Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2013-02-25 21:30:33

Bolestivá menštruácia

Bolestivá menštruácia. Mnoho žien a dievčat je presvedčených, že bolesti v období menštruácie sú niečo normálne a bežné. Veď všetky ich priateľky trpia väčšími alebo miernejšími menštruačnými bolesťami a mnohé z nich miernia bolesť analgetikami. Možno je to bežné, ale určite nie normálne. Dysmenorhea - bolestivý menzes, čínsky názov Tong Jing sú pomenovania pre bolesť v podbruší spojenú s nástupom, priebehom alebo ukončením menštruácie. Spadá sem, však, nielen bolesť v podbruší alebo bočných stranách podbrušia, ale aj bolesť bedier, krížovej oblasti chrbta, dokonca aj nôh alebo celého tela. Bolesť môže byť mierna kŕčová, ťahavá alebo ťažká a sťahujúca nadol alebo ostrá pichavá, bodavá, rezavá až neznesiteľná. K bolesti sa môžu pridružovať ďalšie sprievodné príznaky ako nauzea, zvracanie, studený pot, zimnica, zvýšená teplota, bolesti hlavy, závrate, hnačky. Čítať celý článok... (http://www.tcmclinic.sk/bolestiva-menstruacia.html)

Čas načtení: 2021-09-27 15:17:00

Depeše mrazivé noci

Těžký plášť už měl zaprášený lehkými vločkami. Krempa vysokého klobouku ztěžkla pod nánosem sněhu. Až ho bude sundávat, aby pozdravil, bude překvapen, kolik toho jeho hlava nesla. Kráčel večerní zasněženou krajinou, která se odrážela ve světle úplňku. Proto bylo pořád dobře vidět. Cesta zapadala; k ránu už nebude rozeznatelná od zbytku okolí. Když se zvedl štiplavý vítr a promíchal bílé chomáčky, skryly se i jeho stopy. Jako by stál sám uprostřed ničeho. Ještě má před sebou delší cestu k branám osady. Muž mířil s královskou depeší k panství rytířů z Gurdenu. Nehoda, která ho stihla cestou, ho připravila o královského koně. Světlo v jeho očích před hodinou dohaslo. Vrstva sněhu a mrazivá vánice ho přikrývají pod svou peřinou. Ponořil se do posledního bezesného spánku. O své zdraví se ale muž neobával, jen aby došel včas za bránu osady, než bude rozsudek vykonán. K tisíciletému výročí výstavby Velkého chrámu udělil král milost, ale jak se to mohou ti lidé a hlavně odsouzená dozvědět, když on tu stále zápolí se závějemi? Kdyby mu byl její život lhostejný, kdyby nebyl loajální ke svému králi… I tak by musel kráčet dál a vzdorovat přírodním živlům, nebo by usnul na věky jako jeho kůň. Odsouzená stála bosa na slámě, přikovaná ke kamenné zdi, zahřívaná plameny pochodní rozestavěných tak blízko, aby chránily zbytek osady od jejich mocných kouzel. Jak krásné mohou být zimní večery! Oknem k ní doléhalo světlo úplňku, viděla na tisíce třpytivých hvězd. Možná by si raději sedla, ale není to tak zlé. Měkká sláma hřeje do chodidel a ze všech pochodní sálá tak silné teplo, které by jí mohl kdejaký vesničan, schoulený v kožešinách ve své mdle vytopené chaloupce, závidět. Hlad nemá, ani žízeň. Jeden z podezřelých atributů, proč se dostala až sem. Proč nemusí jíst, ani pít, proč rozumí řeči zvířat?! Kdo je jiný, je nebezpečný. Po osadě kolovaly zvěsti, jakou je mocnou čarodějkou, která snadno může ovládat mysl každého. Až muselo přijít malé dítě, aby se zeptalo: „A proč tedy neovládne žalářníka, proč zůstává stále přikovaná?“ Protože ve skutečnosti není nebezpečná. Ale copak je tak jednoduché přesvědčit rozhořčené lidi, kteří ze strachu křičí a zvedají zbraně? I kdyby chtěla, její hlas nikdo neuslyší. Když lidé uvěří povídačce a postaví se do shluku, pro jiné slovo už tam místo není. Ještě má spoustu hodin času. Rozsudek má být vykonán, až s ranním rozbřeskem. O to jsou dlouhé zimní večery krásnější: nabízejí mnohem delší prostor pro naději na svobodu, mnohem více času pro zázrak než krátké letní noci. Prozatím prokřehlý muž na cestě už sotva hýbal prsty v rukavicích. Viděl před sebou brány osady, ale stále byly příliš daleko: blízko očí a