EUR 24,620 || 
JPY 14,311 || 
USD 21,100 || Vidlák Sterzik podporuje násilníky a je to zakomplexovaný člověk.
Čas načtení: 2025-06-02 10:25:00
„Vůně zděšení.“ Polsko v šoku. Hledá se viník prohry liberálního kandidáta
„Miluju tu vůni zděšení na levici při popíjení ranní kávy,“ napsal k výsledku polských prezidentských voleb bývalý konzervativní polský europoslanec Janusz Korwin-Mikke. A liberálně smýšlející občané jsou opravdu hluboce zklamaní. I v Česku. Výsledek voleb popisují jako promarněnou šanci. Věští těžké časy. Pro Polsko i pro EU.
\nČas načtení: 2019-11-11 08:40:42
Hledání levice v roce 1989: Pohled na reformní proud uvnitř KSČ
Od pádu komunistického režimu v Československu náš již dělí tři desítky let. Od té doby byla vydána řada publikací, studií různé kvality, které se tímto zlomem zabývají. Zde se soustředíme na málo známý obraz hledání a tápání skupiny lidí, kteří věnovali mnoho energie tomu, aby období přestavby směřovalo k reformě tehdejšího reálného socialismu, tehdy ještě komunistické strany, která již ztratila svoji funkci jako politická strana. Uvědomovali si, že s překonáním režimu zatíženého řadou historických problémů, křivd, včetně zločinů, může dojít i k eliminaci toho pozitivního, co bylo za dobu po r. 1948 vybudováno. Představovali významnou část intelektuálního potenciálu lidí, ať v řadách komunistické strany, či nekomunistické opozice, nejen šedé zóny. Historie tohoto proudu je dodnes prakticky nezmapována, pro veřejnost to pak zejména ve sdělovacích prostředcích vyznívá, jako by skutečně všechno bylo v rukou vítězů sametové revoluce. Kdo je levice? Názory na to, kdo tehdy koho považoval za autentické levicové hnutí, se ovšem lišily. Za jediné autentické a důsledné síly levice v Československu krátce před prvními svobodnými volbami v červnu 1990 byla podle stati v časopisu Levé alternativy „Polarita“ považována levicová politická hnutí, která vznikla jako nezávislé struktury ještě před listopadem 1989, tj. Levá alternativa, Československé anarchistické sdružení a Obroda – Klub za socialistickou přestavbu. Ty se nacházely zcela mimo komunistickou stranu. Možnosti a vliv levicové opozice v období akutní krize a rozpadu byrokratického socialistického systému nelze přeceňovat, je nutno si uvědomit, že ji představovaly nepříliš početné skupiny, zejména inteligence, které byly velice heterogenní. Samotný pojem levice, jakož i reformní komunisté byl pro veřejnost, která se podílela na statisícových mítincích v listopadových dnech roku 1989, do jisté míry vágním, zprofanovaným, rychle zastíněným občanskými hnutími v čele s Občanským fórem. Pojem levice byl spojován především s poraženým režimem. Byl to pojem v podstatě pro velkou část společnosti odepsaný. Nekonstituovaná, heterogenní levice tedy nemohla sehrát nějakou vysoce významnou roli. Navíc prohrála souboj o čas. V procesu rozpadu systému, který sám sebe deklaroval jako levicový a socialistický, byli představitelé části opozičních levicových skupin integrováni do občanské opozice jako celku (např. Obroda, vznikající sociální demokracie atd.), ve smyslu souborného hnutí. Institucionální krize postihla celou KSČ, ne tedy pouze její reprezentaci. Označením institucionální krize však budiž vyjádřeno, že nejde o totální kolaps této strany, která přestala být stranou politickou a stala se státostranou, ale právě o kolaps principů a fungování její organizační vybavenosti, výbuch neschopnosti nomenklatury, která sledovala jako každá jiná zájmová skupina své cíle. V nižších složkách se tento kolaps projevil ochabnutím aktivity, neschopností jakékoli racionální akce, v důsledku očekávání příkazu, či rozhodnutí „shora“, které však již nikdy nepřišlo. Domácí hospodářské potíže, narůstající krize sousedních států sovětského bloku, deklarovaný politický obrat vedení KSSS a zklamání z neochoty sovětských perestrojkových vůdců vyjádřit se k roku 1968 na základě teze o nevměšování se do vnitřních záležitostí druhého státu, na straně druhé i mezinárodní situace, která se vyznačovala neústupností Západu a slábnutím sovětského bloku, rychle rozrušovaly kvazi stabilitu československého normalizačního režimu. I mezi původně jednotnými normalizátory se rozhořel urputný zápas o nové přerozdělení mocenských pozic. Vývoj veřejného mínění v 80. letech Normalizační režim přestal plnit základní podmínku jakési nepodepsané, ale většinou akceptované „společenské smlouvy“, totiž zajištění trvalého růstu životní úrovně, a tím se i uvolňovala jeho materiální závislost a zainteresovanost na něm. Obyvatelstvo přestávalo mít zájem na jeho existenci, jak to naznačují i výsledky průzkumů veřejného mínění o vedoucí úloze KSČ. Tím se otevřeně začala projevovat kritičnost k politickému systému v ČSSR; téměř jedna polovina respondentů jej považovala za nedemokratický. Dlouhodobě narůstala nespokojenost se způsobem uplatňování vedoucí síly strany. Jestliže v roce 1986, kdy tato otázka byla poprvé položena, považovalo vedoucí úlohu KSČ za důležitou 67 % respondentů a 23 % za nedůležitou, pak v červnu 1989 odpovědělo kladně již jen 41 % a záporně 37 %. Na tuto otázku odpovídali občané i na přelomu listopadu a prosince 1989 (již v podstatně jiné atmosféře, kdy už se mohli vyjadřovat bez zábran). Souhlas s vedoucí úlohou KSČ vyslovilo pouze 14 % a nesouhlas celých 82 % respondentů. Sociolog Miroslav Vaněk dospěl k závěru: „Údaje za čtyři roky před sametovou revolucí potvrzovaly všeobecnou nespokojenost a odklon občanů od KSČ.