EUR 24,620 || 
JPY 14,311 || 
USD 21,100 || Výsledky o vývoji státního dluhu České republiky jsou vždy jako přes kopírák – každé čtvrtletí vydá ministerstvo financí zprávu, že státní dluh je na historickém rekordu. Ani ty poslední za první pololetí letošního roku, které resort...
--=0=--
---===---Čas načtení: 2021-01-24 04:00:00
O Romech se v učebnicích téměř nepíše. Když ano, tak stereotypně či v číslech
V českých učebnicích podle průzkumu chybí dostatek informací o romské menšině. Pokud v nich jsou, většinou se týkají perzekuce během holocaustu či jde o prostá demografická data. V dalších se pak objevují stereotypní informace či nesouvisející obrázky. „Je vidět, že znalost reálií o Romech je u autorů učebnic často nulová,“ podotýká autor české části výzkumu Tomáš Ščuka v reportáži iDNES. Výzkumníci pod Radou Evropy, Institutem George Eckera a Romským vzdělávacím fondem se zaměřovali na učebnice dějepisu, občanské nauky a zeměpisu v učebnicích pro žáky prvního a druhého stupně ve 21 zemích Evropské unie. Podle výsledků zprávy se v Česku z 38 zkoumaných učebnic pouze 11 zmiňuje o romských tématech. Tyto zmínky tvoří 71 vět, které obsahují slovo Rom celkem 52krát. „Pak je tam sociální kontext, který popisuje Romy jako lidi, které žijí odlišným způsobem života, lidi zaostalé,“ popsal Tomáš Ščuka…. Jeden text uvádí, že „Romové uznávají jiné hodnoty než většinové obyvatelstvo České republiky“ a že „obvykle žijí se svou početnou rodinou pohromadě v jednom domě nebo v jedné čtvrti“ a „největším trestem pro Roma bylo vždy jeho vyloučení z rodiny“. „Co to může vytvářet v dětech, které se to učí? Ty děti pak za předsudky nemůžou,“ okomentoval to Ščuka. Celý text naleznete zde
Čas načtení: 2019-12-15 09:01:56
Senát Kongresu USA schválil rezoluci, která označuje turecké vyvražďování Arménů genocidou. Došlo k ní před více než 100 lety. Tehdy představitelé všech velmocí raději hleděli jinam. Stejně jako dnes v případě turecké likvidace kurdského etnika na severu Sýrie, prováděné Tureckem „salámovou metodou“. Zapomenutá genocida. Ne, není to ta arménská, kterou konečně po více než stu letech uznal i americký Senát – přes odpor Trumpa – a hodil tím poněkud vidle do přátelského vztahu mezi dvěma prezidenty, kteří si tak dobře rozumí. Není to ani genocida ve Rwandě, ani holokaust. Je to dnes a denně probíhající plíživá genocida kurdského národa. Na straně agresora je to téměř vždy Turecko. Počínaje první opravdu velkou genocidou v Dersimu z let 1937/38, spadající na vrub „osvíceného“ zakladatele Turecka Kemala Atatürka. Přes masakr v Roboskí z roku 2011 na kurdsko-irácké hranici, kdy bylo z letadel postříleno 34 lidí přecházejících hranici, z toho většina mladistvých a dětí. Pokračovat můžeme brutální vojenskou kampaní proti silám PKK v tureckém Kurdistánu po ztroskotání mírových rozhovorů v roce 2015, kdy byly v Diyarbarkiru a Cizre srovnány se zemí celé čtvrti i s jejich obyvateli. Z těch mimotureckých je nejbrutálnější asi genocida v Iráku pod režimem Saddáma Husajna v letech 1988 a 1989, kdy při „operaci Anfal“ bylo postříleno a zplynováno asi 50 až 100 tisíc civilistů a zničeno asi 400 vesnic. Cílem tehdy nebyli jen Kurdové, ale i Asyřané, Turkmeni, Jezídi a Židé. Kam kamery raději nehledí Po loňské operaci „Olivová ratolest“, jejímž výsledkem je naprostá demografická změna v syrském kantonu Afrín, kde se místo uprchlých kurdských rodin usazují proturečtí džihádisté i s rodinami, nám nyní