme krapet štěstí v podobě toho, že Zelení asi nedokáží vzniklou situaci naplno využít. Krunýř jejich identitárních dogmat je svazuje natolik, že si do čela kandidátky raději postavili osobu správného genderu než někoho schopného, kdo by dovedl jejich stranu k 30 až 35procentnímu vítězství a kancléřskému postu. Ale to není zásluha Merkelové, to je nezávisle udělaná chyba jiných lidí. Vůbec si nejsem jist, zda škody, které utrpěla CDU na svém charakteru, půjdou ještě nějak napravit. Ale odchod Merkelové do politického důchodu skýtá aspoň maličkou naději, že se do toho někdo bude moci pustit. Popravdě se tak mělo stát už před čtyřmi lety.   Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE.

Čas načtení: 2024-07-23 20:00:53

Nástupce Chromecastu čeká drastická změna! Mrkněte, jak vypadá

Chromecast s Google TV 4K z roku 2020 brzy dostane nástupce Obdrží nové jméno a s ním i zcela odlišný design podobný set-top boxu Unikl i snímek poodhalující vzhled příslušného dálkového ovladače Už v dubnu se vědělo, že Google připravuje nástupce Chromecastu s Google TV 4K z roku 2020. Tehdy o něm informoval server 9to5Google […] Celý článek si můžete přečíst na Nástupce Chromecastu čeká drastická změna! Mrkněte, jak vypadá

Čas načtení: 2024-08-06 17:18:40

Poslechněte si řvoucí italskou dokonalost. Lamborghini poodhalilo nástupce oblíbeného modelu Huracán

Ne, nebude mít desetiválec. Ale i tak bude nástupce u zákazníků oblíbeného modelu Huracán, který dostane jméno Temerario, hodně hlasitý. Nicméně je potřeba počítat s jistou formou elektrifikace. Jestli něco Lamborghini umělo, tak skvěle znějící auta, která byla schopna nahnat husí kůži a slabším povahám i strach. A zatím se zdá, že ani novinka, kterou […]

Čas načtení: 2024-09-03 16:00:57

Dočká se legendární Lumia 1020 nástupce? HMD pracuje na nabušeném fotomobilu

Lumia 1020 by se mohla dočkat nástupce od finské společnosti HMD Global Alespoň to naznačuje uniklé schéma Pravděpodobně se ale bude jednat spíše o poctu spadající do střední třídy Většina chytrých telefonů propluje svým životním cyklem bez většího povšimnutí. A pak jsou tady zařízení, která udělají opravdu velký rozruch a v srdcích a myslích nostalgiků mají vyhrazené speciální místo. To bezesporu splňuje ikonický model finské Nokie jménem Lumia 1020, který ve své době nabídl prvotřídní mobilní fotoaparát, za který by se nemusely stydět ani dnešní vlajkové modely. Navíc v kombinaci s s nadčasovým designem a výraznou žlutou barvou se jednalo nejen o důstojného nástupce Nokie PureView 808, ale o jeden z nejlepších chytrých telefonů historie. Přečtěte si celý článek Dočká se legendární Lumia 1020 nástupce? HMD pracuje na nabušeném fotomobilu

Čas načtení: 2025-06-03 19:00:20

Logitech MX Master 4 prozrazena? Uniklý snímek potvrzuje brzký příchod nástupce legendární myši

Jedna z nejlepších myší na trhu se zřejmě velmi brzy dočká nástupce, Logitechu unikají podrobnosti o MX Master 4 Nejprve se objevila certifikace od brazilské telekomunikační agentury Anatel, která potvrzuje samotnou existenci modelu O únik podoby nové generace myši se postaral nešťastnou náhodou sám Logitech prostřednictvím příspěvku na Instagramu Zdá se, že dlouho očekávaný nástupce populární kancelářské myši Logitech MX Master 3S je skutečně za rohem. Samotný Logitech totiž nedávno omylem zveřejnil první snímek připravovaného modelu MX Master 4. Teorii o brzkém představení novinky a pak posiluje i nově získaná oficiální certifikace v Brazílii, která odhaluje další detaily. Přečtěte si celý článek Logitech MX Master 4 prozrazena? Uniklý snímek potvrzuje brzký příchod nástupce legendární myši

