Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2020-05-23 16:53:12

Přístup Nigérie k lokálně vyráběným lékům na COVID-19

Do února 2020 byl COVID-19 pro mnoho Nigerijců stále vzdálenou realitou. Pro mnoho lidí byl v té době názor, že koronavirová pandemie nemůže přežít v horku v zemích kolem rovníku, jediným důvodem, proč v Nigérii nebyl hlášen žádný případ. Možná s důvěrou v tuto názor a s domněnkou, že nemoc nemá s Nigérií nic společného, prohlásil ministr informací a komunikace, Alhaji Lai Mohammed, že je Nigérie na virus dobře připravena. Když se COVID-19 do Nigérie dostal, bylo zřejmé, že Alhaji Lai Mohammed o úrovni připravenosti přeháněl. Virus důkladně odhalil úroveň úpadku v nigerijském zdravotnictví do té míry, že se ukázalo, že ve většině veřejných zařízení, zanedbaných úředníky, kteří sami raději za léčbou cestují jinam, chyběla základní zdravotní vybavenost. Nastal čas hledat léčbu nemoci, která pustošila i země, které mají silný zdravotní systém. V tu dobu nigerijský ministr vědy a technologie, dr. Ogbonnaya Onu, nabídl 36 milionů nigerijských nair (92 tisíc USD, 2,285 milionu Kč) jakémukoli nigerijskému vědci, který najde lék proti COVID-19. Toto prohlášení je problematické, neboť vystihuje nezájem nigerijské vlády poskytovat obvyklé prostředky na výzkum. Pravdou je, že ohlášené finance jsou předvýzkumné, nejde tedy o ocenění po výzkumu. Výzkum, zejména lékařský, je nákladný náročný proces, který daleko přesahuje kapacitu placených výzkumných pracovníků. Uvedená informace se opírá o prohlášení vědců farmaceutické fakulty na Univerzitě Nnamdi Azikiwe v Awce, v hlavním městě státu Anambry, který leží na východě Nigérie, o jejich pokroku ve výzkumu léku, k jehož zkoumání by potřebovali další finance, jež by doplnily ty, které si již sami zajistili. Ben Ayade, guvernér státu Cross River, v deltě Nigeru bohaté na ropu, vyzval federální vládu, aby poskytla peníze na lékařský výzkum, aby stát mohl s touto chorobou bojovat. Ayade však opomenul fakt, že Nigérie je federací, a že stát, který má na starosti, má stejnou odpovědnost za financování výzkumu jako federální vláda. Dosud není známo, že by reagoval na žádosti výzkumníků o finance. Nigerijští tradiční léčitelé prohlásili, že mají lék. Dosud mi jsou známy čtyři takové případy. Podívejme se, jak na tato prohlášení reagovaly nigerijských úřady. Nigerijské Centrum pro kontrolu nemocí a Národní agentura pro kontrolu potravin a léčiv uvedly, že tyto případy posoudí a léčiva podrobí klinickému testování. Prezidentská pracovní skupina proti COVID-19, jejímž členem je generální ředitel Centra pro kontrolu nemocí, podivuhodně oznámila, že nigerijští pacienti nakažení COVID-19 budou vystaveni všem klinickým testům léčiv a vakcín proti COVID-19. Prezidentská pracovní skupina však mlčela o etických otázkách souvisejících s lidskými subjekty v klinických studiích s léčivy. Otázky o informovaném souhlasu, náboru subjektů, platbách atd., které jsou nedílnou součástí správné klinické praxe, nebyly zodpovězeny, alespoň ne veřejně. Přestože prezident Muhammadu Buhari ještě nevyhlásil částečné zrušení karantény v nigérijském hlavním městě Abuja, dolní komora Národního shromáždění připomněla svým členům, aby jednali o otázce naléhavé národní důležitosti. Shromáždění hodlalo schválit zákon, který stanoví, že každý Nigerijec musí být očkován proti COVID-19. Návrh zákona, který v den představení prošel prvním a druhým čtením, by v případě úplného schválení zabránil občanům bez očkovacího průkazu účastnit se všech veřejných shromáždění. Skutečností také zůstává, že shromáždění uzákoňovalo vakcínu, která se teprve má vyvinout. Proč nigerijské úřady tak nedočkavě přijímají léky vyrobené v zahraničí na úkor místních iniciativ? Proč neposkytují podporu místně vyvíjeným lékům? Mnoho Nigerijců se domnívá, že je to proto, že existuje značná motivace zkorumpovaných úředníků, kteří mohou těžit z dovozních licencí, práv jednotlivých firem apod. Opoziční politici tvrdí, že předsedovi sněmovny Femi Ghajabiamilovi nabídl Bill Gates, zakladatel Microsoftu, úplatek deset milionů USD (jak Gbajabiamila, tak Gates toto tvrzení však odmítli), aby zajistili schválení vakcinačního zákona, přestože svět stále na vznik vakcíny čeká. Je toho ovšem nevyjasněného více. Nigérijské elity mají hlubokou náklonnost k zahraničním produktům. Platí to pro náboženství, vzdělávání, oděvní výrobky, medicínu, jídlo, antikoncepci, technologie apod. Je to zvyk, který pramení z koloniální minulosti země. Kolonialismus prospíval kvůli neustálému znevažování afrických produktů ve prospěch evropských. Samozřejmě bychom přitom neměli přehlédnout skutečnost, že většina kolonií byla zřízena jako obchodní centra pro evropské firmy. V některých případech byla záštita nad evropským zbožím zajištěna jak zákonem, tak násilím. V nižších vrstvách panuje tichý nesouhlas, který podporuje místní alternativy místo zahraničních výrobků. Bohužel je to spíše jen protest poháněný chudobou než politický přístup. Například ve vnitrozemí a mezi chudými jsou podporování léčitelé. Každý nigerijský občan zná skutečně alespoň jednoho tradičního lékaře, který léčí určité nemoci lépe než nejlepší západní lékařství. Proslavili se proto, že byli úspěšní v léčení případů, které ortodoxní lékaři považovali za beznadějné. Jsou známy tisíce případů, kdy tradiční léčitelé vyléčili komplikovaně zlomené nohy poté, co ortopedické nemocnice chtěli realizovat amputaci. Tradiční africký léčitel je správcem postupů, které po tisíce let působily proti nemocem. Západní medicína má sice řadu výhod, ovšem správným přístupem by bylo integrovat obě medicíny do sjednoceného systému proti nemocem a využít to nejlepší z obou světů. To se již děje v Číně a Indii. V Nigérii však tyto dva systémy stojí proti sobě. Odpor proti tomu se nyní objevuje v okamžiku, kdy nigerijští úředníci, vyškolení na Západě, projevují své opovržení nad tradičními léčivy a zároveň chtějí hbitě schválit zahraniční léky, včetně těch, jež dosud nebyly ani vyvinuty. Domácí africkou medicínu definují její údajnou nevyzrálostí, přičemž je vykonávána personálem nevyškoleným na Západě. Tento přístup narušuje skutečnost, že téměř všechny tradiční africké léky jsou bylinnou směsi získanou z přírodních zdrojů a nemají vedlejší nežádoucí účinky. Mezi nigerijskými lékaři a lékárníky se nyní objevuje nový přístup. Předepisují svým pacientům zahraniční bylinné směsi. Nejpopulárnější z nich, většinou potravinové doplňky, pocházejí z Británie a USA. Elity považují užívání těchto potravinových doplňků prodávaných za přemrštěné ceny za třídní charakteristiku a nedílnou součást jejich životního způsobu. Avšak v období závažných zdravotních krizí se i elity podrobují léčebným zkušenostem tradičních léčitelů. A nikdo nemusí jít příliš daleko, aby nějakého našel. Může dostat například vývar z bylin, který slouží k léčení přetrvávající malárie. Nebo směs bylin, která léčí některé chronické sexuálně přenosné nemoci. Tradiční léčitelství zatím není při léčbě COVID-19 oficiálně uznáváno. Existují ale neoficiální informace o úspěšné léčbě. Nigerijské zpravodajství je plné informací o pacientech, kteří utekli z izolačních center COVID-19. Nikdo se neptá, proč odešli a kam zamířili. Většina z nich skončila v rukou tradičních léčitelů. A tam řada z nich opět nalezla své zdraví. Lze se ptát, proč stále přehlížíme tradiční medicínu, je-li tak účinná. Nezískali bychom více, kdyby byla oficiálně schválena? Není patrné, že by to mohlo být hlavním africkým příspěvkem k celosvětovému hledání léků na četné nemoci, kterými lidé trpí? Schválená tradiční africká medicína by přispěla k ekonomice kontinentu, podpořila by místní zdravotnictví, vedla by k profesionalizaci, přilákala by finanční prostředky na výzkum a především přispěla k celosvětovému zdraví lidstva. Kdy bude něco takového možné? Patrně nikoli v nejbližší budoucnosti. Nebude to do doby, dokud budou lékaři vyškolení na Západě mít kontrolu nad oficiálním trhem s léčivy v Nigérii a dalších afrických zemích. Dosud určují hranici, která určuje, co je lékem a co není. Na neoficiálních trzích s léčivy však převládá tradiční medicína.   Autor působí na National Open University of Nigeria, Abuja. Text doplňuje sérii článků v tématu Globální pandemie, lokální přístupy pohledem z nigerijské zkušenosti a perspektivy. Článek přeložila z anglického jazyka Marie Hlavičková. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2019-12-10 06:52:35

K Otázkám Václava Moravce

Jako vždy, když se hnutí ANO nebo osobně Andreji Babišovi stane nějaká nehoda právní povahy, přichází do televize neměnně loajální Helena Válková, která se vždy snaží malér zahladit, a není-li to možné, aspoň jej bagatelizovat. Obvykle si vede dosti dobře, protože projednávané problematice rozumí a snaží se nehrotit názorový nesoulad s ostatními účastníky debaty na ostří nože. Její postavení v druhé části Otázek Václava Moravce 8. prosince se zdálo být choulostivé, protože na pořadu dne byla ožehavá témata a spolu s ní usedli k jednacímu stolu pouze opoziční poslanci, vesměs členové Ústavně právního výboru: Pavel Blažek z ODS, Jan Hrnčíř z SPD a Dominik Feri z Top 09. Pokud by došlo ke konfrontační debatě, čelila by přesile, přičemž zejména vzdělaný bývalý ministr spravedlnosti Pavel Blažek by byl zvlášť nebezpečný, aniž by další dva účastníci byli bezzubí. Průběh debaty ale vůbec nepřipomínal parlamentní hádky a nenávistná vystoupení některých předáků opozičních stran při různých tiskových konferencích. Páni opoziční poslanci jednali věcně, převážně projevovali rozumné názory, jen někdy se stávalo, že paní bývalou ministryni a nynější vládní zmocněnkyni pro lidská práva v zápalu debaty překřikovali, nikoli však v hněvu. Zvlášť obezřele se vyjadřoval poslanec Jan Hrnčíř, čímž popíral přiměřenost občasného označování jeho strany za extrémistickou. Všichni čtyři se většinou názorově shodovali nebo si aspoň byli blízcí. Václav Moravec svedl debatu nejdříve na problémy státního zastupitelství, přirozeně především na kauzu Čapí hnízdo. Nepovažuji za případné, že tuto část debaty uvedl citací poslance Marka Bendy, který si pochvaloval dobrou úroveň naší justice. Z bubliny, v které žije „od nepaměti“, se mu to tak může jevit. Pravda tak radostná ale není. Měřítkem úrovně justice není jen rychlost zvládání procesů. Na úvod moderátor předestřel v kostce přehled událostí, souvisejících s obnovením trestního stíhání Andreje Babiše, včetně shrnutí výtek, jež na adresu usnesení státního zástupce Jaroslava Šarocha vyslovil nejvyšší státní zástupce. Zmínil se i o spokojenosti Andreje Babiše s definitivním zastavením trestního stíhání příslušníků jeho rodiny. Připomněl názor opozičních politiků, že Andrej Babiš by měl funkci předsedy vlády předat jinému představiteli hnutí ANO. Především se pak řešila otázka, zda bude nutné, aby policie požádala znova o vydání Andreje Babiše k trestnímu stíhání. Bez ohledu na rozdíly v stranické příslušnosti a poměru k vládě se diskutující přiklonili k názoru, že je především věcí dozorového státního zástupce Jaroslava Šarocha, aby tuto právní otázku vyhodnotil a rozhodl se, zda má Sněmovnu požádat. Ale stejně souladně soudili, že jde jen o pokračování řízení, pro jehož potřeby Andreje Babiše již jednou Sněmovny vydala, takže nová žádost o vydání by se jim jevila jako nadbytečná. Pavel Blažek „jen tak pro pořádek“ upozornil, že nezbytnost nové žádosti o vydání k trestnímu stíhání by mohli prosazovat také Babišovi obhájci, ale nepředpokládá, že k tomu přikročí. Helena Válková ocenila preciznost, s jakou Pavel Zeman vymezil nedostatečnost usnesení státního zástupce Jaroslava Šarocha o zastavení trestního stíhání Andreje Babiše & spol. Stejně svorně se poslanci pozastavili nad skutečností, že po třech a půl letech od zahájení trestního stíhání je dle nejvyššího státního zástupce situace taková, že případ není zralý ani na zastavení, ani na podání obžaloby. Na rozdíl od různých sněmovních mluvků se debatující příliš nezabývali otázkou, zda má Andrej Babiš kvůli trestnímu stíhání odstoupit z funkce předsedy vlády. Oceňuji to: v zemi, v které se do vězení dostávají nevinní lidé, je na místě trvat zvlášť důrazně na presumpci neviny. Kupodivu se nikdo nezmínil, že Pavel Zeman svým činem odhalil, jak je to s nezávislostí státního zastupitelství: občansky statečný státní zástupce, vědomý si cti své profese, si může dovolit vystavit trestnímu stíhání každého, třeba i vezíra. Mohou být státní zástupci ještě více nezávislí? Na okraj podotýkám, že mi zrušení usnesení státního zástupce Jaroslava Šarocha nejvyšším státním zástupcem připomíná podobnou záležitost v kauze bývalého místopředsedy vlády Jiřího Čunka: nejvyšší státní zástupkyně Renata Vesecká zrušila rozhodnutí jihlavského státního zástupce Arifa Salichova o zastavení trestního stíhání, ale po předložení opraveného usnesení již neměla námitky. Její manévry měly vyvolat ve veřejnosti dojem, že opatření ve prospěch politického prominenta podléhá kontrole vyšších míst, takže nemůže dojít k poskytnutí úlev, na které by běžný občan neměl nárok. Příliš se nemluvilo o tom, že zásahu Nejvyššího státního zastupitelství do případu předcházel otevřený politický nátlak na vládu, spočívající v hrozbě KDU-ČSL, že v případě podání obžaloby na Jiřího Čunka strana opustí vládu. Dodávám, že dle mého soukromého názoru celý ten soubor právních tanečků byl zhola zbytečný, protože obžaloba by patrně u soudu neobstála. Myslím, že domněnka, že kauza Čapí hnízdo bude mít stejný vývoj (aspoň co se týká Andreje Babiše), není nedůvodná. Václav Moravec se v prostředí selanky zřejmě necítil dobře, proto po chvíli nastolil námět Babišova střetu zájmů. Upozornil na rozdílné chápání věci Andrejem Babišem a jeho odpůrci. Zejména zdůraznil názor opozice, že dodaná anglická verze je již plnohodnotným řešením, od něhož se mají odvíjet nápravná opatření a zapochyboval o dostatečnosti vložení Agrofertu do svěřenského fondu. Vyslovil i otázku, zda by se neměl upravit zákon o střetu zájmů. Účastníci se spíše přikláněli k názoru, že diskuse je poněkud předčasná, protože za podklad k jednání má sloužit až oficiální překlad auditorské správy do češtiny a české orgány budou mít po jeho obdržení právo s auditory polemizovat. Ani Evropská unie neočekává uzavření záležitosti dříve než ve druhé polovině příštího roku. Několikrát se ozvalo upozornění na názor Andreje Babiše, že auditorská zpráva je pouze stanoviskem auditorů, nikoli Evropské unie. Helena Válková upozornila na kolizi ústavních práv: práva vlastnit a práva podílet se na veřejné správě. V té souvislosti připomněla, že nelze nikoho nutit, aby se okamžitě rozhodl k jednání proti svému zájmu, čili Andrej Babiš má mít na rozhodování dostatečný čas. Zazněly různé názory: od doporučení, aby se Andrej Babiš rozhodl mezi setrváním ve vrcholové politice a prodejem Agrofertu, k radě, aby aspoň přestal čerpat dotace až do konečného rozhodnutí o důvodnosti jeho obvinění ze střetu zájmů, ale také došlo na odmítnutí debaty o možném střetu zájmů až do doby po obdržení českého překladu zprávy. Zazněl názor, že kořenem všeho zla je samo vyplácení dotací. Debatu oživilo osvětlování subjektivních postojů. Tak Helena Válková vysvětlila, že její mentalita je odlišná od Babišovy, takže ona sama by ustoupila, pokud by měla čelit podobnému tlaku jako on. Pavel Blažek zkritizoval tradiční „obhájce chudých“ tedy ČSSD a KSČM, že opustili svou roli a stali se „bodyguardy“ boháče. Mimo to označil současnou situaci kolem Andreje Babiše za „kafkovsko-haškovskou“. Poslanec Jan Hrnčíř pro změnu upozornil, že čeští zemědělci dostávají méně dotací než jejich kolegové v zahraničí a vláda by měla usilovat o nápravu tohoto stavu. Posléze debatující vyslovili názor, že návrh na vyslovení nedůvěry vládě za daného rozložení sil ve Sněmovně by neměl naději na úspěch. Zamysleli se nad současným vývojem voličských preferencí a přihlásili se k názoru, že stabilní úspěšnost hnutí ANO je výsledkem slabosti opozice. Připustili nespravedlivost současného volebního systému, ale současně projevili skepsi ve věci možnosti prosazení změny ještě v tomto volebním období. Za nadějné považují pouze zavedení korespondenčního hlasování. Podle mého soukromého názoru debatu o údajném střetu zájmů Andreje Babiše znehodnocuje nedocenění důsledků manažerské revoluce, která vedla k podstatnému oslabení vlivu vlastníků na podniky a posílení postavení manažerů. Velké korporace rozměrů srovnatelného s Agrofertem jsou svébytné organismy, žijí podle svých vnitřních pravidel a jejich zájmy jako hospodářského celku se nemusí zcela shodovat se zájmy vlastníků. Je proto nesprávné nazírat na dotace velké firmě jako na peníze přímo do kapes vlastníka. Odepření dotací, přidělovaných podle pravidel, platných pro všechny podniky, firmě proskribovaného vlastníka, je diskriminace, která jeho osobně nemusí poškodit, ale zcela jistě ohrozí prosperitu firmy a s ní existenční jistoty zaměstnanců. V těchto debatách se pracuje s nekonkretizovaným pojmem „ovládání podniku“. Běžným nástrojem vlády vlastníka nad podnikem je uplatnění akcionářských práv, která jsou značně omezená. Na skutečnou vládu nad podnikem musí mít ovládající vytvořeno mnoho podmínek, mimo jiné musí mít dostatečné informace a dostatek času. Protivníci Andreje Babiše by měli upřesnit svou představu o nástrojích, jimiž uplatňuje svůj vliv a měli by si zjistit, kolik vteřin denně věnuje ovládání Agrofertu. Ostatně střet zájmů je pouze vyjádření možnosti, že vlivný vlastník ze své pozice ve veřejné správě opatřuje své firmě výhody, které by jinak nezískala. Problém nastane teprve tehdy, když amorální jedinec svého postavení zneužije ve prospěch své firmy. Ale stát by měl zavést kontrolní opatření, která by riziko nemravného chování omezovala na minimum. A není správné kamenovat veřejného činitele, jemuž zneužití pravomoci nikdo neprokázal. Toto se týká všech, nejen Andreje Babiše. Nejcennějším poznatkem z těchto Otázek VM je zjištění, že aspoň někteří poslanci jsou způsobilí jednat spolu věcně a slušně bez rozdílu stranické příslušnosti, když je spojí společný zájem o předmět jejich rozhodování. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2025-03-10 08:04:16

Přichází konec lidstva v jeho tradiční podobě

Měl jsem sen, jak dělám programátora ve veliké nadnárodní organizaci, problémem bylo že jsem musel ke každému programu napsat svůj názor a zjistil jsem to, že ten můj názor stejně nikoho nezajímá je to jenom formalita, nakonec jsem v obrovské budově plné programátorů zabloudil. To zní jako sen plný frustrace a byrokracie. Psát svůj názor… Číst dále »Přichází konec lidstva v jeho tradiční podobě

Čas načtení: 2024-10-16 07:00:01

Kaczyński a jeho Polsko: nemá rodinu, nečte, nezná jazyky. A chce stát bez interrupcí, ale s mocí nad soudem a tiskem

