Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2024-02-26 16:30:01

Násilník s katanou děsil ženy v Praze. Zhlédl se v životě westernového psance

Případ začal urgentním telefonátem na linku 158. Vyděšená žena v něm tvrdila, že prodavačka v pražském obchodním domě Bílá labuť byla znásilněna. Na místo však vyrazili i kriminalisté specializující se na vraždy – mordparta. Brzy se potvrdilo, že zde byli správně.  Dámské toalety, kam je ochranka zavedla, připomínaly bitevní pole, i člověk s velkou fantazií mohl jen stěží odhadovat, co za hrůzy se zde staly. Zkušený kriminalista zůstal, dle svých slov, koukat s otevřenou pusou. Nebohá, teprve devatenáctiletá prodavačka útok přežila, ale vypovídat hned nemohla. Bylo to kvůli zraněním, která jí pachatel způsobil. Vyšetřovatelé zpovídali, koho jen mohli, nikdo si ale pachatele, který musel být od krve, nevšiml, a to přesto, že bylo odpoledne a obchod byl plný lidí. Nenašlo se nic, ani vlákno z pachatelova oděvu.   Nejhorší vrazi: Lidé jsou fascinováni zvrácenými zločiny. Série o Jeffrey Dahmerovi na Netflixu to dokazuje Číst více Kovboj s vlajkou na zádech Kriminalisté zjistili, že neznámý muž dívku bil pažbou pistole, kopal ji a také ji znásilnil (na což si dívka nepamatovala). Když upadla do bezvědomí, tak ji ještě okradl. Surově jí strhl náušnice a prstýnek. Sexuální predátoři takové věci kradou svým obětem jako trofej. Napadená dívka byla v šoku a střípky toho, co si pamatovala, sdělila empatické vyšetřovatelce.  Posun v případu nastal, když se jiná prodavačka svěřila se svou zkušeností s nechutným podivínem. Přišel k ní do parfumerie, chtěla mu nabídnout parfém, ale se zlou se potázala. Muž na ni namířil dva prsty a dělal, jako by vystřelil. Policii popsala člověka s koženým kloboukem, mastnými hnědými vlasy a džínovou bundou, na které měl přes celá záda nášivku americké vlajky. Pro detektivy to byly markanty, které také leccos vypovídaly o povaze pachatele.   Popis muže měly všechny hlídky v Praze, žádný další poznatek však nepřicházel. Vyšetřovatelé z mordparty dokonce ten den jezdili po celém městě, věřili, že takového muže určitě v davu nepřehlédnou. Štěstí tenkrát neměli, ale další dny jim přálo.  Šílenec zaútočil katanou  Z místního oddělení Strašnice se detektivům ozval bystrý strážník, který si všiml, že napadení v Bílé labuti má podobné znaky jako to, které se stalo v místním obchodě. Neznámý muž v klobouku pronásledoval v noci dívku. Když na něj zakřičela, namířil na ni pistoli, povedlo se jí ale utéct.  Muž odpovídající popisu o pár dní později zaútočil na dívku, která vystupovala z výtahu. Tehdy si šílenec vzal do ruky katanu. Dívka se před mečem instinktivně zakryla rukou, což jí zachránilo život. Dlaň ovšem měla skoro rozseklou napůl. Také jí pomohlo, že hlasitě křičela. Deviant byl stále více nebezpečnější, nakonec vše vyřešil jeden ubrečený telefonát.  Na stopě domácího násilníka Jiná mladá žena se skryla se svými dětmi v bytě rodičů. Důvod byl, že jim manžel vyhrožoval smrtí a také nebohou paní bil. Když poté dala policistům popis manžela, bylo jim hned jasné, že je to „jejich člověk“. Rozhodli se, že počkají v onom bytě, až se agresor sám ukáže. Mezitím mohli sledovat strach a paniku, jakou měla žena a její děti ze svého příbuzného. Detektivové se nezalekli, když muž dlouho do bytu nepřicházel, a rozhodli se ho jít hledat na místo jeho bydliště. Když se manželka s dětmi kvůli bezpečí odstěhovala, muž si v bytu udělal víceméně squat, kde bydlel s bezdomovci a chvíli zde měl zadržovat a znásilňovat nezletilou dívku.  Smyčka se stahuje Když se trojice policistů přiblížila ke dveřím bytu pachatele, nemuseli si lámat hlavu se vstupem, bylo otevřeno. Z bytu se linul odporný zápach a byly slyšet intimní zvuky. Policisté s pistolemi v rukou a hlasitým výkřikem vyděsili muže ležícího na pohovce a sledujícího pornografický film. Vedle sebe měl položenou, ještě krvavou, japonskou katanu.  Pedofil napadal školačky v Místku a na Těšínsku. Po šesti letech usvědčili muže, který pracoval s dětmi Číst více Nakouknutí do mysli predátora Vyšetřovatelé se nestačili divit. Byl to recidivista, který měl na svědomí mnoho krádeží, byl osmkrát trestaný a ústavně se léčil kvůli sexuální deviaci. Na svobodě v léčbě nepokračoval a k doktorům přestal chodit. Kriminalistům vysvětloval, že ženám, které napadl, vlastně dělal službu, že jim chtěl udělat dobře. Žádné zpytování svědomí u něj nikdy nenastalo. Dotyčný pracoval v archivu, ze kterého kradl věci, jako staré knihy, velmi cennou rumunskou zástavu nebo právě zmíněnou katanu. Meč byl skutečně japonský, nejednalo se o repliku. Vyšetřovatel obdaroval tohoto výtečníka více než 10 obviněními, u soudu poté dostal 14 let a sexuální detenci. Krást nepřestal nikdy, westernová móda jej bavila pořád, kolem krku si nechal vytetovat „provazu stop“. Pomoc obětem domácího násilí Případ byl ukázkový v tom, že se napadené ženy, hlavně manželka predátora, rozhodly, že si tento zločin nenechají pro sebe. Důležité je také zdůraznit, že v případě znásilnění nemusí nutně jít o pohlavní styk, ale o jakékoliv sexuální chování, se kterým dotyčný nesouhlasí. Opustit agresora je někdy velice těžké, přesto na to nemusí být člověk sám. Pomoc můžete najít na lince 116 006, nebo můžete kontaktovat Rosa Centrum (pro ženy) či Magdalenium.  Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Vrah běžkyně žil dvojí život: Lektor na VUML ve dne a zloděj v noci.

Čas načtení: 2020-08-20 17:22:37

Ve 34 jazycích včetně češtiny vychází 1. září nový román Eleny Ferrante Prolhaný život dospělých

Nový román Elleny Ferrante, který vyšel loni na podzim v Itálii, vrací čtenáře zpět na území známé z její tetralogie Geniální přítelkyně. Opět, jako v Geniální přítelkyni, promlouvá ženský hlas vyprávějící o sobě jako o teenagerce. Opět se hrdinka nachází v obtížně dešifrovatelném prostoru mezi dospělostí a dětstvím. Po několika stránkách však čtenář zjistí, že ho nečeká další příběh „geniálních přítelkyň“ – Ferrante tentokrát míchá karty ve hře lží a sebeklamů, která trvá až do konce. V Prolhaném životě dospělých čtenáře sice přivádí do Neapole, nikoliv však na chudé předměstí, ale do malého buržoazního bytu v lepší čtvrti Vomero, prostírající se nad městem. Zde, obklopena knihami, žije dvanáctiletá Giovanna se svými rodiči, středoškolskými profesory, intelektuálně sympatizujícími s komunismem. Dosud byla hýčkaným jedináčkem, po němž se žádalo jen to, aby se mu dařilo ve škole. Pak se vše náhle, dramaticky změní, když omylem zaslechne rozhovor rodičů, kdy o ní milovaný otec prohlásí, že je velmi ošklivá. Otcovo odsouzení odstartuje její cestu z nevinnosti dětství a má fatální následky. Lze se domnívat, že se zde Ferrante inspirovala svým oblíbeným románem Paní Bovaryová, v němž Ema myslí na svou dceru Bertu: „To je zvláštní, jak je to dítě ošklivé!“  Později zjistíme, že Giovannin otec řekl, že je předurčena stát se nejen velmi ošklivou, ale stejně ošklivou jako teta Vittoria, jeho sestra. A kdo je Vittoria? Prý čarodějnice, která se svým bratrem přerušila všechna pouta, která žije v ubohém bytě v průmyslové čtvrti a uctívá mrtvého muže, jenž byl ženatý s jinou. Giovannina matka o ní nemluvila nikdy a otec pouze se znechucením. Giovanna nevyhnutelně musí zjistit, zda je jí souzena ošklivost a, co je horší než cokoli jiného, chudoba „zlé“ příbuzné. Giovanna možná není krásná, ale je bystrá a vnímavá. Záhy objeví, že vedle buržoazní Neapole zaneprázdněných profesorů, tlachajících na intelektuálních večírcích, se skrývá další Neapol – špinavá a vulgární, zoufalá i vitální, o níž nikdy předtím neslyšela. Získává první sexuální zkušenosti, které se navzdory sexuální výchově nepodobají ničemu, co si kdy představovala: „… náhle jsem z jeho kalhot ucítila nevábný pach připomínající odér veřejných záchodků, což mě znechutilo, navíc právě v tu chvíli řekl zničehonic: dost, nechal ho vyklouznout z mé dlaně, zastrčil si ho zpět do kalhot a povzdechl si tak mocně, až mě to zaskočilo.“  Avšak zásadním odhalením je, že všichni dospělí lžou, zvláště ti, kteří říkají, že vás milují. A že jsou schopni se navzájem zradit, aniž by měli odvahu se definitivně opustit, a dokonce ani přestat milovat jeden druhého: „Zase lži, pořád samé lži, dospělí nám lhát zakazují, přitom sami lžou na každém kroku.“ Giovannu čtenář pozná v jejích dvanácti letech a rozloučí se s ní na konci románu, kdy je jí šestnáct. Během dospívání se její rodina rozpadá a ona se učí, že člověk může přežít lži dospělých tím, že se sám naučí lhát a zraňovat slovy: „Ve lhaní jsem se zcela našla, vykládání báchorek mi přinášelo stejnou útěchu jako modlení.“ Anebo se dá přežít tím, že se zamiluje do někoho, kdo se zdá být inteligentnější, čistší a zajímavější než její otec? Italského vydání se během necelého roku prodalo čtvrt milionu výtisků. V produkci Netflixu a společnosti Fandango vzniká jeho seriálová adaptace. Nyní kniha vyjde v jeden den ve 34 překladech.   Ukázka z knihy:   2   Ani to by se nedalo označit za opravdovou lež, protože jsem se opětovného setkání s Vittorií bála. Ale zatímco jsem tu větu vyslovovala, už jsem věděla, v jaký den, jakou hodinu a na jakém místě ji znovu uvidím. Vlastně jsem se od ní vůbec neodloučila, měla jsem v mysli každé její slovo, gesto i výraz tváře a nepřipadalo mi, že už je to setkání za mnou, nýbrž že stále ještě probíhá. Otec bez ustání mluvil a přesvědčoval mě o tom, jak moc mě má rád, ale já místo něj viděla a slyšela jeho sestru, vlastně ji vidím a slyším doteď. Vidím ji, jak přede mnou stojí celá v blankytném, vidím, jak mi v tom svém ostrém dialektu říká: zavři dveře, načež se ke mně obrací zády, jako by si ani nepřipouštěla, že bych ji třeba nemusela následovat. Z Vittoriina hlasu, ale možná i z celého jejího těla sálala neskrývaná nedůtklivost, která bleskově projela celým mým tělem, ožehla mě podobně jako plameny šlehající z plynového hořáku, když se pod ním škrtne sirkou. Zavřela jsem za sebou dveře a cupitala za ní jako pes na vodítku.      Stačilo pár kroků a ocitly jsme se v místnosti bez oken, v níž to páchlo kouřem a jediné světlo tam proudilo skrze dokořán otevřené dveře. Těmi prošla a já hned za ní, stanuly jsme v malé kuchyni, kde mě ihned upoutal až extrémní pořádek a neurčitý odér nedopalků a zatuchliny.      „Chceš pomerančovou šťávu?“      „Nechci obtěžovat.“      „Chceš ji, nebo ne?“      „Ano, děkuju.“      Ukázala mi na jednu z židlí, ale pak si to rozmyslela a řekla, že je rozbitá, a posunkem mi naznačila, ať se posadím na jinou. Potom k mému překvapení nevyndala z lednice – lednice bílo-nažloutlé barvy – limonádu v plechovce nebo lahvi, jak jsem očekávala, ale vzala z košíku několik pomerančů, rozkrojila je a začala je vymačkávat do sklenice, přičemž nepoužívala žádný odšťavňovač, prostě je drtila rukama a občas si vypomohla vidličkou. Mezitím na mě promluvila, aniž by se ohlédla:      „Nemáš na ruce náramek.“      Znervózněla jsem:      „Jaký náramek?“      „Ten, co jsem ti darovala, když ses narodila.“      Nevzpomínala jsem si, že bych kdy měla nějaký náramek. Vycítila jsem však, že ta věc je pro ni důležitá a to, že ho nenosím, ji mohlo urazit. Řekla jsem:      „Možná mi ho maminka dávala jako miminku, tak do jednoho nebo dvou let, ale pak jsem vyrostla, takže mi už byl malý.“      Otočila se na mě a já zvedla zápěstí, abych jí dokázala, že už je příliš silné na to, aby se na něj vešel náramek pro novorozence, a teta se k mému velkému údivu dala do smíchu. Měla velkou pusu s velkými zuby, a když se smála, byly jí vidět dásně. Pověděla mi:      „Seš chytrá.“      „Řekla jsem jen pravdu.“      „Ty se mě bojíš?“      „Trošku.“      „Je dobře, že se bojíš. Strach je potřeba i ve chvílích, kdy k němu není důvod, protože člověka drží ve střehu.“ Položila přede mě sklenici, po níž stékaly kapky šťávy, na její oranžové hladině plavaly kousky dužiny a bílá zrníčka. Zadívala jsem se na tetiny úhledně sčesané vlasy a vzpomněla jsem si, že podobný účes jsem viděla ve starých filmech v televizi nebo na matčiných fotografiích z dob dospívání, nosila ho jedna její kamarádka. Vittoria měla hodně husté obočí, připomínalo dva lékořicové pendreky, dvě černočerné úsečky pod mohutným čelem lemující hluboké dolíky, v nichž se skrývaly její oči. Napij se, řekla. Ihned jsem uchopila skleničku, abych ji nerozzlobila, ale do pití se mi vůbec nechtělo, protože jsem měla pořád před očima, jak cedí šťávu skrze dlaň, navíc mi vadila ta dužina a zrníčka, matka mi je totiž ze šťávy vždycky vyndávala. Napij se, zopakovala, udělá ti to dobře. Pomalu jsem si usrkla a ona se mezitím usadila na židli, o níž před chvílí tvrdila, že je vetchá. Pochválila mě, ale mluvila pořád tím svým neomaleným tónem: jo, seš chytrá, hned sis dokázala vymyslet pro svý rodiče omluvu, to se ti povedlo. Ale pak mi vysvětlila, že se pletu, protože mi nedarovala náramek pro miminko, nýbrž náramek, který bych mohla nosit jako velká a na kterém prý velmi lpěla. Protože – zdůraznila – nejsem jako tvůj otec, kterýmu děsně záleží na penězích a věcech; já na věci seru, záleží mi na lidech, a když ses narodila ty, pomyslela jsem si: dám to holce, ať si ho nosí, až vyroste, dokonce jsem to tvejm rodičům jasně napsala na lístek – dejte jí ho, až bude velká – a nechala ho i s tím náramkem v poštovní schránce, nahoru jsem jít nemohla, jen si to představ, tvůj otec s matkou jsou zvířata, určitě by mě vyhnali.      Osmělila jsem se:      „Možná to ukradli zloději, neměla jsi ten náramek nechávat ve schránce.“      Zavrtěla hlavou a černočerné oči jí zaplanuly:      „Jaký zloději? Nic o tom nevíš, tak radši mlč: pij tu šťávu. Taky ti matka vymačkává pomeranče?“      Pokývala jsem hlavou, ale ona si toho ani nevšimla. Vykládala o tom, jak je pomerančová šťáva zdravá, a své vyprávění doprovázela až extrémně živou mimikou. Vrásky kolem nosu a úst se jí sbíhaly do jednolitého oblouku, kvůli čemuž působila nabručeně (přesně tak: nabručeně), a její tvář s vysokými lícními kostmi, která se mi ještě před chvílí zdála moc protáhlá – jako kus našedlého plátna táhnoucího se od spánků k čelistem –, najednou zrůžověla a působila jemněji. Moje milovaná maminka, řekla, mi v den mýho svátku nosívala do postele horkou čokoládu, uměla ji vyšlehat tak, že byla krémová a nadýchaná, jako by do ní foukala. Dělají ti taky doma horkou čokoládu, když máš svátek? Chvíli jsem měla nutkání říct, že ano, přestože se u nás svátky nikdy neslavily a horkou čokoládu mi taky nikdo do postele nenosil. Ale dostala jsem strach, že by mou lež mohla prokouknout, a tak jsem zavrtěla hlavou. Rozladěně pohodila hlavou:      „Tvůj otec a matka nectí tradice, myslej si, že jsou bůhvíkdo, vařit horkou čokoládu by asi bylo pod jejich úroveň.“      „Otec dělá kávu s mlékem.“      „Tvůj otec je vůl, kdoví, jestli vůbec to kafe s mlíkem umí. Zato tvoje babička uměla skvělý kafe s mlíkem. A přidávala do něj dvě lžíce našlehanýho žloutku. Vyprávěl ti, jak jsme si jako malí dávali kafe, mlíko a zabaione?“      „Ne.“      „Vidíš? Tvůj otec už je takovej. To on musí bejt vždycky ten nejlepší a nepřipouští si, že by mohl být dobrej i někdo jinej než on. A když mu dokážeš opak, tak tě zničí.“      Vrtěla nazlobeně hlavou, z její řeči jsem sice cítila odstup, ale ne chlad. Zničil i mýho Enza, řekla, člověka, kterýho jsem měla nejradši. Tvůj otec zničí všechno, co by ho mohlo převyšovat, dělal to tak vždycky, už od dětství. Myslí si o sobě, jak je inteligentní, ale přitom nikdy inteligentní nebyl: to já jsem inteligentní, on je jen mazanej. Umí v lidech vyvolat dojem, že je nepostradatelnej. Když jsem byla malá, slunce vždycky zašlo, jakmile odešel. Myslela jsem si, že když se nebudu chovat tak, jak to on chce, opustí mě a já umřu. A tak jsem dělala všechno, co po mně chtěl, to on rozhodoval, co je pro mě dobrý a co špatný. Dám ti příklad: už od narození jsem v sobě měla cit pro hudbu, chtěla jsem se stát tanečnicí. Věděla jsem, že to je můj osud, a jenom on mohl přesvědčit rodiče, aby mě v tom podporovali. Ale tanečnice nebyla pro tvýho otce dost dobrý povolání, a tak mi to překazil. Podle něj musíš celý dny ležet v knihách, jinak nejsi hodná života na týhle planetě, nestudovaný lidi jsou pro něj nuly. Říkával mi: jaká tanečnice, Vittò, vždyť ani nevíš, co to je, koukej se jít učit a buď zticha. V tý době už si vydělával soukromejma hodinama, takže mi klidně mohl nějakou taneční školu zaplatit, místo aby si kupoval další a další bichle. Ale neudělal to, líbilo se mu lidi připravovat o smysl života, pokud nešlo o něj a jeho záležitosti. A co se týče mýho Enza – uzavřela to znenadání –, toho nejdřív přiměl k tomu, aby si myslel, že jsou kamarádi, a pak mu sebral duši, vyrval mu ji z těla a roztrhal ji na kousky.      Takhle mi to vyprávěla, sice používala vulgárnější slovník, ale mluvila se mnou tak otevřeně, až mě to znejistělo. Ve tváři se kabonila a vmžiku zase rozjasňovala, podle toho, jaké emoce s ní zrovna cloumaly: lítost, odpor, zlost, smutek. Vykreslila mi otce v tak temných barvách, jak jsem to ještě od nikoho neslyšela. Když však zmínila onoho Enza, najednou sklopila hlavu a dojetím se jí zlomil hlas, načež vyběhla z kuchyně a okázale si zakrývala oči rukou.      Seděla jsem jako přikovaná a cítila jsem obrovské vnitřní napětí. Jakmile opustila místnost, využila jsem příležitosti a vyplivla do sklenice pomerančová zrníčka, která jsem do té doby držela v ústech. Uplynula minuta, pak dvě, a já se začínala stydět za to, že jsem se nijak neohradila, když Vittoria mého otce urážela. Musím jí říct, že není správné takhle pomlouvat člověka, kterého si všichni okolo váží, pomyslela jsem si. Mezitím se ozvala tlumená hudba a po pár vteřinách se rozeřvala naplno. Zaječela na mě: pojď sem, Giannì, co tam sedíš? Bleskově jsem se zvedla a vykročila z kuchyně do tmavé chodby.      Za okamžik už jsem stála na prahu malého pokoje, v němž bylo staré křeslo, v rohu odložená tahací harmonika, stůl s televizí a stolička, na níž ležel gramofon. Vittoria stála u okna a dívala se ven. Bylo jasné, že odtamtud musí vidět otcovo auto, v němž na mě čekal. A aniž se otočila, poznamenala: jen ať si poslechne tudle desku, aspoň si vzpomene. Všimla jsem si, jak se lehounce pohupuje do rytmu, přešlapovala z nohy na nohu, kolébala boky a rameny. S rozpaky jsem ji zezadu sledovala.      „Poprvý jsem Enza potkala na bále a na tuhle písničku jsme spolu tancovali,“ slyšela jsem ji říkat.      „Jak je to dlouho?“      „Letos 23. května to bude sedmnáct roků.“      „Tak to už je spousta let.“      „Pro mě to je jako minuta.“      „Měla jsi ho ráda?“      Otočila se na mě.      „Otec ti o tom nic nepovídal?“      Když jsem uviděla její strnulou tvář, zarazila jsem se, poprvé za celou dobu mi připadala starší než moji rodiče, přestože jsem věděla, že ve skutečnosti je jí o pár let méně než jim. Odpověděla jsem:      „Vím pouze to, že byl ženatý a měl tři děti.“      „Nic víc? Neříkal ti, že to byl lump?“      Zaváhala jsem.      „Něco takového.“      „A dál?“      „Že to byl kriminálník.“      Vyhrkla:      „Jedinej lump je tvůj otec, to on je kriminálník. Enzo byl policejní důstojník, choval se slušně dokonce i ke kriminálníkům a každou neděli chodil do kostela. Já jsem tenkrát v boha nevěřila, tvůj otec mi namluvil, že neexistuje. Ale jen co jsem potkala Enza, změnila jsem názor. Hodnějšího a správnějšího a citlivějšího chlapa svět neviděl. Kdybys slyšela, jak měl krásnej hlas, jak krásně zpíval, to on mě naučil hrát na harmoniku. Než jsem poznala jeho, zvedal se mi ze všech chlapů žaludek, a když jsem ho ztratila, každýho jsem od sebe odehnala, protože se mi všichni hnusili. Tvoji rodiče ti navykládali jen samý lži.“      Celá nesvá jsem upřela oči na podlahu a neodpověděla jsem. Ona na mě však uhodila:      „Nevěříš mi, co?“      „Já nevím.“      „Nevíš, protože věříš víc lžím než pravdě. Giannì, co z tebe takhle vyroste? Jen se koukni, jak seš směšná, celá v růžovým, růžový botky, růžová bunda, růžová sponka ve vlasech. Vsadím se, že neumíš ani tancovat.“      „S kamarádkami tancujeme pokaždé, když se vidíme.“      „Jak se jmenujou tvoje kamarádky?“      „Angela a Ida.“      „A jsou jako ty?“      „Ano.“      Na znamení nelibosti se ušklíbla a sehnula se ke gramofonu, aby pustila desku od začátku.      „Umíš tancovat na tohle?“      „To je stará písnička.“      Zničehonic mě popadla za pas a přitáhla si mě k sobě. Její mohutné poprsí bylo cítit po borovém jehličí, do nějž se opírá slunce.      „Stoupni si mi na nohy.“      „To tě bude bolet.“      „No tak, dělej.“      Uposlechla jsem ji a v tu ránu jsme spolu elegantními a přesnými pohyby kroužily po místnosti, dokud skladba nedohrála. Pak se teta zastavila, ale nepustila mě, naopak mě sevřela ještě pevněji se slovy:      „Řekni svýmu otci, že jsem s tebou tancovala na tu samou píseň, co hráli, když jsem poprvý tančila s Enzem. Řekni mu to přesně takhle a doslova.“      „Dobře.“      „To by stačilo.“      Silou mě od sebe odstrčila, a když jsem najednou vypadla z její teplé náruče, potlačila jsem výkřik, jako kdybych ucítila prudkou bolest, ale styděla se projevit slabost. Zdálo se mi překrásné, že po tom tanci s Enzem už žádného jiného nechtěla. A napadlo mě, že si v nitru jistě uchovávala každý nepatrný detail své neopakovatelné lásky a že v ní díky tanci se mnou možná ty vzpomínky zase ožily. Fascinovalo mě to, toužila jsem po tom, abych se co nejdříve také takhle beznadějně zamilovala. Její vzpomínka na Enza musela být tak intenzivní, že jsem zřetelně cítila, jak z jejího kostnatého těla, hrudníku i dechu sálá žár, jenž mě celou prostoupil. Roztržitě jsem špitla:      „Jak Enzo vypadal, máš nějakou jeho fotku?“      Jakmile to slyšela, rozsvítily se jí oči.      „To jsi hodná, že ho chceš vidět. Víš co? Sejdeme se 23. května a půjdeme za ním: je na hřbitově.“   Elena Ferrante, publikující od svého prvního románu Tíživá láska (česky PROSTOR 2018) pod tímto pseudonymem, se proslavila po celém světě především tetralogií Geniální přítelkyně (12 milionů prodaných výtisků po celém světě, překlady v padesáti zemích). Ať už je Elena Ferrante kdokoli, v současnosti je kritikou řazena mezi nejvýznamnější žijící italské autory a týdeník Time ji v roce 2016 zařadil mezi 100 nejvlivnějších lidí světa. Napsala také romány Dny opuštění a Temná dcera, který je tematicky propojen s příběhem pro děti Pláž v noci. Vyšel jí také ilustrovaný soubor esejů Příležitostné nápady, které autorka psala po dobu jednoho roku na žádost deníku The Guardian. Televize HBO odvysílala v roce 2018 osmidílný seriál natočený podle prvního dílu tetralogie Geniální přítelkyně, v roce 2020 uvedla druhou řadu a v následujících letech připraví také další díly. Rovněž romány Tíživá láska a Dny opuštění se dočkaly filmového zpracování.   Z italského originálu La vita bugiarda degli adulti, vydaného nakladatelstvím Edizioni e/o v Římě roku 2019, přeložila Sarah Baroni, 368 stran, nakladatelství Prostor, 2020.