Čas načtení: 2024-03-21 20:00:31

Nástupce levného videozvonku přichází do Evropy! Xiaomi Smart Doorbell 3S umí 2K video a podporuje Wi-Fi 6

Xiaomi brzy představí chytrý zvonek Smart Doorbell 3S na globálním trhu Jde o nástupce populárního Doorbell 3, který se prodává i v Česku Umí Wi-Fi 6, nabízí až 2K rozlišení a nechybí mu certifikace IP65 Chytrý videozvonek Xiaomi Smart Doorbell 3, který se už dva roky prodává i v Česku, dostane konečně nástupce. Čínská firma […] Celý článek si můžete přečíst na Nástupce levného videozvonku přichází do Evropy! Xiaomi Smart Doorbell 3S umí 2K video a podporuje Wi-Fi 6

Čas načtení: 2024-04-14 22:00:03

Povedený OnePlus Pad dostane nástupce. V čem bude lepší?

Povedený tablet od OnePlus letos dostane nástupce OnePlus Pad2 podle známého insidera vyjde v druhé půlce roku Mohl by se pochlubit nabušeným procesorem od MediaTek OnePlus v loňském roce vydalo svůj první tablet a letos by podle nejnovějších informací mohl vyjít jeho nástupce. Že se OnePlus Pad2 plánuje na druhou polovinu roku, uvedl na sociální […] Celý článek si můžete přečíst na Povedený OnePlus Pad dostane nástupce. V čem bude lepší?

Čas načtení: 2024-05-15 16:28:52

Představení nástupce Nintendo Switch potvrzeno

Po dlouhých devíti letech od oznámení první verze konzole Nintendo Switch se brzy konečně dočkáme představení jejího nástupce. S touto informací přišel před pár dny přímo prezident společnosti Nintendo Shuntaro Furukawa. Článek Představení nástupce Nintendo Switch potvrzeno se nejdříve objevil na Gaming Professors | Herní magazín, recenze her, hry na pc.

Čas načtení: 2024-08-29 08:00:06

Bezdrátové Android Auto pro každého: Populární krabička AAWireless brzy dostane nástupce

Bezdrátové Android Auto může s AAWireless 2 nabrat nových rozměrů Nástupce vychytané krabičky zřejmě přijde už velice brzy, odhalila aktualizace Jak odhalil sám výrobce, je menší, hezčí a podporuje i Apple CarPlay Nástroj Android Auto můžete používat bezdrátově, i když to vaše vozidlo nepodporuje. Stačí si dokoupit speciální krabičku, jejichž cena se pohybuje už od […] Celý článek si můžete přečíst na Bezdrátové Android Auto pro každého: Populární krabička AAWireless brzy dostane nástupce

Čas načtení: 2024-11-20 20:30:56

Král bezzrcadlovek má nástupce. Sony A1 II přináší vylepšení na správných místech

Sony představilo novou bezzrcadlovku A1 II Ta oproti předchůdci přichází jen s mírnými vylepšeními Za cenu atakující 200 tisíc bude cílit především na movitější fotografy Ve světě fotoaparátů se již kategorie bezzrcadlovek naplno etablovala a jen málo fotografů pochybuje o tom, že se jedná o budoucnost pořizování snímků a videí. Mezi přední výrobce bezzrcadlovek patří japonské Sony, které trend zachytilo mezi prvními a naplno se do tohoto segmentu vrhlo. Sony má ve svém portfoliu celou řadu různých bezzrcadlovek, od těch nejlevnějších, až po ty, které si může dovolit jen zlomek fotografů. Do této kategorie jednoznačně spadá Sony A1, která je jednou z nejlepších bezzrcadlovek na trhu. A nyní se dočkala dlouho očekávaného nástupce s označením II. Přečtěte si celý článek Král bezzrcadlovek má nástupce. Sony A1 II přináší vylepšení na správných místech