touze, daleko pro ztuhlé nohy a bolestivě zmrzlé prsty v botách. Když už byl na dohled, prostorem začaly svištět šípy. Zoufale poklekl na kolena. Bez oře vyzdobeného královským erbem je pro ně v tuto pozdní hodinu jen neznámým přivandrovalcem. Vetřelcem, který by mohl do jejich osady přinést zkázu. Lučištníci vždy nejprve střílejí, až později se ohledává tělo a přicházejí na řadu otázky. Ne dříve než za bílého dne. Klečel a doufal, že pokud nebude pokračovat, zastaví palbu. Ostří šípů se hluboko kolem něho zabořilo. S hlavou sklopenou přesto z plných plic řval: „Jsem vyslanec krále! Vyslanec krále! Pustťe mě! Nesu depeši od samotného vládce!“ Jeho slova ale slyšet nebyla. Znovu se zvedl vítr. Popadl povrchové vločky a metal s nimi krajinou. To je ta chvíle, kdy musí vstát a běžet. Žádný šíp teď nemá šanci trefit se do svého cíle. Rozeběhl se k branám. Bušil pěstmi. Otevřelo se malé zamřížované okno. „Jsem vyslanec krále! Nesu depeši od samotného vládce,“ drkotal zuby, sotva mu bylo rozumět. Musel to několikrát zopakovat. „A kde máš královského koně?“ „Umrzl…“ „A jak ti máme věřit?“ „Mám depeši s královskou pečetí. Ale nemohu ji dát tobě. Musím ji předat hlavnímu soudci.“ „Soudce spí.“ „Král uděluje milost. Musíte vzbudit hlavního soudce. Je to králův rozkaz.“ Byl to boj s větrnými mlýny, váhal, kolik toho v tom krutém mrazu ještě vydrží. Měl se obléct lépe. Byl informovaný, že v těchto výšinách je chladno, ale netušil, jak zima může být opravdu drsná. Pak se objevil muž nedbale zabalený kožešině. Jako by přicházel živý medvěd s klimbající hlavou a ostrými zuby. Rozespalý soudce se navlékl do kožichu, jen aby to měl za sebou. Pak pokynul strážím. Úkol byl splněn. Odsouzená odhlédla od okna. Uvolnili ji ruce, prohmatala si bolestivá zápěstí. „Můžeš jít!“ poručil žalářník. „Venku je zima, nemám nic na sebe, byla jsem tu tak dlouho. Půjčíte mi kožešinu?“ „O tom tu není ani zmínka. Mám tě jen propustit. Tak běž!“ pokynul. Stála na prahu žaláře. Ještě jeden krok a její bosá chodidla pocítí chlad sněhu. Mrazivý vítr ji obalí a sněhové vločky pokryjí. Taková svoboda není vysvobozením. Nechtěla to udělat, celou dobu se držela zpátky a u soudu se hájila, že je jako každý jiný s jedinou změnou, že je živa sluneční energií. Ale co jí zbývalo? Snad to nebyl úmysl, aby vyzradila své schopnosti. Dlouhé zimní večery jsou krásné, protože jsou stříbrné. Ale zebou. Natáhla dlaň a úzká cesta před ní rozkvetla. Vedla až za brany, z osady do temného lesa, kde přebývala. Prokřehlý muž s údivem sledoval bosou dívku. Dlaní se dotkl zeminy. Hřála. Všichni už šli spát, žalářník zamkl těžké dveře, lučištníci hráli kostky a popíjeli pivo. Jen strážný u brány a muž ve vysokém klobouku viděli vše. Cizinec pohlédl na strážného, ale ten přiložil prst ke rtům: „Nikomu to neříkejte.“ Společná tajemství posilují nebo svazují. Ale kdo by v tichu mírumilovné noci chtěl vznést námitku… Martina Boučková, obrázky Pixabay

Čas načtení: 2024-02-16 20:16:17

Nová éra PSG: Al Khelaifi chystá zemětřesení na přestupovém trhu

Pro PSG bude ztráta Kyliana Mbappého opravdu bolestivá. Přijde o největší hvězdu, nejlepšího hráče i střelce. Marketingově do kasy pařížského klubu Mbappé přináší neskutečné peníze. Naser Al-Khelaifi se bude v létě snažit o masivní posílení kádru, které bude reakcí na francouzův odchod. Mezi hráči na seznamu jsou Gavi, Bernardo Silva nebo Mathijs de Ligt.

Čas načtení: 2012-03-24 22:00:00

Snadný porod – tipy na bezproblémový porod

Příchod miminka na svět se dá popsat dvěma způsoby. Za prvé je to mimořádná událost, na kterou se těší nejen nastávající maminka, ale i celá její rodina a přátelé, neboť se přivede na svět krásné, jemňoučké a nevinné miminko. Za druhé je to poměrně bolestivá záležitost. Správnou přípravou ovšem doká ...

