Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2024-07-10 12:05:00

Blízká setkání: Možná bych se chtěla chvilku nudit, směje se střihačka Jana Horká

Je střihačkou a ženou známého cestovatele Petra Horkého. „Musela jsem si zvykat, protože mám ráda jistou rutinu a pravidelnost. Ale na druhou stranu to není nuda,“ uvažuje. Na co narazila v osobním archivu Miroslava Zikmunda? Na které známé lidi má zajímavé vzpomínky? Má ráda rodinné cestování? Jak funguje rodinná rada? Co soudí o dlouholetých vztazích? Jak se dostala ke své profesi střihačky a co ji na tom baví?

Čas načtení: 2024-10-29 14:42:26

Tramvaj v Norsku vykolejila a narazila do obchodu

V centru Osla vykolejila tramvaj a narazila do obchodu s telefony a počítači na ulici Storgata, přičemž byli zraněni 4 lidé včetně řidiče. (Foto:... Článek Tramvaj v Norsku vykolejila a narazila do obchodu se nejdříve objevil na AC24.cz.

Čas načtení: 2021-09-15 08:56:39

Jarmila Pospíšilová: Neumím si představit život bez knihy

Úspěšný detektivní cyklus s překladatelkou Marii Kovandovou má dvanáct knih a detektivka Boty do nebe jí vynesla Cenu Jiřího Marka. Letos ji vyšel detektivní román Pod Palcem s bývalým policistou, který se shodou okolností stane starostou, Viktorem Palcem, který zahajuje další sérii, jelikož Jarmila Pospíšilová v současnosti pracuje na dalším příběhu s tímto hrdinou. Sama působí jako advokátka a psaní ji baví. Neinspiruje se skutečnými příběhy, ale nechává pracovat svoji fantazii, a knihy nejen ráda píše, ale také ráda čte a jak říká: „Bez knihy si neumím představit život.“   Jak vzpomínáte na dětství? Jaká jste byla holčička a co vás bavilo? Měla jste vysněné povolání? Dětství jsem měla hezké, mé vzpomínky jsou plné světla a harmonie, i když zákonitě muselo někdy i pršet a být zima. Myslím, že jsem byla bezproblémové, poměrně klidné dítě, dobře jsem se učila, se zlobením to asi nebylo nijak strašné. Uměla jsem být tvrdohlavá, což mi zůstalo i v dospělosti, ale snad jsem vcelku dělala rodičům radost. Vyrůstala jsem se dvěma sourozenci a byli jsme v úzkém kontaktu s babičkou. Ta s námi později bydlela a hodně mě ovlivnila. Oba mí rodiče žili především pro rodinu, byli jsme takový malý uzavřený vesmír. Tatínek mi vštípil lásku k přírodě a naučil mě houbařit, maminka milovala květiny a zahradu, babička byla laskavá a moudrá. Zní to téměř jako kýč, ale v mých vzpomínkách toto všechno je. Pravda, měla jsem i povinnosti a byla vedená k odpovědnosti, občas jsem něco musela či nesměla a dobře si pamatuji, že jsem se zlobila a chtěla „být konečně velká“, abych mohla dělat jen to, co chci já sama. A co mě bavilo? Od dětství jsem byla spíše tvořivá, takže jsem pořád něco vyráběla, časem jsem se naučila ručním pracím a dodnes se uklidňuji při pletení. Ráda jsem chodila do přírody, což mě provází celý život. Nevybavuji si žádné výrazné vysněné povolání, postupem doby jsem chtěla být jednou učitelkou, jindy lékařkou, veterinářkou, chovatelkou zvířat, krmičkou v zoo apod. Vždycky jsem si ale s oním aktuálním vysněným povoláním spojovala nezávislost.   Od roku 1993 působíte jako advokátka v Prostějově. Co vás přivedlo k této profesi? Možná právě ona potřeba nezávislosti. Vystudovala jsem práva, prošla několika právnickými profesemi a zjistila jsem, že nezávislá advokacie mi vyhovuje ze všech nejlíp, přestože je to podle mého přesvědčení ta nejnáročnější právnická profese. Máte obrovskou odpovědnost, nic nedostanete zadarmo, a pokud nejste ze dřeva, zadírají se vám pod kůži občas i velmi těžké a složité životní osudy klientů. Přesto mám tuto práci ráda a vidím v ní smysl.   V jednom rozhovoru jste řekla, že jste k psaní měla vždycky blízko a ráda jste se vyjadřovala psaným slovem a již na vysoké škole jste se pokoušela psát, ale k vydání první knížky Prach, popel a dým byla dlouhá cesta. Co nakonec rozhodlo, že jste stvořila překladatelku Marii Kovandovou, která zatím pomohla objasnit zapeklité příběhy ve 12 dílech? Já vlastně sama ani přesně nevím, když se ohlédnu zpět, zdá se mi, že šlo o přirozený vývoj. Nějakou dobu jsem v hlavě nosila námět, který jsem zpracovala ve své druhé detektivce Leopard nemění skvrny. To byla myšlenkově moje prvotina. V době, kdy jsem měla příběh vcelku promyšlený a téměř se dral na svět, jsem narazila na téma, které jsem zpracovala ve své vytištěné prvotině Prach, popel a dým. Na jedné z procházek jsem narazila na ruiny starého mlýna, taková romantická zbořenina u potoka v údolí, kolem krásná příroda, místo téměř idylické. Kousek od něj stojí pomníček s křížem a vyrytými jmény. Pár dní před koncem války tam nacisté zastřelili čtyři mladé lidi z okolí. V životě jsem viděla mnoho pomníků, k některým se kladly věnce a probíhaly u nich formální vzpomínkové akce, ale nijak to na mě nepůsobilo. Ovšem tady, u křížku v lesích u potoka, kde se možná ani nikdo nezastaví, na mě dolehla síla té tragédie. Někdy v té době jsem si koupila v antikvariátu knihu a z ní vypadl starý dopis. Lišil se od dopisu, který jsem zasadila do své knihy, byly to spíše praktické poznámky, ovšem dostavil se nápad. Všechno se mi propojilo a příběh se hlásil o slovo tak silně, že Leopard musel počkat. Obě knihy jsem pak propojila postavou Marie Kovandové a časem přišly další.   