Čas načtení: 2024-11-26 15:39:26

PlayStation 5 do dlaně? Sony vyvíjí handheld konzoli s extrémním výkonem

Nástupce legendární konzole PlayStation Portable (PSP) bude mít vysoký výkon a podle prvních zvěastí zvládne i hry pro konzoli PS5. Jak chce Sony do tak malého těla vtěsnat takový výkon? Světu handheld konzolí už nějaký pátek vládne Nintendo Switch. Sony PlayStation Portable vyšla v Evropě již před dlouhými 19 lety. V roce 2025 se poprvé podívala na evropský trh a i přes několik následujících aktualizací a nástupce PS Vita jde dnes o zastaralé kusy hardwaru. Dalšího nástupce Sony zatím nepředstavilo a kromě modelu PlayStation Portal, ke kterému potřebujete mít i PS5 pro streamování obsahu do konzole, nemáte jako fanoušek Sony

Čas načtení: 2024-12-14 18:08:52

Apple přestává prodávat zastaralý iPhone SE. Blíží se nástupce?

Prodej zastaralého iPhone SE s Touch ID končí, a to kvůli Evropské unii. Ta totiž nařizuje, aby měla prodávaná zařízení USB-C. Přijde nástupce?Přečtěte si celý článek: Apple přestává prodávat zastaralý iPhone SE. Blíží se nástupce?

Čas načtení: 2025-01-06 16:00:37

HMD představilo extrémně levný smartphone. Co nástupce Nokie nabízí?

Nástupce společnosti Nokia představil nový chytrý telefon HMD Key stojí pod 2 000 Kč a je určen pro skromné uživatele Disponuje operačním systémem Android 14 Go Nokia se stala ikonou a na její telefony dodnes leckdo s láskou vzpomíná. Její nástupce, společnost HMD, dál pokračuje ve vývoji chytrých telefonů a dokáže s nimi opět překvapovat. […] Celý článek si můžete přečíst na HMD představilo extrémně levný smartphone. Co nástupce Nokie nabízí?

Čas načtení: 2025-01-21 15:20:36

Bestseller má nástupce. Redmi Note 14 míří do Česka a startuje na 4 290 Kč

Nejoblíbenější Xiaomi má své nástupce. Úderem dnešního dne zamířila do prodeje kompletní řada Redmi Note 14, a právě tu pořídíte nejvýhodněji u Mobil Pohotovosti. V prvních dnech ušetříte až 1 200 Kč, získáte tříletou záruku zcela zdarma a za recenzi navíc i sluchátka nebo chytrý náramek. Přečtěte si celý článek Bestseller má nástupce. Redmi Note 14 míří do Česka a startuje na 4 290 Kč

Čas načtení: 2025-07-02 20:35:02

Dalajlámova nástupce může uznat pouze jeho úřad. Čína je proti

Dalajláma bude mít po své smrti nástupce a uznat ho může pouze úřad, který založil. Exilový duchovní vůdce Tibetu to potvrdil při oslavách svých devadesátin v indické Dharamsale. Nástupce může být jakéhokoli pohlaví a nemusí se narodit v Tibetu. Čína, která region v padesátých letech anektovala, považuje dalajlámu za separatistu a namítá, že nástupce musí také schválit. Podpora ostatních zemí Tibetu navíc opadá a ustupuje ekonomickým zájmům.