Čas načtení: 2016-10-18 00:19:14

11 tweetů o cenotvorbě, ve kterých najdete pravdu i poučení

Někdy je mnohem snazší nechat si poradit. Proč ne, vždyť dobrá rada nad zlato. Na našem Twitteru se urodil plný koš takových mouder a výsledků mnoha výzkumů. Rozhodli jsme se, že vám některé přiblížíme a ukážeme, jak fungují v praxi. Jedno staré čínské přísloví praví: „K dokonalosti vedou dvě cesty: Prožité zkušenosti, to je cesta bolestivá, […] Příspěvek 11 tweetů o cenotvorbě, ve kterých najdete pravdu i poučení pochází z Pricing blog

Čas načtení: 2019-08-02 16:18:44

Festival DIVADLO přiveze aktuální polské inscenace i režijní provokatéry Dmitrije Krymova a Kornéla Mundruczóa

Soubory z Maďarska, Německa, Polska, Ruska, Slovenska, Slovinska a České republiky se představí od 11. do 19. září na letošním 27. ročníku mezinárodního festivalu DIVADLO v Plzni. Program nabídne přes 44 představení mnoha žánrů a řadu doprovodných akcí - koncertů, workshopů i výstav. "Letošní dramaturgie přiváží evropské, velmi současné divadlo, které reflektuje aktuální dění v jednotlivých zemích," říká ředitel festivalu Jan Burian.   Varšavské divadlo TR uvede na festivalu inscenaci Jiní lidé v režii jednoho z nejvýznamnějších tamních režisérů Grzegorze Jarzyny. Sotva půl roku stará novinka vychází z hiphopové básnické skladby, jejíž autorkou je prozaička a dramatička Dorota Masłowska. "Na mimořádně dynamické, svižné a vtipné inscenaci s výrazným hudebním a videoartovým plánem se kromě členů souboru podíleli varšavští hiphopeři a výtvarníci, ale také desítky obyvatel města," říká dramaturgyně Kamila Černá. Událostí loňského krakovského festivalu Božská komedie (cena za nejlepší inscenaci i herecký výkon) se stala další polská inscenace Zápisky z vyhnanství v režii Magdy Umerové souboru Teatr Polonia. Za monodramatem stojí tří ženy: Sabina Baralová, autorka memoárové předlohy, režisérka Magda Umerová a autorka dramatizace a herecká protagonistka, legenda polského filmu a divadla Krystyn Jandová. Inscenace s živým hudebním doprovodem rozehrává skutečný příběh polské židovky donucené k emigraci v roce 1968. "Polské a židovské písně se ozývají ve chvíli, kdy slova jsou již příliš bolestivá či jako brechtovský komentář k řečenému. Čtyřicet let starý příběh získává v inscenaci aktuální přesah," vysvětluje dramaturgyně Dora Viceníková. Mrazivý protest nabídne inscenace Hymnus na lásku režisérky a hudebnice Marty Górnické a divadelního souboru Chór Kobiet. Ztvárnění vychází z jejich konceptu moderního scénického chóru, který znají diváci plzeňského festivalu z roku 2011. Titul inscenace v sobě skrývá hořký sarkasmus. "Górnicka totiž do svého sborového opusu, v němž tentokrát vystupují nejen ženy, ale i muži a příslušníci nejrůznějších menšin, zařadila autentické projevy současné, ve společnosti stále více se na povrch deroucí nenávisti," říká dramaturgyně Jitka Sloupová. V představení se setkávají polské vlastenecké písně s vyhlášeními Anderse Breivika. Jeden z nejlepších současných ruských režisérů Dmitrij Krymov představí na zahájení letošního festivalu jednu ze svých provokativních inscenací ruských klasických předloh. Jeho téměř surrealistické zpracování Ostrovského předlohy Bez věna je společným projektem moskevského divadelního souboru Škola dramatických umění a producenta Leonida Robermana. Nemožnost být svobodný bez peněz ve světě peněz je v inscenaci podtržena groteskností a zdůrazněním absurdity situací i proměnlivostí stylů, které režisér střídá. "Vše probíhá na pozadí permanentně běžícího televizního přenosu fotbalového utkání; herci během představení vstupují do paralelní reality na břeh řeky Volhy, přebývají v ní a vracejí se zpět na jeviště," popisuje Kamila Černá. Na plzeňský festival se tentokrát s inscenací Hard to be a God vrátí jedna z nejkontroverznějších osobností