Čas načtení: 2020-05-27 14:52:01

Zvláštní zpravodaj OSN: Julian Assange byl týrán a hrozí mu, že bude utýrán k smrti

Vykonstruované znásilnění a manipulované důkazy ve Švédsku, tlak z Velké Británie, aby se proces nezastavoval, podjatí soudci, vazba, psychologické týrání a výhled na brzké vydání do USA s očekáváním trestu vězení na 175 let za to, že odhalil válečné zločiny. Nils Melzer, zvláštní zpravodaj Organizace spojených národů, poprvé promluvil o výbušných poznatcích z jeho vyšetřování případu zakladatele WikiLeaks Juliana Assangeho.    Pane Melzere, proč se zabývá zvláštní zpravodaj OSN pro týrání Julianem Assangem? To se mne před nedávnem také ptalo ministerstvo zahraničí v Berlíně: Je to opravdu váš základní mandát? Je Assange obětí týrání?   Co jste odpověděl? Tento případ se dotýká mého mandátu ze tří pohledů. Za prvé: Tento muž zveřejnil důkazy o systematickém týrání. Místo těch, kteří týrali, je ale teď pronásledován on. Za druhé je on teď tak týrán, že sám vykazuje symptomy psychologického týrání. A za třetí má být vydán do státu, který lidi jako on drží v takových podmínkách vazby, které jsou organizací Amnesty International označovány za týrání. Julian Assange odhalil týrání, byl sám týrán a mohl by být vydán do USA, kde by mohl být utýrán k smrti. A to všechno by nemělo spadat do mé kompetence? Navíc je to případ, který má význam pro každého občana v demokratickém státě.   Co Assangeho čeká, bude-li vydán?  Nedostane se mu žádného právního řízení. Také proto nesmí být vydán. Assange přijde před porotu v Alexandrii ve státě Virginia, před proslulý „špionážní soud“, který projednává všechny případy národní bezpečnosti. To místo není náhodné, protože porotci musí být vybráni proporcionálně k lokálnímu obyvatelstvu a v Alexandrii 85 procent obyvatel pracuje v segmentu národní bezpečnosti – tedy CIA, NSA, ministerstvo obrany nebo ministerstvo zahraničních věcí. Když se před takovou porotou ocitneme s obžalobou za porušení národní bezpečnosti, je rozsudek od začátku jasný. Řízení vede vždy stejná soudkyně, za zavřenými dveřmi na základě tajných důkazů. V žádném takovém případu nebyl nikdo osvobozen. Většina obviněných proto přistoupí na dohodu, že se přinejmenším částečně přiznají k vině a dostanou za to mírnější trest.   Říkáte tedy, že Julian Assange nebude mít v USA žádný právní proces? Bezpochyby. Pokud se budou státní zaměstnanci USA držet rozkazů svých nadřízených, mohou se zúčastnit agresívních válek, dopouštět se válečných zločinů a týraní, mohou si být jisti, že nebudou stíháni. Kde je poučení z norimberských procesů? Pracoval jsem dlouho v konfliktních oblastech, abych věděl, že ve válkách se stávají chyby. Není to vždy kriminalita bez svědomí, mnohé se stane ve stresu, přetížení a panice. Jsem proto schopen pochopit, že vlády říkají: Řekneme pravdu, ale jako stát přejímáme odpovědnost za způsobené škody. A není-li individuální zavinění příliš závažné, nepadnou žádné drakonické tresty. Pokud je ale pravda potlačována a zločinci nejsou voláni k odpovědnosti, začíná to být extrémně nebezpečné. Ve třicátých letech minulého století vystoupily Německo a Japonsko ze Společnosti národů. Patnáct let poté ležel svět v troskách. Dnes USA vystoupily z Rady pro lidská práva OSN a ani masakr „vedlejších škod“, ani týrání CIA po 9/11, nebo agresívní válka proti Iráku nevedly k trestnímu vyšetřování. Tento příklad nyní následuje Velká Británie. V roce 2018 zveřejnil výbor pro zpravodajské služby a bezpečnost britského parlamentu dvě velké zprávy, které dokazovaly, že Velká Británie byla mnohem hlouběji zatažena do tajných operací CIA s týráním, než se dosud myslelo. Prvním úředním krokem vlády Borise Johnsona bylo, že tato vyšetřování anuloval. {loadmodule mod_tags_similar,Související} {mprestriction ids="1,2"} Proč jste se tedy tímto případem nezabýval už dříve?  Představte si tmavý pokoj. Najednou se světlo soustředí na slona v této místnosti, na válečné zločince, na korupci. Vlády jsou na okamžik šokovány. Pak ale otočí kužel světla na obvinění ze znásilnění. Je to klasická manipulace s veřejným míněním. Slon je zase v temnotách, za kuželem světla. Místo něj je v centru Assange a my se bavíme o tom, jestli na ambasádě jezdí na skateboardu, anebo jestli správně krmí svoji kočku. Najednou všichni víme, že je to násilník, hacker, špión a narcista. A jeho odhalení nepořádků a válečných zločinů blednou v temnotě. To se stalo i mně, nehledě na moji profesní zkušenost, která mne měla nabádat k opatrnosti.    Můžeme začít od počátku? Jak jste se k tomu případu dostal? V prosinci 2018 mne jeho advokáti poprvé požádali o zásah. Nejdříve jsem odmítl. Byl jsem zavalen ostatními žádostmi a ten případ jsem ani neznal. V mém vnímání, které bylo ovlivněno médii, jsem i já měl předsudek, že Julian Assange je nějakým způsobem vinný a že mne chce manipulovat. V březnu 2019 za mnou přišli jeho advokáti podruhé s tím, že se potvrzují náznaky, že by Assange měl být brzy vypovězen z ekvádorského velvyslanectví. Poslali mi některé klíčové dokumenty a shrnutí jeho případu. A tehdy jsem si řekl, že jsem dlužen mojí profesní integritě se na to alespoň podívat.   A potom? Rychle mi bylo jasné, že tady něco nesedí. Že je tady rozpor, který mi moje celá právní zkušenost nedokáže vysvětlit: Proč je tento člověk devět let v trestně právním vyšetřování, aniž by došlo k obžalobě?   Je to tak výjimečné? Ještě nikdy jsem neviděl srovnatelný případ. Každý může proti každému vyvolat vyšetřování, pokud půjde na policii a toho druhého obviní. Švédské úřady ale vůbec nezajímala výpověď Assangeho. Cíleně ho nechávaly v nejistotě. Představte si, že budete devět a půl roku konfrontováni celým státním aparátem a médii s obviněními ze znásilnění, ale nemůžete se bránit, protože nikdy nedojde k obžalobě.   Říkáte, že švédské úřady nezajímala výpověď Assangeho. Média a úřady vykreslovaly ale opačný obraz: Julian Assange před švédskou justicí uprchl, aby se vyhnul zodpovědnosti. To jsem si nejprve myslel také, než jsem se pustil do rešerše. Je to přesně naopak. Assange se mnohokrát hlásil švédským úřadům, protože se chtěl k obviněním vyjádřit. Ale úřady to odmítaly.   Co to znamená, že úřady to odmítaly? Mohu začít od počátku? Mluvím plynně švédsky a mohl jsem proto číst originální dokumenty. A nevěřil jsem svým vlastním očím. Podle vyjádření postižené ženy se nejednalo o žádné znásilnění. A nejen to: Výpověď této ženy byla následně bez její účasti stockholmskou policí přepsána, aby se nějak podařilo vytvořit podezření ze znásilnění. Mám všechny ty dokumenty, maily, sms.   „Výpověď té ženy byla policií přepsána“, o čem to vlastně mluvíte? Dvacátého srpna 2010 přišla paní S.W. v doprovodu druhé ženy A.A. na policejní stanici ve Stockholmu. S.W. vypověděla, že měla s Julianem Assangem sex, se kterým souhlasila. Ale bez kondomu. Nyní se obává, zda se nemohla nakazit HIV, a chtěla by vědět, jestli může Assangeho zavázat k tomu, aby si nechal udělat test na HIV. Má velkou obavu. Policie zapíše její výpověď a okamžitě informuje státní zastupitelství. Ještě než je vůbec uzavřen její výslech, informují S.W., že bude Assange zadržen pro podezření ze znásilnění. S.W. je tím šokována a odmítá se dále zúčastnit výslechu. Ještě z policejní stanice posílá jedné přítelkyni sms, ve které píše, že nechce vůbec Assangeho obvinit, jenom chce, aby si nechal udělat test na HIV. Policie ho ale chce zjevně „chytit za ruku“.    Co to znamená? S.W. vůbec neobvinila Assangeho ze znásilnění. Odmítá dále pokračovat ve výslechu a odjíždí domů. Přesto se po dvou hodinách objeví v bulvárním švédském deníku Expressen titulek: Julian Assange podezřelý z dvojnásobného znásilnění.   Dvojitého znásilnění? Ano, ještě je tam ta druhá žena, A.A. Ta také nechtěla podat žádné obvinění, pouze doprovázela S.W. na policejní stanici. Ten den se jí nikdo na nic neptal. Později ale řekla, že ji Assange sexuálně obtěžoval. Pochopitelně nemohu říci, zda je to pravda, či nikoliv. Pouze pozoruji celý průběh: Jedna žena přijde na policejní stanici. Nechce podat žádné obvinění, chce jen od Assangeho test na HIV. Policie dostane nápad, že by to mohlo být znásilnění, a prohlásí to za oficiální delikt. Žena to odmítá podepsat, odchází domů a píše přítelkyni, že nechce, aby policie dostala Assangeho „do rukou“. A za dvě hodiny je to v novinách. Dnes už víme, že tisku to podstrčilo státní zastupitelství. A to bez toho, aby se Assangeho vůbec na něco zeptali. A ta druhá žena, která měla být podle titulku z 20. 8. také znásilněna, byla vyslechnuta teprve 21.8.   Co tato druhá žena později vypověděla?  Řekla, že Assangemu, který přijel do Švédska na konferenci, dala k dispozici svůj byt. Malý jednopokojový byt. Když byl Assange v bytě, vrátila se do bytu dříve, než bylo plánováno. Řekla, že to nebyl žádný problém, může s ní spát v jedné posteli. Té noci pak došlo k souhlasnému sexu. Řekla ale, že Assange během pohlavního styku záměrně porušil kondom. Pokud by to tak bylo, je to přirozeně sexuální delikt. Ta žena ale také říká, že si toho všimla až následně, že je kondom narušený. Je v tom ovšem rozpor, který musí být nezbytně vyjasněn: Pokud si toho nevšimnu, nemohu ani vědět, zda to partner udělal záměrně. Na kondomu, který byl přiložen jako důkaz, navíc nebyly zjištěny žádné stopy DNA Assangeho nebo A.A.   Odkud se ty dvě ženy znaly? Ve skutečnosti se neznaly. A.A., která Assangeho ubytovala a působila jako jeho tisková tajemnice, se seznámila s S.W. z toho důvodu, že nosila růžový kašmírový svetr. Zřejmě věděla od Assangeho, že se snaží o sexuální dobrodružství také s S.W. Jednoho večera dostala od jednoho známého sms: Assange bydlí u ní a on by se s ním rád spojil. A.A. mu odpověděla: Assange zřejmě spí s „kašmírovou dívkou“. Druhý den ráno telefonuje S.W. s A.A. a říká jí, že skutečně s Assangem spala a má teď strach, že se nakazila HIV. Její strach byl zřejmě skutečný, protože dokonce vyhledala kliniku, aby si nechala poradit. Na to jí A.A. navrhla: Pojďme na policii a donutíme Assangeho, aby si nechal udělat test na HIV. Obě ženy ovšem nejdou k nejbližší policejní stanici, ale k vzdálenější, kde pracuje přítelkyně A.A. jako policistka. Ta také vede výslech, zpočátku dokonce za přítomnosti její přítelkyně A.A., což není korektní. Až dosud je možné mluvit o nedostatečné profesionalitě. Zlomyslnost úřadů se ukázala později, když okamžitě rozšířily podezření ze znásilnění prostřednictvím bulvárního tisku. A to bez výslechu A.A. a v rozporu s výpovědí S.W. A také v rozporu s jasným zákazem švédských zákonů zveřejňovat jména pravděpodobných obětí a podezřelých ze sexuálních deliktů. Nadřízená státní zástupkyně je na tento případ upozorněna a po několika dnech vše uzavírá s tím, že výpovědi S.W. působí důvěryhodně, ale nezavdává to podezření z deliktu.   Ale pak se celá záležitost teprve opravdu rozjela. Proč?  Nadřízený policistky, která prováděla výslech, jí napíše, že má výpověď S.W. přepsat.   Co policistka přepsala? To nevíme. Ten první výslech byl v počítači přímo přepsán a už neexistuje. Víme jenom, že původní výpověď podle stanoviska hlavní státní zástupkyně neobsahovala žádné důkazy o deliktu. V revidovaném zápisu stojí, že došlo k několikanásobnému pohlavnímu styku. Souhlasně a s kondomem. Ale ráno se žena probudila s tím, že Assange se pokoušel do ní vniknout bez kondomu. Ptá se ho: Máš kondom? On říká: Ne. Ona říká: You better not have HIV, ale nechá ho pokračovat. Tato výpověď byla redigována bez účasti této ženy a nebyla jí také podepsána. Je to zmanipulovaný důkazní prostředek, ze kterého pak švédské orgány zkonstruovaly znásilnění.   Proč by to švédské úřady dělaly? Rozhodující je časový kontext. Koncem července zveřejnily WikiLeaks ve spolupráci s New York Times, Guardian a Der Spiegel tak zvaný „Afghan War Diary“. Je to jeden z největších informačních úniků americké armády. USA okamžitě požádaly svoje spojence, aby Assangeho zahrnuli žalobami. Neznáme celou korespondenci, ale Stratfor, což je bezpečnostní firma, která radí vládě USA, doporučila žalovat Assangeho příštích 25 let.    Proč se tehdy Assange nepřihlásil policii? Ale on to udělal, jak už jsem naznačil.   Rozveďte to, prosím. Assange se z tisku dozvěděl o obvinění ze znásilnění. Kontaktuje policii, aby k tomu zaujal stanovisko. Nehledě na publikovaný skandál, bude mu to umožněno až po devíti dnech, když už ale obvinění ze znásilnění S.W. je smeteno ze stolu. Řízení kvůli sexuálnímu obtěžování A.A. ale stále běží. 30. srpna 2010 přijde Assange na policejní stanici, aby vypovídal. Je vyslýchán policistou, který mezitím vydal pokyn přepsat výpověď S.W. Úvodem rozhovoru Assange řekne, že je připraven vypovídat. Nechce ale, aby se obsah rozhovoru opět objevil v tisku. To je jeho právo a je o tom ujištěn. Ale téhož večera je všechno opět v novinách. Pocházet to mohlo jedině od úřadů, protože u rozhovoru nebyl nikdo další přítomen. Zjevně se jednalo o to, aby bylo jeho jméno cíleně poškozeno.   Jak pak vůbec vznikla ta historie, že Assange chtěl před švédskou justicí utéci? Bylo to vykonstruováno, vůbec to neodpovídá skutečnostem. Pokud by chtěl zmizet, nepřišel by dobrovolně na policejní stanici. Na základě přepsané výpovědi S.W. bylo proti zastavení, které provedla státní zástupkyně, podáno odvolání a 2. 10. 2010 bylo stíhání kvůli znásilnění obnoveno. Oběma ženám byl na státní útraty přidělen právní zástupce Claes Borgström. Tento muž je partnerem v právní kanceláři bývalého ministra spravedlnosti Thomase Bodströma, pod jehož vedením švédská tajná policie zatýkala uprostřed Stockholmu osoby, které Spojené státy podezíraly, a předávala je bez jakéhokoliv procesu CIA, která je pak týrala. Tím se vyjasňuje transatlantické pozadí celé záležitosti. Poté, co bylo obnoveno obvinění ze znásilnění, vzkázal přes svého advokáta Assange několikrát, že chce k tomu zaujmout stanovisko. Příslušná státní zástupkyně to odmítla. Jednou se jí to nehodilo, jednou byl příslušný policista nemocný. Až zhruba po třech týdnech napsal advokát Assangeho, že musí už skutečně na konferenci do Berlína. A zda může Švédsko opustit. Státní zastupitelství písemně souhlasilo. Může Švédsko krátkodobě opustit.   A potom? V den, kdy Assange opustí Švédsko, kdy přitom není ještě vůbec jasné, zda krátkodobě, nebo dlouhodobě, je na něj vystavený zatykač. Ze Stockholmu letí do Berlína s SAS. Přitom z jeho podaných zavazadel zmizí jeho laptopy. Když přiletí do Berlína, žádá Lufthansa SAS o pátrání po zavazadle, ale ta odmítne jakoukoliv informaci.   Proč? To je právě ten problém. V tomto případě se neustále stávají věci, které vlastně nejsou možné, pokud nezměníte úhel pohledu. Assange potom pokračuje v cestě do Londýna, neutíká ale před justicí, nýbrž nabízí státnímu zastupitelství přes svého právníka několik možných dat k výslechu ve Švédsku – korespondence k tomu existuje. Pak se stane následující: Assange se dozví, že v USA bylo proti němu zahájeno tajné trestní řízení. Tehdy to nebylo USA potvrzeno, ale dnes víme, že to tak skutečně bylo. A od tohoto okamžiku říká jeho advokát: Assange je připraven vypovídat ve Švédsku, ale žádá diplomatické záruky, že ho Švédsko nevydá do USA.    Byl to vůbec realistický scénář? Absolutně. Několik let předtím, jak jsem už zmínil, předala švédská tajná policie dva ve Švédsku registrované žadatele o azyl bez jakéhokoliv řízení CIA. Už na letišti ve Stockholmu byli týráni, omámeni a pak dopraveni do Egypta, kde týrání pokračovalo. Nevíme, jestli to byly jediné případy. Ale známe právě tyhle, protože tito muži přežili. Později podali žalobu před komisí OSN pro lidská práva a vyhráli. Švédsko muselo každému z nich zaplatit půl miliónu dolarů odškodnění.    Jak reagovalo Švédsko na Assangeův požadavek? Advokáti říkají, že během těch sedmi let, kdy Assange žil na ekvádorském velvyslanectví v Londýně, více než třicetkrát švédským úřadům nabízeli, že Assange přijede do Švédska, pokud mu zajistí, že nebude vydán do USA. Švédové to odmítli s tím, že přece neexistuje žádná žádost o jeho vydání do USA.   Jak hodnotíte tento jeho požadavek? Takové diplomatické záruky jsou v mezinárodní praxi běžnou záležitostí. Necháte se ujistit, že nebudete vydáni do země, kde hrozí nebezpečí těžkého poškození lidských práv, a to nezávisle na tom, zda už existuje požadavek na vydání z této země, či nikoliv. Je to politický, nikoliv právní proces. Uvedu příklad: Francie žádá Švýcarsko o vydání kazašského obchodníka, který žije ve Švýcarsku, ale je Francií i Kazachstánem hledaný pro daňové podvody. Švýcarsko nevidí ve Francii žádné nebezpečí týrání, ale v Kazachstánu ano. Proto Švýcarsko sdělí Francii: Vydáme vám tohoto muže, chceme ale diplomatické ujištění, že nebude následně vydán do Kazachstánu. Pak Francouzi neodpoví: Ale Kazachstán žádnou žádost o vydání nepodal, nýbrž samozřejmě poskytnou požadovanou záruku. Argumenty Švédů byly přitažené za vlasy. To je jedna věc. Ta druhá je, a to vám říkám se všemi mými zkušenostmi z pozadí kulis mezinárodní praxe: Pokud je vám takové diplomatické ujištění odmítnuto, tak jsou všechny pochyby o důvěře v danou zemi oprávněné. Proč by to nemohli Švédové garantovat? Z právního pohledu nemají přece USA se sexuálním řízením ve Švédsku vůbec nic společného.   Proč nechtěli Švédové dát ty garance? Je třeba se jen podívat, jak bylo toto řízení vedeno: Ve Švédsku nikdy nešlo o zájmy těchto dvou žen. Assange chtěl i poté, co nedostal ujištění o tom, že ho nevydají, nadále vypovídat. Říkal: Pokud nemůžete garantovat, že nebudu vydán, jsem vám k dispozici v Londýně nebo přes videolink.    Je ale normální nebo právně jednoduše možné, aby švédští úředníci k takovému výslechu cestovali do jiné země? To je další důkaz pro to, že Švédsku nikdy nešlo o hledání pravdy. Právě pro takové justiční případy existuje dohoda mezi Velkou Británií a Švédskem, která předpokládá, že pro výslech osob mohou cestovat švédští úředníci do Anglie a opačně. Anebo je možné výslech provést přes video. Mezi Švédskem a Anglií se to v tomto období uskutečnilo ve 44 jiných řízeních. Jen u Juliana Assangeho Švédsko trvalo na tom, že je zásadně důležité, aby se osobně dostavil.    Proč na tom trvali?  Pro to všechno – odmítnutí diplomatické garance, odmítnutí výslechu v Londýně, je pouze jedno vysvětlení: Chtěli ho dostat do rukou, aby ho mohli vydat do USA. Co se všechno ve Švédsku během několika málo týdnů koncentrovalo v rámci trestního předvyšetřování, je absolutně groteskní. Stát oběma ženám přidělil právního zástupce, který jim vysvětlil, že znásilnění je oficiální delikt, takže trestněprávní interpretace jejich zkušenosti je nyní záležitostí státu, nikoliv jejich. Když byl upozorněn na rozpor mezi výpověďmi žen a úřední verzí, odpověděl jejich právní zástupce, „že zkrátka nejsou žádné právničky“. Státní zastupitelství pět let Assangeho nevyslechlo k obviněním ze znásilnění, až se konečně jeho právníci dostali ke švédskému nejvyššímu soudu, aby si vynutili, že státní zastupitelství buď vznese obžalobu, nebo ji stáhne. Když Švédové Angličanům sdělili, že pravděpodobně budou muset řízení zastavit, odpověděli znepokojení Britové: „ Dont´you dare get cold feet!“   Jak prosím? Ano, Angličané, jmenovitě Crown Prosecution Service, chtěli Švédy nezbytně odradit od toho, aby řízení zastavili. Přitom by vlastně měli být Angličané rádi, že by nemuseli vydávat milióny daňových peněz na hlídání ekvádorského velvyslanectví, aby zabránili útěku Assangeho.   Proč byli Angličané zainteresováni na tom, aby Švédové řízení nezastavovali?  Musíme si přestat myslet, že zde skutečně šlo o to, vést šetření kvůli sexuálnímu deliktu. Co udělaly WikiLeaks, to ohrožovalo politické elity USA, Anglie, Francie a Ruska současně. WikiLeaks zveřejnily tajné státní informace. A to je ve světě, kde i v takzvaných zralých demokraciích utajování nabylo převahy, považováno za zásadní ohrožení. Assange zdůraznil, že státům dnes nejde o legitimní důvěrnost, nýbrž o potlačení důležitých informací ke korupci a zločinu. Vezměme si typický příklad, který zveřejnila Chelsea Manning, tzv. video o kolaterálních škodách. Je to video americké armády, které ukazuje, jak američtí vojáci zabijí v Bagdádu více lidí, mezi nimi dva spolupracovníky agentury Reuters. Jako dlouholetý právní poradce Mezinárodního červeného kříže vám mohu říci, že se jednalo nepochybně o válečný zločin.   Co by měl dělat právní stát v takovém případě?  Právní stát by měl proti Chelsea Mannig možná postupovat pro vyzrazení úředního tajemství, protože předala video Assangemu. Zcela určitě by ale nepronásledoval Assangeho, protože ten zveřejnil video ve veřejném zájmu, v zájmu klasického investigativního žurnalismu. Co by ale právní stát měl především učinit, to je vyšetřit a potrestat válečné zločince. Tito vojáci patří za mříže. Ale proti žádnému z nich nebylo zahájeno trestní řízení. Místo toho sedí muž, který informoval veřejnost, v Londýně ve vydávací vazbě a může v USA dostat 175 let vězení. To je míra trestu, která je zcela absurdní. Pro příklad: Hlavní váleční zločinci v jugoslávském tribunálu dostali tresty 45 let. 175 let vězení ve vazebních podmínkách, které jsou označovány zvláštním zpravodajem OSN a Amnesty International jako nelidské. Opravdu ohromující na tomto případu je bezprávný prostor, který se vyvinul – mocní mohou beztrestně jít přes mrtvoly a z žurnalismu je špionáž. Je zločinem říkat pravdu.   V dubnu 2019 anglická policie Juliana Assangeho odvlekla z ekvádorského velvyslanectví v Londýně. Jak hodnotíte tuto akci? V roce 2017 přišla v Ekvádoru k moci nová vláda. Tehdy napsal americký Kongres dopis: Potěšilo by nás, kdyby USA mohly kooperovat s Ekvádorem. Šlo samozřejmě o mnoho peněz. Ale je tam jedna překážka: Julian Assange. Jsou ochotni kooperovat, když Ekvádor předá Assangeho USA. Od tohoto okamžiku začíná na ekvádorském velvyslanectví tlak na Assangeho masivně stoupat. Je mu ztěžován život. Ale zůstává. Pak Ekvádor ruší jeho azyl a dává Anglii zelenou pro jeho zatčení. Protože mu dřívější ekvádorská vláda udělila ekvádorské občanství, je třeba mu odejmout pas, protože ústava Ekvádoru zakazuje vydávání vlastních občanů. To se všechno stane bez jakéhokoliv správního řízení přes noc a Assange nemá žádnou možnost k tomu zaujmout stanovisko, nebo použít právní prostředky. Britové ho zatknou a stejného dne je předveden před anglického soudce, který ho pro porušení podmínek kauce odsoudí.   Jak posuzujete rychlost toho odsouzení? Assange měl jen 15 minut času k přípravě se svým právníkem. Řízení samo trvalo také 15 minut. Assangeův právník položil na stůl tlustý svazek a podal okamžitě odvolání kvůli zaujatosti jedné přísedící soudkyně, protože její muž figuroval v 35 případech WikiLeaks. Soudce ale jeho námitky odmítl bez jakéhokoliv zkoumání. Assange řekl během jednání jedinou větu: Jsem nevinný. Soudce se k němu obrátil a řekl: Jste narcista, který myslí jen na svoje zájmy. Odsuzuji vás kvůli porušení podmínek kauce.    Pokud vám dobře rozumím: Julian Assange neměl od začátku žádnou šanci? Ano, tak to je. Neříkám, že Julian Assange je anděl. Anebo hrdina. Ale tím nemusí být. My přece mluvíme o lidských právech a ne o právech andělů nebo hrdinů. Assange je člověk a má právo se obhajovat. Má právo se bránit a být s ním lidsky zacházeno. Cokoliv je Assangemu předhazováno, má právo na férové řízení. A to mu bylo důsledně odmítáno, a to jak ve Švédsku, v USA, v Anglii i v Ekvádoru. Místo toho ho nechali sedm let smažit v jedné místnosti a pak ho vyrvali a během hodin a bez jakékoliv přípravy odsoudili kvůli přestupku o kauci, který spočíval v tom, že od jednoho ze států OSN dostal diplomatický azyl. Přesně tak, jak to předpokládá mezinárodní právo a jako toho využilo nesčíslné množství čínských, ruských a jiných disidentů na západních velvyslanectvích. Je zjevné, že se tu jedná o politický proces. Ostatně i v Anglii v podobných procesech o porušení kauce padají výjimečně tresty vazby, většinou jen pokuty. Assange naproti tomu dostal 50 týdnů vazby ve vězení s nejvyšší mírou ostrahy – zjevně nepřiměřený trest, který sledoval jediný cíl: Aby USA mohly v klidu připravit obvinění ze špionáže.    Podobné podmínky pro jednoduchý přestupek porušení kauce? Od kterého okamžiku se vazba stává týráním? Julian Assange byl cíleně psychologicky ze strany Švédska, Anglie, Ekvádoru a USA týrán. Nejprve zcela svévolným vedením procesu. Vedení řízení ze strany Švédska, s aktivní pomocí Anglie, bylo zaměřeno na to, aby se dostal pod tlak a zůstal uvězněn na velvyslanectví. Švédsku nešlo nikdy o to, dopátrat se pravdy a těm ženám pomoci, nýbrž dostat Assangeho do kouta. Jedná se o zneužití soudního řízení, které má dostat člověka do pozice, kdy se už nemůže bránit. Toto trvalé zneužití státní moci způsobilo u Assangeho enormní stavy stresu a strachu a zanechalo měřitelné kognitivní a neurologické škody. Navštívil jsem Assangeho v květnu 2019 v jeho cele v Londýně spolu se dvěma světově respektovanými lékaři, kteří jsou specializováni na forenzní a psychiatrické vyšetřování obětí týrání. Diagnóza obou lékařů byla jednoznačná: Julian Assange vykazuje typické symptomy psychologického týrání. Pokud nebude vzat co nejrychleji v ochranu, je třeba počítat s rychlým zhoršením jeho zdravotního stavu až k smrti.    Když už seděl půl roku v Anglii ve vydávací vazbě, zastavilo v tichosti Švédsko v listopadu 2019 najednou řízení proti Assangemu. Po devíti letech. Co se stalo? Skoro deset let švédský stát stavěl Assangeho cíleně na pranýř jako sexuálního zločince. Pak najednou zastaví řízení se stejným argumentem, jako to udělala státní zástupkyně v roce 2010 po pěti dnech: Výpověď ženy je sice důvěryhodná, ale nejsou k dispozici žádné důkazy o trestném činu. Je to neuvěřitelný skandál. Ale ta časová shoda není náhodná. 11.listopadu byl zveřejněn oficiální dopis, který jsem dva měsíce předtím předal švédské vládě. V tomto dopise jsem vyzval švédskou vládu, aby v 50 bodech vysvětlila, jak souvisí její vedení vyšetřování s lidskými právy. Jak je možné, že se tisk všechno dozvěděl, ačkoliv je to zakázáno? Jak je možné, že podezření bylo zveřejněno, ačkoliv se výslech ještě vůbec nekonal? Jak je možné, že tvrdíte, že šlo o znásilnění, ačkoliv postižená žena s tím nesouhlasí? V den zveřejnění jsem dostal ze Švédska strohou odpověď: Vláda nemá k tomuto případu žádné další připomínky.   Co ta odpověď znamená? Je to přiznání viny. {/mprestriction}  Z rozhovoru na webu republik.ch přeložil Miroslav Pavel.