Také jste napsala samostatné detektivky – Slepá bába a letos vyšla detektivka Pod Palcem. Kromě toho několik společenských románů a na svém kontě máte zatím celkem 22 knížek. Někde jste řekla, že je máte ráda všechny. Pracujete na novém románu? Slepá bába není typická detektivka, není v ní nikdo zavražděný ani neprobíhá vyšetřování. Je to spíše román s napětím, je o stalkingu. Detektivka Pod Palcem už dlouho samostatná nebude, pracuji na další a pravděpodobně bude časem nová řada se starostou a bývalým policistou Palcem. Postavy, které jsem uvedla v detektivce Pod Palcem, se mi ještě nechce opouštět a volají po rozvoji svých příběhů, stejně tak i vymyšlený Kročín se mi docela zalíbil, takže se tam asi pár zločinů ještě stane.   Spolupracovala jste na prvních dílech krimiseriálu Policie Modrava a spolupráci jste označila za zajímavou zkušenost. Co vám tato zkušenost dala a přijala byste znovu podobnou nabídku? Jsem autorkou námětů ke dvěma dílům a podílela jsem se jako spoluautorka na scénářích k nim. Vzhledem k rozsahu seriálu je moje spoluúčast poměrně malá. Pro mě však šlo o významnou zkušenost, do té doby jsem na ničem podobném nepracovala. Psaní scénáře má svá pevná pravidla a je to zcela jiný typ tvůrčí práce než literární tvorba. Tam mám absolutní svobodu, píšu jen podle svého. U seriálu se jednalo o spolupráci s dalšími lidmi a dodržení řady opodstatněných pravidel, bez nichž by dílo nedrželo pohromadě. Jiné je i samotné autorské vyjádření, v knize například mohu popisovat různé výjevy, prostředí, scenérii krajiny nebo počasí, hnutí mysli svých postav, jejich úvahy a vnitřní monology. Pokud jde o zhodnocení, co mi tato zkušenost dala, pak mohu říct, že jsem si cosi nového osahala a snad se i trochu naučila. Umím si představit, že bych podobnou nabídku přijala znovu.   Detektivka Boty do nebe vám vynesla Cenu Jiřího Marka a své detektivky zasazujete do venkovského prostředí. Proč právě venkov? Troufám si říct, že venkov znám. Sama na venkově žiji a do značné míry jsem i vyrůstala. Bydlela jsem sice od svých dvou let v okresním městě, ale na vesnici jsem trávila víkendy, prázdniny. Pocitově to byl vždy můj domov a před lety jsem se na venkově usadila natrvalo. Myslím, že i pro čtenáře je venkovské prostředí atraktivní a dává mi prostor pro vykreslení postav a jejich příběhů. Hrdinové mých detektivek zakořeňují v určitém prostředí, které je ovlivňuje a oni zpětně působí na svoje okolí. Věřím, že vzájemná vazba mezi člověkem a jeho životním prostorem funguje obecně, ale na venkovském prostředí ji snad jsem schopná ztvárnit a čtenáři ozřejmit.   V jednom rozhovoru jste řekla: „Psaní mě baví, ale dává pořádně zabrat.“ Také, že psaní je protiváha práci advokátky a neláká vás psát o skutečných případech a raději necháváte pracovat svoji fantazii a při psaní požíváte hlavu jinak než při práci advokátky. O čem ráda píšete? A proč právě detektivní žánr? Neumím asi uspokojivě vysvětlit, proč právě detektivky. Snad možná proto, že je sama ráda čtu, vždycky jsem měla k tomuto žánru blízko. Ráda píši o mezilidských vztazích, o příbězích, které často mívají kořeny v minulosti a poslední dobou mě stále více zajímá vazba mezi člověkem a jeho okolím obecně, nejen mezi lidmi, ale též ve vztahu ke krajině, přírodě.   Je o vás známé, že jste velká čtenářka a ráda čtěte také detektivky. Máte oblíbeného autora? Těch je opravdu hodně a všechny je určitě nevyjmenuji. Ze starších českých autorů mám ráda Hanu Proškovou, Milenu Brůhovou, Boženu Šimkovou, Václava Erbena, Zdenu Salivarovou a Josefa Škvoreckého, ze současných Michaelu Klevisovou. Pokud jde o zahraniční autory, nemohu vynechat klasiky jako je Raymond Chandler či Dashiell Hammett, P. D. Jamesová, a také autoři, s jejichž dílem jsem se seznámila v posledních letech – zajímavá spisovatelka Fred Vargas, Ilaria Tuti. To jsou pouze někteří z mých oblíbených autorů detektivek, ale čtu i jiné žánry a mám nespočet dalších oblíbených autorů jak českých, tak i těch zahraničních a každou chvíli objevím něco nového…, byl by to nekonečný seznam.   A co chvíle volna, jak je ráda trávíte? Dočetla jsem se, že vás baví zahradničení… Jak je všem jasné z mých předchozích odpovědí, ráda čtu a bez knihy si neumím představit život. Ale také ráda chodím na procházky do přírody, houbařím, pletu. Miluji svoji zahradu, která je obrovská a letos poněkud zanedbaná, protože se mnou zahradničí odrůstající štěně. Ráda si občas zajedu na výlet, pořád mám co dělat. V životě jsem se ani chvíli nedokázala nudit.   Jarmila Pospíšilová se narodila se v roce 1965. Vystudovala práva (JUDr.) a od roku 1993 působí jako advokátka v Prostějově. Od roku 2007 je také spisovatelkou. Byla starostkou obce Vincencov. Píše detektivky a společenské romány. Je držitelkou Ceny Jiřího Marka za detektivku Boty do nebe. V literární soutěži nakladatelství MOBA O poklad byzantského kupce, jednou obsadila třetí místo a podruhé soutěž vyhrála. Napsala detektivky (série s Marií Kovandovou: Prach, popel a dým, Leopard mění skvrny, Podzimní blues, Kejklíř, Smrt a Blázen, Kosa a kámen, Boty do nebe, Vražda v lázních Skalka, V pekle ptáci nezpívají, Šumavský bubínek, Když se rojí smrt, Malovaná pýcha, Lišákova pravda), Slepá bába, Pod Palcem. Je také autorkou společenských románů Palačinky s pepřem, Katedrála z písku, Kočka na plotně, Šaty z duhy, Peří v průvanu, Skořápky na vodě, Pod hvězdou bláznů, …a naposled konvalinky.