“ {loadmodule mod_tags_similar,Související} {mprestriction ids="1,2"} Akutní krize a rozpad režimu Pro kriticky založenou část komunistů byl nepřijatelný způsob, jakým vedení strany reagovalo na události v Polsku, nejnověji volby do Sejmu v červnu 1989, vývoj v Maďarsku, jeho způsob posuzování pozice vedení SED v čele s Erichem Honeckerem v NDR, způsob vyrovnávání se s faktem, že v zemi stoupá aktivita opozice, vliv disentu (zejména po uveřejnění Několika vět) i jakým způsobem vedení proti opozici postupuje. Souhrnně řečeno, se však již jednalo o něco jiného. Slovy Oskara Krejčího, tehdy politického poradce předsedy vlády Ladislava Adamce: „Na jaře 1989 se nevedl zápas o to, zda se byrokratický socialismus podaří udržet, ale o to, jakým způsobem odejde ze scény – zda v potocích krve, nebo dohodami u kulatého stolu“. Kolaps režimu byrokratického socialismu v Československu v roce 1989 byl součástí podstatně širšího geopolitického procesu, který již probíhal řadu let, šance obnovení socialismu byly ztraceny potlačením pražského jara a následným vývojem v 70. letech. Reformní směry uvnitř komunistické strany a jejich osudy Je nutno souhlasit s obecným zjištěním Anny Grzymala-Busse, že reformní úsilí uvnitř KSČ v 80. letech prakticky prošlo bez ohlasu stranických orgánů, tím spíše veřejnosti. Převládala představa, že „KSČ byla stagnujícím, nereformovatelným hrochem, skutečným projevem zkostnatění po pražském jaru 1968 a následných stranických čistkách“. Autorka ovšem dodává, že i přes tristní situaci této státostrany vzniklo několik pokusů usilujících o reformy, resp. směřujících k reformám, pochopitelně v letech 80. Reformní proudy uvnitř KSČ, pokud je takto podmíněně nazýváme, protože jejich skutečný vliv na aparát a vedení byl velice slabý, až mizivý, představovaly spíše „ostrůvky“ tvořené jednotlivými skupinkami, jejichž kontakty, spojení, spolupráce, společné diskuze, s výjimkou v Praze, byly zprvu slabé. Tvrdé vystoupení jednotek VB proti demonstrantům na Václavském náměstí v Palachově týdnu v lednu 1989 vyprovokovalo řadu členů strany k napsání protestních dopisů, které adresovali přímo generálnímu tajemníkovi ÚV KSČ Miloši Jakešovi. Mezi ostré kritiky náležel i Miloslav Ransdorf, vědecký pracovník Prognostického ústavu ČSAV, který se podílel na přípravě petice podepsané více vědeckými pracovníky v téže věci. Ransdorf zaslal i „přestavbový dopis“ L. Adamcovi, jehož jádrem bylo směřování „…k ústavním změnám a škrtnutí článku 4 ústavy“. V únoru 1989 zejména v Praze proběhla řada vášnivých diskuzí např. na ČVUT, mj. i v sále Dopravních podniků, kde se v rámci perestrojkové atmosféry ostře kritizovala neschopnost vedení KSČ využít manévrovací prostor, který stále existoval. Jednotliví reformisticky orientovaní členové strany si byli vědomi své roztříštěnosti, neschopnosti vystoupit jako celek. Stranické vedení připravovalo návrh nové ústavy, další hospodářské reformy, které měly být odstartovány v lednu 1990. Přípravy však probíhaly více utajeně, natož aby se o rozsahu reforem a jejich klíčových bodech veřejně a otevřeně diskutovalo. „Veřejnost se ovšem nedověděla o připravené ekonomické reformě, ani o návrhu ústavy, kde byly velkorysé garance politických a občanských svobod, včetně akceptování vídeňských konvencí o lidských právech. Skutečností je, že jejich přijetí Marián Čalfa spíše brzdil, stejně jako opuštění článku 4 Ústavy ČSSR,“ jak napsal Miloslav Ransdorf. Tyto nezveřejněné materiály nemohly mít pochopitelně žádný ohlas ve stále kritičtější veřejnosti, ve které se již zvedaly hlasy odporu, byť početně zdánlivě slabé. Naopak vedení strany postupně zostřovalo pronásledování snad jediného potenciálního partnera reformních komunistů, hnutí Obroda (klubu pro socialistickou přestavbu). Je zřejmé, že mezníkem pro vývoj nekomunistické opozice byla setkání Václava Havla s Alexanderem Dubčekem na jaře 1989 a tvrdý postup bezpečnostních orgánů proti Obrodě v červenci 1989. Společnost Bohumíra Šmerala Chronologicky nejdříve vcházel do povědomí (v rámci Prahy) diskusní klub, neformální sdružení levicově orientovaných občanů, převážně komunistů, které vzniklo v průběhu jara-léta 1989. V létě 1989 se rozhodli ustavit Společnost Bohumíra Šmerala. Ještě před tím skalní stalinisté zamýšleli vytvořit Společnost Klementa Gottwalda, což nenašlo velkou odezvu. Naopak myšlenka utvořit jádro pro reformu strany s odkazem na dílo a politickou činnosti B. Šmerala, významného představitele české sociální demokracie a zakladatele v dobách Rakouska-Uherska, KSČ ohlas měla. Její aktivní jádro opět tvořili někteří pracovníci Městské politické školy KSČ v Praze (v Praze – Karlín), Kabinetu politické výchovy (Karoliny Světlé), Miloslav Ransdorf z Prognostického ústavu ČSAV i z jiných výzkumných institucí mimo stranická zařízení, jakož i užšího okruhu dalších sympatizantů, ze všech částí společnosti, především intelektuálů všech profesí, resp. inteligence. Klub byl budován na neformálním základu. Počet členů dosáhl na podzim něco málo přes stovku osob, spojovaných především osobními vazbami. Prostor pro zasedání poskytla MPŠ KSČ v Karlíně. V průběhu roku 1989 probíhaly ve Společnosti neformální diskuse, přidávali se i další zájemci. Radim Valenčík získal skupinu lidí z Vysoké školy ekonomické, mezi nimi i Miroslava Ševčíka a další. Konflikty vznikaly kolem diskusí k programovým otázkám. V diskusích předkládal řadu konceptů a návrhů Miloslav Ransdorf. Požadoval v nich též zrušení výsledků stranických pohovorů z roku 1970, ustavení „opozice v rámci partaje“, možnost spolupráce s již existující Obrodou. V období do listopadu, pokud se nám podařilo zjistit, Společnost nevydala žádné prohlášení, jímž by se veřejně prohlásila za reformní skupinu, resp. zveřejnila své stanovisko k některým problémům, kterými společenský vývoj překypoval. Na podzim 1989 se klub připravoval k oficiálnímu ustavení, byly připravovány i základní programové dokumenty, jejichž autorem byl opět M. Ransdorf, ve spolupráci zejména s Rudolfem Převrátilem, Miroslavem Grossmannem, Pavlem Smutným a dalšími. V říjnu 1989 se v bytě M. Ransdorfa konala pracovní porada organizátorů, kteří se dohodli na oficiálním ustavení Společnosti. 