Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2025-07-11 18:00:54

Apple nepřipustí žádnou nudu. Na začátek příštího roku chystá 6 nových produktů

Apple plánuje část novinek z letošního podzimu přesunout na začátek příštího roku Nepůjde o iPhony nebo Apple Watch, spíše o nový iPad Air, MacBook Pro a MacBook Air Premiéra v tomto termínu čeká také na nový „levný“ iPhone 17e, nástupce letošního iPhonu 16e Aktuální informace ukazují, že by mohl americký Apple trochu pozměnit systém a harmonogram, v jakém uvádí na trh hardwarové novinky. Letošní zářijová premiéra už je jasně napsaná, co ale bude následovat poté? Nejspíš to vypadá, že pozdější podzimní či předvánoční premiéry se přesunou na začátek příštího roku – čekají nás tak minimálně 4 velké novinky. Přečtěte si celý článek Apple nepřipustí žádnou nudu. Na začátek příštího roku chystá 6 nových produktů

Čas načtení: 2024-04-25 06:41:14

Poslední mrazivá noc. Od pátku se bude oteplovat, v neděli se vrátí letní teploty

Ve čtvrtek budou ještě teploty podprůměrné a na horách může sněžit. V pátek ráno dokonce hrozí na některých místech poškození vegetace mrazem, ale odpoledne se začne postupně oteplovat. Od soboty už budou noční teploty nad nulou a v neděli odpoledne se teploty dostanou většinou nad 20 °C. Víkend a začátek příštího týdne bude slunečný a nadnormálně teplý. Ke konci příštího týdne se zase mírně ochladí.

Čas načtení: 2024-04-25 06:32:00

Poslední mrazivá noc. Od pátku se bude oteplovat, v neděli se vrátí letní teploty

Ve čtvrtek budou ještě teploty podprůměrné a na horách může sněžit. V pátek ráno dokonce hrozí na některých místech poškození vegetace mrazem, ale odpoledne se začne postupně oteplovat. Od soboty už budou noční teploty nad nulou a v neděli odpoledne se teploty dostanou většinou nad 20 °C. Víkend a začátek příštího týdne bude slunečný a nadnormálně teplý. Ke konci příštího týdne se zase mírně ochladí.

Čas načtení: 2024-04-25 06:41:14

Poslední mrazivá noc. Od pátku se bude oteplovat, v neděli se vrátí letní teploty

Ve čtvrtek budou ještě teploty podprůměrné a na horách může sněžit. V pátek ráno dokonce hrozí na některých místech poškození vegetace mrazem, ale odpoledne se začne postupně oteplovat. Od soboty už budou noční teploty nad nulou a v neděli odpoledne se teploty dostanou většinou nad 20 °C. Víkend a začátek příštího týdne bude slunečný a nadnormálně teplý. Ke konci příštího týdne se zase mírně ochladí.

Čas načtení: 2011-12-07 00:00:00

New Balance CM997HWB / Šeď feat. fiala nás baví

Jaro 2012 je sice ještě daleko, ale očekáváme, že v následujících týdnech nám některé značky začnou odtajňovat své plány na začátek příštího roku, což si nemůžete nechat ujít. První vlaštovkou je label New Balance, jenž zveřejnil první tenisky s typovým označením CM997HWB. Modrofialový model má re ...