Čas načtení: 2024-03-27 10:22:48

Mohla být loď, která narazila v Baltimoru do mostu hacknuta?

Zhruba 20 lidí se pohřešuje po nárazu lodi do mostu Francise Scotta Keye v Baltimoru, který způsobil jeho zřícení. (Foto: X) Around 20 people... Článek Mohla být loď, která narazila v Baltimoru do mostu hacknuta? se nejdříve objevil na AC24.cz.

Čas načtení: 2024-04-24 10:40:13

Baltimore zažaloval provozovatele kontejnerové lodi, která narazila a zničila jeden z hlavních mostů, přičemž zahynulo šest lidí

USA - Region se vzpamatovává z uzavření svého nejrušnějšího námořního tranzitního přístavu poté, co se 26. března zřítil most. Město tvrdí, že loď Dali byla zjevně nevhodná k plavbě, a obviňuje její majitele a manažera z nedbalosti. Majitel a manažer lodi se sídlem v Singapuru již požádali soud o omezení své odpovědnosti. The post Baltimore zažaloval provozovatele kontejnerové lodi, která narazila a zničila jeden z hlavních mostů, přičemž zahynulo šest lidí first appeared on Pravda24.

Čas načtení: 2024-06-01 10:13:54

Na sociálních sítích narazila na inzerát. Vyplnila vstupní dotazník a následně přišla o téměř 600 tisíc korun

Karlovy Vary - Na jedné ze sociálních sítí nabízela dosud neustanovená osoba inzerát, ve kterém se mělo jednat o výhodnou investici. Na začátku měsíce května letošního roku si tohoto inzerátu měla všimnout čtyřiačtyřicetiletá žena z Karlových Varů, která na inzerát zareagovala, vyplnila vstupní dotazník a následně byla kontaktována ze strany neznámé osoby pomocí chatovací aplikace. Ta se měla vydávat jako finanční poradce z jedné společnosti, uvedla Policie České republiky. The post Na sociálních sítích narazila na inzerát. Vyplnila vstupní dotazník a následně přišla o téměř 600 tisíc korun first appeared on Pravda24.

Čas načtení: 2025-03-28 05:00:00

Deset zemí, kam jezdí Češi nakupovat nemovitosti. Praha se nevyplatí, venku vydělají násobky

Kam s pár zděděnými miliony? Pro hypotetickou paní Renatu šlo paradoxně tak trochu o nevděčnou úlohu. Poslat peníze na burzu se jí nechtělo, protože je trémistka a věčně se opakující vlny růstů a poklesů jí jednoduše nedělají dobře na nervy. Její prioritou byla od počátku realitní investice. S tou ale i na svém pražském sídlišti narazila. Pokud si nechtěla zároveň vzít obří hypotéku, bylo pár milionů i na malý byt s umakartovým jádrem směšná výchozí částka. Hypoteční splátka by se sotva zaplatila z pronájmu a ročně by takový byt, který by si Renata pro svůj život ostatně ani nekoupila, na nájemném vynesl v tuto chvíli něco kolem čtyř procent. Tedy téměř totéž co nejlepší spořicí účet. Smysluplnost realitní investice se začala jevit v poněkud nepřesvědčivém světle. Než čistě náhodou narazila na Torrevieju. 

Čas načtení: 2025-04-15 11:10:06

ANALÝZA: Třinec verze 2.0. Jak Kometa vyřadila Spartu

Očekávanost výhry 74 procent, nakonec z toho ale bylo jen další zklamání. Hokejová Sparta i letos narazila na svůj strop v semifinále. Když už se jí podařilo z cesty odklidit Třinec, narazila na jeho druhou verzi. Brněnská Kometa styl Ocelářů zdárně okopírovala a upravila si ho tak, aby pasoval hráčům na tělo.

Čas načtení: 2025-04-15 17:05:00

Příběhy z kalendáře: Titanic. Co všechno s ním měli společného Češi?

Nepotopitelná. Takový přívlastek měla loď Titanic. Hned při své první plavbě ho vyvrátila. Narazila do ledovce. Po necelých třech hodinách, nad ránem 15. dubna ve 02:20, klesla ke dnu. Společně s posádkou bylo na palubě oficiálně až 2 223 lidí, z nichž zahynulo 1 514. Proč loď narazila do ledovce? Kteří Češi na palubě přežili?