evropské režie Kornél Mundruczó se svým budapešťským souborem Proton Theatre. Krutý a nelítostný příběh z podsvětí mezinárodního sexuálního obchodu je rámován pasážemi ze stejnojmenné novely bratrů Strugackých z roku 1964, jejíž hrdina je nucený přihlížet násilí bez možnosti zasáhnout. Autenticita příběhu je umocněna scénou, kterou tvoří dva pojízdné kamiony. "Ani inscenace Hard to Be a God neztratila – bohužel – na své mrazivé aktuálnosti. Jde o šokující memento mizející lidskosti," říká dramaturg festivalu Michal Zahálka. {loadmodule mod_tags_similar,Související} Na kvalitu souboru Slovenského národného divadla a především na výjimečný výkon Martina Huby v hlavní roli Matthiase Clausena vsadil režisér a nový tamější umělecký šéf činohry Michal Vajdička v inscenaci Před západem slunce. Analýza rodinného rozkladu, odkrývajícího se v situaci, kdy se dobře zabezpečený sedmdesátník zamiluje do dvacetileté ženy, z pera nositele Nobelovy ceny Gerharta Hauptmanna se i po téměř devadesáti letech od svého vzniku stále vrací na divadelní prkna. Výkon vynesl Martinu Hubovi Cenu Dosky 2018. Scénická kompozice Americký císař v koprodukci Štúdia 12 a Divadla Pôtoň byla oceněna jako nejlepší slovenská inscenace loňské sezóny. Režisérka Iveta Ditte Jurčová čerpá z literární předlohy rakouského novináře, redaktora a spisovatele Martina Pollacka, která spojuje dokumentární materiály s beletristickým líčením osudů haličských uprchlíků z přelomu devatenáctého a dvacátého století. "Z konkrétních příběhů nebohých lidí, kteří jdou za americkým snem, se díky výtvarnému řešení i hereckým výkonům stává univerzální obraz těch, kteří hledají světlejší budoucnost pro sebe a své blízké," říká Dora Viceníková.  Z českých inscenací diváci uvidí výběr toho nejzajímavějšího za uplynulou sezónu. "Letos jsme vybrali inscenace, které zastupují velkou šíři témat, stylů i žánrů," uvádí dramaturg Jan Kerbr. Do Plzně tak přijedou Divadlo Na zábradlí s inscenací Persony dle Ingmara Bergmana (režie Jan Mikulášek), Městská divadla pražská s freskou o životě Newyorčanů v polovině osmdesátých let Andělé v Americe (režie Michal Dočekal), Opera Národního divadla s operní adaptací Klímova groteskního romaneta Utrpení knížete Sternenhocha (režie Michal Dočekal), ostravská Komorní scéna Aréna s černou komedií Zabiják Joe (režie Jiří Pokorný), další ostravský soubor Divadlo Petra Bezruče s inscenací proslulé české divadelní klasiky Maryša (režie Janka Ryšánek-Schmiedtová), pražský soubor Body Voice Band s úsměvně melancholickou inscenaci Muzikál třetího věku s písněmi o stáří z dílny písničkáře Jana Buriana (režie Jaroslava Šiktancová), Slovácké divadlo z Uherského Hradiště s dramatizací klasického českého románu Kříž u potoka (režie Martin Františák), pražský Divadelní spolek Jedl s bergmanovskou variací na téma manželství, nevěry a ztráty víry Soukromé rozhovory (režie Jan Nebeský), Klicperovo divadlo z Hradce Králové s inscenací proslulé hry Tankreda Dorsta Fernando Krapp mi napsal dopis (režie Jan Holec) a liberecké Naivní divadlo s dětským hravým, vtipným a poetickým představením Šššš. Šššš. Hůůů. Haf! (režie Michaela Homolová). Domácí plzeňská divadla budou reprezentovat dvě inscenace Divadla J. K. Tyla v Plzni: Modrovous (Sir Halewyn) (režie Natália Deáková) a kafkovská baletní Proměna (libreto, choreografie a režie DekkaDancers), z Divadla Alfa pak Kde domov můj? (režie Jakub Vašíček). V rámci tradičního epilogu ve druhé části festivalu v Plzni vystoupí soubor Cirk La Putyka s novocirkusovou inscenací ADHD se zahraničními akrobaty a tanečníky, dále Dejvické divadlo s inscenací o osobnosti geniálního českého chemika profesora Antonína Holého Elegance molekuly (režie Petr Zelenka) a Divadlo v Dlouhé s divadelně-pohybovou inscenací Dopisy Olze (režie SKUTR). Více informací najdete ZDE.