Čas načtení: 2008-03-24 00:00:00

A tak jsme to přežili

Je pondělí velikonoční, prázdniny jsou u konce a naše Šumava Tour také, takže je správný čas napsat co se o prázdninách dělo a na co se nezapomnělo. Naše výprava začala z Nýrska dne 20.3.2008, ve čtvrtek, přesně v 12:20 přijetím vlaku na nádraží. Vlakem přijeli vlastně všichni členové "ultras" výpravy až na mě. Po měsíčním plánování a organizování se náš počet ustálil na čtyřech. A tak jsme vyrazili přes Nýrsko až k Hájkům, Jarmila nám měla dělat doprovod první den. Později na mě tlačila ať o ní sem nepíšu, ale svoboda tisku je svoboda tisku a novařina nemá tabu, má holt smůlu. A tak jsme vyrazili. Přes Pajrek na Hraničář, z Hraničáře na Zadní Chalupy a dál až na Stateček pod Ostrým. Trochu nás zaskočilo počasí. I v Nýrsku, kde celou zimu nenapadl pořádně sníh, ho bylo dost a čím jsme se dostávali výš a dál sněhu rychle přibývalo. Ale což, bylo celkem pěkně a šlo se ještě dobře. Později odpoledne začalo přituhovat a chvílemi i sněžilo. Foukal dost nepříjemný vítr a my razili cestu sněhem. Docela to znavovalo, a když jsme došli na Stateček, věděli jsme, že dál už nepůjdeme. Jarmila s Johanou se chtěly vyspat v teple doma a museli ještě dojít asi šest kilometrů do Hamrů. Prý jsme Jarmilu totálně zničili, ale… (co to? Že by to Jarmila nějakým způsobem odmazala text? Zmizel :D ). Na Statečku byl (a snad ještě je) pěkná bouda se dvěmi stěnami. Výhled byl krásný, před námi leželo Hamerské údolí, ale jak to tak bývá, foukalo z údolí a foukalo dovnitř. Začala nám být zima a tak jsme na nic nečekali a začali jsme vařit čaj a večeři. K večeři měla být polívka, ale jaksi díky mým zmrzlým rukám vzniklo další památeční jídlo. Do polívky jsme chtěli přidat trochu těstovin a tak jsem je tam sypal a najednou byl pytlík prázdný a hrnec plný. Teď se projevilo naše kuchařské umění… Možná někoho překvapí, že neslité těstoviny s pár buřty jsou poživatelným jídlem. Ale jsou! Byla hrozná zima a tak jsme zalezli do spacáků a snažili se usnout. Taková zima, jako mi byla v tu noc, jsem ještě nezažil. Protože sněžilo a zároveň foukalo, do přístřešku bylo naváto hodně sněhu a naše spacáky na tohle nejsou stavěné. Ale i ten sníh by se dal vydržet, horší to bylo s větrem. Vždy když se mi podařilo zahřát si spacák na přijatelnou teplotu, přišla vždy nová vlna studeného vzduchu, a ve spacáku byla zase zima. Nevím jak se mi podařilo dočkat rána, myslím, že jsem mohl spát hodinku maximálně dvě. Ráno jsem se klepal ve snaze zahřát se, ale nějak to nefungovalo. Někdy po ránu zavolal Zdeněk. Měl nás doprovázet další den, a tak bylo potřeba dohodnout podrobnosti. Pak jsme si uvařili čaj, namazali chleba s paštikou a vyrazili, protože byla hrozná zima a chůze zahřívá. Asi v osm hodin jsme Stateček opustili a vydali se směrem k Černému jezeru. Sněhu neubylo, ba naopak přibylo a my se jím brodili dál. Největší smůlu, dá-li se tomu tak říct, měl Kyšák, protože jako jediný měl skvělý nápad vzít si návleky a tak vyšlapával cestu. Husím pochodem, ščítajíc kilometr za kilometrem, jsme šli dál, nejdříve k Černému jezeru a pak na Špičák. Asi kilometr před ním jsme se setkali se Zdeňkem, který nám na běžkách vyrazil naproti. Na Špičáku jsme k němu zalezli do auta, domluvili další detaily a vypili dvě termosky s čajem a snědli tofife. Pak přišla naše slabá chvilka, kdosi totiž navrhl, že by nám Zdeněk mohl odvézt batohy až na Javornou, kde budeme spát a protože jsme byly vyčerpaní, strpěli jsme tu potupu a dále to vypadalo spíš jako školní výlet než drsný puťák. To kdyby viděl Jenda, ten by nám dal. (Edit po dvou letech: nedal, už taky vyměkl) A zase jsme šli, ze Špičáku na Hofmanky, z Hofmanek změrem na Gerlovu Huť, ale až tam jsme nedošli, odbočili jsme a šli cestou necestou až na Javornou. Na Javorný to byl jedním slovem luxus. Když jsme si vytahali věci z batohů a dali je sušit, bylo teprve kolem čtvrté odpoledne a my znavení seděli v pokoji, jsme občas něco četli, občas hráli šachy a občas koukali do blba. Později, někdy kolem sedmé, šly Lenka s Jáňou připravit večeři. Měl to být puding. Nevím jak to vypadalo během přípravy a asi to vypadalo hrozně, protože když to bylo hotové, koukali na nás jako by čekali, že proti tomu budeme mít řeči. Ale nakonec to bylo dobré, až to překvapilo. Večer a vlastně půlku noci jsme jako staří karbaníci mastili pokera. Hrál s námi i Zdeněk, ze začátku se vymlouval, že už si nepamatuje jak se to hraje a nakonec nás téměř obral. Spát jsme šli někdy po půlnoci, spíš až k jedné. Ráno Zdeněk odjížděl časně, musel jet do práce a tak když jsme se v osm hodin vybatolili z teplých spacáčků byl už hodinu pryč. Ke snídani byly chleby se sýrem a salámem. Jediná věc, pro kterou by na nás na Javorné nemuseli vzpomínat v dobrém je naše snaha používat termokonvici. Trochu jsme s tím zacházeli jak pravěcí lidé s počítačem a pak to teklo všude, jenom je tím správným otvorem. Zhruba v deset hodin jsme vyrazili směr Velhartice. Ač jsme měli poměrně přesné informace kudy se vydat povedlo se nám si zajít. Naštěstí to tam Kyšák alespoň přibližně znal a tak jsme to střihli azimutem. Jak to tak bývá, byl v cestě les a v něm asi pět potoků. Tak takhle to asi vypadá při prozkoumávání Sibiře. Nakonec jsme ale natrefili na správnou cestu a mohli jít dál. No mohli, ale raději jsme to lehce obešli, před námi byl pes, který vypadal dost agresivně. Díky Bohu že se do nás nepustil. Přes hory a doly, přes sedmero řek a lesů jsme se dostali do Velhartic. Spát jsme měli u Kryštofa doma, tedy na hradě. Bylo ale jen něco po poledni a tak jsme ještě vyrazili zdolat Borek. Pod argumentem, že je to půlhodinka tam, půlhodinka zpátky s námi šli i Jáňa s Lenkou. Trochu se to protáhlo, a to kvůli nápadu zahrát si na stopovanou. Nakonec ze stopované byla tak trochu shledávaná, protože přesto že les byl celkem velký, nebyl problém narazit na druhého člověka. Dnes jsme večeři měli na starosti s já s Kryštofem, během rekordního času se nám podařilo vytvořit oběd o dvou chozích, nejdříve francouzká polévka, pak bramborová kaše se salámem a cibulkou. Dokonce se to dalo i jíst. V jediné co jsme doufali, že nám to vaření nepřišijí na pořád, ale to asi nehrozí. O zábavu se do večeře postarala hra Česko, spousta otázek o České republice, ale byli jsme rádi, že známe odpověď na každou pátou. Víte třeba jak se liší postup ve výrobě červeného a bílého vína? V hroznech to není. Pokud nevíte, zkuste se zeptat třeba strejdy Gůgla. Zadejte třeba "rozdíl mezi výrobou červeného a bílého vína". K večeři jsme nám milá hostitelka namazala rohlíky s dobrou pomazánkou, a ikdyž jsme byli ještě syti z pozdního oběda, zmizelo toho docela hodně. Celou dobu jsme byli zamlí, Kyšák správně poznamenal, že to tam chvílema bylo jak na hřbitově. Asi nám chyběli rozkecávači jako Markéta nebo Bětka. Během večeře jsem tradičně zabavoval hádankami. Jsou už starší a poměrně známé, ale pro ty kteří je ještě neslyšeli: Šašek a král V jednom království žije král a šašek. Král nenávidí šaška, šašek nenávidí krále. Až se jednoho dne rozhodnou, že se otráví. Nemůžou ale kupovat jedy ve vesnici, protože by se to mezi lidmi hned rozneslo a na zámku je jen dvanáct jedů. Jsou označeny podle síly, od jedničky až po dvanáctku, nejsilnější jed je dvanáctka. Jedy jsou ale speciální, pokud vypijete jed a hned poté jed s vyšším číslem, např. pětku a potom desítku, jedy se neutralizují. Král vezme tedy všechny sudé jedy (2, 4, 6, 8, 10, 12) a šašek všechny liché. Pak se pozvou na sklenici vína. Nejdřív král naleje šaškovi, pak šašek králi a nakonec nalejí každý sobě aby mohli jedy zneutralizovat. Šašek přežil, král zemřel. Jak to šašek provedl? Další hádanka se mi líbí méně, nejspíš proto, že jsem na ní sám nedokázal přijít a musel jsem se nechat poddat. Poprava a kuličky Král má ve vězení těžkého zločince a jednoho dne má být popraven. Král ale rád pobaví lid a tak dá vězni šanci, bude si moct tahat z pytlíku, pokud vytáhne bílou kuličku bude omilostněn, pokud černou zemře. Vězeň se ale od kata, kterému se ho zeželí, že král ho podvede a do pytlíku dá pouze dvě černé kuličky. Vězeň však nemá šanci sehnat si bílou kuličku včas a tak ho odvedou na popraviště a on si tahá. Co musí provést aby mohl přežít? Poté co byly hádanky rozluštěny nastal opět známý problém, co dál? Tak trochu jsem s tím počítal a rozhodl jsem se vyzkoušet tzv. psychologickou hru o Abigail a Gregorym. Nějak jsem si ale nemohl vzpomenout na jména a tak se postavy jmenovali Jessica, Jerry apod. Hra probíhá tak, že se ze začátku vypráví příběh. Poté se každý člověk ztotožní s libovolnou jemu sympatickou postavou z příběhu a před ostatními se snaží obhájit svoje chování, samozřejmě tak aby odpovídalo příběhu. Ostatní mu můžou pokládat otázky. Obhajování pokračuje, každý další však nesmí popřít to co řekl ten před ním. Nakonec si to postavy mezi sebou můžou vyříkat, většinou se do toho lidi vžijou tak, že to býva docela zajímavé. Zde si můžete přečíst příběh: Krokodýlí řeka V malém království žili ve městě dva milenci, Abigail a Gregory. Prostředkem města tekla velká řeka, žili v ní krokodýli a přes řeku se dalo dostat jen jedním mostem. Nebo lodí. Gregory žil na jedné straně, Abigail na druhé, denně k sobě přes most chodili. Jednoho dne však přišla velká voda. A co hůř, Gregory byl na smrt nemocný a neměl nikoho kdo by byl s ním. Ani Abigail se k němu nemohla přes rozbouřenou vodu dostat, protože voda strhla i most. Jediný kdo by se mohl s lodí dostat na druhou stranu byl starý námořník Slag. Ten už padesát let čekal na velkou vodu a deno-denně vytahoval svojí pramici vysoko na břeh aby mu ji velká voda neodnesla, jako jiným. A tak se Abigail vypravila za ním a požádala ho, aby ji převezl na druhou stranu. Slag souhlasil, avšak s jednou podmínkou, že se s ním Abigail stráví noc. Abigail nesouhlasila, utekla k matce a žádala ji o pomoc. Matka však na ni neměla právě čas, a tak ji skoro ani nevyslechla a řekla jí, nechávám rozhodnutí na tobě, věřím že se rozhodneš správně. Abigail probrečela celý den i noc, ale protože se k ní dostaly zprávy, že se Gregorymu přitížilo, nakonec souhlasila se Slagovou podmínkou. Ten se s ní vyspal a příštího rána ji odvezl na druhý břeh. Abigail se konečně dostane k Gregorymu. Stará se o něj tak dlouho, dokud se neuzdraví. Trápí jí však kvůli její nevěře svědomí a Gregorymu řekne co se musela učinit, aby se k němu dostala. Gregory pro ni však nenajde pochopení, rozzuří se a Abigail vyžene. Ta jde s pláčem ke svému starému příteli Sindibadovi, všechno mu řekne. Ten, i když ho Abigail prosí, ať to nechá plavat, jde za Gregorym a surově ho zmlátí. Hra nemá předurčený výsledek, může se stát, že lidé hru nepochopí, nebo naopak jí začnou moc prožívat, nám se ale povedla celkem pěkně. Nic ale netrvá věčně a po hře zase nastala situace co dál. Pak přišel šílený nápad na hru, ve které by se vlastně vymíšlela detektivka hráči by museli přijít na to kdo je vrah. Nápad zajímavý, ale tak jsme příběh překomplikovali, že už jsme opravdu nevěděli jak dál. Většina hry probíhala tak, že já s Kyšem jsme na chodbě přemýšleli jak příběh posunout dál, vypadalo to asi tak, že jsme proti sobě chodili a občas se někdo chytl za hlavu, pak jsme zase chodili a nakonec jsme se museli vrátit na začátek příběhu. Ale nápady jsme měli zajímavé, to se musí nechat, možná podle toho jednou sepíšu detektivku, kdo ví? Další hra byla podobná, ale úplně otočená. Nakonec skončila tak, že jsme se všichni jenom smáli a vraha, či spíše vrahy se určit nepodařilo. Ono taky zjistit kdo z příbuzenstva zabil tetičku v Himalájích, když všechny stopy shoří a jediný policista je také podezřelý, protože je její synovec, není snadné. Bylo už pozdě, ještě chvilku jsme pak hráli stolní fotbálek a šli zase někdy po půlnoci spát. Když to tak počítám, v průměru jsme se naspali méně než pět hodin za noc. Taky jsme toho moc nevypili, ale přežili jsme to. Ráno jsme vstávali někdy po osmé, snídani jsme opět měli připravenou, prostě luxus, mazanec s bochánky, co můžeme chtít víc. Byla neděle a vlastně i poslední den, i když to ze začátku bylo plánováno i na pondělí. Je ale dobře, že jsme skončili už v neděli, všechno bylo jednoduší. Poslední naše trasa byla krátká z Velhartic do Kolince, kde jsme se měli rozdělit. Kryštof s Jáňou ale odbočili moc brzo a tak se jim ještě poslední den podařilo zajít si. Měli jít na beránka do Mlázov. Večer byli ale už doma, takže jejich zacházka asi moc dlouhá nebyla. Lence odjížděl vlak z Kolince v dvanáct, mě zhruba o dvě hodiny později a bylo teprvé něco po jedenácti, takže byl čas dát si trochu cukru. Byla i nápad udělat si karamel, ale to jsme zavrhli, protože by nás z čekárny asi hnali, kdyby viděli jak si vaříme bílý prášek na vařiči. Nejsem si jistý jestli by nám veřili, že je to jenom cukr. A tak jsme zůstali u cukru. Pak už jenom vlakem bekhoum, vybalit zasmrádlé oblečení z batohů a hurá do vlastních postýlek. No hurá, mám chuť sem napsat něco jako v článku o Golden Well, ale nechci se opakovat a tak napíši radši takové krátké shrnutí mých pocitů z celé akce. Celý to bylo dost na rychlo, plánovat se to začalo měsíc před Velikonoci, s Božím požehnáním se nám podařilo všechno sehnat a zařídít. Když jsem čekal na nádraží až výprava přijede nějak jsem tomu pořád nemohl uvěřit, že se to povedlo. Když pak přijeli, nemohl jsem tomu uvěřit ještě víc. Jak šel čas trochu mi začalo vadit, že věci nevycházejí tak jak jsem si je představoval. Když se teď na to podívám zpět, vidím, že kdyby to proběhlo tak jak jsem to já měl naplánováno, patrně by jsme někde umrzli v závějích, takže chvála Pánu i za to. Takže jednoduché ponaučení zní: Čím více lpíš na vlastních plánech, tím déle bude trvat, než pochopíš že to Bůh s tebou myslí dobře i když ti nevycházi všechno podle tvých představ.