Čas načtení: 2025-05-19 15:27:42

FOTO: Polámaná chlouba Mexika. Plachetnice před srážkou s mostem ztratila výkon

Kapitán chtěl vyplout na moře, místo toho mexická plachetnice Cuauhtémoc nabrala opačný směr a narazila do Brooklynského mostu. Chlouba mexického námořnictva teď s polámanými stěžni setrvává v přístavu a vyšetřuje se, co se v sobotu večer stalo. Loď údajně ztratila výkon a do mostovky narazila ve velké rychlosti pozadu. Srážka má minimálně dvě oběti.

Čas načtení: 2024-02-14 12:56:00

Slučování obcí tvrdě narazilo. NERV nyní navrhuje obcím sdílet aspoň úředníky

Tolik obcí jako Česko má v Evropské unii jen málokterý stát. Jejich provoz stojí nemalé peníze, na což už poněkolikáté poukázala Národní ekonomická rada vlády. Kvůli úsporám dříve navrhovala jejich sloučení, ale narazila. Nyní přišla s nápadem, aby některé pravomoci obce přenesly na společenství obcí. Tím by se mohly ušetřit miliardy korun.

Čas načtení: 2024-02-17 18:30:00

Fulnek: Musíme se dát do kupy, Baníku jsme ten gól do šatny darovali

Po sympatickém výkonu v Plzni a zisku bodu přišlo další domácí vystřízlivění. Mladá Boleslav narazila na Baník, který od začátku utkání působil živějším a fotbalovějším dojmem. Jediná branka Středočechů v podání Jakuba Fulneka na body při porážce 1:3 nestačila a už sedm zápasů v řadě Bolka nemohla slavit výhru. „Je potřeba zapracovat na dalších věcech, co po nás trenér vyžaduje. Už se musíme dát do kupy."

Čas načtení: 2024-02-17 00:00:00

Chůzi může změnit každý, říká zakladatelka úspěšného e-shopu s bosobotami

Téma zdravých nohou řeší Zuzana Sovjáková Koubková od té doby, co se ji narodil syn, který potřeboval první boty. „Začala jsem se o tuto problematiku zajímat a narazila jsem na barefoot, o kterém jsem do té doby neslyšela,“ popisuje v rozhovoru pro iDNES.cz začátky Bosonožky. V jejím týmu, jemuž se letos také podařilo prolomit hranici 100 tisíc prodaných produktů za rok, pracují převážně ženy. Podle podnikatelky je to spíš výhoda.

Čas načtení: 2011-08-05 00:00:00

Ashampoo Burning Studio 10

Ať už kvůli zálohování dat, vypalování fotografií nebo jiných dokumentů, většina uživatelů počítače aspoň jednou narazila na potřebu programu, který tyto úkony zvládne. Jedním z těchto programů je i Ashampoo Burning Studio 10. Ale upřímně, každý druhý sáhne po více známém Neru. Je to tak správně? Ú ...

Čas načtení: 2023-03-17 07:19:17

Planetka Didymos se točí tak rychle, že z jejího povrchu odlétají kameny

Těsně před tím, než loni na podzim sonda DART úmyslně narazila do malého měsíce planetky Didymos, posbírala data o obou objektech v tomto binárním systému. Jejich analýza naznačuje, že se mateřské těleso točí kolem svojí osy tak rychle, že z jeho povrchu létají kameny do okolí.

Čas načtení: 2024-02-05 08:00:00

Láska bolí (33)

Probudila ve mně touhu po vášni touhu plodnou co život vždy okrášlí avšak záhy narazila na Karla zlomila mu srdce a mě odkopla . Zlobil jsem se na Katku několik dní marné to však bylo prahl jsem po ní rozešla … Celý příspěvek →

Čas načtení: 2018-06-16 16:13:08

Kerstin Simoné: Thovt, projekt lidstvo

Kerstin Simoné mne jako autorka zaujala natolik, že jsem si o ní musela hned něco vyhledat. Něžná blondýnka ponořená až do hlubin jakéhosi poznání boha Thovta, odhalující skryté pravdy a moudrost? No, na toto téma napsala množství knih a vydala také cédéčka s meditacemi. Pořádá semináře nejen v Německu, kde žije, ale také v Rakousku a Švýcarsku, a předává tím nejrůznější nauky dávno zapomenuté, nebo záměrně potlačované společností. Možná se to dá pochopit i z této knihy, Thovt, projekt lidstvo, která pojednává o historii lidstva, jeho vývoji a o skrytých schopnostech, které nám zatím byly skryty. Velká část čtiva je obecně známých pravdách, které rozebírá právě z hlubin těch egyptských pyramid a božstva, které se možná v té době mísilo s člověčí rasou. Ostatně, nikdo nemůže plně vyloučit. Celkový dojem z knihy je spíše těžší, není to lehké čtení a musíte se čas od času zastavit, abyste si tak nějak srovnali v hlavě čtené… ale sem tam jsem narazila na drobné části, které se doslova vryjí pod kůži a to i v tom případě, že už je znáte, víte, nebo jste je někde četli. To jsou takové informace, u nichž je opravdu opakování matkou moudrosti. „Netvořte budoucnost jako vizi, ale přijměte ji coby naplněnou a právě prožívanou či pociťovanou skutečnost. Jen tak se může váš cíl zmaterializovat. Kdykoliv máte o svém životě nějakou představu, okamžitě ji v duchu přeměňte na prožívanou skutečnost. Pouze tak lze utvářet přítomnost podle vašich představ. Jen tak je možné, abyste zažili ty nejvelkolepější plány. Zapomeňte na zastaralé zvyky a nechtějte přežívat život v budoucnosti. Žijte v přítomnosti.“ No ano, vše potřebné v tuto chvíli prostě máme, ať je to cokoliv. To, co máme k dispozici, je tím, co nám v tuto chvíli tvoří základnu přítomnosti, ale i budoucnosti. Přehlížet to se může nevyplatit. Pak, obrazně řečeno, přejde krásné jaro bez povšimnutí, protože vyhlížíte netrpělivě léto. Tak vám uteče dětství dětí, protože…. Tak vám utečou krásné domácí chvilky s partnerem, protože toužíte po společných chvilkách na dovolené… Třeba. Něco cokoliv jiného. Autorka nejen sem tam poukazuje na takovéto drobnosti všedního dne, které snad ani nejsou žádnou esoterikou, ale pouhou lidskou psychologií a pravdami, na které bychom neměli zapomínat, ale také v rozsáhlých částech probírá lidský mozek, intuici a zapomenutá božství, řekla bych. Dnes se tomu všemu může říkat například „kvantová fyzika“, ale jde vlastně o postupné odkrývání skrytých schopností člověk proměňovat život nebo mimosmyslově cítit a vnímat svět kolem sebe. Souhlasím s tím, že jsme tedy zajati v labyrintu podivných polopravd, lží a realit, které nás nutí pracovat na nesmyslných záležitostech a vlastně jen přežívat, ale na druhou stranu, co by se stalo, kdyby se všichni najednou „probudili“? No… a to je snad nejvtíravější myšlenka, která mne při čtení této knihy napadala…. Tak třeba bude vtírat i do vašich mozků? A možná si mnohé uvědomíte, i kdyby to měla být jen ta pasáž s prožívanou přítomností. Kerstin Simoné žije i se svou rodinou nedaleko Berlína. Už jako dítě měla jasnozřivé schopnosti. Kromě psaní knih se věnuje také ochraně zvířat a pořádá praktické semináře. Kontaktu s vyššími frekvenčními úrovněmi se věnuje už dvacet pět let, přičemž s Thovtem komunikuje od roku 2003 po zásadní události ve svém životě. Vydalo nakladatelství Anch Books, 2017, www.anch-books.eu Renata Petříčková [pt_view id=”8f01f87e0f”]  