Čas načtení: 2019-07-29 06:45:16

Milan Urza: Zajímá mě téma náboženského fanatismu

Leitmotiv domácího vězení na první pohled spojuje nový román Milana Urzy Dům bez oken (Torst 2019) kupříkladu s poslední prózou Jakuby Katalpy Doupě. Ze srovnání těchto děl však méně známý autor vychází o poznání lépe – neotřelostí zápletky, silou atmosféry, bohatostí jazyka i mírou psychologizace hlavní postavy.   Co vás inspirovalo k napsání románu Dům bez oken a jaká byla jeho geneze? Odjakživa jsem měl slabost pro zvláštní, atmosférické komorní příběhy, jako je Neonová bible J. K. Toolea nebo McEwanova Betonová zahrada, v nichž hraje ústřední roli dům jako mikrosvět, kde se sen prolíná s realitou. Chtěl jsem sám napsat takový příběh, který by působil jako tíživý sen, halucinace nebo dokonce psychedelický, trochu nepovedený trip. Samotný námět jsem v sobě nosil už mnoho let, než jsem se do něj v roce 2014 pustil a dalších dva a půl roku na něm pracoval. Komorní příběh chlapce vězněného celé roky vlastním otcem sice neoplývá velkým množstvím postav a odehrává se povětšinou v titulním domě, přesto však nepostrádá ani napětí. Velký podíl na tom má umně budovaná atmosféra, stojící na barvitém popisu prostředí i hrdinových pocitů a smyslových vjemů. Měl „dům bez oken“ svůj reálný předobraz? Samotný „pokojíček“, ve kterém hlavní postava stráví většinu života, měl v mojí fantazii podobu skutečného sklepa v mém rodném domě. Když jsem jako malý kluk zlobil, a že to bylo hodně často, někdy mě tam otec (který však jinak nemá s Otcem z mého románu zhola nic společného) na chvíli zavřel a nechal mě vyvztekat. Už tehdy jsem se zaobíral myšlenkou, co když mi už neotevře a já tu budu muset strávit zbytek života. Dům se zahradou v románu zase do detailu odpovídá zvláštnímu domu, který se mi opakovaně zjevoval a dodnes zjevuje ve snu jako dějiště nejrůznějších strašidelných příběhů. Bezejmenný hlavní hrdina, přinucený trávit část svého dětství a dospívání ve sklepě, se má podle svého otce, samozvaného kazatele, stát jakýmsi obnovitelem lidské rasy poté, co bude vnější „Zlosvět“ očištěn blíže neurčenou Apokalypsou. Náboženské motivy prostupují celou vaší literární tvorbou, čím to je způsobeno? Ve skutečnosti náboženské motivy hrají výraznou roli jen ve dvou mých románech, které shodou okolností oba vyšly, ale je pravda, že slouží coby silný inspirační zdroj mých písňových textů a poezie. Na jednu stranu mě zajímá téma náboženského fanatismu, v tom si jsou romány Dům bez oken a starší Jeremiášův vztek podobné. Na stranu druhou sama Bible je nevyčerpatelnou studnicí inspirace a v jejích alegoriích si libovali všichni moji zásadní autoři, od Nicka Cavea přes Leonarda Cohena až třeba po Pavla Zajíčka. Všichni z nich ale – tak jako já – tu biblickou inspiraci tak trochu překrucovali, polemizovali s ní, někdy i dováděli ad absurdum. {loadmodule mod_tags_similar,Související} {mprestriction ids="1,2"} Sám jsem chtěl v této souvislosti vzpomenout vaši novelu Jeremiášův vztek (Trigon 2014), líčící nelehký úděl novodobého proroka, rovněž teprve chlapce (byť obdařeného nedětskými atributy). Nevšední čtenářský zážitek mi tehdy trochu zkazil náhlý a až příliš otevřený konec – pokračování nechystáte? Ach, nedokončenost Jeremiášova vzteku, to je trochu bolestivá kapitola. Ta novela je totiž ve skutečnosti jen první částí zamýšleného příběhu. Tehdy jsem poprvé a naposledy v životě přistoupil k něčemu, co by se nemělo stávat: Nabídl jsem první část k vydání několika nakladatelstvím a dokončení odsunul na později, až jestli někdo projeví zájem. Jeremiášův vztek nakonec vyšel v pražském Trigonu až o neskutečných šest let později a já už na původní myšlenku nedokázal navázat. Vydavatelka s redaktorkou mě tehdy přesvědčily, že ten příběh obstojí i jako torzo, ba že jistá nedokončenost mu právě dodává zvláštní kouzlo. Pro mě je to ale dodnes otevřená otázka. Ačkoliv otcovo zdůvodnění chlapcovy internace v Domě bez oken nemůžeme brát vážně, neboť celý příběh o konci světa je v knize opakovaně zpochybňován, jejich už tak nejednoznačný vzájemný vztah zajímavým způsobem dále problematizuje. Už to není jen syn a vězeň podřízený svému otci a žalářníkovi, ale také vyvolený spasitel a jeho ochránce či průvodce. Ano, a čtenářovi jistě neujdou jemné nuance jejich zvláštního vztahu, nenávist smíšená s láskou, dokonce něhou. Nadto Otec sám je až na několik výjimek vlastně pozorný a obětavý „žalářník“, kterému toho nakonec nemůžeme zas až tolik vytknout. Kromě samotných už zmíněných náboženských motivů je asi zřejmé, že ve vztahu těch dvou jsem se pokusil načrtnout a prozkoumat otázky vztahu člověka a Boha, absolutna či vyšší moci. I my se obvykle vzpínáme k tomu, co nás stvořilo a co nás přesahuje, a přitom nám vlastně nikdo nedal jistotu, jestli to s námi to „něco“ myslí dobře nebo jaké jsou jeho záměry. Někdy se bavím představou, že Bůh je zlý potměšilý joker, který s námi provádí nějaký ulítlý experiment, a my mu za to tady na Zemi stavíme chrámy a skládáme své pokorné díky. Něco z těchto úvah jsem se pokusil prozkoumat i v Domě bez oken.  