14. listopadu 1989, kdy měl být rozpuštěn Prognostický ústav ČSAV (?) nadřízenými orgány (?), se vedení Společnosti dohodlo, že v průběhu dvou týdnů by se měla změnit v oficiální stranickou platformu. Je do jisté míry příznačné, že první oficiální vystoupení přišlo pozdě, v době, kdy již kritická slova Společnosti vyzněla zcela jinak. Zástupci klubu si totiž 13. listopadu objednali místnost v Domě politické výchovy MV KSČ na první veřejné zasedání klubu, a to na 27. listopadu. Termín byl směřován před den lidských práv 10. prosince, kdy se očekávalo vystoupení opozice. Byla to z pohledu snah reformních komunistů „fatální chyba“? V duchu „všechno pozdě?“ Ransdorf ve svých pamětech později připomněl, že v napjatých dnech, které následovaly po 17. listopadu, „pochopil, že KSČ nemá žádný krizový ani ústupový scénář. Moc vyvanula z budovy ÚV neskutečně rychle, až to opozici zaskočilo“. Demokratické fórum komunistů Události 17. listopadu 1989 podnítily členy klubu k urychlenému, ale opožděnému vystoupení. Řada z nich hned poté, co se dozvěděli, co se stalo onoho večera na Národní třídě, rozvinula velice intenzivní činnost. V prvním týdnu sametové revoluce, kdy na Václavském náměstí demonstrovalo denně až sto padesát tisíc lidí, členové Společnosti horečně diskutovali, snažili se zhodnotit situaci, připravovali programové prohlášení, zatímco vedení strany dále mlčelo. Členové Šmeralovy společnosti se sešli 27. listopadu, aby se dohodli na přejmenování společnosti na „Demokratické fórum komunistů“, jež mělo působit v rámci komunistické strany. Současně DFK vydalo prohlášení a programové teze. V prohlášení se mj. uvádělo: „Sympatie k myšlenkám socialismu mají v československé společnosti hluboké a mnohostranné kořeny. Avšak stalinský systém přinesl hořká zklamání a velké ztráty. Pokus o zásadní obrat v roce 1968, zdůrazňující neoddělitelnost socialismu a demokracie, vyvolal nové naděje na obrodu KSČ a společnosti a získal straně nebývalou podporu obyvatelstva. Ale tragická a neospravedlnitelná intervence armád Varšavské smlouvy a následující tzv. normalizace zasadila takovým snahám těžkou ránu. KSČ ze svých řad vyloučila tisíce občanů, kteří se pro obrodný proces angažovali. Nekompromisní nastolení monopolu moci znovu nadlouho oddělilo lid a stranu od privilegovaného vedení. Lží a zastrašováním byla umlčena většina členské základny strany a společnosti vůbec. Uvědomujeme si, že mezi členy strany je mnoho osobně čestných lidí s přirozenou autoritou, kteří nepropadli politické a morální korupci, zachovali si demokratické cítění i kritický odstup od politiky strany a nejednou jej vyjádřili. Většina však zatížila své svědomí tím, že nenašla odvahu otevřeně vystoupit se zásadním protestem proti diktátu, lži a pokrytectví. Jsou to poctiví dělníci, zemědělci, vynikající odborníci, pracovníci všech profesí. Bez jejich nadání a obětavosti se československá společnost může jen těžko obejít. Jsme vedeni snahou najít platformu pro jejich obrodnou iniciativu, pro svobodnou a starými předsudky nezatíženou diskuzí v období před sjezdem KSČ. Očekáváme, že tato platforma zároveň napomůže k rozchodu s těmi, kteří svými postoji a činy kompromitovali KSČ před veřejností.“ Období, kdy z KSČ odcházely statisíce členů (kteří byli jejími členy s velice diferencovanými motivacemi), další desetitisíce hledaly cestu pro pochopení vývoje, pro podporu společenských změn, tu však chápaly jako podporu společnosti sociálně spravedlivé. Na základě výzvy prvního prohlášení se hlásily do DFK tisíce osob. Údaje, které uvádí polská autorka Anna Grzymala zřejmě nejsou přehnané, tj. odhad mezi 10–60 000, i když bychom se klonili spíše ke středu uvedeného údaje. Dokumentují tak do určité míry stav tehdejší mysli ne nevýznamného počtu členů i nečlenů KSČ, levicově orientovaného, kritického intelektuálního potenciálu společnosti, kteří viděli význam zvratu po 17. listopadu do značné míry ve smyslu cesty socialistického, resp. sociálně demokratického rozvoje. Sympatizanti DFK (ještě stále uvnitř strany, ale co to znamenalo v dynamicky se vyvíjející situaci) se hlásili z řady míst v České republice, na Slovensku bylo zastoupení nižší, i vzhledem k poněkud jiné situaci. Mezi původní cíle skupiny, vtělené i do programového prohlášení náležela revize a přehodnocení roku 1968, smetení normalizačního Poučení z krizového vývoje. Současně byl položen požadavek přetvořit stranu v duchu reformních komunistických stran v Polsku a Maďarsku. V polovině prosince 1989 se DFK vyjádřilo pro přímé volby prezidenta republiky. 14. prosince demonstrovalo před budovou ÚV KSČ a redakcí Rudého práva. DFK mělo podle původních představ působit jako frakce v rámci komunistické strany, o dva týdny později se představy změnily v pojetí působení DFK uvnitř strany a mimo ni. Názory uvnitř se rychle diferencovaly, zejména v otázce, zda setrvat v KSČ, či odejít. Rudolf Převrátil a další se vyjadřovali pro činnost DFK mimo stranu, Ransdorf naopak prosazoval názor, že DFK musí zůstat v rámci KSČ a „podílet se na její přeměně, pokud možno být motorem tohoto procesu“. Cílem bylo otevřené pojetí komunistického hnutí, spojující úsilí o obnovu, současně s kontinuitou. Co se týká analýzy občanské společnosti, navazovaly v mnohém programové teze DFK zejména na myšlenky Antonia Gramsciho. Jedním z významných spoluautorů tezí byl Ransdorf. Programové teze DFK obsahovaly mnoho z filozoficko-politických úvah M. Ransdorfa. Zejména se jednalo o pasáže „Socialismus a moderní civilizace“ a „Socialismus a nová společenská racionalita“. V části, která se týkala hospodářské problematiky, Ransdorf rozvinul koncept československé hospodářské reformy pro 90. léta vypracovaný v Prognostickém ústavu. DFK v listopadových dnech 1989 vyvíjelo relativně silný tlak na modernizaci KSČ. „Sjezd bezvýchodnosti.