Čas načtení: 2024-07-23 06:00:01

Bidena k rezignaci donutili sponzoři, Kamala Harris vytáhne na Trumpa obtěžování, říká politolog

Proslýchá se, že v odstoupení Joea Bidena měl tak trochu prsty Barack Obama, a Jan Charvát si myslí, že je tahle varianta nanejvýš pravděpodobná. „Skupiny uvnitř demokratické strany, které na Bidena tlačily, to dělaly poměrně otevřeně. Už v minulosti měl Obama Bidena jako svého viceprezidenta, ale zároveň byl vlastně opatrný a říkal, že je s ním potřeba pracovat s vidinou toho, že umí věci zkazit, což je takový hezký obrat,“ popisuje Jan Charvát neslavný Bidenův konec a Obamovu roli v něm. O nějaký politický atentát ale nešlo, ačkoli tlak na odstoupení byl podle politologa větší zevnitř demokratické strany než od voličů. „Jenom na základě tlaku veřejnosti by Biden určitě neodstoupil, bylo to po dlouhé vnitrostranické diskusi,“ říká politolog. Sexuální zločiny jako téma proti Trumpovi Pokud bude chtít Trumpova protikandidátka uspět, bude muset v kampani otevřít silná témata. V jedné oblasti se dá předpokládat, že bude mít v případných budoucích střetnutích navrch. „V tenhle moment vystoupí její zkušenosti prokurátorky se zaměřením na sexuální delikty, které se v souvislosti s Trumpem samozřejmě skloňují,“ myslí si Charvát. Nepopírá ale, že Trump bude tím, kdo bude určovat témata diskuse. Dokáže Kamala Harris na taková témata reagovat? „Překvapila by mě, kdyby dokázala určovat témata té kampaně, možná kromě toho, co se bude týkat jejího oboru. Na její úspěch v diskusích bych si úplně nevsadil,“ dodává. Donald Trump ukázal rodinu i emoce Ale i Donald Trump ukázal ve své kampani velké změny. Po atentátu, který na něj byl spáchán, vystoupil s celou rodinou a emotivním projevem jeho vnučky Kai. „Byl by blázen, kdyby to nedělal. Je otázka, k čemu to povede, jak moc to může změnit vnímání jeho jako kandidáta,“ říká Charvát. „Trump kolem sebe má tým, ale my jsme viděli, že nemá problém ho vyměnit a vyházet lidi, kteří mu nejsou po vůli,“ dodává politolog a doplňuje, že Trumpova kampaň je vlastně tvořená hlavně jím samým a poměrně intuitivně. Jak tedy dokáže on sám uchopit tuto příležitost, se dá podle politologa jen těžko odhadovat. Biden není první prezident USA, který čelí narážkám na mentální zdatnost. „Starý“ Reagan později přiznal alzheimera Číst více Harris prosazuje dávky na bydlení Jedním z témat, se kterými by také Kamala Harris mohla proti Trumpovi bojovat, je její návrh týkající se obdoby sociálního bydlení, jaké známe z Česka. Navrhuje zákon, který by lidem vydělávajícím méně než sto tisíc dolarů ročně umožnil dosáhnout na úlevy z nájemného, které by jim proplácel stát. Tím by Harris mohla uspět hlavně u sociálně slabších vrstev. „Předpokládá se, že bude mobilizovat spíš ty vrstvy spojené se ženami a menšinami, pro které tohle téma může být mnohem důležitější než pro typického republikánského voliče,“ shrnuje Charvát. Podobně by mohlo na zmíněné skupiny fungovat i zvyšování daní, které by se jich příliš nedotklo.

Čas načtení: 2021-11-19 08:13:03

Proč ženy neohlašují znásilnění? Nový dokument ukazuje, že systém žije v zajetí mýtů

Nevhodné komentáře, nevyžádané fotky mužského přirození, osahávání i znásilnění. Z průzkumu pro Centrum pro oběti domácího a sexuálního násilí vyplynulo, že se s nějakou formou sexuálního obtěžování nebo násilí během svého života setkala každá druhá dospělá žena. Znásilněna byla každá desátá. Na policii se ale obrátí jen malý zlomek z nich. Znásilnění pod kůží, první český dokument, který mapuje tuto problematiku, uvede ČT2 v úterý 23. listopadu od 21:35 hodin. „Hovoří-li se o tématu znásilnění, většinou se má na mysli ona chvíle nedobrovolného aktu. Ale to je jen viditelná špička ledovce. Mnohem složitější a komplikovanější je realita „pod hladinou“, tedy následné vypořádávání se oběti s osudnou chvílí, řešení otázky, zda znásilnění oznámit, a když, tak jak a komu. A hlavně nekonečně se vlekoucí vyšetřování s nejistým výsledkem, zda bude pachatel vůbec potrestán, kdy ani trest není dostatečným zadostiučiněním za ztracenou kvalitu života. A tato šedá zóna života oběti je předmětem našeho dokumentu Znásilnění pod kůží. Je to stav, kdy oběť cítí nepříjemnou vzpomínku pod každým centimetrem čtverečním své kůže, v každém zákoutí svého vědomí,“ popisuje téma snímku manažer vývoje Centra dokumentární a publicistické tvorby ČT Radomír Šofr. Autoři dokumentu ukazují na konkrétních příbězích, proč je pro oběti složité násilný sexuální čin nahlásit. Jak velký je tlak, který na ně společnost vyvíjí. A co všechno na jejich cestě za spravedlností nefunguje. „Dokument chce objevovat příčiny systémového selhávání institucí, které by měly případy citlivě a empaticky řešit,“ říká režisérka Kateřina Hrochová. „Zatímco odborné poznání jde dopředu a společnost se sexuálnímu násilí čím dál více věnuje, tak celý systém jako by zaspal. Celá řada policistů, psychologů, lékařů, soudců, novinářů, advokátů žije v zajetí mýtu, které vůbec neodpovídají realitě. Například víme, že za drtivou většinou znásilnění je někdo, koho oběť zná. Přesto přetrvává stereotyp neznámého predátora, který čeká někde v křoví,“ doplňuje autor námětu Jaroslav Hroch. Ve snímku vystupují tři ženy. Všechny si prošly sexuálním násilím a otevřeně popisují své zkušenosti, psychologické dopady i nefunkčnost českého systému. Nyní pracují na svém uzdravení i zotavení. Chodí na terapeutická sezení, snaží se znovu najít důvěru ve vztahy i lidi a vyrovnávají se se svými úzkostmi. Terezu několik let znásilňoval její trenér. Nechtěla, aby mu to prošlo, a tak se obrátila na policii. Na radu Bílého kruhu bezpečí si vymínila, že výslechy bude provádět žena. „Po celou dobu procesu jsem pořád čekala. Utkvěl mi osmihodinový výslech. Vyčerpávající, náročný, podrobný. Musela jsem podstoupit i tři rozsáhlé znalecké posudky. U soudu jsem musela vypovídat znovu. Soudce se několikrát ptal, jestli to, co jsem uváděla, je skutečně pravda. Takže další zbytečný výslech,“ popisuje Tereza zkušenost s ohlášením. Trenér nakonec dostal nepodmíněný trest. Velice surově byla znásilněna i protagonistka dokumentu Dominika. Pokusila se o sebevraždu a následky trpí, stejně jako ostatní, dodnes. Na policii se neobrátila. „Mně v tu chvíli prostě o žádnou spravedlnost nešlo, jenom jsem se chtěla zachránit. Cítila jsem ten pocit, že se musím zachránit, abych mohla žít dál plnohodnotný život a nechat za sebou tu špínu a hrůzu,“ říká Dominika. I Karolína se stále se svou zkušeností vyrovnává. „Bydlím na koleji a je to absolutně bezpečný místo, nedostane se tam někdo cizí, ale přesto špatně spím, budím se hodně často, vylekám se každého nepravidelného neznámého zvuku,“ říká Karolína. „Tři mladé ženy se odhodlaly vyjít se svým příběhem před diváky a nechat jim nahlédnout, co to znamená být onálepkovaná nejrůznějšími mýty, vyrovnat se se sexuálním predátorstvím a najít sílu žít se svým stigmatem dál. Tři příběhy, které mohou společnost posunout ve vnímání nepatřičnosti sexuálního násilí. Tři příběhy s optimistickým vyústěním na svém konci. Jsem moc rád, že se nám toto téma povedlo přivést, myslím velmi sugestivně, na obrazovky České televize,“ uzavírá Šofr.

Čas načtení: 2024-06-20 17:00:01

Žijí již 60 000 let na ostrově v naprosté izolaci a skupinově se oddávají „vášnivému tanci touhy“

V roce 1563 varoval námořník César Frederick: „Pokud se nějaká loď nešťastnou náhodou zastaví na těchto ostrovech, nikdo se nevrátí živý.“ I přes mnohé varovné zkušenosti navštívili ostrov několikrát za posledních 200 let cizinci a většinou to pro obě strany skončilo špatně. Těla nezvaných návštěvníků zpravidla končí posetá šípy. I proto o domorodcích víme tak málo. Jejich řeč, kulturu ani představy o světě nikdo nezná. Jak se žije ve střední době kamenné Ostrov Severní Sentinel zůstává stále izolovaný, i když se nachází v těsné blízkosti jiných ostrovů (Andamanské a Nikobarské ostrovy), které se pro svou křišťálově čistou vodu a bílé pláže staly oblíbenou turistickou destinací. Všechny tyto ostrovy patří Indii. Kmen se nachází na úrovni mezolitu. Dosud neobjevili zemědělství, nevytvořili civilizaci ani se nespecializují na určité dovednosti. Loví nejrůznější druhy živočichů, zejména prasata a velké ještěry. Velkou část jejich stravy tvoří ryby, které loví pomocí luku a šípu nebo oštěpu. Kmen údajně nemá žádného náčelníka ani řídící orgán, žádné intelektuální schopnosti, žádnou formu písma a není známo, že by si vedli kalendář. Neznámý je i počet obyvatel, může se pohybovat od 40 do 500. Nechte nás na pokoji Obyvatelé Sentinelu dali v minulosti opakovaně najevo, že o žádný kontakt nestojí. Například po tsunami v roce 2004 byl jeden z příslušníků kmene vyfotografován, jak míří šípem na vrtulník pobřežní hlídky, který hledal přeživší. Byl to jasný signál, aby se nezvaní vetřelci drželi dál. Známější je případ z roku 2018, kdy zabili amerického misionáře. John Allen Chau se pokoušel kmen nelegálně kontaktovat, aby ho obrátil na křesťanství. Americký misionář zavražděn posledním domorodým kmenem na světě. Slovo Boží bylo zasypáno šípy Číst více Rozhodnutí nepouštět k sobě cizince se ukázalo jako neobyčejně moudré. Mnohé sousední kmeny byly vyhlazeny poté, co Britové kolonizovali jejich ostrovy. Mimochodem, kdyby se i indiáni svého času místo přátelského přivítání Kryštofa Kolumba postarali o to, aby se nikdo z jeho posádky nevrátil domů, nebyli by tak rychle vyhubeni. Sentinelci také nemají imunitu vůči běžným nemocem, které by jejich populaci zcela zdecimovaly. Jejich přání být ponecháni na pokoji se setkalo s pochopením u indické vlády, která v roce 1956 prohlásila ostrov Severní Sentinel za kmenovou rezervaci a zakázala cestovat k němu do vzdálenosti menší než tři námořní míle (5,6 km). Přátelský kontakt? Jednou a dost! Jediný přátelský kontakt, byť velmi omezený, se podařilo navázat indickému učenci jménem Pandit, který v roce 1967 jako první antropolog vstoupil na Severní Sentinel. I jeho následné výpravy na ostrov se dlouho setkávaly s nepřátelstvím. Sentinelci se schovávali v džungli a na posádku stříleli šípy. Po dobu 24 let přinášel Pandit a jeho tým různé dary a oběti, které nakonec vedly k prvnímu přátelskému kontaktu v roce 1991. Chatrné přátelství mezi ostrovany a antropology nikdy nepřekročilo rámec rozdávání kokosových ořechů. Domorodci nikdy nenabídli dary na oplátku a nikdy nepozvali návštěvníky, aby zůstali nebo se vydali do vnitrozemí, a ani jedna strana se nikdy nenaučila s tou druhou skutečně mluvit. A ne vždy Sentinelci návštěvníky vítali, někdy antropology ještě na pláži odstrašovali ozbrojení muži. „Když jsem rozdával kokosové ořechy, trochu jsem se oddělil od zbytku týmu a začal se přibližovat ke břehu,“ sdělil Pandit BBC. „Jeden mladý Sentinelec se zatvářil směšně, vzal nůž a naznačil mi, že mi uřízne hlavu. Okamžitě jsem zavolal na člun a dal se na rychlý ústup,“ dodal. „Gesto toho chlapce bylo příznačné. Dal mi jasně najevo, že nejsem vítán.“ Přes tyto zkušenosti Pandit odmítá označit domorodce za nepřátelské. „To je nesprávný pohled na věc. My jsme tady agresoři,“ řekl deníku Indian Express. „To my se snažíme vstoupit na jejich území. Sentinelci jsou mírumilovní lidé. Nesnaží se útočit na lidi. Nenavštěvují okolní oblasti a nezpůsobují problémy,“ prozradil BBC.  Umějí přežít díky jedinečné kultuře Forbes se zmiňuje, že díky jediné návštěvě sentinelské vesnice v roce 1967 víme, že místní obyvatelé žijí ve štíhlých chýších se šikmými střechami. Před každou chýší si pečlivě udržují oheň. Stavějí si malé, úzké kánoe, s nimiž manévrují pomocí dlouhých tyčí v relativně mělkých, klidných vodách uvnitř útesu. Mnohé z jejich nástrojů a zbraní mají železný hrot, který Sentinelci pravděpodobně našli vyplavený na břehu a zpracovali ho podle svých potřeb. Jak uvedl Daily Mail, v roce 1970 se k ostrovu přiblížila skupina antropologů s připravenými notebooky a fotoaparáty. Okamžitě byli zasypáni šípy a poté měli možnost zhlédnout na pláži sexuální show, kterou jeden z pozorovatelů popsal jako „druh komunitního páření – zběsilý tanec touhy“. V roce 1996 indická vláda návštěvy antropologů pozastavila. Sentinelci údajně zapomněli, jak rozdělat oheň a udržují vždy několik ohňů. Jejich botanické, zoologické a lékařské znalosti jsou prý ohromující. Je překvapivé, že všichni obyvatelé Sentinelu přežili tsunami, při kterém zahynulo 250 000 lidí. Předpokládá se, že podobně jako mnoho zvířat ucítili zemětřesení a věděli, že se blíží monstrózní vlna. Vylezli včas na stromy a vzali s sebou svůj drahocenný oheň. Když se příroda probouzí k životu. Nejbrutálnější tsunami zabila přes čtvrt milionů lidí Číst více Záhada příbuzenského křížení Populace, která na ostrově existuje extrémně dlouhou dobu bez jakéhokoli kontaktu zvenčí, musí takřka s jistotou pociťovat následky příbuzenského křížení neboli inbreedingu. Lze předpokládat, že obyvatelé mají extrémně omezenou genetickou variabilitu pro reprodukci. Jak se s ní mohli dokázat vyrovnat? Ti, kdo by nesli geny se škodlivými následky, by zřejmě byli v tak uzavřeném prostředí z genofondu dávno odstraněni. Na Sentinelce musel být po generace vyvíjen silný selekční tlak. Ti, kteří nebyli zdraví, zahynuli. Ti, kteří zůstali, mohou mít některé jedinečné genetické znaky, ale jako populace jsou pravděpodobně zcela zdraví. Poslední svědkové pravěku Sentinelci, kteří jsou obecně považováni za poslední předneolitický kmen na světě, dokázali přežít hlavně díky tomu, že se násilně bránili jakémukoli kontaktu s cizinci. Naštěstí okolní civilizace již dospěla na takovou úroveň, že jim toto právo žít si izolovaně a po svém dokázala přiznat. A tak máme naději, že tito poslední svědkové kamenné doby budou s námi i nadále sdílet naši planetu. Zdroj: BBC, Forbes, Daily Mail aj. KAM DÁL: Cestovatel a indiánský náčelník Miloslav Stingl: Domorodci mu nabízeli vlastní ženy i lidské maso