Jarosław Kaczyński, lídr strany Právo a spravedlnost (PiS), je zvláštní postava. Nikdy neměl rodinu, nežije v partnerském vztahu, nikdy nechodil do normální práce. Nezná jazyky, nečte, necestuje. Nemá jinou vášeň než politiku. Za osm let své vlády nezastával, až na krátkou výjimku, žádnou ústavní funkci. Všechna rozhodnutí ohledně chodu státu dělal ze své kanceláře v sídle PiS. Jeho systém vládnutí připomínal plíživý nástup diktatury. Dosadil na klíčová místa své lidi, snažil se vytvořit z loajálních lidí nové elity, opozici prezentoval jako nepřátele. Autor těchto rozhovorů Petr Janyška považuje za naivní názor, že Kaczyńského strana Právo a spravedlnost, která byla u moci v letech 2015–2023, je docela slušná strana, která se drží konzervativních zásad a národní hrdosti. Podobný názor zastávají i polské elity, z nichž naprostá většina se k hnutí staví ostře kriticky. Polské osobnosti nesnášejí Jarosława Kaczyńského Podle Lecha Wałęsy usiloval Kaczyński o diktaturu. Wałęsa charakterizuje vůdce PiS jako teoretika, který uvažuje nějak takto: něco mi vadí na soudech, tak je zlikviduji. Vadí mi tisk, tak pryč s ním. Likviduje je ve jménu dobra Polska. S bratrem Lechem si svého času rozdělili role na hodného a zlého policajta, Jarosław dělal toho zlého. Podle Wałęsy je Kaczyński s velkou pravděpodobností odpovědný i za leteckou katastrofu ve Smolensku, kdy při pádu letadla zahynulo 96 významných osob včetně jeho dvojčete. Akce byla nepřipravená, špatně organizovaná a Jarosław tehdy zřejmě volal Lechovi, že musí přistát a basta, i když to bylo značně nebezpečné. Proti způsobu vlády PiS se stavěla i většina tvůrčích umělců. Známá režisérka Agnieszka Holland tvrdí, že se po letech zase stala nepřítelem lidu. Naráží tím na svůj film Zielona granica z roku 2023, který byl inspirován migrační krizí na hranicích mezi Běloruskem a Evropskou unií a pojednává o skupině uprchlíků, kteří plánují přejít do Polska. Film čelil kritice ze strany polského pravicového křídla a PiS. Podle Holland začala PiS s čistkami v kulturních institucích hned poté, co přišla k moci. Neloajální lidé ztratili práci a jejich instituce většinou převzaly nekompetentní osoby, které v nich působily jen škody. Holland tvrdí, že 95 % lidí z kultury nesnáší PiS, polovina však má strach ozvat se kriticky nahlas, bojí se ztráty práce. PiS podle ní nepřinesla nic, jedině na začátku dala rodinám 500 zlotých na každé dítě. A potom ještě třináctou penzi, kterou si zavázala starší elektorát. Ale polské zdravotnictví je jedno z nejhorších v Evropě. K tomu je třeba přičíst demoralizaci, korupci, nekompetenci, destrukci zahraniční politiky a oslabení pozice Polska ve světě. Agnieszka Holland tvrdí, že Jarosław Kaczyński je psychicky postižený člověk, klinický narcista. Ve všem, co dělá, je resentiment člověka, který je osamělý, nenávidí svět, nenávidí vše, co je mimo jeho kontrolu, a zároveň ztratil, co mu bylo nejdražší, svého bratra dvojče, a navíc ještě pravděpodobně vlastním přičiněním.  Podobně o Kaczyńském hovoří i šéfredaktor deníku Gazeta Wyborcza Adam Michnik: „Na světě má rád všechny kromě mužů a žen.“ Přiznává mu však alespoň jednu dobrou vlastnost: „Není osobně zkorumpovaný. Majetek ho nezajímá.“ Podle levicové aktivistky Agnieszky Wiśniewské nebyly v zemi nikdy tak silné nepotismus a korupce jako za vlády PiS. Historik Dariusz Stola připomíná, že Kaczyński na začátku říkal, že pojme do sebe veškerou pravici. Vytýká mu, že vypustil z láhve džina krajní pravice, jejíž politickou artikulací je Konfederace. Špičky PiS rovněž negují minulost Solidarity, Lech Wałęsa mizí dokonce i z učebnic. Kaczyński ničí zásluhy na událostech roku 1989, protože to bylo dílo jeho politických protivníků. Mezi některými lidmi někde hluboko stále přetrvává antižidovská předpojatost. Církev ztrácí sympatie i vliv Církev je ekonomicky i politicky nejmocnější instituce v Polsku. Její vliv se po roce 1990 snažily využít všechny politické strany, nejen PiS, která to dělá mnohem intenzívněji. Při každé veřejné události musel být vždy přítomen kněz nebo biskup, sloužila se mše. Církev si vymohla zákaz interrupcí už krátce po začátku nového Polska. Polský stát se katolické církvi podbízí, kde může. Dokonce i Donald Tusk si teprve v roce 2005 před svou prezidentskou kampaní vzpomněl, že si udělá církevní svatbu. Vliv církve ovšem slábne. Vytýká se jí především odpovědnost za korupci a pedofilii. Více než deset polských biskupů bylo potrestáno za krytí pedofilie. Basia Andrzjewská, studentka sociologie na Varšavské univerzitě, vzpomíná, že když se začaly objevovat zprávy o tom, co se dělo v Polsku v souvislosti s pedofilií, fotka Jana Pavla II., dříve s úctou vystavovaná, u nich i u babičky zmizela. V Polsku je dnes asi deset procent voličů, kteří požadují radikální odluku církve od státu. Mladí lidé se od církve odvracejí. Vadí jim propojení církve a politiky. Do kostela jich chodí stále méně. Církev a PiS ztratily mladé ženy kvůli protiinterrupčním zákonům, přičemž konzervativci dokonce tlačí i k tomu, aby se zakázaly rozvody. Marta Lempart, jedna z nejvýraznějších tváří polských protestů za práva žen a legalizaci interrupcí, tvrdí: „Jsme zemí, která se nejrychleji sekularizuje v celé Evropě.“ Ubývá i adeptů kněžství. Teolog Alfred Wierzbicki vzpomíná, že v diecézi Lublinu mívali v semináři dvě stě seminaristů, dnes jich mají třicet. Mění se i venkov. Tradiční venkov se vylidňuje a začínají se tam stěhovat vzdělaní lidé z města, kteří se se starým venkovem nesžívají. Polská společnost je v podstatě rozdělená na klerikálně nacionalistický tábor a liberální centrolevici. Nadto v Polsku stále existuje tradiční rozdělení na východní a západní část, které kopíruje oblasti někdejšího rozdělení Polska po jeho obsazení. Podle oblíbenosti nápojů, které se v daných oblastech pijí, se někdy hovoří o „Polsku čaje“, tj. o konzervativní východní části, a „Polsku kávy“, liberální západní polovině Polska. O tom, že Polsko je trochu Západ a trochu Východ, hovoří i starý vtip, že když Francouz jel do Moskvy a Rus do Paříže a v polovině cesty se setkali ve Varšavě, oba měli pocit, že dojeli do cíle. I mládež je rozdělená na dva tábory. Vedle liberální je tu i výrazná část konzervativní mládeže, dokonce krajně pravicových hnutí. Centristů je jen malá skupina. Extrémní národovectví je nová hrozba, máme se bát? Krajní pravice zvedá hlavu Číst více Nejpřísnější interrupční zákony v Evropě Interrupce je v Polsku legální pouze v případech, kdy je těhotenství důsledkem trestného činu nebo je-li ohrožen život či zdraví ženy. Na rozdíl od jiných zemí, kde je interrupce zakázaná, nehrozí ženám v Polsku za nezákonné ukončení těhotenství trest. Trestním postihům včetně odnětí svobody však podléhá zdravotnický personál, který interrupci nařídil a provedl. Trestným činem je i přesvědčování ženy k nezákonnému ukončení těhotenství. Před pár lety Kaczyński prosadil, že i když žena nese poškozený plod, musí ho donosit. Podle Agnieszky Holland bylo první reakcí, která se po přijetí tohoto zákona objevila, to, že ženy nechtějí rodit děti. Polsko má jednu z nejnižších porodností. V říjnu 2016 se konala dosud nevídaná protestní akce. Ve sto padesáti převážně malých městech protestovaly ženy proti drastickému zostření zákona o interrupcích. Církev to nemohla zkousnout a kněží se z kazatelen nebo v hodinách náboženství pustili do protestujících žen. Reakce žen na sebe nenechala dlouho čekat a již za tři týdny zorganizovaly jasný protest proti církvi a vládnoucí PiS. Protest byl veden jen proti zostření stávajícího stavu, nešel dál za legalizaci interrupcí. Dospívající holky stály před kostelem a křičely na kněze: „Jděte do pr..le!“ Média měla problém, jak o těch protestech informovat a vyvarovat se vulgarismů. Ženy byly tak naštvané, že svůj požadavek sekulárního státu zformulovaly vulgárně – „chceme stát bez černopr..lníků“. V březnu letošního roku zamítl polský Sejm návrh na další zpřísnění pravidel pro potraty. Tentokrát hlasoval o tom, jestli má být trestné také poskytování informací o možnostech umělého přerušení těhotenství. Návrh byl namířen mimo jiné proti organizacím, které pomáhají ženám podstoupit interrupci v zahraničí. Podle oficiálních statistik se v Polsku, které má kolem 37 milionů obyvatel, z nichž kolem 10 milionů jsou ženy v reprodukčním věku, provádělo legálně ročně kolem 100 interrupcí. Ilegálně se podle různých zdrojů v zemi i v zahraničí podrobí ročně interrupcím 80 až 200 tisíc těhotných Polek. To je i proporcionálně více než u nás. Z dat ČSÚ vyplývá, že v roce 2022 klesl počet potratů v ČR na pouhých 27 a půl tisíce. Současné Polsko se středověkými zákony. Potrat jenom v případě incestu a znásilnění Číst více Jde jen o moc Existuje známý výrok Jarosława Kaczyńského někdy z devadesátých let, že politika, která se odvolávala na církev a požadovala tvrdou legislativu, jako třeba zákaz interrupcí, je přímou cestou k odkřesťanštění Polska. Dnes svůj postoj radikálně změnil a na svůj někdejší moudrý výrok zapomněl. Anebo možná nezapomněl, pouze nedokázal, podobně jako tolik vládců v minulosti, odolat pokušení zneužívat náboženství k politickým cílům. Pokušení moci, které přináší spojení trůnu a oltáře. Další zdroje: Marek Migalski: W Polsce, czyli między Wschodem a Zachodem. Rzeczpospolita.  Martyna Barbara Radłowska-Obrusník. Přednáška na FF Ostrava KAM DÁL: Pochod ďábelských Krampusů vzbudil nelibost, protestuje i církev 

Čas načtení: 2020-03-04 14:20:54

Zemřel Mirek Kovářík, neúnavný propagátor poezie Václava Hraběte i mnohých dalších básníků

Ve věku 85 let zemřel Mirek Kovářík. Na svém fcb profilu to uvedl ředitel nakladatelství Galén Lubomír Houdek. Kovářík jako první scénicky představil Václava Hraběte (Stop-time, 1966) a Znamení moci Jana Zahradníčka (1968). Spolupracoval s Karlem Krylem a řadou dalších českých písničkářů. Jeho scénický i rozhlasový pořad Zelené peří, kde uváděl nové básníky, se stal legendou pro několik generací. Uplatnil se jako editor básnických svazků i jako teoretik scénické prezentace poezie. Miroslav Kovářík se narodil 15. srpna 1934 v Praze. Vystudoval Pedagogickou fakultu UK a v letech 1953 až 1961 působil jako učitel, mezi lety 1961 a 1967 byl pracovníkem okresního muzea v Mostě, poté je ve svobodném povolání. Na své rozhlasové zkušenosti z přelomu šedesátých a sedmdesátých let navázal v roce 1991 a následujících dvacet let pracoval jako externista v Českém rozhlase Praha. V roce 1962 založil Docela malé divadlo v Litvínově, kde do roku 1969 uváděl kromě americké beatnické poezie také verše Ortenovy, Zábranovy, Kolářovy, Blatného, Divišovy a Slavíkovy. Nakladatelství Galén mu v roce 2017 vydalo obsáhlý svazek jeho esejů pod titulem Život… a poezie…?  Zveřejňujeme několik otázek a odpovědí z rozhovoru, které s ním před třemi lety vedl šéfredaktor Literárních novin Petr Bílek:   Celoživotně se věnujete přednesu básnických textů. Váš pořad Zelené peří se stal legendou. Máte tedy jasnou představu o podobách a funkcích zvukové stránky poezie. Jaký je váš názor na slam poetry a na hip-hop? V Čechách nic nového! Nezapomeňme, že v tomto oboru jsme evropskou velmocí! Co jiného byl slavný „voiceband“? Interpretační těleso založené E. F. Burianem už ve dvacátých letech minulého století! To, co se tenkrát transponovalo rytmy jazzu, děje se dnes v tóninách rapu a příbuzných žánrových doménách. I tehdy, i dnes v tematicky nejrůznorodějším obsahu. A stejně tak s provokativním záměrem vymezit jiný způsob interpretace.  V hip-hopové subkultuře vzniká navíc i nový freestylový generační jazyk, jak ho už ve své próze Skoby s bravurním nasazením užila Svatava Antošová. A slam poetry? Přemýšlel jsem o českém překladu tohoto pojmu a vyšlo mně „řečnění“. Vím, nezní to moc vábivě, ale v podstatě jde o pseudospontánní vytěžování paměťových studnic nejrůznějších chutí a vůní, tu více tu méně vydařené a stylizované jako osobnostní prezentace s programovým odvrácením od strnulých podob někdejšího „uměleckého přednesu“. Vidím v tom však i jakési zárodečné stadium procesu nové komunikační seberealizace prostřednictvím všeho, co nabízejí ona prostředí, ve kterých se tyto produkce odehrávají. V kolektivní podobě se slamerům blíží dramatické produkce tak zvané „improligy“, představení, jejichž děj se nedá předvídat a může se vyvíjet i se zvukovými kontakty z publika.    Máte zvláštní slabost pro tvůrce, kteří mají blízko ke katolickému náboženství. Jak hodnotíte roli katolicismu v dějinách české kultury? Dost se o této otázce v poslední době mluví. Určitě jste zaznamenal snahy korigovat tradiční představy o „době temna“. (…) Mne ohromila poválečná poezie Jana Zahradníčka, jedna z nejodvážněji koncipovaných básnických protitotalitních bariér, jak jsem ji mohl ještě v 60. letech poznat a vychutnat až do dna z jeho sedmidílného panoramatu Znamení moci. Jsem dlouholetý interpret tohoto textu a mám ho v sobě uložený také jako ochranný val proti všemožným zkázonosným předpovědím konce světa. A pochopitelně také proti jiráskovské fabulaci doby temna, jak nám ji v mém mládí nabízeli v hodinách literatury a dějepisu. Je tu ovšem ještě jedno Zahradníčkovo dílo, Dům Strach, cyklus textů psaných v prvním pětiletí jeho vězeňského života za nepředstavitelně těžkých podmínek, básně v mnohém vizionářské; spolu se Znamením moci tvoří zásadní zahradníčkovský dvojakord české poezie krutých padesátých let minulého století.… Smutným faktem je povrchní zastoupení těchto textů v čítankách a v osnovách literární historie vůbec. Jistě, Zahradníček byl věřícím katolíkem, a to už někdy kantorům stačí, aby nad ním ohrnuli nos a byl vřazen do příslušné škatulky katolictví v české kultuře, kde vedle Balbína vegetuje Jiráskem poplivaný Koniáš, a v níž Jakub Deml slouží jako hlasatel antisemitských nálad.    Možná je to způsobeno jen shodou okolností, ale z knihy, o které mluvíme, je cítit, že nemáte zrovna vřelý vztah k poetismu a vůbec k levicovým avantgardám minulého století. Pokud tomu tak skutečně je, v čem to spočívá? Myslíte tím, že se příliš nevěnuji poetice Nezvalově a jemu blízkých…? Neoslovila mne, to se přece může stát – mám-li ve svém interpretačním erbu Ortena, Hraběte, americkou beatnickou plejádu, není to snad ani tak nelogické. Neoddiskutovatelná je umělecká velikost Nezvalova, méně už jeho básnický charakter – produkce poválečná je toho čitelným důkazem. Holdování režimu, který očividně poničil tolik hodnot a hrubě zasáhl do tolika životů!  Naopak – o to víc si cením díla surrealisty Zbyňka Havlíčka, i když za svého života nemohl vydat jedinou sbírku! Teprve letos vyšlo jeho plně již zkompletované dílo básnické – 48 let po jeho smrti! A pokud jde o levicové avantgardy – jak blízká jim byla revoluční vlna beatnické poezie! Tu jsem přijal do svého světa přímo jako programový dar! Byl jsem jeden z prvních, komu se dostaly do rukou Zábranovy překlady Allena Ginsberga a Gregoryho Corsa, moje divadlo poezie inscenovalo totiž i verše samotného Jana Zábrany z jeho některých tenkrát ještě rukopisných sbírek – k premiéře jsme vydali dokonce bibliofilský tisk!    Jaký je váš názor na básnické kvality slovesné produkce českých písničkářů? Zaslouží si jejich texty knižní prezentaci bez podpory muziky, jak se často děje? U koho ano, u koho ne? Normu v této kategorii nastolil svým dílem i působením na české písničkářské scéně Karel Kryl. U něho je jedno, zdali je to písňový text nebo báseň, obojí se dá zpívat i přednášet, ostatně totéž platí o Jiřím Suchém a většině textů Petra Kopty, Josefa Kainara, Jarka Nohavici, Zuzany Navarové a řady dalších. Zjednodušeně formulováno: u všech, kdož se řečí metaforického jazyka dotýkají reality, která je osloví, a cítí potřebu se s ní vyrovnat. Pravda, má-li takový text melodický podklad, je snadněji zapamatovatelný, ale nic to neubírá jeho myšlenkové hodnotě, i když bude pouze čtena….   Nezapochyboval jste někdy o smysluplnosti svého celoživotního úsilí? Nezapochyboval jste někdy o divadle poezie, které, jak píšete, se ani nedá definovat? Ani na chvíli! Pravda, nezažíval jsem jenom sklizně uznání, ale to mne nesvedlo z cesty. Spíš jsem usiloval o to vtělit poezii na dosud neobsazená působiště – to se mi podařilo na Portě, jejíchž asi dvacet ročníků jsem uváděl od začátku její existence až do prvních polistopadových let. A byla to i její krajská a městská předkola, řada let týden co týden v Malostranské besedě a na Petynce soutěž Písně dlouhejch cest, kde se básnické (a v případě povídek Alexandry Berkové i prozaické) minuty střídaly s těmi hudebními jako zaběhnutý sled programu – kolikrát jsem musel některé texty překopírovávat pro zájemce, co si je chtěli vychutnávat sami! A protože jsem jezdil s některými kapelami z Porty i na školní představení (královéhradecká skupina Kantoři to měla přímo v názvu!), dalo se pěstit básnické slovo hned takto v počátcích chápání tehdejší mladé generace – však si občas vyslechnu na to vzpomínky, když mne osloví ti, kdož nás tenkrát sledovali ze školních škamen! A mých asi deset pořadů poezie básníků „nepromlčitelných“, moje podoba divadla poezie jednoho herce … myslím, že to mělo smysl.  {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2020-01-10 12:47:54

Boeing, který nedoletěl do cíle. Pár informací a komentář k aktuálnímu zřícení letadla nedaleko Teheránu

Kolem kauzy ukrajinského letadla, které se před pár dny zřítilo nedaleko Teheránu, je zatím spousta nejasností. Současný názor západních mocností včetně Kanady (ze které pocházela řada obětí) zní, že letadlo bylo omylem sestřeleno íránskou protivzdušnou obranou. Írán to popírá. Kdyby se nakonec přeci jen ukázalo, že je to pravda, znamenalo by to, že se historie tragicky opakuje, protože v roce 1988 došlo k velmi podobné katastrofě, když americké námořnictvo sestřelilo civilní let íránských aerolinií nad Perským zálivem. Tahanice o to, kdo se omluví a neomluví, také trvaly dlouho, ale nakonec USA dosáhly s Íránem kompromisu, podle nějž dostaly rodiny obětí celkem 62 milionů dolarů odškodného a Amerika vyjádřila lítost, aniž by se vysloveně omluvila. Inu diplomacie. Zatím žádné definitivní závěry činit nemůžeme, ale můžeme si shrnout, co se ví jistě, co je hodně (ne)pravděpodobné, a co by se nadále mohlo dít. A závěrem přidám svůj osobní názor a komentář. Co víme jistě Takže, co víme jistě, v tom smyslu, že ani Íránci to nerozporují. (Za zdroj jsem tentokrát zvolil převážně BBC, ale na tyhle informace narazíte všude možně.) 1. Letadlo odstartovalo s hodinovým zpožděním proti původnímu letovému plánu. 2. Kritická událost, která vedla ke zřícení stroje, se odehrála krátce po startu, ve výši zhruba 2 500 metrů. To mimo jiné znamená, že v letadle nemohlo dojít k příliš prudkému poklesu tlaku vzduchu. Za letu se v kabině udržuje tlak vzduchu zhruba odpovídající této výšce a lidé s ním nemají problém. 3. Došlo k okamžitému přerušení rádiového spojení se zemí, což ukazuje na výpadek veškeré elektřiny včetně všech záložních zdrojů. To není typické, naopak i letouny, které už se nacházejí ve fatálních a neřešitelných situacích, ještě obvykle nějakou chvíli se zemí komunikují, často dost barvitě. Kdo si chce přečíst sbírku posledních slov z takových událostí, přeložených do angličtiny, může tak učinit zde. (Polské f*ck bylo samozřejmě v originále k*rwa mać. 4. Letadlo poté změnilo kurz, jako by se pokoušelo vracet na letiště Imáma Chomejního, ze kterého předtím odstartovalo. Tj. v pilotní kabině byl patrně ještě někdo naživu, automat by toto neudělal. 5. Letadlo bylo zánovní, pořízené roku 2016, před dvěma dny bylo na technické kontrole. Typ 737-800 je po světě dost rozšířený a má poměrně slušnou bezpečnostní historii, i když k několika těžkým nehodám také došlo. Častější však byly chyby posádky než technická selhání. 6. Íránská televize odvysílala amatérské záběry letadla padajícího k zemi, na kterých to vypadá, že ještě ve vzduchu dost intenzivně hoří. Nesmyslná tvrzení Dále: co je skoro určitě nesmysl… 1. Vyjádření íránského šéfa úřadu pro civilní letectví Aliho Abdezadeha, že je vědecky nemožné a nelogické, aby šlo o sestřel. Věda nefunguje na základě tvrzení do médií, ale důkazů. Incidentů zahrnujících civilní letadla a protiletadlové střely bylo v posledních dvaceti letech velmi málo, ale byly. V roce 2003 bylo letadlo společnosti DHL zasaženo ruční protiletadlovou střelou po startu z bagdádského letiště a dokázalo poté ještě nouzově přistát. 2. Tvrzení systematicky pobíhající po internetu, že příčinou havárie byla srážka letadla s ptáky. Ptáci jsou všudypřítomný problém, od světových letišť se kompletně vyhnat nedají a moderní motory jsou tedy na kolizi s hejnem ptáků stavěné. Testuje se to dokonce i na zemi, kdy se ptačí mrtvolky úmyslně vstřelují do běžících motorů. K poškození motoru dojít může, ale nemělo by dojít ke katastrofální explozi. Zásah raketou? Co se neví, ale intenzivně se o tom diskutuje mezi lidmi, kteří mají aspoň trochu ponětí… Prolezl jsem různá fóra, kde se scházejí piloti, pracovníci od radarů a další letadlofilové, a univerzálně vyjadřovaná otázka byla, v jakém stavu byl odpovídač (transpondér) letadla a zda nedošlo k jeho selhání nebo chybnému chování. Letadla mají povinnost se identifikovat pozemním radarům svým kódem (říká se tomu squawking), přičemž civilní lety mají určité kódy a vojenská letadla jiné kódy, které zároveň slouží k rozlišení „přátel“ a „nepřátel“ (Identification Friend or Foe). Transpondér je součástka jako každá jiná a porouchat se může. Zálohovaný není, je na palubě jen jeden. V takovém případě by letadlo nemělo vůbec odstartovat. Správně by na to měla přijít předletová kontrola, ale všude se najdou flákači a odfláknutí předletové kontroly už katastrofy způsobilo. (Případ, kdy Pitotova trubice nebyla zakryta proti hmyzu.) Také jsou poruchy, které se běžnou kontrolou odhalit nedají. Z toho, že okamžitě selhaly rádiové přenosy a letadlo se zřítilo k zemi již hořící, můžeme soudit, že na palubě proběhl nějaký dost extrémní jev. Zásah raketou je rozhodně jedna z možných variant. V široké veřejnosti existuje poněkud zavádějící představa, že protiletadlové střely jsou masivní kusy munice, které vymažou letadlo z oblohy a rozpráší jej na tisíce drobných kusů. Možná, že si lidé zaměňují střely protivzdušné obrany s balistickými střelami jaderných mocností, což skutečně velké a mohutné stroje jsou. Jde ale o úplně jiné druhy zbraní, které samozřejmě vypadají jinak. Protiletadlová střela musí být docela manévrovatelná a hbitá, takže nebývá moc velká. A jelikož se počítá s tím, že nepřítel se snaží zásahu také uniknout manévrováním, je obvykle protiletadlová střela stavěná tak, aby nemusela úplně napřímo zasáhnout nepřátelský stroj, ale aby stačilo, když exploduje někde v jeho blízkosti. O ničivý efekt se pak postará hlavně šrapnel, tedy výbuchem uvolněné ostré kusy kovu. Tomu se říká fragmentation warhead (jeden z možných typů). To, že letadlo po takovém šrapnelovém zásahu ještě pár minut letí, je klidně možné. Záleží hlavně na tom, kam přesně bylo zasaženo. Konečnou odpověď by ale přinesla teprve expertiza trosek. A tím se dostáváme k poslední části mého dnešního článku. Podivná reakce Teheránu Slíbil jsem na závěr svůj komentář, tak tady ho máte. Popravdě si myslím, že to skutečně neúmyslný fuckup íránské protivzdušné obrany byl, a hned řeknu, proč si to myslím. Nejde tolik o vyjádření amerických, kanadských či evropských politiků. Tvrzení, že tajné služby zaznamenaly starty dvou protiletadlových střel a následný požár letadla pomocí špionážních družic, je pro nás běžné smrtelníky neověřitelné a chápu každého, kdo je vůči takovým informacím předběžně skeptický. Nicméně mozek nosíme v hlavě všichni a můžeme se podívat na to, jak se vyvíjí situace kolem vyšetřování. Na nevinné obviněné se Írán chová nějak divně. Kdybych byl ajatolláh Alí Kechlibarí a věděl, že mě Velký Satan obviňuje z něčeho, co jsem neudělal, tak během dvanácti hodin visím na telefonu a obvolávám Francii, Německo, Japonsko, Itálii a další mocnosti, o kterých vím, že s Trumpem žádní velcí přátelé nejsou, ale které zároveň mají v mezinárodním společenství pověst technicky kompetentních států. Některé z těch států se ve věci jaderného dealu vysloveně stavěly na stranu Íránu. A měl bych k nim všem jedinou prosbu: pošlete nám sem svoje týmy expertů na letecké katastrofy, pokud možno ihned, aby vyšetřování celé události probíhalo před očima celého světa a nestranně. A do doby, než příslušní experti dorazí, by se trosek nikdo nesměl ani dotknout, kromě předběžného zjištění, že všichni jsou mrtví a není koho zachraňovat. Ať zůstanou všechny zbytky ležet tam, kde jsou. Pro jistotu ještě nafotíme jejich přesnou polohu z dronu, aby k tomu byla co nejlepší dokumentace. Přeci jen může přijít třeba přívalový déšť a drobnější kousky letadla někam posunout. Taková aktivita by pro Íránce byla hned dvojnásob výhodná. Za prvé by je očistila v očích zbytku světa, za druhé by pak měli v ruce pádný důkaz toho, že ti špinaví nevěřící zpoza oceánu hanebně lžou, aby je očernili. Perfektní materiál, který by se jim dal v dalších verbálních konfliktech připomínat aspoň padesát let, podobně jako se dodnes připomíná svržení Mosaddeka roku 1953. Na internetu, v televizi, všude: Vidíte, jací jsou to prolhanci a skety? Dokonce i ze sestřelu cizího letadla plného lidí nás obvinili, a my jsme byli nevinní. To, že to ajatolláhové zatím neudělali, a že dokonce máme zprávy o tom, že jejich síly shrnují trosky letadla buldozerem, pro mě představuje dvě masivní „červené vlajky“, naznačující, že v celé kauze mají máslo na hlavě. Jinak by si teheránské úřady nenechaly takovou příležitost k posílení vlastního PR ujít. Málokdy vám váš tradiční protivník poskytne tak skvělou argumentační munici, jako prokazatelně nepravdivé veřejné obvinění ze zabití skoro dvou set lidí. Třeba si to ještě v Teheránu rozmyslí a udělají to. Pak bych musel svoje podezření odložit. Ale dokud se chovají jako nevěrná manželka, která se snaží nenápadně zakopnout pod postel cizí růžové slipy, ponechávám si právo jim v téhle věci nevěřit. {loadmodule mod_tags_similar,Související} Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE.