Aby toho nebylo málo, objevují se zde také náznaky homoerotického puzení, ba dokonce incestu. Hrdinovy hry s jeho jediným kamarádem, oplývajícím podivným vzhledem i zálibami, mohou ve čtenáři vyvolat – stejně jako některé scény s otcem – až pocit znechucení. Přitom jste se ovšem při jejich líčení dokázal vyvarovat nemístné vulgarity.  Ano, protože vulgarita by právě byla příliš návodná a rušila by onen pocit nejednoznačnosti, chtěl jsem zůstat jen u náznaků. Mám rád ambivalenci ve vztazích mezi postavami, kdy si čtenář láme hlavu nad tím, jestli se vlastně milují, nebo nenávidí; tak je to ostatně nezřídka i v samotném životě. A podobně nejednoznačně, jakoby zamlženě s postavami pracují i někteří moji oblíbení autoři, ať už zmíněný Ian McEwan, nebo Ladislav Fuks.  Svůj příběh oživujete četnými retrospektivami a také střídáním vypravěčských perspektiv – ke slovu se tak nepřímo dostává rovněž postava otce, který se svému bezútěšnému životu snaží vtisknout punc výjimečnosti. Navzdory svým mnohdy pobuřujícím činům však není čistě zápornou figurou, člověku je ho občas spíše líto... Vážně líto? Tak to je pro mě trochu překvapivý pohled. Jedna z prvních čtenářek mého rukopisu se vyjádřila v tom smyslu, že si při četbě intenzivně přála, aby všechny postavy konečně umřely a celé to místo nejlépe ještě vyhořelo. Osobně jsem spíš příznivcem zápornějšího, nebo minimálně ambivalentního vztahu čtenáře k postavám knihy, vždycky mě spíš lákali záporní hrdinové, antihrdinové. Ale samozřejmě že i Otec v mém románu je nakonec postava nešťastná, možná trpící, a jako taková si zaslouží i nějaký ten soucit.  Kromě expresivity a naturalismu vyniká váš styl rovněž bohatým jazykem, prozrazujícím notně sečtělého autora. Kdo patří mezi vaše oblíbence? Těší mě váš kompliment, nicméně za sečtělého autora se rozhodně nepovažuju. Ve společnosti literárních přátel bývám spíš ten, kdo jen poslouchá a nad sklenkou vína se jen tak neználkovsky usmívá. Prostě a jednoduše rád čtu. Už jsem zmínil několik jmen a k nim mohu ještě přidat Franze Kafku, Jaroslava Havlíčka, Milana Kunderu nebo současníky Cormaca McCarthyho či mého velkého oblíbence Michela Houellebecqua, který mě nedávno zase znovu odzbrojil svým posledním románem Serotonin.  Váš nový román vyšel v renomovaném nakladatelství Torst a jeho redaktorem se stal uznávaný editor Jan Šulc. Jak to ovlivnilo výslednou podobu textu? To, že mi vyšla kniha v nakladatelství Torst a ještě v péči Jana Šulce, je pro mě malý zázrak, jehož si nesmírně vážím. Vždyť právě před zvonkem Torstu jsem jako patnáctiletý debutant nervózně přešlapoval se svým prvním rukopisem pod paží. Nicméně podobu textu to neovlivnilo vůbec, zůstal beze změny a bez zásahů, snad až na nějaké drobnosti. To je jistě dáno i mou profesionální deformací literárního redaktora – svoje vlastní texty se vždycky snažím dotáhnout do co nejvybroušenější podoby ještě před tím, než je někomu nabídnu.  Vedle psaní se dlouhodobě pohybujete na hudební scéně, ať už jako frontman skupiny První hoře, nebo člen dua Kaspar Melichar. Vnímáte svou hudbu a literaturu jako spojité nádoby? Kromě toho, co jste zmínil, bych ještě rád poznamenal, že v současnosti dokončuju svou první sólovou desku pod jménem Milan Urza a počítám, že sólové tvorbě se budu teď věnovat stále intenzivněji. Spojité nádoby to pro mě jsou v tom smyslu, že ke svým písním si píšu vlastní texty, což je pro mě takové přirozené vyústění mých někdejších básnických začátků. Jinak jsou to ale dva odlišné světy, dvě polohy, které potřebuju k životu – divokost a extroverze hudebního prostředí a na druhé straně samota a ticho literární tvorby. {/mprestriction}  Milan Urza (*1983) je znám jako zpěvák, kytarista a textař alternativní skupiny První hoře a folkového dua Kaspar Melichar, vystupuje rovněž sólově. Pracuje jako historik umění a literární redaktor. Knižně vydal sbírky poezie Uprostřed noci (2003), Pukliny (2008) a romány Slepá planeta (2011) a Jeremiášův vztek (2014). Nyní mu v nakladatelství Torst vyšel nový román Dům bez oken.