Čas načtení: 2024-08-14 07:00:01

Mocní muži odcházejí od demokratů k Trumpovi. Může mu to ale sebrat voliče

Po změně demokratického kandidáta na amerického prezidenta nabrala volební kampaň ve Spojených státech nečekanou dynamiku. „Dvě stě milionů dolarů, které vybrala, to je obdivuhodný výkon a je to důkaz, že strana se do toho opřela jako celek. Teď se sjednotili, teď našli ten cíl a teď si myslí, že mají lepší pozici než předtím,“ říká o demokratické kandidátce Jan Charvát. A Kamala Harris i přes velmi pozdní start funguje jako magnet nejen na sponzory. „Výzkumy, které teď vyskakují, naznačují, že Harris teď zabrala hodně, a v průzkumech si vede slušně. Jak to dopadne, ale v tenhle moment nikdo nedokáže odhadnout,“ doplňuje politolog z Univerzity Karlovy a říká, že v kampani ještě může přijít mnoho zvratů. Bidena k rezignaci donutili sponzoři, Kamala Harris vytáhne na Trumpa obtěžování, říká politolog Číst více Atentát Trumpa nezměnil Její soupeř Donald Trump dokázal skvěle zužitkovat atentát, který na něj byl spáchán, k tomu, aby ukázal svou lidskou tvář. Následně však velmi přímočaře potvrdil, že příliš změn od něj voliči nemohou čekat ani po zážitku blízkém smrti. „Všichni říkají, že si myslí, že jsem se za ty dva týdny změnil. Že mě to ovlivnilo. Ne, nezměnil jsem se, možná je to ještě horší,“ prohlásil Trump na jedné ze svých tiskovek. Podpora od technologických bossů Trumpovi se však teď dostalo poměrně nečekané pochvaly, která vychází ze Silicon Valley, centra amerického technologického průmyslu. Po výše zmíněném atentátu začal republikánského kandidáta otevřeně podporovat vlastník automobilky Tesla a sociální sítě X (dříve Twitteru) Elon Musk. Ten ale není v posledních týdnech jediný, kdo podpořil Trumpa a změnil tím tábor. Další jména zahrnují významné investory Davida Sackse nebo Petera Thiela, kteří pomalu mění bývalou baštu liberálů na protrumpovské údolí. Odborníci z toho viní hlavně snahu o vyšší zdanění velkých firem a kryptoměn, jak píše CNN. Korporace Trumpovi mohou uškodit Jaký vliv to ale bude mít na Trumpovy voliče? Politolog Jan Charvát je poměrně opatrný. „Ta podpora mu může pomoci, nicméně spíše záleží na tom, jak tohle téma uchopí protistrana. Téma velkých korporací je dlouhodobě hodně významné a část amerických voličů na něj velmi slyší. Pak to snadno uchopí demokraté způsobem ‚podívejte se, tady jsou ty velké zlé korporace a ty všechny stojí za Trumpem, protože on dělá politiku, kterou ony chtějí‘,“ říká odborník a dodává, že právě Trumpova spolupráce s korporacemi by mohla demokratům přinést mnoho voličů.  Trumpa může porazit starý bílý muž. Kamala Harris hledá druhého Bidena Číst více Twitter dříve pomáhal demokratům, teď možná Trumpovi Na druhou stranu Charvát nepopírá, že mít na své straně Elona Muska může pořádně zamíchat kartami. „Jestliže je Musk majitelem Twitteru, což je celosvětově jeden z největších komunikačních kanálů, tak samozřejmě jeho podpora může mít podobu, která se odrazí právě na Twitteru. Tam je obtížně měřitelná, ale zato velmi výrazná,“ uvažuje politolog. To, že Twitter aktivně podporoval příspěvky demokratů v roce 2020 a ti možná díky němu vyhráli volby, je známá věc. To jej ale ještě nevlastnil Elon Musk. Síť, která se po převzetí Muskem přejmenovala na X, by tak teď výrazně mohla pomoci právě Trumpovi. Neřízená střela Donald Trump ale ve své kampani působí spíše jako neřízená střela. „Je celkem zřetelné, že jeho tým se připravoval na souboj s Bidenem, a teď je tam Kamala Harris, která je ve všech ohledech úplně jiná než Biden. Hlavní argumenty se teď obrací proti Trumpovi, je třeba zvolit novou taktiku,“ potvrzuje Charvát. Nezbývá tak než čekat, jaké trumfy týmy obou kandidátů ještě vytáhnou. Jak půjde do tuhého, předpokládá i Charvát, že by Kamala Harris mohla využít své zkušenosti prokurátorky. „V tenhle moment vystoupí její zkušenosti prokurátorky se zaměřením na sexuální delikty, které se v souvislosti s Trumpem samozřejmě skloňují,“ dodává politolog. Americká prezidentská kampaň tak může být ještě zdrojem mnoha překvapení. KAM DÁL: Pár stíhaček Ukrajině válku nevyhraje. Časem by ale mohly znamenat zvrat.

Čas načtení: 2024-09-03 09:54:00

“Matka? Ta bude pořád doma.” O2 boří ve své kampani zažité předsudky

Praha 3. září 2024 (PROTEXT) - O2 usiluje o otevřenou firemní kulturu, podporuje diverzitu a jedinečnost každého zaměstnance. Operátor zavedl nová interní školení, více podporuje zkrácené úvazky nebo například srovnává dny volna pro manželské i registrované páry. Nedávno také spustil interní kampaň na boj proti nevědomým předsudkům. Díky velkému ohlasu mezi zaměstnanci ji rozšiřuje i do online prostoru.Diverzita znamená respekt k jedinečnosti každého z nás. Je to ale mnohem více než pohlaví, náboženství nebo věk. Jde o rozmanitost osobností, zájmů, talentů, zkušeností, nápadů a životních filozofií nebo stylů. „V O2 budujeme otevřenou kulturu a usilujeme o vyšší míru psychologického bezpečí jednotlivců i týmů, aby se každý cítil dobře a přirozeně,“ říká Pavel Milec, ředitel lidských zdrojů v O2.„Na nálepky u nás nehrajeme“V O2 nedávno proběhla interní kampaň na podporu rovného přístupu ke všem zaměstnancům. Cílem kampaně bylo upozornit na předsudky, které nejsou záměrné, ale přesto mohou někoho zasáhnout. Tváří jsou čtyři reální zaměstnanci O2, kteří představují časté typy předsudků:Matka? Ta bude pořád domaJe starý a nemá na toJe mladá, nemá zkušenostiHolka? Ta nemá analytické myšleníTo, že se opravdu v O2 pracuje bez předsudků, potvrzuje v rozhovoru jedna z tváří kampaně Karolína Hejdánková, která pracuje v O2 jako Key Account manažerka. „Nejpozději ve čtyři musím vyjíždět z práce kvůli školce. Nikdy jsem se nesetkala s žádnými negativními reakcemi, kolegové jsou empatičtí a vždycky to pochopí.”Interní průzkumy O2 potvrdily, že otevření tématu diverzity mezi zaměstnanci má smysl. „Tuto kampaň jsme původně plánovali pouze pro interní účely, ale díky pozitivnímu ohlasu jsme ji sdíleli i na sociální sítě, kde získala téměř dva miliony zobrazení. Změnili jsme tím vnímání našich zákazníků o desítky procent, a především jsme přispěli k lepší atmosféře na pracovišti,“ říká Pavel Milec. A dodává: „Díky naší kampani a všem dalším aktivitám zaměstnanci více tématu rozumí a méně se s nevědomými předsudky setkávají.”Rozmanitost O2 prostředíTaké aktuální statistiky kmenových zaměstnanců potvrzují, že O2 je otevřené všem. Poměr mužů a žen ve firmě je 59 % ku 41 % „To, že v technologické firmě pracují jen muži, je mýtus. Skoro polovina našich zaměstnanců jsou ženy,“ doplňuje Pavel Milec.Ani věk u O2 nehraje roli. Nejmladšímu zaměstnanci je 18 let a nejstaršímu 74. Věkové rozložení je pak velmi rovnoměrné. „Jsme přesvědčeni, že různorodé týmy složené ze starší generace s cennými zkušenostmi a z mladších lidí přinášející inovace nám umožňují lépe reagovat na potřeby našich zákazníků a přizpůsobovat se dynamickému trhu,“ komentuje Pavel Milec.Více než 28 % zaměstnanců pracuje v O2 více než 10 let, přičemž téměř jedna třetina z nich je u O2 už 25 let a více. Rekordmankou je kolegyně, která k prvnímu září oslaví 50 let v O2. Tento vysoký počet dlouholetých zaměstnanců podtrhuje stabilitu zaměstnanců a atraktivitu O2 jako zaměstnavatele.Další klíčové aktivityDiverzita je výrazným tématem v moderní společnosti. Nejen proto O2 usiluje o rozvoj různorodé a inkluzivní firemní kultury, která každému jednotlivci poskytuje všechny možnosti a podporu, aby se mohl cítit přirozeně. Tento závazek naplňuje několika aktivitami:• O2 je zakládající signatář Evropské charty diverzity v České republice. Podpisem se zavázalo k budování pracovních podmínek otevřených každému bez ohledu na pohlaví, rasu, barvu kůže, národnost, etnicitu, vyznání, světonázor, tělesné postižení, věk nebo sexuální orientaci.• Vedení firmy absolvovalo školení, které se soustředilo na nevědomé předsudky a způsoby, jak jim předcházet, odhalovat je a také odstraňovat.- Workshopy nadále probíhají napříč celou firmou. Například na témata věkové diverzity, neurodiverzity nebo otcovství a mateřské dovolené. Více než 75 % zaměstnanců prošlo nově vytvořenou normativní zkouškou týkající se nevědomých předsudků.• Do O2 na školení dorazilo také několik inspirativních osobností. Například Danuše Nerudová mluvila o postavení žen nejen v politice a softwarová inženýrka Dita Formánková zase o inkluzivním leadershipu.• O2 respektuje všechny formy partnerských svazků, proto srovnal počet dnů placeného volna na svatbu manželských a registrovaných párů.• Pro maminky a tatínky na rodičovské dovolené O2 také umožňuje zkrácené úvazky. Tuto možnost zaměstnanci hojně využívají například i při studiu.• O2 přijalo jednotnou směrnici D&I (diverzita a inkluze) celé skupiny PPF.Diverzita a inkluze jako součást ESG strategie„Podpora diverzity je nedílnou součástí našich ESG aktivit. Zavazujeme se k odpovědnému a udržitelnému podnikání, které zahrnuje nejen ekologickou a ekonomickou oblast, ale také tu sociální. Věříme, že tímto komplexním přístupem můžeme přispět k pozitivní změně ve společnosti, ve které má každý své místo,“ říká Milan Ruttner, ESG Officer O2.Kontakt:Monika Ježková | O2 Czech Republic a.s.monika.jezkova@o2.czČTK Connect ke zprávě vydává obrazovou přílohu, která je k dispozici na adrese http://www.protext.cz. 

Čas načtení: 2024-11-12 08:00:00

Slast: Chci to moc? Za to, že mám víc zkušeností, mě nikdo nepochválí

„Vnímá se to jinak. Kluk, co má hodně holek, je borec, nabouchávač,“ říká studentka Bára. Dodává, že z její zkušenosti je to u holek naopak. Čím méně zkušeností její kamarádky mají, tím lépe je kluci hodnotí. Třetí epizoda podcastu Slast je o sexuální svobodě a dvojím metru.

Čas načtení: 2025-05-15 08:40:00

Podpůrná skupina Safe Space pomáhá LGBTQ+ lidem i jejich blízkým, T-Mobile organizaci podpořil v rámci grantové výzvy Česko bez předsudků

Praha 15. května 2025 (PROTEXT) - LGBTQ+ lidé jsou často terčem předsudečného násilí a je třeba, aby našli podporu v místě svého bydliště. Proto je důležité, aby podpůrné skupiny a organizace působily nejen v Praze, ale i přímo v regionech. T-Mobile v rámci grantové výzvy Česko bez předsudků, na které spolupracuje s Nadací VIA a organizací In IUSTITIA, podpořil osm neziskových projektů – mezi nimi i podpůrnou skupinu Safe Space, která v Ústeckém kraji pomáhá nejen mladým LGBTQ+ lidem, ale i jejich rodinám a pedagogům.V roce 2024 T-Mobile vypsal a financoval grantovou výzvu Česko bez předsudků podporující skupiny ohrožené předsudečným násilím. V rámci výzvy bylo podpořeno osm organizací a projektů částkou v celkové výši 1 500 000 korun. V předvánoční sbírce Spolu proti předsudkům operátor vybral téměř půl milionu korun, částku zdvojnásobil na rovný 1 milion korun na podporu organizace In IUSTITIA, která pomáhá obětem předsudečného násilí. Podle její analýzy jsou jednou z nejohroženějších skupin LGBTQ+ lidé, a to právě kvůli své sexuální orientaci nebo genderové identitě – jejich ohrožení přitom roste. Podle loňských dat Queer Geography mělo zkušenosti s diskriminací nebo obtěžováním 42 % dotazovaných – v roce 2022 to bylo 35 %. Přitom nedostatek informovanosti, ale také podpory, může zapříčinit lokální nárůst předsudečného násilí vůči LGBTQ+ lidem. Proto T-Mobile podpořil organizaci Safe Space v Děčíně, která se zaměřuje na podporu a osvětu LGBTQ+ lidí i jejich blízkých.„V Ústeckém kraji do září 2024 neexistovala žádná organizace, sociální služba, lékařská péče, nebo podpůrná skupina pro LGBTQ+ a jejich blízké. Nikdo s nimi cíleně nepracoval, ani se jich nezastal – proto jsou tyto osoby stále zranitelné a zažívají útoky předsudečného násilí. Jako matka dospívající transgender dcery vím, že právě sdílení informací a podpory je klíčové – zvláště v regionu, kde je předsudečné násilí bohužel hluboce zakořeněné. I rodiče a učitelé potřebují vědět, jak si počínat,“ říká Lucie Šancová, zakladatelka Safe Space, která má přes 12 let zkušeností se sociální a komunitní prací.LGBTQ+ osoby v regionu často trpí osamělostí a přidávají se i psychické obtíže, pro rodiče je složité získat podporu jiných rodičů s podobnými dětmi. Díky projektu získají LGBTQ+ osoby v Děčíně možnost se každých 14 dní setkávat v bezpečném prostředí a získat podporu – například odbornou terapeutickou pomoc. Proběhnou i workshopy vedené In IUSTITIA, například 29. 5. v Městské knihovně Děčín na téma Jak se bránit předsudečnému násilí, nebo lekce sebeobrany„Iniciativa Safe Space vznikla na základě poptávky ústeckých LGBTQ+, jejich rodin a pedagogů. V T-Mobile tuto lokální iniciativu velmi oceňujeme – věříme, že místní odborníci sami nejlépe vědí, jak mladým LGBTQ+ lidem a jejich blízkým pomoci nejen ke vzájemnému porozumění, a s kým se kvůli tomu spojit,“ říká Martin Orgoník, ředitel vnějších vztahů a udržitelnosti T-Mobile. Činnost skupiny podpoří další odborníci i organizace Trans*parent – ta zajistí část přednášek a pomůže mj. s rozšířením povědomí o projektu s důrazem na citlivost vůči LGBTQ+ osobám. Zdroj: T-Mobile  

Čas načtení: 2024-05-28 07:00:00

Společně proti kyberhrozbám: Aliance All4Cyber spojuje přední firmy v oboru kybernetické bezpečnosti

Praha 28. května 2024 (PROTEXT) - V době, kdy se otázka kybernetické bezpečnosti stává stále zásadnějším momentem každodenní reality jednotlivců i organizací, vstupuje na český trh aliance All4Cyber. Nezávislé oborové sdružení, tvořené předními poskytovateli řešení v oblasti kybernetické bezpečnosti, vzniklo s cílem poskytovat komplexní služby, šířit osvětu a předávat zkušenosti v soukromém i veřejném sektoru. Aliance také reaguje na aktuální legislativu, ať už je to evropská směrnice NIS2, nebo nový Zákon o kybernetické bezpečnosti. Zakládajícími členy All4Cyber jsou renomované společnosti Antesto, CNS, DATASYS, DATRON, IdStory a TeskaLabs.Všichni členové aliance All4Cyber se mohou pochlubit dlouholetými zkušenostmi v oblasti kybernetické bezpečnosti nejen na českém a slovenském trhu, ale i v USA a ve Velké Británii. Díky tomuto spojení je aliance All4Cyber schopna nabízet komplexní řešení v oblasti ochrany proti kybernetickým hrozbám od vstupní analýzy a zajištění služeb auditu kybernetické bezpečnosti přes pořízení a implementaci nástroje pro zálohování a archivaci, zabezpečení komunikační sítě a nástroje pro segmentaci datové komunikační sítě, pořízení a implementace nástroje pro analýzu a monitoring síťového provozu, multifaktorovou autentizaci, SIEM či SOC až po pořízení kryptografického systému zajišťujícího ochranu informací mezi datovými centry a uživatelskými pracovními stanicemi přenášených po nezabezpečeném komunikačním prostředí různých poskytovatelů apod.Cíle a mise aliance All4CyberV souladu s nejnovějšími legislativou, včetně evropské směrnice NIS2 a zákona o kybernetické bezpečnosti (ZKB), si aliance klade za cíl nejen poskytovat špičková a komplexní bezpečnostní řešení, ale také aktivně přispívat k osvětě veřejnosti a kultivaci trhu v oblasti kybernetické bezpečnosti.Aliance All4Cyber se zavázala k vzájemnému předávání znalostí a zkušeností mezi svými členy a ke spolupráci na projektech, které mají za cíl rozšíření povědomí o důležitosti kybernetické bezpečnosti v každodenním životě.„Vědomí síly spolupráce je základem vzniku All4Cyber. Společně jsme se zavázali ke sdílení znalostí a zkušeností, kultivaci trhu a edukaci veřejnosti. Kybernetická bezpečnost je neustálou výzvou, která ovlivňuje každého z nás, a je naší společnou odpovědností tuto oblast neustále zlepšovat," říká Vladimíra Tesková, spoluzakladatelka, spolumajitelka a COO společnosti TeskaLabs, která je členem aliance All4Cyber.Aliance All4Cyber chce přinášet inovativní pohledy a řešení srozumitelná nejen odborníkům, ale i široké veřejnosti. V rámci svých aktivit plánuje aliance sérii vzdělávacích aktivit, jejichž cílem je osvětlit důležitost a dopady kybernetické bezpečnosti na každodenní život. Členové All4Cyber se rovněž aktivně účastní tematických projektů, jako jsou konference a workshopy, a podporují dialog mezi odborníky, soukromým i veřejným sektorem nebo zájemci z řad široké veřejností.All4Cyber určuje pravidla hryDíky silnému zázemí svých zakládajících členů a širokému spektru dosud realizovaných projektů má All4Cyber unikátní možnost poskytovat vysoce efektivní a na míru přizpůsobená řešení, která reflektují specifické potřeby jak velkých korporací, tak středních i menších podniků. Aliance také hodlá využít své mezinárodní zkušenosti k implementaci best-practice přístupů, které byly úspěšně aplikovány ve více zemích.Aliance nastiňuje dlouhodobou viziAliance All4Cyber vidí kybernetickou bezpečnost jako běh na dlouhou trať. Její členové jsou připraveni neustále sledovat aktuální trendy a reagovat na nejnovější vývoj v oblasti hrozeb i obranných technologií, aby zajistili, že jejich klienti a široká veřejnost jsou co nejlépe informováni a chráněni.„Všichni členové naší aliance si uvědomují rostoucí hrozbu kybernetických útoků a chtějí sdílet své znalosti a zkušenosti, aby pomohli firmám a organizacím v České republice chránit se,“ podotýká Vladimíra Tesková. „Věříme, že právě spolupráce profesionálů je klíčem k úspěšnému boji proti kybernetickým hrozbám,“ uzavírá Vladimíra Tesková.Více informacíPro další informace o alianci All4Cyber, jejích službách a nadcházejících aktivitách navštivte www.all4cyber.cz, LinkedIn, nebo nás kontaktujte na info@all4cyber.cz. O alianci All4CyberAll4Cyber je aliance firem poskytujících řešení v oblasti kybernetické bezpečnosti. Vznikla spojením renomovaných společností: Antesto, CNS, DATASYS, DATRON, IdStory a TeskaLabs. Aliance poskytuje komplexní řešení kybernetické bezpečnosti pro soukromý i veřejný sektor, a to v souladu s platnou legislativou v čele s požadavky nové směrnice NIS2 a ZKB. Aliance se zavázala ke spolupráci, vzájemnému předávání zkušeností a šíření osvěty o komplexním tématu kybernetické bezpečnosti. Členové All4CyberAntestoSpolečnost Antesto byla založena v roce 2014 jako poskytovatel servisních služeb v oblasti ICT a specializovaného softwaru pro finanční poradce. Od roku 2019 se zaměřuje na oblast kybernetické bezpečnosti, která získává v posledních letech větší důležitost v mnoha aspektech podnikání. Firma disponuje specialisty, kteří aktivně sledují nové trendy i produkty v této oblasti a rozšiřují své znalosti tak, aby pomáhali klientům čelit kybernetickým útokům a hrozbám, které na ně v dnešní době mohou čekat. Antesto patří ke zkušeným IT profesionálům v oblastech návrhu řešení a následné implementace automatizovaného bezpečnostního či penetračního testování, pokročilého monitoringu, analýzy síťového provozu či Next Generation Firewallingu (NGFW vč. IPS/IDS).CNSS více než 30 lety zkušeností na evropském a americkém trhu je společnost CNS, a. s., spolehlivým partnerem v oblasti IT služeb a kybernetické bezpečnosti. Specializuje se na outsourcing IT, kybernetickou bezpečnost, implementaci ISMS a ISO norem a vývoj software na zakázku. Více než 20 let také působí na poli šifrování a zabezpečení datových přenosů, a to včetně R&D projektů s předními českými univerzitami. Zaměřuje se především na odvětví zdravotnictví, pro které poskytuje řešení pro zabezpečení citlivých dat pacientů a IT infrastruktury. Působí také ve státní správě, logistice a výrobě. Specializuje se na ISMS, ISO 27001, šifrování a přenosy dat nebo audit kybernetické bezpečnosti.DATASYSDATASYS, přední společnost v oblasti kyberbezpečnosti s více než 30letými zkušenostmi, poskytuje komplexní řešení pro ochranu dat, informací a služeb. Firma nabízí širokou škálu řešení a produktů, které pomáhají zabezpečit IT prostředí, ať už jde o oblast správy logů, SIEM systémů, monitorování bezpečnostních událostí ve službě eSOC, řízení privilegovaných identit a přístupů (PIM/PAM) a dalších aspektů kyberbezpečnosti. Řešení a odborné poradenství DATASYS pomáhají identifikovat bezpečnostní hrozby, posilovat ochranu systémů a splnit legislativní požadavky. Bezpečnostní řešení a služby od DATASYS využívají např. ministerstva, vodárenské, plynárenské a energetické společnosti, nemocnice, průmyslové podniky i obchodní řetězce. DATRONTechnologická společnost DATRON se sídlem v České Lípě působí na trhu už více než 30 let. Specializuje se na vývoj aplikací, síťovou infrastrukturu a vzdělávání v oblasti ICT. DATRON se zaměřuje na kompletní přípravu dodávky IT projektů, od návrhu řešení přes předprodejní podporu až po realizaci. Ve svých pobočkách v České Lípě, Praze, Ostravě a Brně zaměstnává více než 50 odborníků. Společnost působí po celé České republice a na Slovensku. V současnosti dosahuje ročního obratu 1 miliardy Kč.IdStoryIdStory je česká IT firma s globálním dosahem. Vyvíjí vlastní platformu pro Identity & Access Management – IdStory. S více než 16 lety zkušeností v oblasti informačních technologií se společnost stala lídrem na trhu IAM v České republice. Specializuje se na automatizaci správy identit na koncových systémech z jednoho místa. IdStory uchovává informace o všech důležitých událostech a změnách týkajících se životního cyklu identit. Mezi klienty IdStory, které důvěřují profesionálnímu přístupu a inovativním řešením, patří firmy napříč celým segmentem trhu od zdravotnictví přes veřejnou správu a služby až po velké nadnárodní společnosti.TeskaLabs Českou technologickou a vývojářskou společnost TeskaLabs založili v roce 2014 Vladimíra Tesková a Aleš Teska. Firma se dlouhodobě zabývá vývojem pokročilých softwarových produktů pro kybernetickou bezpečnost, jako je log management, SIEM a PKI řešení kybernetické bezpečnosti, které pomáhají firmám plnit vysoké bezpečnostní standardy. Renomé si firma vydobyla také účastí v prestižním globálním akcelerátoru TechStars, kde byla prvním českým startupem nebo dlouholetým úspěšným působením ve Velké Británii. Služby a bezpečnostní řešení od TeskaLabs dnes využívají firmy a instituce napříč odvětvími od velkých mediálních domů přes telekomunikační a energetické společnosti, nemocnice i průmyslové podniky po organizace státní správy. Kontakt pro média:Mariana PohlováPR & media E-mail: mariana@tempusmedia.czwww.tempusmedia.cz 