Čas načtení: 2024-09-13 10:00:00

Studie zjistila, že umělá inteligence dokáže odstranitt víru v konspirační teorie.

 Výzkum zpochybňuje tradiční názor, že důkazy a argumenty málokdy pomohou změnit názor věřících v konspirační teorieAť už jde o mylnou představu, že k přistání na Měsíci nikdy nedošlo, nebo o nepravdivé tvrzení, že injekce proti covidu obsahují mikročipy, konspiračních teorií je mnoho, někdy s nebezpečnými důsledky.Vědci nyní zjistili, že taková přesvědčení lze změnit pomocí rozhovoru s umělou inteligencí (AI).

Čas načtení: 2020-07-28 11:24:17

Hra s ohněm a jedem

V Literárních novinách na začátku roku 2012 vyšel esej historika Jana Tesaře věnovaný třetímu odboji, který je aktuální i v tuto chvíli. Jan Tesař napsal: Hra s ohněm a jeden. Tak nazývám sociálně-psychologickou operaci, jejíž eventuální kódový název samozřejmě neznám a která má před veřejností podobu kampaně třetí odboj. Nechci se nešetrně dotknout jizev nevinných obětí politické perzekuce a provokací Státní bezpečnosti. Chci varovat před obmyslnou hrou, která zasívá nebezpečí pro celý národ, také pro potomky obětí stalinistické perzekuce. Uchyluji se dle dávného zvyku k samizdatu, neboť žádný z velkých časopisů mi nezaručuje svobodné a nezkreslené vyjádření. Občanské ctnosti v české společnosti již natolik upadly, že není třeba cenzurního úřadu: noviny samy vstřícně berou ohled na předpokládaná přání finančních pánů a jejich politických loutek. Nikdo také nerespektuje nutnost autorizace, takže v tomto ohledu je to se samizdatem stejné. Kampaň třetí odboj je vystavěna na individuálních psychických traumatech desetitisíců obětí stalinistické perzekuce a zároveň na výsledném několikanásobném sociálně-psychologickém komplexu české společnosti. Komplex sociálně-psychologický navazuje na historický fakt zaostávání pobělohorského (novo)českého národa v jeho emancipačních snahách, které na počátku XX. století přes rychlý pokrok v posledních desetiletích stále činilo nejméně padesát let v porovnání s většinou sousedů na jihu a západě Evropy; navíc se národně emancipační pohyb často prosazoval díky koalici se silami reakce a tmářství v habsburské říši, v opozici k zápasu jiných národů o větší míru občanských svobod. Nejlépe tuto skutečnost charakterizuje realistické ocenění T. G. Masaryka, že na počátku světové války doma žádná revoluce možná nebyla. (Na Slovensku nebylo možné dosáhnout ani zvolení slovenských poslanců ve slovenských obvodech.) Takže byla nastoupena cesta zápasu ve službách Dohody, využívání jejích zájmů a jejich umné manipulace. Mýtus o odboji Na to pak reagoval mýtus o odboji, později nazvaném prvním. Byl to mýtus konstitutivní, měl stejnou stmelující a výchovnou funkci jako zakladatelské mýty antických republik a dynastické legendy středověkých křesťanských komunit. Nezakládal se na vysloveném falšování historických fakt o odboji, jen byly zamlčeny určité nepříjemné okolnosti; byly ponechány stranou skutečnosti, jejichž připomínání by traumatizovalo nezralé společenství, nemající dostatek duchovních sil nezbytný k sebepřekonání.  Zakladatelský mýtus například heroizoval sibiřskou anabázi legií a ponechal stranou fakt, že daleko víc zajatců, vábených slíbeným žoldem, se po uzavření míru s bolševickým Ruskem vrátilo do habsburské říše, a nakonec na válečná jatka. Zakladatelé Republiky (později nazvané první) věděli z antické zkušenosti, že úlohou kostitutivního mýtu je sjednocovat společenství, a moudře se vyhnuli zdůrazňování rozporů, které by rozkládalo. Válka byla chápána jako poslední ze zločinů cizácké dynastie – takže sám fakt, že na bojišti se střetával legionář s Čechem v rakouské uniformě, posloužil konstitutivnímu mýtu. Můžeme oprávněně soudit, že v představách těch moudrých státníků, jimž jistě nechyběla schopnost kriticky myslet, byly nepříjemné historické skutečnosti odkázány ke kritické reflexi příštích generací nezatížených traumatizujícím zážitkem – do času, kdy společenství dosáhne dospělosti, tj. občanské zralosti, která nahradí, přesně dle antického vzorce, nezbytnou funkci konstitutivních mýtů. Tak měl být česko-slovenský dvojnárod uzdraven, odrakouštěn, to jest zbaven svého traumatu, jímž byl dereš a rákoska, neblahé dědictví feudalismu. Snad to mohla být terapie účinná, kdyby na ni bývalo zbylo dost času; ovšem jenom za předpokladu, že by pak proběhl duchovní zápas dospívání, spojený s překonáním konstitutivního mýtu. Vzorec milosrdné lži Namísto toho přišla nová světová katastrofa, která tu potřebu zasula. Zůstala jen zkušenost mýtu, od té chvíle již jen v podobě milosrdné lži. Ještě dříve, než vypukla 2. světová válka, nadešla potřeba odlišit republiku přívlastkem první od toho nového, co vytvořili Češi a Slováci ruku v ruce a ponecháni sami sobě – a co je jednou z nejodpornějších kreací předválečné Evropy. Z hlediska světových dějin vzato, je nejvýznamnějším činem, zločinem toho státu odevzdání ohromného zbrojního arzenálu bez poškození a závad darem nacistům, k agresi proti Evropě. Správcové toho arzenálu jakoby nikdy ani nezaslechli příklady z historie o loďstvu, které se samo potápí, o pevnostech, které nemohouce bojovat, vyhazují se do vzduchu. Ani svá letadla nespálili. Poslední příčinou selhání byla občanská nezralost, nedostatek vědomí občanské odpovědnosti, projevující se respektováním ubožácké vlády a její politiky založené na naději, že dobropoddanské chování vůči aktuálně nejsilnější moci přinese zaslouženou, vyslouženou shovívavost vítěze. Také v následujících letech nepřekonané iluze o háchovské a tisovské politice brzdily sjednocení společnosti a její pozdvižení k odporu, které bylo předpokladem opravdové svobody – a bylo ponecháno propagandě moskevských komunistů, aby hovořila o této pravdě.  Následný mýtus druhého odboje má pak jednak „pravicovou“, jednak „levicovou“ tvář: ta první omlouvá, a nakonec přímo ospravedlňuje politickou kolaboraci, ta druhá ji spojuje jen a výhradně s „pravicí“ a buržoazií. To hlavní mají ale obě verze společné: V kterékoli příručce o druhém odboji se dočteme, jak je vydání zbrojního arzenálu vyděračsky obráceno ve výčitku právě těm, kdo pak byli za pomoci těchto zbraní zmasakrováni. Snad je nutno vyjít ven, mimo místní kontext, aby bylo možno cítit cynismus a skandálnost toho sofismatu. (Stejně jako zevnitř není cítit hanba za výčitku komukoliv, že nám nedovolil bojovat.) Zaběhnutý vzorec milosrdné lži je tu využíván k zakrytí povážlivého selhání, což znamená, že ti, kdo takto kážou, se neznepokojují o budoucnost. Sám příběh druhého odboje je však historií heroického vzepření se poměrům a revolučního vzniku nové mravní elity národa; tradice takového činu evokuje tyto hodnoty jako příklad, stavěný společenství za vzor. To je jistě oprávněno nejen ve vztahu k odboji jako složce jevu evropského, ale i v rámci dějin našeho státu. Setba druhého odboje Národní kultura jako celek v polovině šedesátých let dokázala nalézt rovnováhu mezi respektováním společenské funkce konstitutivního mýtu a potřebou kritické reflexe všech resentimentů. To bylo pro společnost, která konečně již občansky dozrávala, stále naléhavější. Sjezd historiků upozornil státní vedení, že stát bez úcty k vlastnímu vzniku ohrožuje svou existenci. Intelektuální avantgarda zároveň vyvolávala na scénu skryté démony a zahájila s nimi nekompromisní boj. Začali jsme upozorňovat na historické kořeny návyků omezené suverenity, s nimiž se musela společnost právě v předvečer roku 1968 vyrovnat, jestli se neměla znovu stát bezbrannou obětí bezprincipiálního politického konání své vlastní politické reprezentace za budoucí historické krize. Zároveň jsme dokázali – my a nikoli primárně politická elita – najít spravedlivý, důstojný a zároveň racionální vztah k politické perzekuci, k níž docházelo v Československu nejen v letech padesátých – která ve skutečnosti vyrůstala již z druhého odboje. Tehdy nikdo nehovořil o nějakém třetím odboji. Pokud je mi známo, nikde není doloženo byť neveřejné použití toho termínu v té době, a to je logicky konzistentní: za odboj jsme přirozeně považovali odpor proti cizí nadvládě, nikoli své vlastní antagonismy, byť se i pohybovaly na samé hranici občanské války. Reálným politickým problémem byl fakt, že takzvaná i skutečná protistátní činnost padesátých let (tj. protikomunistické aktivity i například vojenská špionáž v zájmu cizích mocí) byla v ohromné míře provokována Státní bezpečností – ať už z přirozené potřeby každé politické policie obstarat si vlastní zdůvodnění své existence, anebo z podstaty stalinského režimu, jenž trvá represemi. Problémem byla zároveň traumata obětí, které se daly provokatéry oklamat a jejichž extrémní tresty byly zřídkakdy snižovány bez závazku spolupracovat s mučiteli, byť třeba jen formálního. Řešení Gama V polovině šedesátých let jsem jako historik druhého odboje vystupoval, spolu s dnes již zesnulým vynikajícím historikem prvního odboje Karlem Pichlíkem, za nezávislost historiků vůči každé, třeba i reformní politické moci. Na jaře 1968 nás však také vyzval ke spolupráci tehdejší předseda Národního shromáždění Josef Smrkovský, v mém případě s odkazem na mé mnohaleté soukromé úsilí o spravedlnost pro mnohé odbojáře-oběti politické perzekuce. Dotázal jsem se, zda rehabilitace, kterou bych měl připravovat, zahrne například i Miladu Horákovou. Smrkovský vzkázal, že zahrne všechny případy, kde dokážeme pochybení justice. Usoudil jsem, že takovou výzvu nelze bez mravní úhony odmítnout, a patřil jsem potom mezi stoupence nebo snad inspirátory myšlenky zákona o národním smíření. Byla převzata z pozdně frankistického Španělska a politického programu tamní demokratické opozice. Prakticky by znamenala ukončit také u nás zákonem období rozděleného národa (případně občanské války) přiznáním respektu k postojům jedněch i druhých, pokud se pohybovaly v rámci všeobecně uznávaných norem lidskosti; stíhat vybočení z ní; a následné praktické problémy vyřešit rehabilitacemi, amnestiemi a abolicemi. Za tuto myšlenku (Řešení Gama) se plně postavila především tehdejší organizace bývalých politických vězňů komunistického režimu, K 231. Postavil se za ni též tzv. Kruh mladých příslušníků StB, který přicházel s nezpochybnitelnými důkazy o ohromném rozsahu policejních provokací v padesátých letech. Všichni se shodovali, že provokační činnost StB má být stíhána jako zneužití úřední moci, případně dle platných zákonů postihujících protistátní činnost, jakožto její vyvolávání. Přes různá stanoviska v tomto ohledu jsme všichni zastávali názor, že oběti podobných provokací je třeba nejen odškodnit, ale také zbavit tehdy zřejmých komplexů a vzájemných výčitek mezi nimi. Nehledě na všechny konkrétní politické okolnosti a na aspekt mravní, měla idea národního smíru proti (neexistující tehdy) ideji třetího odboje ohromnou duchovní převahu v tom, že nepřipouštěla další zpochybnění samé existence státu a věčný zápas o samou podstatu, jak je to obsaženo v koncepci stále nových číslovaných odbojů; namísto toho vyhlašovala národní společenství za dospělé, tudíž typické přirozenými antagonismy, které bohužel v určité situaci přerostly do neúnosných rozměrů – což se ve všeobecné shodě odsuzuje a odkazuje napříště provždy k civilizovanému řešení bez občanské války, represí a nezákonností.  Znovu po skluzavce loajality Všechno toto úsilí bylo zmařeno srpnovým vpádem a v následujícím období husákovské „konsolidace“ posloužilo českým neo-stalinistům za odstrašující příklad, kam až věci došly. V tomto smyslu jsou proto právě oni prvními spoluviníky všech pozdějších excesů, ať na tu či onu stranu. Osudně se ale projevilo také nedokončené vyrovnání národního společenství s návyky servilnosti a podlézání cizímu panstvu. V rámci zavedeného schématu se dubčekovci identifikovali právě s těmi způsoby, které byly typické pro politické konání háchovců a které komunisté původně tak odsuzovali. Sjeli pak po téže skluzavce loajality k velmocenskému protektoru. Ale odpor proti tomu byl tentokrát bohužel o mnoho slabší než svého času druhý odboj; nebyl dost lidem na očích a nestačil vytvořit všeobecně srozumitelný vzorec. Původní nepodmíněný, ne-občanský souhlas společnosti s vládou podpisovatelů moskevského protokolu a dalších bezzásadových ústupků proto vyústil do všeobecného nihilismu, který pak zůstal jako reálné dědictví roku 1968. Ty myšlenky nestály za to, aby byly důsledně hájeny – uzavřel nezralý občan. Tak neblaze se projevil mýtus zástupné oběti, dědictví našich odbojů. Situaci na vzniklé poušti realisticky charakterizují pozdější Patočkova slova předkládaná národu jako objev: existují hodnoty, pro něž stojí za to žít a bojovat. Katastrofální nihilismus pak v dlouhodobé perspektivě vyústil do stejně katastrofálního ex-post-extremismu. Výsledkem je extempore a endemit: třetí odboj. Osamělý hlas na poušti Mezitím se idea zákona o národním smíření, nepřijatelná u nás, stačila prosadit nejen ve Španělsku, ale i v dalších zemích různých kontinentů jakožto důstojný a racionální způsob překonávání následků diktatur, občanských válek a terorismu. (V posledních letech je možno sledovat, jak působí v Alžírsku jako léčivý balzám na trauma z desetitisíců obětí terorismu, vyvolaného kapitalistickou restaurací.) V původní sovětské mocenské sféře (nejprve v SSSR, potom i v Polsku a jinde) vznikl nový fenomén, nejvýstižněji označený ruským termínem pravozaščitnoje dviženije. Právě v Rusku se mu dostalo hned na úvod zdůvodnění zároveň historického i teoretického, a to z pera jeho předbojovníka a (chceme-li) mezinárodně uznaného představitele Vladimíra Bukovského. Vycházeje z chruščovovské oblevy a tání jako historického faktu, který nepominul, i když byl potlačen, ohradil se Bukovskij od tradičního ruského terorismu a spiklenectví, vyhlásil režimu veřejně své NE, a na něm pak vytrval až na samou hranici smrti. I v Polsku se vydali stejnou cestou, přičemž si v nesčíslných polemikách a diskusích vyjasnili, až pokud je nutný a dovolen sestup do tradiční polské konspirace. Ostatně také na naší poušti zazněl občas stejný hlas. K tomu jsem oprávněn se vyjádřit, neboť jsem byl vedle Petra Uhla nejčastěji obviňován z výzev k „porušování zákonnosti“, a dokázal jsem se vyhnout veřejnému dementování této pravdy. Byl jsem totiž, za prvé, přesvědčen, že člověk musí stavět mravní zákon nad jakékoli psané právo, což je věc nadčasová a platí pro každé poměry a každého člověka (a nejen např. pro lékaře); za druhé, že oktrojovaná zákonnost není mravně závazná; a za třetí, že snaha respektovat nedokonalou zákonnost s četnými protiřečícími si normami je hloupost. Jak se zachovat, když diktatura deklaruje svobodu slova, ale nařídí zničit historickou tiskárnu jako nebezpečí? Používat v zájmu občanského odporu svobodně tiskárnu, byť to diktatura prohlásila za nezákonné, ovšem v žádném případě nikdy není totéž jako vyzývat k násilí, terorismu nebo občanské válce, ani nemluvě o dovršených činech toho druhu – třebaže diktatura ve vlastním zájmu právě tento propastný rozdíl zamlžovala! Neničili jsme ani životy, ani materiální hodnoty, chtěli jsme vytvářet nové vztahy, nové instituce a novou tradici. Pokud se týče konspirace, která byla nevyhnutelná, všichni jsme se, i navzdory dost prudkým polemikám o podobných otázkách (např. právě s Petrem Uhlem), nakonec shodovali v základní myšlence veřejně deklarovaného nesouhlasu a v nepomíjející snaze systematicky usilovat o posun hnutí ke stále větší otevřenosti a veřejnosti, ven z konspirace vynucené okolnostmi! Kromě četných teoretických studií, i explicitně navazujících na Bukovského a polský příklad, je nejlepším praktickým ztělesněním tohoto úsilí myšlenka VONSu, jejímž jsem já autorem a manželé Uhl a Šabatová prvními realizátory. Myslím, že přes všechnu slabost tohoto hnutí v československé společnosti a jejím historickém kontextu (případně přes zavedení tohoto hnutí špatným směrem a jeho celkový neúspěch, jak se to někomu může jevit), dnes, tváří v tvář kampani tzv. třetího odboje, nastal čas důrazně připomenout právě toto dědictví. Nevědomé oběti manipulátorů V minulých dnech jsem na obrazovce všenárodní oblbovny zhlédl pořad historického cyklu, v němž se oslavně připomínalo záměrné ničení železničních tratí výbušninami někdy počátkem padesátých let. Nevěřím svým očím, byť stojí tak napsáno, pro jistotu bylo to uším opakováno; ptám se, zda ztratili snad soudnost – anebo jsou si jisti, že divák je až tak manipulovatelný, že stráví i toto bez dávení?! Neznám sice konkrétní detaily právě těchto aktů a nemám praktickou možnost ověřit si je v pramenech – ale myslím, že si mohu být jist, že také v tomto konkrétním případě stála v pozadí všudypřítomná StB a její role ne-li inspirátorky, pak jistě přinejmenším vděčné žehnatelky. StB měla skvělé psychology i sociální psychology (ta věda nebyla oficiálně uznávána a pěstována možná právě proto, aby StB neměla konkurenci a nikdo jí neviděl do karet!). I své oběti si vybírala uvážlivě, a zvláště uměla zneužít jejich návyků, a hlavně traumat z doby války: jedněch uměla využít pro akce jako Jan Masaryk, a druhých zase pro vraždu majora Schramma, Babice, zmíněné ničení železničních tratí, zapalování obilí na polích a podobně. To i ono bylo stejně potřebné pro nastolení a udržování státního teroru, zničení uvědomělého občanství a znemožnění každého kritického hlasu. StB vycházela z přesvědčení, že koneckonců každý s sebou nese břímě své minulosti, takže je jen věcí zručné manipulace bez skrupulí, jak toho využít k prospěchu diktatury. Každý takový výbuch či zapálený stoh vytvářel frontovou situaci, kdy byl občan tlačen k volbě té neb oné strany barikády, a potom, pokud si zachoval zdravý úsudek, jednal proti paličům; manipulaci v pozadí ovšem řadový občan neviděl; a aby si ji snad nedomyslel, byly tu spektakulární procesy se žháři a vrahy a jejich doznání, nejlépe upřímná, spontánní nebo dokonce hrdá. Samozřejmě tam nesmělo zaznít nic o kmotřičce v pozadí. Aby se neprozradilo toto nejstřeženější státní tajemství, byli i zasloužilí velcí provokatéři popravováni bez skrupulí a bez ohledu na jejich případnou i novou použitelnost, a pokud bylo nebezpečí, že by se prozradili při procesu, byli zabíjeni již předem. Toto je ta skutečná historická kulisa ozbrojeného odporu proti poúnorovému režimu v Československu, a skuteční historici těch let to samozřejmě dávno vědí. Proč mlčí, je správná otázka. Ostatně také současní manipulátoři si umějí vybírat: sázejí na přirozenou touhu mladých historiků vyniknout a podstrkují jim domnělé senzační objevy. Vědí, že ke společensky odpovědné práci historika je potřebná také lidská zralost, a počítají s tím, že v současné cynické české společnosti nefungují vzorce občanské odpovědnosti, takže mladé autory nevede žádný příklad. Ve skutečnosti jsou také tito mladíci nevědomými oběťmi svých manipulátorů. Znovu dozrává ovoce hněvu Při svědomité dějepisné práci bude poslední pravda o teroristických akcích v době stalinismu ve většině případů nejasná. Byl původním autorem fikce o zradě maršála Tuchačevského Heydrich nebo Stalin? Ať to někdo zkusí s určitostí říci a bezpečně doložit. A to není výjimka, nýbrž pravidlo. Tam, kde jsou v příběhu (vskutku) moderní tajné služby, je primum movens (případně iniciátor) jistý přibližně tak jako současný spekulační dolar či euro – je stejně virtuální, to je to zázračné slovo. Ale v tom přece není podstata našeho problému! Koneckonců vůbec nejde o sám (svého druhu) historický fakt, ten či onen teroristický čin. Jde o stanovisko k němu. A v tom si může každý být vskutku naprosto, bez nejmenšího zapochybování jist: kult násilí stimuluje budoucí násilí.   Toto se děje v historickém čase, kdy znovu dozrává ovoce hněvu. Snad každý cítí, že se blíží nový velký sociální konflikt – možná ostřejší než kterýkoli z dosavadních. Vládnoucí třída ho očekává v situaci hluboké politické krize a bezpříkladné diskreditace všech elit. Znovu se ptám: ztratili snad soudnost? Vědomé oslavování násilí za těchto poměrů se nedá nazvat jinak než šílenstvím. Sebevražedným šílenstvím! Je ovšem také možné, že oni velmi dobře vědí, co činí. Možná, že chtějí násilné konflikty vědomě vyvolat, aby měli volné ruce ke zmasakrování odporu. Ve chvíli, kdy se určitá daná politická elita začne chovat podle hesla Po nás potopa, je bohužel všechno volání ke zdravému rozumu marné. Potopa potom dříve či později určitě přijde – k nezměrné škodě celé společnosti. Toto mám na mysli, když píšu o hře s ohněm. Jak se míchá jed Ještě ukázka, jak se v sociálně-psychologických laboratořích připravuje jed. K tomu ale musím pro nezasvěcené nejprve objasnit dnes pozapomenuté souvislosti: Českoslovenští dějepisci dokázali v šedesátých letech dojít velmi hluboko ke kořenům hlavních politických procesů let padesátých. Teď mám na mysli ten největší, Slánského. Každý ovšem dával pozor, aby nedráždil medvěda zbytečně, takže nebyla zdůrazňována hlavní příčina, každému beztak jasná: někdo musel zaplatit za nezdar sovětské naděje, že Izrael bude první lidovou demokracií Středního východu – namísto Stalina, který tomu plánu určitě osobně požehnal. Exemplární výběr čs. komunistů byl přirozený, neboť zodpovídali za realizaci: organizovali tajné dodávky zbraní židovským teroristickým organizacím, cvičili židovskou výsadkovou brigádu, otevřeli první leteckou linku do Tel Avivu atd. Zodpovídali tedy ve Stalinových očích i za nezdar. Výběr nejvýše postavených Židů v čs. komunistické špičce k zástupnému procesu je stejně demonstrativní jako zařazení ministra zahraničí a jeho náměstka. Proces je tudíž (z hlediska dané moci) velmi racionální, nikoli naopak. Toto tehdy veřejně řečeno nebylo. Naproti tomu bezprostřední příčina, která donutila Gottwalda k souhlasu se Slánského zatčením a uvedla vyšetřování oficiálně do chodu, byla v rehabilitačních materiálech označována nezakrývaně za provokaci KGB. To byl takzvaný dopis „Velkému metaři“, provokační výzva Slánskému, aby odešel na Západ, která, jistěže díky skvělé práci čs. bezpečnosti pod vedením sovětských poradců, skončila v rukou StB. Fabrikace tohoto (jakoby) klíčového dokumentu celé kampaně byla během rehabilitací spojována s Beriovými poradci, popravenými potom za Chruščova. Potud historická „škola“ zformovaná v šedesátých letech, až po Kaplana, i popřevratového. Nuže, již několik let tu čeká na objev ideologů historická práce, která dává třetímu odboji, což – prý – jeho jest: identifikuje celý případ Velký metař, tj. sám nápad, koncipování dopisu, jeho napsání, výrobu falešné legitimace pro Slánského, přepravu přes hranice a doručení těchto písemností údajné Slánského milence (kterou on však vůbec neznal), zkrátka všechno do detailu jako dílo špionážní kanceláře gen. Moravce v americkém žoldu. Autor této práce, významný a solidní historik Jiří Šolc, sice o třetím odboji nehovoří, ale to je právě proto, že politika ještě neučinila ten zásadní objev: také třetí odboj měl svou zahraniční složku! Tato senzace teprve čeká na své uplatnění ideology současné Czech Republic. Chci podtrhnout jiný aspekt věci: Šolc, opatrný historik, opírající se v této věci o účastníka-pachatele, výslovně připouští, že akce Velký metař mohla být provokací KGB (nevím, jak se to dá sladit se vznikem nápadu v Moravcově kanceláři, ale budiž), že doručovatel byl agent StB, a mezi řádky i to, že v Moravcově kanceláři to věděli. Poté o všem píše, přejímaje pachatelovo podání motivace, jako o vysoce humánní akci s cílem zachránit Slánskému život. Máme věřit, že takový zkušený historik bere vážně, že proto posílali oni v amerických službách nenáviděnému komunistovi, tehdy náměstkovi předsedy vlády, dopis a falešnou legitimaci s jeho podobenkou, a to po agentovi, který přišel ilegálně z nepřátelské ciziny, po lidech, které jakživ neviděl? Máme věřit, že člen vlády (v jakémkoli režimu) bude brát vážně neznámou bláznivou ženskou, která ho vyzývá, aby utekl do zahraničí? Myslím, že před tímto virtuózním zvládnutím dvojvýznamu, české tradiční humanity snoubící se s odbojem, by v údivu stanul sám páter Koniáš. To by on nedokázal. Mám na mysli ovšem i to, co jsem neřekl. Nač pospíchat, za čas to budou halasně kázat Koniášovi učedníci nad mistra. Takže závěrem mi zbývá konstatovat: Před více než půl tisíciletím byly Čechy v Evropě jedinou zemí oficiálně vyhlášené tolerance dvou soupeřících náboženských a ovšem i politických stran; předkové udrželi ten stav skoro dvě století, z toho prvních sto let úplně sami. To díky husitství, o které se dnes kdekterý špinavý šmok otírá. Ve Španělsku se v tom čase, a ještě tři sta let potom, masově upalovalo a fanaticky mučilo. Kdežto za života naší generace Španělé po zuřivé občanské válce s miliónem mrtvých dokázali prosadit ideu národního smíru. V tom čase se Češi nejprve nedokázali masově pozdvihnout k boji za své národní osvobození, a nakonec ani důstojně čelit diktatuře – což pravidelně vyvolává mocný ex-post-radikalismus, charakterizovaný speciálním endemitem číslovaných odbojů, jež jsou stále virtuálnější, do třetice už zcela dokonale, skoro americky. Španělé, kteří kdysi vymysleli metody, v Čechách s opovržením označované jako jezovitské, za občanské války projevovali, jak potvrzují četní svědci, neobvykle často rysy rytířské noblesy. Zatímco v zemi, kde byly v XV. století rytířské moresy zakotveny do vojenského řádu revolučního vojska, nám dnes, tváří v tvář zahraniční sekci třetího odboje, nezbývá než nostalgicky vzpomenout jezovity Koniáše. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2019-08-01 11:36:24