Čas načtení: 2015-02-26 01:00:00

Co odhalila studie o pánevním dnu

Tleskám, že se odborníci z Ústavu pro péči o matku a dítě zabývají tím, jaký vliv má přirozený nebo operačně vedený porod na svaly pánevního dna. Je to první studie tohoto druhu a rozsahu, na kterou jsem v češtině narazila. ...

Čas načtení: 2009-11-20 06:00:00

Nintendo Wii - nová dimenze hraní

Herní konzoli Nintendo Wii jistě zná každý z vás. Není to totiž žádná horká novinka, protože tato herní konzole je na trhu už od roku 2006. Naše redakce na Wii náhodou narazila na Digitexu – mezinárodním veletrhu spotřební elektroniky a digitální zábavy – kde měla společnost Nintendo stánek, u něhož ...

Čas načtení: 2023-12-07 17:52:08

Kauza Glycerin: Glycerin v kosmetice. Ano, či ne?

Když jsem se ze zdravotních důvodů začala více zajímat o složení kosmetiky, kterou používám, jedna z prvních věcí, na kterou jsem narazila a ze které jsem měla okamžitě zamotanou hlavu, byl glycerin. Proč? Glycerin je látkou obsaženou ve většině tělové a některé dekorativní kosmetiky. Přírodní i té konvenční. Obsahují ho hydratační krémy na ruce i pleť, šampóny i sprchové gely. Co je tedy s glycerinem špatně? Na první pohled vůbec nic. Dle výrobců kosmetiky je glycerin skvělou (navíc z pohledu vstupních surovin i vcelku levnou) složkou, která pomáhá hydratovat suchou pokožku. Tečka. Otazníky kolem glycerinu v kosmetice Ale proč se tedy kolem škodlivosti nebo prospěšnosti glycerinu v kosmetice v posledních letech vyrojilo tolik debat mnohdy hraničících až s hysterií a objevuje se čím dál více kritických hlasů vystupujících proti glycerinu? Při letmém prozkoumání různých zdrojů a studií na internetu zjistíte, že jedna strana razí názor kladný a glycerin v kosmetice kvituje, zato ta druhá ho má ve škatulce „pozor, pleti škodlivé“ a doporučuje se krémům s jeho obsahem raději vyhýbat. Jak se v tom má konečný spotřebitel vyznat? Je tedy kosmetika s glycerinem pro pokožku nežádoucí, nebo ne? Pojďme se podívat na kauzu Glycerin v kosmetice blíže, abychom měli jasno, jaké výhody a nevýhody glycerin v kosmetických přípravcích přináší. Co je glycerin? Wikipedie nám poskytne krásnou definici, že „ Glycerol neboli glycerín, systematickým názvem propan-1,2,3-triol, je hygroskopická bezbarvá viskózní kapalina bez zápachu, sladké chuti. Je důležitou organickou sloučeninou, neboť je ve formě svých esterů součástí tuků.“ Zjednodušeně řečeno, glycerol je čirá tekutina rozpustná ve vodě, je součástí všech přírodních tuků a olejů a vyskytuje se přirozeně i v lidském těle. Glycerin dále vzniká také jako vedlejší produkt při zpracování ropy a ropných derivátů nebo při zmýdelnění olejů a tuků. Kromě použití v kosmetice je hojně využíván také v potravinářském průmyslu, zubních pastách nebo lécích. Druhy glycerinu Přírodní původ: Živočišný a rostlinný glycerin Oba se vyrábí hydrolýzou, v prvním případě z živočišných tuků (sádlo), ve druhém z rostlinných tuků (z rostlinných olejů). Dnes je glycerin užívaný v kosmetických přípravcích většinou rostlinného původu. Důvod ale není ten, že rostlinný glycerin je pro pokožku lepší, ale kvůli tomu, že stoupá produkce biopaliv a s tím souvisí i výroba glycerinu jako vedlejšího produktu. Získat glycerin živočišný je procesově i finančně mnohem náročnější, což se firmám nevyplácí, proto už se s ním skoro nesetkáme. Některé prameny také uvádí, že vhodnější pro pleť je rostlinný glycerin, který údajně na rozdíl od živočišného glycerinu neucpává póry a tedy není tzv. komedogenní. Tuhle skutečnost se mi však nepodařilo potvrdit, ani vyvrátit a vzhledem k tomu, že živočišný i rostlinný glycerin jsou ve výsledku z chemického hlediska jedna a táž chemická molekula, neměl by póry ucpávat ani jeden. Syntetický původ: Syntetický glycerin Syntetický glycerin se vyrábí různými metodami, podstatné je, že vzniká jako vedlejší produkt při rafinaci ropy. Co se škodlivosti syntetického glycerinu týče, v tomto případě máme jasno. Když budete mít v kosmetice syntetický glycerin, tento pleti rozhodně neprospěje. Jedině, že byste se rádi mazali chemickým koktejlem z ropy. Naštěstí certifikovaná přírodní kosmetika většinou používá glycerin rostlinného původu z certifikovaného ekologického zemědělství. Jak působí glycerin v kosmetice? Hlavním důvodem, proč se glycerin přidává do kosmetiky, jsou jeho hygroskopické účinky. Česky řečeno, glycerin hydratuje. Tím, že na sebe dokáže navázat vzdušnou vlhkost a napomáhá ostatním látkám obsaženým v krému či přípravku, aby se hezky vstřebaly do kůže. Zvyšuje i přirozenou elasticitu pokožky a na kůži vytváří jakýsi ochranný film, tak zabraňuje jejímu vysušování. Můžete si ho představit jako takový impregnační prostředek na pleť. Na rozdíl od jiných hydratačních složek, glycerin proniká hluboko do horní