Čas načtení: 2020-04-30 17:13:26

Začala fungovat videotéka festivalových filmů za cenu jedné vstupenky do kina

Na milovníky festivalových filmů míří nová služba Edisonline, která nabízí snímky ke streamingu kdykoli a kdekoli, na webovém prohlížeči či Apple nebo Android zařízeních. „Získáte pocit artového kina ve svém obýváku,“ slibuje provozovatelé služby. Měsíční přístup k filmům získá uživatel za cenu jednoho lístku do kina: 155 korun. Pro začátek je v základním balíčku 50 snímků převážně evropské produkce oceněných na festivalech v Cannes, Benátkách či Berlíně, 12 filmů pro děti a přístup k online vysílání filmových kanálů Film Europe, Be2Can a Československo se stovkami festivalových a archivních česko-slovenských snímků. Každý měsíc přibude dalších 30 filmů, takže koncem května příštího roku by mělo být v základní nabídce více než 400 snímků. Součástí knihovny Edisonline budou vedle prověřených klasik i zbrusu nové premiérové tituly a bonusový obsah, jako jsou nejen vybrané díly filmově-diskusních platforem Mentální hygiena Aleše Stuchlého a Movie Barf Monday či pravidelných pořadů pražského Edison Filmhubu, ale i delších tematicky laděných programů, na jejichž online podobě poskytovatelé služby pracují. „V dnešní době se lidé a společnost mění několikrát v průběhu dekády. Před deseti lety byla Film Europe distribuční společností. Poté se spuštěním kanálu Film Europe stala televizí, založila filmové festivaly Be2Can a Scandi a nedávno otevřela butikové kino Edison Filmhub v Praze a Kino Film Europe v Bratislavě. Nyní náš brand rozšiřujeme první česko-slovenskou festivalovou online videotékou. Edisonline není panickým projektem pro čas karantény, VoD (video on demand – audiovizuální služby na vyžádání, pozn. red.) platforma byla součástí našeho filmhubu již od jeho spuštění. Proto jsme našli výhodu v nevýhodě a uvolněné kapacity využili k jejímu doladění,“ komentuje start online videotéky zaměřené na artový film zakladatel Film Europe, Ivan Hronec. Dvacet procent z předplatného služby půjde na podporu kulturním prostorům zasažených karanténou a krizí, přičemž samotný divák bude moci určit, kdo přesně je dostane. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2019-09-27 19:27:05

Osmý den Petra Bílka: Jak jsme psali v Paříži

V nekonečném světě začátek neexistuje. Ve vyprávění jde jen o to, kam položíte první větu. Kladu ji do bažin, kde řeka Seina zvláštním obloukem laská své ostrovy a kde už Caesar tušil, že římskou Lutecii nakonec překřtí draví Parisiové. Kladu ji do míst, kde srdce času tepe v rytmu revolucí a kde ani dnes napudrovaná paruka nebudí větší pozornost, protože zvláštní je tady obvyklé. Kladu ji do míst, kde Kerouacovi řekl číšník: „Paris est pourri.“ Beatnik si to přeložil, že Paříž je svinstvo, mínil bych, že originál měl na mysli, že Paříž je prohnilá. Kladu ji do míst, kde v pět ráno jsou striptéři opět oblečení a kde se transvestité už zase holí. Kladu ji do míst, kde se ulice každý den sprchují pod zášlehy metel v rukou černochů. Kladu ji do míst, kde ve výklencích výloh nejluxusnějších obchodů na planetě stelou své ložnice lidé, jejichž kůže dosvědčuje pokrevní vazbu s kromaňonci, také sbírají, co najdou, a město je jim jediná velká jeskyně. Kladu ji na lešení, které roste nad zřícenou věží katedrály a pod opěrnými oblouky zubožené gotiky. Kladu ji pod rozpraskané trámy učebny v ulici Saint-Jacques, kde bublá kávovar a kde se deset žen z hvozdů střední Evropy pokouší zapomenout, co žily doma, a hledí na sebe očima těch druhých. Jdeme do kavárny ke Dvěma magotům a hlavou nám táhnou Sartrova slova, že peklo jsou ti druzí, a snažíme se na to také zapomenout a každý pro sebe vynalézá jakoby znovu a jakoby poprvé, co a jak se dá napsat, aby to nebylo zbytečné, aby to bylo jedinečné, aby to svědčilo o nás, protože text, o jaký nám jde, nemá nesvědčit o ničem jiném než o svém autorovi. A město mu má pomoci, aby se našel. Před domem číslo 27 v ulici de Fleurus opakuji tak dlouho mantru, že Gertruda Steinová je Gertruda Steinová je Gertruda Steinová, až nám starý muž s hrstí klíčů odemkne vrata do dvora. Kdo asi dnes žije tam, kde vlaje záclona za otevřeným oknem a kde Georges Braque pomáhal Heleně, hospodyni Steinové, věšet na stěnu obrazy své, Picassovy nebo Matissovy? Hladové obejme na rohu vyhlášená restaurace Georgette a k neobvykle mluvícím ženám na terase se skloní zvědavý pán: „Z České republiky? Tady bydlí Kundera.“ Ach, kdyby to byla pravda! Ten šibal jako by vycítil, oč tu běží. To je to na nás tak vidět? To psaní? Účastnice kurzu tvůrčího psaní šly na čtení. Pozval je sám ambasador. Na velvyslanectví představuje Lenka Horňáková Civade svou novou knihu. V kavárně Le Rostand u Lucemburské zahrady mi zatím jiná spisovatelka, paní Ladislava Chateau vypráví o připravovaném zákonu, který má legalizovat skutečnost, že homosexuální páry si nechávají odnosit dítě od domorodkyň v Africe. Kdo je podle matriky otec a kdo matka? Co dělat, když se náhodou narodí vadný kus? Platí pak ještě objednávka? O tomhle se v Bibli nedočtete. Na počátku prý bylo slovo. Ale existuje počátek ve světě, kde lidské sobectví nezná mezí a je nekonečné? Svoboda chtění bez starosti o druhého je neautentická. Ze svobody rozpínající se bez odporu a mezí jako ve vzduchoprázdnu jde strach. Strach jde i z jejího omezování. Před Sorbonnou protestují proti násilí na ženách v Íránu. Čelo mohutné demonstrace Alžířanů proti tamějšímu vojenskému režimu zpívá píseň, v jejímž refrénu zní nádherně slovo „liberté“. Stojím na chodníku. Je to opojné. Existencialisté ale říkali, že uvědomit si zcela rozsah své svobody znamená vrhnout se do stavu, kterému říkali úzkost. „Čím více volnosti v pohybu máme, tím horší je naše úzkost,“ parafrázuje tu myšlenku Sarah Bakewellová v knize nazvané V existencialistické kavárně. Účastníci příštího kurzu ji dostanou jako povinnou četbu. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2024-03-08 09:41:00