“ Mimořádný sjezd KSČ 19.–20. prosince 1989 DFK vyvíjelo v hektických dnech po 17. listopadu velký tlak na modernizaci KSČ, své slovo se pokusilo pronést i na sjezdu KSČ, který probíhal 19.–20. prosince 1989 a jehož se zúčastnilo na 1 530 zvolených delegátů. Proběhl v nedávno zbudovaném pražském sjezdovém paláci (nyní Kongresové centrum). Režie tohoto jednání byla v rukou špičkových funkcionářů Socialistického svazu mládeže (SSM), zejména Vasila Mohority, Širokého. Sjezdu se zúčastnilo 50 zástupců DFK jako pozorovatelé. DFK vydalo v průběhu sjezdu několik čísel Sjezdového zpravodaje DFK). Zástupci měli ovšem velice malé možnosti prezentovat své názory z tribuny sjezdu. Byli často napadáni účastníky sjezdu jako rozbíječi strany, a to ve velice ostrých diskuzích. Přesto však DFK bylo jako takové vedením sjezdu méně a řadou delegátů daleko více respektováno a jeho tiskové konference byly sledovány se zájmem. DFK požadovalo na sjezdu frakční status, organizace DFK měly mít status základních stranických organizací, k dispozici jim měl být malý aparát, časopis, část finančních prostředků strany. Z těchto požadavků nebylo prakticky splněno nic. DFK svedlo neúspěšnou bitvu na sjezdu, těžko se mohlo prosadit, když kromě jediného vystoupení svého mluvčího nedostalo více slovo. Se závěry sjezdu DFK vyjádřilo nespokojenost. Mezi názory jednotlivých členů DFK, kteří se účastnili prosincového posledního sjezdu KSČ, byly značné názorové rozdíly, odpovídaly i onomu opožděnému hledání, jak reagovat na rychle se vyvíjející politický vývoj. DFK reagovalo na „sjezd bezvýchodnosti“ dalším kritickým prohlášením a rozhodnutím zahájit budování nových organizací DFK v regionech. Tento tlak však přišel pozdě, až po rozhodující události 17. listopadu, kdy výbuch občanské nespokojenosti (ať už byl iniciován nebo ne) rozmetal představy o reformních změnách. Dynamika společenských a politických změn nabrala zcela jiné tempo a postupně také orientaci, rychle se zde objevil nový, silný společenský proud. Pochopitelně v tomto proudu uvnitř komunistické strany mnozí členové strany, včetně některých jeho zakladatelů, viděli pouze určitý odrazový můstek, kterým by se dostali mimo stranu, a tak by se v očích kritické demokratické veřejnosti „očistili.“ Řada z nich se domnívala, že tempo polistopadové obnovy komunistické strany je pomalé, a proto přistupovali i k zakládání jiných politických subjektů. Samotné DFK se počátkem ledna 1990 začalo rozpadat, jeho vliv rychle slábl, sympatizanti přecházeli do jiných uskupení odštěpujících se od komunistické strany. Tříkrálové jednání DFK 6. ledna 1990 Více než 2 500 sympatizantů a aktivistů z celé České republiky se sešlo na jednání 6. ledna 1990 v Praze. Přítomni také byli zástupci KSČ a Obrody. Atmosféra na setkání byla velice vzrušená. Ze zástupců Koordinačního výboru DFK zde byli mimořádně aktivní Rudolf Převrátil, Jaromír Sedlák, Pavel Smutný, Milan Maršálek, J. Maczner a Ladislav Zvolský. Čilá aktivita DFK přišla jednoznačně pozdě. Výbuch občanské nespokojenosti smetl všechny představy o reformách starého systému a společenská změna nabrala zcela jiný kurs. Kromě toho bylo zřejmé, že řada lidí neviděla v tomto hnutí nic jiného nežli můstek jak vystoupit ze strany. Pro jiné bylo tempo obnovy komunistické strany příliš pomalé, částečně oprávněně. Po dlouhém váhání se Koordinační centrum DFK rozhodlo 26. ledna 1990 politický proud, který představovalo, budovat jako samostatnou moderní levicovou politickou stranu. Současně se formovalo několik skupin, které se pokusily představit své narychlo formulované programy se socialistickým zaměřením. Podle názoru členů strany „DFK byla houba, která umožňovala, aby se KSČM stala masovou stranou“. Zklamání z neúspěšného startu DFK vedlo k další diferenciaci. Nejdříve se odštěpila skupina, která si dala název Nezávislá levice, poté Československé demokratické fórum, které se jediné zúčastnilo parlamentních voleb v červnu 1990. Zřejmě největší část, především členstvo mimo Prahu, zůstalo v KSČ, nyní již KSČM. {/mprestriction} Autor je historik a působí v Historickém ústavu AV ČR.
Čas načtení: 2024-09-27 11:01:00
Apple vstupuje do éry! Přichází revoluce, nebo další zklamání?
Přes počáteční zklamání z iPhonu 16 zůstává dlouhodobý růstový potenciál Applu silný. Analytici předpovídají, že inovace v oblasti umělé inteligence přinesou společnosti nové růstové příležitosti. Článek Apple vstupuje do éry! Přichází revoluce, nebo další zklamání? z webového portálu Finex.cz.
Čas načtení: 2019-08-20 20:53:40
Ne vždy se cvičit sám vyplatí. Trenér hlídá cviky i vaše zdraví
Jaká je největší chyba sportovců - samouků? Odkoukat cviky na sociálních sítích nebo z internetových videí a vrhnout se bezhlavě do cvičení. Člověka, který se sice s dobrým úmyslem, ale bez znalostí, pustí do cvičení, brzy čeká zklamání. V tom lepším případě na sobě nebude pozorovat změny tak rychle, v tom horším přetíží některý ze svalů nebo kloubů a bude trpět bolestí. Bolest, zklamání i nulové výsledky pak často vedou k tomu, že přestaneme cvičit úplně.