Volby v Řecku ukázaly, že se tato země vrací k bipartijnímu systému se silnými vůdčími osobnostmi

V řeckých předčasných volbách zvítězila konzervativní Nová demokracie pod vedením Kyriakose Mitsotakise, teď už nového řeckého premiéra. „Naší povinností je sjednotit řecký lid,“ řekl bezprostředně po zveřejnění výsledků. Historička a specialistka na Řecko Kateřina Králová říká, že depolarizace řecké veřejnosti nejspíš zůstane jen politickou frází. Kdo je nový premiér a kam tedy bude Řecko pod jeho vedením směřovat?   Nový premiér říká, že si „uvědomuje situaci, ve které země je“. V jaké situaci tedy teď Řecko je? Jak naznačují ekonomická měřítka, Řecko je ve výrazně lepší situaci, než tomu bylo za posledních několik let. Zdá se dokonce, že by Řecko mohlo krizi postupem času zcela překonat. To samozřejmě neznamená, že je země venku z úzkých. Situace v Řecku není pouze záležitostí ekonomickou nebo hospodářskou, ale do velké míry také sociální a kulturní. Pokud se země nachází v současné době – po deseti letech krize – v situaci, v níž ekonomické ukazatele rostou, neznamená to, že krize nezanechala na obyvatelích značné šrámy. Naopak, stala se klíčovým faktorem ovlivňujícím obyvatelstvo Řecka. Tyto jizvy se budou hojit relativně dlouho.   Jaká je z toho cesta? Mohl by to vůbec změnit, nebo pomoci změnit, nějaký politik? Podíváme-li se na Evropu jako takovou, vidíme, že prochází krizí. O Řecku se říká, že je kolébkou evropské civilizace, může fungovat jako jazýček na vahách. Země, v níž se velice brzy projevují symptomy evropských problémů. Počátkem krize se Řecko politicky radikalizovalo. Ke slovu se dostala a u voličů uspěla uskupení na okraji politického spektra. Současné volby ale ukázaly, že extrémně pravicové strany se už těší daleko menší podpoře nebo se rozpadly, a SYRIZA, původně levicový rebel Evropy, která je k mému překvapení až dodnes označována za radikální levici, se přerodila v relativně běžnou mainstreamovou stranu politického levého středu.  Dnes se v Řecku nicméně projevují jiné problémy. Za prvé to jsou extrémně se rozevírající sociální nůžky, dále se v politice hodně začaly odrážet problémy týkající se environmentalismu a životního prostředí. A za třetí otázka občanské zodpovědnosti. Přestože v českém měřítku se může zdát volební účast přes 50 % vysoká, pro Řecko je co do parlamentních voleb snad nejnižší vůbec.    Jméno nového premiéra by mohlo vyvolat dojem, že se řecká politika navrací do „starých dobrých kolejí“ moci dynastií a klanů. Vidím to podobně, pod řeckým sluncem se zkrátka neděje nic nového, jen už není „zelené“. Tím narážím na dříve etablovanou politickou stranu PASOK, která se vlastně od pádu vojenské junty v polovině 70. let střídala u moci s Novou demokracií (ND), dnes vítěznou politickou stranou. PASOK, která se u voleb jen zřídka dostala pod hranici 30 % hlasů, ale ztratila svůj potenciál. Její místo zřejmě převzala SYRIZA, a jak někteří odborníci předpokládali, vracíme se v případě Řecka k bipartijnímu systému. V řecké realitě to není nic nového a jako historička se na situaci nedívám jen optikou posledních desítek let tzv. politické konsolidace po pádu vojenské junty, ale z perspektivy 19. století. Už tehdejší stranický systém byl bipartijní, navíc založený na silných a charismatických politických osobnostech. To dnes svým způsobem opět vidíme jak v osobě Alexise Tsiprase a podobným směrem se ubírá i Kyriakos Mitsotakis. Ten navíc naplňuje model tradičních hodnot a rodinných vazeb (nepotismu).    Během kampaně říkal nový premiér: „Nedívejte se na mé jméno, nýbrž na můj životopis.“ Jsou podle vás diplomy z amerických univerzit a praxe v bankovnictví zárukou slibovaných ekonomických reforem? Ani zahraniční diplomy nejsou v řecké realitě nic nového, podíváme-li se jen na Giorgose Papandrea či jeho otce Andrease Papandrea, zakladatele strany PASOK. Téměř všichni „velcí mužové“ řecké politiky měli nebo mají tituly ze zahraničí. Zkušenost ze zahraničí je nutno vnímat v trochu jiném měřítku, než jsme v našich zeměpisných šířkách a výškách zvyklí. Řecko má dějiny spojené s osmanskou říší, které chybí evropská univerzitní tradice. Řecké elity tedy tradičně studovaly v Paříži, Vídni, Mnichově ale také v ruské Oděse. Takže politik s diplomy a zkušenostmi z Ameriky nebo západní Evropy je něco, co je v Řecku naprosto běžné a nepřináší žádné novum. {loadmodule mod_tags_similar,Související} {mprestriction ids="1,2"} Řecká ekonomika mírně roste, nicméně podle analytiků (Oxford Economics) se na předkrizovou úroveň dostane až v roce 2033. Mitsotakis slibuje, že to změní. Mají takové vize naději na úspěch? Nejsem ekonomka, ale ekonomika stagnuje ve více zemích. Je otázkou, nakolik bude stabilní Evropa jako taková. Kartami míchá Brexit, otázka nacionalismu a národních politik. Dále nesmíme přehlížet vliv Ruska, který jsme – a to bylo podle mě velmi nové – zaregistrovali v Řecku v rámci volebního úspěchu strany Řecké řešení, které je jasně proruskou a Ruskem finančně podporovanou politickou stranou a v řeckém parlamentu získalo hned deset křesel. Řekla bych tedy, že tyto a podobné vnější vlivy budou vývoj v Řecku výrazně ovlivňovat.  Země navíc zůstává od zbytku Evropy reálně velmi oddělená geograficky, což je jasné, když se člověk podívá na mapu, ale také kvůli svým sousedům: jak vypjatá byla před pár týdny situace v Albánii kolem lokálních voleb, v jakém politickém marastu se nachází semiautoritativní Turecko, nebo jaké problémy má se svobodnými médii Bulharsko. Ani po Prespanské dohodě mezi Athénami a Skopje o názvu Severní Makedonie, která se nicméně stále nachází vně Evropské unie, si netroufám tvrdit, že vztahy obou zemí jsou trvale stabilizované. Řecko je tedy skutečně velmi izolované. Plus se nadále potýká s tzv. migrační krizí, která je jednak způsobena příchodem běženců z Afriky a Blízkého východu, ale také jejich setrváním uvnitř řeckých hranic, kde de facto končí hranice Schengenu. Tyto desítky tisíc běženců bez výhledu na normalizaci a získání právního statusu samozřejmě k sociálně-ekonomické stabilizaci zrovna nepřispívají. Imperativem pro řeckou politickou reprezentaci je a bude snížení nezaměstnanosti, avšak v programu Nové demokracie jasný plán nevidím a z úst premiéra jsem žádný recept neslyšela. To, co Nová demokracie slibuje, se v podstatě příliš neliší od toho, co řeckým občanům před pár lety slibovala SYRIZA a co slibuje řecká politická scéna obecně. Řecký volič se ale v současné situaci rozhodl dát příležitost a podpořit konzervativnější a tradičnější politickou stranu – i když tedy nijak výrazně. Rozdíl osmi procent mezi SYRIZA a Novou demokracií, přičemž obě strany vyšplhaly nad 30 %, není zase natolik velký. Otázka vytváření nových pracovních míst je spojená také s návratností těch Řeků, kteří v rámci tzv. „brain-drainu“ ze země odešli. To považuji za jednu z velkých výzev, jejíž řešení musí jít ruku v ruce s celkovou restrukturalizací ekonomického prostředí. Řekové tradičně spoléhají na to, že by to měl být právě ten stát, který se o ně postará. A tady se dostáváme do začarovaného kruhu a vracíme se k občanské zodpovědnosti: aby se stát mohl starat, musí se občan ujmout svých povinností a musí je plnit. Tohle nezachrání žádná zahraniční investice. Ostatně v rámci privatizace nastartované Tsiprasem už významné investice ze zahraničí přicházely a situaci zásadně nezměnily.   Řecko má stále 18procentní nezaměstnanost, mezi mladými lidmi do 25 let je to dokonce 40 %. Jak se řecká omladina dívá na nástup konzervativců? Kvantitativní výzkum nálad v řecké společnosti jsem zatím nezaznamenala, mohu tedy vycházet jen z toho, jak mladí volí. Nicméně pořád nevíme, jestli je tento trend dlouhodobý, nebo je jejich hlas protestní, a jak se tedy bude mladý řecký volič chovat v příštích volbách. Ty se v Řecku konají mnohem častěji než u nás, za posledních deset let proběhly šestkrát. Silným politickým sloganem konzervativního spektra je rodina a rodinná pouta. Volební sentimenty mladých lidí jsou ostatně také velmi úzce spojeny s preferencemi jejich rodičů. Logicky, protože když mladí nemají práci, zůstávají u rodičů. A dále je otázkou, jak se vůbec dívat na řecké statistiky – tedy například počítáme-li mezi 40 % nezaměstnaných také vysokoškoláky včetně těch, kteří studují nebo studují už druhou nebo třetí vysokou školu, a co je případně důvodem toho dalšího studia. Myslím si, že obraz řecké reality je mnohem komplikovanější, než se na první pohled zdá, a je potřeba brát v úvahu, na co slyší voliči střední a starší generace a jak se v řecké společnosti posouvá žebříček hodnot.   Jaký je vlastně profil Nové demokracie? U Nové demokracie je patrný tradiční konzervativní diskurz na notu rodiny, církve a národa – homogenního, řeckého, pravoslavného, jak je ústavně definován – rodiny a církve. Ostatně to bylo vidět i během inaugurace současného premiéra, který opět složil přísahu na bibli za účasti pravoslavné církve právě v duchu symfonie státu a církve. Tu naopak Tsipras jako jediný porušil. SYRIZA však nepředstavila pro voliče dostatečně poutavý a nosný politický diskurz. Místo marxistického socioekonomického narativu třídního boje, jak se dalo od tehdy radikální levice očekávat, založila svou rétoriku na politicko-historické polarizaci dané traumatem řecké občanské války (1946–1949). Ten ale už řeckou společností očividně dostatečně nerezonuje.  Zatímco konzervativní diskurz zůstává víceméně nezměněn, je otázkou, jestli se levicový diskurz bude v řecké společnosti a politice dále vyvíjet jako polarizační ve smyslu perpetuální občanské války, případně jestli rozevírající se sociální nůžky přispějí k obratu směrem k socioekonomickému třídnímu boji. Nebo zda bude naopak integrační a depolarizační. V tomto směru jsme ale bohužel zatím nezaznamenali v podstatě žádné politické úspěchy, a to nemyslím jen Řecko, ale Evropu vůbec. Navíc, pokud jde o politickou depolarizaci – nejen rétoriku – mívá často spíše autoritativní než demokratizační nádech.   Co způsobilo pád premiéra Tsiprase a Syrizy? The Economist nazval období vlády Syrizy doslova centrifugou. Byl Tsipras opravdu jen takový střelec od boku? Dá se opravdu mluvit o pádu? SYRIZA přeci získala 31 %, což je ztráta 4 % v kontextu velmi složité politické a ekonomické situace, a navíc v kontextu tzv. migrační krize. Přijde mi, že tato ztráta a porážka bývá relativně chybně interpretována. Naopak bych řekla, že se SYRIZA stabilizovala. Může samozřejmě dojít k dalším změnám, které evropskými i globálními kartami zamíchají mnohem více, ale v současnosti mám pocit, že se SYRIZA etablovala na místní politické scéně jako jedna ze dvou stran už zmiňovaného bipartijního stranického systému.   Bude SYRIZA silnou opozicí? Vidíte pro ni politického partnera? V řeckém politickém systému to není tak, že každá strana získá počet parlamentních křesel úměrný počtu hlasů. Vítězná strana dostává v 300členném parlamentu „bonus“ 50 křesel, který teď Novou demokracii vynáší velmi vysoko. Takže i kdyby se spojily všechny politické strany, nedosahují počtu hlasů, které může mít jednotná Nová demokracie. Na druhou stranu je nutné říct, že přilákala mnoho voličů radikálně pravicového zaměření. Zanikla strana Nezávislí Řekové, do parlamentu se nedostala extremistická strana Zlatý úsvit. Takže je otázkou, jak samotná Nová demokracie s extremistickými voliči naloží a nakolik zůstane stabilní, jak zvládne nivelizovat tlaky na nacionalismus a radikalismus.   Vidíme tam nějaké výraznější osobnosti, které by mohly vyčnívat z opozičních lavic? Na to je ještě hodně brzy. Veřejná diskuse se v podstatě točí téměř výhradně kolem dvou řeckých premiérů, minulého a současného. Do politiky se ale například vrátil Janis Varufakis (MeRA25), bývalá Tsiprasova pravá ruka a někdejší ministr financí. Vnímám jej ale spíše jako celebritu. Myslím si, že se nejvýraznějšími řeckými politiky s (vy)pěstěnou image silných charismatických lídrů stanou právě Tsipras a Mitsotakis.   Pryč od silných řeckých mužů. V nové vládě jsou jen dvě ministryně. To je v Řecku skutečně tak tragický nedostatek političek? Spíš chybí fokus. Fokus na situaci genderové vyrovnanosti, přestože Mitsotakis několikrát zopakoval, že se pokusil zlomit genderovou nevyváženost v rámci strany a kandidátek tak, aby nejméně 40 % kandidujících byly ženy. Často podotýká, že to se mu podařilo, ale tvrdí, že ženy nebyly nakloněné tomu, aby se v politice více angažovaly. Můj názor na tohle je velice vyhraněný. Můžeme to samozřejmě odehrávat na rovině tradiční a přijmout Mitsotakisova tvrzení, podle mě ale situace není tak jednoduchá. Mám pocit, že když se chce, všechno jde, ale ono se prostě moc nechce.   Jaké jsou jeho hlavní úkoly bezprostředně po nástupu do funkce? Slibuje, že některé věci se změní v krátkém časovém horizontu. Na řeckou politiku není recept v krátkém časovém horizontu. Máme před sebou léto. To s sebou jistě ponese další příliv běženců, který opět v posledních letech narůstá. Efektivně kontrolovat Egejské moře členěné stovkami ostrovů a ostrůvků není snadné. Zajistit chod země tak, aby z neuvěřitelného hospodářského náporu, který ji vždy v létě díky vábničce plážového turismu čeká, vytěžila co nejvíce a zároveň aby pokud možno zůstaly pod kontrolou problémy s tím spojené, především bezpečnostní a environmentální, je teď v podstatě zásadním úkolem. Z mého skromného pohledu je reálně nemožné chtít víc, skutečná politika začne zase až po letní sezóně. {/mprestriction}  Kateřina Králová (*1976) je historička, která se ve svém výzkumu dlouhodobě věnuje Řecku, střední a jihovýchodní Evropě. Od roku 2017 působí jako vedoucí Katedry ruských a východoevropských studií na Institutu mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.

Čas načtení: 2022-10-24 00:00:00

Bitcoinem už můžete zaplatit i hodinky, zubaře nebo dovolenou

Lidé si kryptoměny oblíbili především pro jejich vlastnosti, které tradiční měny nenabízejí. Podle průzkumu agentury STEM/MARK tři čtvrtiny oslovených již někdy slyšely o kryptoměnách a u 41 % Čechů převládá názor, že mají svou budoucnost. Proč? Oproti centralizovaným penězům totiž přinášejí řadu vý ...

Čas načtení: 2024-08-22 21:52:39

Jaké hodinky - módní doplněk, anebo vyjádření společenského statusu?

Jaké hodinky - módní doplněk, anebo vyjádření společenského statusu? redakce Čt, 08/22/2024 - 21:52 Ostatní - Elektronika Klíčová slova: chytré hodinky pánské pánské hodinky hodinkovna.cz Hodnocení Zvolte hodnoceníGive it 1/5Give it 2/5Give it 3/5Give it 4/5Give it 5/5 Chytré, anebo klasické hodinky? Chytré hodinky jsou moderní zařízení, která kombinují funkce tradičních hodinek s technologiemi jako jsou senzory, displeje a možnost připojení k internetu. Jsou navrženy tak, aby usnadnily život uživatelům tím, že nabízejí různé funkce a možnosti. Klíčové rozdíly mezi chytrými a klasickými hodinkami: Funkce:Chytré hodinky: Mimo základní funkce (čas, datum) nabízejí chytré hodinky mnoho dalších možností. Patří sem sledování aktivity (kroky, spánek), notifikace z telefonu, měření srdečního tepu, navigace a další. Klasické hodinky: Slouží primárně k zobrazení času a jsou často designově jednodušší. Design:Chytré hodinky: Mají moderní design s dotykovým displejem. Často jsou větší a těžší než klasické hodinky. Klasické hodinky: Mají tradiční design s analogovým ciferníkem nebo digitálním displejem. Jsou často menší a lehčí. Baterie:Chytré hodinky: Potřebují častější nabíjení (obvykle denně nebo každé 2-3 dny). Klasické hodinky: Baterie vydrží mnohem déle (týdny až měsíce). Cena:Chytré hodinky pánské: Jsou obvykle dražší kvůli technologickým funkcím. Klasické hodinky: Jsou cenově dostupnější. Výhody a nevýhody jednotlivých druhů hodinek: Chytré hodinky:Výhody: Funkčnost, notifikace, sledování zdraví, moderní design. Nevýhody: Kratší výdrž baterie, vyšší cena. Klasické hodinky:Výhody: Tradiční design, dlouhá výdrž baterie, nižší cena. Nevýhody: Omezené funkce. Styl a design: chytré vs. tradiční klasické hodinky Když se zaměříme na estetiku a design – pro porovnání jednotlivých druhů hodinek jsme použili portál https://hodinkovna.cz, rozdíly mezi chytrými a tradičními hodinkami jsou zřejmé: Chytré hodinky:Moderní design: Chytré hodinky mají často futuristický vzhled s dotykovým displejem. Variabilita: Můžete si vybrat z různých stylů a náramků, aby hodinky ladily k vašemu outfitu. Funkčnost: Design je často podřízen funkcím, jako jsou notifikace, sledování aktivity a další. Tradiční hodinky:Klasický design: Tradiční hodinky mají často analogový ciferník a elegantní provedení. Jednoduchost: Design je často minimalistický a zaměřuje se na jednoduchost. Elegance: Tradiční pánské hodinky jsou vhodné pro formální události a dodávají vám sofistikovaný vzhled. Praktická stránka věci – které hodinky více využijete? Když jde o praktičnost, zvažte následující faktory: Chytré hodinky:Funkce: Chytré hodinky nabízejí mnoho funkcí, jako jsou notifikace, sledování zdraví, navigace a další. Výdrž baterie: Zde se liší podle modelu, ale obvykle vyžadují častější nabíjení. Odolnost: Některé chytré hodinky jsou odolné vůči vodě a nárazům. Tradiční hodinky:Jednoduchost: Tradiční hodinky jsou snadné na ovládání a nemají složité funkce. Výdrž baterie: Baterie tradičních hodinek vydrží mnohem déle. Elegance: Jsou vhodné pro každodenní nošení i formální příležitosti. Jak si vybrat ty nejlepší hodinky pro vás? Záleží na vašem životním stylu a preferencích. Pokud preferujete moderní technologie a funkčnost, chytré hodinky jsou pro vás. Pokud vám jde spíše o klasiku, tradiční hodinky jsou lepší volbou. Nezapomeňte také brát v úvahu osobní vkus a pohodlí. Jako investice jsou samozřejmě jedinou volbou klasické hodinky. Přidat komentář obrázek pixabay.com Říká se, že kabelka je nejlepším přítelem ženy. Víte, jaký módní doplněk je ten nejdůležitější pro muže? No přece kvalitní pánské hodinky!