Čas načtení: 2022-11-09 17:06:00

Nejlepší omlazující medicína? Pohyb!

Jedna studie zjistila, že jen 15 minut denně středně intenzivní aktivity, prodlouží lidský život o tři roky. A to i u starých lidí. V některých případech dokonce i u chronických stavů trumfla fyzická aktivita léky na předpis. Každý ví, že jakýkoliv pohyb je dobrý - pomáhá udržovat váhu, zlepšuje svalovou pevnost, pevnost  kostí, a dokonce i zvedne náladu. To může také přidat několik let vašeho života.Nedávné studie na Harvardu zjistily, že pohyb může být přinejmenším stejně účinný jako léky, pokud jde o prevenci. Týká se to například srdeční choroby, mrtvice, a diabetes. Cvičení je někdy způsob, jak podpořit tělo bez potřeby nějaké drogy.Výzkumníci z University College v Londýně zjistili, že fyzicky aktivní starší lidé měli nižší riziko artritidy. Důkazy naznačují, že cvičení pomáhá také při kognitivní poruše (lehká duševní porucha obvykle ve vyšším věku). Lidé, kteří cvičí, mají tendenci mít lepší imunitní systém a tělo netrpí tak často záněty. Lehčí aktivity sníží úmrtí z jakékoli příčiny o 14 procent. Stačí např. hrát fotbal po dobu 45 minut nebo hrabat půl hodiny listí či 15 minut odhrabovat sníh.Není třeba podávat atletické výkony, ani nemusíte chodit do posilovny či běžet maratón. Stačí apříklad svižnější půlhodinová procházka denně, pět dní v týdnu.Cvičení je jedním z nejjednodušších receptů, nejtěžší je však jeho každodenní realizace.Nikdy však není příliš pozdě nebo příliš brzy začít se pravidelně hýbat. Dokonce i starší lidé a lidé s chronickým onemocněním by si měli pohyb dopřát a vybrat si takový tréninkový plán, který vyhovuje jejich životnímu stylu. Začněte třeba s chůzí po schodech místo výtahu, nebo si každý den naordinujte procházku alespoň 2 km.Skvělým způsobem pohybu je např. jóga, zlepší rovnováhu a sníží riziko pádů. Pokud nemáte možnost navštěvovat kurzy jógy nebo si pořídit DVD domů, zkuste každý den toto jednoduché cvičení:stůjte na jedné noze alespoň 10 sekund, nohy vystřídejte a zopakujte. Potom se projděte rovně jako kdybyste byli na kladině. Toto cvičení rovnováhy opakujte 3x denně.Pokud nejste schopni se postavit na delší dobu, občas rozhýbejte nohy kýváním dopředu a dozadu, abyste zlepšili průtok krve. Dokonce i lidé, pro které je pohybová aktivita bolestivá, jako jsou pacienti s osteoartrózou,  mohou těžit z cvičení a posílit  svaly kolem kloubů. Ti by se ale měli poradit se svým lékařem, který by vám měl správné cvičení poradit.

Čas načtení: 2024-02-25 13:55:00

Pepa Kůrka a Angie Mangombe: Bolestivá nehoda! Modrý zadek i sedřená záda

Angie Mangombe a Pepa Kůrka se proslavili nejen díky pořadu Výmena manželek. Před nedávnem zamilovaná dvojice informovala o tom, že jejich svatba by měla proběhnout letos o prázdninách. Přípravy jim ovšem zkomplikovala velmi nepříjemná a bolestivá nehoda...

Čas načtení: 2024-03-12 07:00:00

Ranní úvaha: Jan M. Heller: Mercedes

Mezi nejvýznamnější procesy, které změnily tvář poválečné Evropy, byl přísun levné pracovní síly z balkánských zemí a Turecka. Těch změn vrytých do tváře – nebo spíše těla – kontinentu je řada, ale jedna čára života byla, zejména v 60. a 70. letech, obzvláště dlouhá a místy bolestivá: evropská silniční trasa číslo 5, obecně známá jako Gastarbeiterroute, vedoucí zhruba z Mnichova do Istanbulu a Soluně.

Čas načtení: 2024-03-27 10:27:36

Spoušťové body a fascie [Roland Gautschi / Poznání]

Spoušťové body jsou bolestivá, dlouhodobě zkrácená a špatně prokrvená místa ve svalové tkáni, která často způsobují přenos bolesti. Bolest si můžete sami zmírnit ošetřením svalů a fascií.