Čas načtení: 2024-09-25 09:55:00

2024 HP Work Relationship Index odhaluje: uživatelé AI mají zdravější vztah k práci

Palo Alto (Kalifornie) 25. září 2024 (PROTEXT/GlobeNewswire) - Druhá výroční globální studie zjistila, že pracovníci, kteří využívají umělou inteligenci (AI), jsou o 11 bodů spokojenější se svým vztahem k práci oproti těm, kteří ji nepoužívajíNejdůležitější poznatky• Pouze 28 % znalostních pracovníků z různých odvětví po celém světě má zdravý vztah k práci, je to o jeden bod více než v roce 2023• Využívání AI mezi znalostními pracovníky vzrostlo v roce 2024 na 66 % z 38 % v loňském roce; pracovníci, kteří AI používají, jsou o 11 bodů spokojenější se svým vztahem k práci než jejich kolegové, kteří ji nepoužívají• Nejméně dvě třetiny znalostních pracovníků si přeje personalizované pracovní zkušenosti; 87 % z nich by bylo ochotno vzdát se části svého platu, aby je získali• Pouze 44 % vedoucích pracovníků má důvěru ve své lidské dovednosti; ženy ve vedení podniků jsou výrazně sebevědomější než jejich mužské protějškySpolečnost HP Inc. (NYSE:HPQ) dnes zveřejnila druhý ročník HP Work Relationship Index (WRI), komplexní studie, která zkoumá vztah světa k práci. Studie, která zahrnovala 15.600 respondentů napříč průmyslovými odvětvími ve 12 zemích, ukazuje, že práce stále doopravdy nefunguje. K práci má zdravý vztah pouze 28 % znalostních pracovníků, což je ve srovnání s loňskými zjištěními nárůst o jeden bod. Nová zjištění se však zaměřují na dvě možná řešení, jak vztah k práci zlepšit: AI a personalizované pracovní zkušenosti.„Víme, že očekávání zaměstnavatelů i zaměstnanců se vyvíjí, a věříme, že chytré technologie jsou klíčem k uspokojení potřeb dnešních pracovníků,“ řekl Enrique Lores, prezident a CEO společnosti HP Inc. „Budoucnost práce se otevře díky využití síly AI k vytváření řešení a zkušeností, které budou hnací silou růstu podnikání a umožní jednotlivcům dosáhnout osobního a profesního naplnění.“Personalizované pracovní zážitky mohou vést ke zdravějšímu vztahu k práciVe druhém roce studie pokračovala v analýze aspektů vztahu lidí k práci, včetně úlohy práce v jejich životě, jejich dovedností, schopností, nástrojů, pracovních prostor a jejich očekávání od vedení. V tomto roce WRI odhaluje hlavní univerzální potřebu znalostních pracovníků: personalizované pracovní zkušenosti.Nejméně dvě třetiny pracovníků vyjádřily touhu po personalizovaných pracovních zkušenostech, včetně na míru šitých pracovních prostor, přístupu k preferovaným technologiím a flexibilního pracovního prostředí. Tyto zkušenosti jsou klíčové pro zlepšení vztahu k práci a mají pozitivní dopady jak na zaměstnance, tak na podniky:• 64% znalostních pracovníků uvádí, že pokud by práce byla šitá na míru nebo přizpůsobená osobním potřebám a preferencím, do rozvoje své společnosti by investovali více.• 69 % znalostních pracovníků se domnívá, že by to zlepšilo jejich celkovou pohodu.• 68% znalostních pracovníků uvedlo, že by je to motivovalo k tomu, aby u svých současných zaměstnavatelů zůstali déle.Tato touha po personalizaci je tak silná, že 87 % znalostních pracovníků by se kvůli ní bylo ochotno vzdát části svého platu. V průměru by pracovníci byli ochotni vzdát se až 14 % svého platu, přičemž pracovníci z generace Z až 19 %.Umělá inteligence otevírá znalostním pracovníkům nové možnosti, jak si užít práci a zvýšit produktivituVyužití AI mezi znalostními pracovníky se v roce 2024 vyšplhalo na 66 %, zatímco loni to bylo 38 %. Pracovníci, kteří AI využívají, vidí její výhody, včetně zdravějšího vztahu k práci:• 73 % z nich má pocit, že jim AI usnadňuje práci, a téměř 7 z 10 (69 %) si přizpůsobuje používání AI ke zvýšení vlastní produktivity, což naznačuje, že AI by mohla být ingrediencí k otevření personalizovanější pracovní zkušenosti.• 60 % uvádí, že AI hraje klíčovou roli při zlepšování rovnováhy mezi jejich pracovním a soukromým životem.• 68 % respondentů tvrdí, že jim AI otevírá nové možnosti, jak si práci užít.• 73 % respondentů se shoduje v tom, že lepší porozumění AI jim usnadní kariérní postup.Znalostní pracovníci, kteří AI používají, jsou navíc ve svém vztahu k práci spokojenější o 11 bodů než jejich kolegové, kteří tak nečiní. Proto je naléhavě nutné dostat AI do rukou pracovníků co nejdříve, protože u uživatelů, kteří AI nepoužívají, se projevily zvýšené obavy z nahrazení pracovního místa umělou inteligencí – obavy vyjádřilo 37 % z nich, což je 5 bodů více než v loňském roce.Vedoucím pracovníkům podniků chybí sebedůvěra; světlým bodem se stávají vedoucí pracovniceZatímco v celosvětovém měřítku index ukazuje malé změny, země, které zaznamenaly nárůst indexu individuálních pracovních vztahů, zaznamenaly mírné zlepšení v šesti klíčových faktorech zdravého vztahu k práci – především ve faktorech vůdcovství a naplnění. Letošní index odhalil, že důvěra ve vrcholové vedení zůstává rozhodujícím faktorem zdravého vztahu k práci, existuje však nesoulad mezi uznáním důležitosti lidských dovedností (např. všímavost, sebeuvědomění, komunikace, kreativní myšlení, odolnost, empatie, emoční inteligence) a důvěrou vedoucích pracovníků v jejich naplňování:• Zatímco více než 90 % vedoucích uznává přínos empatie, pouze 44 % si je jistých svými lidskými dovednostmi.• Pouze 28 % pracovníků se u svých vedoucích setkává s empatií trvale, přestože 78 % si jí vysoce cení.Letošní průzkum však odhalil světlý bod: ženy vůdkyně. Vedoucí představitelky firem si jsou v průměru o 10 bodů jistější ve svých tvrdých dovednostech (technických, počítačových, prezentačních atd.) a zejména o 13 bodů jistější v lidských dovednostech než jejich mužské protějšky. Důvěra vedoucích představitelek firem v obě dovednosti za poslední rok vzrostla ( o10 bodů v lidských dovednostech, o 4 body v tvrdých dovednostech), zatímco sebedůvěra mužů ve vedoucím postavení v lidských dovednostech stagnovala a v tvrdých dovednostech poklesla (o 3 body).Další informace o HP Work Relationship Index naleznete na webových stránkách WRI a celou zprávu naleznete na stránkách HP Newsroom.MetodikaSpolečnost HP si nechala zpracovat online průzkum, který řídila společnost Edelman Data & Intelligence (DXI). Uskutečnil se v období od 10. května do 21. června 2024 ve 12 zemích: USA, Francii, Indii, Velké Británii, Německu, Španělsku, Austrálii, Japonsku, Mexiku, Brazílii, Kanadě a Indonésii. Společnost HP oslovila celkem 15.600 respondentů – 12.000 znalostních pracovníků (1000 v každé zemi); 2400 osob s rozhodovací pravomocí v oblasti IT (200 v každé zemi); a 1200 vedoucích pracovníků (100 v každé zemi).HP Inc. Vztahy s médiiMediaRelations@hp.com 

Čas načtení: 2025-06-27 17:25:00

Huawei a oboroví partneři dosáhli konsenzu u mobilních sítích založených na umělé inteligenci, které podporují monetizaci zkušeností 5G-A

Šanghaj 27. června 2025 (PROTEXT/PRNewswire) - Na summitu o mobilní umělé inteligenci, který pořádala společnost Huawei během Světového mobilního kongresu (MWC) Šanghaj 2025, se sešli operátoři, partneři z ekosystému umělé inteligence, vědci a oboroví partneři, aby společně diskutovali o trendech v odvětví mobilní umělé inteligence. Dosáhli dvakrát klíčového konsenzu ohledně budoucího vývoje mobilní umělé inteligence: zlepšení zkušeností na uplinku 5G-A je pro rozvoj mobilní umělé inteligence zásadní a synergie sítí a služeb je pro monetizaci zkušeností z mobilní umělé inteligence nezbytná. Zúčastnění byli také svědky slavnostního zahájení projektu GSMA Foundry – mobilní sítě pro prosperující AI. To znamená, že operátoři vstupují do monetizace zkušeností a začínají budovat sítě zaměřené na zkušenosti pro mobilní AI.Synergie ekosystému mobilní umělé inteligence pro prosperující obor mobilní umělé inteligenceWen Ku, prezident Čínské asociace pro komunikační standardy (CCSA), na summitu zdůraznil: "Integrace 5G-A a umělé inteligence je jedním z klíčových směrů vývoje komunikačních sítí. Úsilí by se mělo zaměřit na stanovení standardů, budování integrace inteligentních sítí a podporu společného vývoje prostřednictvím ekosystémů, aby se tak stalo průkopníkem budoucnosti mobilní AI."Během summitu diskutovali průkopníci v oboru ze společností Rokid, MiniMax a Unitree Robotics o tom, jak mohou poskytovatelé služeb AI zaujmout vedoucí postavení z hlediska diferencované konkurence a rychle se chopit nových tržních příležitostí. Agenti AI rozšiřují zkušenosti z interakcí na dotykové obrazovce na multimodální interakce, jako je hlas, video a prostorové výpočty. Kromě toho AI dosahuje vyšších audiovizuálních přenosových (bitových) rychlostí a přesnosti modelů a využívá sítě 5G-A ke snížení latence během interakcí pro efektivnější poskytování služeb. To je zásadní pro bezproblémové poskytování nových služeb, jako jsou ty, které zahrnující interakce v reálném čase, a vysoce kvalitní videohovory s AI, které vyžadují rychlost uplinku (směru odesílaných dat) alespoň 20 Mb/s.Řada řečníků, včetně Zhi-Quan Luo, zahraničního člena Čínské akademie inženýrství a člena Institutu elektrotechnických a elektronických inženýrů (IEEE), zástupců operátorů a společnosti Ookla, se rovněž podělila o své postupy v oblasti optimalizace sítí a o strategické plány pro komplexní využití technologií AI. Umělá inteligence mění podobu mobilních sítí i celého mobilního oboru. Pomáhá operátorům dosáhnout digitální transformace sítí, činností u provozu a údržby a poskytovat diferencované služby pro různá odvětví, čímž podporuje jejich přechod od monetizace provozu k monetizaci podnikání. Na summitu dospěli účastníci ke shodě, že uplink, latence a stabilita jsou nejdůležitějšími faktory při měření schopností sítě pro mobilní umělou inteligenci.GigaBand podporuje vývoj monetizace nadační sítě od mobilního širokopásmového připojení (MBB) k mobilní umělé inteligenciSpolečnost Huawei se jako přední poskytovatel technologií 5G-A podělila o své portfolio řešení GigaBand. Zaváděním sdružování zdrojů vzdušného rozhraní (AIR) a optimalizačního řešiče (Optsolver) pro instrumentaci AIR umožňuje GigaBand hladký vývoj sítě 5G-A pro podporu nových služeb AI. Pomáhá tak operátorům budovat pružné sítě, které se vyznačují zajištěním SLA (dohody o úrovni služeb) a jsou přizpůsobeny diverzifikovaným a diferencovaným službám, jako je živé vysílání, mobilní asistenti AI a cloudové hry. Například nasazení GigaBand v Hongkongu umožnilo sdílení více pásem 4G/5G pro různé záměry poskytování služeb. Takto se dosáhlo až 2,28násobného zvýšení propustnosti 5G při zachování stabilní uživatelské zkušenosti 4G. To bylo pro operátory velkým přínosem, protože se snaží vybudovat efektivní, inteligentní a nízkouhlíkové sítě 5G SA.S pokračující modernizací 5G-A pomocí GigaBand a dalších inovativních technologií, spolu s inovacemi ekosystému spolupráce napříč odvětvími, se mobilní AI vyvíjí v nový motor, který pohání růst příjmů mobilního průmyslu a přináší lidem nový digitální život s všudypřítomnými inteligentními službami.Světový mobilní kongres 2025 se konal od 18. do 20. června v čínské Šanghaji. Během této akce představila společnost Huawei své nejnovější produkty a řešení v hale N1 šanghajského Nového mezinárodního výstaviště (SNIEC).Komerční zavádění technologie 5G-Advanced se v roce 2025 urychlí. Společnost Huawei spolupracuje s globálními operátory, odborníky v oboru a předními tvůrci veřejného mínění. Chce prozkoumat, jak lze inovace v oblasti umělé inteligence využít k přetvoření telekomunikačních služeb, infrastruktury a provozu, aby se vytvořily nové zdroje příjmů a urychlil přechod k inteligentnímu světu.Další informace naleznete na adrese: https://carrier.huawei.com/en/events/mwcs2025Foto -https://mma.prnewswire.com/media/2720602/Industry_education_research_business_representatives_Mobile_AI_Summit.jpg .KONTAKT: yangmingxi1@huawei.com 

Čas načtení: 2024-03-24 18:00:01

Kdy nám společné prožitky spíš škodí

Určitě to znáte: Kamarádka se začne smát tak nakažlivě, až vás to taky rozesměje. Nebo kolega mluví o novém projektu tak nadšeně, že i vás náhle popadne pracovní zápal. Vědec by řekl, že náš mozek je nastaven tak, aby vytvářel sociální spojení a empaticky spolucítil s jinými lidmi. Sdílení prohlubuje zážitky Sdílíme-li s přáteli své běžné aktivity, ať již se jedná o jídlo, nakupování, sledování filmů, nebo náboženský obřad, začneme jim přikládat hlubší význam. V britské studii zjistili, že verbalizované pocity štěstí zvyšují a udržují pohodu účastníků daleko nad rámec pouhého zážitku. Sdílené zkušenosti nás povzbuzují k tomu, abychom si více uvědomovali sami sebe a své pocity. A díky tomu, že své emoce rozpoznáváme a mluvíme o nich, se stávají intenzivnějšími a to náš zážitek umocňuje a pevněji vtiskuje do paměti. Pozitivní sdílené zážitky posilují naše pocity sounáležitosti, smyslu a štěstí. Zvyšují naše sebevědomí a snižují pocity deprese, úzkosti a izolace. Lidé mohou vyhledávat sdílené zkušenosti i proto, že jim poskytují příležitosti ke srovnání svých pohledů na realitu s ostatními. To jim umožňuje vytvořit si společensky uznávané přesvědčení a světonázor. Osamělost, úzkosti a utrpení po koronaviru. Dánský recept na štěstí v období izolace Číst více Proč nás lákají velké skupiny Značná část akcí je na společné prožívání přímo zaměřena. Schválně, šli jste někdy do kina sami? Spousta lidí přímo vyhledává velké skupinové akce. Hudební koncerty, sportovní utkání nebo náboženské obřady nabízejí synchronizaci pohybů, hlasových projevů, pocitů a myšlenek, které posilují skupinovou soudržnost. Lidé se chtějí setkávat s těmi, kdo s nimi sdílejí podobné zázemí, podobně myslí a jednají.  Sice to stálo za houby, ale byli tam kámoši Sdílené prožívání je hodnota, která se dá ekonomicky změřit. Výzkum publikovaný v Journal of Consumer Psychology ukázal, že zákazníci si často vybírají služby nižší kvality, aby byli během aktivity fyzicky blízko svému společníkovi. Dokonce si zvolí i méně kvalitní nabídku v situacích, které nabízejí jen málo příležitostí k interakci, pokud vědí, že později budou mít spoustu příležitostí trávit čas společně (například při dlouhé společné dovolené). Lidé chtějí vzpomínat na svůj zážitek tak, že ho sdíleli s osobami, které znají, a věří, že jejich fyzická blízkost napomůže vytváření jedinečných vzpomínek. Mnoho lidí dokonce předem ví, že vybraný zážitek nebude až tak příjemný, i když ho budou sdílet s někým jiným – a přesto si ho zvolí. Proč? Chtějí si ho pamatovat jako sdílený. Láká vás aktivní dovolená? Na těchto místech si dobrodružství v přírodě maximálně užijete Číst více Hořká čokoláda vám ještě víc zhořkne Vše ale má i odvrácenou stranu. Sdílíme-li nepříjemnou zkušenost, například se společně díváme na špatný film, budeme svůj zážitek vnímat ještě negativněji. Platí to v případě, že s druhou osobou nekomunikujeme. Ve studii provedené na Yaleově univerzitě z roku 2014 účastníci ochutnávali nepříjemně hořkou čokoládu a zdála se jim nechutnější, než když ji jedli sami. Z výzkumů také vyplynulo, že zároveň více přemýšleli o osobě, která s nimi zkušenost sdílí. Zní to trochu překvapivě, protože k vyšší intenzitě prožívání zde dochází navzdory rozdělení pozornosti. Možná je to tím, že ten, kdo s námi sdílí zážitek, se stává jeho součástí. Oba máme pocit, že ten druhý uvažuje stejně jako my. Každý den lidé tráví čas společně, aniž by u toho rozmlouvali. I v této tichosti sdílejí své zkušenosti – tím se pro ně ty dobré zlepšují a špatné zhoršují. Podobná zkušenost zhoršuje porozumění Z výzkumu, který prováděla Annenberg School for Communication, vyplývá, že sdílíme-li s někým podobné životní zkušenosti, může to vést k tomu, že hůře porozumíme jeho pocitům i tomu, co skutečně prožil. Jak je to možné? Místo toho, abychom vnímali nezaujatě, co zrovna prožívá, nám naše minulá zkušenost může vytvořit jisté předsudky a na druhého se začneme dívat zkreslenou optikou. A to právě tehdy, když u nás hledá podporu a chce, abychom mu skutečně naslouchali a pochopili jeho pocity i detaily událostí. Tak tedy, kromě konzumace nechutné čokolády a dalších nepříjemných činností dělejte věci společně. Blízkosti druhých lidí si užívejte třeba i v tichosti. A když u vás někdo bude hledat podporu, buďte vnímaví k jeho pocitům a uvědomte si, že jeho životní zkušenosti jsou jedinečné a můžou se od těch vašich značně lišit. Zdroje: autorský text

Čas načtení: 2024-03-28 13:41:00

Umožněte duální provoz vlaků bez vybavení ETCS a odložte výhradní provoz minimálně o tři roky, vyzývají experti ministra dopravy v otevřeném dopise

Praha 28. března 2024 (PROTEXT) - Žádný jiný stát než Česká republika neplánuje vypnout své stávající zabezpečovací systémyČeská republika při zavádění ETCS postupuje zbytečně rychle, tvrdě a neústupně. Žádný z evropských států neplánuje podobně jako Česká republika přejít kompletně na ETCS do roku 2030. Podobně žádný jiný evropský stát neplánuje vypnout své stávající zabezpečovací systémy, mj. proto, že ETCS není stoprocentně provozně spolehlivé a státy jím ani neplánují pokrýt všechny vedlejší tratě. V neposlední řadě žádný evropský stát nezavádí ETCS přesně podle specifikací ERA (European Rail Agency). Svým přístupem si Česká republika způsobuje zbytečné problémy a zavádění evropského vlakového zabezpečovacího systému výrazně prodražuje o miliardy korun. Expertní tým SPEŽ proto nedávno oslovil ministra dopravy Martina Kupku a v otevřeném dopise ho vyzval k odložení tzv. výhradního provozu ETCS v České republice minimálně o tři roky, na rok 2028. Zároveň žádá, aby byl umožněn souběžný provoz vlaků vybavených i nevybavených systémem ETCS.„Měli jsme možnost vyslechnout si zkušenosti našich kolegů z Rakouska, Německa, Itálie, Maďarska a dalších evropských států i mimo EU s praktickým provozem ETCS na jejich národních tratích. Ze zkušeností vyplývá, že ETCS je zatím provozně nevyzrálý systém s nižší spolehlivostí než dosavadní národní zabezpečovací systémy,“ říká Josef Hendrych, předseda Spolku pro efektivní železnici a bývalý náměstek generálního ředitele Správy železnic. V České republice se zavádí ETCS L2 (Level 2). Ten je ale zatím provozně velmi nespolehlivý a trpí častými výpadky, jak ukázaly zkušenosti s jeho používáním na trati Olomouc – Uničov i nedávný zátěžový test mezi Starým Městem u Uherského Hradiště a Břeclaví. Podobné zkušenosti s ETCS L2 mají i ve Švýcarsku, kde jim podobně jako u nás nasazení tohoto systému na 10 % tratí způsobuje jejich nižší propustnost. Další implementaci Level 2 proto dočasně zastavili.Česká republika plánuje od roku 2025 zavést na vybraných úsecích koridorů tzv. výhradní provoz pod ETCS. Na koridorové tratě včetně nádraží tak nebudou moct vjet lokomotivy nebo hnací vozy, které by nebyly tímto systémem vybaveny. V Německu, Rakousku, Maďarsku ani Itálii, která je se zaváděním ETCS možná nejdále v Evropě, však nic takového neplánují. Ve všech těchto zemích nechávají v provozu i dosavadní národní zabezpečovací systém a tratě provozují v duálním režimu. Důvodem je jednak záloha, ale hlavně to, aby do stanic mohly zajíždět i vlaky, které ETCS vybavené nejsou, a u nichž dovybavení novým mobilním zabezpečovacím zařízením nedává ekonomický smysl. To je důležité zejména u regionálních tratí, které ani v těchto zemích nejsou a nebudou ETCS vybaveny. Kdyby neexistoval duální režim, nemohly by na hlavní koridorové stanice regionální spoje svážet cestující. V České republice však toto nebude možné a regionální vlaky budou muset být vybavené ETCS za desítky miliónů korun jen kvůli vjezdu do koncové stanice.EU chce do roku 2030 převést na silnice 30 % nákladní dopravy. Nákladné vybavování starších hnacích vozidel vozidlovou jednotkou ETCS omezuje menší dopravce, kteří na takto drahé zařízení leckdy nemají dostatek finančních prostředků a kteří na dopravním trhu vyplňují mezery v případech přeprav, o které „velcí“ nemají zájem.Snad nejhorší je ale neústupné prosazování zavádění ETCS přesně podle specifikací tak, jak je spravuje Evropská železniční agentura ERA. Všechny ostatní státy žádají o různé úpravy a výjimky a evropský regulátor jim je při řádném zdůvodnění schvaluje. Třeba v Maďarsku chtějí provozovat ETCS L1 až do rychlosti 300 km/h, přičemž u nás zavádíme L2 proto, že L1 je údajně možné provozovat jen do rychlosti 160 km/h. V Rakousku mají tolerovanou jízdu vozidla bez příjmu signálu GSM-R stanovenu na 40 sekund, u nás je norma 18 sekund. To vede k výrazně vyšším nárokům na pokrytí tratě a vyšším nákladům na telekomunikační infrastrukturu. A zavádění radiového spojení s vlakem pomocí GSM-R je v ČR také rarita – Německo i Rakousko ve velkém využívá sdílení sítí s veřejnými operátory a mají v podstatě stoprocentní pokrytí železniční sítě GSM-R. Problémy s činností ETCS L2 na trati Olomouc – Uničov – Šumperk souvisí také se „špatným“ přihlášením hnacího vozidla do sítě GSM-R. Je zcela nepochopitelné, proč síť GSM-R nedokáže data na vozidlo/z vodidla převzít jakoukoliv stanicí BTS jako je to běžné ve veřejné síti.Ve Finsku zase dosáhli toho, že místo GSM-R běží ETCS na síti TETRA (u nás by mohlo běžet např. na celoplošné síti Pegas provozované ministerstvem vnitra) a do budoucna počítají s komerčními 5G sítěmi. Zcela tak odpadá nutnost budování oddělené telekomunikační infrastruktury. Rakousko, Německo i Norsko požádaly o prodloužení termínů na zavádění ETCS, takže mohou nová zabezpečovací zařízení instalovat jenom tam, kde se to staré dostane na hranici životnosti.„Evropská zkušenost jasně ukazuje, že ETCS je sice moderní zabezpečovací systém, ale jeho neústupné plošné zavádění bez umožnění duálního provozu s hnacími vozidly nevybavenými ETCS, a to ještě před termíny stanovenými EU, je předčasné a hlavně zbytečné. ETCS musí nejdříve stejně jako kterýkoliv jiný systém projít provozním ověřením a úpravami, které zajistí jeho celkovou spolehlivost a efektivitu. Požádali jsme proto ministra dopravy Martina Kupku v otevřeném dopise o umožnění duálního provozu vlaků bez ETCS a o přehodnocení plánovaného výhradního provozu ETCS v České republice,“ uzavírá předseda Spolku pro efektivní železnici Josef Hendrych.O ETCS – ETCS je zkratka pro evropský vlakový zabezpečovací systém (z anglického European Train Control System). Je jednou ze součástí ERTMS. Měl by postupně nahradit cca 20 různých národních systémů vlakových zabezpečovačů, a tak dosáhnout interoperability v železniční dopravě, tj. vedení vlaků po celém území Evropy bez nutnosti výměn hnacích vozidel na hranicích, popřípadě bez nutnosti vybavení hnacích vozidel různými národními systémy. Počítá se s jeho rozšířením především na vysokorychlostních tratích a tranzitních koridorech, do budoucna by měl nahradit všechny stávající národní systémy.O Spolku pro efektivní železnici (SPEŽ) - Spolek pro efektivní železnici vznikl v roce 2013 pod starým názvem Spolek za bezpečnou železnici. Je názorovou a komunikační platformou osob a institucí, kterým není lhostejný osud železnice v České republice. Naším hlavním posláním je podpora věcné diskuse a zprostředkovávání výměny názorů mezi předními odborníky a širokou veřejností na aktuální témata. V diskuzích se soustředíme především na otázky rozvoje bezpečné železniční dopravy jako efektivního a ekologického způsobu přepravy, která patří svým významem mezi klíčové součásti kritické infrastruktury státu. Vysokou odbornost, ale i názorovou rozmanitost garantují osobnosti, které jsou součástí našeho expertního týmu, z nichž všichni mají dlouholeté pracovní či akademické zkušenosti.  