Čas načtení: 2020-05-23 16:53:12

Přístup Nigérie k lokálně vyráběným lékům na COVID-19

Do února 2020 byl COVID-19 pro mnoho Nigerijců stále vzdálenou realitou. Pro mnoho lidí byl v té době názor, že koronavirová pandemie nemůže přežít v horku v zemích kolem rovníku, jediným důvodem, proč v Nigérii nebyl hlášen žádný případ. Možná s důvěrou v tuto názor a s domněnkou, že nemoc nemá s Nigérií nic společného, prohlásil ministr informací a komunikace, Alhaji Lai Mohammed, že je Nigérie na virus dobře připravena. Když se COVID-19 do Nigérie dostal, bylo zřejmé, že Alhaji Lai Mohammed o úrovni připravenosti přeháněl. Virus důkladně odhalil úroveň úpadku v nigerijském zdravotnictví do té míry, že se ukázalo, že ve většině veřejných zařízení, zanedbaných úředníky, kteří sami raději za léčbou cestují jinam, chyběla základní zdravotní vybavenost. Nastal čas hledat léčbu nemoci, která pustošila i země, které mají silný zdravotní systém. V tu dobu nigerijský ministr vědy a technologie, dr. Ogbonnaya Onu, nabídl 36 milionů nigerijských nair (92 tisíc USD, 2,285 milionu Kč) jakémukoli nigerijskému vědci, který najde lék proti COVID-19. Toto prohlášení je problematické, neboť vystihuje nezájem nigerijské vlády poskytovat obvyklé prostředky na výzkum. Pravdou je, že ohlášené finance jsou předvýzkumné, nejde tedy o ocenění po výzkumu. Výzkum, zejména lékařský, je nákladný náročný proces, který daleko přesahuje kapacitu placených výzkumných pracovníků. Uvedená informace se opírá o prohlášení vědců farmaceutické fakulty na Univerzitě Nnamdi Azikiwe v Awce, v hlavním městě státu Anambry, který leží na východě Nigérie, o jejich pokroku ve výzkumu léku, k jehož zkoumání by potřebovali další finance, jež by doplnily ty, které si již sami zajistili. Ben Ayade, guvernér státu Cross River, v deltě Nigeru bohaté na ropu, vyzval federální vládu, aby poskytla peníze na lékařský výzkum, aby stát mohl s touto chorobou bojovat. Ayade však opomenul fakt, že Nigérie je federací, a že stát, který má na starosti, má stejnou odpovědnost za financování výzkumu jako federální vláda. Dosud není známo, že by reagoval na žádosti výzkumníků o finance. Nigerijští tradiční léčitelé prohlásili, že mají lék. Dosud mi jsou známy čtyři takové případy. Podívejme se, jak na tato prohlášení reagovaly nigerijských úřady. Nigerijské Centrum pro kontrolu nemocí a Národní agentura pro kontrolu potravin a léčiv uvedly, že tyto případy posoudí a léčiva podrobí klinickému testování. Prezidentská pracovní skupina proti COVID-19, jejímž členem je generální ředitel Centra pro kontrolu nemocí, podivuhodně oznámila, že nigerijští pacienti nakažení COVID-19 budou vystaveni všem klinickým testům léčiv a vakcín proti COVID-19. Prezidentská pracovní skupina však mlčela o etických otázkách souvisejících s lidskými subjekty v klinických studiích s léčivy. Otázky o informovaném souhlasu, náboru subjektů, platbách atd., které jsou nedílnou součástí správné klinické praxe, nebyly zodpovězeny, alespoň ne veřejně. Přestože prezident Muhammadu Buhari ještě nevyhlásil částečné zrušení karantény v nigérijském hlavním městě Abuja, dolní komora Národního shromáždění připomněla svým členům, aby jednali o otázce naléhavé národní důležitosti. Shromáždění hodlalo schválit zákon, který stanoví, že každý Nigerijec musí být očkován proti COVID-19. Návrh zákona, který v den představení prošel prvním a druhým čtením, by v případě úplného schválení zabránil občanům bez očkovacího průkazu účastnit se všech veřejných shromáždění. Skutečností také zůstává, že shromáždění uzákoňovalo vakcínu, která se teprve má vyvinout. Proč nigerijské úřady tak nedočkavě přijímají léky vyrobené v zahraničí na úkor místních iniciativ? Proč neposkytují podporu místně vyvíjeným lékům? Mnoho Nigerijců se domnívá, že je to proto, že existuje značná motivace zkorumpovaných úředníků, kteří mohou těžit z dovozních licencí, práv jednotlivých firem apod. Opoziční politici tvrdí, že předsedovi sněmovny Femi Ghajabiamilovi nabídl Bill Gates, zakladatel Microsoftu, úplatek deset milionů USD (jak Gbajabiamila, tak Gates toto tvrzení však odmítli), aby zajistili schválení vakcinačního zákona, přestože svět stále na vznik vakcíny čeká. Je toho ovšem nevyjasněného více. Nigérijské elity mají hlubokou náklonnost k zahraničním produktům. Platí to pro náboženství, vzdělávání, oděvní výrobky, medicínu, jídlo, antikoncepci, technologie apod. Je to zvyk, který pramení z koloniální minulosti země. Kolonialismus prospíval kvůli neustálému znevažování afrických produktů ve prospěch evropských. Samozřejmě bychom přitom neměli přehlédnout skutečnost, že většina kolonií byla zřízena jako obchodní centra pro evropské firmy. V některých případech byla záštita nad evropským zbožím zajištěna jak zákonem, tak násilím. V nižších vrstvách panuje tichý nesouhlas, který podporuje místní alternativy místo zahraničních výrobků. Bohužel je to spíše jen protest poháněný chudobou než politický přístup. Například ve vnitrozemí a mezi chudými jsou podporování léčitelé. Každý nigerijský občan zná skutečně alespoň jednoho tradičního lékaře, který léčí určité nemoci lépe než nejlepší západní lékařství. Proslavili se proto, že byli úspěšní v léčení případů, které ortodoxní lékaři považovali za beznadějné. Jsou známy tisíce případů, kdy tradiční léčitelé vyléčili komplikovaně zlomené nohy poté, co ortopedické nemocnice chtěli realizovat amputaci. Tradiční africký léčitel je správcem postupů, které po tisíce let působily proti nemocem. Západní medicína má sice řadu výhod, ovšem správným přístupem by bylo integrovat obě medicíny do sjednoceného systému proti nemocem a využít to nejlepší z obou světů. To se již děje v Číně a Indii. V Nigérii však tyto dva systémy stojí proti sobě. Odpor proti tomu se nyní objevuje v okamžiku, kdy nigerijští úředníci, vyškolení na Západě, projevují své opovržení nad tradičními léčivy a zároveň chtějí hbitě schválit zahraniční léky, včetně těch, jež dosud nebyly ani vyvinuty. Domácí africkou medicínu definují její údajnou nevyzrálostí, přičemž je vykonávána personálem nevyškoleným na Západě. Tento přístup narušuje skutečnost, že téměř všechny tradiční africké léky jsou bylinnou směsi získanou z přírodních zdrojů a nemají vedlejší nežádoucí účinky. Mezi nigerijskými lékaři a lékárníky se nyní objevuje nový přístup. Předepisují svým pacientům zahraniční bylinné směsi. Nejpopulárnější z nich, většinou potravinové doplňky, pocházejí z Británie a USA. Elity považují užívání těchto potravinových doplňků prodávaných za přemrštěné ceny za třídní charakteristiku a nedílnou součást jejich životního způsobu. Avšak v období závažných zdravotních krizí se i elity podrobují léčebným zkušenostem tradičních léčitelů. A nikdo nemusí jít příliš daleko, aby nějakého našel. Může dostat například vývar z bylin, který slouží k léčení přetrvávající malárie. Nebo směs bylin, která léčí některé chronické sexuálně přenosné nemoci. Tradiční léčitelství zatím není při léčbě COVID-19 oficiálně uznáváno. Existují ale neoficiální informace o úspěšné léčbě. Nigerijské zpravodajství je plné informací o pacientech, kteří utekli z izolačních center COVID-19. Nikdo se neptá, proč odešli a kam zamířili. Většina z nich skončila v rukou tradičních léčitelů. A tam řada z nich opět nalezla své zdraví. Lze se ptát, proč stále přehlížíme tradiční medicínu, je-li tak účinná. Nezískali bychom více, kdyby byla oficiálně schválena? Není patrné, že by to mohlo být hlavním africkým příspěvkem k celosvětovému hledání léků na četné nemoci, kterými lidé trpí? Schválená tradiční africká medicína by přispěla k ekonomice kontinentu, podpořila by místní zdravotnictví, vedla by k profesionalizaci, přilákala by finanční prostředky na výzkum a především přispěla k celosvětovému zdraví lidstva. Kdy bude něco takového možné? Patrně nikoli v nejbližší budoucnosti. Nebude to do doby, dokud budou lékaři vyškolení na Západě mít kontrolu nad oficiálním trhem s léčivy v Nigérii a dalších afrických zemích. Dosud určují hranici, která určuje, co je lékem a co není. Na neoficiálních trzích s léčivy však převládá tradiční medicína.   Autor působí na National Open University of Nigeria, Abuja. Text doplňuje sérii článků v tématu Globální pandemie, lokální přístupy pohledem z nigerijské zkušenosti a perspektivy. Článek přeložila z anglického jazyka Marie Hlavičková. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2024-07-07 18:02:41

Báječné fúze tradiční a západní hudby na festivalu Gnaoua v Maroku – první část

27. června 2024, As-Sawíra (Essaouira), Maroko Již 25 let se As-Sawíra (Essaouira) stává dějištěm mezinárodního festivalu Gnaoua a world music. Musím se přiznat, že festival jsem objevil teprve letos a ihned mi přišel nesmírně atraktivní svým konceptem. Nejen že posluchače seznamuje s hudbou gnawa, ale posouvá její hranice fúzemi mezi západními umělci a maalemy (místními mistry). Populace jinak poklidného přímořského městečka se během festivalu rozroste až čtyřnásobně (zhruba na 400 000). Hudba gnawa, s kořeny sahajícími do západní Afriky a […] The post Báječné fúze tradiční a západní hudby na festivalu Gnaoua v Maroku – první část first appeared on Jazz Port.cz. Zobrazit celý článek Báječné fúze tradiční a západní hudby na festivalu Gnaoua v Maroku – první část

Čas načtení: 2024-07-25 05:06:07

Tradiční německý výrobce baterií Varta je jen kousek od krachu. Pomoci by mu mohla stejně tradiční německá automobilka

Asi každý motorista někdy měl v autě autobaterii značky Varta. Německý výrobce vždy platil za stálici, ale v posledních měsících se potýká s velkými finančními problémy. Záchranné lano mu možná hodí Porsche. Pod těmi velkými finančními problémy je možné si představit vysoké dluhy, neschopnost platit závazky a společnost je tak jen krok od vyhlášení bankrotu. […]

Čas načtení: 2023-08-31 14:16:00

11 potravin, které obsahují probiotika

Probiotika zlepšují zdraví trávicího ústrojí, pomáhají při depresi a účinně působí také v prevenci kardiovaskulárních onemocnění. Zde je seznam 11 potravin, které jsou největšími přírodními zdroji probiotik a jako bonus jsou taky super zdravé a chutné. Probiotika (neplést s prebiotiky) jsou živé organizmy, které prospívají vašemu zdraví. Patří mezi ně zejména užitečné baktérie, které v těle plní některé důležité funkce a pomáhají udržovat vaše tělo a mozek v dobrém a funkčním stavu.Potraviny, které obsahují probiotika, jsou také velmi zdravé. Podle některých studií navíc dokonce zlepšují zdraví vaší pokožky. Probiotika se často užívají pro zlepšení zdraví střev (například po průjmových onemocněních nebo při zácpě, po užívání antibiotik apod.).  Většina lidí konzumuje probiotika ve formě doplňků stravy, ale probiotické bakterie se vyskytují i v přírodních potravinách, které prošly bakteriálním kvašením (takzvané kvašené nebo fermentované potraviny).Potraviny, které jsou největšími přírodními zdroji probiotikJogurtJogurt je jedním z nejlepších zdrojů probiotik, tedy užitečných a "hodných" baktérií, které mají řadu léčivých účinků na vaše zdraví. Jogurt se vyrábí z mléka kvašením, na kterém se podílí užitečné a zdraví prospěšné baktérie, zejména laktobacily a bifidobakterie. Konzumace jogurtu prospívá vašemu zdraví a pomáhá také zlepšovat zdraví kostí. Jogurt dokonce pomáhá i lidem s vysokým krevním tlakem. U dětí jogurt může pomoci zmírnit projevy průjmů vyvolaných užíváním antibiotik. A ukazuje se, že jogurt může pomoci zmírňovat i projevy syndromu dráždivého tračníku.Pokud trpíte laktózovou intolerancí (nesnášenlivostí mléčného cukru - laktózy), může pro vás být jogurt vhodnější než mléko. Je tomu tak proto, že baktérie mění část laktózy na kyselinu mléčnou, což je také důvod, proč jogurt chutná trochu nakysle. Mějte však na paměti, že ne každý jogurt obsahuje živé probiotické kultury. Někdy se tyto živé baktérie během výroby jogurtu usmrtí a jogurt je pak bez probiotik. Z tohoto důvodu si kupujte jogurty s aktivními nebo živými kulturami. KefírKefír je kvašený mléčný nápoj s vysokým obsahem probiotik. Vyrábí se přidáním kefírových zrn do kravského nebo kozího mléka. Kefírová zrna nejsou cereálie (obilná zrna), ale jedná se v podstatě o bakteriální kultury laktobacilů a kvasinek, které vypadají podobně jako "květák". Kefír je velmi bohatým zdrojem probiotik. Slovo kefír údajně pochází z turečtiny (ze slova keyif, což znamená "dobrý pocit" po jídle). Kefír má řadu kladných účinků na lidské zdraví. Posiluje zdraví kostí, pomáhá léčit zažívací potíže a také chrání před infekčními nemocemi.Ikdyž v našich končinách je nejznámějším zdrojem probiotik jogurt, na kefír bychom neměli zapomínat, protože je dokonce ještě lepším zdrojem probiotik než jogurt. Kefír totiž obsahuje řadu významných kmenů užitečných baktérií a kvasinek a díky tomu má rozmanité a silné probiotické účinky. Stejně jako jogurt, je i kefír obvykle dobře snášen i lidmi, kteří trpí laktózovou intolerancí. Kysané zelíKysané zelí je pokrm vzniklý mléčným kvašením jemně nastrouhaného zelí (tedy kvašením laktobakteriemi). Jedná se o jedno z nejstarších jídel, které je oblíbenou pochoutkou v řadě zemí, a to zejména v Evropě. Kysané zelí se často používá jako příloha k různým pokrmům (asi všichni známe vepřovou s knedlíkem a zelím, cmnudu po kaplicku nebo klobásku s kyselým zelím). Má kyselou, slanou chuť a ve vzduchotěsné nádobě má i dlouhou trvanlivost (několik měsíců). Kromě probiotických vlastností je kysané zelí také bohatým zdrojem vlákniny, vitamínů C, B a K. Navíc obsahuje velké množství sodíku, železa a manganu. Kysané zelí také obsahuje antioxidanty lutein a zeaxantin, které jsou důležité pro zdraví očí.Když si budete kysané zelí kupovat v obchodě, vždy kupujte nepasterizovaný výrobek. Pasterizací se totiž živé a aktivní baktérie zničí.  TempehTempeh (někdy také označován slovem tempe) je kvašený výrobek ze sóji. Tempeh má ořechovou, zemitou chuť podobnou chuti hub. Tempeh je původem z Indonésie, ale postupně se rozšířil do celého světa a dnes ho řada lidí užívá jako náhražku masa pro jeho vysoký obsah bílkovin. Kvašení (fermentace) má překvapující účinky na nutriční profil (obsah živin) potravin. Sojové boby běžně obsahují velké množství kyseliny fytové, což je rostlinná látka, která negativně ovlivňuje vstřebávání důležitých minerálů, jako jsou železo nebo zinek. Tempeh je sójová pochoutka s vysokým obsahem probiotik. Je zajímavé že proces kvašení snižuje množství kyseliny fytové. Díky tomu se zvyšuje množství živin, které se z tempehu vstřebávají. Dalším zajímavým "vedlejším účinkem" procesu fermentace je, že baktérie, které se na kvašení podílí, tvoří vitamín B12, který sójové boby vůbec neobsahují. Vitamin B12 se vyskytuje převážně v potravinách živočišného původu, jako jsou maso, ryby, mléčné výrobky a vejce. Díky tomu je tempeh skvělou volbou pro vegetariány a také pro všechny, kdo chtějí do svého jídelníčku zařadit zdravý zdroj probiotik. KimčchiKimchi je fermentovaný korejský "křupavý" salát. Jeho hlavní složkou je nejčastěji zelí, ale je možné ho připravit také z jiných druhů zeleniny. K dochucení tohoto salátu se používá směs různých koření, například čili papričky, česnek, zázvor, pórek a sůl. Kimčchi obsahuje laktobaktérii s názvem Lactobacillus kimchii a další baktérie kvasící kyselinu mléčnou, které pozitivně působí na zdraví trávicího ústrojí. Kimčchi vyrobené ze zelí je bohatým zdrojem řady vitamínů a minerálů, včetně vitamínu K, vitamínu B2 (riboflavin) a železa. MisoMiso je japonské koření. Je to vlastně sójová pasta vzniklá kvašením sójových bobů, do které se přidá sůl a ušlechtilá plíseň s názvem Koji. Někdy se miso vyrábí také smícháním sójových bobů s obilninami, jako je ječmen, rýže nebo žito. Tato sójová pasta se nejčastěji používá při přípravě miso polévky, která je v Japonsku velmi oblíbeným snídaňovým pokrmem. Miso má obvykle slanou chuť, ale existuje řada různých druhů a můžete si koupit například bílé, žluté, červené nebo hnědé miso. Miso je dobrým zdrojem bílkovin a vlákniny. Obsahuje také hodně vitamínů, minerálů a To je také vysoký obsah různých vitamínů, minerálů a fytonutrientů (živiny rostlinného původu). Zejména obsahuje hodně vitamínu K, manganu a mědi. Miso má také celou řadu kladných účinků na lidské zdraví. Jedna studie zjistila, že častá konzumace polévky Miso snižuje riziko vzniku rakoviny prsu u japonských žen středního věku. Další studie zjistila, že ženy, které hodně jí polévku miso, mají menší riziko, že dostanou cévní mozkovou příhodu. KombuchaKombucha je fermentovaný nápoj z černého nebo zeleného čaje. Tento oblíbený nápoj vzniká tak, že do čaje přidáte kolonii užitečných baktérií a kvasinek. Ty vyvolávají kvašení, díky čemuž získává tento čaj svou specifickou chuť. Čaj z kombuchy se pije v řadě zemích světa a je zejména oblíbený v Asii. Na internetu najdete řadu tvrzení o údajných skvělých účincích čaje z kombuchy na vaše zdraví. Nicméně je potřeba upřímně říci, že kvalitní studie, které by tyto účinky potvrdily, zatím nebyly provedeny. Kombucha obsahuje hodně probiotik. Většina studií s čajem z kombuchy byla provedena na zvířatech nebo v laboratoři a jejich výsledky nelze jednoznačně přenést i na člověka. Přesto lze čaj z kombuchy považovat za zdravý prospěšný nápoj, protože obsahuje živé bakteriální a kvasinkové kultury, díky kterým získává probiotické účinky. Nakládané okurkyNakládané okurky jsou velmi oblíbeným pokrmem nejen v Čechách, ale i dalších zemích. Vyrábí se naložením malých okurek (nakládaček) do nálevu ze soli a vody. Během jejich výroby dochází k jejich kvašení, protože okurky přirozeně obsahují laktobaktérie. Díky fermentaci pak získávají kyselou chuť. Nakládané okurky jsou skvělým zdrojem prospěšných probiotických baktérií, které pomáhají zlepšovat zdraví trávicího ústrojí. Obsahují málo kalorií a jsou dobrým zdrojem vitamínu K, který je důležitý pro srážení krve. Nakládané okurky také obsahují hodně sodíku. Je důležité poznamenat, že nakládané okurky vyráběné s použitím octa, neobsahují žádné živé probiotické kultury. Tradiční podmáslíTermínem podmáslí označujeme zbytkovou tekutinu při stloukání másla. Po zkvašení vzniká kysaný mléčný nápoj. Existují dva druhy podmáslí - tradiční a uměle vyráběné (takzvané kultivované). Tradiční podmáslí je vlastně jenom čistá tekutina, která "zbyla" po výrobě másla. Pouze tradiční podmáslí obsahuje probiotika (tedy živé kultury zdraví prospěšných baktérií). Tradiční podmáslí často pijí lidé v Indii, Nepálu a Pákistánu. Naopak "uměle" vyrobené podmáslí (takzvané kultivované) si můžete koupit například v supermarketu, ale bohužel tento druh podmáslí neobsahuje žádné probiotické kultury, a nemá tak žádné probiotické vlastnosti. Podmáslí dále obsahuje málo tuku a kalorií, ale hodně důležitých vitamínů a minerálů, jako jsou vitamín B12, B2 (riboflavin), vápník nebo fosfor. NattóNattó je další fermentovaný sójový výrobek, podobně jako tempeh a miso. Obsahuje bakteriální kmen s názvem Bacillus subtilis. Nattó se často používá v japonské kuchyni. Nejčastěji se smíchá s rýží a podává k snídani. Má charakteristickou vůni, silnou chuť a gelovitou (slizkou) konzistenci. Nattó je bohatým zdrojem bílkovin a vitamínu K2, který je důležitý pro zdraví kostí a kardiovaskulárního systému. Studie provedená na starších japonských mužích zjistila, že pravidelná konzumace nattó zlepšuje hustotu kostní tkáně (obsah minerálních složek v kosti). Tyto účinky jsou připisovány vysoké koncentraci vitamínu K2 v nattó. Jiné studie také potvrzují, že nattó může pomáhat v prevenci osteoporózy u žen. Některé druhy sýrůPřestože většina sýrů se vyrábí procesem kvašení, neznamená to, že každý sýr nutně obsahuje probiotika. Proto je důležité pečlivě číst informace na obalech sýrů, který si chcete koupit a ujistit se, že je na něm napsáno, že daný výrobek obsahuje živé a aktivní kultury. Některé druhy sýrů (zejména Gouda, Mozzarella, Čedar nebo tvaroh) se vyrábí způsobem, který umožňuje přežití zdraví prospěšných baktérií. Sýry obsahují hodně živin a jsou také velmi dobrým zdrojem bílkovin. Navíc jsou bohatým zdrojem vitamínů a minerálů, zejména vápníku, vitamínu B12, fosforu a selenu. Umírněná konzumace mléčných výrobků, jako jsou například sýry, může snižovat riziko vzniku kardiovaskulárních onemocnění a osteoporózy.

Čas načtení: 2024-06-06 07:44:00

Přijmout digitální zlato nebo se spokojit se stříbrem? Kryptoměny přináší disrupci tradičních finančních systémů

Praha 5. června 2024 (PROTEXT) - Stejně jako Uber porazil tradiční taxíky nebo Amazon změnil způsob nakupování, přinášejí digitální měny disrupci tradičních finančních systémů.Ve světě technologií se disrupce neboli narušení stává stále běžnějším jevem, který mění zavedené trhy. Častěji a rychleji než kdykoli předtím je vidět, jak nové technologie překonávají tradiční přístupy a modely. Příkladem může být sektor sdílených automobilů, kde společnosti jako Uber a Bolt překonaly tradiční taxi služby pomocí inovativních mobilních aplikací.Kryptoměnový sektor, původně vnímaný jako technologické hřiště pro podivíny, se vyvinul v globální fenomén. Co bylo kdysi rezervováno pro malou skupinu nadšenců, je nyní přijímáno ve velkém měřítku – kryptoměnami dnes zaplatíte kávu i uskutečníte milionové investice. Tento nárůst přijetí je příkladem typického disruptivního narušení, kde nové technologie postupně překonávají počáteční odpor a stávají se součástí hlavního proudu.V první fázi narušení, známé jako „odmítání“, tradiční finanční instituce nejprve přehlížejí nebo podceňují nové technologie jako kryptoměny. Ve druhé fázi „očerňování“, etablované instituce reagují na rostoucí popularitu nových technologií tím, že zdůrazňují potenciální rizika. Například Jamie Dimon, CEO globální banky J.P. Morgan nedávno zopakoval svůj dlouhodobý skeptický postoj k bitcoinu, někdy označovanému jako digitální zlato, a zpochybnil jeho životaschopnost jako měny.Postupem času, když je zřejmé, že nové technologie nezmizí, ale naopak nabírají na síle, začínají tradiční hráči začleňovat tyto inovace do svých služeb. Byla to právě i dříve skeptická J.P. Morgan, která začala nabízet fondy spojené s bitcoinem a zapojila se do trhu s kryptoměnami. Podobně britský bankovní gigant Standard Chartered spustil platformu Zodia Custody, která institucionálním klientům umožňuje přístup k obchodování a uchovávání kryptoměn. Digitální měny v současné době zkoumá více než 100 světových centrálních bank v čele s Velkou Británií, Indií, Brazílií a Čínou.Jedním z klíčových hráčů, který pomohl transformovat pohled na kryptoměny z niche technologického experimentu na uznávaný finanční nástroj, je právě Binance. Tato platforma se rychle stala největší burzou pro obchodování s kryptoměnami na světě. Binance zpřístupnila obchodování s kryptoměnami široké veřejnosti díky uživatelsky přívětivé platformě, která podporuje široké spektrum kryptoměn a nabízí tak alternativu k tradičním bankovním a finančním produktům. Binance tak představuje významný motor disrupce, který otevírá nové možnosti pro inovace, inkluzi a finanční nezávislost na celosvětové úrovni. Jednotlivci i instituce si teď musí položit otázku, zda si vyberou „digitální zlato“ nebo zda skončí stříbrní, zůstanou u toho známého a budou riskovat potenciální zastaralost.Kryptoměny tedy již teď přetvářejí finanční sektor. Jejich rostoucí globální přijetí finančními institucemi nejenže potvrzuje jejich stále silnější postavení v globálním finančním systému, ale také zdůrazňuje kritický význam adaptability a inovací. Instituce, které udělaly krok vpřed a začlenily digitální měny do svých operací, teď sklízejí výhody v podobě nových tržních příležitostí a upevňují si své místo v měnícím se finančním prostředí. Zdroj: Punchline  

Čas načtení: 2025-07-16 21:37:55

Rakousko – tradiční tyrolský gröstl

Ochutnat chutě světa, to nás vždycky bavilo. Nejlépe, pokud to bylo v nějaké lokální špeluňce, kde jedli především místní. A tak pro vás nám připravený tradiční tyrolský gröstl – rakouskou dobrotu ze zbytků, kterou si můžete dát v nejposlednější hospodě, ale také jako luxusní jídlo. Tradiční tyrolský gröstl, si snadno připravíte doma a je vlastně jedno, jestli si ho dáte s hovězím, vepřovým nebo drůbežím masem. The post Rakousko – tradiční tyrolský gröstl appeared first on Blog Kuchti.me - s chutí a humorem.