Čas načtení: 2025-07-04 18:00:30

Apple Watch Ultra 3 se blíží. Hlavní roli budou hrát satelitní konektivita a výkonný hardware

Apple Watch Ultra 2 by se v letošním roce měly dočkat nástupce Mezi hlavní novinky bude patřit podpora satelitní konektivity či 5G K představení by mělo dojít na podzim společně s novými iPhony Nejvybavenější model chytrých hodinek od Applu, který se zaměřuje na náročné uživatele a outdoorové nadšence, Watch Ultra, mají za sebou aktuálně dvě úspěšné generace. Od vydání současného modelu na podzim uplynou dva roky, neboť v loňském roce Apple odhalil namísto nástupce pouze novou barvu pouzdra. Není proto divu, že se pomalu spekuluje o tom, že by gigant z Cupertina mohl společně s novými iPhony 17 představit i nástupce Watch Ultra 3. Co od nich můžeme očekávat? Přečtěte si celý článek Apple Watch Ultra 3 se blíží. Hlavní roli budou hrát satelitní konektivita a výkonný hardware

Čas načtení: 2025-07-10 10:30:23

Jak bude vypadat iPhone 17e? Nové informace upřesnily datum představení

Apple údajně chystá nástupce cenově dostupnějšího iPhonu 16e V jeho případě by se měla nová generace objevit každý rok Těšit se na iPhone 17e máme už na jaře příštího roku V letošním roce Apple bez větších fanfár představil nástupce cenově dostupného iPhonu SE 2022, který pojmenoval iPhone 16e. Ten není nástupcem v pravém slova smyslu, ale spíše novou „vizí“ Applu pro chytrý telefon, jenž by měl sloužit především méně náročným uživatelům, avšak měl by zároveň disponovat všemi podstatnými funkcemi. I přes původní skepsi se nicméně iPhonu 16e poměrně daří, což vyústilo také ve spekulace, zda Apple připravuje jeho nástupce a kdy se na něj můžeme těšit. Přečtěte si celý článek Jak bude vypadat iPhone 17e? Nové informace upřesnily datum představení

Čas načtení: 2025-07-13 08:00:00

Ikea ukázala prvního nástupce řady Symfonisk. Blomprakt kombinuje lampu a reproduktor

Ikea představila novinky v podobě lampy s reproduktorem Blomprakt i retro reproduktoru Nattbad Na leden plánuje odhalení hned dvaceti zařízení pro chytrou domácnost s podporou standardu Matter  Nový reproduktor Blomprakt má vyjít na méně než 2 500 korun Pokud jste si oblíbili produkty z řady Symfonisk, možná vás zamrzela zpráva z května, která oznamovala konec spolupráce značek Ikea a Sonos. Nyní švédský nábytkový gigant odhalil nástupce této řady. Jedná se o lampu s reproduktorem Blomprakt, která dorazí na trhy ještě letos v říjnu. V lednu se pak plánuje odhalení celkem dvaceti nových produktů zaměřených na chytrou domácnost. Všechny mají pracovat se standardem Matter. Přečtěte si celý článek Ikea ukázala prvního nástupce řady Symfonisk. Blomprakt kombinuje lampu a reproduktor

Čas načtení: 2020-01-14 11:18:50

Měli paní Bovaryová a komisař Maigret reálný předobraz?