Čas načtení: 2020-04-19 18:32:40
Filmy se dělí na ty, které nás zajímají, a na „blbosti“. Nejsme-li zrovna filmoví vědci, vybíráme si do značné míry amatérsky. A já se ptám: „Podle čeho?“ Pokusme se to vzít popořádku. Hodně lidí si vybírá film podle herců. Či pouze herce. Na tom principu stál a stále dost stojí hollywoodský „systém hvězd“. A co to vlastně znamená? Všichni víme. I to, že Tom Cruise je ikona, proti které se konkurenční studio každoročně bojí nasadit tzv. letní blockbuster, protože by jej charisma tohoto herce přebilo. Není tudíž ani moc divu, že máte osoby, které prahnou – i zpětně – vidět všechny snímky, kde se Cruise objevil. I jen mihl. A pro některé to tedy pak může být zklamání. Zas tak dobrým hercem totiž Tom Cruise nikdy nebyl. Podobně diváci zapínají televizi ve chvíli, kdy dávají něco s Clintem Eastwoodem, Jeanem-Paulem Belmondem, Gene Hackmanem, Anthony Hopkinsem, Steve McQueenem, Liamem Neesonem, Peterem Sellersem. To jsou zavedené firmy, i když ve svých raných filmech, ano, někdy taky zklamou. A najdou se bláhoví lidé, kteří viděli kvůli Eastwoodovi všechny díly starého seriálu Rawhide (a že jich je několik set). Další možnost výběru? Podle režiséra. A nemusí tak, říkám, vydělovat filmy jen úplní fajnšmekři (anebo dokonce snobové). I nejjednodušší člověk, kterému pouštíte cokoli od Hitchcocka, přece velmi rychle pozná, že je to „stavbou“ nějak lepší. Podobnou zárukou jsou dnes třeba Spielberg či Nolan. Dost intelektuálským výběrem filmu, na který se budu dívat, je ovšem výběr dle autora předlohy. Tak například byl tvůrcem původní knihy Arthur Conan Doyle, i „musíme“ vidět všechny adaptace jeho Ztraceného světa i veškeré existující filmy se Sherlockem Holmesem, které se již dnes stěží dají spočítat. Lze se však, uznávám, systematicky dívat i na adaptace děl Dostojevského, to je samozřejmé. Ale lovci, kteří přistupují k filmům takto, bývají nejčastěji zklamáni. Herec Cruise či režisér Spielberg, to jsou totiž sázky na jistotu. Ale která adaptace Robinsona je ta nejlepší? Někteří spisovatelé, dodejme, psali rovněž filmové scénáře, i vyskytnou se jejich fanoušci, kteří „jdou po filmu“ právě pro ono autorství. A tady opět pozor. Psát knihu – a psát hru či scénář, to je rozdíl. Veliký. A někteří – i dobří – autoři... to druhé zkrátka „nedali“. Ale pokud již měli slavné jméno, nechali je přesto v titulcích. Výběr podle režiséra, scénáristy (Vladimír Körner!) či dokonce autora předlohy je ovšem výběrem intelektuálským a daleko typičtější je onen „hvězdný“ výběr („Hraje v tom, prosím vás, ten starý, dobrý a osvědčený James Stewart?“) či výběr dle hlavní hercem představované figury. Figurou může být už zmiňovaný Sherlock, ale podobně populární jsou Tarzan či Dracula. Anebo hrdinové komiksů. Spiderman, Superman, Batman... Zrovna nedávno vyslovil dokonce kdosi názor, že je Hollywood v krizi, protože se už nechodí na charismatické herce, ale na tyto fiktivní FIGURY. Na druhou stranu... Občas dojde ke značnému ztotožnění herce a postavy. Hannibal Lecter je – například – Anthony Hopkins, i když nejen on (a viz prequel a televizní seriál), a Norman Bates z příběhu (románového, ale hlavně filmového) Psycho je jednoznačně totožný s Anthony Perkinsem. Ne že by filmaři Blochovu knihu neadaptovali znovu a s jiným hercem, ale... Úplně ono to nebylo. Asi jako poručík Columbo těžko najde někdy nového představitele. A ani ten inspektor Clouseau, a to píšu ve vší úctě ke Steve Martinovi, jej nenašel. Od figur teď přejděme – spolu s amatérským a neprofesionálním divákem – k historickým postavám. Takovou je třeba Napoleon. Jistě by se teď přihlásili jeho fanoušci, kteří viděli většinu filmů, ve kterých jej někdo hrál, a nesledovali ty snímky jen kvůli hercům (například Herbertu Lomovi), ale prvořadě kvůli Napoleonovi. Další jsou fanoušky literátů, a tak si například nenechají uniknout film o životech Enid Blytonové či Roberta Howarda. Je vůbec ještě na zemi spisovatel, o kterém film natočen nebyl? Pochybuji. A filmy se – samo sebou – natáčejí také o slavných zpěvácích a někdy ještě mohou hrát sami sebe. Či o slavných hercích, to se už podaří málokdy. A Richard Downey Junior – například – ještě před Dolittlem, Ironmanem a Holmesem dost obstojně a únosně zahrál Charlie Chaplina. Nemusí samozřejmě jít jen o historickou postavu – a film si někdo rád vybere prostě už na základě historické události, již chce vidět. Zde ovšem často klame název. Stalingrad pak nemusí podat celý, natož pak přesný obraz dotyčné bitvy, a Ztraceni v Mnichově nepředvádí mnichovské události v Československu, anebo aspoň ne přímo. A zrovna tak Spielbergův Mnichov není ani tak o vraždě izraelských sportovců, jako o lovu na jejich vrahy. Tím se dostáváme k žánrům, k výběru podle nich. Někdo rád snímky válečné, jiný špionážní. Někdo rád horor, někdo komedii. Je tu samozřejmě stále ještě western. Ale tahle řečiště jsou příliš široká, i skončeme úvahu u diváků, kteří si filmy... Ano. Kteří si filmy vybírají prostě podle toho, jakou jim poskytnou KATARZI. A jaké katarze mohou nastat, to asi všichni tušíme. To si už představit dovedeme. A vnímáno takto, jsou zde filmy akcentující erotiku, ale i filmy akcentující „jen“ zamilovanost. A jsou tu filmy, které vás umí neuvěřitelně napnout, po čemž se uvolníte, ale také ty, jež vás k smrti vystraší (po čemž si také odfrknete). A existují samozřejmě diváci, které přitahuje brutalita, anebo „aspoň“ násilí, a ti si nenechají uniknout Přání smrti s Charlesem Bronsonem a ani to „nové“ s Bruce Willisem (a ani je moc nezajímá, že se v obou případech jedná o adaptaci románu). U posledně zmíněných filmů se nicméně zastavme. Jsou to snad skutečně typičtí představitelé exploatačního násilí? Neřekl bych. Takovým filmem je spíš Delta Force (kde hraje Chuck Norris) či Komando (kde hrál známý rakouský kulturista). Přání smrti je jistě taky extrémně násilný film, ale zrovna tak příběh pomsty. A právě filmy o pomstě jsou nejspíš jednou z vůbec nejzajímavějších kategorií filmů. Stejně jako lidé, kteří je vyhledávají. Typickým představitelem té odrůdy je samozřejmě Zorro, příběh opravdu mnohokrát zfilmovaný, anebo Hrabě Monte Christo, ale pokud se na věc podíváme z gruntu od podlahy, užasneme. O pomstě... je ne snad většina, ale obrovská, věru že obrovská množina filmů. Jenže ne pokaždé si to zcela uvědomujeme. Ne vždy si přiznáme, že právě proto je máme tak rádi! A vezměte si – například – jen šermířské filmy s Jeanem Maraisem. Namátkou mě napadají tři: Hrbáč, Kapitán a Kapitán Fracasse. V prvním případě jde o adaptaci klasického románu Paula Févala, v posledním o adaptaci ještě daleko kvalitnější knihy Théophila Gautiera. Jen Kapitán vznikl „jen tak“, ale to nám nevadí, protože chceme ty filmy sledovat jako příběhy pomsty. Ve všech se vyskytuje padouch a dokážeme-li se příběhu zdravě oddat, počneme k němu posléze cítit nechuť, ne-li nenávist. Tento padouch je doplněn ještě několika „pod-padouchy“, tj. méně význačnými pohůnky, kteří nás štvou zrovna tak. A proč nás štvou? Samozřejmě proto, že se i PROJEVILI jako velicí hajzlové a – kupříkladu a před našima očima – zamordovali některou veskrze dobráckou, nevinnou postavu. A pozor! Pokud je tento mord vynechán nebo zastřen, naše nechuť a nenávist může zůstat vsáklá v nás a dostatečně se nevyvalí. Je velká chyba, když tohle scénárista a režisér zanedbají. Když však se to povede a my padoucha opravdu nenávidíme, neuvěřitelně se těšíme, až bude spravedlivě potrestán. Většinou zabit. I stane se! Jean Marais opět vítězí. Pomsta je dovršena, katarze také. A my? Probíráme se jako znovuzrození. Možná jsme teprve dítě, to je pravda (a mnoha dospělým už není dáno filmy takto mocně prožívat), ale rozhodně víme, že jsme si film vybrali dobře. Pouze pokaždé netušíme, proč se nám zamlouval hlavně. A co je nejpatřičnějším důvodem. Namlouváme si dokonce, že to bylo kvůli šermířskému Maraisovu umu. Či díky Maraisově ztepilosti. Avšak ta zabírá jenom na část diváků. My ostatní... Jsme na tom zkrátka jinak. Podlehli jsme vášni horší. Podlehli a... A zbaštili tvůrcům onu pomstu. I s navijákem. Vlastně nám to vybrali za nás. {loadmodule mod_tags_similar,Související}
Čas načtení: 2024-02-26 13:11:15
Gólman a kapitán Bayeru Leverkusen poskytl rozhovor časopisu Kicker, v němž mimo jiné řekl, že pokud by on a jeho spoluhráči nezískali v současném rozpoložení v aktuální sezoně žádnou trofej, bylo by to zklamání. Bayer zůstává ve hře o minimálně tři prvenství, Farmaceuti usilují o ligový titul, domácí pohár a triumf v Evropské lize. Fin by si nejvíce cenil triumfu v Bundeslize.