Čas načtení: 2024-05-30 13:00:01

Může vás vyléčit a dát vám život do pořádku, ale můžete s ní také prožít peklo

„V tu chvíli jsem už začínal ztrácet nervy. Ukazovaly se mi hrozné věci, které by neměly existovat. Nemohu je popsat, protože nejsou z této reality. Začal jsem být nesmírně zmatený a dezorientovaný. Začal jsem plakat a křičet: ‚Proč? PROČ? Prosím! Prosím! Prosím…‘ Nikdo nepochopí, co jsem tu noc prožil. Jakákoli forma mučení se střízlivou myslí by byla lepší. Podivné, zvláštní, nadpozemské pocity extrémní intenzity a zloby jsou nekonečně více nepříjemné než cokoli na této dobré zemi… Tato entita či síla si pohrávala s mým tělem, myslí a duší pro nějaké zvrácené potěšení. Viděl jsem věci, které by prostě neměly existovat. Jsou příliš zlé. Naprostá podivnost všeho to ještě zhoršovala. Měl jsem pocit, že jsem udělal velkou, závažnou chybu, když jsem si ten vývar vzal… Nabízí se tedy otázka: Stálo to za to? – Rozhodně ne.“ Takto zní jedna z mála negativních zkušeností s ayahuascou, jak se můžeme dočíst na serveru Erowid.  Jiný konzument této „liány smrti“ popisuje, že málem přišel o duševní zdraví: „Měl jsem pocit, že umírám. Mé tělo bylo těžké a ochablé. Mé ruce a paže vypadaly bledě a příšerně. Byl jsem jako přimražený a cítil jsem strach, který by žádný člověk nikdy neměl cítit. Mé okolí vypadalo, jako bych se ocitl v nějakém domě smrti, a všude kolem mě bylo utrpení. Vizuální obrazy se změnily ve statickou elektřinu a já začal mít pocit, že jsem se zbláznil…“ Dotyčný ve svém svědectví dále uvádí, že se poté čtyři měsíce potýkal s příznaky, které zahrnovaly flashbacky, záchvaty paniky a nespavost. Psychiatr, který měl zkušenosti s psychedelickými drogami, mu diagnostikoval posttraumatickou stresovou poruchu vyvolanou psychedeliky. Jízda se skřítky na DMT kolotoči I tyto hororové zážitky jsou důvodem, proč mnoho šamanů nedoporučuje západním lidem, aby užívali tento mocný nástroj duchovní obrody, který nemá v naší kultuře tradici. Nadto prý má ayahuasca dostupná na Západě s účinky té pravé liány z amazonských džunglí jen málo společného. Nutno však dodat, že i naprostá většina západních uživatelů uvádí pozitivní zkušenosti, které zahrnují jedinečné mystické a uzdravující zážitky. Jeden můj známý opakovaně experimentoval s ayahuascovým nápojem a jeho analogy, které rovněž obsahují „zázračnou“ molekulu DMT, jež je účinnou látkou těchto tripů. Zakoušel přitom jen mírnější účinky, které přirovnal k jízdě na barevném dětském kolotoči se spoustou cingrlátek, která se vám míhají přímo před očima. Točíte se a máte pocit, že kolem vás pobíhají nějací skřítci, hmyzí víly či jiné drobné formy přírodního duchovního života. Užíváte si barevnou show a zdá se vám, že ji pro vás připravili tito drobní tvorové, aby vás svými žertovnými kousky rozveselili. Máte chuť se ze srdce smát čistou radostí, a přitom jako byste cítili soucit těchto bytostí, který se vztahuje k vašemu smutku a těžkému údělu člověka. Ve svých mentálních představách, a někdy i s otevřenýma očima, vidíte zvláštní rostlinné motivy, paví oka, barevné mechanické hračky… a napadají vás myšlenky, které jako by vycházely z hloubi vašeho nitra. Vnímáte své hlubší já. Máte-li otázky, dostanete na ně odpovědi, které pociťujete jako pravdivé, a zároveň víte, že vám pomohou vyřešit vaše problémy. Někdy i vycítíte, co se vám stane v budoucnu.  Nadpozemsky silná psychoterapie Nápoj z ayahuascy může pomoci víc než 20 let psychoterapie. I následující zkušenost pochází z Erowidu: „Trpěl jsem depresemi, úzkostmi a syndromem paniky. Byl jsem velmi tlustý (146 kg). Několikrát jsem se pokusil o sebevraždu. Nikdy jsem nepochopil důvod, stejně tak žádný terapeut nebo psychoanalytik. Několik let dospívání jsem přecházel z jedné kliniky na druhou a někdy pobýval v nemocnicích. Antidepresiva mé utrpení zmírňovala, ale neléčila. V jednom okamžiku jsem se viděl jako dítě, snad čtyřleté nebo pětileté, v jarním dni v parku mého města (Faro). Přistoupilo ke mně mnoho dětí… a začaly mě napadat, nadávaly mi… říkaly, abych z toho místa odešel… Byly to děti v mém věku a starší, moji rodiče si situace nijak nevšímali, mysleli si, že je to dětská hra. Plakal jsem, plakal, a když jsem otevřel oči, všiml jsem si, že křičím, plakal jsem velmi hlasitě, s tváří nasáklou slzami… Tak jsem pochopil, odkud se mé utrpení vzalo a kdy začalo. Mé podvědomí mi říkalo, že jsem nechtěný člověk, že si nezasloužím žít a za to se trestám. Pak křik ustal, pocítil jsem úžasný pocit pohody a klidu, jaký jsem nikdy předtím necítil, a neuvěřitelnou vděčnost za život… Moje rodina o tomto zážitku neví… Faktem je, že lidé žasnou nad mou životní změnou. Ihned po tomto zážitku jsem vyhodil do popelnice všechny léky, cigarety a kokain, které jsem si přinesl s sebou. Více než kdy jindy mám sílu žít. Cítím, že mé tělo, mysl a duše jsou opět sjednoceny a kázeň je mým přítelem… Získal jsem zdraví a zhubl 17 kilo za necelý měsíc. Věřím v Boha, v život a v lidi.“ Psychiatr Michálek: Neléčená deprese může vést k sebevraždě, vánoční svátky jsou kritickým obdobím Číst více Odborníci jsou rozdělení Vědecká komunita je v názoru na používání psychedelik rozdělená na jejich zastánce i odpůrce. Autoři studie Halucinace a halucinogeny: Psychopatologie nebo moudrost? z roku 2023 tvrdí, že západní výzkum halucinací se postupně polarizoval mezi těmi, kdo postulovali jejich psychologický původ, a těmi, kdo chápali jejich původ jako smyslový. Druhý přístup převládl a připravil půdu pro pozdější patologický pohled na halucinace v psychiatrii. Přesto mezi odborníky přibývá těch, kdo připouštějí, že halucinace mohou být také zdrojem poznání. Mohou pomáhat u obtížně léčitelných stavů, jako je užívání návykových látek, úzkost a poruchy nálady. Psychedelika snižují depresi a úzkosti. Mohla by řešit léčbu poruchy příjmu potravy Číst více Mystické zážitky léčí Známý psychiatr českého původu Stanislav Grof ve svých pracích razil pro stavy, které zprostředkovávají halucinogeny, termín holotropní, což doslova znamená směřující k celku. To naznačuje, že naše běžná úroveň vědomí je fragmentární a identifikujeme se jen s malou částí toho, čím skutečně jsme. Základním poznáním, k němuž dospěla většina z těch, kdo si nějaký silnější trip vyzkoušeli, bylo, že náš viditelný svět je „fake“, žijeme v iluzi oddělenosti nebo, chcete-li, v matrixu. Toto prozření může ale také vést ke zborcení základů našeho světa a ztrátě jistot, na které jsme zvyklí. Obsah holotropních zážitků bývá často mystický. Můžeme zakoušet úseky psychologické smrti a znovuzrození, pocit jednoty a identifikace s jinými lidmi, přírodou, vesmírem, Bohem. Může se odkrýt něco, co vypadá jako vzpomínky z jiných inkarnací, můžeme se setkat s mocnými archetypálními postavami, navštívit mytické země, mimozemšťany apod. Kvůli restrikcím spojeným s užíváním halucinogenů vyvinul Grof spolu se svou ženou Christinou systém holotropního dýchání, které má navodit holotropní stavy pomocí vědomého dýchání, sugestivní hudby a soustředěné práce s tělem. Přitom dochází k mobilizaci hluboké vnitřní inteligence, která řídí proces uzdravování a transformace. Mnoho zkušeností je natolik mimořádných, že je nelze vysvětlit materialistickým přístupem k realitě. K uzdravení dochází díky tomu, že pacient začne vnímat věci v mystické perspektivě. Například sebevražednou tendenci lze vnímat jako zkreslenou a nerozpoznanou touhu po transcendenci – tedy zkušenosti mystické jednoty týkající se smrti ega a znovuzrození. Takový zážitek nejenom absorbuje destruktivní tendence, ale jedinec se navíc spojí s transpersonálním kontextem, v němž se již sebevražda nejeví jako řešení. Naše biologická smrt neukončí cyklus smrti a znovuzrození vědomí. Něco podobného platí též o závislostech. Stanislav Grof, podobně jako již dříve C. G. Jung, rozpoznal v alkoholismu nesprávně zaměřenou touhu po transcendenci. Nejhlubší motiv pro užívání toxických látek je blažené prožívání nediferencované jednoty. Pijan tedy navštěvuje hospodu ze stejného důvodu jako jiní lidé chodí do kostela. Dodávám k tomu, že halucinogenní látka ibogain dokáže kromě zprostředkování transcendentálního zážitku zbavit závislého i cravingu, tedy fyzické touhy po droze. Podobnou zkušenost uvádějí i uživatelé ayahuascy. Odvaha mít se rád Na závěr ještě jeden pozitivní zážitek z Erowidu, který končí poznáním, k němuž uživatel ayahuascy dospěl: „Vzpomínám si, že jsem měl pocit, jako by mi nějaký otec říkal něco velmi důležitého. Začal jsem plakat. ,Věř jen sobě. Důvěřuj jen sobě, protože to je vše, co existuje.‘ Cítil jsem, jak mnou proudí láska. Napadlo mě mnoho myšlenek o odvaze. Vzpomínám si, jak jsem přemýšlel o tom, jak moc je potřeba mít rád sám sebe, a plakal jsem, protože jsem tu odvahu konečně našel… Začal jsem chápat, že prvním krokem ke změně světa je mít rád sám sebe. To je vše, co po vás kdokoli může chtít, a je to něco, co vám nikdo nemůže vzít.“ Zdroj: autorský článek  KAM DÁL: Cestovatel časem varoval před událostmi dalších měsíců: Problémy z Ameriky, ale i mluvící draci

Čas načtení: 2024-10-25 13:00:00

Asseco představuje širokou škálu inovací v rámci své mezinárodní skupiny

Praha 25. října 2024 (PROTEXT) - Ve dnech 24. – 25. října se uskutečnila v Madridu mezinárodní tisková konference Asseco Group Product Review. Jednalo se již o pátý ročník této významné mezinárodní tiskové konference zaměřené na nejdůležitější obchodní a IT média ze zemí, ve kterých společnost Asseco působí. Od zlepšování zákaznické zkušenosti až po analýzu regálů v obchodech. Od chytrých platebních služeb po inteligentní boty. Asseco představilo inovativní projekty v oblasti cloudu a umělé inteligence (AI), které byly realizovány pro klienty mimo jiné v Polsku, Španělsku, Srbsku a na Slovensku.Skupina Asseco je federací společností působících v 62 zemích světa. Skupina je vedena společností Asseco Poland, která je lídrem digitalizace v Polsku. Počátky její mezinárodní expanze sahají do roku 2004, kdy společnost vstoupila na varšavskou burzu (WSE) a získané prostředky investovala na trzích střední Evropy. Následně skupina Asseco rozšířila svou činnost v západní Evropě, jihovýchodní Evropě a Skandinávii. V roce 2010 začala skupina působit v Izraeli a ve Spojených státech, což souviselo s akvizicí skupiny Formula Systems. V následujících letech vstoupila na trhy v Africe a v portugalsky mluvících zemích.Od roku 2004 Asseco uskutečnilo 140 akvizic, čímž upevnilo svou pozici mezi výrobci softwaru, který podporuje nejdůležitější obchodní procesy společností v klíčových ekonomických sektorech. Dnes se společnost soustředí na probíhající projekty a rozvoj inovací, v nichž hrají důležitou roli umělá inteligence a cloud.„V současné době celý svět hovoří o umělé inteligenci. Ve skupině Asseco implementujeme AI do řešení, která nabízíme našim klientům, ale také neustále hledáme nové nápady, jak tuto technologii využít. Projekty, které realizujeme, ukazují, že existuje mnoho oblastí, kde může AI přinést hmatatelné přínosy. Řešení, která jsou úspěšná na místních trzích, jsou poté nabízena společnostem v dalších zemích. Spolupráce mezi společnostmi skupiny Asseco, výměna znalostí a zkušeností znamená, že náš software podporuje organizace v 62 zemích na 6 kontinentech, na což jsme nesmírně hrdí,“ říká Adam Góral, předseda představenstva Asseco Poland.„Umělá inteligence umožňuje zlepšit výkon mnoha úkonů, eliminovat chyby nebo odstraňovat úzká místa. Nemusí to znamenat revoluční změny v organizaci. Inteligentní algoritmy stojí za to využít nejdříve k optimalizaci jednotlivých obchodních procesů. To může zahrnovat například zefektivnění práce s elektronickými dokumenty nebo zvýšení efektivity obchodníků v maloobchodním sektoru,“ vysvětluje Rafał Kozłowski, předseda představenstva Asseco Enterprise Solutions.Informační systém pro Úřad veřejného zdravotnictví v clouduTým Asseco Central Europe byl od počátku zodpovědný za implementaci prvního slovenského řešení technologicky postaveného na cloudové infrastruktuře v tomto rozsahu. Projekt integroval Úřad veřejného zdravotnictví Slovenské republiky (ÚVZ SR) a 36 regionálních úřadů veřejného zdravotnictví (RÚVZ), které poskytují centralizované služby pro veřejnost Slovenské republiky. Nový cloudový systém má 15 integrovaných modulů pokrývajících všechny aspekty veřejného zdraví včetně epidemiologie, státního zdravotního dozoru, radiační ochrany, kontroly a ochrany zdravé výživy, ověřování odborné způsobilosti, kosmetických přípravků, hygieny životního prostředí a dalších.AI analyzuje regály v obchodechSoftware vyvinutý společností Asseco Business Solutions je příkladem využití technologie rozpoznávání obrazu v maloobchodním průmyslu, což významně zkracuje pracovní dobu obchodníků. Nástroj zajišťuje, že uspořádání obsahu zboží na regálu a vše na něm (včetně reklamních štítků), odpovídají pokynům obchodu a výrobce. Aplikace od Asseco Business Solutions navíc připravuje návrhy pro obchodníka ohledně vystavení zboží nebo objednání konkrétního sortimentu. Výsledky jsou generovány v reálném čase a uživatel si je může přečíst na smartphonu nebo tabletu během inspekční návštěvy obchodu.Asistent pro speciální úkolyAsseco AI Assistant je výkonná platforma, která podporuje procesy v oblastech zákaznického servisu, vymáhání pohledávek, reklamací, prodeje nebo projektového a plánovacího řízení. Řešení lze implementovat v mobilní aplikaci, komunikátoru, na webových stránkách i v kontaktním centru. Využití umělé inteligence v Asseco AI Assistant umožňuje přirozený kontakt prostřednictvím hlasových a textových kanálů a přípravu kontextových odpovědí. Řešení umožňuje vytvářet složité scénáře pomocí intuitivního grafického průvodce. Platforma generuje podrobné zprávy o konverzacích, efektivitě procesů a interakcích uživatelů, což umožňuje analýzu a optimalizaci obchodních aktivit. Nástroj je úspěšně využíván společnostmi ve finančním a zdravotnickém průmyslu.Umělá inteligence kontroluje dodržování předpisů DORA v družstevních bankáchNařízení DORA vyžaduje, aby banky zajistily komplexní provozní odolnost. To znamená, že musí mít schopnost předvídat, předcházet a reagovat na jakékoli narušení, které by ovlivnilo kontinuitu podnikání. To vyžaduje, aby banky ověřily, zda splňují požadavky nového nařízení, což představuje velké množství práce. Aplikace DORA.ai, která využívá generativní umělou inteligenci, pomáhá družstevním bankám ověřit nesoulad mezi interní dokumentací a požadavky regulátora strukturovaným způsobem. Základem aplikace DORA.ai jsou dokumenty banky, které analyzuje AI engine, aby nalezl záznamy potvrzující soulad s regulačními požadavky. V případě nedostatků může organizace použít předpřipravené šablony dokumentů a konzultovat je s odborníky Asseco.Platby podporované umělou inteligencíUmělá inteligence podporuje platební služby ve všech fázích jejich poskytování. Projekty realizované týmem španělské společnosti Necomplus, která je součástí Asseco South Eastern Europe (část skupiny Asseco), zahrnují širokou škálu řešení pro zlepšení zákaznické zkušenosti s platbami, jako jsou chatboti, virtuální asistenti a inteligentní úložiště. Necomplus nabízí jazykové modely na míru potřebám společností nabízejících platební služby. To jim umožňuje ušetřit čas a prostředky potřebné k trénování vlastního modelu a zaměřit se na vývoj aplikací pro koncové uživatele.Hyperpersonalizace zákaznické zkušenostiSpolečnost Things Solver, která je součástí skupiny Asseco South Eastern Europe, vytvořila platformu pro zlepšení zákaznické zkušenosti kupujících. Řešení AI Recommender vyvíjí přizpůsobené produktové doporučení, vytváří personalizované marketingové kampaně a připravuje zákaznické informace na podporu prodejního týmu. Klíčové funkce zahrnují segmentaci na základě AI, sdílení dynamického obsahu a možnost prodeje dalších produktů a služeb (cross-sell) na všech kontaktních místech. AI Recommender nejen zvyšuje míru konverze až o 30 %, ale také významně zlepšuje angažovanost a spokojenost zákazníků. Asseco Central Europe, a.s. patří mezi nejsilnější softwarové domy ve střední a východní Evropě. Působí v České republice, na Slovensku, v Maďarsku, Německu, Rakousku, Švýcarsku a Polsku. Součástí skupiny Asseco CE jsou i další firmy s IT zaměřením. Společnost realizuje náročné projekty pro komerční sféru, státní správu a samosprávu, postavené na dlouholetých zkušenostech s rozsáhlými projekty softwarových řešení na míru, při kterých klade silný důraz na podporu strategických záměrů svých klientů. Při své činnosti uplatňuje standardy certifikátů, které jsou základem pro kvalitu vyvíjených řešení. Celá skupina Asseco CE v současné době zaměstnává více než 3000 lidí. Asseco Central Europe je součástí mezinárodní skupiny Asseco. Více informací naleznete na www.asseco.com/ce.  

Čas načtení: 2025-05-13 08:29:00

Konference Unicorn University Open: Budoucnost vzdělávání v éře umělé inteligence

Praha 13. května 2025 (PROTEXT) - Jak umělá inteligence mění svět vzdělávání? A jak ji využít jako spojence, který rozvíjí lidský potenciál, nikoli jako nástroj, který ho nahrazuje? Právě těmto otázkám se věnuje další ročník konference Unicorn University Open nesoucí název AI jako partner, nikoli náhrada. Inspirativní přednášky povedou odborníci z oblasti technologií, vzdělávání a vývoje AI nástrojů, kteří nabídnou praktické ukázky a přístupy k využívání umělé inteligence ve výuce a zaměří se především na její roli jako podpůrného nástroje. Konference proběhne 16. května od 9:30 hodin v prostorách vysoké školy nebo online a je zdarma.„Letošní jarní konference reaguje na aktuální diskuzi o roli umělé inteligence ve vzdělávání. Naší ambicí je ukázat, že technologie nejsou hrozbou, ale příležitostí – pokud s nimi umíme správně zacházet,“ říká prof. Ing. Jan Čadil, Ph.D., rektor Unicorn Vysoké školy, a dodává: „Připravili jsme přednášky a panelové diskuze s odborníky, kteří představí roli AI jako podpůrného nástroje, který pomáhá individualizovat výuku, rozvíjet kreativitu a efektivně budovat kompetence potřebné pro 21. století. A kteří se také nebojí kriticky i konstruktivně mluvit o tom, jak AI může obohatit výuku, aniž by potlačila to nejdůležitější – lidský přístup.“Na konferenci vystoupí:Jakub Haláček (Unicorn AI Research Center) vystudoval teoretickou fyziku na MFF UK, deset let působil jako učitel fyziky a matematiky na gymnáziu, kde zároveň koučoval robotické týmy, vytvářel IT strategie škol a vedl STEM programy. V současnosti se zaměřuje na výzkum a rozvoj umělé inteligence, kterou chápe jako klíčový nástroj pro budoucnost vzdělávání i společnosti. Jeho zkušenost propojuje hlubokou znalost učitelské praxe s inovacemi v oblasti technologií. V současnosti zastává pozici ředitele Unicorn AI Research Center, kde se věnuje výzkumu v oblasti umělé inteligence a podílí se na její implementaci v rámci vývoje produktů.Lucie Malá (Legitas) působí jako právnička v advokátní kanceláři Legitas, jež spoluzaložila Českou asociaci umělé inteligence. Zaměřuje se na právní aspekty moderních technologií, zejména AI a kyberbezpečnost. Na nizozemské Tilburg University se věnuje právnímu výzkumu generativních modelů. Zajímá ji, jak vytvořit bezpečný a odpovědný rámec pro využívání nových technologií v každodenním životě i byznysu.Peter Braun ( Technical University of Applied Sciences Würzburg-Schweinfurt ) je profesorem aplikované informatiky, který propojuje akademický svět s praxí moderních IT řešení. Působí na Technické univerzitě aplikovaných věd ve Würzburgu, kde vede bakalářský program informatiky i nový online program softwarového inženýrství. Má za sebou zkušenosti jako spoluzakladatel a technický ředitel start-upů v oblasti mobilních technologií. Ve výzkumu se věnuje architektuře REST pro distribuované aplikace a vývoji softwaru řízeného modely. Aktivně podporuje studenty v získávání mezinárodních zkušeností a propojuje výuku s globálním pohledem na IT sektor.David Hartman (Vice-President for Science and Research - Unicorn University) má více než 15 let zkušeností v oblasti predikce a optimalizace komplexních systémů — od distribuce elektřiny, přes analýzu bezpečnostních rizik v IT až po modelování davového chování nebo výzkum neurodegenerativních onemocnění mozku. Na těchto projektech spolupracoval s řadou firem i zdravotnických zařízení doma i v zahraničí. Ve své práci využívá nestandardní matematické modely a specializuje se na komplexní sítě či intervalové počítání, které pomáhají přesněji předpovídat vývoj dynamických a propojených systémů, jako jsou sociální sítě, internet nebo lidský mozek. V současné době působí jako viceprezident pro vědu a výzkum na Unicorn University a garant nového bakalářského studijního programu Umělá inteligence.Eva Nečasová (AI dětem) spoluzaložila neziskovou organizaci AI dětem, kde má na starosti vizi a obsah. Naplno se věnuje vzdělávání v oblasti technologií se zaměřením na umělou inteligenci.Jakub Kubů (Česká asociace umělé inteligence) má více než 14 let zkušeností v technologických a IT firmách, kde působil jako Sales a Account Manager. V posledních letech se zaměřuje na optimalizaci SAP systémů, cloudová řešení a implementaci umělé inteligence do firemních procesů. V roce 2023 spoluzaložil Českou asociaci umělé inteligence, která si klade za cíl podporovat vzdělávání, sdílení know-how a zodpovědný rozvoj AI napříč společností.Martin Richter (Aignos) spoluzaložil spolek Aignos, který se zaměřuje na vzdělávání a popularizaci témat spojených s umělou inteligencí. Od roku 2021 aktivně přibližuje veřejnosti, jak AI ovlivňuje naši společnost, a podílí se na organizaci osvětových aktivit. Věnuje se také akademickému výzkumu – v rámci doktorského studia na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy zkoumá společenské dopady umělé inteligence. Na stejné fakultě působí jako garant a vyučující předmětu „AI v komunikaci“, kde propojuje technologický vývoj s humanitní perspektivou.Ing. Karel Klatovský (Microsoft) v současné době působí jako manažer vzdělávacích programů ve společnosti Microsoft. Má více než 11 let zkušeností jako učitel a správce sítě na střední škole a gymnáziu v Litoměřicích a na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. Věnuje se přednáškám, psaní článků a webinářům na téma efektivního využívání digitálních technologií ve výuce. Za svůj život napsal více než 20 knih a učebnic pro základní a střední školy se zaměřením zejména na technologie Microsoft a přednášel na konferencích BETT v Londýně, TechED v Amsterdamu či Barceloně. Je držitelem certifikací Microsoft Office Specialist Expert, Microsoft 365 Certified: Enterprise Administrator Expert, Microsoft Certified Educator a Microsoft Certified Trainer. A již přes 10 let píše svůj blog, kde se věnuje právě informačním technologiím ve školství.Ondřej Štefl (Scio) je český podnikatel, vizionář a inovátor, který zásadním způsobem mění tvář českého školství. Po absolvování Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy působil ve vědecké sféře, konkrétně v Československé akademii věd, a věnoval se také pedagogické činnosti na několika pražských školách. V roce 1990 se stal jedním z prvních, kdo otevřel soukromou školu v tehdejším Československu – prestižní gymnázium PORG v Praze. O pět let později založil společnost Scio, která se proslavila zejména testy obecných studijních předpokladů a dalšími nástroji pro měření vzdělávacích výsledků. Dnes Ondřej Šteffl pokračuje ve své misi prostřednictvím sítě soukromých základních a středních ScioŠkol, které kladou důraz na rozvoj klíčových kompetencí a připravují žáky na svět budoucnosti. Ve ScioŠkolách nejde o memorování encyklopedických údajů – ty jsou dnes dostupné na jedno kliknutí. Cílem je vybavit děti dovednostmi a přístupem, které jim umožní uspět ve světě, jehož podoba se teprve formuje.Po přednáškách budou mít zájemci možnost diskuse s jednotlivými řečníky. Ty se budou konat pouze fyzicky v prostorách vysoké školy, odkud bude konference vysílána online. Moderátoři konference budou David Hartman a Ivana Rykrová. Hlavním partnerem konference je společnost Unicorn.Více informací o konferenci, řečnících a možnost zaregistrovat naleznete ZDE. Unicorn Vysoká škola je renomovaná soukromá vysoká škola, která nabízí kvalitní vysokoškolské vzdělání v oblasti informačních technologií, byznysu a datové analýzy. Soustředí se na systematické vzdělávání odborníků v akreditovaných bakalářských a magisterských programech s cílem maximalizace konkurenční výhody pro jejich budoucí uplatnění. Promyšlený vzdělávací systém řádně shrnuje a předává vyvážený komplex znalostí složený ze standardů dobré odvětvové praxe, aplikované výzkumné činnosti, korporátního přístupu a partnerské spolupráce s oborovými leadery.Unicorn Vysoká škola nově nabízí také tzv. mikrocertifikáty, které studujícím nabízí možnost si doplnit kvalifikované vzdělání bez toho, aby museli studovat konkrétní studijní program na vysoké škole. Je to rychlejší a pohodlnější cesta k tomu, jak si zvýšit kvalifikaci a stát se atraktivnější pro zaměstnavatele. Po úspěšném absolvování obdrží mezinárodně uznávaný elektronický certifikát garantovaný Unicorn Vysokou školou. Tento certifikát je přenosný a ověřitelný, což umožňuje jeho držitelům prokázat znalosti a kompetence získané v rámci celoživotního vzdělávání (CŽV).  Zdroj: Unicorn   