Stojí za úvahu, nakolik třináct kapitol publikace francouzského novináře Nicolase Carreaua Skutečné životy hrdinů (2017) dokazuje, že například Sherlock Holmes anebo Tarzan „skutečně žili“ v našem světě. Namítáte, že nikdo nic podobného netvrdí? Omyl. České vydání láká čtenáře právě na to prostřednictvím přebalu Davida Greguše – a v řádku pod třinácti jmény (Dracula, d´Artagnan, Robinson, Jean Valjean, Monte Christo, Emma Bovaryová, Philleas Fogg, Arsene Lupin, Maigret, Tintin a James Bond) je výrazněji uvedeno: „SKUTEČNĚ EXISTOVALI“. Opravdu? Ne. V realitě můžeme něco podobného říct leda o dvou z nich, Draculovi a d´Artagnanovi, v jejichž případě jde o historické osobnosti. Žili tedy (a zemřeli), byť ten život (a smrt) proběhli vždy jinak, než je vylíčeno ve slavných románech Dracula a Tři mušketýři. U jiných hrdinů Carreauovy knihy sice lze dohledat „vzory“, obyčejně však jich má literární figura několik, přičemž každý spisovatel si uchvátil jen kousky z nich. A výběr jmen? Preferováni jsou Francouzi a bez nich zbydou jen transylvánský Dracula, jeden Číňan spřátelený s reportérem Tintinem a pět Britů: Robinson, Sherlock, Tarzan, Bond a Fogg, ten ovšem vykreslený dalším Francouzem. Nikde Američan, Rus a ani Němec, ač popřít nejde, že zmíněný Robinson je zpola právě německého původu (jak se lze dočíst hned na první straně). Každý, komu tu jiné národnosti chybí, může ovšem sáhnout po typově takřka stejné knížce od Romana Bělousova. Jmenuje se oisař maigret a česky vyšla roku 1989 s datem 1988 v překladu a s poznámkami Vladimíra Bystrova, který vše odborně revidoval a prokládal komentovanou obrazovou přílohou. Text vznikl už v sedmdesátých letech (1974–1978) a věnuje se také skoro samým Francouzům, dokonce jich je šest: Julián Sorel (hned z první kapitoly Kdo vlastně byl Julián Sorel?), Nemo, pařížský Dupin (vysněný Edgarem Allanem Poem jako nevědomá předloha Sherlocka Holmese), Manon Lescaut a hrdinové skandálních Portugalských listů (1669) Gabriela-Josepha de Guilleragues, jejichž předlohou snad byli jistý hrabě de Chamilly a jeptiška Marianna Alcoforadová. Za sedmého francouzského hrdinu lze pak s nadhledem označit okrasu hrdla francouzské panovnice Marie Antoinetty z Dumasova románu Královnin náhrdelník (1849–1950), neboť kniha rozkrývá pozadí událostí okolo tohoto náhrdelníku, které Alexandre Dumas (věren své metodě) poněkud opentlil. Bělousov se ovšem zaobírá i předlohou doktora Jekylla, za niž bývá právem označován (za nocí nutkavě kradoucí) edinburský radní William Brodie, a vzorem staré hraběnky z Pikové dámy. A to je také ta jediná ruská figura v této (ruské) knize. Vraťme se k o čtyřicet let mladší práci Nicolase Carreaua. Prolíná se s „Nemem“ jen skrz Verna a Dumase, ale sekvence s postavami Dumasovými nejsou u nás úplným přínosem. Má to (v dobrém) na svědomí historik Jiří Kovařík (*1950), autor práce Mušketýr. Život a doba hraběte d´Artagnana (2009) a předcházejících svazků D´Artagnan a ti druzí (1998) a Hrabě Monte Christo (1998). V nich probral reálná pozadí života „Jiřího Villierse, vévody z Buckinghamu“, Nicolase Fouqueta, králů Ludvíků XIII. a XIV. (i včetně zkazky o Železné masce), Červeného vévody (jak byl znám Richelieu) i jeho nástupce Mazarina, kterému Dumas v románu Po dvaceti letech říká „Richelieův stín“. A konečně i čtyř dam: vévodkyně de Chevreuse, paní de Longueville, Henrietty Anglické a slečny de La Valliere, která byla v románu Ještě po deseti letech láskou Athosova syna Raoula, vikomta z Bragelonnu. V další z těch knih si Kovařík nechává pro finále Edmonta Dantese a věnuje se zprvu protagonistům čtyř jiných Dumasových románů Královnin náhrdelník, Josef Balsamo, Paní z Monsoreau a Královna Margot. Vedle hraběnky de La Motte, Markéty Navarrské, vévody de Guise či madame Du Barry pak celkem věrohodně analyzuje i figuru hraběte Cagliostra. Závěrem o ní píše: „Přelíčení trvalo patnáct měsíců. V březnu 1791 byl Giuseppe Balsamo odsouzen k smrti a jeho rukopis o egyptském zednářství k veřejnému spálení. Rozsudek byl změněn na doživotní žalář. Balsama převezli do pevnosti San Leo v Apeninách. Zemřel tu 26. srpna 1795 ve věku osmačtyřiceti let, zapomenut těmi, kteří jej odsoudili, i těmi, kteří jej obdivovali.