vrstvy pokožky a zanechává pocit hebkosti. Negativní účinky glycerinu V malých dávkách lék, ve velkých jed. Přesně tohle tvrzení by se dalo aplikovat na glycerin. Tím jedem se u glycerinu může stát paradoxně právě jeho vyzdvihovaná hygroskopická vlastnost. Přestože je glycerin v mnoha krémech a šamponem právě díky této schopnosti hydratační složkou číslo jedna, problém nastává, pokud se to s jeho množstvím ve složení přípravku přežene. A také v případě použití  glycerinu jako součásti emulze oleje ve vodě. Za určitých okolností totiž může glycerin pokožku místo hydratace paradoxně vysušovat. Tím, že glycerin váže vlhkost, se totiž při nízké vlhkosti okolního vzduchu (např. přetopená místnost) může stát, že glycerin místo vlhkosti z okolí „nasaje“ a vytáhne vlhkost přímo z hlubších vrstev kůže. A to je špatně. Glycerin se pak spojí se se starými odumřelými buňkami na povrchu kůže, tam vlhkost uzamkne a vytvoří voduodpuzující vrstvu. Voda se tedy drží jen na povrchu kůže, kdežto její další, hlubší vrstvy trpí dehydratací. Lymfatické cévy a kapiláry v kůži pak nemohou správně fungovat. Tímto způsobem se naše kůže vysušuje zevnitř a ztrácí pružnost. Mazání glycerinu na pokožku tak z dlouhodobého hlediska může urychlit stárnutí pokožky a tvorbu nepěkných vrásek. Pravda je někde uprostřed Tato katastrofa v podobě dehydratace pokožky však často není způsobena jen samotným glycerinem, ale spíše nevhodným složením kosmetických přípravků, nevhodným poměrem obsahu glycerinu a také mírou kvality použitého glycerinu. Řešení se zdá být jednoduché. Používat glycerin jen přiměřeně. Co to znamená v praxi? Aby se zabránilo negativním účinkům glycerinu, nesmí být dle názoru některých odborníků obsah glycerinu v přípravku vyšší než 10 %, některé prameny uvádí dokonce maximální hranici 5 %. V případě, že je v krému použito větší množství glycerinu (obecně se uvádí nad 30–40 %), pak jsou účinky na pokožku z dlouhodobého hlediska negativní. Nejasné závěry 100 % jasno ve škodlivosti či nezávadnosti glycerolu však stejně stále není. Zdá se, že jednoznačná odpověď prostě neexistuje, nebo ji nikdo nemá odvahu dát. Německá společnost vědecké a aplikované kosmetiky (Deutsche Gesellschaft für Wissenschaftliche und Angewandte Kosmetik) dokonce v minulosti navrhla uskutečnit vědecký projekt na téma Vliv glycerinu na buněčnou aktivitu a zánětlivý stav kůže. Ovšem bez výsledku. Jisté je pouze to, že glycerin – a obsah vody v přírodní kosmetice je rozhodující. Prospěšnost glycerinu v kosmetických produktech je tedy daná jak kvalitou a čistotou použitého glycerinu, tak i jeho množstvím, které je v přípravku obsaženo. V pleťových přípravcích je obsah glycerinu zpravidla 2 – 5 %. Jak se v situaci orientovat jako spotřebitel? Rozhodnutí zda se kosmetiky s glycerinem zřeknout, či ji naopak vyhledávat, bude nakonec stejně jen na konečném uživateli. Sami nejlépe víme a po čase poznáme, která kosmetika naší pleti svědčí a která nikoli. Doporučením je, řídit se v prvé řadě složením výrobku (INCI). Bohužel u mnoha kosmetických produktů je ve složení uvedeno pouze „glycerin“ a vůbec nezjistíte jaký druh (přírodní či syntetický), ani jak vysoké množství je ho zde obsaženo. Glycerin ve složení často můžete najít také pod označením glycerol, propantriol, ester glycerinu nebo E 422. Obecně se dá ale řídit tím, na jakém místě v seznamu složení je glycerol uveden a také tím, zda se jedná o konvenční, nebo přírodní kosmetiku. U konvenční kosmetiky (zejména té levné) si nedělejme iluze, zde bude pravděpodobně vždy použit glycerol syntetický, tj. z ropy. Pokud navíc bude glycerin jako složka přípravku figurovat na prvním nebo druhém místě, je jasné, že v produktu jeho obsah převažuje. Což je podle toho, co jsme si teď uvedli, pro naši pleť nevhodné. Pokud však zvolíte kvalitní a ověřenou přírodní kosmetiku, u které ve složení nebude glycerin figurovat na stupni vítězů, ale najdete ho spíše až na konci seznamu ingrediencí, můžete být teoreticky klidní. U přírodní a vegan kosmetiky navíc výrobce často uvádí, že se jedná o glycerin přírodní. Takový přípravek by měl obsahovat glycerin ve správné míře, která by pokožce neměla uškodit. Jaký názor na vhodnost či škodlivost glycerinu máte vy? Používáte přípravky s glycerinem, nebo se jim raději vyhýbáte? Napište nám níže do diskuze.   Použité zdroje: https://medsidecs.netlify.com/gastrointestinln64/glycerol1695 http://mujbiosvet.blogspot.com/2016/08/glycerin-dobry-sluha-ale-zly-pan.html http://a-solitary-cyclist.blogspot.com/2015/06/sucha-anebo-ekzematicka-kuze-jak-je-to.html https://www.paneuropeannetworkspublications.com/glycerin/ Bakalářská práce: Glycerol v kosmetice: https://digilib.k.utb.cz/bitstream/handle/10563/25047/%C5%A1%C5%A5astn%C3%A1_2013_bp.pdf?sequence=1&isAllowed=y