Čas načtení: 2025-06-23 07:58:00

České Budějovice hostily regionální akci o digitální transformaci a kyberbezpečnosti

České Budějovice 23. června 2025 (PROTEXT) - Jihočeský vědeckotechnický park se stal místem setkání odborníků, podnikatelů a zástupců institucí při regionální akci s názvem „Digitální transformace a (kyber)bezpečnost“, která nabídla aktuální pohled na vývoj v oblasti kybernetické bezpečnosti a digitální odolnosti firem.Cílem akce bylo představit aktuální trendy, dobré praxe i nejčastější chyby, kterých se české firmy a veřejné organizace dopouštějí v oblasti zabezpečení svých dat a informací. Odborný program probíhal pod vedením moderátorky Terezy Šamanové ze sdružení CzechInno a CyberSecurityHubCZ a přilákal desítky účastníků z podnikové i veřejné sféry.Úvodní slova pronesli zástupci organizátorů a partnerů akce – Lenka Chrobočková za Jihočeský vědeckotechnický park, Marek Blažejovský z Jihočeského centra kybernetické bezpečnosti a Kamila Babušková za Svaz průmyslu a dopravy ČR. Všichni se shodli na tom, že právě regionální spolupráce a sdílení zkušeností jsou klíčem k úspěšné digitální transformaci a zajištění bezpečnosti pro ni potřebných procesů. Firmy čelí rostoucím výzvám. Pomoci má vzdělávání i spolupráce s odborníkyJiří Holoubek ze Svazu průmyslu a dopravy ČR ve svém příspěvku představil aktuální data o stavu kyberbezpečnosti v českých firmách. Poukázal na to, že ačkoliv si podniky důležitost kybernetické ochrany uvědomují, často narážejí na nedostatek odborníků a znalostí v této oblasti a nebo kyberbezpečnosti nepřikládají dostatečný význam – dokud neproběhne první bezpečnostní incident.Jedním z hlavních bodů programu byla odborná panelová diskuse pod hlavičkou EDIH Cybersecurity Innovation Hub, která představila různé pohledy na to, co všechno ovlivňuje bezpečnostní situaci ve firmách a organizacích. Panel propojující akademickou, inovační i legislativní perspektivu nabídnul tři výrazné příspěvky od expertů zapojených do evropského digitálního inovačního hubu pro kyberbezpečnost a nabídl konstruktivní řešení bezpečnostních problémů, s kterými se české firmy i veřejné organizace setkávají při svém každodenním působení – a to formou využití bezúplatných služeb tohoto projektu.Martin Jírovec z Fakulty informačních technologií VUT v Brně se zaměřil na roli umělé inteligence v kyberbezpečnosti. Ve svém vystoupení s názvem „AI v kyberbezpečnosti: hrozba nebo pomocník?“ upozornil na to, že AI může být na jedné straně mocným nástrojem pro detekci anomálií, prediktivní analýzy a automatizaci obranných mechanismů, ale zároveň představuje potenciální riziko, pokud ji útočníci využijí k obcházení tradičních bezpečnostních opatření. Zdůraznil proto nutnost kritického přístupu a kontinuálního vzdělávání v této oblasti.Jakub Čegan z CyberSecurityHubCZ se podělil o zkušenosti s praktickým školením kyberbezpečnostních týmů prostřednictvím platformy CyberRangeCZ. Jeho příspěvek nesl výstižný název „Těžko na cvičišti, lehko na bojišti“ a představil simulační prostředí, kde si firmy mohou nanečisto vyzkoušet reakci na kybernetický útok. „Cvičení pomáhá nejen odhalit slabiny technické infrastruktury, ale také otestovat komunikaci a rozhodovací procesy v krizových situacích,“ uvedl Jakub Čegan a vyzdvihl přínos těchto simulací pro reálnou připravenost organizací.Václav Stupka, rovněž z CyberSecurityHubCZ, se ve svém vystoupení zaměřil na nové legislativní požadavky v oblasti informační bezpečnosti. Upozornil na blížící se účinnost národní legislativy implementující směrnici NIS2 a na další zejména evropské předpisy, které významně zvyšují nároky na řízení kybernetické bezpečnosti ve firmách a veřejných institucích. Zdůraznil, že nejde jen o formální naplnění zákona, ale především o systematické budování odolnosti vůči hrozbám. Poskytl také konkrétní rady, kde hledat informace a jak se na nové povinnosti připravit. Praktické zkušenosti z podniků: bezpečnost se řeší každý denV druhé části programu zazněly příklady z praxe. Oksana Jandová z Technicoat Czech republic, s.r.o. sdílela zkušenosti s implementací bezpečnostních opatření, které firma zavedla po reálné konfrontaci s kybernetickými riziky. Miroslav Kuric ze Siemens Česká republika hovořil o propojení IT a OT bezpečnosti ve výrobním prostředí.Diskuse ukázala, že potřeby malých a středních podniků v oblasti kyberbezpečnosti jsou velmi specifické a vyžadují cílenou podporu. Akce proto sloužila také jako platforma pro budoucí spolupráci mezi malými a středními podniky, velkými firmami, akademickou sférou a veřejnými institucemi. Toto propojení komentuje členka vedení a ředitelka komunikace Českých Radiokomunikací, a.s. jako hlavního odborného partnera akce Anna Tůmová:“Nejenom veřejné instituce, akademická sféra, ale i malé a střední podniky jsou dnes čím dál častějším cílem kybernetických útoků, přesto často nemají dostatečné kapacity ani odborné znalosti, jak se účinně bránit. Právě proto v Českých Radiokomunikacích aktivně spolupracujeme s tímto segmentem – nabízíme jim nejen naše technologické know-how, ale také poradenství a školení. Chceme, aby i menší firmy měly přístup k profesionálním a dostupným řešením, která jim pomohou chránit jejich data, systémy i zákazníky.“Závěr akce patřil neformální diskusi a navazování kontaktů, v jehož rámci účastníci sdíleli své zkušenosti a možnosti zapojení do národních i evropských iniciativ na podporu kybernetické odolnosti. Série akcí Digitální transformace a (kyber)bezpečnost je zasazena do kontextu osvětových aktivit EDIH Cybersecurity Innovation Hub, který je jedním ze šesti Evropských center pro digitální inovace (EDIH) fungujících v Česku a mezi nimi jediným se specializací na oblast kyberbezpečnosti. Osvětové aktivity I další služby EDIH Cybersecurity Innovation Hub jsou poskytovány s podporou Evropské unie z programu Digitální Evropa a z Národního plánu obnovy.Koordinátorem projektu je univerzitní institut CyberSecurityHubCZ a jedním z partnerů sdružení CzechInno, dalšími partnery jsou České vysoké učení technické v Praze, Masarykova univerzita, Vysoké učení technické v Brně, Regionální hospodářská komora Brno, Network Security Monitoring Cluster, Industry Cluster 4.0 a Technologické centrum Praha.Partnery pro organizaci jihočeské regionální akce se stali Svaz průmyslu a dopravy ČR, Jihočeský vědeckotechnický park, Jihočeský DigiHub a platforma Budějovice.ai. Odborným partnerem celé série jsou České Radiokomunikace. Zdroj: CzechInno  

Čas načtení: 2020-02-12 20:24:31

Jak překonat stydlivost? Umíte navazovat nové kontakty, nebo jste spíš plaší?

Nina Deissler, Jak překonat stydlivost, ostych a nesmělost. Cesta ke zdravému sebevědomí. Grada 2020. Ukázka zde Často slýchám, že jsem extrovert; patřím charakterově mezi průbojnější typy, které i v cizím prostředí rozproudí konverzaci a seznámí neznámé lidi, kteří by za běžné situace neměli důvod si ostatní pouštět k tělu. Proč jsem si tedy vybrala tuto publikaci? Upřímně, byl to úmysl, abych lépe porozuměla ostýchavým lidem, čím si procházejí. Jenže jsem dostala víc. Člověk totiž není celý život stejným jedincem. Vyvíjí se. Jednotlivé životní fáze a pozitivní i negativní zkušenosti ho mění. Učí ho, jak přistupovat k okolí a jak jednat s lidmi. Někdy i dobře nakročený extrovert se uzavře do ulity vyděšeného jedince, který se drží stranou, aby neobdržel další kruté rány za své neúspěchy. Jenže ono je to hlavně „v hlavě“. Upřímně nemám ráda knižní rádce, které „zaručují“, že po přečtení dané publikace se váš život docela změní. Tak nějak v pozadí svých myšlenkových pochodů s úsměvem vidím Bridget Jones, jak hází do koše jednu rádoby rádcovskou publikaci za druhou. A tohle přesně Stydlivost, ostych a nesmělost není! Když kolegové na stole v kanceláři uviděli tuto knihu, ptali se mě, proč ji čtu? A já si uvědomila, že s každou další stránkou je to z jiného důvodu, než jsem si původně plánovala: opravdu mě uchvátila. A to proto, že jsem v ní nalezla jedno ze svých dávno zapomenutých já. Období dospívání a mládí. Tehdy jsem ke světu nejprve přistupovala a poté už jen chtěla přistupovat s otevřenou náručí a přinést do všeho nový impuls, ale po několika negativních  zkušenostech jsem to vzdala. Probudilo to ve mně vzpomínky na emocionální zranění, se kterými jsem cítila potřebu se právě díky této knížce vyrovnat. Mladý člověk je obzvláště citlivý na negativní ostrou zpětnou vazbu a já jsem s ní skutečně tehdy neuměla pracovat. Autorka knihy nabízí lidem, kteří buď jsou již stydliví a plaší od narození, nebo je k tomu svedli různé situace a okolnosti, techniku tak zvanou NLP (neurolingvistické programování). Tato technika vychází z předpokladu, že lidé nejsou neurotičtí, potrhlí nebo deprimovaní, ale že se vždy snaží získat to nejlepší z možností, které se jim nabízejí. „Fungují ve svém „modelu světa“, který se skládá z toho, co se naučili o sobě a o světě, a jak to, co vnímají, interpretují. Každý člověk má v hlavě svůj individuální model světa, jakousi „vnitřní mapu“, který se liší od světů jiných lidí. Ve vašem modelu světa jsou důležité různé věci podle toho, kde a jak jste vyrůstali… (27) Naše podvědomí chce zajistit, abychom se vždy cítili v bezpečí. Často se dostává do konfliktu s naším mozkem, protože nemáme jen jednu část mozku společnou se všemi bytostmi („plazí“ mozek). Krom této, která řídí naše podvědomí se postupem evoluce vyvinul ještě emocionální savčí mozek, který má na starosti smích a pláč, euforii a depresi, a také myslící lidský mozek, díky němuž myslíme a pamatujeme si. Tyto oblasti spolu vzájemně komunikují a může mezi nimi nastat konflikt. „Východiskem proto není, abyste bojovali se svým strachem, protože pak byste vlastně sváděli bitvu sami se sebou.“ (34) Stavěli bychom se tak proti plazí části mozku, která chrání naše bezpečí, ale také proti „savčímu“ mozku, který má „hromadu důkazů o tom, že svět venku je nebezpečný“. Ale lze vždy spoléhat na tyto důkazy? Často za nimi stojí je obyčejná dogmata, která se v průběhu času stala realitou. Zkusme to na běžném příběhu ze života. Například volba partnera. Znám dívku, která se ostýchala seznamovat, a pokud už mělo dojít k nějakému rande, vždy si volila muže, kteří u nás v okolí vyvolávali otázku: proč? Vždyť má na víc! Ale pravdou je, že častokrát v dětství od staršího sourozence slýchala, že je ošklivá, a od otce, že je neschopná. Pokud člověk roste s těmito pocity, přijme je jako fakt. Všichni jsme viděli, že je hezká a velmi šikovná, ale neprůbojná. Není divu! Pod takovým tlakem životních zkušeností se bála prosadit. Na základě těchto zkušeností se nějak stavíme k sobě a k okolí. Máme určitá hodnocení, názory a to, co považujeme za pravdy. Ale jak hodně je to skutečné? Nejsou to jen jakási „dogmata“? Negativní dogmata často začínají slovy: „Já prostě neumím…, Já prostě nejsem…, Pořád (nebo nikdy) se mi (ne) stává…, Pro mě není…, Pořád mám… A všechna nám akorát brání vyjít ze své ulity. Zkuste třeba první základní cvičení. Vzpomeňte si na chvíle, kdy se stydíte. Co v daných chvílích neumíte? Možná neumíte někoho oslovit, jestliže se vám líbí? Nebo se na toho člověka neumíte ani usmát? Možná se neumíte prosadit? Nebo neumíte mluvit před ostatními? Napište si na papír, co všechno v dané chvíli vnímáte, že „neumíte“. A pak vezměte jeden příklad za druhým a za „neumím“ dosaďte „nechci“. Vnímáte ten rozdíl? „A teď – nebojte se toho – se sami sebe zcela upřímně zeptejte, jestli v tom není i špetka pravdy. Pokud například máte zdravé oči, a přesto „neumíte“ opětovat oční kontakt, nejde tu přece o vaši schopnost dívat se, ale o to, že v hlavě se vám honí všechny možné myšlenky, které vám říkají: „Nedělej to.“ A vy se rozhodnete, že to neuděláte. To je důležitý bod: Rozhodli jste se vy. (42) Děláme to, co v tu chvíli považujeme za bezpečnější. Přece máme dostatek důkazů, že naše rozhodnutí je lepší! Dostatek? Opravdu? Pusťte se do hledání nových důkazů! Vrátím se třeba k bývalé kolegyni z práce: ano, byly to často opakované sebevědomí podrývající věty. Ale tyto důkazy poskytli jen dva lidé. Zkuste naslouchat i těm ostatním. Udělejte čáru za těmito negativními zkušenostmi a řekněte si, ok, tak a teď nanovo: schválně, jaké zkušenosti přijdou teď? Tato publikace mě nepřestává bavit. Ona je opravdu určená všem! Možná to autorka ani tak nezamýšlela, ale já v ní nalézám sebe a okolí a uvědomuji si, jak ty jednotlivé vrstvy vytváří tolik nuancí, které vás mohou popostrčit, nebo zbrzdit ve šťastném životě. Vlastně jsem si celou dobu myslela, že si „to uvědomuji“, ale po pravdě se u každé kapitoly zastavím a řeknu si: to je fakt, takhle jsem na to doposud nenahlížela. Stručně tedy ještě, co naleznete v knížce: cvičení proti nesmělému chování a myšlení, jak si najít pravé přátele, pomůže vám se zvyšováním sebevědomí. Pro ty, kteří by se rádi seznámili i kroky ohledně flirtování. Hodně důležité považuji, jak  zvládat kritické situace, které bývají v životě jedním z  nejtěžších kroků. Osobně to považuji za jeden nejdůležitějších kroků dospělosti. Zvládnout kritiku s určitým nadhledem a třeba ji v rozhovoru převést i do humorné polohy, aby se pročistila atmosféra. Ona totiž není kritika jako kritika. Někdo chce konstruktivně pomoci, a jiný si jen vylít vztek. Tu první přijímám a tu druhou zlehka převedu do přátelské ironie a jsem moc ráda, když se mi podaří vzteklounovi uvolnit mimické svaly do úsměvu. MB

Čas načtení: 2020-02-06 12:42:55

Jan Čep: Meditace (ukázka z knihy)