První korejský elektrický pick-up i pro Evropu nabídne společnost KGM

Společnost KGM, která je vlastníkem korejské značky SsangYong a postupně se její název propisuje také do označení modelů nabízených rovněž na českém trhu, připravuje na začátek příštího roku uvedení nového...

Čas načtení: 2024-03-23 08:30:12

Šokující zpráva pro fanoušky GTA 6! Hrozí mu výrazné zpoždění

Herní magazín Kotaku přišel s nepříznivou zprávou pro fanoušky GTA 6 Podle jeho zdrojů totiž vývoj hry nejde podle plánu, což by v nejhorším případě mohlo mít za následek výrazné zpoždění Je to sotva několik dnů, co se na sociálních sítích objevily nepotvrzené informace o možném datu vydání napjatě očekávané hry Grand Theft Auto 6. Podle dvou členů videoherní komunity by mělo k vydání dojít zkraje roku 2025. Ať už se z jejich strany jednalo o podloženou informaci či pouhý tip – se stejnou informací nyní přichází také zdroje známého herního magazínu Kotaku, podle nichž vyhlížený titul opravdu směřuje na začátek příštího roku. Uvnitř Rockstar Games však zároveň panují obavy, že kvůli náročnému vývoji bude třeba hru odsunout až na rok 2026. Přečtěte si celý článek Šokující zpráva pro fanoušky GTA 6! Hrozí mu výrazné zpoždění

Čas načtení: 2025-04-11 18:08:55

Yamaha Motor bude pokračovat v technickém partnerství s Lolou do příštího šampionátu Formule E

Společnosti Yamaha Motor a Lola Cars Ltd (se sídlem ve Spojeném království, dále jen „Lola“) se dohodly na pokračování své dohody o technickém partnerství po [...]

Čas načtení: 2024-03-31 11:11:11

Benzinový osmiválec Porsche přežije do příštího desetiletí. Změny se jej ale dotknou

Downsizing a elektromobilita v poslední dekádě zabily spoustu velkých motorů. A zabíjejí je pořád. Porsche by si ale svůj benzinový osmiválec mělo ponechat do další dekády. Přesto i ten musí projít nějakými změnami. Čtyřlitrový osmiválec Porsche musí být připraven na emisní normu Euro 7. Ta ale zatím ještě neplatí, protože EU dosud neschválila její kompletní […]

Čas načtení: 2024-04-20 02:44:04

Už žádné reporty o počtu nárůstu předplatitelů. Netflix zásadně mění přístup

Netflix už nebude od příštího roku zveřejňovat statistiky o nárůstu počtu předplatitelů, napsal streamovací gigant v dopise investorům. Společnost se ohání tvrzením, že tyto údaje neodrážejí skutečnou hodnotu firmy a nejsou vhodným ukazatelem její úspěšnosti. Nečeká spíše slabá čísla v budoucnu? Celé roky se investoři z Wall Street v případě Netflixu starali o jedinou věc – nárůst počtu předplatitelů. Brzy však budou muset žít bez těchto dat. Od příštího roku už je totiž nebude streamovací služba zveřejňovat. Netflix v dopise pro investory podle serveru Business Insider napsal, že od příštího roku už bude zveřejňovat jen důležité milníky v nárůstu počtu předplatitelů, jakmile je překoná.

Čas načtení: 2024-11-06 21:48:00

Známe přesné datum, kdy vyjde Android 16. Google si pořádně pospíší

Víme, kdy Google vypustí do světa finální verzi Androidu 16 Nový systém vyjde o tři měsíce dříve než letošní Android 15 Od příštího roku bude Android aktualizován dvakrát ročně Google od příštího roku změní cyklus vydávání nových verzí Androidu. Namísto dosavadního schématu bude nejpoužívanější mobilní systém aktualizován dvakrát do roka – velké aktualizace budou přicházet v druhém čtvrtletí, ve čtvrtém kvartále pak budou chodit menší updaty. Android 16 tak můžeme očekávat už na jaře příštího roku, server Android Headlines dokonce vypátral přesné datum jeho vydání. Přečtěte si celý článek Známe přesné datum, kdy vyjde Android 16. Google si pořádně pospíší

Čas načtení: 2025-07-09 12:53:49

Prioritou příštího unijního rozpočtu bude obrana. Komise navrhne i fond pro konkurenceschopnost

Obrana a konkurenceschopnost Evropské unie mají patřit mezi základní priority příštího dlouhodobého rozpočtu evropského bloku po roce 2027. V debatě s europoslanci ve Štrasburku to dnes uvedl komisař odpovědný za rozpočet Piotr Serafin. The post Prioritou příštího unijního rozpočtu bude obrana. Komise navrhne i fond pro konkurenceschopnost appeared first on EURACTIV.cz.

Čas načtení: 2025-07-11 18:00:54

Apple nepřipustí žádnou nudu. Na začátek příštího roku chystá 6 nových produktů

Apple plánuje část novinek z letošního podzimu přesunout na začátek příštího roku Nepůjde o iPhony nebo Apple Watch, spíše o nový iPad Air, MacBook Pro a MacBook Air Premiéra v tomto termínu čeká také na nový „levný“ iPhone 17e, nástupce letošního iPhonu 16e Aktuální informace ukazují, že by mohl americký Apple trochu pozměnit systém a harmonogram, v jakém uvádí na trh hardwarové novinky. Letošní zářijová premiéra už je jasně napsaná, co ale bude následovat poté? Nejspíš to vypadá, že pozdější podzimní či předvánoční premiéry se přesunou na začátek příštího roku – čekají nás tak minimálně 4 velké novinky. Přečtěte si celý článek Apple nepřipustí žádnou nudu. Na začátek příštího roku chystá 6 nových produktů

Čas načtení: 2021-07-27 13:59:03

Jana Poncarová: Na psaní mě baví hledání odpovědí na otázky

„Na psaní mě baví celý ten proces, hledání podstaty příběhu, ptaní se, hledání odpovědí na otázky, někdy dost palčivé, rešerše, rozhovory s pamětníky, objevy útržků příběhu… je to dobrodružné,“ přiznává spisovatelka Jana Poncarová, jejíž nová knížka Cyklistka, která vyšla letos, je inspirována osudem cyklistky a baronky Blanky Battaglia, Právě má rozpracovaný příběh o životě Jarmily Horákové, talentované herečky dvacátých let 20. století, a knížka by mohla vyjít koncem příštího roku.   Již v dětství vás bavilo psát krátké příběhy, pohádky, dobrodružné povídky a v jednom rozhovoru jste řekla, že jste si dělala vlastní časopisy, ale většinou to zůstalo jen u prvního čísla. Co vás ještě bavilo a jak jste prožívala období svých dětských let?   Zrovna je léto, a tak se mi občas mihnou před očima vzpomínky na naše dětské výpravy k potoku, který se tehdy zdál větší než dnes, na stavbu voru, který neplaval, na stavbu týpí, kolem něhož jsme si hráli na indiány a kovboje, na ohýnky… Letní prázdniny byly plné fantazie. Myslím, že i proto, že jsme s našimi nikam moc nejezdili, takže jsme si museli vystačit sami se zahradou, loukou a lesem.   Někde jste řekla, že jste chtěla být novinářkou, a tak jste na gymnáziu přispívala do regionálních novin a při studiu politologie a mezinárodních vztahů jste navštěvovala také přednášky žurnalistiky. Proč jste si vybrala právě politologii a mezinárodní vztahy? V době, kdy jsem vybírala školu, to byl nový obor. Na Západočeské univerzitě jsme byli druhý ročník. Zajímala mě politika, historie, sociologie a taky média, žurnalistika. Kromě politologických předmětů jsme se mohli zapsat právě i na sociologii a média. Ta kombinace se mi líbila. A nikdy jsem nelitovala. Měli jsme skvělé kantory, samé mladé lidi, některé s mezinárodní zkušeností. Ráda na to vzpomínám.       Pracovala jste jako analytik pro investiční firmu, psala články o energetice, vedla magazín Nalezeno.cz a tištěný časopis Inteligentní budovy a od roku 2008 působíte jako copywriter. Co vše obnáší vaše práce? Psaní. Ale před tím také prostudování témat, rešerše, zjišťování informací – prostě novinařina. Nejraději ze všeho dělám rozhovory, třeba pro časopis o českém průmyslu. Myslím, že máme být na co hrdí. Když mluvím se šéfy velkých podniků a na nich je znát, že mají rádi svůj obor nebo třeba podnikání vybudovali od píky, je to vždycky inspirující.   V roce 2017 jste jako e-knihu vydala 13 intimních povídek a o rok později debutovala tištěnou knihou Podbrdské ženy, která je inspirována skutečnými událostmi ve vaší rodině. Co vás přivedlo k psaní knížek?    Zrovna nedávno se mě na to ptali na jedné besedě se čtenáři. Nevím. Bylo to takové nepopsatelné pnutí. Touha. Nešlo to jinak. Pořád jsem o tom jen mluvila, představovala si, jaké by to bylo. A pak jsem jednoho dne seděla a psala první kapitolu Podbrdských žen.   V knize Eugenie vyprávíte příběh plzeňské hoteliérky Eugenie Egertové Janečkové a plzeňského hotelu Continental. V románu Alžběta a Nina: Tajemství mojí babičky, jste se inspirovala příběhem vaší babičky Miloslavy. Letos vám vyšla knížka Cyklistka, která je inspirována osudem cyklistky a baronky Blanky Battaglia. Podle čeho si vybíráte, o kom budete psát? Co vás baví na psaní?    Nechci, aby to znělo nějak nadneseně, ale ta témata přišla sama. Nebylo to tak, že bych si řekla: co teď asi budu psát. Podbrdské ženy jsem v sobě nosila dlouho. Příběh o Eugenii mi vyprávěl její syn, když jsme se náhodou setkali v Americe. Jiskru příběhu Cyklistky zažehla návštěva zámku v Bratronicích. Na psaní mě potom baví celý ten proces, hledání podstaty příběhu, ptaní se, hledání odpovědí na otázky, někdy dost palčivé, rešerše, rozhovory s pamětníky, objevy útržků příběhu… je to dobrodružné.   Spolu s fotografkou Ditou Pepe jste vydala v roce 2020 literární dokument Děvčata první republiky, která obsahuje osm příběhů a mezi nimi je také plzeňská básnířka Hana Gerzanicová. Je některá ze zpovídaných dam, na kterou ráda vzpomínáte? A jak se vám spolupracovalo s Ditou Pete? S Ditou Pepe se mi pracovalo báječně. Pamatuju si na naše první focení, kdy jsem na ni čekala právě u paní Hany a ona přišla a já jsem věděla, že jsme na stejné vlně. Snad to vnímá podobně. Vzpomínám na všechny dámy. Občas si i voláme.   Někde jste přiznala, že máte rozpracovanou knížku o herečce z 20. let 20. století, která zemřela velice mladá, ale jméno jste neuvedla. Můžete prozradit, o kom bude a kdy se můžeme na knížku těšit.?   Hlavní postavou knihy bude Jarka Horáková, velmi talentovaná herečka, která bohužel nemohla naplno rozvinout svůj talent, ale zanechala hluboké stopy ve své generaci. Asi to mě na tom fascinuje. A pak to energické mládí, touha dělat to, k čemu je člověk přitahován, současně pochyby, zda je to to pravé. Příběh mám rozpracovaný, pokud se mi povede ho dopsat a pokud ho bude chtít nakladatelství vydat, kniha snad bude koncem příštího roku.   Jak to máte se čtením, stále jsou vašimi oblíbenými autory Remarque a Hemingway? A co literární hrdina?    Jsou. Pořád se vracím k Hemingwayově Pohyblivému svátku, zrovna jsem ho znovu četla na nedávném studijním pobytu. A Remarque je láska od gymnázia. Jestli se ptáte na hrdinu – muže, tak ano, myslím, že jednou bude. Už je možná trochu v mé mysli, ale ještě bych před tím ráda napsala jiné příběhy, které přišly dřív.   Jak ráda trávíte chvíle volna? Dočetla jsem se o vás, že jste vášnivá zahradnice a pěstitelka bylin. Když to jde, jsem venku. Na procházce v lese, na kole nebo na zahradě. U chalupy pěstuju zeleninu a bylinky. A taky cestuju. Být jinde mi pomáhá podívat se na svoji každodennost z jiné perspektivy, a to je, myslím, zdravé.   Jana Poncarová se narodila se 28. září 1983 na Rokycanech. Vystudovala politologii a mezinárodní vztahy na FF ZČU v Plzni. Pracovala jako analytička pro investiční firmu, psala články o energetice a průmyslu. Působí jako copywriterka a spisovatelka. Vedla magazín Nelezno.cz a tištěný časopis Inteligentní budovy. Napsala knihy 13. Intimních povídek (2017, e-kniha), Všechny vlčice nerodí, Podbrdské ženy (2018), Eugenie: Příběh české hoteliérky (2019), Děvčata první republiky (2020), Alžběta a Nina: Tajemství mojí babičky (2021), Cyklistka – Osud poslední baronky (2021). {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2021-06-24 08:24:26

Všechno je jednou poprvé. I nedůvěra ve Stockholmu

Švédská vláda byla v pondělí 21. června oficiálně svržena parlamentem. Stalo se tak vůbec poprvé v dějinách země. Ne, že by ve Švédsku dříve k vládním krizím nedocházelo. Ale předešlí premiéři dodržovali neoficiální princip, že pokud je jejich podpora vysloveně nejistá – například pokud prohráli důležité hlasování – odstoupí raději sami, než aby nechali věc dojít až k formálnímu vyjádření nedůvěry. Stefan Löfven, současný ministerský předseda, postupuje ovšem trochu jinak. Jako by se trochu inspiroval ve střední Evropě: prostě se drží a drží, dokud to jde. To se projevilo už po posledních volbách roku 2018, ve kterých jeho strana utrpěla nepříliš přesvědčivé vítězství a v parlamentu vznikl guláš, ze kterého bylo prakticky nemožné poskládat něco funkčního. I když se tehdy ozývaly hlasy, že za tenhle špatný výsledek by měl Löfven přijmout zodpovědnost a poděkovat se, nic takového neudělal, a naopak projevil zájem o pokračování v premiérském křesle. Jednání se tehdy táhla několik měsíců a výsledkem byl extrémně menšinový kabinet složený ze sociálních demokratů (S) a Zelených (MP). Vláda měla jen 116 křesel ze 349 a až doteď ji udržovala při životě síť tolerančních dohod s několika opozičními stranami. Jednalo se o stranu středu (C) a liberální stranu (L), které měly od vlády oficiálně slíbeny určité ústupky. Ani jejich hlasy by ovšem k většině nestačily, a tak Löfvenův kabinet držela u moci ještě levicová strana Vänsterpartiet, což je historická následnice švédské komunistické strany, asi podobně jako němečtí Linke. Tito soudruzi si údajně pro svoji toleranci kladli jen dvě neoficiální podmínky, takříkajíc červené (nebo přímo rudé?) linie – že vláda neoslabí práva zaměstnanců a že nedojde ke zpochybnění regulace nájemného. Právě ta druhá rudá linie byla letos překročena, když se vláda rozhodla vyplnit jeden z bodů požadovaných liberály (L) a začít uvažovat o uvolnění regulovaného nájemného aspoň v novostavbách nebo v bytových jednotkách po rekonstrukci. Zatím šlo jen o návrh, který neměl ani formu zákona, ale pro Vänsterpartiet byl i tak nepřijatelný. Mimořádné okolnosti občas vytvářejí nestandardní partnerství a k hlasování iniciovanému de-facto komunisty se připojila celá pravice včetně Švédských demokratů, protiimigračně orientované strany, kterou ve Vänsterpartiet obřadně nesnášejí. Výsledkem bylo 181 hlasů pro pád vlády, tedy bezpečná většina (švédský Riksdag má 349 členů). Je to poprvé v dějinách Švédska, co byla sedícímu premiérovi v průběhu volebního období vyslovena nedůvěra. Podobně jako v závěru filmu Hledá se Nemo, následuje kardinální otázka „A co teď?“ Premiér Löfven má čas na reakci do příštího pondělka. Může buď vyhlásit předčasné volby, nebo rezignovat na funkci a požádat mluvčího parlamentu, aby se pokusil sestavit z parlamentního guláše nový kabinet. Pokud by došlo na předčasné volby (jen rok před řádným termínem), aktuální preference naznačují, že výsledkem by byl další guláš. Ačkoliv bezprostřední příčinou pádu Löfvenova kabinetu bylo regulované nájemné, vytváření další vlády zase jednou naráží na ožehavé téma azylové a migrační politiky, a to i (nebo právě!) na pravici. Dvě pravicové strany (M, KD) jsou už dnes ochotny spolupracovat se Švédskými demokraty (SD), protiimigrační stranou. Ta sice byla dříve izolována „sanitárním kordonem“, ale ten se poslední dobou přece jen narušil. Preference třetí víceméně pravicové strany (liberálů, L) se poslední dobou propadly natolik, že by se asi do parlamentu nedostala. Zato čtvrtá strana tradičně řazená k pravému bloku (středová strana, C) v současné době víceméně zabraňuje tomu, aby se nějaká středopravá vláda mohla ujmout moci. Centerpartiet je ekonomicky značně doprava, na švédské poměry asi nejvíce, ale zároveň se hlásí ke vstřícné migrační politice a zásadně odmítá jakoukoliv formu spolupráce se Švédskými demokraty. A dokonce své kolegy na pravici vybízí k tomu, aby si svoji ochotu zase rozmysleli. Při současném rozložení sil se bez C nedá sestavit žádná středopravá či středolevá vláda. Situace pro pravici by mohla být o něco málo lepší, kdyby se Zelení (MP) nedostali do příštího parlamentu; ekologická témata totiž ve Švédsku přebral od MP kdekdo a nepříliš inspirativní Zelení se neustále potácejí kolem čtyřprocentní hranice pro vstup do sněmovny. Ale není jisté, zda by vypadnutí Zelených stačilo. Problém, který mají v C se Švédskými demokraty, je značný… Nakonec tedy ani nelze úplně vyloučit, že z této ostudné situace Stefan Löfven ještě vytěží svůj třetí kabinet. Nikdo jej sice nemá příliš rád, ale mezi opozičními stranami také moc lásky nepanuje.   Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2020-09-15 16:14:59

Putovní výstava o relikviáři svatého Maura navštíví Paříž a Belgii

Mezinárodní výstavní projekt Devět století společné historie připravený Národním památkovým ústavem pojednávající o relikviáři svatého Maura a o spojení českého města Bečov nad Teplou a belgického Florennes se od 18. září 2020 představuje v předpremiéře v Českém centru v Paříži v rámci Dnů evropského dědictví. Jde o první prezentaci výstavy, která se v září příštího roku objeví v rodišti relikviáře v belgickém Florennes. Bilingvní česko-francouzská výstava nabízí návštěvníkům prostřednictvím výstavních panelů a haptického modelu relikviáře seznámení se s poutavou historií vzniku a osudu relikviáře a také blízký kontakt s uměleckým řemeslem přelomu 12. a 13. století. Součástí výstavy je i výtvarná dílna zaměřená na techniky a postupy použité při výzdobě památky. Výstava bude v Českém centru v Paříži přístupná od 18. do 20. září 2020.  Devět století společné historie zlatnického skvostu a významné románské památky uchovávající ostatky sv. Maura, sv. Timoteje, sv. Apolináře a sv. Jana Křtitele propojuje v čase a prostoru belgické město Florennes a český Bečov nad Teplou. Místo vzniku s místem, které si frankofonní vévodský rod tradičně prokrálovsky orientovaný zvolil po Velké francouzské revoluci za své nové rodové sídlo. Relikviář sv. Maura byl vyroben mezi lety 1225–1230 na zakázku benediktýnského kláštera ve městě Florennes. Právě po Velké francouzské revoluci byl klášter ve Florennes zrušen, a relikviář se tak ocitl v sakristii farního kostela mezi nepotřebným nábytkem. Od církevní rady jej roku 1838 odkoupil tehdejší majitel bečovského panství Alfréd de Beaufort-Spontin, který jej nechal opravit. Roku 1888 byl relikviář zapůjčen na výstavu do Bruselu a roku 1889 jej Beaufortové nechali přemístit na svůj zámek v Bečově nad Teplou. V roce 1945, po vydání tzv. Benešových dekretů, museli Beaufort-Spontinové opustit republiku. Relikviář byl uschován do zásypu podlahy hradní kaple Navštívení Panny Marie. V roce 1984 projevil zájem o odkoupení blíže neurčené historické památky ukryté na území Československa obchodník ze Spojených států Danny Douglas. K vyjednávání byl přizván také tým kriminalistů, kterému se zhruba po roce podařilo odhalit identitu předmětu. Pátého listopadu 1985 byl relikviář v zásypu hradní kaple objeven. Důsledkem nevhodného uložení ve vlhké zemi byl relikviář ve velmi špatném stavu. Restaurátorské práce naplno započaly v roce 1991 a trvaly jedenáct let. Od roku 2002 je relikviář svatého Maura trvale vystaven opět na zámku Bečov nad Teplou. Je výjimečnou zlatnickou památkou na území České republiky. Co do hodnoty, je tento předmět srovnatelný s korunovačními klenoty.  „Cílem interaktivní výstavy, jejíž první zastavení je v Českém centru v Paříži, je seznámit širokou zahraniční veřejnost s fenoménem mimořádné památky evropského významu,“ uvádí k výstavě kurátor a kastelán státního hradu a zámku Bečov nad Teplou Tomáš Wizovský. Projekt bude v podobě putovní výstavy až do roku 2022 prezentován široké laické i odborné veřejnosti mimo svůj domov v České republice. Dvojjazyčná česko-francouzská výstava se postupně dále objeví v belgickém Namuru, Europarlamentu v Bruselu a v rodišti relikviáře v belgickém Florennes v září příštího roku. Slavnostní zakončení putovního výstavního projektu se plánuje v Bečově nad Teplou.  {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2020-05-21 15:53:08

JazzFestBrno bude až na podzim. Vystoupí na něm Rozhlasový Big Band Gustava Broma s Danem Bártou

JazzFestBrno 2020, který se měl původně uskutečnit od března do června, zahájí 13. září v Bobycentru basista a zpěvák Avishai Cohen s triovou sestavou Gently Disturbed. Na podzim nabídne JazzFestBrno celkem 10 hudebních večerů. Mezi vrcholy podzimní přehlídky bude patřit také koncert Rozhlasového Big Bandu Gustava Broma, který 21. října v Sono Centru oslaví 80 let existence společným koncertem se zpěvákem Danem Bártou. „Jedná se o vůbec první spolupráci Dana Bárty s tímto legendárním big bandem v takovémto rozsahu. Jsme rádi, že se nám podařilo najít náhradní termín ještě v letošním roce, kdy Bromův big band slaví významné jubileum,“ říká umělecký ředitel festivalu Vilém Spilka. Příznivce jazzu potěší také britská saxofonistka Nubya Garcia a americký varhaník Delvon Lamarr. Ti měli původně na jaře vystoupit ve stejný večer, ale nakonec se festivalovému publiku představí ve dvou různých termínech. Delvon Lamarr zahraje se svým triem 13. listopadu v Sono Centru, zatímco Nubya Garcia zavítá 28. října do Divadla Husa na provázku.  „Vstupenky na původní dvojkoncert platí na oba večery. Stejně tak i nově zakoupené vstupenky na koncert Delvona Lamarra budou majitele opravňovat ke vstupu na koncert Nubyi Garcii. Pro její koncert navíc připravíme sál na stání, což divákům přinese ještě intenzivnější klubový zážitek,“ říká výkonný ředitel festivalu Vlastimil Trllo. Mezi další termíny pro letošní rok patří dvojkoncert tureckého kytaristy Cenka Erdoğana a norského trumpetisty Mathiase Eicka, kteří zahrají 4. října v Divadle Husa na provázku, a dvojkoncert tria Szabo/Turcerová/Maceček a uskupení Points Septet 14. října v Alterně. Francouzský trumpetista Erik Truffaz zahraje v Sono Centru 27. září, koncert polské kapely Skalpel a DJská premiéra Jaromíra Honzáka se uskuteční 5. října v Kabinetu Múz, dvojkoncert Sketchbook Quartet a E Converso bude hostit 15. října Alterna a 24. října do Husy na provázku zavítají francouzská zpěvačka Camille Bertault a pianistka Nikol Bóková.  O něco déle si fanoušci budou muset počkat na další dvě velké hvězdy jazzové scény. Hlas Lizz Wright rozezní Janáčkovo divadlo 15. března příštího roku. Zpěvačka kombinující gospel, folk, jazz, pop i blues nevystoupí vzhledem ke změně termínu s původně avizovanou brněnskou filharmonií, ale se svojí vlastní kapelou. Zlatým hřebem neplánovaně prodlouženého 19. ročníku festivalu zůstává koncert dvacetinásobného držitel Grammy, kytaristy Pata Methenyho, který se uskuteční 30. května příštího roku.  „Realizace koncertů v těchto náhradních termínech bude samozřejmě rovněž závislá na aktuálních vládních opatřeních u nás i v zahraničí. O náhradních termínech zbývajících koncertů dále jednáme,“ dodává Spilka. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2019-12-28 12:42:56

2020: vyhlídky na turbulentní rok

Rozhodl jsem se tentokrát pro delší článek, jehož tématem budou výhledy do příštího roku. Všechny velké západní země totiž řeší zásadní otázky budoucnosti. Máloco zůstane, jak bývalo. První musí být na řadě samozřejmě Velká Británie, jejíž brexitové drama postoupí do další fáze. Oficiální odchod, naplánovaný na 31. ledna 2020, se tentokrát nejspíš již opravdu uskuteční, ale tím nebude celá věc vyřízena. Pak bude ještě potřeba dojednat definitivní smlouvy, upravující budoucí vztah Velké Británie a EU, a to bude šílený proces. Britům na obchodě s EU zas tak nezáleží Pozoruji ze strany eurofilů (anglických, německých i českých) jakési škodolibé očekávání, že Británie se ocitne v nevýhodném a podřízeném postavení, ve kterém bude muset od Bruselu přijímat regulace, aniž by se na jejich vytváření směla podílet, a to výměnou za přístup na obří společný trh. Tak by to možná skončilo, kdyby v čele Konzervativní strany zůstala Theresa May, ale nový premiér Johnson a jeho hlavní stratég Dominic Cummings mají úplně jiné strategické úmysly, ve kterých už velký společný trh EU nehraje až takovou roli. On je ten společný trh totiž sice opravdu velký, ale zároveň (s výjimkou střední a východní Evropy) očividně stagnuje, což se dost přetřásalo už v debatách Remain / Leave před referendem (článek na serveru Slate, který je přitom obecně dost do liberálně-leva). Jedním z lidí, kteří kritizovali velmi chabý ekonomický růst v Evropě, byl… Boris Johnson. A situace se od té doby nijak nezlepšila, i Německo se plácá těsně nad nulou, před čímž ve své poslední řeči varoval odcházející šéf ECB Draghi. Budoucí zájmy EU a UK jsou natolik nekompatibilní, že se nová konzervativní vláda nemůže spoléhat na to, že se vůbec dohodnou. Počínaje 1. únorem 2020 se právní a regulační mechanismy v UK a EU začnou rozcházet, přičemž Britové, kteří si opakovaně stěžovali na sklerotičnost a byrokracii evropských struktur, budou ve svém kodexu spíše škrtat, rušit a redukovat, aby se jim snáze obchodovalo se zeměmi jako USA nebo Indie. Pro EU je naopak společný trh hlavním ekonomickým pilířem její existence, daleko stabilnějším a lukrativnějším než nešťastné euro, a tudíž nebude chtít připustit, aby do něj měla přístup země, která se nepodřídí všem stávajícím požadavkům. Přístup na společný trh je výměnný obchod: zde přijměte velmi rozsáhlé regulace, z nichž část je vytvořena za účelem ochrany něčích speciálních zájmů (například francouzských zemědělců) a na oplátku za to smíte relativně volně obchodovat. Z toho mi plyne, že s výjimkou velmi speciálních oblastí, jako je rybolov, se UK a EU nejspíš na nějakém volném obchodu jen tak neshodnou. A můžeme-li soudit z dosavadního průběhu rozvodových jednání, nebude to debata příliš konstruktivní ani pružná. UK a EU se v dalších letech budou stávat spíše konkurenty než spojenci. Zajímavá otázka je, zda se ta konkurence udrží striktně v mezích nějaké fair play, nebo zda pozvolna přeroste ve vyslovené ideologické nepřátelství. Zbylé dvě velmoci EU – Francie i Německo – mají dlouhou historickou tradici vymezování se proti Británii coby hlavnímu protihráči moderních dějin, ke které se dá dost snadno vrátit. Ostatně ještě Charles de Gaulle svého času „hodil vidle“ do britské snahy o vstup do tehdejších Evropských společenství. Bohužel si myslím, že existuje určitá pravděpodobnost, že k tomu znepřátelení opravdu dojde, a že za pár let se dočkáme ve veřejné diskusi i pojmů typu anglický troll nebo agent Londýna. Dost záleží na tom, jak se bude Británii po Brexitu ekonomicky dařit. Pokud bude zápasit s recesí, zavládne v EU pocit spokojenosti – vidíte, jak končí odpadlíci, kteří si nevážili našeho projektu století! Ale pokud by rostla a prosperovala lépe než kontinent samotný, přidala by se do pocitu rozvodové zhrzenosti ještě závist a nutkání zavřít vlastním skeptikům držku. Což bych měl osobně blbé, protože já mám většinu aspektů anglosaské kultury (až na idiotské výjimky typu wokeness, které se snad časem ale požerou samy) docela rád a celkově je mi bližší než třeba ta německá. Takže v téhle množině vyvrhelů bych nejspíš přistál zcela automaticky. Francouzská ekonomika má zásadní problém Francie není momentálně v postavení, že by mohla britský odchod kdovíjak využít k posílení svého vlivu v EU. Jakkoliv prezident Macron neustále pobíhá po Evropě a přednáší různé vize, doma se mu odehrává něco, co by se dalo popsat jako souboj nezadržitelné síly s nepohnutelným objektem. Tou nezadržitelnou silou je vývoj francouzských státních financí, který Macron coby bývalý bankéř nemůže ignorovat. Zadlužení státu je obrovské. Deficity se sice krátkodobě podařilo snížit pod 3 procenta, ale rozsáhlé sliby, které dal prezident vzbouřeným Žlutým vestám, se do rozpočtu zase zakousnou. Francouzský stát přerozděluje 56 procent HDP, což je nejvíce v Evropě, ale na pokrytí jeho sociálních ani jiných závazků to nestačí. Země má dokonce i primární deficit, tj. zadlužovala by se i tehdy, kdyby nemusela platit úroky ze stávajících dluhů. Navíc se na rozdíl od Němců nemůže Francie zahojit třeba tím, že by podinvestovala armádu; na to jsou její zájmy v Africe příliš palčivé a akutní. To znamená, že nějaké reformy jsou nezbytné. Třeba ta důchodová. Na druhé straně ale stojí ten nepohnutelný objekt, obyvatelstvo, které dokonale ovládá umění ochromit stávkami fungování celé země. Letošní vlna nepokojů a stávek byla nejhorší za uplynulou generaci a jelikož Macron už jednou po delším nátlaku ustoupil (Žlutým vestám), můžou se současní protestující posilovat nadějí, že ve věci důchodové reformy ustoupí i jim. Také už jsou na těch ulicích po rekordní dobu. Vůbec nevidím, jak by se toto dalo nějak řešit, a nezávidím ani Macronovi, ani jakémukoliv prezidentovi, který přijde po něm. Fundamentálním problémem francouzské ekonomiky je to, že její schopnost konkurovat na světovém trhu šla prudce dolů (a to už v letech 2000-2010, podrobná studie v PDF); čínské výrobky jsou levnější a německé zase mají lepší pověst. S tím se v rámci eurozóny nedá nic dělat, když nemůžete ani devalvovat měnu. Německo směřuje doleva Německo, poslední skutečně důležitá země EU, má podstatně zdravější veřejné finance než Francie, i když jeho ekonomický růst poklesl na malé kladné epsílon a bezprostřední situace ani vyhlídky do nejbližšího roku nevypadají kdovíjak nadějně. Německý problém roku 2020 ale není primárně ekonomického rázu. Je jím skutečnost, že země nyní dostává účet za 14 let bezvýrazné merkelovské politiky – i s vysokými úroky. Merkelismus naprosto duševně zdevastoval běžnou pravici (CDU) i běžnou levici (SPD), které ztratily schopnost myšlenkové konzistence a jakékoliv vize pro budoucnost. SPD, u níž byl úpadek daleko zřetelnější, se nyní snaží zachránit příklonem k radikálnější levici, ale těžko v tom bude konkurovat postkomunistické Die Linke, ta vždycky přijde s něčím ještě kontroverznějším a v posledních letech se přesto bez problémů dostala do několika zemských vlád. CDU jako by se bránit ani nesnažila. Opětovná volba Annegret Kramp-Karrenbauer do čela strany přesto, že je i u členů samotných nepopulární, jako by naznačovala, že jsou smířeni s tím, že příštího kancléře stavět nebudou; po Merkelové potopa. Strana si už na pravici nehraje ani formálně, říká si Die Mitte (střed). To, že se jí odtrhlo celé nacionalistické křídlo, bere stoicky a raději se orientuje na koalice se sociálními demokraty a Zelenými. Nápadná je zjevná neochota „přepřáhnout“ a zkusit pustit k vedení někoho jiného s novými myšlenkami, kterou přitom prokázali třeba právě britští konzervativci. V tomhle myšlenkovém vakuu ohromně prosperují Zelení, kterým se podařilo udělat z ochrany klimatu a dekarbonizace téma číslo jedna až deset; rozklikněte libovolné velké noviny a budete (jako Čech) šokováni tím obsesivním přívalem článků „na jedno brdo“. Němcům už to připadá zcela normální, ačkoliv ještě před dvěma lety získali Zelení jen 8,9 % hlasů ve spolkových volbách a téma klimatu se zdaleka tak nehrotilo, i když Energiewende už běžela. Jelikož Zelení mají voličskou základnu v bohatších čtvrtích německých měst, velký vliv v médiích a zároveň jsou s nimi ostatní strany ochotny „koalovat“, považuji za hodně pravděpodobné, že se v nejbližších letech pokusí předělat Německo k obrazu svému ještě daleko více, než už jím je teď. A že s tím nebudou čekat až na další volby roku 2021 – vždyť celé to protiuhlíkové hnutí je poháněno myšlenkou, že zítra bude pozdě. Jaký dopad to bude mít na ekonomiku země? To je pro oddané ochránce planety zcela podružná otázka. Na nás to ale bude nějaké efekty mít stoprocentně. Případný úplný zákaz spalovacích motorů apod. by se na české ekonomice podepsal tlustým červeným fixem. Trump má velkou šanci opět vyhrát volby Poslední jsem si nechal Spojené státy americké, kde se Donald J. Trump bude ucházet o další čtyřleté období. Myslím si, že probíhající impeachment bude v tomhle směru zcela irelevantní, jeho voličské bázi jsou totiž nějaké události na Ukrajině zcela ukradené. Zdaleka nejdůležitější bude stav ekonomiky ke dni voleb. Poslední tři roky je na tom americká ekonomika docela solidně a nezaměstnanost poklesla na nejnižší stav za posledních padesát let. Dokonce i různé tradičně problémové vrstvy obyvatelstva (např. propuštění vězni nebo černoši) mají v současné době vyhlídky na to, najít práci. Pokud se tenhle stav udrží a pokud Demokraté – jak to zatím vypadá – nominují protikandidáta, který se bude přesně a neúchylně držet woke principů svatých pro Kalifornii a New York, bude mít Trump další volby v kapse. Ale ta kampaň, ta bude hodně divoká. Tam se máme na co těšit. {loadmodule mod_tags_similar,Související} Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE.

Čas načtení: 2024-03-02 13:31:00

Dálniční známka znovu zdraží příští leden, podle inflace, řekl Kupka

Cena dálniční známky by se měla znovu zvednout od ledna příštího roku. Růst by měla podle vývoje inflace. V sobotním pořadu Týden v politice České televize to řekl ministr dopravy Martin Kupka. Přesnou částku, o kterou se známka zdraží, zveřejní ve druhé polovině příštího roku. Cena se změnila naposledy 1. března. U ročního kuponu vzrostla z 1500 na 2300 korun.

Čas načtení: 2024-03-02 14:28:17

Dálniční známka znovu zdraží příští leden, podle inflace, řekl Kupka

Cena dálniční známky by se měla znovu zvednout od ledna příštího roku. Růst by měla podle vývoje inflace. V sobotním pořadu Týden v politice České televize to řekl ministr dopravy Martin Kupka. Přesnou částku, o kterou se známka zdraží, zveřejní ve druhé polovině příštího roku. Cena se změnila naposledy 1. března. U ročního kuponu vzrostla z 1500 na 2300 korun.

Čas načtení: 2024-03-02 14:28:17

Dálniční známka znovu zdraží příští leden, podle inflace, řekl Kupka

Cena dálniční známky by se měla znovu zvednout od ledna příštího roku. Růst by měla podle vývoje inflace. V sobotním pořadu Týden v politice České televize to řekl ministr dopravy Martin Kupka. Přesnou částku, o kterou se známka zdraží, zveřejní ve druhé polovině příštího roku. Cena se změnila naposledy 1. března. U ročního kuponu vzrostla z 1500 na 2300 korun.

Čas načtení: 2024-03-02 15:10:00

Ministr Kupka ohlásil další zdražování dálničních známek

Cena dálniční známky by se měla znovu zvednout od ledna příštího roku. Růst by měla podle vývoje inflace. V dnešním pořadu Týden v politice České televize to řekl ministr dopravy Martin Kupka (ODS). Přesnou částku, o kterou se známka zdraží, zveřejní ve druhé polovině příštího roku. Cena se změnila naposledy v pátek, 1. března. U ročního kuponu vzrostla z 1500 na 2300 korun.

Čas načtení: 2024-03-02 20:00:00

Kupka krátce po zvýšení ceny dálniční známky: Mohla by znovu zdražit už v lednu

Cena dálniční známky by se měla znovu zvednout od ledna příštího roku. Růst by měla podle vývoje inflace. V dnešním pořadu Týden v politice České televize to řekl ministr dopravy Martin Kupka (ODS). Přesnou částku, o kterou se známka zdraží, zveřejní ve druhé polovině příštího roku. Cena se změnila naposledy 1. března. U ročního kuponu vzrostla z 1500 na 2300 korun.

Čas načtení: 2024-04-22 08:40:43

Rakety ATACMS dlouhého doletu by mohly být na Ukrajinu vyslány do konce příštího týdne

Mark Warner, předseda Senátního výboru pro zpravodajské služby USA, očekává brzké nasazení balistických raket dlouhého doletu ATACMS na Ukrajinu. The post Rakety ATACMS dlouhého doletu by mohly být na Ukrajinu vyslány do konce příštího týdne first appeared on Pravda24.

Čas načtení: 2024-04-25 06:41:14

Poslední mrazivá noc. Od pátku se bude oteplovat, v neděli se vrátí letní teploty

Ve čtvrtek budou ještě teploty podprůměrné a na horách může sněžit. V pátek ráno dokonce hrozí na některých místech poškození vegetace mrazem, ale odpoledne se začne postupně oteplovat. Od soboty už budou noční teploty nad nulou a v neděli odpoledne se teploty dostanou většinou nad 20 °C. Víkend a začátek příštího týdne bude slunečný a nadnormálně teplý. Ke konci příštího týdne se zase mírně ochladí.

Čas načtení: 2024-04-25 06:32:00

Poslední mrazivá noc. Od pátku se bude oteplovat, v neděli se vrátí letní teploty

Ve čtvrtek budou ještě teploty podprůměrné a na horách může sněžit. V pátek ráno dokonce hrozí na některých místech poškození vegetace mrazem, ale odpoledne se začne postupně oteplovat. Od soboty už budou noční teploty nad nulou a v neděli odpoledne se teploty dostanou většinou nad 20 °C. Víkend a začátek příštího týdne bude slunečný a nadnormálně teplý. Ke konci příštího týdne se zase mírně ochladí.

Čas načtení: 2024-04-25 06:41:14

Poslední mrazivá noc. Od pátku se bude oteplovat, v neděli se vrátí letní teploty

Ve čtvrtek budou ještě teploty podprůměrné a na horách může sněžit. V pátek ráno dokonce hrozí na některých místech poškození vegetace mrazem, ale odpoledne se začne postupně oteplovat. Od soboty už budou noční teploty nad nulou a v neděli odpoledne se teploty dostanou většinou nad 20 °C. Víkend a začátek příštího týdne bude slunečný a nadnormálně teplý. Ke konci příštího týdne se zase mírně ochladí.