Čas načtení: 2021-09-26 17:33:00

Noví Lehman Brothers? Je možné, že jsme svědky prasknutí historické bubliny

Charles Ponzi vyplácel jedny investory z peněz druhých a nafoukl tak v Bostonu roku 1920 pořádnou bublinu, která pak také s pořádným rachotem splaskla. Ponzi je dávno mrtev, ale dalších bublin ušetřeni nejsme; nějací jeho následovníci – podvodníci se budou vynořovat vždycky. Podvody všeho druhu jsou kulturní univerzálie lidstva a znají je všechny civilizace, které se naučily provozovat obchod. Jednou z nejstarších psaných památek lidstva je hliněná tabulka psaná akkadsky, na které si napálený obchodník stěžuje prodejci mědi Ea-nasirovi, že jím dodané zboží nestojí za nic. Je stará asi 3800 let. (Tabulku našli archeologové ve zříceninách domu, kde se podobných stížností nalezlo víc; vypadá to, že ničemný Ea-nasir zde bydlel, nebo zde aspoň provozoval svoji kancelář.) No, a teď to vypadá, že svoji kapitolu o bublinách napíše Čína, i když zatím není jasné, jak velkou. Ale centrální úřady informovaly místní činitele, že se mají „připravit na možnou bouři“. Takže minimálně stojí za to tu situaci sledovat. Ponziho způsob hospodaření Předem předesílám, že nejsem žádný odborník na Čínu a toto je spíš „est effort“ článek, posbíraný z různých zdrojů, Financial Times či Bloombergem počínaje a diskusemi investorů konče. (Tam se člověk dozví zajímavé detaily, ale hůře ověřitelné.) Doufám ale, že ten celkový amatérský obrázek bude mít blízko k realitě. Evergrande je gigantický čínský developer se sídlem v Šen-čenu, vlastník značného množství hotových i rozestavěných nemovitostí po celé Číně, o půdě určené ke stavění ani nemluvě. Vedení Evergrandu ale investovalo i mimo realitní obor, například do výroby elektrických vozidel, přičemž řada těchto vedlejších investic se neosvědčila. Zrovna ta továrna na elektrovozy měla skvělý marketing, ale za tři roky od nákupu Evergrandem nedodala ani jedno hotové auto na trh a její provoz byl těžce ztrátový. Tyto investice, realitní i nerealitní, dělali v Evergrandu vesměs na dluh a dluhy teď také mají, oficiálně odhadované na 300 miliard dolarů (necelých sem bilionů korun); to je zhruba polovina toho, co měli na triku Lehman Brothers, když se roku 2008 složili. Jenže ona to nemusí být konečná částka. Toto jsou závazky v dluhopisech, ale firma Evergrande má téměř jistě i nějaké další závazky – například vůči dodavatelům (však jsou to stavebníci), zaměstnancům a také zákazníkům, kteří si koupili rozestavěné nebo dosud ani nezapočaté byty. Zmapovat její skutečnou finanční situaci bude asi pro úřady obtížný úkol. (Zajímavá paralela s Ponziho případem: italský hochštapler vedl tak zamotanou evidenci vkladů, že se v ní přivolaní odborníci nemohli vyznat a trvalo nějakou dobu, než spočítali, jak na tom jeho firma je.) A vypadá to, že Evergrande je insolventní. Tento čtvrtek nebyla firma schopna zaplatit některým zámořským investorům, což už se pár dní čekalo. (Čínští investoři své peníze dostali.) Teď běží třicetidenní lhůta, během které by Evergrande měla zpožděné platby provést; pokud to nezvládne, bude v insolvenci i papírově a oficiálně. Existuje podezření, že v Evergrandu se po nějakou dobu praktikoval Ponziho způsob hospodaření a že staré investory vypláceli nově nabraným dluhem. (Sám její zakladatel vydělal na dividendách z akcií, které drží, celkem osm miliard dolarů.) Jenže firma už si další dluhy oficiálně nabírat nesmí, protože narazila na regulaci zvanou „tři červené čáry”, kterou čínská vláda nedávno zavedla kvůli přehřívání trhu: podle ní nesmějí mimo jiné dluhy realitních developerů překračovat hodnotu jejich majetku v realitách. Chce-li Evergrande tyto podmínky aspoň časem splnit, musí objem svého dluhu naopak redukovat, rozhodně už si nemůže půjčovat dál. Prasknutí bubliny by přineslo masivní pokles cen No dobrá, velká firma to asi přehnala se zadlužením a hrozí jí, že zkrachuje. Co je na tom zajímavého? První věc, efekt infekce. Evergrande nejsou jediným developerem vystaveným finančnímu stresu. Realitní trh připomíná svojí propleteností hromadnou incestní orgii a půjde-li jeden obr do kolen, pravděpodobně