Čas načtení: 2024-07-10 12:05:08

Báječné fúze tradiční a západní hudby na festivalu Gnaoua v Maroku – druhá část

28. ČERVNA 2024, AS-SAWÍRA (ESSAOUIRA), MAROKO Představováním hudby gwana začal druhý den festivalového dění na hlavním pódiu. Maalem Mohamed Boumezzough nám poskytl další tranzovni zážitek a doprovodní muzikanti divoce při svých tancích skákali a dostávali publikum do varu. Na následující The Brecker Brothers Band Reunion jsem se docela těšil a s chutí jsem si zopakoval funky hitovky, které formovaly i moje posluchačské začátky s jazzem. Šlapající funky jazz klidně až z roku 1975 vlastně ani moc nezestárnul a pecky jako […] Zobrazit celý článek Báječné fúze tradiční a západní hudby na festivalu Gnaoua v Maroku – druhá část

Čas načtení: 2024-07-15 07:28:59

Báječné fúze tradiční a západní hudby na festivalu Gnaoua v Maroku – třetí část

29. ČERVNA 2024, AS-SAWÍRA (ESSAOUIRA), MAROKO Poslední festivalový večer jsem opět strávil na hlavní stagi a začal jsem ho vystoupením Buiky. Ta předvedla svou elektrizující flamenco show se „soulem“. Přival energie přibrzdila jen tehdy, když se moc rozpovídala a začala rozvíjet své teorie o tom, že vlastně nejsme skuteční. Zpočátku to bylo vcelku roztomilé, ale pak to přešlo do příliš ezoterické roviny. Čert to vem, když Buika zpívala, běhal mi mráz po zádech i během marockého letního večera. Živelná energie […] Zobrazit celý článek Báječné fúze tradiční a západní hudby na festivalu Gnaoua v Maroku – třetí část

Čas načtení: 2025-06-20 13:04:05

Digitalizace a proměna hazardního průmyslu: výzvy a nové trendy

Tradiční kasina a přechod na online hazard Tradiční kasina byla vždy místem setkávání, kde se prolíná osobní kontakt, atmosféra očekávání a jedinečné zážitky, které nelze zcela replikovat prostřednictvím digitálních služeb. Historicky se kasina stala symbolem společenského života, avšak současný trend digitalizace tuto tradici postupně mění. Osvědčené modely, kdy zákazníci navštěvovali fyzická místa za účelem zážitku, se dnes prolínají se způsobem, jakým využívají moderní technologie. Hráči si tak mohou vybrat mezi osobním setkáním a pohodlím hraní z domova, což podle mnohých odborníků signalizuje zásadní posun v očekávání spotřebitelů. Digitalizace umožňuje provozovatelům hazardních služeb nabídnout široký sortiment her, interaktivní rozhraní a personalizované bonusové programy. Trend lze vidět například na portálu kasinoslovenske.com, který se věnuje srovnání a recenzím zahraničních kasin určených slovenským hráčům. Tento portál nabízí detailní přehled o aktuálních trendech, bezpečnosti a bonusových nabídkách, čímž přispívá k lepší informovanosti a transparentnosti v segmentu online hazardu. Přechod od tradičních kasin k online platformám není pouze technickou záležitostí, ale také odpovědí na měnící se regulační prostředí. Údaje uváděné například na serveru regulační omezení v kamenných kasínech ukazují, že v mnoha městech, jako je Bratislava, dochází ke snižování příjmů z fyzických zařízení. Opožděný růst v tradičním segmentu v kombinaci s novými legislativními požadavky vytváří tlak na provozovatele, aby inovovali a přizpůsobili se modernímu online prostředí. Hráči tak ocení nejen pohodlí, ale i vyšší míru bezpečnosti, kterou digitální platformy umožňují efektivnější kontrolu transakcí a správu uživatelských účtů. Dalším faktorem, který přispívá ke změně modelu hazardu, je obecná změna preferencí moderních spotřebitelů. Hráči dnes hledají možnost okamžitého přístupu k široké škále her bez nutnosti cestovat do kamenných provozoven. Tato změna kultury a spotřebitelského chování se odráží v rostoucím počtu nově vznikajících online platforem, které nabízejí inovativní a interaktivní řešení. Vyznačují se mimo jiné pokročilými platebními metodami a sofistikovaným systémem ochrany osobních údajů, což vše přispívá k posunu směrem k digitalizovanému hazardu. Dopad digitalizace na společnost a ekonomiku Digitalizace hazardního průmyslu má dalekosáhlé dopady, které přesahují samotný segment her. Integrace moderních technologií přináší změny v ekonomických tocích, způsobech financování a přístupu ke správě finančních prostředků. Zavádění nových technologií vede nejen k efektivnějším, ale i bezpečnějším transakcím. Tento posun je patrný jak na straně provozovatelů, tak i mezi samotnými hráči, kteří oceňují transparentnost a snadný přístup k široké škále služeb. Data a statistiky z mezinárodních studií potvrzují, že trend online hazardu roste dynamickým tempem. Podle údajů zveřejněných na portálu 30% nárůst online her se hráči stěhují do digitálního prostoru, což přináší nové výzvy i příležitosti pro celý sektor. Tento nárůst nejen že zvyšuje konkurenci mezi provozovateli, ale také přináší tlak na zavádění sofistikovaných bezpečnostních opatření a modernizaci technologické infrastruktury. V konečném důsledku se tím posiluje důvěra zákazníků, což je klíčové pro udržitelný rozvoj trhu. Ekonomické dopady této transformace jsou značné. S rozšiřujícím se online trhem dochází k přesunu finančních toků z tradičních provozoven do digitálnějších modelů, což umožňuje nejen širší nabídku her, ale také zefektivnění celého systému. Provozovatelé i investoři nyní musí počítat s tím, že budoucí růst závisí na schopnosti rychle reagovat na nové technologie a přizpůsobit se legislativním změnám. Digitalizace tím nemusí být pouze hrozbou, ale především příležitostí k reinvenci tradičních obchodních modelů. Budoucnost hazardního průmyslu a závěry Pohled do budoucnosti naznačuje, že digitalizace bude i nadále klíčovým hnacím motorem změn v hazardním průmyslu. Nové technologie, jako je umělá inteligence, virtuální realita či blockchain, otevírají možnosti, které by ještě před pár lety působily jako sci-fi. Tyto inovace mohou zásadně změnit způsob, jakým jsou hazardní hry navrhovány a provozovány, a přitom zajistit ještě vyšší úroveň bezpečnosti a transparentnosti. Adaptace na tento nový model se stává nezbytností nejen pro udržení konkurenceschopnosti, ale také pro zajištění ochrany hráčů a regulaci trhu. Historické události nám často připomínají, že zásadní změny přicházejí náhle a mohou ovlivnit celé společenské struktury. Tak, jako byl popisován rozsah událostí v článku Výbuch v Halifaxu – největší nejaderná exploze v historii lidstva, můžeme dnes spatřit paralelu, kdy digitální transformace mění nejen ekonomiku, ale také každodenní život tisíců lidí. Příkladem je i vývoj v hazardním sektoru, kde se tradiční modely musely rychle adaptovat na nové podmínky, jež vyžadují nejen technologické inovace, ale i přehodnocení postojů a strategií. Celkově lze říci, že digitalizace přináší do hazardního průmyslu nejen nové příležitosti, ale i řadu výzev, na které je třeba odpovědět adekvátními opatřeními. Přesun ke hraní online ovlivňuje nejen způsob, jakým zákazníci využívají své volnočasové aktivity, ale i ekonomickou strukturu celého odvětví. Pro provozovatele hazardních služeb je zásadní najít rovnováhu mezi technologickou inovací a potřebou udržet bezpečné herní prostředí, což povede k dalšímu udržitelnému růstu. Tato transformace může inspirovat i širší společenskou změnu, která otevře cestu k novým obchodním modelům a zároveň posílí důvěru spotřebitelů. Závěrem lze konstatovat, že digitalizace hazardního průmyslu představuje zásadní posun, který již dnes formuje budoucnost herního trhu. Adaptace na digitální prostředí umožňuje provozovatelům nabídnout inovativní a bezpečné služby, které reflektují měnící se preference moderních hráčů. Současný trend poukazuje na to, že úspěch v této oblasti závisí na schopnosti pružně reagovat na technologické i regulační výzvy a zároveň zachovat tradiční prvky, jež dodávají hazardu jeho specifickou atmosféru. Vstup do digitální éry tak neznamená jen technickou změnu, ale i celkovou transformaci společenských a ekonomických struktur.  

Čas načtení: 2020-05-25 11:12:01

Karlovarský festival připravil přehlídku 16 filmů, které se budou promítat po celé republice

Ve dnech 3. až 11. července se v kinech v celé České republice uskuteční filmová přehlídka TADY VARY ve vašem kině, kterou připravil organizační tým MFF Karlovy Vary. Je mezi nimi například dokument o zpěvákovi Žbirkovi nazvaný Meky či tři filmy z festivalu ve Sundance. Ve chvíli, kdy bylo definitivně rozhodnuto, že 55. ročník MFF Karlovy Vary proběhne s ohledem na opatření vlády souvisejícími s šířením koronaviru až v roce 2021, mělo programové oddělení MFF KV již vybranou řadu zajímavých titulů do festivalového programu. Vznikla tedy myšlenka rozšířit tradiční pofestivalovou přehlídku Vary ve vašem kině a nabídnout ji jako ucelený programový blok kinům po celé České republice v termínu, kdy měl původně probíhat letošní ročník karlovarského festivalu, tedy 3. až 11. července.  „Protože v letošním roce s ohledem na situaci nemohou diváci na festival do Karlových Varů, rozhodli jsme se, že přivezeme alespoň část festivalu za nimi. Je to takové naše poděkování návštěvníkům, hostům a filmovým nadšencům, kteří každoročně vytvářejí ve Varech skvělou festivalovou atmosféru. Těší nás obrovský zájem kinařů, k přehlídce TADY VARY ve vašem kině se připojila téměř stovka kin, což je ohromné. Věřím, že se nám společně podaří nabídnout divákům nejen skvělé filmy, ale i kousek tradiční festivalové nálady,“ říká prezident MFF KV Jiří Bartoška. Přehlídka TADY VARY ve vašem kině nabídne 16 filmových titulů, uváděných jednotně ve dvou představeních denně ve všech zúčastněných kinech (jejich přehled najdete ZDE), s výjimkou zahajovacího a zakončovacího dne, kdy proběhnou pouze večerní projekce. Představení budou koncipována ve festivalovém duchu, budou doplněna odbornými úvody přenášenými on-line do sálu, do vybraných míst se chystají rovněž osobní delegace.   Promítané filmy Bez zvláštních znamení / Sin Señas Particulares Mexiko / Španělsko, 2019, 97 min, režie: Fernanda Valadez Magická, ale nevyzpytatelná krajina severního Mexika pohřbila nejeden sen o lepším životě. Nejhoršího se obává i Magdalena, jejíž syn znenadání zmizel na cestě do Spojených států. Vydává se proto na stovky kilometrů dlouhou pouť k hranicím, všem nebezpečím navzdory. Jenže teritorium, kde panuje samovláda kartelů, lze opustit jen stěží… Mysteriózní thriller o násilím zmítané zemi získal Cenu diváků na prestižním festivalu Sundance.   Ema Chile, 2019, 107 min, režie: Pablo Larraín Co je silnější, láska k dítěti, nebo k partnerovi? Co když je člověk přinucen se nad povahou lásky pozastavit? Ema bere otěže života pevně do svých rukou a je odhodlána bít se za to, po čem její srdce touží. Nebezpečně smyslný, vzdorně emancipovaný i poutavě taneční je v pořadí osmý snímek chilského režiséra Pabla Larraína, který tepe v rytmu provokativního reggaetonu.   Honey Boy USA, 2019, 94 min, režie: Alma Har'el Dvanáctiletý Otis je dětský herec, kterému asistuje jeho otec James, kdysi profesí klaun a zároveň alkoholik s problémy se zákonem. Strhující, bolestivě upřímný a hořce humorný popis komplikovaného vztahu otce a syna tvoří jádro opěvovaného nezávislého hitu loňského podzimu. Autorem výrazně autobiografického scénáře je kontroverzní herec Shia LaBeouf, který rovněž propůjčil svůj nesporný herecký talent postavě Jamese, v níž se zrcadlí jeho vlastní otec.   Jalda, noc odpuštění / Yalda, la nuit du pardon Francie / Německo / Švýcarsko / Lucembursko / Libanon / Írán, 2019, 89 min, režie: Massoud Bakhshi Reality show, která doslova mění život. Mladičká Maryam je odsouzená k trestu smrti za vraždu manžela. Její poslední nadějí na záchranu je odpuštění v přímém přenosu, od kterého dělí dívku jen pár přestávek na reklamu. Vítězný film ze Sundance vznikl na motivy skutečných událostí.   Jsme jedné krve / Kød & Blod Dánsko, 2020, 88 min, režie: Jeanette Nordahl Když Ida přijde o matku, je svěřena do péče své tety, žijící se třemi dospělými syny. Nový domov je prosycen bezmeznou láskou, vzájemnou pospolitostí a loajalitou, mimo něj však na rodinu dopadá stín nelegálních činností. Zralý debut, uvedený na Berlinale, předkládá potemnělou studii toxických vztahů a výmluvně ilustruje, že své příbuzné si zkrátka nevybíráme.   Kubrick o Kubrickovi / Kubrick par Kubrick Francie / Polsko, 2020, 72 min, režie: Gregory Monro O filmografii Stanleyho Kubricka byly popsány stohy papíru a natočena řada dokumentů, sám gigant světové kinematografie však během své kariéry mnoho rozhovorů neposkytl. Výsledkem unikátního přístupu, který Kubrick opakovaně umožnil význačnému francouzskému kritikovi Michelu Cimentovi, byly hodiny audionahrávek s interview, jež tvoří základ Monroova originálního portrétu tvůrce filmů jako 2001: Vesmírná odysea, Barry Lyndon nebo Mechanický pomeranč.   Luxor Egypt / Velká Británie, 2019, 85 min, režie: Zeina Durra Britská lékařka Hana přijíždí do egyptského Luxoru načerpat síly a odpočinout si od psychicky náročné práce ve válečné zóně. Po letech zde potkává archeologa Sultana. V kulisách starověkého města, kde se minulost jeví stejně živá jako přítomnost, přichází konfrontace s dávnými rozhodnutími i dlouho potlačovanými emocemi. Niterný atmosférický snímek s charismatickou Andreou Riseborough v roli Hany soutěžil na letošním Sundance.   Meky Česká republika / Slovenská republika, 2020, 80 min, režie: Šimon Šafránek Miro Žbirka, kterému všichni říkají prostě Meky. Jeho jméno a hity znají všichni, Žbirku samotného a jeho skutečný život zná ale málokdo. Přitom se podobá skvělé písni, má strhující příběh, tempo, emoce a překvapení. Energický filmový portrét Meky představuje populárního zpěváka z těsné blízkosti, zcela otevřeně a upřímně, v nečekaných souvislostech i s humorem. Žbirkovu zpověď doplňují současné záběry koncertu v Londýně i rozsáhlý archivní materiál. Film natočil Šimon Šafránek, který za svůj předchozí dokument King Skate získal Českého lva.    Mogul Mauglí / Mogul Mowgli Velká Británie, 2020, 90 min, režie: Bassam Tariq Raper Zed se rozhodne před odjezdem na první mezinárodní turné strávit pár dní s rodinou. Návrat do tradiční pákistánské kultury ho zaskočí svou intenzitou, o to víc, že se u mladého hudebníka začnou objevovat zvláštní zdravotní problémy. Riz Ahmed (Čtyři lvi, Jedna noc) v hlavní roli beaty nabitého dramatu o hledání vlastních kořenů.   Na palubu! / À l'abordage Francie, 2020, 95 min, režie: Guillaume Brac Měla to být jednorázová spolujízda, ale všechno se zkomplikovalo už v Paříži, kde místo očekávaných slečen obsadili sedadla Edouardova auta zavalitý dobrák Chérif a hovorný frajírek Félix… Neokázalá komedie o síle nečekaného přátelství, plachých romancích a bolestivých ranách, které se v žáru horkého léta buď rychle zahojí, nebo už nikdy nezmizí.   Než skončí léto / Babyteeth Austrálie, 2019, 117 min, režie: Shannon Murphy Život je krásný i proto, že se nedá naplánovat. Když se šestnáctiletá Milla zamiluje do průšviháře Mosese, je to pro její rodiče noční můra. První setkání s láskou ale probouzí v nemocné Mille novou chuť do života a její energie a touha objevovat brzy otočí celou rodinu vzhůru nohama. S lehkostí a originálním humorem vyprávěné australské drama se stalo diváckým hitem festivalu v Benátkách.   Proxima Francie / Německo, 2019, 107 min, režie: Alice Winocour Astronautka Sarah (Eva Green) se připravuje na roční pobyt na oběžné dráze. Jako jediná žena ve vesmírné misi „Proxima“ podstupuje psychicky a fyzicky náročný trénink, zatímco pečuje o svou milovanou sedmiletou dcerku Stellu. Strhující příběh matky a dcery má navzdory netradičnímu prostředí univerzální téma: hledání rovnováhy mezi osobními sny a rodičovskou láskou.   Tajný agent / El Agente topo Chile / USA / Německo / Nizozemsko / Španělsko, 2020, 84 min, režie: Maite Alberdi Když vyšetřovatel Rómulo zveřejní v novinách pracovní nabídku pro seniory, třiaosmdesátiletý vdovec Sergio po ní ihned skočí. Jeho úkolem je stát se špionem v domově důchodců, kde má dohlížet na starou matku Rómulovy klientky, která zaměstnance ústavu podezřívá z týrání. Chilský dokument, uvedený na Sundance, balancuje na pomezí špionážní komedie a intimní observace stáří, jež je plné soucitu, ale i osamění.   Teplouš / Moffie Jihoafrická republika / Velká Británie, 2019, 104 min, režie: Oliver Hermanus Jižní Afrika, rok 1981. Všichni chlapci starší šestnácti let musí povinně nastoupit dvouletou vojenskou službu a výjimku nemá ani Nicholas. Ten ale brzy zjišťuje, že pro něj bezprostřední hrozbu nepředstavuje ani tak ozbrojený konflikt, jako náklonnost k jednomu z vojáků. Drama z produkce Erica Abrahama, držitele Oscarů za filmy Kolja a Ida.   Zlovolné historky z předměstí / Favolacce Itálie / Švýcarsko, 2020, 98 min, režie: Fabio D’Innocenzo, Damiano D’Innocenzo Předměstí Říma klame tělem. Úhledné plůtky oddělují pečlivě střižené trávníky, zatímco letní idylou probublávají lidské frustrace toho nejhrubšího zrna. Sebejistě zrežírovaný film, ke kterému nelze zůstat chladný, vypráví s nadsázkou o neurotických otcích, lhostejných matkách a dětství, které rozhodně není nevinné. Sžíravá vize zkaženého lidství získala Stříbrného medvěda za nejlepší scénář na Berlinale.   Zumiriki Španělsko, 2019, 122 min, režie: Oskar Alegria Uprostřed řeky kdesi v Baskicku byl ostrov, místo nezapomenutelných dětských zážitků filmaře Oskara Alegrii. Bájný prostor spojený s jeho blízkými, především otcem, který jej zachytil na rodinný film. Originální tvůrce s šarmantní živočišností a specifickým smyslem pro humor se po několika desítkách let vrátil na břeh řeky a v dobrovolné samotě dřevěné boudy strávil čtyři měsíce natáčením fascinujícího dokumentárního deníku poustevníka toužícího zastavit čas a zhmotnit nostalgii po dávných letech.  {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2019-12-13 13:49:01

Zachrání nás pohanství před liberální totalitou?