Čas načtení: 2024-02-27 11:46:01
Do Česka míří neobvyklá změna počasí. Je to zvláštní, tvrdí meteorologové
Pro někoho je to zklamání, pro jiné je to dlouho očekávaná zpráva. Podle meteorologů bude zima pravděpodobně trvat už jen několik dní. Koncem týdne by měly teploty dosáhnout 15 °C a v polovině týdne 17 °C. Meteorologové změnili své předpovědi konce zimy. Podle nich se můžeme se zimou rozloučit. ‚Někteří mohou být zklamaní, ale zima […]
Čas načtení: 2024-02-28 12:00:09
Velký únik Galaxy Z Fold 6: nový design je spíše zklamání, výbava nadchne
Máme vůbec první ucelené rendery očekávané skládačky Galaxy Z Fold 6 Samsung se pustil do mírného redesignu, hranaté strany připomínají Galaxy S24 Zklamáním jsou však rozměry, které jsou velmi podobné jako u předchůdce Skládací telefon Galaxy Z Fold 6 patří k nejočekávanějším telefonům tohoto roku. Samsung má před sebou velký úkol – nabídnout smartphone s tenkou konstrukcí, aby dokázal konkurovat výrobcům jako Honor, jejichž skládačky nabízí kvalitní a tenké zpracování. Nově uniklé rendery ukazují, že se mu to podařilo jen napůl. Přečtěte si celý článek Velký únik Galaxy Z Fold 6: nový design je spíše zklamání, výbava nadchne
Čas načtení: 2024-04-07 02:52:00
Manželka Korčoka: Nechutné, jak z muže dělali válečného štváče. Promluvil i syn Korčoka
V jejich tvářích bylo vidět zklamání podobně, jako ve tváři Ivana Korčoka. Manželka poraženého prezidentského kandidáta Soňa Korčoková připouští, že po náročné kampani a konci voleb přišla úleva, ale také zklamání. Kampaň považovala za nefér. Před slovenskými a českými novináři promluvil i Korčokův syn Marek.
Čas načtení: 2024-04-18 19:06:37
Zklamání z hospodářských výsledků ASML poslalo akcie dolů. Analytici zůstávají klidní
Výsledky ASML za první čtvrtletí nedosáhly odhadů. Podle analytiků je na vině nepravidelnost objednávek. Firma ani investoři se ale prý nemusí obávat. Článek Zklamání z hospodářských výsledků ASML poslalo akcie dolů. Analytici zůstávají klidní z webového portálu Finex.cz.
Čas načtení: 2024-04-27 12:00:01
Jan Hus: Kazatel proti sexu, který se vyhýbal lásce. Mohla za to prostitutka?
Nejslavnější a první husita se vyhýbal lásce. Co ho k tomu vedlo? Bylo snad za vším milostné zklamání, které jej zatvrdilo, a už potom odmítal další vztahy? Proti erotice kázal v Betlémské kapli, kde jednou kritizoval milostné výjevy na fasádách pražských budov. Nebo se mu nelíbilo, když Václav IV. nechal v Bibli vyobrazit ilustrace obnaženého panovníka mezi lazebnicemi. Může za to nešťastná láska Jako mladý student se rád bavil při různých kratochvílích. Dnes bychom řekli, že rád pařil a chodil po mejdanech. Podle tehdejších pramenů měl rád pěkné dívky a není vyloučeno, že navštívil nevěstinec. Jeho nechuť k tělesné lásce mohla mít více příčin. Mohlo to být zklamání v lásce, což není vyloučené, protože titul nejkrásnějšího muže by nevyhrál. „Byl spíše pomenší, ruměných tváří, zřejmě mírně obézní, až kulaťoučký,“ popisuje ho Felix Krumlowský v knize „Husité, jak jsme je neznali“. A proto je možné, že se nešťastně zamiloval, dáma jeho srdce jej osudově odmítla a on pak na všechnu lásku a sex s ní spojený zanevřel. Poslední útočiště Mistra Jana Husa. Hrad Krakovec byl honosným sídlem, dnes se rozpadá Číst více Příčinou snad byla prostitutka Je tu ještě jedna alternativa, proč byl Jan Hus odpůrcem žen. V mládí při studiích se účastnil různých pitek, žranic a rád hrál šachy. Zde se nabízí vysvětlení, že při některých zábavách s kamarády byl hostem nevěstince a zamiloval se do prostitutky. Jak je známo, tyto lehké ženy přenášejí různé pohlavní choroby. Nakazil se snad Hus některou z nich? A to pak vedlo k jeho sexuální abstinenci a odříkání? První husita byl velký mravokárce Mistr Jan Hus nebyl takový svatoušek, jak se dělal, ale když dospěl, stal se z něho puritán. Po studiích začal působit jako kněz a „z někdejšího lehkomyslného a poživačného studenta se stal zanícený a upřímný moralista a mravokárce“, vypráví Felix Krumlowský. Kdy a proč nastal ten zlom, kvůli kterému zanevřel na ženy a veškerou lásku s nimi spojenou? Kostnický koncil řešil kromě Jana Husa i další problémy. Českého kazatele ale oficiálně k smrti neodsoudil Číst více Inspirace u Antikrista Kazatel se inspiroval u anglického reformátora Viklefa, který učil o dvou protipólech – o Bohu jako dobru a o Antikristu jako zlu. Viklefovo učení se stalo základem pro husitské hnutí. A zvlášť pak pojem Antikrist spojovali kališníci se symbolem papeže a katolictví. Bohužel se to nelíbilo katolické církvi, a proto svolala koncil v Kostnici, který měl vymýtit zárodky protestantských idejí. „Nenávist k učenému kacíři šla až za hrob. Kostnický koncil nařídil vyjmout Viklefovy kosti z posvěcené půdy a dodatečně je spálit,“ vysvětluje František Šmahel v knize „Husův proces v Kostnici“. Lehké ženy byly i v Kostnici Na Koncil se přišel podívat kdekdo a mezi mnohými pozvanými byl i Jan Hus se svými druhy. Podivoval se nad drahotou a plýtváním, všímal si okatých intrik a rytířských turnajů. Co ho však překvapilo nejvíce, to byly důvěrné schůzky mužů s nevěstkami. „Mravně pohoršeným členům Husovy výpravy byly trnem v oku zejména zástupy pištců, hudců, kejklířů a nevěstek, jichž se sem údajně mělo dostavit více než sedm set,“ dokumentuje Ulrich von Richental v „Kronice kostnického koncilu“. Potupná smrt s