s sebou stáhne i jiné firmy, které momentálně drží jeho dluhopisy (ty se prý dokonce používaly jako neoficiální měna k vyřizování vzájemných závazků!) nebo společně s ním rozestavěly nějaké projekty. Dodavatelé stavebního materiálu, třeba ocelárny nebo cementárny, také pocítí neodolatelné volání krachu; a to jsou často firmy zaměstnávající velké množství lidí a vyvážející to samé zboží i do Evropy či Ameriky. Paradoxním efektem případného pádu Evergrandu by tak mohlo být, že nebudeme mít z čeho stavět my. Druhá věc, společenské následky. Evergrande není jenom developer, prý se v mnoha místech stará i o dodávky vody či elektřiny, které musejí běžet dále. Závažnější je ale otázka nedostavěných bytů. V Číně je údajně běžné, že se na nákup bytu pro mladé složí všechny generace rodiny ze svých úspor. Při nákupu dosud nehotové nemovitosti ale vždy podstupujete riziko, že nikdy dokončena nebude (pamatujete na náš H-Systém? Jeho obětí se stal i jeden z mých učitelů z MFF UK). V tomto případě by to znamenalo miliony lidí, kteří by přišli o úspory. Třetí věc, prasknutí bubliny. Je-li Evergrande skutečně v insolvenci, její situace by částečně mohla být řešena nuceným odprodejem nemovitostí, které v současné době vlastní – rozestavěných i hotových. Takové masivní výprodeje bývají ale provázeny stejně masivním poklesem cen na celém trhu. To by dostalo do problémů jiné čínské realitní firmy, dokonce i takové, které se držely od Evergrandu stranou (nevím, jestli takové vůbec jsou). Vzpomínáte si na „tři červené linie“ zmíněné o pár odstavců výše? Firmy nesmějí mít více dluhů, než kolik činí hodnota jejich portfolia nemovitostí; jenže hodnota dluhů se nemění, kdežto hodnota nemovitostí je určována trhem. V tomto případě by šla dolů, takže X dalších firem by se stalo předluženými prakticky přes noc. Krátká bouřka, nebo opravdové tornádo? Toto je natolik čerstvá situace, že je těžké určit, jestli z toho bude jenom krátká bouřka, nebo opravdové tornádo. Za poslední rok a něco jsme si užili strašení dost, takže k němu nechci přidávat. Na druhou stranu – realitní bubliny bývají v okamžiku prasknutí extra nemilosrdné. Rád jezdím do Španělska a ta země je dodnes troskami neobývaných nemovitostí z doby španělské realitní bubliny přímo posetá; Čína je třicetkrát větší, takže následky by se škálovaly úměrně tomu. Ve Španělsku měl realitní krach značné politické následky, díky němu dnes nejspíš ultralevicoví Podemos sedí ve vládě. V Číně nepochybně žádná nová protestní strana nevznikne, ale vztek obyvatelstva musejí brát vážně i v Pekingu. Zaznamenal jsem i názory, že „tři červené linie“ jsou ze strany pekingské vlády ve skutečnosti pokus o úmyslné propíchnutí čínské realitní bubliny dřív, než nabyde skutečně mamutích rozměrů, a to i za cenu otřesů a krachů postižených firem. Předseda Si totiž „virtuální ekonomice“ moc nedůvěřuje a dal by přednost dalšímu rozvoji „skutečné“ ekonomiky, tj. průmyslové výroby, která se poslední dobou pomalu začíná stěhovat do zemí levnějších než Čína (třeba do Vietnamu nebo do Bangladéše). Celkové následky budou asi záležet hlavně na dvou věcech. Ta první je, kdo všechno je reálně Evergrandu exponován a jak moc. Peníze tam mají i západní investoři, i když snad ne tolik, aby je to zásadně ohrožovalo. Jak moc jsou exponované čínské firmy, to se teprve ukáže. Druhá je ta, co teď udělá čínská vláda. Vytáhne nějakým způsobem Evergrande z nejhoršího, nebo jej nechá, aby si vyjedl svoji kašičku až do (spáleného) dna? Oba postupy mají svá rizika. Neřízený krach by se mohl vymknout z rukou. Záchrana nevděčné firmy by znamenala, že tisíc dalších firem začne ještě více riskovat a spoléhat na to, že v nouzi je z problémů vytáhne stát. Možná je i nějaká třetí cesta, ve stylu „firmu zachráníme, ale nejvyšší manažery postavíme před popravčí četu“. Toho se v Lehman Brothers bát nemuseli, dokonce i Bernie Madoff dostal “jen” doživotí (technicky vzato 150 let). Nicméně můžeme-li soudit z dosavadní historie lidstva, na mamon bývá i hrozba popravy krátká.   Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE. {loadmodule mod_tags_similar,Související}