Téměř třicet let od francouzského vydání de Benoistova Comment peut on être païen? se i český čtenář může seznámit s jeho obhajobou pohanství (Být pohanem, Sol Noctis, Zvolen 2019). De Benoist nepléduje za návrat nejrůznějších rituálů, od New Age přes ekology, feministky k satanistům a čarodějnicím. Pohanství vymezuje jako způsob uvažování o světě vycházející z řecké filozofie a indoevropských mýtů, čerpající z takových myslitelů jako Nietzsche, Jung či Heidegger. Jelikož sám je především politickým myslitelem, tkví jeho hlavní přínos v promýšlení politických důsledků pohanství, jež nabízí jako cestu ze slepé uličky moderního evropského vývoje. Pohanství představuje jako alternativu vůči monoteismu, aniž by k tomu potřeboval důkladněji rozlišovat mezi judaismem, křesťanstvím či islámem. Rozdílů se příležitostně stručně dotýká, nicméně nepotřebuje se s nimi potýkat už proto, že mu nejde o religionistickou studii. Podobně jako pohanství i monoteismus líčí jako způsob pojímání světa, který přesahuje konkrétní vyznání a který s sebou nese závažné důsledky i pro zcela sekularizované myšlení, jež se jeví na hony vzdálené jakémukoliv náboženství. Jeho terčem nejsou tradiční církve jednotlivých abrahámovských věr, nýbrž moderní, odnáboženštělý monoteismus, který má podobu liberálního univerzalismu. Totalitní důsledky liberálního univerzalismu rozpracovává v pozdějších dílech, svůj filozofický základ však mají právě v této knize. Obhajoba pohanství jako alternativy k monoteismu vyžaduje intelektuální i politickou odvahu. Kritika monoteismu je kritikou tří abrahámovských náboženství. V případě judaismu může být při dostatku zlé vůle, a té nikdy málo nebývá, vykládána jako antisemitismus, tedy trestný čin. V případě islámu se zase nabízí obvinění z islamofobie. To v Evropě zatím trestný čin není, ale v takové Francii se za ni v politicky korektních kruzích trestá společenskou exkomunikací a v řadě muslimských zemí dopadnete podstatně hůře. Nyní nechávám stranou, že u nás je islamofobie uznávanou disciplínou politické rétoriky. Naopak za kritiku křesťanství nikomu nic nehrozí; tradičně se za ni v intelektuálních kruzích získávaly spíše pozitivní body, ale dnes při úpadku církví spíše nechává každého lhostejným.  Lévyho pojetí Ošidná může být i obhajoba pohanství. K různým pohanským kultům dávné minulosti se hlásili ideologové italského fašismu i německého nacismu. Dnešní ideologové liberální demokracie proto mohou, pokud se jim to hodí, rétoricky diskvalifikovat jakékoliv úvahy o přínosu pohanství. Je tomu tak dnes, stejně jako tomu bylo v roce 1981, když ve Francii vychází de Benoistova kniha. Autor podobné útoky odmítá. Vymezuje se zejména vůči spisku Bernarda-Henri Lévyho (Le testament de Dieu), který o dva roky dříve zaníceně obhajuje monoteismus a odsuzuje pohanství. Na čem staví? Lévy vyzdvihuje monoteismus ve jménu liberálně-libertariánské ideologie, která je ve Francii odkazem roku 1968 a v Lévyho pojetí rovněž moderním ztělesněním monoteistické tradice. Tato dodnes dominantní ideologie francouzských kulturních a mediálních elit spojuje obhajobu kapitalismu (ekonomický liberalismus) s progresivismem v oblasti lidských práv, společenských norem a mravů (kulturní liberalismus), a to vše na základě důsledného individualismu. Kde jsou spojnice mezi tímto na první pohled nepravděpodobným propojením biblického monoteismu s kapitalismem a ideologií lidských práv?  Lévy hájí nutnost omezování politiky ve prospěch etiky. Proti monstru totalitního státu, kde je politické vše, staví tradici starozákonních proroků, kteří ve jménu zjeveného Zákona napomínají krále. Ale platí to i pro demokracii, neboť proroci stejně tak napomínají lid, pokud se odchýlí od Zákona. Podobně je tomu s liberalismem, který neomezuje politiku božím Zákonem, nýbrž trhem a lidskými právy. Souvislosti jsou však hlubší, moderní individualismus a racionalismus, které liberalismus definují, podle něho vycházejí z křesťanského pojetí individuální duše, odpovědnosti, spásy, a tím i svobody. Naopak řeckou filozofickou a dramatickou tradici kritizuje pro její slepotu vůči jednotlivci vnímanému vždy jako součást obce či rodu. Podobně se to má s liberálním univerzalismem, jehož logika má vycházet ze starozákonního, abstraktního pojetí lidské individuality definované pouze Zákonem – nezávisle na místě, čase, pohlaví a jakýchkoliv dalších individualizujících rysech člověka. Opěvuje popírání všech lokálních kořenů, tradic, pout či čehokoliv posvátného ve jménu jediného Boha a radikálního světoobčanství. Takový monoteismus popírá mystiku, posvátné předměty, místa či postavy. Brousí sekyru, kterou se kácí posvátné háje a modly, odčarovává svět, přírodu i společnost a nastoluje k nim vztah racionální věcnosti. Lévy přitom v mnohém navazuje na Emmanuela Lévinase, který poukazuje na monoteistické základy univerzalismu a věcně-racionální vztah ke světu. Obojí se pojí například v jeho obhajobě techniky proti její Heideggerově kritice. Technika se pak jeví jako přínosná tím, že odčarovává svět a umožňuje překonávat či zcela smazávat partikularismus místa, v němž německý filozof naopak hledá cestu k bytí.  Koho by nepřesvědčily argumenty filozofické, čeká ho konečný argument Hitlerem a Stalinem. Lévy varuje, že ti, kdo ve dvacátém století opouštějí křesťanství, se následně přiklánějí buď k fašismu, nebo ke stalinismu. Tato moderní pohanství spojuje s romantickým kultem heroismu, antickým důrazem na veřejnou ctnost a kolektivistickým potlačením individuality. Jejich protipólem má být právě moderní liberalismus navazující na monoteismus.  {loadmodule mod_tags_similar,Související} {mprestriction ids="1,2"} Kouzlo protiargumentů De Benoist přijímá Lévyho výzvu, když nezpochybňuje spojnici mezi monoteismem a liberálně-libertariánskou ideologií a rovněž se hlásí k obhajobě jednotlivce a jeho svobody. Pojímá je však zcela jinak než Lévy. Svobodu člověk nezískává potlačením politiky, nýbrž skrze politiku, nikoliv univerzalismem, nýbrž zakotveností v místě a jedinečností. Za nejvážnější hrozbu svobodnému jednotlivci považuje právě moderní liberalismus (viz jeho poslední kniha Contre le libéralisme). Svojí kritikou monoteismu se pokouší dobrat kořenů této hrozby. Monoteismus vymezuje dualismem mezi stvořeným, nedokonalým světem a věčným, dokonalým Bohem. Tato propast oddělující Boha od přírody a člověka má za následek trvalé podhodnocování či dokonce popírání všeho lidského a přírodního ve jménu božího Zákona. De Benoist se děsí Lévym oslavované racionální věcnosti ve vztahu k přírodě, jejímu „odčarování“ (slovy Maxe Webera), a následně i ve vztahu k člověku. Připomíná Renanova slova, že „poušť je monoteistická, vznešená ve své nesmírné jednotvárnosti“. Klade proti ní pohanské sakralizování přírody, která není redukovatelná do abstraktních zákonitostí původně biblických a dnes matematických.  Kouzlo místa či prostoru je jedním z hlavních rysů pohanství oproti biblickému důrazu na čas. Bible podle de Benoista nahlíží na svět jako na „místo bez prostorových omezení, ale zato omezené v čase“ (mezi stvořením a spásou), zatímco v řeckém pohanství je tomu naopak – nehledá hranice času, ale vymezením obce, tedy řecké polis, a posvátných míst ohraničuje prostor. Nomád Ábel je vyzdvižen, zakořeněný zemědělec Kain zavržen.  Co to znamená politicky? Ábelové jsou masou vykořeněných nomádů vydaných na milost Jahvemu. Naopak až zakořenění v konkrétním prostoru polis dává člověku možnost jednat, a tím i svobodu. Pouze v těchto podmínkách může člověk usilovat o překračování vlastní konečnosti, přičemž právě v tomto sebepřesahování spatřuje naplnění lidské existence. Svoboda nevzniká zrušením pout k místu a k ostatním lidem, naopak se v těchto poutech utváří, a je tudíž nutně politická. Obhajoba svobody je proto i obhajobou politiky v její konkrétnosti a partikularitě před morálním univerzalismem, který monoteismus ve své tradiční verzi svěřuje Bohu a ve svých moderních variantách stranám či expertům. Zatímco Bible lidskou moc, tedy základní prostředek politiky, zavrhuje a předává Bohu, moderní liberalismus se ji snaží nahradit obchodem, zákonem a morálkou.  Oproti Bibli, která ukáže rozpor mezi mocí a zákonem, aby následně moc zákonu podřídila, de Benoist vyzdvihuje indoevropské mýty, které vycházejí z jejich vzájemné podmíněnosti – zákon se opírá o moc a moc o zákon. Pohanská představa o střetu bohů vytváří předpoklady pro pochopení střetů, které jsou nutnou součástí politiky, jako legitimního souboje, který se bude neustále opakovat a v němž soupeř není ďábel. Tento politický pohled na konflikt zosobňuje mýtus o Romulovi a Rémovi, v němž jsou hrdiny oba. Liší se od biblického morálního pohledu na střet Kaina s Ábelem, který odlišuje dobrého hrdinu od zlého vyvrhele. Berme to i jako podnět při přemýšlení nad naší národní bratrovraždou Václava Boleslavem. Biblický pohled na střet jako tažení dobra proti zlu, které povede ke konečnému vítězství dobra nastolujícímu definitivní harmonii, stojí za současným liberálním moralismem. Vznešeným cílem konečného dobra dokážeme obhájit úplně vše – se zničujícími následky. Připomeňme odstrašující příklad samotného Bernarda-Henri Lévyho, který od devadesátých let podobně jako jeho přítel Václav Havel mobilizuje veřejné mínění i politické vůdce pro vojenské intervence Západu na podporu demokracie a lidských práv, od Jugoslávie po Sýrii. Jejich zanícení pro dobro za sebou zanechává jenom spoušť. Tento fanatismus pochází z monoteistické víry v absolutní dobro a pravdu, zatímco polyteismus je už z podstaty otevřen pluralitě pravd i představ o dobru. Monoteistický univerzalismus vychází z představy o abstraktním absolutnu jednou provždy daném zjevením, kterému se vše podřizuje. Pohanský univerzalismus naopak začíná u plurality, z níž může vyvozovat univerzálnější pravdy. Zejména Starý zákon nabízí nepřeberně příkladů morální obhajoby fanatické nesnášenlivosti vůči jakémukoliv pluralismu. Zde tkví totalitní potenciál monoteismu, který se plně rozvine v okamžiku, kdy to, co monoteistická náboženství vyhrazují Bohu, je přeneseno na lidskou instituci (církev, národ či politickou stranu). De Benoist připomíná, že totalitní nahrazení přirozeného pluralismu společnosti iluzí jednoty však nemusí mít pouze orwellovskou podobu tvrdé represe koncentračních táborů, může jít také huxleyovskou cestou měkkého ovládnutí společnosti, jak ukazují liberálně-kapitalistické společnosti dnešního Západu. De Benoist rovněž monoteismu vyčítá popírání krásy a života. Absolutní výlučnost Boha znemožňuje jeho zobrazování, důsledný monoteismus je ikonoklastický (jak v historii ukazují radikálové všech tří náboženství) – svět nahlíží v pojmech a zákonech na rozdíl od pohanství, které hledá krásu obrazu a hlásí se ke kráse mýtu. De Benoist odmítá moralismus třídící dobro a zlo podle transcendentního zákona, bez ohledu na potřeby života, který se sám pak nutně stává nemorálním. Tento abstraktní moralismus škodí životu a podkopává potenciál jednotlivce překonávat vlastní limity, navíc často vede k nepřirozenému vztahu k tělu, k sexualitě a ženy tlačí do podřadného postavení. Co na to Evropa? Jak již bylo řečeno, de Benoist není ani teologem, ani religionistou, je praktickým myslitelem, kterému leží na srdci osud Evropy. Evropa je samozřejmě místem, které dva tisíce let žije s křesťanským monoteismem a jehož zásluhou se monoteismus, ať už ten křesťanský nebo ten post-náboženský, šíří po celém světě. Pokud křesťanství padlo a jako dusivý odkaz nám zanechalo sekulární monoteismus liberálů, znamená to, že je s Evropou konec? Autor takový pesimismus nesdílí. Připomíná, že katolické křesťanství nebylo čistým monoteismem, nýbrž jeho syntézou s pohanstvím. V důsledném monoteismu si těžko představit Ježíše Krista, svatou trojici, bohorodičku či kult svatých. Pohanství podle de Benoista přežívá v kolektivním nevědomí Evropy. Projevuje se v umění, v alchymii, v některých kacířských hnutích, ale také u některých teologů a řady mystiků. Například teze Mistra Eckharta o zrození Boha v lidské duši zcela ruší dualismus oddělující nestvořeného Boha od stvořeného světa, který je základním kamenem monoteismu. De Benoist od tohoto evropského kolektivního nevědomí očekává, že bude živnou půdou duchovního obrození překonávajícího pozůstatky monoteismu. De Benoistův rozbor jistě podněcuje řadu kritických otázek. Do jaké míry je jeho pojem monoteismu empiricky obhajitelný ve všech dimenzích, v nichž ho používá? Je skutečně analyticky souměřitelný s pojmem pohanství? Co všechno ztrácíme, pokud se vzdáme novozákonního poselství lásky ve prospěch pohanského hrdinství a ctnosti? Nereprodukuje Heideggerova ontologická diference mezi bytím a jsoucny nakonec onen kritizovaný dualismus Boha a světa? Musí nás vertikální transcendentno pouze srážet do prachu? Nemůže nás táhnout vzhůru? Rovněž nám však dává originální a plodnou perspektivu na základní otázky, před nimiž Evropa dnes stojí. Snad lze mluvit o smrtelném sevření dvou výhonků monoteismu – sekulárního a tradičního. Ten sekulární ji svým liberálním univerzalismem a rušením všech pout oslabuje a vyprazdňuje. Tradiční v podobě nového islamismu ji vyzývá ke střetu jak vně, tak i uvnitř jejích hranic. Výhonky mohou působit proti sobě, ale také se mohou skvěle proplétat, jak v současnosti dokládají různí liberální apologeti šátků a dalších muslimských tradic. Pokud má Evropa budoucnost, tak nespočívá ve volbě mezi jedním či druhým, ani v konzervativním oprašování krucifixů, nýbrž v mobilizaci skrytých kulturních zdrojů uložených v evropské tradici, či snad v evropském nevědomí, mobilizaci, která vdechne nový elán našemu unavenému kontinentu. {/mprestriction} 

Čas načtení: 2024-06-10 12:26:00

MORA s dětskou kapelou Čiperkové i letos

Praha 10. června 2024 (PROTEXT) - Tradiční česká značka MORA, která je synonymem rodinné pohody, propojuje své aktivity s oblíbenou českou dětskou hudební kapelou Čiperkové. Jejich písničky a vystoupení zná snad každé dítě. Aktuálně Čiperkové nazpívali novou, už třetí verzi populární písničky MO-MO-MÓ-MORA a představili ji na nedávném Čiperkafestu. Písnička samotná i spojení s oblíbenou dětskou kapelou je symbolické. Ukazuje, že značka MORA je středobodem rodinného života napříč generacemi a je plná života už od roku 1825 - nejen u nás, ale i ve světě.Česká dětská hudební kapela Čiperkové, založená v roce 2014, vystupuje téměř každý víkend po celé ČR, v divadlech, na festivalech a dalších akcích. Publikum tvoří děti předškolního věku a rodiny s malými dětmi. Čiperkové mají i vlastní velmi úspěšný YouTube kanál s mnoha miliony zhlédnutí. Spolupráce se značkou MORA se datuje už od roku 2019, kdy byla v rámci Čiperkafestu upečena největší bublanina v ČR zapsaná v České databance rekordů.„Spolupráce s dětskou hudební kapelou Čiperkové nás skutečně těší. Je radost pracovat s nadšenými, talentovanými dětmi, které dovedou přenášet radost z hudby, pohybu a setkávání na přítomné publikum. To tvoří rodiny s malými dětmi, které jsou podstatnou částí cílové skupiny naší značky MORA,“ uvádí Anna Vrbovcová, brand manažerka značky MORA pro ČR a SR.Před čtyřmi lety vznikla první písnička a klip MO-MO-MÓ-MORA, která vyjadřuje hodnoty značky a vystihuje to, že je MORA součástí rodin napříč generacemi. Třetí verzi této písničky nazpívali právě Čiperkové a vůbec poprvé ji představili veřejnosti na nedávném Čiperkafestu, na němž samozřejmě nemohla chybět značka MORA se svými soutěžemi a odměnami pro malé účastníky. Tradiční česká značka MORA a Čiperkové se brzy potkají na další významné akci.„Značka MORA byla, je a bude středobodem domácnosti. Spolu se členy rodiny prožívá radostné i všední chvíle už po mnoho generací. V příštím roce tu bude už neuvěřitelných 200 let od doby, kdy byly v Mariánském Údolí v Hlubočkách u Olomouce položeny základy této ikonické české značky. Nové nazpívání písničky dětskou kapelou považujeme i v tomto smyslu za symbolické vyjádření toho, že MORA je a bude plná života,“ uzavírá Anna Vrbovcová.MORA je součástí celé řady živých akcí a kulturních či sportovních eventů určených pro rodiny s menšími i většími dětmi, například právě proběhlého Světového poháru ve vodním slalomu 2024, který MORA dlouhodobě sponzoruje. A o něco později to bude i oblíbený ČEZ Lipno Sport Festival, jehož je MORA rovněž dlouhodobým partnerem. V lipenském festivalu se angažuje legendární olympijská vítězka Kateřina Neumannová – ambasadorka značky MORA.Tradiční česká značka MORA stále přináší svým zákazníkům nové a spolehlivé výrobky s nejmodernějšími funkcemi pro aktivní život v kruhu rodiny. O tom svědčí i to, že je dlouhodobou jedničkou na tuzemském trhu sporáků a také jednou z nejvýznamnějších značek v kategorii vestavných kuchyňských spotřebičů v ČR. Úspěšně působí i na mnoha dalších trzích.MORA PLNÁ ŽIVOTAwww.mora.czFotogalerie je umístěná zde: https://1drv.ms/f/s!AlDUuB6kZhh4gY5yfClwxcFFYZbYHQ?e=n4qOyC Zdroj: MORAČTK Connect ke zprávě vydává obrazovou přílohu, která je k dispozici na adrese http://www.protext.cz.  

Čas načtení: 2024-06-13 11:46:00

Mezinárodní strojírenský veletrh 2024 s novou technologickou expozicí i rozšířenou prezentací 3D tisku

Brno 13. června 2024 (PROTEXT) - Mezinárodní strojírenský veletrh opět soustředí na jednom místě inovace, které posouvají průmyslovou výrobu do nové éry. Největší středoevropská přehlídka průmyslových technologií se letos uskuteční na brněnském výstavišti od 8. do 11. října 2024.MSV je dlouhodobě jedničkou mezi průmyslovými veletrhy v celém regionu. Jeho popularitu potvrzuje i zájem vystavovatelů o letošní 65. ročník. „Máme přihlášeno o 12 procent více firem než ve stejné době v loňském roce. Řada vystavovatelů se na letošním MSV představí úplně poprvé, ale samozřejmě nechybí ani tradiční účastníci a lídři jednotlivých oborů. Pozitivní je také vysoký zájem ze zahraničí. Už teď jsou přihlášeni vystavovatelé z 21 zemí, včetně zastoupených firem dokonce z 39 států a regionů,“ informoval ředitel veletrhu Michalis Busios.Aby byl letošní MSV pro návštěvníky ještě atraktivnější, chystají pořadatelé několik zajímavých novinek. Technologická expozice v pavilonu P ukáže na konkrétních příkladech z praxe, jak se v českých strojírenských podnicích daří nasazovat nové produktivní technologie. Na pódiu se formou případových studií představí různé subjekty spolupracující na zajímavých projektech – výrobní podniky, dodavatelé technologií i výzkumné organizace. Zcela novým průřezovým tématem je průmyslový design, který u výrobků podtrhne význam estetiky, ergonomie a uživatelské přívětivosti. Větší prostor dostane téma využití umělé inteligence v průmyslu jako součást 5. ročníku Digitální továrny 2.0. A rozšíří se také prezentace 3D technologií. Všechno důležité se tentokrát odehraje pod názvem 3D EXPO v jednom kompaktním prostoru haly A1. Tradiční veletržní konference věnovaná aditivním technologiím se bude poprvé konat v krásném prostředí Rotundy pavilonu A, která pojme 400 posluchačů.„Z průzkumu víme, že na minulém MSV návštěvníci strávili v průměru šest hodin. To nás samozřejmě těší, ale jsme přesvědčeni, že náš potenciál je ještě vyšší. Letos tady bude v expozicích i doprovodném programu tolik zajímavých věcí, že na návštěvu možná nebude stačit ani celý den,“ věří Busios.Šest technologických veletrhů v jednomSpolečně s 65. ročníkem MSV se uskuteční dalších pět specializovaných veletrhů, které se na brněnské výstaviště vracejí vždy v sudých letech. IMT bude přehlídkou obráběcích a tvářecích strojů, FOND-EX se zaměří na slévárenství, WELDING na svařovací techniku, PROFINTECH představí technologie pro povrchové úpravy a PLASTEX je veletrhem plastů, pryže a kompozitů. Podle počtu přihlášených vystavovatelů budou k největším oborům letošního ročníku patřit právě ty, které spadají pod veletrhy IMT, PLASTEX a WELDING, a spolu s nimi elektronika, automatizace, měřicí technika, doprava a logistika, materiály a komponenty pro strojírenství.Stejně jako na minulých ročnících bude přibližně polovina vystavovatelů ze zahraničí. Vůbec nejvíc jich přijede z Německa a početné zastoupení budou mít také Slovensko a Itálie, z Asie pak zejména Čína. Po třech letech se na MSV vrací oficiální účast Japonska pod hlavičkou agentury JETRO, a to v rozšířené podobě s prezentací 18 firem. Pokračuje také zájem o spolupráci ze strany amerických společností, což dokládá avizovaná obchodní delegace ze státu Louisiana. Z doprovodných akcí zaměřených na zahraniční obchod pokračuje například tradiční matchmakingový Kontakt-Kontrakt pořádaný ve spolupráci s Regionální hospodářskou komorou. Už potřetí se uskuteční projekt Contact Ukraine, který propojuje české a ukrajinské partnery. Projekt měl premiéru na MSV 2023 a úspěšnou reprízu na červnovém veletrhu URBIS The Smart Cities Meetup.Řešení pro efektivnější výrobuProjekt Digitální továrna 2.0 se na MSV uskuteční už popáté a opět ukáže nejen to, jak pokračuje digitalizace výrobních procesů, ale i jaké další možnosti otevírá do budoucna. Zvláštní pozornost se letos zaměří na využívání umělé inteligence pro zefektivnění klíčových procesů a připravenost českých podniků na její nasazení. Tradičním dějištěm Digitální továrny bude pavilon F, kde návštěvníci najdou tematicky strukturovanou expozici transformačních technologií, digitální stage i prostor pro doplňující rozhovory. Projekt opět podpořilo Národní centrum Průmyslu 4.0 jako zlatý partner.Nová vizuální identita MSV: Spojení tradice a inovaceJubilejní 65. ročník Mezinárodního strojírenského veletrhu přináší novou grafickou identitu, která bude provázet i budoucí ročníky. Cílem nového vizuální konceptu je vytvořit nadčasový a flexibilní design, který obstojí i s příchodem nových trendů.Nový vizuál spojuje minulost s budoucností a odráží vývoj strojírenství. Dynamiku barev a geometrických tvarů propojuje s průmyslovými motivy, které reprezentují oblasti jako automatizace, digitalizace a inovace. Tato kombinace podtrhuje technologický pokrok a zároveň poskytuje prostor pro komunikaci různorodých aktivit, které MSV pod jednou střechou nabízí. „MSV je platformou pro navazování obchodních kontaktů a sdílení nejnovějších trendů a inovací nejen ve strojírenství. Nový vizuální koncept je navržen tak, aby podporoval všechny tyto aktivity a zdůrazňoval význam veletrhu jako klíčového místa pro setkávání odborníků z oboru,“ zakončil vedoucí marketingu společnosti Veletrhy Brno Michal Svoboda.Více informací o přípravách MSV 2024 najdete na www.msvbrno.cz.Kontakt:Michal SvobodaVedoucí marketingu a komunikaceVeletrhy Brno, a.s.e-mail: msvoboda@bvv.czwww.linkedin.com/in/svobodamichal1 

Čas načtení: 2024-08-17 08:05:00

Berdychová: Královéhradecký kraj má čtyři nové Mistry tradiční rukodělné výroby

Zdeněk Fryml, Jarmila Haldová, Monika Lemberková a Jana Hladíková získali titul Mistr tradiční rukodělné výroby Královéhradeckého kraje, který udílí krajští radní za významný přínos v oblasti tradiční lidové kultury a těm, kteří se významně zasloužili o jejich udržování a rozvoj za předchozí kalendářní rok. Nově je ocenění udělováno také významným osobnostem dlouhodobě působících v oblasti tradiční lidové kultury.