papírovou čapkou na hlavě Pro reformátora Husa byla Kostnice naplánovaný podraz. Již předem jej odsoudili. A bylo jasné, že bude popraven. Skonal potupnou smrtí na hranici, kde se udusil v ohni jako čaroděj s vysokou papírovou čepicí, na které byli vyobrazeni tři čerti. „Když hranice dohořela, biřici srazili trup k zemi, kyjem roztloukli pozůstatky na malé kousky a znovu je vrhli do ohně. Na příkaz svých představených pak spálili též Husovu sukni i obuv, aby Čechům nezůstala žádná památka. Oharky s popelem naložili na káru, převezli je k blízkému Rýnu a rozprášili v jeho proudu,“ uvádí Ulrich. Prvního husitu chápeme jako mučedníka a hrdinu. Jeho stinná stránka, týkající se jeho vztahu k ženám, jej vlastně přivedla na hranici. Ale kdyby se držel zaběhnutých kolejí, nevybočoval z řady a byl jako ostatní duchovní, neproslavil by se a neodstartoval by ohnisko husitského hnutí. Možná nešťastná láska byla příčinou dlouhého období válek a nepokojů, jejichž následky pociťujeme dodnes. Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Jan Žižka by neměl radost. Poslední velká bitva husitů se odehrála u Křeče a skončila totálním fiaskem.
Čas načtení: 2024-05-01 07:07:16
Zklamání z výstavby na karlínském Rohanu. Vznikající domy jsou dílem starých nesmyslných předpisů
Proč projekt na pražském Rohanském ostrově vypadá tak, jak vypadá? Vznikal ještě podle původních předpisů, kterým se musely domy přizpůsobit. Článek Zklamání z výstavby na karlínském Rohanu. Vznikající domy jsou dílem starých nesmyslných předpisů se nejdříve objevil na CzechCrunch.
Čas načtení: 2024-06-09 12:00:23
Samsung opět recykluje: z fotoaparátů u Galaxy Z Fold 6 budete zklamáni
Samsung rád používá stejné fotosenzory několik let po sobě Stejný osud potká i chystanou skládačku Galaxy Z Fold 6 Podle všeho dostane navlas stejné fotoaparáty jako minulé dvě generace Už jen pár týdnů nás dělí od premiéry nových ohebných smartphonů od Samsungu. Dřívější spekulace o levnější či naopak dražší variantě knížkového modelu Galaxy Z Fold se nakonec nepotvrzují, takže nám korejský gigant naservíruje klasiku – řadové pokračovatele předchozích generací. V minulých dnech jsme měli možnost spatřit jejich první tiskové snímky, nyní se k nám dostávají důvěryhodné informace o fotoaparátech vyššího modelu Galaxy Z Fold 6. Přečtěte si celý článek Samsung opět recykluje: z fotoaparátů u Galaxy Z Fold 6 budete zklamáni
Čas načtení: 2024-08-30 08:00:30
iOS 18.1 přináší úpravy fotek pomocí umělé inteligence. Češi ale budou zklamaní
V iOS 18.1 je zajímavá funkce pro odstraňování objektů z fotek Apple ji nazývá Clean Up, česky Vyčištění Nicméně v Česku nebude dostupná, stejně jako většina dalších funkcí z balíčku Apple Intelligence Apple nedávno vypustil třetí vývojářskou beta verzi iOS 18.1, jejíž ostré vydání je naplánované na říjen letošního roku. My všechny nové verze samozřejmě pečlivě testujeme. Součástí aktualizace je i nová funkce pro aplikaci Fotky nazvaná Clean Up (v češtině Vyčištění). Jak ale nejspíš tušíte, tuto pokročilou funkci generativní úpravy fotografií si uživatelé v Česku nevyzkoušejí. Na redakčním iPhone 15 Pro Max s iOS 18.1 a americkým Apple ID nám novinka funguje, na druhém iPhone 15 Pro Max s iOS 18.1 a českým Apple ID ale bohužel dostupná není. Přečtěte si celý článek iOS 18.1 přináší úpravy fotek pomocí umělé inteligence. Češi ale budou zklamaní
Čas načtení: 2024-09-09 12:00:05
Další zklamání pro fanoušky Apple? Generování smajlíků dorazí až v iOS 18.2
Obrazově generativní funkce Apple Intelligence dorazí později Apple s nimi počítá až pro prosincové vydání iOS 18.2 Pro aktualizaci iOS 18, kterou již celá řada z vás používá v rámci beta testu, nelze počítat s žádnými AI funkcemi. Ve skutečnosti budou rozředěny až do dalších, dílčích updatů. Apple sám již před časem potvrdil, že první AI funkce dorazí až v říjnu s aktualizací iOS 18.1. Teď to ale vypadá, že některé funkce plánované pro iOS 18.1 dorazí zase o trochu později. Přečtěte si celý článek Další zklamání pro fanoušky Apple? Generování smajlíků dorazí až v iOS 18.2
Čas načtení: 2024-09-10 13:26:01
Hollywood a jeho slavný chodník hvězd: místo luxusu najdete zdrogované bezdomovce
Chodník slávy na Hollywood Boulevard si lidé představují jako místo se zvláštní aurou. Očekávají čisté místo, kde si budou moci užívat atmosféry legendárního Hollywoodu. Jejich zkušenosti jsou ale v posledních letech diametrálně odlišné od toho, co čekali. A sami turisté se své frustrace nebojí sdílet na internetu. „Netušila jsem, jak špinavá tato čtvrť bude. Bylo to opravdu zklamání, zvláště všichni lidé, kteří žebrali a snažili se rychle vytáhnout. Bylo to docela děsivé," píše jedna z uživatelek na světoznámém serveru TripAdvisor. Jako o chodníku hamby místo slávy o něm píše ale mnohem více lidí. Bezdomovci si mohou nocleh odpracovat. Je tohle cesta, jak je zapojit do běžného života? Číst více Zkušenost Čechů jako z pekla Neutěšenou situaci potvrzují i Češi, kteří místo navštívili. „Jestli jsem se na nějakém místě reálně bál o život, tak to bylo, když se mi protáhlo tetování právě na Hollywood Blvd a domů na Sunset (což bylo asi tak 700 m) jsem se musel vracet po půlnoci, kdy denní bezdomovce-narkomany vystřídala nocni směna. Zároveň si myslím, že to byl můj nejrychlejší čas v běhu právě na 700m," líčí svou zkušenost na místě novinář Jan