“ Dohromady se Jiří Kovařík věnoval jedenadvaceti osobnostem a jen těžko mohl u těch titulních (d´Artagnan a Dantes) dojít k výrazně jiným závěrům než Nicolas Carreau. Ten ovšem přichází se spoustou nečekaných souvislostí a odboček, jedna z nich nás vede až k televiznímu seriálu Dexter. Lupin sice byl proti tomuto „spravedlivému vrahovi“ úplný beránek, ale oba pojí mnohé. A další postavy? Zatímco problematika předobrazů Robinsona anebo Bonda je provařená, o tom, kdo inspiroval Valjeana, Emmu Bovary, Maigreta či Fogga si budete číst znalostmi možná ještě nepolíbení. Anebo jste věděli, že roku 1869 objel svět skutečný William Perry Fogg? A víte, že existuje i jeho kniha Round the World: Letters from Japan, China, India and Egypt? Ani tento Fogg není ovšem jediným vzorem pro spěchajícího Vernova hrdinu. Jedním z kadlubů pro postavu Jeana Valjeana byl pak určitě jistý Pierre Maurin, i když jej Victor Hugo dost pozměnil, a došlo tak na to, co se silně podobá momentu, kdy Dumas při psaní Monte Christa přebudoval a tisícerým způsobem rozvedl a doplnil reálný, ale zavrženíhodný život neznámého Francoise Picauda. „Monte Christo se sice hodně podobá Picaudovi,“ uzavírá Nicolas Carreau, „ale je to také Goethův Faust, Byronův Manfréd nebo Nodierův lord Ruthven.“ Jen velký Alexandre přitom byl mužem, který uměl z pouhé kapitoly pitavalu vymodelovat mýtus. Pouze výchozím bodem pro paní Bovaryovou byla Delphine Couturierová. A jen jedním z více inspiračních vzorů Doylových se stal Joe Bell, ve svých časech všeobecně známá figura edinburské univerzity. Nu, a za Arsenem Lupinem od talentovaného Maurice Leblanca stojí Marius Jacob. Jen dotek inspirace pro vznik Maigreta poskytli pak Simenonovi komisař Guillaume a jeho nástupce Georges Massu. Následuje ovšem i šestistránkový pokus dokázat, že i Tarzan měl předobraz. Nu, a víte, že měl? Vzdáleně jím byl William Charles Mildin, čtrnáctý hrabě ze Streathamu, který ve svých pamětech tvrdí, že jej jako teenagera adoptovali africké opice. Ale prožil tento gentleman léta 1868–1883 opravdu pouze v džungli? Vkrádají se pochyby. Nakolik byl pábitel, už asi nezjistíme, ale král dobrodružství Edgar Rice Burroughs se koneckonců inspiroval celou spoustou podobných příběhů. A chápal, že některé jsou fikcí. Do fikce se koneckonců počítá i římská legenda Romulus a Remus a Kiplingovy Knihy džunglí. Pro Francouze nejtypičtější bude ovšem vždy Tintin – z klasické řady komiksů. S ním pes Filuta, profesor Tryfon Hluchavka a duo v buřinkách Dupont a Dupont (česky Kadlec a Tkadlec). A co se týká klejícího kapitána Haddocka? Jeho reálný jmenovec (a taky kapitán) měl, jak jste možná sami postřehli, co do činění s katastrofou Titanicu. Kvůli inspiraci pro Haddockovy nadávky se ovšem Hergé prokazatelně díval i do Célinova pamfletu Škola mrtvol (1938)! Předlohou profesora Hluchavky, kterému se ve třetím díle Indiany Jonese trochu podobá Indyho otec, je pak sám podmořský badatel Auguste Piccard a předlohou dalšího hrdiny cyklu je čínský výtvarník Čang Čong-žen.   Nicolas Carreau: Skutečné životy hrdinů. Z francouzštiny přeložila Helena Beguivinová. Argo, Praha 2019, 232 stran, 278 Kč.   Nicolas Carreau (*1982) absolvoval filozofii na Sorbonně, píše a moderuje literární pořady v rádiu a roku 2014 vydal knihu Legendy o Muži se železnou maskou. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2020-01-03 10:13:16