Čas načtení: 2024-03-30 17:00:00

Na Kypru se objevili obří nebezpeční brouci. Číhají ve vodě, kousnutí velmi bolí

Na Kypru vědci objevili obří vodní brouky, kteří by mohli vystrašit turisty a místní obyvatele. Tvorové, kteří jsou zároveň největším evropským vodním hmyzem, jsou totiž nechvalně známí tím, že se zakusují do prstů na nohou a způsobují bolestivá zranění.

Čas načtení: 2024-03-31 05:50:00

Evropu obsazují obrovské ploštice. Jsou velké jako dlaň a napadají i lidi

Vědci objevili poprvé na Kypru obrovské vodní ploštice, které dorůstají až do délky 12 centimetrů. Na ostrov se podle nich dostaly z pevniny, ale jak a proč, to pro ně zůstává záhadou. Odborníci zjistili, že brouci napadli východní pobřeží Kypru, a nabádají proto k opatrnosti. Ploštice totiž podle nich mohou způsobit bolestivá kousnutí. V posledních letech tento hmyz začíná stále častěji vyhledávat i severnější oblasti Evropy, než je Středomoří.

Čas načtení: 2016-04-13 00:09:13

Příušnice: Jak se šíří a jaké jsou jejich příznaky?

 Příušnice jsou infekční onemocnění způsobené virem ze skupiny paramixovirů, postihující slinné žlázy, zejména příušní. Příušní slinné žlázy najdeme v oblasti mezi dolní čelistí a lalůčkem ušního boltce. Tato oblast je při infekci zduřená, oteklá a bolestivá. Jedná se o rychle se šířící, vysoce nakažlivé onemocnění, které se přenáší vzduchem.

Čas načtení: 2024-04-18 06:00:00

Lékařka: Dárce ledviny nemusí být příbuzný. Ale musí tam být emotivní vazba

Chronickému onemocnění ledvin se říká tichý zabiják, protože ho dlouho nedoprovází žádné příznaky. Na druhou stranu ledvinová kolika je věc natolik nepříjemná a bolestivá, že ji nikdo znovu zažít nechce. Nefroložka Silvie Rajnochová-Bloudíčková z IKEM v podcastu 120 na 80 vysvětluje, kdy a jak ledviny bolí a proč nezapomínat na prevenci.

Čas načtení: 2024-04-24 00:00:00

Téměř všichni s diagnózou diabetu 2. typu bývají obézní jedinci, upozorňuje vědkyně

Epidemie diabetu je téma ­celospolečenského formátu a vyžaduje bolestivá opatření. Její důsledky dopadají na sociál­ní i ekonomickou úroveň a financování léčby cukrovky z veřejných peněz bude čím dál náročnější. „V období druhé světové války...

Čas načtení: 2024-05-17 00:00:00

Ztráta domácího mazlíčka: Jak se vyrovnat s bolestí

Smrt domácího mazlíčka je nesmírně bolestivá událost. Návrat do každodenního života bez věrného zvířecího společníka není snadný. Psi a kočky jsou často považováni za nejvěrnější přátele. Doprovázejí nás každý den, rozesmívají nás a svým nadšením nám pomáhají zapomenout na starosti. Ztráta je natolik traumatizující, že psychologie považuje úzkost či nespavost způsobenou smrtí mazlíčka za stav vyžadující odbornou pomoc.

Čas načtení: 2024-05-22 10:19:00

Z nachlazení rakovina hrtanu: Bez léčby do roka zřejmě zemřete, řekli lékaři Markovi (49)

Tato bolestivá slova si vyslechl strojvedoucí pražského metra pan Marek Řehák (49), kterému lékaři diagnostikovali nádor hrtanu. Přes negativní vyhlídky mu však pozitivní mysl, špičkoví lékaři a následná lázeňská péče nakonec pomohli zákeřnou nemoc překonat. 

Čas načtení: 2024-06-07 19:45:00

Masturbace při menstruaci přináší spoustu pozitiv

Bolestivá a dlouhotrvající menstruace už vás sužovat nemusí. Hoďte si pár masturbačních chvilek a bude po starosti. Dokonce se i mnohem lépe vyspíte. Kdo se o tom osobně přesvědčí?

Čas načtení: 2024-06-09 10:12:32

Euro 2024: Velká rána pro český tým. Sadílek bude na turnaji chybět po nehodě na kole

Pro český tým přichází opravdu nečekaná a docela bolestivá rána. Přišly totiž zprávy o tom, že na Euru 2024 se budeme muset obejít bez Michala Sadílka. Člen základní sestavy si po zápase s Maltou přivodil zranění po nehodě na kole. Tržná rána na noze ho do hry nepustí a Ivan Hašek zvažuje náhradu.