Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2024-06-19 08:37:00

Do Hodonína přijede historická lokomotiva. Připomene Masaryka, vyrazí do okolí

/CENÍK/ Na atraktivní zážitek se mohou těšit příznivci železnice na Hodonínsku. V sobotu pojedou po kolejích parní vlaky. A to jak mezi Břeclaví a Hodonínem, tak i na trati do Strážnice nebo do Čejče. Historické soupravy se zapojí do oslav stého výročí od návštěvy zdejšího rodáka a prvního československého prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka v Hodoníně.  

Čas načtení: 2025-05-23 10:59:31

Z pražců solární elektrárna? České dráhy mohou využít každý metr trati

V Evropě se testují solární panely mezi železničními pražci. Dočkáme se této inovace i u Českých drah, které už dnes fotovoltaiku instalují ve velkém?Přečtěte si celý článek: Z pražců solární elektrárna? České dráhy mohou využít každý metr trati

Čas načtení: 2014-01-14 13:34:22

Praha Jiřího Boudy / Po vodě, po souši a po kolejích

4. 12. 2013 – 16. 2. 2014, Hlavní budova muzea4. 12. 2013 – 16. 2. 2014 Hlavní budova muzea   Výstava se zaměřuje zejména na tvorbou Jiřího Boudy spojenou s hlavním městem Prahou. Několik cyklů barevných litografií s tématikou pražského kalendáře, pražských mostů, karlínského viaduktu či nádraží Praha-Těšnov doplňují práce s volnými pražskými náměty a grafiky z prostředí pražských nádraží. Pozoruhodně detailně propracované grafické listy zachycují mnohdy zmizelé pražské reálie a navozují atmosféru vzpomínání ‒ například na časy, kdy se z Prahy do Nymburka odjíždělo z výstavného novorenesančního nádraží Praha-Těšnov. Složení exponátů na výstavě odráží dlouholetý zájem Jiřího Boudy o svět techniky a zejména železnice. Praha coby město protkané dálkovými tratěmi i místními vlečkami nabízí množství motivů, které Jiří Bouda ve své tvorbě vždy zdařile využíval. Ostatně názvy jednotlivých děl jsou více než výstižné ‒ Z bubenečského nádraží, Vlečka od sladovny, Posun čeká, Závory v Bubenečské ulici atd.   Výstava připomíná i dlouhodobou spolupráci Jiřího Boudy a jeho manželky Jany s Muzeem  hlavního města Prahy, která spočívala především v mnohaletém restaurování Langweilova modelu Prahy. Série fotografií z počátku 70. let 20. století nabízí unikátní záběry manželů Boudových při práci s modelem rozloženým na jednotlivé díly. Příznivce historie dopravy jistě potěší modely dopravních prostředků (tramvají, autobusů a trolejbusů) zhotovených Jiřím Boudou pro výstavu o století pražské hromadné dopravy.Read more...

Čas načtení: 2021-06-28 21:38:23

Slovenská strela zpátky na kolejích

Když jsem byl se synkem před třemi lety na výletě v Muzeu Tatry Kopřivnice, fotili jsme si omšelou Slovenskou strelu a bylo nám, asi jako všem, líto, že tam stojí tak sama, opuštěná, zapomenutá… No to jsme ale netušili, že.. .. tou dobou už probíhala papírová fáze projektu, jehož výsledek se zhmotnil v nedávné době. ... Přečíst celý článek > The post Slovenská strela zpátky na kolejích first appeared on Elektronický Ott.

Čas načtení: 2020-03-01 17:43:48

Fejeton Martina Patřičného: Pražec a dřevo

Pražce (a koleje) se objevují ve spoustě trampských písniček, Pavel Dobeš má jednu písničku – hříčku celou o pražcích, jestli mě paměť neklame. Ti, co se rádi toulají, ti …po kolejích táhnou bosí/ a na špagátu nosí / celej svůj dům… deku a co? (Wabi Daněk) Vlak byl a pořád je, alespoň pro mě, symbolem cesty. Vlak ale může být život a smrt! Železnice ukradla Ameriku Indiánům a stala se Chobotnicí (Frank Norris). Graham Greene napsal slavný Vlak do Istanbulu. Vražda v Orient expresu a Agatha Christie, vzpomínáte si? Koneckonců i náš český Cimrman má Vraždu v salonním coupé. (Dáma na kolejích pana Blažka, film, se sem nehodí, nenapovídejte mi, to byly koleje tramwayové!) Přidávám teď zdarma změnu. Změnu mezi dětstvím mým a dětstvím mých vnoučat – týká se dopravních prostředků. Jako my jsme v dětství toužili po svezení autem, byla to vzácnost, dnešní děti jezdí za odměnu vlakem. Hodně kilometrů těch vlakových cest lemuje dřevo – živé. A dřevo se „na dráze“ používá i jinde a jinak, ale o tom zas jindy. Železniční pražce – ano, to jsou ty podklady pod kolejemi, někde se jim říká švele – se pořád ještě dělají ze dřeva. Dřív se o jiném materiálu jen přemýšlelo. I když dnes upravený beton vyhrál, s těmi dřevěnými se stále ještě můžete potkat. Pražce se vyrábí z několika druhů dřev, z borovice, buku, dubu, modřínu a dokonce snad prý i z některých dřevin exotických. Dřevo se nechá proschnout a potom se hloubkově impregnuje – chrání před vlhkostí či nadměrným suchem, houbami a hmyzem. A teď – představte si – když se na takový pražec podíváte, můžete lehce určit, z jakého je dřeva. Jak? Do každého je zaražen hřeb, který se liší tvarem hlavy: borovice má čtverec, dub má kruhový tvar a buk šestiúhelník. Trojúhelník patří modřínu a označují se jím prý i exoty. Na hřebu je uveden i rok výroby a způsob impregnace. Tyhle – pro většinu z vás úplně zbytečné informace si budete pamatovat, vím to. A proto chci místo další trampské sloky upozornit, že do kolejiště vstupujete na vlastní nebezpečí! Že cestujícím se chození po kolejích zakazuje a pokud už mezi kolejemi náhodou budete, tak hlavně nespouštěj oči z trati! P. S. Bedřich Ludvík mi k tomu fejetonu napsal: Pro mne je vůně pražců snad ještě důležitější než pražce samotné. Ta vůně se nezapomíná, stejně jako ty cesty po pražcích. Z pražců a kolejí je i památník z nejkrásnějších, památník českého holokaustu na nádraží Bubny. Jmenuje se Brána nenávratna a je od Aleše Veselého. Vztyčen byl roku 2015.  Tak vidíte. Je to pro fejeton obohacení, že? {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2020-01-23 17:01:16

6 vžitých mýtů o životě na kolejích

O kolejích se toho ledasco nakecalo, napsalo možná i nakreslilo, kdo ví. Každopádně těma internetama neustále kolují zažité stereotypy, které jsou většinou už minulostí. Nebo aspoň doufáme.  A co to je teda zač? Ubytování za hubičku Jednou z předností ubytování na kolejích by měla být zvýhodněná cena. No… Jako někde to možná levnější je, ale ve...

Čas načtení: 2014-09-28 00:00:00

Čtyři za stolem

Povídka! Kraków Street at Night, David Hegarty. Nevím, čím to je. Rád jsem si do svých povídek vypůjčoval historky, které mne potkaly na kolejích. Semafory svítily, průvodčí štípali jízdenky a světem vládl řád - když čekáte na nádraží, máte jistotu: jednou to přijede! Možná pozdě. Ale určitě právě po těch kolejích, které teď běží před vámi někam do nekonečné dálky. Jenže teď se to změnilo. Možná málo jezdím vlakem. Nebo je to jen spisovatelský posun. Posun do různých pochybných podniků, barů a hospod. Kdekdo teď ohrne nos a už už mne uvidí jdoucího ve stopách básníků utápějících své bolestně hluboké prožitky v opojení. Zde se ovšem drahý čtenář mýlí. Nejsem básník. Nejsem snad dokonce ani umělec. Jako pouhý spisovatel sedím v rohu, popíjím dávno zvětralé pivo a pozoruji. Nevytvářím! Jen zapisuji příběhy, někdy je opráším a narovnám, někdy vyčistím od rzi. Tentokrát jsem však neseděl sám. Představme si, že to bylo v jedné malé hospůdce starého města krakovského. Pár kroků od náměstí, za kostelem svaté Anny, patronkou horníků. Nepřikládejte tomu přespříliš významu. Představte si navlhlou vůni starého kamene, směs neznámých zvuků a cizích řečí, společnost veselou a v dobrém rozmaru. Zapadli jsme dovnitř toužící svlažit své krky tím prastarým patokem a nyní už uspokojeni seděli u poloprázdných sklenic. Nejvyschlejší hrdlo měl jako obvykle kolega Kočí, jak jsme mu s oblibou říkali. S věčně nastraženým uchem hudebníka seděl a naslouchal šišlavé kakofonii zvuků. Pak se usmál na mezi stoly pobíhající dívku a nechal si od ní přinést jedno další. "Dziękuję bardzo," prohodil s nepříliš povedeným přízvukem, když se mu pivo objevilo před nosem. Pak se otočil na nás, "ten hlas, ta holka, ta číšnice, hlas fakt pěknej. Sice šišlá, jako všichni ti Poláci, ale od ní to znělo fakt pěkně. Fakt." Napil se a takto posilněn neváhal začít s obhajobou svého tvrzení. "Fakt pěknej. Trochu dětský, ale to vůbec nevadí, vůbec. Takový jemný a správně dívčí. Jemný, jo, hladký. - Jen to pohladilo, když promluvila…" Kdybychom smíchem neprozradili své velké pobavení, patrně by ve svém oceňování jejího hlasu hned tak neskončil. Takto se zatvářil uraženě a v hlubokém mlčení upíjel ze svého tupláku. "Běž si za ní, ty náš Romeo," snažil se ho rozpálit Pavel. Seděl hned vedle něj a cosi si čmáral na kus ubrousku. "Vole, sám seš Romeo," nedal se kolega Kočí a vytrhl mu papír zpod ruky, "vole, vždyť ji sám maluješ!" dodal překvapeně, když se na nákresek podíval. "Do toho ti nic není," urazil se Pavel a rychle mu obrázek zase sebral. Chvilku mlčel a pak i on spustil svojí obhajobu, "To ti nedá. Normálně bych řekl, že za to ani nestojí. Hubená, pobledlá, tmavé vlasy na můj vkus zbytečně krátké… A ta ofina zastřižená nad čelem. No hrůza. - Ale dohromady na tom něco je. Taková ta krása z padesát let starých fotografií. Úplná babička za mlada, jako bych ji viděl." Teď se zas společnost bavila na jeho účet. Zahleděn do dáli náš smích asi ani nevnímal. "Jen by mne zajímalo, jak se jmenuje. S tak tvarovaným obličejem. To je skoro na nějaké francouzské jméno. Catharina. Možná. Nebo Isabella." "Jdi do háje s žabožroutskýma jménama," zavrčel kolega Kočí. "Dovedeš si představit, jak by to znělo? Jak by to znělo, když by to tím svým medovým šišlavým hlasem vyslovila? Ta se musí jmenovat jinak. Polsky. Třeba Agnieszka. To by pasovalo. Na samohlásku to musí začínat. Aby to bylo… aby to bylo takové… takové pozitivní." Napjatě jsme ztichli, protože nám na stůl putovala další várka občerstvujícího moku a my bedlivě pozorovali ruku, která ho podávala. Po chvilce přerušil mlčení Lukáš, který byl dosud ticho a smál se vzrušené debatě obou kamarádů. "Vy úplně přehlížíte to nejdůležitější. Ty oči, ten záblesk, který z nich vždycky vylítne. Já vám říkám, že ten když holka má, tak je úplně jedno jak vypadá a jak mluví. Vždycky je s ním krásná a -" "Vždycky?" přerušil ho s úšklebkem kolega Kočí. "Vždycky!" nedal se rozhodit Lukáš. "Ten plamének, ten věčný svit, - to je ta pravá krása. Na ten se díváš a vždycky je něčím novým. Odrazem slunce i hvězd zároveň. - Mlhotavým světlem měsíce. - Všechna krása je vtělena do toho odrazu!" "A hele, pan básník!" neodpustil si poznámku Pavel. "Táhni se svojí Agnieszkou. To musí být jméno, které stejně jako její oči obsahuje ten svit věčnosti. - Kdyby se bývala narodila do antického Říma, mohla by být volána Selenou či Lunou. Kdo ví, jaké jméno naše uvadlá společnost přiřkla. Snad Zorza, - to by bylo krásné." Tvářil se, jako by mu právě ona záře, o které tak básnil, zahalila smysly. Zvedl jsem se, abych je na chvíli nechal opuštěné v jejich hloubání o tom správném jménu, které by mohlo plně vyjádřit krásu oné bytosti, která už spíše než za výčepem existovala jen v jejich představách. "Marie." prohodil jsem, když jsem se ze své procházky vrátil. "Zeptal jsem se." Kdyby pohledy zabíjely, nebyl bych tu více. "Co tak koukáte, - vždyť to jste chtěli vědět, ne?" couval jsem pomalu ke dveřím, před jejich záplavou výčitek a obvinění, - povídali cosi o zrušení kouzla a zničení tajemství, o tom, že veškerá krása nepoznaného pominula a že jsem hajzl a že jsem se vůbec ptát neměl, že oni byli s těmi svými jmény docela šťastní. "Marie, takový tuctový jméno," zaslechl jsem ještě, když jsem za sebou rychle zabouchl dveře.

Čas načtení: 2021-01-21 14:41:00

Z minulých kontroverzí (II.) – Příliš mocná železnice

Pokračujeme v seriálu o událostech historicky podobných dnešní krizi kolem chování digitálních obrů. Na rozdíl od pošty, kolem které se točil minulý článek, byla železnice v době vzniku USA naprosto okrajovým fenoménem, natolik marginálním, že je těžké o něm vůbec najít nějaké webové zdroje. Jelikož žádné lokomotivy neexistovaly, cokoliv, co se hýbalo po nějakých kolejích (ne nutně železných, i dřevěných), bylo poháněno buď samospádem nebo silou zvířecích či lidských svalů. (Například lanovka u Lewistonu, 1764.) Drtivá většina komerční dopravy probíhala až do 19. století po vodě a po silnicích, kde se nestávalo, že by celou infrastrukturu vlastnil jeden soukromník. Kritická byla hlavně mořeplavba, daleko kapacitnější než pozemní dopravní prostředky. Obchodní lodě byly ohrožovány buď piráty nebo znepřátelenými státy. Pirátství bylo tvrdě pronásledováno a jeho pachatelé byli považováni za nepřátele lidského rodu (hostis humani generis). Proti státům tak snadno postupovat nešlo, ale původně nizozemská myšlenka, že moře má být otevřené pro plavbu všem národům (mare liberum), pozvolna nabývala na váze. Zlatá éra železnic začala až po roce 1830. Běžným uspořádáním bylo, že jedna a ta samá firma zároveň vlastnila koleje, které často i vybudovala, a provozovala samotnou dopravu po nich (osobní a nákladní). Železniční síť USA postupně rostla a kolem roku 1890 překročila její délka sto tisíc mil. Podobně jako dnešní internet, i železnice zásadně změnila charakter života Spojených států. Obyvatelstvo, dříve koncentrované kolem několika velkých námořních přístavů, začalo expandovat do vnitrozemí a vytlačovat indiány z jejich starých teritorií. Pozemky s kvalitní půdou ležící daleko od splavných řek se najednou daly použít k zakládání velkých farem, protože úrodu bylo možné dovézt vlakem ke spotřebitelům dříve, než se zkazila. Podobně se dalo rozvážet i uhlí, rudy, železo, ocel, kulatina a další objemné nebo těžké výrobky. (Ještě jedna drobná poznámka: nešlo jen o to, že potraviny se při cestě rychle kazily. I u trvanlivých výrobků byl dříve po celá tisíciletí problém v tom, že volské či koňské potahy byly velmi pomalé a náklady na krmivo pro tažná zvířata a mzdu pro vozku velmi rychle překročily možný zisk z prodeje dopravovaného zboží. Výhodu měly jen malé a drahé produkty s vysokou přidanou hodnotou – koření, šperky, hedvábí, porcelán. Ale vozit povozem po pevnině běžné potraviny na delší vzdálenosti bylo nehospodárné a byl to mj. jeden z důvodů, proč táhnoucí vojska raději plundrovala zásoby místních sedláků, pokud měla tu příležitost. Železnice byla v tomto ohledu naprostou civilizační revolucí – najednou šlo relativně levně zásobovat civilní tržiště i armády v poli na vzdálenosti stovek kilometrů.) Zdaleka ne každá železniční společnost byla rentabilní. Velká krize roku 1873 přivedla řadu z nich ke krachu a odvětví se začalo konsolidovat v rukou několika málo hráčů. Jedním z nich byl Jay Gould, který postupně skoupil železnice v rozsahu zhruba desetiny celé americké sítě a k tomu si přikoupil ještě telegrafní společnost Western Union a newyorské noviny World; jeho velkým protivníkem byl Cornelius Vanderbilt, jehož konglomerát kromě železnic zahrnoval i námořní plavbu a strojírenské závody. Výsledkem tohoto slučování firem bylo několik málo gigantů, kteří získali faktické regionální monopoly na nejmodernější způsob dopravy, jež tehdejší svět znal. Hlavní stížností zákazníků byla cenotvorba. Ve srovnatelných situacích diktovali dominantní dopravci zcela jiné ceny, veřejné ceníky neexistovaly a vlivní politici dostávali „volňáska“, aby železničním firmám nedělali problémy. (Článek o vzniku mezistátní obchodní komise.) To vadilo zejména farmářům, kteří byli při svém podnikání na železnici zcela odkázáni, a tudíž vůči svévolnému jednání železničních společností bezmocní. Jeden z prvních kusů federální legislativy, který toto téma adresoval (Interstate Commerce Act of 1887), ukládal železničním firmám zveřejňovat závazné ceníky přepravy a vybírat jednotné sazby od všech zákazníků. Potíže s kartelizací železniční dopravy trvaly i v následujících desetiletích. Velké firmy občas sahaly k jednostrannému snížení mezd, což vedlo k divokým stávkám ochromujícím celé státy (1877, 1894). Snaha železničních obrů polykat i další sektory ekonomiky pokračovala. Například v Pennsylvánii skoupila železniční společnost Reading Railroad přes polovinu tamních černouhelných dolů a zajistila si tak dominantní pozici při produkci antracitu (tou dobou životně důležité palivo). „Svoje“ uhlí vozila Reading Railroad za nižší ceny než uhlí z dolů, které jí nepatřily, čímž tlačila další uhelné podniky do nemožného postavení a snažila se je přinutit k odprodeji a sloučení. Vzniklo tak velké, ale jen krátce trvající impérium, protože při velké ekonomické krizi roku 1893 se Reading Railroad rozkmotřila s významným finančníkem J.P. Morganem a následně zkrachovala. (zdroj: PDF). První velký antitrustový zákon, Sherman Act (1890), byl motivován právě růstem obřích firem na železnici a jejich chováním. (I když nikoliv exkluzivně, problém kartelizace a monopolizace se vyskytoval i u jiných odvětví.) „Pokud nestrpíme krále coby politickou moc, neměli bychom snášet ani krále vládnoucí nad výrobou, dopravou a prodejem nezbytností života,” řekl John Sherman, senátor, který předložil antitrustový zákon. Uplatnění Shermanova zákona v praxi bylo a zůstává dost nerovnoměrné. Závažným případem na železnici byl Northern Securities Co. v. United States, spor, který byl iniciován snahou dvou obřích společností Great Northern a Northern Pacific vytvořit kartel v podobě zastřešující firmy Northern Securities. Tato velefirma by ovládla veškerý železniční provoz na západě Spojených států. Nejvyšší soud rozhodl, že firmy porušily antitrustový zákon, a nařídil jejich opětovné rozdělení, ovšem nejtěsnějším možným poměrem hlasů 5:4. „Z těžkých kauz vzniká špatné právo,“ řekl k tomu Oliver Holmes, jeden ze čtyř soudců, kteří hlasovali proti. O tom, nakolik byl Shermanův zákon účinný v udržování skutečného konkurenčního prostředí na železnici či jinde, se mezi ekonomy vedou spory. Velký vliv železničních baronů se nedal jen tak snadno neutralizovat jednou zákonnou normou. Ještě roku 1914 musel být původní zákon upřesněn novou normou (Clayton Act), která zakazovala všelijaké praktiky, jež se vyvinuly k obcházení původního zákona, a umožňovala zákazníkům bránit se proti nekalým praktikám dominantních firem pomocí hromadných žalob. Firmy se nicméně staly daleko opatrnější ve věci dalších akvizic a slučování, takže dystopická vize jednoho mamutího kartelu, který by kontroloval veškerou železniční dopravu v USA, se nenaplnila. Dnes už železniční společnosti nemají v USA tu moc, kterou měly dříve, a to i přesto, že nákladní doprava po kolejích je stále ještě velmi živá a výkonnější než v Evropě (průměrná délka amerického nákladního vlaku jsou fascinující dva kilometry). Z pomyslného vrcholu vytlačil železniční barony automobilismus, který do monopolismu nepropadá. Silnice jsou vesměs veřejné a výrobců vozidel, jakož i špeditérských firem, je tolik, že kartelizace oboru víceméně nepřipadá v úvahu.   Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2024-03-21 10:02:50

Fascinují Pennsylvania Station: Když orli odlétají…

Kdykoliv míří po kolejích do nebo z New Yorku hlava Spojených států amerických nebo jiní důležití tuzemští i zahraniční státníci, odjíždí z 11. nebo 12. koleje. Rozhodně nejde o konec nádraží, cestující tu mohou nastoupit do vlaků na celkem 21 kolejích obsluhovaných 11 nástupišti. A že je tu pořádně živo – kapacita tohoto nádraží je

Čas načtení: 2024-05-11 10:31:32

Rozhodl se ukončit svůj život na kolejích. Policisté zachránili muže jen 10 metrů od přijíždějícího vlaku

Nový Jičín - Pro záchranu lidského života a zdraví musí v některých případech nasadit vlastní život také policisté. To dokázali i policisté z obvodního oddělení Nový Jičín, kteří ani vteřinu nezaváhali, když uviděli muže, který si lehl do kolejiště, uvedla Policie České republiky. The post Rozhodl se ukončit svůj život na kolejích. Policisté zachránili muže jen 10 metrů od přijíždějícího vlaku first appeared on Pravda24.

Čas načtení: 2024-05-25 11:30:00

Kolej nebo pronájem? Víc než polovina studentů obtížné shání bydlení, třetina kolejí má stále koupelny na chodbě

Vyšší ceny, starší vybavení, hluk a málo soukromí. Tak hodnotí vysokoškoláci současný život na studentských kolejích v Česku. Průzkum vydavatele studentských průkazů ISIC, společnosti GTS Alive, mezi 940 vysokoškolskými studenty napříč kraji také ukázal, že pro dvě třetiny je jakékoliv studentské bydlení velkou finanční zátěží. Víc jich dává přednost sdílenému soukromému bydlení před kolejí. I přes nedostatky jsou ale ti, kteří na nich bydlí, většinou spokojeni. Podle odpovědí studentů se ovšem samotný studentský život na kolejích proměnil. Víc než polovina z nich uvedla, že je prakticky nulový, studenti se neznají ani v rámci patra či vedlejších pokojů. 

Čas načtení: 2024-08-12 05:00:00

Česká železnice projde největší změnou za dekády. Větší bezpečnost však vyjde stát i dopravce draho

Přeprava lidí i nákladů po tuzemských kolejích bude od příštího roku mnohonásobně bezpečnější než dosud. Změnu k lepšímu si slibuje stát i velcí dopravci od zavedení bezpečnostního systému ETCS (European Train Control System). Technologie, která se již testuje a na stovkách kilometrů hlavních tratí bude povinná od ledna, představuje za desítky let jednu z nejvýznamnějších, ale za desítky miliard korun také jednu z vůbec nejnákladnějších proměn české železnice. Největší hráči byznysu na kolejích jsou i přes vysoké náklady ve vzácné shodě: tahle investice Česku jedině prospěje. Protestují naopak menší dopravci, podle kterých hrozí konec desítek lokálních tratí.

Čas načtení: 2025-02-11 14:42:03

Do boje s legionellou na kolejích zasáhl i ombudsman. Postup hygieny kritizuje

Veřejný ochránce práv Stanislav Křeček se zabýval zvýšeným výskytem bakterie legionella na kolejích Technické univerzity v Liberci v areálu Harcov. Obrátili se na něj tamní studenti, kteří měli několik týdnů omezený přístup ke sprchám. Ombudsman v této souvislosti vyrozuměl i ministra zdravotnictví Vlastimila Válka (TOP 09). Upozornil jej, že vzniklá situace na kolejích může naznačovat nutnost změny právní úpravy.

Čas načtení: 2025-04-24 18:50:00

V Českých Budějovicích se našel osamělý mazlíček. Hledá se jeho majitel

Na vysokoškolských kolejích v Českých Budějovicích odchytili ve čtvrtek strážníci sklípkana. Následně ho převezli na záchrannou stanici Zoo Hluboká, kde čeká na majitele. Ten se prý nemusí obávat, že by ho chovatelé na kolejích udali.

Čas načtení: 2025-07-20 12:07:00

Kameny na kolejích v Chotěvicích: Vlak musel prudce brzdit, policie hledá viníka

Kameny na kolejích rozhodně nejsou legrace. Mohou způsobit vážnou nehodu vlaku. K jedné takové málem došlo v sobotu 19. července v Chotěvicích na Trutnovsku. Vlak kvůli kamení na kolejích musel nouzově brzdit, cestovalo v něm téměř třicet lidí. Hasiči je evakuovali. Policisté nyní hledají viníka či viníky, kterým hrozí až osm let ve vězení. O pomoc žádají i všímavou veřejnost.

Čas načtení: 2024-02-16 11:30:01

Vlaky a vláčky - Dopravní omalovánky [Kresli.to]

Zveme tě na projížďku po českých kolejích. Potkáš zde spoustu rozmanitých vláčků: rychlíky, drezínu, parní lokomotivu a další. Kolik vagónů jsi napočítal?

Čas načtení: 2022-02-20 11:31:27

Novoroční předsevzetí po 3 měsících: začněte klidně znovu

Není žádná ostuda přiznat si, že jste to nezvládli. Opět, jako každý rok, jste to po pár dnech či týdnech vzdali. Svého novoročního předsevzetí jste ani zdaleka nedosáhli a už zase jedete ve starých kolejích – nezdravé jídlo, nulový pohyb, lenost. Ale proč to vzdávat? Začít znovu můžete přece kdykoliv – nemusíte čekat zase až na Nový rok.

Čas načtení: 2021-10-31 10:42:00

Selský rozum jako první krok ke zdraví

Můžete denně číst tisíc rad, jak zhubnout, jak začít žít zdravě, jak si sestavit vyvážený a zdravý jídelníček, jak přestat kouřit, jak se změnit. Všechny ty rady jsou v něčem dobré – ale jsme jimi tak zahlceni, že nakonec stejně dodržujeme jen málokteré z nich a žijeme si dál po svém a v zajetých kolejích. Měnit se není pohodlné. A lidé jsou pohodlnými a línými tvory.

Čas načtení: 2017-11-16 00:00:00

Mashinky - Na první kolej přijíždí nová hra

Simulátor železnice Pro milovníky herních simulátorů a pro ty z vás, kteří máte rádi dopravní prostředky zejména pak ty, jež se pohybují po kolejích, jsou tu dobré zprávy ohledně vzniku nového simulátoru s příznačným názvem Mashinky. V plné verzi je hra rozdělena celkem na sedm chronologických epoc ...

Čas načtení: 2012-10-20 00:00:00

Cesta domů

Za okny se jak ve zrychleném filmu míhala pole, domy, louky, vesnice. Vlak hlasitě rachotil po kolejích a jako starý udýchaný muž se blížil ke svému domovu, ke své cílové stanici. Pomalu se smrákalo a posledním večerním vlakem se vraceli unavení otcové zpět ke svým rodinám, děti s maminkami z návštěvy u babičky, jinak byl vlak poloprázdný a vládlo zde klidné unavené ticho. Jen občas někdo potichu promluvil, aby tím náhodou neporušil nevyslovenou dohodu, neviditelné společenství všech cestujících. Docela tiše, tak potichu, že to přes veškeré rachocení a kodrcání vlaku skoro nebylo slyšet, začalo vzduch ve vagónu naplňovat tiché pískání. Dívka začtená do knížky se pomalu rozhlédla, aby zjistila, kdo se opovážil narušit onu dohodu, onu smlouvu o tichu a když zjistila, že onen odvážlivec sedí přímo naproti ní, beze slova se na něho zamračilo a vrátila se zpět ke knize. Kluk naproti si ale jejího zamračení ani nevšiml. Koukal se upřeně kamsi z okna a ve tváři se mu odrážely paprsky zapadajícího slunce. Nezacházej slunce, nezacházej ještě, já mám potešení, na dalekej cestě… Maminka vracející se domů s malou holčičkou se zasněně podívala ven. Já mám potěšení, mezi hory doly… Před očima se jí vybavil její táta. Jako malé jí tuhle písničku zpíval. A ona ráda s ním. Jestli by ji ještě zvládla? V tu chvíli jí přišlo hrozně líto, že už dlouho žádnou písničku nezpívala. Hned večer malé jednu zazpívám, rozhodla se. Žádnej neuvěří, co je mezi námi… Dívka naproti se už dávno mračit přestala. Ani stránky knížky už tak často neobracela a zdálo se, že jí oči sklouzly kamsi pryč od papíru. Písnička už se pomalu blížila ke svému konci a už nebyla tak malá a ustrašená jako na začátku. Vlak jí byl plný a když tam pak najednou nebyla, každému přišlo, že zde náhle něco chybí. Kluk se dál díval z okna do dáli, ale nezdálo se, že by se chystal k tomu začít s novou. Cestující se pomalu vraceli ke svým rozečteným knížkám a k přemítání, co doma ještě musejí uklidit a vyčistit a vyprat, až se vrátí. Prudce trhl hlavou, jako by mladíka něco polekalo, a s opovržením se podíval na dívku na protějším sedadle. Knížku měla položenou vedle sebe a namísto toho držela v roce mobil, ze kterého se před malou chvíli začaly ozývat tóny klavíru. Come away with me in the night, zpívala z malého reproduktoru Norah Jones. Umaštěný dlouhovlasý metalista přes uličku si zastrčil do uší sluchátka a aby ho něžná píseň nezkazila, pustil si cosi tak hlasitě, že se džezová basa začala přetlačovat s běsnícími bubny. Starý pán, který seděl kousek opodál, si pomyslel, že tu ještě před chvíli byl krásný klid, a kdyby za chvíli stejně nevystupoval, měl by sto chutí všechny ty mobily, sluchátka a přehrávače vyházet z okna. And I want to walk with you, on a cloudy day… Nebyla by zas tak špatná, pomyslel si pískající kluk, ale protože se mu všechna tato lacině reprodukovaná hudba hnusila, mračil se dál. Come away with me, pár posledním tónů a ve vlaku bylo opět ticho. Jako kdyby se chtěl také dostat ke slovu, hlasitým skřípáním přehlušil vlak všechno ostatní. Starý pán vystoupil, s ním i umaštěnec se sluchátky v uších. Úplně na druhou stranu vagónu si přisedla babička, která ještě dlouho po rozjetí mávala někomu na nástupišti. Dívka si s překvapením uvědomila, že znovu slyší tiché pískání. Přišlo jí tak samozřejmé a tak sem patřilo, že ho chvíli ani nevnímala. Tuhle znám, pomyslela si. Měsíc snílek stoupá nad skalou, a zpívá si svou píseň pomalou. Na desky knihy si začala poklepávat prstem do rytmu. Kluk se na okamžik přestal dívat z okna a když si toho všiml, nepatrně se pousmál a trochu se do písničky opřel. Babička na druhé straně si pomyslela, že špatně slyší a přesedla si k mamince s holčičkou. Tuhle jsem měla vždycky ráda, usmála se. …málo je míst, kde staré lásky naráz uplavou, Jedním z nich je náruč tvá a tudíž máš už znát, že jak kotě si příst a víčka mít zavřená, chtěl bych rád… Náhle písničku opět přerušilo brzdění vlaku. Kluk si uvědomil, že už by měl také vystupovat a chvatně sebral bundu a tašku, která ležela vedle něho. Když si všiml, že dívka naproti vystupuje s ním, usmál se a mrkl na ni. Zatvářila se trochu překvapeně, ale pak nevydržela a usmála se také: "Nesmím se bavit s cizími, ale nedopískal bys mi ji cestou?"

Čas načtení: 2018-04-02 21:57:27

Cestování s kolem po Británii – vlakem

Autor článku: Jarda Protože v Británii poměrně často převážím kolo vlakem, navážu volně na Standův starší článek o cestování po Velké Británii vlakem a přidám pár osobních postřehů ohledně radostí i starostí, které tu cestování s kolem po kolejích přináší. Řeč bude o klasických, neskládacích bicyklech. Dobré zprávy na začátek Za převoz kol se na britských tratích neplatí (he hééj), [...] Příspěvek Cestování s kolem po Británii – vlakem pochází z MAGAZÍN VELKÁ BRITÁNIE