Konec íránského generála aneb Nejdříve létají tweety, pak rakety

Kásim Sulejmání, velitel íránských jednotek Kuds, byl zabit americkou raketou při své návštěvě v Iráku. Spolu s ním zahynuli i čtyři další lidé. Jedním z nich byl Abú Mahdí al-Muhandís, velitel irácké milice Kataim Hizballáh. To je ta, jejíž základnu Američané vybombardovali 29. prosince a jejíž příznivci následně zaútočili na americké velvyslanectví v Bagdádu. O téhle události se píše všude možně, i u nás, protože Sulejmání byl v íránské mocenské hierarchii považován za člověka číslo dva, hned po nejvyšším vůdci Chameneím, a rovněž za zdaleka nejschopnějšího z íránských generálů. Veškeré angažmá Íránu v Sýrii, Libanonu, Jemenu apod. byla jeho parketa. Povýšit někoho služebně mladšího na jeho místo není žádný problém. Nahradit jeho schopnosti ale pro Teherán problém bude. Jak Írán na jeho smrt zareaguje, těžko říci. Vztekem určitě, otevřenou válkou asi ne, uzavřením Hormuzského průlivu možná (to má přeci jen potenciál přeskočit až k té válce), další aktivizací svých spojenců v šíitských částech Blízkého východu proti americkým zájmům dost pravděpodobně. Ale toto je opravdu těžké předvídat. Některé atentáty vedou k velkým válkám, po jiných se nestane zhola nic. Jen pro pobavení P. T. ctěného publika doplňuji jednu skutečnost, na kterou jsem ve velkých novinách nenarazil. Krátce před celou událostí došlo na Twitteru k následující výměně názorů (červeně vyznačené části jsem zvýraznil já). Škoda, že tenhle vynález neexistoval ve čtyřicátých letech. Umíte si představit, jak by vypadala druhá světová válka zachycená na Twitteru? Update 3.1.2020 ve 13.00: Píšou mi lidi, a mají pravdu, že tenhle článek je moc krátký a postrádá analýzu. Ono je podle mého názoru ještě na pořádnou analýzu moc brzy. Ale chcete-li slyšet můj názor, válka z toho nebude. Hlavním způsobem, jakým Írán prosazuje své zájmy v nedaleké cizině, je budování, výcvik a podpora různých šíitských milicí, které pak slouží jako jeho páka na místní vlády. Takhle je to v Iráku, v Sýrii, v Libanonu, v Jemenu. Toto byla práce, kterou Sulejmání poslední léta dělal. Možná dokonce jeho životní projekt. (Well, další už mít nebude.) Jenže takové síti milic se nedá velet na dálku z Teheránu. S jejich veliteli a štábními důstojníky se musíte setkávat osobně a musíte znát poměry přímo na místě. Proto byl taky Sulejmání poslední dobou snad víc mimo Írán než v něm. Jeho nástupce bude muset dělat to samé, protože Írán se téhle sítě spřátelených milicí jen tak nevzdá. Jenže zároveň se dnes ukázalo, že tohle je pěkně nebezpečná funkce. Nejen formálně (jednotky al-Kuds jsou na americkém seznamu teroristických organizací, proto Trump nepotřeboval k Sulejmáního zabití souhlas Kongresu), ale i fakticky. Spadla-li tedy raketa na takového prominenta, snadno může při další služební cestě spadnout i na daleko méně známého oficíra, který po něm převezme jeho úkoly. Proto si myslím, že Sulejmáního nástupce bude teď vůči Američanům velmi, velmi opatrný. Má na tom osobní zájem. {loadmodule mod_tags_similar,Související} Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE.