Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2025-07-21 13:25:11

Lidé nacpali opičí samici v zoo na Jindřichohradecku čokoládou. Zvíře museli utratit

Přestože zoologické zahrady neustále upozorňují, aby návštěvníci zvířata nekrmili, v Zoo Na Hrádečku na Jindřichohradecku nacpali lidé v sobotu opičku čokoládou. Samice zvracela, měla bolesti a totálně jí selhal organismus. Zoo ji musela v neděli utratit, aby ještě více netrpěla.

Čas načtení: 2025-07-21 15:40:00

Opička v zoo umírala v krutých bolestech, lidé ji nacpali sušenkami s čokoládou

Nekrmte zvířata. Přestože chovatelé osazují ohrady s výběhy podobnými výzvami, lidé to stále nerespektují. V soukromé zoo Na Hrádečku v Horní Pěně na Jindřichohradecku nevychovaný návštěvník podal opičce sušenky s čokoládou. Tu kvůli krutým bolestem a neřešitelnému zdravotnímu stavu museli chovatelé nakonec utratit.

Čas načtení: 2025-07-21 15:37:00

Opička v zoo umírala v krutých bolestech, lidé ji nacpali sušenkami s čokoládou

Nekrmte zvířata. Přestože chovatelé osazují ohrady s výběhy podobnými výzvami, lidé to stále nerespektují. V soukromé zoo Na Hrádečku v Horní Pěně na Jindřichohradecku nevychovaný návštěvník podal opičce sušenky s čokoládou. Tu kvůli krutým bolestem a neřešitelnému zdravotnímu stavu museli chovatelé nakonec utratit.

Čas načtení: 2025-07-21 16:30:00

V zoo na Jindřichohradecku někdo nakrmil opici čokoládou. Museli ji utratit

V Zoo Na Hrádečku u Jindřichova Hradce nakrmili lidé v sobotu opičku čokoládou. Jak popisují Novinky.cz, samice zvracela, měla bolesti a selhal jí organismus. Zoo ji musela v neděli utratit.

Čas načtení: 2025-07-21 20:58:00

Opička v zoo Na Hrádečku před smrtí trpěla: Lidé ji nakrmili čokoládou

Chovatelé soukromé zoo Na Hrádečku v Horní Pěně museli utratit jednu z opiček kotula veverovitého. Samice umírala v ukrutných bolestech! Někdo zřejmě zvíře naládoval sušenkami s čokoládou. 

Čas načtení: 2024-06-04 19:05:11

Tvarohový dort s čokoládou a banánem

Milujete pečení nejrůznějších laskomin, na kterých si pokaždé smlsne celá vaše rodina? Již vás nebaví tradiční české buchty nebo tolikrát omílaný, leč samozřejmě chutný cheesecake? Chtěli byste vyzkoušet něco nového, co by na vašich chuťových pohárcích rozehrálo hotový ohňostroj? Pak vyzkoušejte náš tvarohový dort s čokoládou a banánem, který je snadný na přípravu a vy […] The post Tvarohový dort s čokoládou a banánem appeared first on Bydlimmoderne.cz.

Čas načtení: 2024-11-15 16:00:01

V nacistickém hledáčku Churchill. Politik měl zemřít bizarní smrtí. Čokoláda jako vražedný nástroj

Miloval doutníky, sprovozen ze světa ale měl být sladkým potěšením. Historie atentátů pamatuje různé nezdařené pokusy, nicméně snaha Němců zabít arcinepřítele Churchilla se nakonec minula účinkem. Hybatelem událostí nebyl nikdo jiný než sám Adolf Hitler, který Churchilla, vůdčí postavu spojeneckého odporu proti nacismu, upřímně nenáviděl.  Čokoláda jako vražedný nástroj O záměru zlikvidovat Churchilla věděli pouze důvěryhodní agenti a výrobci bomb, nikdo jiný. Nacistický diktátor se rozhodl, že se několikanásobného britského premiéra zbaví, ale chtěl tak učinit vskutku originálním způsobem – výbušnou čokoládou. Nacistický kat Himmler bral dceru na výlet do koncentráku. Bylo to moc hezké, zapsala si malá Gudrun Číst více Diskrétní plán se začal rodit v průběhu roku 1943. Vybranému výrobci výbušnin bylo nařízeno, aby vše vypadalo pokud možno uvěřitelně. Pod slabou vrstvu čokolády byla vsazena výbušnina a sladkou pochoutku strůjci atentátu jemně zabalili do černozlatého obalu, jak píše web warhistoryonline.com. Vše mělo vypadat uvěřitelně Klíčovou otázkou samozřejmě zůstávalo, jak dostat čokoládu k Churchillovi. Zároveň se mělo vzbudit zdání, že vše vypadá skutečně luxusně, a čokoláda je tak určena ke konzumaci vyšším britským kruhům.  Hitlerův supertank Krysa měl být křižníkem, který brázdí zemi a srovnává města se zemí Číst více Nápad počítal s tím, že čokoláda bude propašována do jídelny, do níž pravidelně britský vrcholný politik chodil. Ostatně se vědělo o tom, že Churchill si rád dá po obědě sladké a čokoládou by pravděpodobně nepohrdl. Jestliže by plán vyšel, výbuch by nezabil pouze jeho, ale nadělal by v jídelně pořádnou paseku a zřejmě by sprovodil ze světa některé politikovy důležité spolupracovníky. Vše se zdálo být na dobré cestě, ale nakonec zasáhla britská zpravodajská služba MI5.  Ztroskotání plánu Plán odhalil Victor Rothschild, starší zpravodajský důstojník. A byl to právě on, kdo se specializoval na německé pokusy o sabotáž, bombové útoky a dezinformace. Rothschild neváhal a upozornil, co se na Churchilla chystá. Jeho tým dokázal zachytit informace, že existuje čokoláda, která má být dopravena do jídelny, kde pár sekund po rozbalení exploduje.  Nacistický gangster Horst Wessel - nenáviděl komunisty až za hrob, ti z něho udělali Hitlerova mučedníka Číst více Dlouho se o pokusu nacistů zabít Churchilla nevědělo, prozradily to dokumenty odhalené v roce 2012, jak uvádí web howstuffworks.com. Pokus o fyzickou likvidaci jednoho ze strůjců spojeneckého vítězství ve válce se tak zařadil po bok těch neúspěšných. Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Stalinův fantom: Letoun Iljušin Il-2. Létal i v poválečném Československu.

Čas načtení: 2017-10-22 00:00:00

Tělo jako Zoella - s tělovou kosmetikou známé vloggerky

Lahodné makronky, cukrové bonbónky, mandle s medem či maliny s čokoládou? Všechny tyto dobroty najdete v nové britské kosmetice Zoella. „Mlsejte“ bez obav! Voňavá kosmetika Zoella je výtvorem známé vloggerky Zoe Elizabeth Sugg. Nyní ji můžete vyzkoušet na vlastní kůži i vy. Kosmetika Zoella je toti ...

Čas načtení: 2013-05-10 12:22:00

Udělám to zítra aneb co je to prokrastinace

Prokrastinace je chorobné odkládání nepříjemných činností.Problém s odkládáním je velmi rozšířený, píše se o něm v knížkách nebo na webech a dokáže způsobit zejména v práci velké potíže. Není to ale tak úplně lenost. Prokrastinátor se nemusí flákat, může pracovat dosti usilovně, jen nedělá to má. Dává přednost tomu, co ho víc baví před tím, co je důležité a potřebné. Ono to ani není tak jednoduché ohlídat a zhodnotit. Když se na vás celý den obracejí lidé (zákazníci, šéfové, kolegové, rodina) s nějakými požadavky a vy se snažíte vyhovět, tak se docela klidně stane, že vám už nezbyde čas ani energie na věci, které se sice nepřipomínají tak hlasitě, ale přesto jsou důležité – angličtina, cvičení, zdravá výživa, vztahy v rodině, dostatek spánku atd.Odkládání je snazší tehdy, když k ní máte prostor. Znají ji třeba vysokoškolští studenti, protože ti si mohou svoje studium rozvrhnout dost svobodně. Když je termín ještě daleko, zdá se, že je času dost, tak proč se honit, že. Když se termín přiblíží, najednou jsme ve stresu, najednou nestíháme, panikaříme, což samozřejmě celou situaci jedině zhoršuje. U mě osobně se odkládání dost pojí s nepříjemnými pocity – mám sklon vyhýbat se tomu, čeho se bojím nebo z čeho mám špatný pocit. A nemusí to být nezbytně nutně nějaké bůhvíjak obtížné věci. Nerada třeba telefonuji, mám raději osobní kontakt. Ze všeho nejvíc mi ale vadí pocit, že jsem něco udělala špatně nebo že jsem v něčem neschopná. Z toho důvodu třeba strašně nerada chodím na úřady, protože jsou mi všechna ta úřední nařízení, jednání, formuláře cizí a skoro fyzicky cítím, jak tam moje IQ klesá a klesá až je tak nízko, že si po něm šlapu.Oblíbeným předmětem odkládání je návštěva zubaře, ale to je celkem pochopitelné, tam nás žádné úžasné zážitky nečekají.Receptů na odkládání (nebo spíš proti odkládání) se dá na internetu najít víc. U věcí, které musím dělat často nebo dokonce denně se mi osvědčilo je dělat ve stejnou dobu a za stejných okolností, díky tomu vznikl návyk a prokrastinace vymizela. Takhle jsem si třeba navykla hodně psát: je to první věc, do které se každý den pouštím a díky tomu se nemusím nutit ani přemlouvat, dělám to stejně automaticky, jako si po ránu čistím zuby. Některé věci je možné nechat udělat někoho jiného. Když je pro vás úklid utrpením, možná by se vyplatilo někomu za něj zaplatit a ušetřený čas věnovat svojí kariéře nebo zálibám. A v některých případech se prostě člověk přinutit musí. Návštěva zubaře se prostě nedá přehodit na někoho jiného. Ale může vám pomoci, když se po té nepříjemné akci nějak odměníte. Pěknou knížkou, čokoládou nebo čímkoliv, co vám udělá radost. Odměnou je i ten pocit, že už to mám za sebou.Nezlobte se na sebe, když se přistihnete při prokrastinaci. Prokrastinátoři nebývají lenoši. Naopak, jsou to lidé ambiciózní, kteří toho chtějí hodně zvládnout a při tom, kolik si toho naplánují, je nutné něco odsunout nebo třeba taky neudělat. Aspoň já dost často bojuju s tím, že si naplánuju víc činností, než se dá reálné zvládnout. Vím to o sobě, ale příliš se mi nedaří něčeho se vzdát. Nejspíš to nebude jen můj případ. Zátěž při práci nebo studiu může být hodně velká a my si jen neradi připouštíme, že to třeba může být na hranici našich možností nebo dokonca za tou hranicí. Někdy jsou prostě požadavky naprosto nekonečné. Když budete třeba zaměstnaná maminka dvou nebo více dětí, nikdy nebudete mít hotovo. Vždycky před vámi bude hora neudělané práce. Máte dvě možnosti. Buď se s tím smíříte, vezmete to jako fakt a nebudete se tím trápit. Nebo si budete každý den vyčítat, jak jste nemožné, jak toho málo děláte a honit se tak, jak by vás nikdo jiný nehonil. Prokrastinace není lenost. Lenoch nic nedělá a nevadí mu to. Prokrastinátor bývá hodně zaměstnaný, záleží mu na práci/studiu, ale nevěnuje se tomu nejdůležitějšímu. A hlavně z toho má špatný pocit, což ho i motivuje k tomu hledat řešení. Proto je tolik článků o prokrastinaci, ale minimum o tom, jak bojovat s vlastní leností.

Čas načtení: 2020-01-23 20:23:06

Čokoládová odměna pro malé i velké školáky

První polovina školního roku se chýlí ke konci a dětem už se pomalu připravuje vysvědčení, které dostanou již příští týden. Ať už domů přinesou školáci jakékoliv známky, nezapomeňte na to, že pochvalu za úsilí a výkony si zaslouží každý. Připravte jim proto sladké překvapení, třeba ve tvaru medvídka, které je tak lahodné.  Historie vysvědčení se u nás píše od dob císařovny Marie Terezie, která ustanovila Všeobecný školní řád a zavedla jím povinnou školní docházku. Dříve si žáci odnesli domů vysvědčení až po dokončení celých studií, dnes jej však děti dostávají hned dvakrát do roka. Tak tomu bude i ve čtvrtek 30. ledna. Zapomeňte ale raději na kárání za špatné výsledky, naopak je odměňte za snahu a motivujte k dalším pokrokům. Připravte jim třeba čokoládové překvapení ve tvaru oblíbeného Haribo Zlatého medvídka, jehož příprava není nijak náročná. Děti si navíc mohou dezert sami dozdobit malými želatinovými medvídky z balení Haribo Goldbären, kteří mají úplně stejný tvar. Kreativitě se meze nekladou! Brownie medvídek pro každého školáka Ingredience: 50 g hořké čokolády 50 g mléčné čokolády 50 g másla 90 g cukru 1 balíček vanilkového cukru 1 vejce 50 g mouky špetka soli Postup: Troubu předehřejte na 180° C. Hořkou čokoládu nahrubo nasekejte a společně s máslem nechte v míse ve vodní lázni rozpustit. Vzniklou hmotu nechte trošku zchladnout a poté opatrně vmíchejte cukru a vejce. Když se vše spojí, přidejte ještě špetku soli a mouku. Vzniklé těsto nalijte do formy a pečte 30 minut v předehřáté troubě. Poté medvídka vyndejte a nechte zchladnout. Medvídka opatrně vyjměte z formy a ozdobte mléčnou čokoládou roztavenou ve vodní lázni. Tip: K tomuto čokoládovému medvídkovi se výborně hodí vanilková zmrzlina. Dozdobit jej lze také ovocnými želatinovými bonbony Haribo Goldbären. Mohlo by vás zajímat:

Čas načtení: 2020-06-18 21:36:41

Čokoládu si dopřávejte, ale jen tu kvalitní

Léto je tady, vy máte opět po roce značnou snahu vypadat do plavek co nejlépe, ale pak potkáte čokoládu. A všechny dosavadní snahy vezmou za své, protože u jedné kostičky ani řádku nezůstanete. Když si tabulku čokolády (nebo nějaké jiné cukrovinky s čokoládou či kakaovými boby) dopřejete několikrát do týdne, musí se to na vaší postavě nutně nějak podepsat. Nebo nemusí?

Čas načtení: 2013-12-05 17:28:30

Domácí čokoláda - recept, kterým si osladíte nejen Vánoce

Zajít do obchodu a koupit si čokoládu, to umí dnes opravdu každý. Přivítat návštěvu doma vyrobenou čokoládou, to ale dělá málokdo. Přitom vyrobit a dochutit čokoládu podle své chuti je jednoduché. Tady máte recept.

Čas načtení: 2021-05-20 09:00:00

Belgické království nenabízí světu jenom pralinky

Belgie je známá svou skvělou čokoládou a především výbornými pralinkami. Tato země má však více trumfů v rukávu, zejména pro cestovatele. Tato multikulturní země, jež se stala i centrem politiky v Evropě, má velmi zajímavou historii a nabízí celou řadu architektonických skvostů k navštívení. Belgie ...

Čas načtení: 2008-10-31 00:00:00

Ostrovský orientační běh 2008

Prý mám něco napsat. Něco o orienťáku. Prý si to možná i někdo přečte. A tak píšu. Ano o orienťáku – není to úplně košer slovo, kontrola pravopisu protestuje, ale to protestuje i u slova košer, té se prostě moc věřit nedá. Abych vás nemátl a uvedl na pravou míru, trochu to objasním. Orienťák, orientační běh, případně ještě Ostrovský o. b. je akce o podzimních prázdninách, koná se většinou v severních Čechách. Během tří dnů a jedné noci oběhnete stejný počet závodů. Orientační běh je totiž velmi zajímavý sport, při kterém dostanete na startu mapu (speciální – velké malé měřítko a trochu odlišné značky než u klasických map), chopíte se buzoly (speciální kompas s vychytávkami) a běžíte po trati s kontrolami, které musíte proběhnout. Samozřejmě v co nejkratším čase – i když to tak u někoho nevypadá, je to závod. A tak jsme i my občas běhali, ale mnohem více chodili a koukali bezradně do mapy. Někdy i radně (pěkné slovo, co?), ale to opravdu málokdy. Nebudu to protahovat, obecnou představu máte a zbytek si domyslíte. Tak jsem tedy v sobotu 25. října vyrazil, abych se v Praze setkal se zbytkem Tchoříků a společně pak vyrazili nahoru na sever Čech – do Cvikova. Neslyšeli jste o tomhle městě? Ani se vám nedivím. I světa znalý pan učitel Chvojka, který byl dokonce za Velkou louží (o čemž nám rád vypravuje), se podivil a nechal si to dvakrát zopakovat (a i tak mi moc nevěřil a tvrdil, že jedu do Jizerek). Do Prahy jsem dorazil poměrně snadno. I výluka mezi Plzní Valchou a hlavním nádražím mne nerozházela. V Praze se mi dokonce podařilo najít zbytek party dřív než oni mne (mohl za to McDonald, ale to je celkem detail). Na autobusové zastávce v Holešovicích jsem našel Jirku v obležení známých batohů. Mimochodem je to IT kolega, což občas zbytek, to jest Lenka s Jáňou, nesl těžce – počítačoví (skoro) odborníci jsou prý často nepochopitelní a nenormální. Nebojte, já jim nevěřím. (Jo, kecám, je to pravda [editace 22.11.2009]). Za chvilku se vrátily i ony dvě, ale to už jsme byli rozjetí a počítače nešlo dost dobře zastavit. No, možná na té nenormálnosti trocha pravdy je – to se ukázalo zvlášť při odtajnění počtu ztrávených hodin té věcičky (možná časožrouta). Nahoru na sever se jelo QuickBusem, ve kterém vyhrávala Top 200 Hitparáda, my podřimovali, poslouchali Waldemara Matušku a sledovali krajinu kolem. Venku se počasí rapidně zhoršovalo – v Praze svítilo sluníčko, už u Mělníka byla mlha a lezavo. Vystoupili jsme v Novém Boru a čekali společně s Markem a Ájou (doufám, že to nepletu, jména si moc dobře nepamatuji a nápověda – psaní od Jáni – mi nepomohla, páč to tam vůbec není zmíněno), dalšími běžci a pak jeli místním spojem až do Cvikova. Severní Čechy jsou podle názoru mnohých hrozné, musím se přiznat, že mi Cvikov velmi připomínal Ukrajinu – moc jsem nefotil, takže to musím popsat. Pár pěkných baráků by se tam našlo, ale vedle nich máte zavřené továrny, rozpadající se dřevěné domečky a samoobsluhu s Vietnamci. Po šesté hodině večer se město vyprázdnilo a nepotkali jste ani živáčka. Ubytovaní jsme byli v základní škole, do třídy jsme se nacpali k domácím – k Ostrovákům, dobře jsme udělali, bylo veselo. Pak tu byli ještě Royal Rangers a Pražáci – přesně to po mně nechtějte, prostě si to nepamatuji a mohl bych to splést, což by se mi vůbec nelíbilo. Ještě ten večer, či spíše noc, kdy jsme přijeli, byl na programu noční závod. Běhalo se po dvojicích a ve dvou kategoriích – já s Jirkou v kategorii K2 a Lenka s Jáňou v kategorii K1. Samozřejmě čím vyšší číslo tím delší trať, větší obtížnost. Můžu se jen nepatrně zmínit o tom, že jsme se s Jirkou a ještě s Petrem a Ájou, které jsme potkali cestou, topili v bažinách, padali ze strmých srázů a lezli po příkrých skalách. Nalezli jsme celkem sedm kontrol. První po hodině, druhou po stejné době, ale třetí už po půl hodince, čtvrtou asi za patnáct minut a pak to jelo skvěle. Jenže pak byla skoro půlnoc a závod byl ukončen již někdy před hodinou, možná i víc. A tak jsme to otočili a vrátili se zpět do Cvikova. Sice jsme byli diskvalifikováni, ale přežili jsme to. Co zažili holky psát nemůžu, překvapivě jsem u toho nebyl a tak si raději přečtěte povídání od Jáni. Jediné co by stálo za to zmínit je to, že doběhli jako první. My jsme se vrátili tedy někdy po půlnoci, celé osazenstvo už vesele chrápalo, samozřejmě na pár výjimek – pořadatelé si nás mohli odškrtnout s povzdechem o tom, že konečně můžou jít spát. Ráno jsme pozorovali naše sousedy – Ostrováky. Zjistili jsme, že jsou nezdravě aktivní a že od časného rána pobíhají, snídají, uklízejí, nu prostě jsou nezvykle živí. My je pozorovali z teplých spacáků, nechápali jejich spěch a pronášeli něco o nemoudrosti takovýchto počinů. Přes den se běhali štafety. Měl jsem to štěstí, že se se mnou na poslední chvíli prohodila Jáňa a já tak neběžel s pošuky, kteří chtějí vyhrávat, ale s baťůžkáři, kteří jsou mi nesporně sympatičtější – s těmi, kdo to moc neprožívá, raději si užívá krajiny a přírody a je rád, když najde všechny kontroly co nejsnáze. Nemusel jsem se tak moc stresovat a doběhl jsem v průměrném čase. Už jsme nějakou tu chvíli čekali u ohně a nahřívali si a sušili co se dalo, když se vrátil Jirka. Prý se zasekl u první kontroly, ale pak už to šlo samo. Odpoledne jsme prospali, ani nevíte, jak snadné je si na takový odpolední spáneček zvyknout. To neodoláte, najednou to na vás padne a spíte. A pak vás budí průvodčí, ale to sem vůbec nepatří. K večeru jsme se probrali a přesunuli se do sousední vesnice na večeři. V Cvikově totiž není jediná normální restaurace a to není můj ani náš výmysl, ale potvrdil nám to i jeden domorodec. Myslím, že jediný, kdo si jídlo trochu užil, jsem byl já. Mohl bych poznamenat, že z domova jsem zvyklý ještě na větší patlaniny, aneb citace Hurvínka, hezčí ale bude, když řeknu, že jsem nenáročný člověk a polívka a knedlíky s něčím, co mělo být kuře na paprice mi nevadí, i když se to svému názvu moc nepodobá. Ostatní to protrpěli a přesně tipovali, že zítra bude rizoto a pozítří guláš. A jak to tak na podobných akcích bývá (zvlášť na těch křesťanských), dalším bodem našeho programu byl večerní program. Teď si nejsem jistým ani tím co se mám psát, ani tím jak to mám psát, aby to pochopil co možná každý. Asi použiji jako příklad mou sestřenici. Ta se totiž dala nedávno ke katolíkům. Proč ne k protestantům? Jednoduchý důvod, existují totiž odstrašující případy - náboženství, zákonitost, morálka a kdo ví co ještě v jednom člověku, bohužel v drtivé většině jsou to právě protestanté. A tak je prý katolická církev v mnohém volnější. Pěkným úkazem tohoto jevu je Verunka H. Když se táta díval na fotky a náhodou ji tam zahlédl, poznamenal něco o tom, že je to pěkný případ. Večerní program měla na starost právě ona a hned po první její otázce jsme s ní byli my, Tchoříci, na kordy. Na otázky ve stylu „Co vzít na Ostrovský orientační běh?“ nebo „Co si vzít do baťůžku do Božího království?“ se totiž nesmí odpovídat moc upřímně, mnohem lepší je to ve frázích. Ale to mi nedovedeme, ani to umět nechceme. My jsme se drželi stranou a ani jsme nechtěli moc své názory propagovat – trochu jsme vytušili, že tady pro to není ta správná půda. I nám, křesťanům od narození, Bible jako nejnutnější věc na Orienťák nepřipadá. Kdyby se Ostrováci dozvěděli, že sebou Bibli vůbec nemám, v lepším případě by mne prohlásili za kacíře, v horším ukamenovali. (Po roce můžu říct, že po orienťáku jsem bezděky začal tahat Bibli všude. Ale vůbec ne kvůli tomu… [Editace 22.11.2009]) Ani na druhou otázku jsme nedokázali odpovědět dobře. I po zpřesnění otázky (co byste si chtěli brát do Nebe? Snad nic, ne?) a změně na „Co potřebuješ v životě k cestě do Nebe?“, jsme správně odpovědět nedokázali. Když jsme totiž řekli, že nám k tomu stačí Ježíš, Verunka nás tvrdě usadila, nevěřícím a nechápajícím hlasem se nás zeptala, jak bychom se o něm asi chtěli dozvědět? Pokud se vás tedy bude někdy Verunka ptát, správná odpověď je v první řadě opět Bible, pak pokora, láska a nedivil bych se kdyby tam dali také píli a velkou snahu. V této chvíli jsem rezignoval a šel jsem to zajíst čokoládou a trochu to rozdýchat. Nicméně jsme přežili do konce programu a byli s milostí propuštěni. Další den se konal takzvaný Expedičák – závod po družstvech, nejdříve klasický orienťák s tím, že je potřeba posbírat různé body a podle nich pak dál postupovat. S naším umem, zkušeností a odhodlaností (fuj, nesmrdí tady něco?) se nám podařilo zvítězit. Jak to probíhalo? Do skupiny jsme dostali dvě mapy – jednu k posbírání bodů, druhou k jejich plnění. Proč by se ale měli čtyři lidé hnát s jednou mapou? Jediným logickým krokem bylo se rozdělit. Paní na obecním úřadě nám ochotně okopírovala mapu, ani úplatek si nevzala a my tak mohli být dvakrát rychlejší. Půlku trasy prošla Jáňa s Lenkou, druhou půlku já a Jirka. Po dvou závodech už jsme byli o něco zkušenější a tak nám to šlo opravdu rychle. Drobný problém měla naše druhá půlka, aby to nebylo totiž tak jednoduché, ve vymezeném území mezi kontrolami nás chytali pořadatelé (nepřátelští už ani nevím co) a ti nám po chycení museli dát úkol. Jirkovi a mně se podařilo všem uniknout, Lenka s Jáňou už takové štěstí neměli a museli skládat žalozpěv. Během hodinky a pár minut byly všechny body nalezeny, instrukce vyfoceny nebo opsány a my tak mohli vyrazit na druhý okruh. Tak trochu se mi zdá, že kolem Cvikova není nic jiného než hrozné srázy a bažiny. První stanoviště totiž bylo na konci rybníka v bažince, u troj-stromu a termitiště. Podle mapy jsme tam trefili pěkně, v bažince se také topilo pěkně, ale ani po velmi dlouhé době nebylo nic nalezeno. To už jsme trochu propadali trudnomyslnosti. Drobnou chybkou totiž bylo, že rybníček byl o pár set metrů jinde. Stane se. Druhým cílem bylo tuším vyhlídka U Naděje. Zkušenosti z předchozích táborů a akcí nám radily spolehnout se trochu na domorodce a nechat si poradit. Jedna paní nás poslala na milimetr přesně k danému bodu. Pak azimutem k další Naději, tentokrát k vesnici. Měl tam někde čekat Petr M. s překvapením, podařilo se nám ho nalézt ale jen díky radě Radka Čermáka, který nás poslal po fáborkách. Petr M. čekal v útulné jeskyňce zbylé po nějakém lomu. Trochu jsme se ohřáli u ohně, posilnili se a vydali se dál. Možná by stálo za zmínku, že pokud si představíte opravdu hnusné počasí, uhádnete přesně takové počasí, jako v ten den a vlastně v celý pobyt bylo. Stručně a jasně, aby mne každý chápal (prý se i to stává) bylo hnusně, často pršelo, zima, co víc si přát. Při přecházení dalších řek a potůčků téměř všichni, až na Lenku, kašlali na vodu a brodili se jako to šlo. Další místo s úkolem jsme našli snadno a tím sranda skončila. Mapu jsem totiž do ruky dostal já, což byl jeden problém, lehce se mi podařilo ztratit, nakonec jsme se zase našli, a i když jsme si byli na sto procent jistí, že jsme na správném místě, kontrola nikde. Hledali jsme dlouho a když jsme i přesto nemohli nic najít, popošli jsme po silnici asi kilometr ke Svatému Jánu, abychom se přesvědčili, že jsme tam byli opravdu dobře. Hledali jsme ještě pár minut a pak to vzdali a klesli na nejnižší úroveň. Učinili jsme jednu z těch věcí, kterými se vůbec nechlubím, ale na druhou stranu, dobře jsme udělali. Přehlasovali jsme rebely Lenku a zavolali Ostravákům a nechali si poradit, kde kontrola zhruba je. Taky že jsme ji pak našli. Byli jsme na správném místě, hledali jsme správným směrem, problém byl jen v tom, že pytlík s papírky byl schován v jakémsi vyvráceném kořeni a fáborek, který ho měl označovat spadl a rozmáčel se, prý pak vypadal jak kus toaleťáku. Pak jsme se rychle vydali k dalšímu bodu naší cesty – k hradu jehož jméno jsem zapomněl. Vzkaz měl být u stromu s budkou, jo jenže ouha, stromů s budkou tam bylo asi pět. A to už se šeřilo. Vzkaz byl až nahoře u hradeb, kde ho také Lenka objevila. Pak jsme šli a běželi z kopce dolů. Tma byla čím dál tím větší, občas jsme si svítili Jirkovou baterkou a s obtížemi hlídali turistické značky. Poslední kontrola měla být ve skále nedaleko území, ve kterém jsme dopoledne hledali instrukce k dalšímu pokračování expedičáku. Téměř zázrakem jsme natrefili na správnou skálu, na správné místo a snadno jsme papír našli. A pak rychle zpátky do Cvikova a do školy. Vyhráli jsme, to nám nikdo nevyvrátil, i když se o to hodně snažili. (Přídavek po roce - neuznali to vůbec, ale letos z nás měli alespoň respekt :). ) Ostrováci totiž nemohli najít onu krásnou kontrolu u rybníka a tak se vrátili do školy, polovina z nich vzala baterky a šla hledat znovu v autech. Když jsme se vrátili, trochu jsme uvažovali nad tím, že bychom přece jen ještě zkusili jít na večeři – třeba se polepšili a přijít o nějaký skvělý steak nebo hranolky jsme nechtěli. Vrchol všeho bylo ale oznámení ze shora, že dnes nemáme na večeři vůbec chodit, polévka je prý stejná jako včera a rizoto hrozně rozvařené. Naše vítězství bylo snadno popřeno večerním programem, který na závod navazoval, mnohem důležitější než splnění úkolu a rychlost je totiž scénka hodnocená nám nenakloněnými dušemi. Věděli jsme, že v tomhle nemáme šanci, že nás prostě nepochopí a tak jsme zahráli jen tak z povinnosti a se shovívavým úsměvem jsme pozorovali bouřlivý potlesk při srdceryvném výstupu ostrovského pěveckého sboru, který nacvičil píseň o osvobození Cvikova. Na víc než na remízu to ale neuhádali a nám dobrý pocit nikdo nevzal. Další den se běžel poslední závod, závod jednotlivců, my ale nechtěli nic riskovat, bažiny, skály a tak víte, a raději jsme vyrazili po dvojicích. Časy nijak závratné nebyly, my se o to ani moc nesnažili, takže to nějak nevadilo. Odpoledne jsme opět prospali a večer jsme vyrazili do města, najít nějakou hospodu nebo restauraci, v které by se dalo dobře najíst. Po zoufalém hledání a nenalézání jsme se zeptali jednoho domorodce a ten prohlásil, že tu nic takového není. Nakonec si to rozmyslel, a poslal nás kilometr na konec města k celkem solidní restauraci. Ale ouha, úterý a středa zavřeno. Dnes je úterý? Tak nám nezbylo nic jiného, než koupit brambůrky, kofolu a gumové medvídky na benzínce. Co bylo večer za program si moc dobře nevzpomínám, asi nebylo nic, jen organizační upřesnění. Večer jsme měli sto chutí zakončit povedenou akci klasicky, dlouhým ponocováním, hraním pokeru a tak podobně. To jsme ale tvrdě narazili na ostrovskou stěnu. Prý, že zítra vstávají a že se chtějí vyspat. A nikde jinde místo nebylo. Skončilo to debatováním po tmě ze spacáčku, dokonce i Ostrováci se drželi a Milan nás poprosil až po dost dlouhé době, jestli bychom nechtěli už spát. Tomu se říká respekt, a to nás bylo asi pětkrát méně. (Kecám, jsou jen dobře vychovaný, nic víc v tom nebylo [22.11.2009]) Ráno se nám popravdě vůbec vstávat nechtělo, právě z rána pochází jedna skvělá dokumentační fotka. Uvidíte na ní jednu zmuchlanou neurčitou věc, z jedné strany bílou z druhé stříbrnou. Pro nezkušené, je to alumatka. Asi tři milimetry tlustá, prostě ideální pro spaní, že? Už hodně dlouho ji sebou vozí Lenka a nikdo nechápe, jak se na ní může vyspat. Právě tato fotka je ale usvědčující, dobře je z ní poznat jak vytlačuje svého bratra z pěkné tlusté a měkké karimatky. Že by začínala vítězit pohodlnost na hmotností a objemem? ("a nikdo nechápe, jak se na ní může vyspat…" - Nevyspí se, už před půlrokem to vzdala, teď tahá karimatku, jo, jo, sice gramy navíc, ale to pohodlí… [22.11.2009]) Během pár minut jsme byli prouzení a sbalení a zase jsme sledovali Ostrováky jak tam všemožně pobíhají a mysleli jsme při tom na to, jak jsme mohli ještě chvíli spát. Školu jsme opustili za pár minut, vzali jsme útokem místní pekárnu a potom i cukrárnu, autobus nám totiž jel až za pěkně dlouhou dobu. V patřičný okamžik jsme se z teplé cukrárny zvedli a vydali se zase do deště a zimy. Čekali jsme a čekali, pár autobusů přejelo, pak ještě jeden a my lehce opaření zjišťujeme, že to byl ten náš. Za pár minut jel ale další a tak se vlastně nic nestalo. Ze Svoru jsme jeli opět QuickBusem do Prahy, v Praze jsme pojedli hranolky a zmrzlinu v McDonaldu, kde jsem také veselou společnost opustil a vypravil se na hlavní nádraží. Pak zase vlakem až do Klatov a hurá domů. Další vryt na pažbu k úspěšným akcím. Jo a kolik vlastně zbývá dní do jarních prázdnin?

Čas načtení: 2024-03-31 19:30:16

Předčí zlato v tržním šílenství i Bitcoin? Nastal čas na prodej akcií? | Burza s odstupem

Proč se vyplatí uvažovat o prodeji amerických akcií a jaké kryptoměny překonávají Bitcoin? Může zlato v tržním šílenství Bitcoinu konkurovat? Vyplatí se předzásobit čokoládou, neboť nás čeká čokoládová krize. Článek Předčí zlato v tržním šílenství i Bitcoin? Nastal čas na prodej akcií? | Burza s odstupem z webového portálu Finex.cz.

Čas načtení: 2024-04-03 12:18:16

Markéta v troubě nové recepty [Markéta Chovancová / CPress]

Mechový dort, šlehačkové donuty, dýňová bábovka s čokoládou a ořechy, cuketová pizza, cheddarové tyčinky nebo pagáčky se zelím a slaninou.

Čas načtení: 2024-05-23 11:14:35

Výrobce Milky Mondelez dostal v Evropě pokutu přes osm miliard

Americký potravinářský gigant Mondelez International dostal ve čtvrtek od antimonopolního orgánu Evropské komise (EK) pokutu ve výši 337,5 milionu eur (více než 8,3 miliardy Kč). Důvodem je bránění přeshraničnímu obchodu s čokoládou, sušenkami a kávovými výrobky mezi zeměmi EU, informovala Komise v tiskové zprávě.

Čas načtení: 2024-05-23 11:45:57

Cukrovinkový gigant Mondelez dostal miliardovou pokutu v EU

Americká potravinářská společnost Mondelez International dostala v Evropské unii pokutu 337,5 milionu eur (8,3 miliardy korun). Oznámila to Evropská komise (EK), podle níž firma bránila obchodu s čokoládou, sušenkami a kávou mezi členskými státy. Zneužila tak svého dominantního postavení, čímž porušila unijní pravidla hospodářské soutěže. Územní omezení dodávek představuje neregulační překážky, které brání řádnému fungování jednotného trhu, dodala EK.

Čas načtení: 2024-05-23 11:21:00

Mondeléz dostal pokutu. Firma zneužila dominance, bránila obchodu s čokoládou

Americká potravinářská společnost Mondeléz International dostala v Evropské unii pokutu 337,5 milionu eur (8,3 miliardy Kč), oznámila ve čtvrtek Evropská komise (EK). Firma Podle jejího sdělení bránila obchodu s čokoládou, sušenkami a kávou mezi členskými státy. Zneužila tak svého dominantního postavení, čímž porušila unijní pravidla hospodářské soutěže.

Čas načtení: 2024-05-24 00:00:00

Drahé Tatranky, Oreo nebo Milka? Výrobce Mondelez dostal miliardovou pokutu, uměle navyšoval ceny v EU

Americká potravinářská společnost Mondelez International dostala v Evropské unii pokutu 337,5 milionu eur (8,3 miliardy Kč). Oznámila to Evropská komise (EK), podle níž firma bránila obchodu s čokoládou, sušenkami a kávou mezi členskými státy....

Čas načtení: 2024-05-25 13:55:55

Európska komisia udelila známemu výrobcovi čokolád pokutu za stovky miliónov eur

Európska komisia (EK) vo štvrtok dala spoločnosti Mondel?z International pokutu vo výške 337,5 milióna eur. Ako Komisia informovala na svojej webstránke, dôvodom je bránenie cezhraničnému obchodu s čokoládou, sušienkami a kávovými výrobkami medzi členskými štátmi, čo je proti pravidlám o hospodárskej.....

Čas načtení: 2024-08-14 10:40:00

O psa pečoval svérázně

BRNO VENKOV: Šestiletou čivavu krmil sladkostmi, především čokoládou.

Čas načtení: 2024-10-30 07:00:01

Kvůli máslu do kriminálu! Cena této potraviny trhá rekordy

Čtyřicet šest korun za kostku másla není v Česku zas tak nereálná cena. Přesně tolik teď ale stojí v přepočtu v Rusku, zemi, kde lidé berou několikanásobně nižší platy než u nás a ona kostka nemá 250, ale 180 gramů. Polovina lidí v Rusku podle statistik bere v přepočtu méně než 22 tisíc korun, takže téměř padesátikorunová částka za máslo je pro ně mnohem více bolestivá než pro Čechy. Stále častěji se proto uchylují ke krádežím. A to dokonce i v hlavním městě Moskvě, které je ve statistikách průměrných platů mezi ruskými oblastmi nejvýše. Rusko otevírá humanitární program pro utlačované Čechy. Peníze nikdo nedostane Číst více Velká máslová loupež V jednom z tamních supermarketů Pjateročka se podle informací opozičního serveru Meduza pokusili dva muži uloupit celkem 25 balení másla. Podle záznamů z bezpečnostních kamer si je měli nenápadně strkat do batohu a do kapes, dokud je nepřistihla zaměstnankyně marketu. Ta se je pokoušela konfrontovat, ale muži na ni zaútočili pěstmi, a dokonce ji ohrožovali nožem. Nakonec z marketu utekli. Policie je zadržela o několik hodin později, za ozbrojené přepadení jim hrozí až 10 let vězení. Krize kvůli Ukrajině Není to ale ojedinělý případ a podle ruských telegramových kanálů se máslo stává doslova horkým zbožím. Před válkou na Ukrajině jej Rusko dováželo doslova z celého světa, po začátku konfliktu ale import klesl ze 44 tisíc tun na 4 400 tun, tedy desetinásobně, jak píše britský web Daily Wrap. Jediným zahraničním dodavatelem másla do Ruska zůstalo Lukašenkovo Bělorusko. To se ale rozhodlo situace většího souseda náležitě využít a cenu zvýšilo za poslední rok hned dvanáctkrát. Přes veškerou snahu nakupovat třeba v Kyrgyzstánu, Íránu a Indii se cenu másla nepodařilo snížit na únosnou hladinu. Očipované máslo V reakci na časté krádeže tak ruské supermarkety balí máslo do speciálních plastových krabiček označených čipem, které v českých obchodech známe ze zboží, jako je oblečení či drahý alkohol. Aby takové čipy někdo dával na máslo za několik desítek korun, je naprosto absurdní. V Rusku, jehož představitelé sveřepě odmítají to, že by jej západní sankce jakkoliv zasáhly, jím ale chrání jednu ze základních potravin. To řekne o stavu tamní ekonomiky více než jakékoliv číslo. V některých obchodech dokonce nenajdete máslo ani v lednici, ale na speciálním místě u pokladny, kde jej vydává prodavačka. Podle článku ruského opozičního webu Novaya Gazeta však nejde o cenu zboží, ale o to, který druh se nejčastěji krade. A v tom máslo vede dokonce nad alkoholem a čokoládou. Zaorálek: Prodavačka v Kalifornii bere 75 tisíc, potraviny stojí stejně jako u nás. Akorát že vůbec Číst více Sankce fungují Potvrzují to i slova politologa Jana Charváta, se kterým jsme se o sankcích vůči Rusku bavili. Ten několikrát zdůrazňoval, že takové sankce prostě nejsou znát hned. „Sankce na jedné straně nevedou k tomu, že by se Rusko zhroutilo, na straně druhé ale není pravda, že by je nepocítilo a že by jej nebolely. Sankce Rusku způsobují problém, který se v ekonomice bude projevovat ještě řadu let, co samotné sankce budou zrušené,“ vysvětluje odborník a dodává, že rány, které teď Rusko dostává, nejsou sice tak vidět, v budoucnu ale ještě budou bolet. KAM DÁL: Politici na houby! Do lesa vyrazili Babiš, Nerudová, Rakušan i zklamaný Jiří Čunek.

Čas načtení: 2024-11-21 09:46:00

Obchodní řetězec stahuje adventní kalendář s čokoládou. Nejezte ji, varuje

Největší svátky roku se nezadržitelně blíží a lidé už ve velkém shánějí adventní kalendáře, aby příští neděli mohli otevřít první okénko. Obchodní řetězec Penny Market ale zákazníky upozorňuje, aby kalendář s čokoládou, který nabízí ve svých obchodech, nejedli a vrátili ho.

Čas načtení: 2024-11-30 10:53:05

Adventní kalendář naruby, aneb pomozme potřebným!

Advent je tradičně doba přípravy na Vánoce, doba rozjímání a dobročinnosti, mnozí jej mají spojen také s adventním kalendářem. Naše výzva je prostá: "Odložte v době adventu namísto otevírání políček s čokoládou každý den jednu věc, kterou už nepotřebujete a která by mohla být užitečná pro někoho jiného!"Obrovské množství věcí totiž končí zbytečně v... ...