probíhá operace „Pramen míru“. Čím poetičtější název, tím větší masakr. Cílem je oficiálně „bezpečná zóna“ do které prý chce Turecko nastěhovat syrské uprchlíky v řádu milionů lidí. Erdogan deklaruje tento plán už dlouho a většina tzv. západního i východního světa dělá, že mu to věří. Zatím Turecko obsadilo z plánované zóny podél celé hranice se samosprávnou oblastí pod kurdskou správou v severní Sýrii do hloubky 32 až 35 kilometrů pás mezi městy Tel Abyad a Ras al Ain, a hned tam zavádí stejné pořádky jako v Afrínu. Proturečtí džihádisté, které mimochodem stále podporují západní země coby „protiasadovské rebely“, konfiskují domy a majetek, vyhánějí lidi, rabují obchody, znásilňují, mučí, zabíjejí. Do městské správy se dosazují turečtí úředníci. Tabulky a nápisy v kurdštině nahrazuje turečtina. O zločinech proti lidskosti a válečných zločinech, které byly spáchány v rámci vytváření „bezpečné zóny“, o použití chemických zbraní, už bylo i u nás napsáno mnoho. Evropa jako celek ale téměř nereaguje. Podle představitelů států EU, s čestnou výjimkou francouzského a českého prezidenta, probíhá výstavba bezpečné zóny velmi dobře. Jinak by přece neposílali Turecku miliardy eur na „uprchlickou politiku“. Přičemž je jasné, jak říká v rozhovoru pro Junge Welt německý lékař Michael Wilk, který opakovaně a s neúnavným nasazením pracuje ve válečných zónách, že „každé jedno euro končí v turecké válečné pokladně“. Evropa a Evropská unie financují genocidu, vyhánění a válečné zločiny. Ve jménu Dobra, jak jinak. Pokud by EU neplatila, Erdogan by do ní opět vyslal uprchlíky. Mezitím jich vyrobil dalších nejméně 300 tisíc. Lidí z pásma u hranic, kteří utekli před bombardováním a rabováním. Někteří do iráckého Kurdistánu, ale většina je v šílených podmínkách v uprchlických táborech mimo bojové zóny nedaleko severosyrského města Hasaka. Nedostává se jim vůbec ničeho. Tito uprchlíci ale oficiálně pro Evropu neexistují. To by musela uznat, že „bezpečná zóna“ zas tak bezpečná není. A pokud by to uznala a zastavila penězovod do Turecka, Erdogan „vypustí“ uprchlíky. Evropa se chová jako Římská říše před svým zánikem. Svou ochranu svěřila barbarům. Sama nemá žádné prostředky, jak se Erdoganovi bránit. Vlastně má, ekonomické sankce, ale ty vyhlásit nechce. To by mohli tratit příjemci dividend nadnárodních koncernů, kteří mají v Turecku své „dcery“. Ano, pohled na mrznoucí děti v blátem pokrytém uprchlickém táboře – tady jsou skutečně děti, nemusí je na focení shánět – je smutný. Ale pro ty, kteří skutečně ovládají EU a vlády jejích členských států asi pořád veselejší než špatné čtvrtletní výkazy. Podivná územní celistvost Sýrie Nyní panuje v severní Sýrii zvláštní stav. Oficiálně je tam příměří, sjednané v říjnu nejprve Američany, pak Rusy, které samozřejmě džihádisté přidružení k druhé největší armádě v NATO nerespektovali a nerespektují. Rusové vstoupili do Kobání, nejkrvavěji vybojovaného města z dob bojů proti ISIL, ale nijak se nevměšují. Jak opět říká dr. Wilk, nezabraňují ani náletům tureckých letadel, ani se nezapojují do bojů v nedaleké Manbídži, kde kurdské síly stále svádějí tvrdé boje s džihádisty. Jejich přítomnost je čistě symbolická. Taková kvazi vojska OSN, která ničemu nebrání. Projedou se spolu s Turky městem Kobání, což musí být pro jeho obyvatel strašný zážitek a není divu, že létají kameny. Do bojů u Tal Tamer i jinde, kde proti Národní syrské armádě, jak se vznešeně říká džihádistům z FSA, stojí Kurdy vedené Syrské demokratické síly (SDF) bok po boku s režimní Syrskou arabskou armádou, se Rusové nezapojují. Na některých místech bojů se do obrany země nezapojuje ani SAA. V Tal Tamer bojují především asyrské křesťanské milice – součást SDF. Zdá se, že osud minimálně oblasti mezi Tal Abyad a Ras al Ain, kurdsky Seré Kaniyé, je zpečetěn. Stejně jako dříve oblasti kolem Jarablu a celého Afrínu. Už se staví betonové zdi jako všude, kde vládnou Turci. Jak to přesně Putin myslel s tou územní celistvostí Sýrie, mi není úplně jasné. Asi myslel Damašek a okolí. Američané obsadili ropná pole u Deir es Zor a libují si, že ropa je v bezpečí. Jestli existuje dokonalý obraz cynismu a zrady, pak je to chování prezidenta Trumpa. Podle něj Erdogan dělá „good job“ v Sýrii a bezpečná zóna je na dohled. Ropa se má dobře – a čert vem nějaké Kurdy, bývalé spojence. Je jen dobře, že v této situaci americký Senát odhlasoval rezoluci, označující a uznávající tureckou genocidu Arménů z roku 2015. Erdogan je velmi citlivý na pojmenování masakrů, které mají Turci na svědomí, a patřičně zuří. Vrchní velitel Syrských demokratických sil generál Mazloum Abdi, zvaný také Mazloum Kobane, sice na svém twitterovém účtu tento akt přivítal a vidí v něm naději, že genocidy už v 21. století nejsou akceptovatelné, ale obávám se, že je to spíše jen povinné vyjádření optimismu. Vždyť to uznání trvalo sto let... Hrátky s ďáblem Zdá se tedy, že Rusové mají šanci „uvolnit Turecko z NATO“. A nejen mu dodat další raketové systémy S 400. Dokonce Turkům chtějí sdílet technologie tohoto protiletadlového systému. Bylo by dobře, kdyby Turecko z NATO odešlo, alespoň by snad ubyla jedna ruka, která ho drží nad ekonomickou propastí a dovoluje mu vše, co si zamane, včetně vyhrožování členským zemím EU Kypru a Řecku vojenským napadením. Nebo chystanou „vojenskou pomoc“ oficiální libyjské vládě, která vládne už jen v Tripolisu. A kterou doposud pomalu zatlačovaly do moře s ruskou materiální pomocí oddíly generála Haftara. Ale protože není mechanismus, jak vyloučit člena z NATO, a Turecko je „stále příliš důležitý spojenec na jihovýchodní výspě NATO“, a to i kdyby Erdogan hrál s hlavami kurdských dětí kuželky, situace se v dohledné době nijak nezmění. Erdogan bude nejžádanější „nevěsta“ pro Východ i Západ, které samozřejmě všechno projde. Jen si říkám, jakou roli v celém tom výjimečném vztahu k Turecku hrají Trump Towers v Istanbulu a další Trumpovy akvizice v Turecku stejně jako fakt, že hlavní zahraniční poradce prezidenta Putina, Dimitrij Peskov, je ausgerechnet turkolog. Saladdin Ahmed, profesor politických věd na Union College in Schenectady ve státě New York, napsal pro The Jerusalem Post 9. prosince: „Kurdové jsou již dlouho jedním z nejvíce znevýhodněných národů na Středním východě, který vytvořili evropští kolonizátoři, a poslední kampaň Turecka je jen pokračováním genocidní politiky, která trvá posledních 100 let. Nakonec však nejde jen o životy tisíců Kurdů; samotné hodnoty kosmopolitního humanismu, na nichž byl evropský projekt založen, jsou v nebezpečí.“ Když nebudeme stát spolu s Kurdy, kdo se postaví za nás? {loadmodule mod_tags_similar,Související}
Čas načtení: 2019-07-25 07:05:52
Na serveru iDnes.cz vyšel článek uvádějící výsledky průzkumu arabské BBC o tom, že polovina mladých Arabů uvažuje o emigraci, nejčastěji do Evropy. je zajímavý, hlavně kvůli pohledu na měnící se sociální poměry v arabských státech. Pro plné pochopení toho, jak velký je potenciál „migrace z nespokojenosti“ v okolí Evropy, ale podle mého názoru nestačí. Abychom docenili, o jak zásadní záležitosti pro naši budoucnost se bavíme, měli bychom k němu doplnit několik důležitých bodů. Bod první. Arabské společnosti jsou „mladé“, jinými slovy, v jejich demografických stromech jsou mladé věkové kategorie mohutnější než v Evropě. To znamená, že mluvíme-li o přání mladých lidí emigrovat, jako právě ve výše zmíněném článku, jde o daleko větší podíl populace (vezměme si příklad Egypta), než kdyby šlo, dejme tomu, o Českou republiku. Celková porodnost měřená počtem dětí na ženu sice v arabských zemích prudce klesá, ale ještě kolem roku 1995 byla vysoko (kolem 4 dětí na ženu, tj. zdvojnásobení v každé generaci), a tehdy narozené děti jsou přesně ti mladíci, kteří aktuálně sní o stěhování do Evropy. Navíc i při současné arabské porodnosti mezi 2-3 dětmi na ženu bude v další generaci minimálně stejný počet mladých, jako v té současné, spíše trochu větší. Tvoří-li „mladí“, tj. lidé v kategorii 15-30 let, třetinu veškerého obyvatelstva, jako je tomu v Egyptě, bude země fungovat či nefungovat jinak, než tvoří-li sotva šestinu (jako v ČR). Vysoký podíl mladých lidí v populaci je často provázen násilnými konflikty, genocidami a jinou nestabilitou (teorie Youth Bulge). Obecně je k vedení války potřeba dostatečné množství mladých mužů, kteří jsou jejím „palivem“, a v zemích arabského světa je v současné době mladých mužů relativní přebytek. To může vysvětlovat dnešní poměry na Blízkém východě daleko lépe, než vnější zásahy mocností. Druhý bod. Absolutní počty obyvatel v arabském světě jsou velmi vysoké. Z toho plyne, že oněch mladých Arabů, o kterých se bavíme, je docela dost. (Povšimněte si v nedávném článku na Lidovkách letmé zmínky o tom, že v egyptské Káhiře aktuálně žije 23 milionů lidí a do půlky století se jich tam má tísnit 40 milionů. To už jsou čísla, která by vyvolala respekt i v Číně a v Indii.) Nebylo tomu tak vždy, arabský svět býval dokonce tradičně málo osídlený. Jedním z důvodů, proč evropská koloniální expanze koncem 19.století proběhla relativně hladce, byla i skutečnost, že Evropanů bylo tehdy daleko, daleko více než Arabů. Například Alžírsko mělo roku 1830, kdy se tam začala usazovat francouzská moc, pouhých 1,5 milionu obyvatel. Irák na přelomu 19. a 20. století čítal něco přes tři miliony lidí. Na té samé stránce zjistíte, že ještě kolem roku 1890 měly české země zhruba stejný počet obyvatel co Egypt. Dnes je to 10:1 v náš neprospěch. Tenhle dramatický vývoj je dán zejména lepší zdravotní péčí a jinými technologiemi, které arabský svět od Evropy přejal. V předvečer koloniální éry šlo o nesmírně technicky a vědecky zaostalou oblast světa, kde se úroveň medicíny či zemědělství od středověku nijak zásadně nepohnula. Porodnost byla obrovská, ale úmrtnost malých dětí také, takže nárůst obyvatelstva byl omezený a větší hladomor či epidemie vedly naopak k poklesu populace. (To jsou poměry typické pro všechny předmoderní společnosti, nejen ty arabské. Prošlo si jimi například i Japonsko. Viz demografický přechod, první fáze.) Se zavedením moderních postupů dětská úmrtnost prudce poklesla, ale společenské normy stále ještě diktovaly manželům, že mají mít co nejvíce dětí. Tím došlo k populační explozi, kvůli které dnes Káhira soutěží počtem obyvatel se Šanghají. Samozřejmě ani ten Egypt nemůže mít miliardu obyvatel, protože vody, potravin a obyvatelné půdy je tam jen omezené množství; navíc sem pomalu, ale jistě pronikají z vyspělejšího světa ekonomické i sociální poměry, které ke zmenšování průměrné rodiny vedou. Ale než se populace v arabském světě stabilizuje a přestane růst, uplyne ještě minimálně další generace, v nejprimitivnějším Jemenu možná i dvě. Absolutní počet obyvatel totiž roste ještě nějakou dobu potom, co porodnost poklesla – tomu se říká demografická setrvačnost. Jinými slovy, ten přetlak daný hustotou lidí na kilometr čtvereční se ještě nějakou dobu bude zvyšovat. {loadmodule mod_tags_similar,Související} Třetí bod: arabský svět je jen jednou částí rozvojového světa. Je sice blízko, ale demograficky existují v rozvojovém světě i daleko „těžší váhy“ než stomilionový Egypt. Další regiony, které bychom měli brát při studiu hrozícího potenciálu migrace v úvahu, jsou například: subsaharská Afrika, Írán, středoasijské -stány (z nichž Pákistán už dosáhl zhruba poloviny obyvatelstva EU), Indie, Srí Lanka a Bangladéš. Podíváme-li se například na oficiální italskou statistiku žádostí o azyl z let 2017-2018 (soubor PDF), vidíme, že žebříčku vůbec nedominují arabské státy. Příčky vítězů obsadil Pákistán, Nigérie a Bangladéš. A vskutku, nedávný výzkum Pew Research ukazuje, že velká část Nigerijců by se chtěla vystěhovat z vlasti (45 %) a z toho zhruba 19 % by dalo přednost Evropě (a 28 % USA, kde se na ně jistě těší). Co se Pákistánu týče, našel jsem údaje z velkoměsta Karáčí, kde touhu vystěhovat se ze země vyjádřila polovina mladých lidí – tj. zhruba stejně, jako v arabském světě. Ptají se mě občas čtenáři, proč o té migraci tolik píšu. Odpověď je jednoduchá: chci zabránit tomu, abychom neinformovaně udělali špatná rozhodnutí, která už nepůjdou běžnými prostředky zvrátit. Obzvlášť mě v této souvislosti dráždí přístup některých organizací zabývajících se migrací a migranty, který bych shrnul slovy „jen pár Syřanů a Iráčanů tam strčíme a hned zase půjdeme“. Takoví jedinci se běžně ohánějí výroky typu „Tři tisíce lidí se tu ztratí jako nic.“ Ano, kdyby to byl konečný počet, tak ano. Ale vzhledem k těm výše zmíněným demografickým a sociálním poměrům rozvojového světa je přijetí třeba jen tří tisíc lidí zhruba stejně bezpečné, jako koulovat se na lavinovém svahu poté, co nasněžilo. Nemusíte tu lavinu utrhnout, ale můžete. Touží-li polovina mladých v arabském světě či v Pákistánu po vystěhování jinam, nebavíme už se o tisících, ale o desítkách milionů, ne-li stovkách (vezmu-li v úvahu Afriku). I kdyby jich ten záměr realizovalo jen pár procent, byly by to zástupy. I země jako Švédsko, kde dnes žije přes milion lidí narozených mimo Evropu, začaly v 70. letech nějakým malým kontingentem běženců. Jenže každý z nich měl nějaké příbuzné, kamarády či sousedy, a část z nich se vydala na cestu za těmi, kdo už v Evropě byli. V situaci, kdy poptávka obyvatel rozvojového světa po životě v Evropě je taková, jaká je, si prostě v tomto směru nemůžeme dovolit dělat žádné chyby. Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE.
Čas načtení: 2024-04-08 05:48:00
Vzestup i vylidňování na jihu Moravy: nejvíce roste Brno, podívejte na srovnání
Demografická struktura jižní Moravy se dynamicky mění. Zatímco některá města zaznamenala výrazný přírůstek obyvatel, jiná se potýkají s jejich úbytkem. Podívejte se na detailní analýzu a zjistěte, která města v kraji jsou na vzestupu a která čelí vylidňování.
Čas načtení: 2024-04-08 05:48:00
Vzestup i vylidňování na jihu Moravy: počet obyvatel klesal i v Hodoníně
Demografická struktura jižní Moravy se dynamicky mění. Zatímco některá města zaznamenala výrazný přírůstek obyvatel, jiná se potýkají s jejich úbytkem. Podívejte se na detailní analýzu a zjistěte, která města v kraji jsou na vzestupu a která čelí vylidňování.
Čas načtení: 2024-04-30 15:06:08
Slovenská populácia výrazne klesne, obavy z výšky dôchodku sú podľa analytika na mieste
Zhoršujúca sa demografická krivka Slovenka prirodzene vytvára tlak na dlhodobú udržateľnosť nášho dôchodkového systému. Preto sa jednou z najdôležitejších úloh cieľavedomého prístupu k finančnému zdraviu stala podľa analytika Slovenskej sporiteľne Mariána Kočiša príprava na dôchodok. Dlhodobo.....
Čas načtení: 2024-05-02 08:21:21
Bacha, nedívejte se tam. Po protějším chodníku jde demografická křivka!
Čas načtení: 2024-05-10 15:59:00
Papež bojuje proti „demografické zimě“. Mějte děti, vyzval Italy
Papež František v pátek vyzval Italy, aby měli děti. Během každoročního setkání se skupinami usilujícími o podporu rodin také apeloval na dlouhodobou politiku na pomoc rodinám a varoval, že demografická krize v zemi ohrožuje budoucnost, napsala agentura AP.
Čas načtení: 2024-05-27 05:30:00
Pětadvacátníci půjdou podle reformy do penze v 70 letech. Demografové doporučují zmírnit
Lidé, kterým je dnes pětadvacet let, půjdou podle vládního návrhu důchodové reformy do penze v sedmdesáti, třicátníci v šedesáti devíti a padesátníci za šestnáct let. Nově to vypočetla Česká demografická společnost. Změny systému začnou v úterý projednávat poslanci.
Čas načtení: 2024-05-28 00:01:00
Začíná boj o důchodovou reformu: „koalice chce připravit důchodce o 170 miliard ročně“
Koalici čekají hodiny a pravděpodobně dny „grilování“ návrhu důchodové reformy ve sněmovně. Změny penzí z dílny ministra práce Mariana Jurečky (KDU-ČSL) čelí od počátku kritice i ze strany některých odborníků či ze strany odborářů. Opozice změny prakticky zcela odmítá a mluví o okrádání důchodců. Na snaze dojít ke kompromisu už stihl „pohořet“ i prezident Petr Pavel. Jenže řada odborníků na změny naopak silně apeluje. Důchodový systém končí v rekordních schodcích a demografická prognóza dává…
Čas načtení: 2024-05-30 19:11:00
Politici podle demografů používají v debatě o penzích grafy, ač jim nerozumí
Politici opozice i koalice používali podle demografů v debatě o důchodové reformě nekorektní a až zavádějící argumenty. Důvodem je nesprávný výklad demografických ukazatelů či jejich nepochopení. Česká demografická společnost uvedla například zpochybňování víc než dvacetiletého pobírání důchodu po reformě, či tvrzení, že se lidé penze vůbec nedožijí.
Čas načtení: 2024-06-02 15:15:00
Dozvědět se ve svých 50 letech, kdy půjdete do důchodu? „Nesmysl!“ hřímala u Moravce ekonomka
Je nesmyslné, aby se lidé v 50 letech dozvídali, v jakém věku půjdou do důchodu. V diskusním pořadu Otázky Václava Moravce (OVM) to dnes řekla ekonomka Jana Matesová. Dodala, že to může mít nespravedlivé dopady na některé ročníky, které by například přežily přírodní katastrofu nebo pandemii. Ministr dopravy Martin Kupka (ODS) nastavení naopak považuje za spravedlivé a v pořadu řekl, že vláda ze záměru neustoupí. K politickým diskusím o penzijní reformě se v týdnu vyjádřila Česká demografická společnost, která navrhuje penzijní věkovou hranici zvedat pomaleji než vláda a také pravidelně, a to o měsíc ročně.
Čas načtení: 2024-06-06 19:30:00
Abychom se nedivili. Co nám říká vládní zpráva o stavu důchodů
Je to už skoro rituál. Blíží-li se termín přijímaček na střední školy, nastává fáze divení. Odkud se bere převis poptávky? Nerovnováha mezi kapacitou škol a zájmem o ně, zejména v Praze? Přitom demografická fakta jsou předvídatelná.
Čas načtení: 2024-06-07 10:56:38
Třetina obyvatel ČR budou senioři. Ministerstvo shrnulo důvody změn v důchodech
Česko čeká výrazná demografická změna. Narůstá podíl lidí starších 65 let, naopak ubývá dětí. Navíc u těch, kteří nyní vstupují do prvního zaměstnání, převyšují jejich budoucí důchody nad tím, co odvedou do systému. Aby bylo dosaženo rovnováhy, muselo by se za současných podmínek výrazně zvýšit sociální pojištění. Informace o očekávaném demografickém vývoji shrnula zpráva o stavu důchodového systému, kterou poslalo ministerstvo práce (MPSV) do připomínkového řízení.
Čas načtení: 2024-07-15 16:11:41
Věk odchodu do důchodu může růst pomaleji, jedná o tom vládní koalice
Pětikoalice jedná o zmírnění důchodové reformy. Pomalejší růst věku odchodu do penze, než jak ho vláda prosazuje ve Sněmovně přes odpor opozice, jí poradili experti. „Pro generace narozené v letech 1966–1978 doporučujeme zvyšování důchodového věku o jeden měsíc pro každý ročník narození,“ napsala Česká demografická společnost.
Čas načtení: 2024-07-15 16:10:00
Věk odchodu do důchodu může růst pomaleji, jedná o tom vládní koalice
Pětikoalice jedná o zmírnění důchodové reformy. Pomalejší růst věku odchodu do penze, než jak ho vláda prosazuje ve Sněmovně přes odpor opozice, jí poradili experti. „Pro generace narozené v letech 1966–1978 doporučujeme zvyšování důchodového věku o jeden měsíc pro každý ročník narození,“ napsala Česká demografická společnost.
Čas načtení: 2024-07-15 16:11:00
Věk odchodu do důchodu může růst pomaleji, jedná o tom vládní koalice
Pětikoalice jedná o zmírnění důchodové reformy. Pomalejší růst věku odchodu do penze, než jak ho vláda prosazuje ve Sněmovně přes odpor opozice, jí poradili experti. „Pro generace narozené v letech 1966–1978 doporučujeme zvyšování důchodového věku o jeden měsíc pro každý ročník narození,“ napsala Česká demografická společnost.
Čas načtení: 2024-07-16 14:30:00
Hranice Sudet stále existují. Definují je sociální rozdíly, spočítali vědci
Tým kolem Pavlíny Netrdové z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy má za sebou výzkum, který ukázal, jak se Česko špatně vyrovnává se sociální nerovností. Vědci se podívali na demografická či sociální data českého pohraničí a promítli je na mapu. Vyšlo z nich, že 78 let po vysídlení území se v řadě aspektů stále jasně rýsují hranice někdejších Sudet.
Čas načtení: 2024-07-16 14:30:00
Hranice Sudet stále existují. Sociální rozdíly je dodnes vykreslují na mapě, zjistili vědci
Výzkum týmu kolem Pavlíny Netrdové z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy ukázal, jak se Česko dodnes nevyrovnalo se sociální nerovností, která má kořeny v minulosti. Vědci se podívali na demografická a sociální data českého pohraničí a promítli je na mapu. A na ní se v řadě aspektů jasně vyrýsovaly hranice někdejších Sudet, území, jehož původní obyvatelstvo bylo vysídleno před téměř osmdesáti lety a které pak stát plánovaně dosídlil.
Čas načtení: 2024-09-04 05:00:00
Demografická situace v Koreji je podle všeho již velmi vážná. Vedle centrální vlády se ji totiž snaží řešit malé místní samosprávy. Jedna z nich nyní lidem nabízí peníze za to, že navážou milostný vztah. V jeho průběhu páry mohou dostat další příspěvky.