Čas načtení: 2024-09-12 19:00:01

Jednoduché čínské cvičení dokonale vyléčí vaše tělo i duši. Věda neví proč, ale výzkumy to potvrzují

„Po pouhém měsíci cvičení Falun Gongu se mi zlepšil stav srdce, krevní tlak se vrátil do normálu a migrény zmizely... S dalším studiem a cvičením zmizely i další nemoci, jako žaludeční vředy, bolesti zad, artritida, nespavost a zánět dásní. Dokonce i můj zánět hltanu a bolesti krku z minulých desetiletí zmizely.“ Toto je jedno z mnoha zaznamenaných svědectví o tom, jak může pomoci praktikování Falun Gongu, zvaného též Falun Dafa. Zázrak, nebo pověra? Falun Gong (FG) představil jeho zakladatel Li Hongzhi v roce 1992 a od té doby hnutí přitáhlo více než 100 milionů lidí mnoha národů. Ukázalo se, že se jedná o mocný nástroj pro úlevu od stresu a zlepšení zdraví. Díky svým pozitivním účinkům se FG stal ve světě nesmírně oblíbeným. Mistr Li díky tomu získal mezinárodní uznání. Avšak v jeho vlasti Číně začali být stoupenci tohoto hnutí zanedlouho tvrdě perzekvováni. Vlastně se jedná o největší pronásledované hnutí na světě. A byla to zřejmě obava z jeho popularity, co čínské komunisty přimělo provést rozsáhlý výzkum zdravotních účinků, které cvičení přináší. Slibovali si od něj, že jim pomůže celé hnutí demaskovat jako pověru bez jakéhokoliv reálného základu. Církev desetiletí tajila fatimské proroctví. Jestli se Rusko nevzpamatuje, čeká nás možná něco mnohem horšího Číst více Cvičí všichni, zvláště nemocní Rozsáhlý zdravotní průzkum Falun Gongu se uskutečnil v pevninské Číně v roce 1998. Průzkum vyplnilo téměř 35 tisíc praktikujících, což znamená, že se jedná o nejsystematičtější a nejúplnější rozsáhlý průzkum léčebných účinků praxe čchi-kungu. Výsledky ukázaly, že FG praktikují lidé z nejrůznějších socioekonomických tříd a s různou úrovní vzdělání. Z toho 72,9 % tvořily ženy, 62,1 % bylo starších 50 let. Na 90 % mělo před praktikováním Falun Gongu četné zdravotní problémy. To naznačuje, že většina lidí začala Falun Gong praktikovat, aby si vyléčila nemoci a zlepšila kondici. Výrazné zlepšení zdraví, psychiky i morálky Výzkum dopadl jednoznačně: Výsledky u 31 030 osob (přibližně 90,3 % účastníků), kteří před zahájením praxe trpěli různými nemocemi – od zažívacích potíží přes problémy s kostmi a klouby až po kardiovaskulární onemocnění – rozdělili výzkumníci do tří kategorií: úplné uzdravení, zmírnění příznaků nemoci a žádná změna. V provincii Guangdong, Pekingu a Dalianu došlo u 23 619 z 28 517 (82,7 %) praktikujících k úplnému uzdravení všech onemocnění, u 4 616 (16,2 %) došlo k určitému zlepšení a u 336 (1,2 %) praktikujících nedošlo k žádným změnám. Celková účinnost praktikování Falun Gongu při léčení nemocí činila v těchto oblastech 98,8 %. Tento zdravotní průzkum také prokázal, že psychický stav účastníků se výrazně zlepšil poté, co začali praktikovat FG. Na 86,5 % praktikujících v Pekingu a provincii Guangdong zaznamenalo pozoruhodné zlepšení svého charakteru a morální úrovně. Dalším důležitým zjištěním bylo, že během praktikování Falun Gongu většina praktikujících zanechala svých zlozvyků. Například 99,5 % praktikujících ve Wuhanu přestalo kouřit, pít alkohol a hrát hazardní hry. Pokud se však praktikujících zeptáte, zda je pro ně motivací ke kultivaci stát se zdravějšími, odpoví vám možná překvapivě: „Ne, to, že jsme zdraví, je pouze vedlejší produkt naší praxe.“ Jak se osvobodit od negativních emocí: Metoda EFT vám pomůže k šťastnějšímu životu, říká Zuzana Nott Číst více Falun Gong v ČR Praktikující FG již řadu let působí i v ČR. Zeptal jsem se i své známé, paní Světlany K., jak jí praktikování této cesty osobně pomohlo. „Falun Gong jsem začala praktikovat v roce 2008. V té době jsem trpěla tetanickým syndromem, bolestmi zad, poruchou tvorby krve. Měla jsem bolestivé tetanické záchvaty, při kterých jsem měla poruchy vidění, silné křeče a bolesti hlavy, zvracela jsem. Musela jsem často vyhledat lékařskou pomoc, volat sanitku. Jednoho dne mi kamarád přinesl knihy Dafa (Zhuan Falun a Falun Gong) a USB flash, kde bylo nahráno všech devět přednášek a cvičení. Zaposlouchala jsem se do přednášek, začetla se do knih a začala ihned podle internetu cvičit. Tato kultivační praxe mě zaujala natolik, že jsem si zhruba až po měsíci studia a cvičení uvědomila, že mě už dlouho vůbec nebolí hlava, je mi mnohem lépe a jsem plná energie. Od té doby jsem neměla ani jeden tetanický záchvat. Záda mě nebolí, krev je také, jako zázrakem, v pořádku. Falun Dafa se řídí principy Pravdivost – Soucit – Snášenlivost a to je hlavním pilířem této praxe. Pokud se řídíme těmito principy, jsme v souladu s Vesmírem. Falun Gong se předává zdarma, všechny materiály jsou dostupné na stránkách falungong.cz. Tam také najdete kontakty na cvičební místa po celé ČR.“ Připojujeme i odkaz na stránku PETICE, kde je možno podepsat petici za záchranu života praktikujících Falun Gongu, kteří jsou v Číně zabíjeni v procesu násilného odebírání orgánů za účelem komerčních transplantací. Kultivace jemné vesmírné energie Falun Gong tvoří jednu z větví čínského čchi-kungového systému, který hluboce proměňuje mysl a tělo. Cvičení jsou podobná jiným východním cvičením, jako je třeba tchaj-ťi. Čínské parky bývají za úsvitu plné lidí, kteří je praktikují. Čchi-kung (stejně jako tradiční čínská medicína) vychází z představy, že vesmírem i lidským tělem prochází jemná energie čchi. Pokud se její proudění v lidském těle někde zadrhne, po nějakém čase se v tomto místě rozvine zdravotní problém. Cílem cvičení je tedy harmonizovat čchi, umožnit její volné proudění v těle a sladit ji s vesmírným prouděním. FG ale již pracuje s energií gong. Falun Gong se odlišuje od jiných čchi-kungových praktik i v tom, že kromě úsilí o tělesné zdraví a zdatnost se snaží dospět k větší moudrosti a osvícení. K těžkostem a utrpení přistupují praktikující jako ke způsobu, jak zaplatit a rozpustit svou karmu, kterou chápou jako hlavní příčinu nemoci. To je také důvodem, proč se musí chovat v souladu s principy vesmíru. FG obsahuje pět cvičení, v nichž je zahrnuta i meditace. Tři z nich obsahují fyzické pohyby, zatímco zbývající dvě vyžadují, aby člověk v tichosti a delší dobu setrval v určitém fyzickém postoji. Tato cvičení mají výrazný a pozitivní vliv na duševní a fyzickou pohodu a jsou navržena tak, aby se vešla do rozvrhu náročného životního stylu. Pohyby jsou účinné a prospěšné pro všechny věkové kategorie, přestože jsou jednoduché, jemné a snadno se je naučíte. Ve FG se nepraktikují žádná dechová cvičení. Praktikující usilují o to, stát se lepšími lidmi v každém prostředí a za všech podmínek. Pracují na tom, aby se zbavili starých zlozvyků jako hněvu, alkoholu, kouření, úzkosti, strachu, žárlivosti nebo touhy po osobní slávě a výhodách. Více se dočtete na webové stránce. Vyzkoušet Falun Gong může každý I na Západě se dnes stále více lidí rozhoduje pro alternativní léčbu. Platí to zvláště tam, kde tradiční medicína nedokáže pomoci. K nejvýznamnějším alternativám patří ty, které fungovaly již ve staré Číně: tradiční čínská medicína a čchi-kungová cvičení. Výzkumy naznačují jejich účinnost. A vyzkoušet a přesvědčit se osobně může každý. Zdroj: autorský článek. Autor sám již řadu let praktikuje cvičení Falun Gong KAM DÁL: Zkušenosti chovatelů: Pes a alternativní medicína

Čas načtení: 2024-10-14 16:00:01

Školy pod tlakem: Neučte děti o LGBT, žádají rodiče pod vlivem dezinformátorů

Když budou rodiče věřit třeba tomu, že země není kulatá, měli by vé děti odhlásit z hodin zeměpisu? Pokud budou bigotní křesťané, je namístě, aby jejich děti chodily na biologii, kde se vyučuje evoluční teorie? Skutečně můžeme dát rodičům na výběr, aby sestavovali studijní plán své ratolesti podle toho, jakou teorii nezakládající se na pravdě zrovna vyznávají? Bohužel to vypadá, že ředitelé škol jim ustupují. Není to však ze strachu o právní dohru, ale o tom, že se jim s „přesvědčenými“ rodiči nechce dohadovat. Dítě pak raději přeřadí na náhradní výuku, jak potvrdil redakci Čtidoma.cz jeden z ředitelů škol, který nechce být jmenován, jeho identitu ale redakce zná. „Vy máte nálepky na počítači.“ Na Slovensku to houstne Číst více Ředitelka vynechá dítě z hodin o LGBT+ Vše odstartovala kopie dopisu, která začala před několika týdny kolovat po sociálních sítích. „Obdržela jsem Vaši žádost o vyjmutí Vaší dcery Viktorie z jakékoli výuky týkající se oblasti LGBT+, genderových ideologií a podobných témat, ať jsou předávána jakoukoli formou. Vaše rozhodnutí akceptuji, vyučujícím bude informace předána,“ píše mamince jednoho z dětí Vladimíra Švecová, ředitelka základní školy v Olomouci. Dopis zveřejnil i odsouzený dezinformátor Ladislav Vrabel, který jej neopomněl doplnit správně plamenným komentářem. Nechvalně známá Tradiční rodina „Chraňte duševní a fyzické zdraví vašich dětí,“ bije na poplach člověk, který veřejně lhal o tom, že Česko chce použít jaderné zbraně proti Rusku. „Napište do školy vašeho dítěte žádost, aby vaše děti byly vyloučeny z veškeré výuky na téma LGBT+, a to i v různých podpůrných programech, v seminářích či při jiných akcích,“ vyzývá rodiče bez toho, aby objasnil, jak by k poškození zdraví dětí mohlo dojít. A takové žádosti se na českých školách začaly skutečně šířit. Původce žádostí není těžké zjistit – vytváří ho a šíří ho spolek Tradiční rodina, který je v Česku nechvalně známý i z dalších kauz. Šéfka spolku šíří dezinformace a konspirace Spolek vede poslankyně za SPD Ivana Schneiderová. Když se člověk podívá na její facebookový profil, přesně zjistí, odkud vítr fouká. Bill Gates může za pandemii covidu 19, mobilní sítě 5G představují nástroj k ovládání lidstva, volby v Německu jsou kompletně zmanipulované. Občas podobné konspirační teorie proloží protiukrajinským příspěvkem. Není se ale čemu divit, její Tradiční rodina totiž spolupracuje ke spolky, které mají velmi blízko k Rusku. Iniciativa Zachraňte děti má blízko k Rusku Děje se tak přes iniciativu Zachraňte děti, která se už zcela otevřeně hlásí k dezinformačním kanálům. Snaží se dávat na roveň pedofilii a snahu vzdělávat děti v problematice LGBT, podporu jí třeba vyjadřuje sdružení Ženy a život, které tvrdí, že očkování proti koronaviru poškodilo lidem zdraví, a radí, jak po státu vymáhat odškodnění. Na mezinárodní scéně spolupracuje třeba se srbskou organizací Důstojní, kterou založili proruští aktivisté. Ti se netají tím, že perzekuce homosexuálů v Rusku se jim velmi zamlouvá a rádi by něco podobného viděli i v jejich zemi. „Jsme pevně přesvědčeni, že genderová ideologie, transgenderismus a předčasná sexualizace dětí zasévá do dětské mysli pochybnosti o vnímání sebe sama, o biologickém pohlaví člověka a o vlastní sexuální identitě a že velmi často vede k rozvoji genderové dysforie a dalších závažných onemocnění,“ hlásá iniciativa Zachraňte děti. Křesťan Výborný bojoval za zvyky židů a muslimů. Dokud mu to nezarazili ochranáři Číst více Zákon hovoří jasně Redakce Čtidoma.cz kontaktovala s žádostí o stanovisko ohledně podobných iniciativ jak Českou školní inspekci, tak Ministerstvo školství, do vydání článku ale ani jedna instituce nereagovala. Podle školského zákona je ale vzdělávání o menšinách naprosto v pořádku. „Vzdělávání je založeno na zásadách vzájemné úcty, respektu, názorové snášenlivosti, solidarity a důstojnosti všech účastníků vzdělávání,“ píše se hned v úvodu zákona o školním vzdělávání s tím, že škola by měla pomoci dětem takové principy pochopit. To ale půjde velmi těžko, když děti rodičů, kteří by často sami potřebovali lekci z tolerance, na takové hodiny chodit nebudou. KAM DÁL: Slováci jdou po české novinářce. Jde o „sektu“, které propadla i dezinformátorka Soňa Peková

Čas načtení: 2024-12-12 14:03:00

Jedna z nejstarších značek na světě, česká MORA, oslaví 200 let ve velkém stylu

Praha 12. prosince 2024 (PROTEXT) - Ikonická česká značka MORA slaví 200 let od doby, kdy byly v roce 1825 položeny její základy jako jednoho z nejstarších podniků na výrobu domácích potřeb a spotřebičů na světě. Vždy dokázala stát na vrcholu doby, a to nejen doma, ale i ve světě. Je synonymem kvalitních, spolehlivých a úsporných spotřebičů do kuchyně i domácnosti s praktickou obsluhou, které otevírají dveře nejen k tradičnímu, ale i ke zdravému modernímu životnímu způsobu. Celý rok 2025 se proto ponese v duchu zajímavých spojení a akcí.Nová tvář značky MORA, hvězdný ambasador Radek KašpárekTradiční česká značka zahájila spolupráci s legendou na poli české gastronomie, michelinským šéfkuchařem Radkem Kašpárkem. Mimo mnoha jiných aktivit je známým porotcem soutěží Hell’s Kitchen a Masterchef Česko, je majitelem pražské restaurace Field s pětkrát obhájenou michelinskou hvězdou a také restaurace 420, kde vytváří originální pokrmy inspirované českou kuchyní a vlastními vzpomínkami. A právě respekt k české kuchyni, kterou pojímá inovativně a kreativně, je tím, co značku MORA s Radkem Kašpárkem dokonale spojuje. „Propojení se značkou MORA mě těší. Tuto tradiční českou značku mám rád a věřím, že s jejími spotřebiči jde s přehledem zvládnout profesionální přípravu moderního menu v pohodlí domova,“ dodává Radek Kašpárek.Spojení s Českými drahamiČeské dráhy jsou legendou s podobně dlouhou a bohatou historií, jakou se může pochlubit MORA a vzájemné propojení funguje už dlouho. Přesto jsou pro jubilejní rok připravené zcela mimořádné aktivity. Veřejnost i cestující s naším národním dopravcem se setkají s motivem 200 let MORA na lokomotivě Vectron, která je jednou z nejmodernějších lokomotiv ve flotile Českých drah a bývá nasazována na expresní vlaky vyšší kvality. Na koridorových tratích budou v těchto vlacích promo týmy hostesek roznášet letáky s informacemi o soutěži i dalších akcích, mezi nimiž budou mj. i Dny železnice s velkou železniční show pro širokou veřejnost, na níž samozřejmě MORA nebude chybět.Výstava v Technickém muzeu v BrněTechnické muzeum v Brně je instituce zaměřená na historii vědy a techniky především z území Moravy a Slezska. A protože se značka MORA zrodila v roce 1825 nedaleko Olomouce, je víc než symbolické, že zde bude mít velkolepou výstavu. V připravované expozici bude k vidění železářské zboží ze samých počátků, historická kamna Meteor nebo první plynový sporák z počátku minulého století. Budou zde ale vystaveny také domácí spotřebiče z druhé poloviny minulého století, které možná mnozí návštěvníci viděli u svých prarodičů nebo dokonce měli sami doma.Spojení s HC OlomoucMORA jde naproti rodinám a přitom fandí také aktivnímu životnímu stylu, ke kterému patří bezesporu i sport. Stejně jako v minulých letech, bude i v roce 2025 MORA s kořeny v Hlubočkách u Olomouce podporovat prvoligový hokejový klub HC Olomouc. Mimochodem, klubové barvy obou jsou stejné: červená a bílá. Se značkou MORA se budou setkávat fanoušci nejen, když přijdou svému oblíbenému týmu fandit na olomoucký zimní stadion, ale také tehdy, když se vydají speciálem Českých drah – MORA Expressem – fandit svému oblíbenému týmu mimo Olomouc.Spojení s Katkou Neumannovou, Lipno Sport Festivalem a akce plné života s ČiperkamiDlouholeté propojení olympijské vítězky Kateřiny Neumannové a značky MORA je na správném místě – pomáhá podporovat rodiny ve společném pohybu, zdravém cvičení i správné stravě. Tradiční česká značka MORA také propojuje už od roku 2019 své aktivity s oblíbenou českou dětskou hudební kapelou Čiperkové, jejíž písničky a vystoupení zná snad každé dítě. V jubilejním roce nebudou Čiperkové rozhodně chybět mezi mnoha aktivitami, spojenými s oslavou 200 let značky MORA. Stejně tak MORA opět podpoří – již pošesté – oblíbený letní Lipno Sport Festival, spojený právě s olympijskou vítězkou a dlouholetou ambasadorkou značky Kateřinou Neumannovou.Pomoc potřebnýmMORA nezapomíná ani na potřebné. Jako jedna z nejstarších značek u nás i ve světě vnímá společenskou odpovědnost k místu, ve kterém se zrodila a kde je doma. Dlouhodobě pomáhá například SOS dětským vesničkám, které tu jsou pro ohrožené děti bez možnosti vyrůstat se svými rodiči. I tyto děti tak mohou v pěstounských rodinách poznat láskyplný domov a prožít radostné dětství. MORA podporuje také neziskovou organizaci Dobromysl, zaměřenou na pomoc rodinám s péčí o jejich blízké s mentálním nebo kombinovaným postižením. MORA podporuje i neziskovou organizaci Linka bezpečí, poskytující bezplatnou telefonickou krizovou pomoc dětem a mladistvým v tíživé životní situaci takového rozměru, že ji nedokáží zvládnout vlastními silami.MORA se opakovaně zapojila i do pomoci po živelních katastrofách. Ať už to bylo ničivé tornádo, které se prohnalo jižní Moravou v roce 2022, nebo letošní katastrofální záplavy, jež obrátily život naruby násobně vyššímu počtu domácností – MORA pokaždé podala pomocnou ruku nejhůř postiženým rodinám, aby se mohly co nejdřív navrátit k normálnímu životu.„Česká značka MORA je se svými spolehlivými spotřebiči srdcem české kuchyně i rodinného života od samého počátku v roce 1825. Spokojená rodina byla a je jejím posláním a nejinak tomu bude v roce 2025, kdy oslaví 200 let od svého zrodu, stejně jako v další budoucnosti,“ říká Anna Vrbovcová, manažerka značky MORA CZ/SK.www.mora.cz Zdroj: MORAČTK Connect ke zprávě vydává obrazovou přílohu, která je k dispozici na adrese http://www.protext.cz.  

Čas načtení: 2024-12-23 18:17:24

Vegetariánské Vánoce: Slavnostní menu bez masa

Sezónní potraviny Pokud chcete vyzkoušet něco jiného k vánoční večeři, nechte se inspirovat aktuální sezónou. V zimě toho sice u nás moc neroste, ale řada potravin se dováží z Evropy, kde dozrávají i v zimním období. Klasikou jsou brambory a kořenová zelenina. Dobře skladované potraviny vydrží až do zimy, proto si i na Vánoce můžete dopřát lokální suroviny. Dále se nabízí kapusta, červená řepa či zelí. Z ovoce pak hlavně jablka a hrušky, případně jiné sušené ovoce. S nabídkou v obchodech si ale můžete klidně dopřát i něco exotičtějšího. Nicméně pokud zvolíte sezónní lokální suroviny, můžete tak uvařit skvělé menu za příznivou cenu. Buďte kreativní Pokud se rozhodnete pro přípravu netradičního menu, nebojte se experimentovat. Můžete vyzkoušet něco nového – jinou kuchyni či suroviny, se kterými běžně nevaříte. Namísto řízku si můžete osmažit květák. Nebo vyzkoušejte něco úplně jiného. Receptů je spousta, stačí si jen vybrat, na co máte chuť. Náhrada masa Pokud si nedokážete představit slavnostní tabuli bez typického jídla, můžete si ho připravit ve vegetariánské variantě. V dnešní době se nabízí rozmanité alternativy masa z rostlinných surovin. A jestli netoužíte po něčem, co maso připomíná, vsaďte na luštěniny. Ty obsahují spoustu bílkovin a lze z nich připravit rozmanitá jídla. Nejen k vánočnímu vaření přijde vhod exkluzivní sada nádobí, s tou hravě připravíte perfektní menu o několika chodech. Tradiční menu s obměnou Pokud máte rádi tradice, můžete si připravit bramborový salát a namísto řízku či kapra zvolit něco jiného. Místo ryby si můžete připravit třeba hlívu. Tu lze marinovat a obalit nori řasou. Díky tomu bude chuť připomínat rybu. Pak ji stačí jen obalit v trojobalu a osmažit. Nebo vsaďte na bezmasý recept – houbový kuba je klasikou. Základem jsou houby a kroupy, obejdete se tak bez masa i různých náhražek. A pokud houby nejsou to pravé pro vás, můžete si připravit placičky z ovesných vloček a celeru. Ty stačí dochutit sójovou omáčkou a rybím kořením. Pro rybí chuť můžete přidat i nori vločky. Pak už stačí jen zahustit strouhankou, tvořit placičky, obalit ve strouhance a osmažit. Nebo můžete celer jen tak nakrájet na plátky, okořenit, obalit v trojobalu a osmažit. Správně zvoleným kořením můžete různým surovinám dodat chuť ryby. Namísto klasických řízků si můžete připravit sójový řízek. Stačí koupit sójové plátky a připravit je obdobně jako klasický řízek. Postup je trochu složitější, ale odmění se vám skvělou chutí. Vegetariánské pokrmy Pokud nechcete připravovat tradiční menu bez masa, nabízí se spousta jiných receptů na skvělá jídla, která si můžete na Vánoce vychutnat. Přinášíme vám pár tipů, co připravit na slavnostní večeři. Ořechová pečeně Tento pokrm se podobá sekané, ale obsahuje ořechy, zeleninu a houby. Nabízí tak spoustu skvělých chutí. Pro přípravu přijde vhod velká wok pánev, ve které vše snadno smícháte. Suroviny: 300 ml zeleninového vývaru, 200 g hub, 150 g ořechů, 100 g strouhanky, 100 g červené čočky, 100 g chedaru, 3 vajíčka, 2 řapíky celeru, 2 stroužky česneku, 1 velká mrkev, 1 červená paprika, 1 velká cibule, 1 lžíce olivového oleje, 2 lžíce rajčatového protlaku, 15 g másla, 1 lžička oregana, 1 lžička uzené papriky, hrst listové petrželky. Postup přípravy: Na pánvi rozehřejte olej a máslo, osmahněte nakrájenou cibuli a řapíkatý celer. Poté přidejte nakrájené houby a česnek a nechte změknout zhruba 10 minut. Poté přidejte nakrájenou papriku a nastrouhanou mrkev, nechte pár minut změknout. Dochuťte oreganem a paprikou. Přidejte červenou čočku, rajčatový protlak a vývar. Vařte zhruba 25 minut, aby čočka absorbovala tekutinu. Troubu předehřejte na 180 °C. Směs nechte trochu vychladnout. Poté přidejte strouhanku, směs nasekaných ořechů, nastrouhaný chedar a nasekanou petržel. Dochuťte solí a pepřem. Vše dobře promíchejte a dejte do formy vyložené pečicím papírem. Přikryjte alobalem a pečte 30 minut. Poté formu odkryjte a pečte ještě 20 minut. Jakmile máte hotovo, můžete pečeni nakrájet na plátky a podávat. K podávání se hodí rajčatová omáčka, jako přílohu můžete zvolit brambory, kaši nebo zeleninu. Vegetariánský wellington Pro slavnostní příležitosti se skvěle hodí wellington, i ten si přitom můžete připravit bez masa. Suroviny: 500 g dýně (butternut), 500 g hub, 500 g listového těsta, 200 g strouhanky, 150 g vařených kaštanů, 150 ml smetany, 6-8 vařených řep, 2 šalotky, 3 stroužky česneku, 1 vajíčko, 2 lžíce olivového oleje, špetka šalvěje, muškátový oříšek na strouhání, 1 lžičku sezamových semínek. Postup přípravy: Troubu předehřejte na 200 °C. Rozkrojenou dýni potřete olivovým olejem, přidejte šalvěj. Pečte 25 minut. Mezitím rozehřejte lžíci olivového oleje v pánvi a osmahněte nakrájené šalotky. Poté přidejte nakrájené houby a smažte zhruba 15 minut do změknutí. Přidejte nakrájený česnek, šalvěj a osmahněte. Poté přimíchejte smetanu. Nechte zredukovat. Jakmile jsou houby hotové, přidejte strouhanku, nakrájenou hotovou dýni a kaštany. Ochuťte nastrouhaným muškátovým oříškem a dalším kořením dle chuti. Směs nechte zchladnout. Mezitím si připravte plát listového těsta. Na něj navrstvěte směs hub a dýně, na okrajích si nechte místo pro následně zabalení. Doprostřed umístěte uvařené řepy. Ty pak zabalte do těsta a vytvořte hezkou rolku. Wellington položte spojem dolů, okraje dobře spojte. Pak už jen stačí potřít rozšlehaným vajíčkem a posypat semínky. Pečte zhruba 45 minut dozlatova, před podáváním nechte 10 minut odpočinout. Tyto dva pokrmy mají slavnostní nádech a skvěle se tak hodí k vánočnímu menu. Ať už se rozhodnete pro tradiční menu v provedení bez masa, nebo zkusíte něco nového, na e-shopu Tescoma.cz najdete kvalitní vybavení, se kterým vám vaření půjde lépe od ruky.

Čas načtení: 2025-02-26 10:01:33

Tradiční výstava orchidejí na MENDELU je v plném proudu

Brno, 26. února 2025 - Botanická zahrada a arboretum zahájila letošní sezónu tradiční výstavou orchidejí. Kvetoucí orchideje ve sklenících si mohou návštěvníci přijít prohlédnout do neděle 2. března. V průběhu roku plánuje botanická zahrada tři další tradiční výstavy. Celý článek...