Palička. Při pohledu na aktuální video je situace ve kdysi prestižní čtvrti skutečně tristní. Lidé, kteří leží na dlažbě v bezvědomí, stojící ve stavu jakési bdělosti, nebo bezcílně chodící po slavné čtvrti. Přesně to je pohled, který se naskytne kolemjdoucímu. Problém jménem drogy Je to důsledek drogové epidemie, která svírá Ameriku léta. Tito lidé bez domova pak táboří na ulicích včetně těch nejslavnějších bulvárů v Los Angeles. Prezident hollywoodského obchodního sdružení Steve Nissen tyhle problémy pojmenovává - nedostatek policejních hlídek. „Před pandemií bylo 60 důstojníků přiděleno pouze do Hollywood Entertainment District. Toto číslo se od té doby snížilo na polovinu, takže kontrola kriminality je mnohem těžší," říká pro KTLA. „Viděla jsem lidi s mačetami a noži, jak před sebou krájí vzduch v naději, že dostanou někoho, kdo projde kolem. Viděla jsem lidi prodávat drogy ze zadní části náklaďáku. Bezdomovec mě praštil zezadu do hlavy," říká o situaci ve čtvrti tiktokerka Amy Michele pro Daily Mail. Podle statistiky listu v současné době žije v Los Angeles na ulici neuvěřitelných 46 tisíc lidí. Není tak divu, že lidé, kteří očekávají nablýskané slavné ulice, jsou často velmi zklamaní. Místo malebného místa nachází špinavou ulici se závislými a bezdomovci, kteří se často válí ve vlastní moči a výkalech. Žena, která žila pod mostem, vypráví svůj příběh Číst více Za rok uteklo půl milionu lidí S krizí v Kalifornii souvisí i progresivní zdanění nemovitostí, které má na svědomí demokratický guvernér Gavin Newson. Od loňského jara stoupla daň z nemovitosti u domů za více než 5 milionů dolarů o 4 procenta, na ty s cenou nad 10 milionů pak o 5,5 procenta. Mnoho bohatých kaliforňanů tak prostě odešlo. Nejen v důsledku toho klesl počet obyvatel státu o více než pět set tisíc lidí. „Je to prostě šílené. Kalifornie to všem velmi ztěžuje,“ nechala se pro výše zmíněný list slyšet jedna z bohatých obyvatelek L.A. KAM DÁL: Absolutní buzerace, říká syn Danuše Nerudové o zákazu smartphonů na jeho gymnáziu
Čas načtení: 2024-09-19 19:15:06
První recenze iPhonu 16: podle některých nejlepší, podle jiných zklamání
První recenze nových iPhonů 16 vychází vesměs pozitivně Mírným zklamáním je však pro některé nové tlačítko spouště fotoaparátu (Capture button) Většina recenzentů se však shoduje na tom, že levnější iPhony letos přináší více prémiových funkcí než předtím Už zítra startuje oficiální prodej iPhonů 16 všude po světě, včetně České republiky. V USA se již objevují první recenze od novinářů, kteří měli přístup k novinkám společnosti Apple s dostatečným předstihem; v Česku tuto výsadu žel bohu nemáme. Jak se povedly základní iPhony 16, čím zaujmou a čím naopak mnohé zklamou? Přečtěte si celý článek První recenze iPhonu 16: podle některých nejlepší, podle jiných zklamání
Čas načtení: 2024-10-02 19:21:00
Vzpomínka na zápis do historie. Jak Mladá Boleslav poslala Ribéryho do sprch
Mladá Boleslav se po dlouhých letech znovu představí v základní skupině evropských pohárů. V tradičním automobilovém městě jistě rádi vzpomínají na podzim roku 2006. Na městský stadion tehdy přijel slavný Olympique Marseille. A odešel s prázdnou. Zklamaní Ribéry, Nasri a další byli po nevídané porážce tak zklamaní, že Středočechům nechtěli potřást rukou. Začtěte se s Deníkem do seriálu – Památné zápasy českých klubů v pohárové Evropě, které vešly do dějin.
Čas načtení: 2024-10-10 16:30:13
Evropská unie zavede společnou občanku a pas v mobilu. Načasování je ale zklamání
Evropská komise schválila celoevropskou občanku i pas v mobilu Díky speciální cestovní aplikaci EU budete moci cestovat bez fyzických dokladů Systém však bude zaveden až v roce 2030, dřív rozhodně ne V lednu tohoto roku česká vláda konečně spustila projekt elektronických dokladů. Do dnešního dne si lze virtuálně uložit pouze občanský průkaz, jiné doklady zatím tento benefit nemají. Evropská komise (EK) ale oznámila, že pracuje na celounijní digitalizaci cestovních dokladů, včetně pasu nebo občanky. Jen to načasování působí jako pěst na oko. Přečtěte si celý článek Evropská unie zavede společnou občanku a pas v mobilu. Načasování je ale zklamání
Čas načtení: 2024-10-22 16:30:36
Čekáte na větší iPhone SE 4? Možná budete zklamaní
Japonský blog Mac Otakara přišel s informací o dvou velikostech iPhonu SE 4 Menší model by měl mít 6,1″, zatímco ten větší 6,7″ Spekulace je nicméně potřeba brát se značnou rezervou O příchodu další odlehčené varianty chytrého telefonu iPhone s přídomkem SE se spekuluje už nějakou tu dobu. Zatím poslední iterace spatřila světlo světa v roce 2022 a od té doby Apple nikterak neavizoval plán, že by chtěl tuto cenově dostupnou řadu nějakým způsobem rozšířit. Internetem nicméně už pár let koluje nejedna informace, že gigant z Cupertina hodlá v této řadě pokračovat a dokonce že má v plánu veřejnosti představit rovnou dva nové modely. Přečtěte si celý článek Čekáte na větší iPhone SE 4? Možná budete zklamaní
Čas načtení: 2024-11-30 17:30:18
Ekonomika a ideologie to je starý problém který se týká všech lidí a všech lidských organizací, na toto klasické věčné téma bylo napsáno mnoho knih a natočeno i mnoho filmů. Neustále zde jsou sliby, které se nikdy nesplní, a tak se mnoho lidí už přestalo zajímat o ekonomiku a ideologii a zajímají se jenom o… Číst dále »Věčný cyklus slibů a zklamání