Eseje Jana Čepa, které jsou editovány v této knize, jsou jedním z badatelských objevů Jana Zatloukala, který se ve francouzských archivech pokoušel dohledat prameny k Čepovu exilovému období. Tento katolický spisovatel patří k nejvýznamnějším českým meziválečným prozaikům, o jeho osudech exulanta však máme zprávy stále ještě neúplné a pramenně nedostatečně podložené. Pramenný konvolut „Meditací“ zahrnuje Čepovy úvahy nad podstatnými otázkami lidské existence, ohrožením moderního člověka dějinným vývojem, ideologiemi a nivelizací hodnot, konzumní společností. Tyto existenciálně pojaté eseje navazují na výbory O lidský svět (1953), Samomluvy a rozhovory (1959), Malé řeči sváteční (1959), jež byly v průběhu padesátých let publikovány samotným autorem převážně v exilovém nakladatelství Křesťanské akademie v Římě. Zároveň předjímají autobiografické eseje, otištěné ve svazku Poutník na zemi (1965). Některé z nich – v zásadě však v nepatrném množství – byly do knihy Poutník na zemi rovněž zakomponovány. Rozsáhlý soubor však ponejvíce obsahuje dosud neznámé a nepublikované eseje. Většina z nich totiž nebyla otištěna časopisecky (v exilových revuích Nový život či Svědectví) a ani se neocitla v knižním vydání Poutníka na zemi; byla pouze jednorázově uveřejněna při rozhlasovém vysílání Radia Svobodná Evropa. Pro současného čtenáře jsou tedy tyto texty naprosto nedostupné; a jedním z cílů naší edice je vyplnění vzniklé mezery v Čepově esejistice. Očekáváme, že kniha výrazně promění čtenářské i badatelské povědomí o období emigrace v Čepově životě a díle a může také významně přispět k poznání životního a pracovního rytmu v Rádiu Svobodná Evropa. Kulturní program „Meditací“, nazývaný v RFE též „Úvahami časovými a nadčasovými“ totiž spolu s tzv. „Knihou týdne“ představoval podstatnou část Čepova pracovního úvazku. Kriticky zpracovaná edice, v níž je provedena kolace s časopiseckými otisky i s možnými textovými ekvivalenty v tištěných „meditacích“ Poutníka na zemi, obsahuje i komentáře ke každé jednotlivé eseji. V nich je poukázáno na tematické návraty a variace, které prostupují celou Čepovou esejistiku a jež budují mezitextové vazby jednak směrem k meziválečné esejistice Rozptýlených paprsků a Umění a milosti, jednak k exilové esejistice Samomluv a rozhovorů a Poutníka na zemi.    Ukázka z knihy: O VYKOUPENÍ Z ÚZKOSTI Žádný člověk nerozhoduje o své existenci před svým narozením; žádný člověk si ji nedává sám. Když si ji začíná uvědomovat, když se nad ní začíná zamýšlet, je pro něho už skutečností, kterou nemůže vzít zpět.             Prvním zdravým hnutím člověka není ostatně obrátit se proti ní, chtít se jí zbavit. Děti jsou takřka vnořeny do života jako do živlu blahodárného, objevují svět a samy sebe v šťastném úžase, i když jejich vůle nebo svévole naráží vzápětí na překážky, které je ponoukají ke vzpouře a ke vzdoru. I když prožívají první zkušenosti lidského hoře, kterému ještě neumějí dát jméno.             Každý z nás se rodí s jistými tělesnými a duševními vlastnostmi, o kterých sám nerozhodl; rodí se do jisté společenské a historické situace, kterou si nezvolil. Jeho osobní bytí však není s těmito zděděnými a danými skutečnostmi zcela ztotožněno, není jimi úplně vyčerpáno a zajato. Jsou mu spíše dány jako látka, z které má něco vytvořit vlastním poznáním a vlastní vůlí. Je ovšem možno více méně podlehnout neblahým přirozeným náklonnostem, dát se jimi nést nebo vléci bez odporu a bez zápasu. Lidé přibližně stejně nadaní – ale jak tady najít nějakou společnou míru? – nevytvoří vždycky dílo stejných rozměrů a stejné hodnoty. Na druhé straně však nejsou odsouzeni ani dva bratří, obdaření nebo obtížení stejným rodovým dědictvím, aby byly jejich život a jejich dílo jenom dvojím vydáním stejného tvaru, nějaké stejné životní formule. Svobodná tvorba každého člověka ovšem předpokládá, že jsme byli nejprve ochotni něco přijmout, a že jsme to přijali s láskou. Sama naše svoboda je darem, závazkem, povoláním. Rozšiřuje se a prohlubuje tím víc, čím zůstává věrnější svému původu, o čím větší účast se dovede podílet na svobodě absolutní, která je totožná s vůlí Tvůrcovou.             Je však zároveň v povaze lidské svobody, že může zaujmout postoj záporný, hledat jakési absolutno sama v sobě. Jakmile jsem sám nerozhodl o tom, chci-li být nebo ne, mohu dojít až k zvrácenému přesvědčení, že zcela projevím a uhájím svou svobodu jenom tehdy, když odmítnu život, který jsem si sám nedal, – když zničím sám sebe z chladného uvážení a rozhodnutí, jako například Kyrilov z Dostojevského Běsů. – Tato sebevražda měla být ovšem zároveň paradoxním vítězstvím nad smrtí, měla osvobodit člověka ze strachu před ní.             Je ovšem až příliš zjevno, že toto je obraz vzpoury, která je pečetí absurdnosti vší existence; která ničí a popírá to, co chtěla obhájit a zachránit. – Není však jinou podobou této sebeničivé vzpoury i postoj těch, kteří se pokoušejí spojit a ztotožnit představu neúchylného hmotného a dějinného determinismu s pojetím lidské autonomie, mající svůj původ, svůj poslední smysl a cíl v sobě samé? –             Odkud pochází lidské utrpení? Je jenom následkem nebo doprovodem nespravedlnosti nebo bídy hmotné, anebo existuje nezávisle na hmotné a společenské situaci člověka? Může člověk duševně trpět, i když se „má dobře“, jak se říká, a proč?             Vyřkneme-li to slovo, může se nám ovšem nejprve vynořit představa nebo vzpomínka hladu, zimy, špíny, nemoci nebo tělesného zranění. Utrpení tělesné je doprovázeno utrpením duševním různého druhu a stupně; pocitem pokoření, zloby, závisti, strachu, zmenšení nebo ochrnutí duševních schopností a sil. Dostoupí-li tělesná bolest a bída jisté prudkosti a tíhy, jsme jimi zaměstnáni natolik, že v nás takřka nezbude ani místa na utrpení duševní: jsme zcela vyčerpáni úsilím odolávat ponížení a bolesti, snášet míjení nekonečného času, které nemůže být ukráceno ani spánkem.             Teprve dodatečně, až tato situace pomine, si možná uvědomíme, že ani tento stav nebyl prost jisté duševní zkušenosti, jistých pocitů, představ, myšlenek, polosnů – třeba horečně překotných, beztvarých, nečlánkovaných. Může se později projevit dokonce jako jisté duševní obohacení, ovšem s podmínkou, že jsme do něho už nevstoupili nebo neupadli duševně zmrzačení, a že se nám potom opět podařilo nabýt duševní síly a rovnováhy.             Slovo „štěstí“ znamená v ústech mnoha lidí málo víc než „mít se dobře“: těšit se tělesnému zdraví, žít aspoň v mírném blahobytu, bavit se co možná nejvíc a nejčastěji. – Mnohem méně je těch, kteří žijí natolik uvědoměle, aby rozuměli slovem štěstí představu duchovní plnosti a intenzity, bohaté zkušenosti vnitřní, plynoucí z naléhavé přítomnosti světa v lidském vědomí, světa viditelného a přístupného smyslům, a ještě více světa, který je smyslovou zkušeností takřka jenom naznačován a symbolizován.   Základní zkušenost člověka ve světě a v čase obsahuje dvojí životní prvek: pocit nevyléčitelné samoty – a touhu po těsném a hlubokém společenství s druhými. Břímě osobní samoty si neuvědomují a nenesou všichni lidé stejně. Nevědí všichni, že se může zkušenost samoty otevřít v propast vnitřní prázdnoty, v nesnesitelný pocit odporu k sobě samému, v závrať zoufalství. Mnozí to nevědí prostě proto, že neměli nikdy odvahu zůstat sami se sebou, pohlédnout v tvář sami sobě. Utíkají pudově do takzvané společnosti, ale nikoli proto, aby poznali druhé, aby vstoupili ve styk s jejich vnitřní samotou, aby ji připojili k své samotě vlastní, přijali ji do svého vnitřního světa; mnohem spíše proto, aby se ztratili sami sobě, aby se otupili a ohlušili, aby v sobě vzbudili klamný pocit, že jsou pro druhé zajímaví.             Jenom ten, kdo byl jednou schopen změřit a zvážit vlastní samotu, je také schopen skutečného společenství s druhými; je schopen vidět je jako druhé, milovat je pro ně samy, a nikoli se jich zmocňovat jako jakési kořisti, sledovat v nich svou vlastní podobu, zhlížet se v nich jako v lichotivém zrcadle.             Láska a přátelství jsou živnou půdou vnitřních dramat, příležitostí k vnitřnímu obohacení, ale také k vážnému sebezáporu, k věrnosti, trpělivosti, ale také k hlubokému utrpení. Musejí být schopny a ochotny přijmout utrpení, které tvoří jednotnou a organickou tkáň s pocitem štěstí. – V přátelství nebo v lásce nesmíme nikdy vymáhat na druhých, aby nás přijali „takové, jací jsme“ – ale my sami musíme být ochotni přijmout je takové, jací jsou, i když zároveň usilujeme, aby se změnili, víme-li najisto, že je to důležité především pro ně samy; že se stanou více sebou samými, jestliže budou s to se změnit. Jaké je tu však třeba šetrnosti a prozíravosti, sebepřemáhání a taktu!             V mnoha situacích – například ve vztahu rodičů k dospívajícím dětem – nezbývá často než bdít z dálky, zasahovat nepřímo, doufat u nich v lepší poznání a porozumění. – Jak by bylo snadné vehnat je do vzdoru a do vzpoury, která by nás od nich odloučila možná nadosmrti! –             A kolik takových dramat mezi dospělými! Víme o skrytém utrpení těch, které milujeme, a nemůžeme způsobit, aby netrpěli. Každé neopatrné nebo příliš vtíravé a hlučné slovo může zjitřit a prohloubit skrytou ránu; může nám ještě více oddálit bytost, kterou jsme si chtěli neobratně přiblížit – ne vždycky zcela z citové nezištnosti. Jsme sami ze sebe neschopni podělit se s druhými třeba o svou víru, otevřít jim úběžníky, které dávají smysl a velikost lidským bolestem, které nás osvobozují z pocitu nepřekročitelné samoty – i když tyto bolesti okamžitě neléčí, i když tuto samotu nezastírají.             Existuje něco většího a trvalejšího než stav často označovaný nedostatečným slovem „štěstí“; existuje samo závratné tajemství života, přítomné v každém okamžiku naší vlastní pozemské existence, živící se jejími tragickými protiklady, vedoucí nás vysoko nad ně, vysoko nad nás samy, vstříc nepředstavitelnému setkání všech ve Všem.             Kdo by se chtěl dobrovolně zříci této strmé cesty za tu cenu, že by byl celý jeho život zploštěně promítnut jenom do roviny společenské funkce a takzvaného blahobytu časného? Kdo by se chtěl vzdát vnitřních lidských dramat a zabezpečit se proti nim nějakou společenskou organizací, byl-li by zároveň nucen vzdát se vnitřního rozměru lidského života?             Spravedlivější rozdělení hmotných statků, technický pokrok vtělený v každodenní život mohou zachránit člověka od hmotné bídy, od fyzické špíny, od mnoha utrpení tělesných; lidská společnost těží čím dál tím víc ze všech těchto vymožeností, a právem. Je však krátkozrakou iluzí, omezenou pověrou – byť je to jakási pověra „vědecká“, – že by se takzvaným zvýšením obecné životní úrovně, hmotným blahobytem a pohodlím vyřešila, ba vymýtila od základu tragika lidského údělu, která má kořeny hlubší než bídu hmotnou. Člověk roste k své pravé velikosti jenom skrze ni – tím, že si ji přizná a že ji přijme, a nikoli tím, že se k ní obrátí zády.             Musíme být schopni setkat se v lásce s pozemskými cestami, s pohledem a osudem druhých; avšak toto setkání se naplní v celé své pravdivosti jenom tehdy, uskuteční-li se v Přítomnosti Toho, který nás vidí a miluje od začátku do konce časů všechny najednou a každého zvlášť; který vykoupil naši úzkost ze smrti tělesné svou vlastní úzkostí a smrtí, dřív než nás předešel zmrtvýchvstalý do věčnosti. Svědectví (Paříž) 8, 1966/67, č. 29, s. 89–92   Jan Čep (1902–1974) byl český prozaik, esejista a překladatel katolické orientace, přední představitel ruralistických tendencí v české literatuře. Narodil se v Myšlichovicích u Litovle, nedokončil studia na FF UK a krátce působil u Josefa Floriana ve Staré Říši. Od svých literárních počátků se soustavně věnoval žánru povídky a vydal řadu povídkových souborů (např. Dvojí domov, Zeměžluč, Děravý plášť, Polní tráva). Systematicky ve své tvorbě rozvíjel témata tradičního venkovanství a nutnosti duchovní opory moderního člověka.   K vydání připravili Petr Komenda a Jan Zatloukal, vydalo Centrum pro studium demokracie a kultury, Brno, 2019, 1. vydání, váz., 492 stran. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2019-11-08 10:14:24

Evropa: Povyk kolem Brexitu z historické perspektivy

O Brexitu se ve Velké Británii mluví již po léta tolik a tak vášnivě, že si mnoho občanů nepřeje nic vroucněji než ukončení těchto sporů ať již odchodem z EU nebo nadále trvajícím členstvím. Nejvýrazněji zaznívají ekonomické spekulace a spory o to, zdali členství přináší zemi více škody či užitku a nabízí-li Brexit lepší či horší vyhlídky. Mnozí však volají po Brexitu jako cestě k obnovení suverenity svého státu, zatímco jiní vyzdvihují přínos EU k rozšíření individuálních možností cestovat, studovat nebo pracovat v zahraničí. O historii se moc nemluví, ale sporům o Brexit můžeme z historické perspektivy porozumět lépe, než když pouze nasloucháme výrokům jejich protagonistů. Shodou okolností v něm momentálně pouze vykrystalizoval jeden z všude odjakživa známých sporů o formy kolektivních národních identit.  Oč se Britové hádají?  Již v kontroverzích předcházejících referendu z roku 2016 se o EU mluvilo daleko méně než o britských zájmech a vizích budoucnosti, a na tom se dodnes nic nezměnilo. Z více méně povrchních zmínek bylo zřejmé, že o EU ani jedni a ani druzí neměli moc dobré mínění; ti, kteří chtěli členství zachovat, poukazovali na jeho výhody a varovali před následky Brexitu. Ale i mezi nimi přicházela často na tapetu bruselská byrokracie a příslovečné pokusy nařizovat, jak moc zaokrouhlené mají být okurky či banány, aniž by bylo cokoli osvětlováno a vysvětlováno. Symbol „Brusel“ se objevoval jako něco cizího a vzdáleného, a na „Berlín“ a „Paříž“ se odkazovalo jako na jeho reprezentaci. Že šlo o společenství 28 států, diskutéři vesměs přehlíželi. Daleko závažnější byl ovšem obraz EU jako uzurpátora národní suverenity, kterým se oháněli zastánci Brexitu. Protože všechny národy obvykle nad cizí nadvládou naříkají, stačila pouhá evokace tohoto obrazu, aniž by bylo třeba věnovat pozornost jeho zdůvodňování; ale ani Boris Johnson neužívá nepřátelských vizí vůči EU jako protivníku Velké Británie. Z britské perspektivy prostě nejde primárně o EU. Konec konců to naznačuje již sama otázka, na kterou odpovídali voliči referenda: „Má Spojené království zůstat členem Evropské unie nebo Evropskou unii opustit?“ Voliči se vyslovovali k otázce týkající se vlastního státu, a tedy vlastní kolektivní identity.  Spory o kolektivní identity národů se vedou vždy a všude. V každém národě narážíme na rozmanitá seskupení a různorodé tradice, takže mluvit o národech, jako by šlo o kulturněhistoricky a politicky homogenní společenství a naříkat nad spory, je nesmyslné.  EU a referenda  Výsledek referenda z roku 2016 byl, jak známo těsný (51,9 % ku 48,9 %), a ani rozdíly preferencí v jednotlivých regionech nebyly až na výjimky velké. Pro setrvání v EU hlasovalo v Anglii 46,6 %, ve Skotsku 62 %, Walesu 47,5 % a v Severním Irsku 55,8 %. Jen z cca 19 000 voličů v Gibraltaru bylo 95,9 % pro setrvání. Mediálně se většinou ozývaly nářky nad údajným rozkolem mezi mladými, vzdělanými a sociálně dobře postavenými lidmi, kteří prý překonali někdejší zhoubný nacionalismus ve prospěch tolerance a zvyků dnešní doby na jedné straně a jejich staršími, nevzdělanými a málo informovanými spoluobčany z nižších vrstev společnosti na straně druhé.  Jenže tak jednoduché to nebylo. {loadmodule mod_tags_similar,Související} {mprestriction ids="1,2"} Ukazují to již jen tři následující příklady. Z deseti oblastí, kde se nejvíce voličů vyslovilo ve prospěch setrvání v EU, patří sedm k londýnskému regionu, který se volebními preferencemi očividně vymyká většině občanů země. Dvě oblasti z této desítky ležely ve Skotsku, kde příznivci setrvání v EU zvítězili i celkově. To by mohlo leckoho překvapit, neboť Skotsko bývá často stigmatizováno jako podléhající údajnému bacilu nacionalismu; jenže právě Skotská národní strana snažící se o odtržení země od britské monarchie patří k nejhlasitějším protivníkům Brexitu. Příslušníci tzv. Black and Minority Ethnic skupin čili jinými slovy občané jiné než bílé pleti, zdaleka nepatří k sociálně privilegované části Britů, ale volili ze dvou třetin ve prospěch setrvání v EU, ba mnohdy až ze tří čtvrtin. Vymezit skupinu, které bychom mohli zodpovědnost za rozhodnutí o Brexitu připsat, by bylo každopádně obtížné. Překvapující to ovšem není, jak ukazují celoevropské zkušenosti s referendy. V britském referendu z roku 1975 o setrvání v EU hlasovalo 62,23 % voličů pro a 37,77 % proti. Podobnému rozložení postojů, byť s opačnými znaménky, odpovídaly i výsledky průzkumu tamějšího veřejného mínění z roku 1998: výroku o záhodnosti vystoupení z EU přitakalo tehdy 40 % dotázaných, zatímco 58 % s ním nesouhlasilo. To nejsou čísla ojedinělá. V referendech o vstupu do EU se vyslovilo např. v Polsku a Česku asi 77 %, v Rakousku či Chorvatsku 66 % nebo ve Finsku a Švédsku mezi 50 % a 60 % voličů. Ve Švýcarsku hlasovalo naopak pouze 50,3 % voličů proti vstupu do EU.  Od roku 1972 se až do brexitového referenda hlasovalo o otázkách týkajících se dnešní EU 57krát: ve 41 případě byla evropská integrace podpořena a v 16 případech odmítnuta. Pouze v Belgii, na Kypru, v Německu a v Portugalsku se referenda ohledně EU nekonala. Ve Švýcarsku a Norsku voliči vstup do EU odmítli, Grónsko z EU v roce 1982 vystoupilo, na Islandu byla vstupní jednání přerušena, protože se jim nedostávalo podpory. Referend se průměrně účastní 64 % voličů (ve 13 případech jich hlasovalo přes 80 %, v 11 případech méně než polovina), a průměrně hlasovalo 60 % ve prospěch integrace. EU má všude své příznivce, kritiky a zaryté odpůrce. Zkušenosti ukazují, že se počty zastánců různých postojů časem mění, ale vesměs se pohybují mezi jednou a dvěma třetinami obyvatelstva. Proto nejsou referenda užitečným instrumentem k řešení konfliktů. Příležitostně mohou tomu či onomu národu pomoci při hledání demokraticky legitimované politické vůle, ale často spíše antagonizují, než že by přispívala ke klidnému společenskému soužití. Přijde totiž na to, jak se s nimi zachází. Jako nástroj k prosazování specifických zájmů vhodné nejsou. Brexit a kolektivní identita Ve Velké Británii se v referendech rozhodovalo již i o závažných otázkách ohledně ústavněprávního uspořádání státu – a tedy i kolektivní identity. S nimi zápolí tento stát již po dlouhá léta. „Být Angličanem bývalo jednoduché. Šlo o nejlehčeji identifikovatelný národ světa,“ napsal v roce 1998 slavný novinář Jeremy Paxman v úvodu ke své knize The English: A Portrait of a People: „Dnes je to daleko komplikovanější.“ Občané Spojeného království prý i nadále nosí ve svých kapsách britské pasy, ale užívání slov „Angličan“ a „Brit“ jako synonym patří minulosti. Mnoho Skotů, Irů či Welšanů se může cítit jako Britové, ale s Angličany zaměňováni být nechtějí. „A pak je tu problém Evropa,“ připomněl Paxman: „Kdo ví, jak to dopadne s kolektivní ambicí nebo halucinací, které evropské politické elity podlehly? Kdyby to bylo úspěšné, stalo by se následkem Spojených států evropských Spojené království nadbytečným.“ Proto se prý autor rozhodl odhalit a popsat „kořeny současné anglické neklidné úzkosti a obav o vlastní identitu“; první kapitola knihy dostala název „Země, která ztratila svůj obsah“. Tehdy, tj. před dvaceti lety, došlo mj. s nápomocí referend k proměně dříve centralizovaného státu ve společenství čtyř relativně autonomních zemí: Anglie a Walesu, Skotska a Severního Irska. Proto se přestalo mluvit o Spojeném království jako o „Anglii“ a do popředí se prodraly pojmy „Británie“, „Britové“ a „britství“ (britishness). V roce 2006 např. vzbudil pozornost projev známého politika Gordona Browna na téma „Kým chceme být? O budoucnosti britství“. Šlo o řadu návrhů, jak povzbudit britskou kolektivní identitu v širokých vrstvách obyvatelstva. Ale Brown ji považoval i obsahově za nevyjasněnou: „Co je britský ekvivalent US-amerického 4. července, nebo i francouzského 14. července? Jde mi o následující: Co je naším ekvivalentem národních oslav toho, kdo jsme a za čím stojíme?“  V roce 2011 vzbudila velkou pozornost i návštěva královny Alžběty II. v Irské republice, protože symbolizovala teprve tehdy dosaženou normalizaci vztahů mezi oběma sousedními státy. Zanedlouho nato se však zase objevilo Skotsko v popředí veřejného zájmu: v referendu z roku 2014 hlasovalo 44,7 % tamějších voličů pro jeho osamostatnění a tedy odtržení. S problémy kolektivní identity to současní Britové skutečně lehké nemají a klíčové problémy brexitových sporů jako by předjímal již samotný název Spojené království Velké Británie a Severního Irska. Jejich eskalace totiž opět začala vnášet do mediálních titulků jak otázku skotskou, tak i irskou: Nepovede Brexit ve jménu sloganu „znovunabytí suverenity“ k novému pokusu o separaci Skotska od Spojeného království? Nepřibližují brexitové spory kolem hranic Severního Irska stále ještě živou vizi znovusjednocení Irska, a tedy odtržení i severní části Irska? Vedle ozvěn komplikovaných státoprávních dějin však v povyku kolem Brexitu hrají velkou roli i dlouhé tradice anglických obrazů dějin.  Ať se dějepisu ve školách věnuje více či méně pozornosti, základní struktury obrazů národních dějin jsou pilířem soudržnosti národů, a to zcela bez ohledu na to, kolik zná kdo detailů a jak je interpretuje. V případě anglických či britských dějin se v nich samozřejmě odráží geografické postavení ostrovní země, ze které lze pohlížet na evropský kontinent pouze zvenku, přes moře. Proto není divu, že ani nesporně velmi intenzivní historické souvislosti britských a celoevropských dějin nehrají velkou roli v tamějším historickém vědomí. Ale nejen to. Ve školách se po generace zapisovaly do hlav mládeže obrazy stoleté války s Francií, odporu proti papežství, o vítězném odražení španělského pokusu o invazi, válek napoleonských či obou nedávných válek světových. Generace Britů byly ale i školeny pohlížet na evropský kontinent jako zdroj nesmyslných revolucí, převratů, masakrů a hrdost na ojedinělé postavení britské koloniální říše ve světových dějinách patří k základním pilířům školního dějepisu. Vzhledem k těmto dlouho tradovaným formám historického vědomí je udivující, jak málo se vlastně britské postoje vůči EU odlišují od postojů v ostatních členských zemích.  Specifický druh mentálních tradic anglo-britské kolektivní identity je však také konfrontován obdobně, jak tomu vždy a všude bývá, s permanentní nevyhnutelností pozvolné transformace tradovaných identit následkem změn světa a nových zkušeností nových generací. Historie hraje dnes všude menší roli v kolektivních identitách, než bývalo zvykem, a současné životní podmínky Evropanů si jsou daleko více podobné v každodennosti i politickém dění, než tomu donedávna bývalo. Právě proto nacházíme ve všech evropských zemích i obdobné spektrum postojů vůči EU. Referendum o Brexitu tak již dlouhotrvající spory o kolektivní identitu vyhrotilo v konfrontaci mezi tradicionalisty na jedné straně a na druhé straně výzvou těch Britů, kteří vnímají pod vlivem nových zkušeností celoevropské souvislosti výrazněji než rozdíly mezi kontinentem a svým státem. Z historické perspektivy jde o konflikt srozumitelný, který by nemusel vést k rozkolu společnosti a jehož praktické následky se tak či onak budou dlouhodobě formovat prostředky politické kooperace a diplomatického jednání. Hlavním problémem povyku kolem Brexitu proto není rozhodnutí Británie být či nebýt v EU, nýbrž emocionálně rétorická bitevní atmosféra, která se staroslavné monarchie zmocnila. Dějiny a současnost Adaptace kolektivních identit na permanentní změny světa vždy vyvolávají konflikty, ale uvědomíme-li si, jak velkou roli hraje minulost v naší současnosti, můžeme jim lépe porozumět, než když dějiny opomíjíme. Dnes populární domněnka, že informace o světě kolem nás jsou důležitější než informace historické, ztěžuje orientaci v současném dění, jak se právě v povyku kolem Brexitu výrazně projevuje třeba na příkladu sloganu o národní nezávislosti a suverenitě státu. Již jen celosvětový seznam státních svátků zviditelňuje význam dějin a vědomí státoprávní suverenity názorně. Z českých sporů o svátky to známe a oslavy 4. července jako Dne nezávislosti USA z roku 1776 se v našich médiích také často zmiňují. Málokdy si však uvědomujeme, že si třeba ve Švýcarsku každoročně připomínají protihabsburské boje a Přísahu z Rütli z roku 1291 jako kolébku svého státu. Ve Švédsku je 6. červen státním svátkem výročí volby krále Gustava Vasy z roku 1523 jako počátku nezávislosti, v Norsku zase vzpomínají na přijetí ústavy ze 17. května 1814 jako na první krok k nezávislosti. V Srbsku se slaví počátek boje za nezávislost z 15. února 1804 a přijetí první srbské ústavy z roku 1835 ve stejný den. V Mexiku oslavují proklamaci nezávislosti z roku 1810, v Řecku revoluci z roku 1821 jako počátek zápasu o nezávislost získanou v roce 1829 atd. Připomínky získání nezávislosti jsou v naprosté většině dnešních států hlavními státními svátky, v nichž dominují data z 20. století, protože se valná většina dnešních národů osvobodila od cizí nadvlády až rozpadem koloniální nadvlády Evropanů. Jestliže hrají obrazy minulosti tak velkou roli v současných kolektivních identitách, pak se nelze divit, že tomu tak bylo i v moderních politických konfliktech a válkách. Češi znají tuto problematiku z dějin česko-německých vztahů, ale méně známý je třeba význam obrazů dějin v řecko-turecké válce a jejím tragickém vyústění v souvislosti s první světovou válkou. Dnes se občas mluví o vzpomínání na smlouvu trianonskou a územní ztráty v Maďarsku, ale těžko někomu uniknou zprávy o současné eskalaci katalánského volání po obnovení nezávislosti nebo historických souvislostech kolem rusko-ukrajinských konfliktů. Proč by neměla Velká Británie zápasit s obdobnými problémy?  Ve sporech o Brexit se projevují odrazy minulosti na každém kroku. Nepřehlédnutelné jsou již na první pohled ve výrazně tradicionalistickém londýnském parlamentu. Tam se však i následkem neexistence psané ústavy odkazuje na tradice v nejasnostech ohledně jeho jednacího řádu a kompetencí. V argumentech zastánců Brexitu se minulost výrazně odráží, ale třeba i v odkazech na organizaci Commonwealth of Nations, tj. na politickou asociaci 53 států (sdružujících 29,4 % lidstva), které byly až na výjimky součástí britského koloniálního impéria: právě od té si mnozí slibují, že po-brexitové Británii nahradí EU na jevišti globalizovaného světa.  Pro ohlasy minulosti bychom měli mít stejně tak pochopení jako pro odkazy na realitu současného světa. Skutečnost, že někteří Britové vyzdvihují minulost a jiní pohlížejí na svět méně tradicionalistickýma očima a vnímají tedy i členství v EU jinak, je stejně tak málo překvapující jako skutečnost, že to vede ke sporům. Závažné jsou především formy, jakých takové konflikty nabývají a jakými se řeší. Reálné dějiny nedeterminují osudy národů, ale jejich obrazy v našich hlavách je spoluurčují. Pozorně reflektované historické znalosti jsou k orientaci v lidském světě nezbytné. Opomíjení dějin nás zaslepuje, protože zastiňuje významnou roli minulosti v naší současnosti, a tím nás vydává napospas emocionálně rétorickým potyčkám s demagogy všeho ražení. V povyku kolem Brexitu se ozývají hlasy všeho druhu, a z historické perspektivy viděno, nejde o konflikty, které by musely být tak dramatické, jak se stalo. Oddávat se apokalyptickým vizím a budit strach a hrůzu z budoucnosti každopádně přináší více škody než užitku. {/mprestriction}  Autorka je česká historička žijící v Německu.

Čas načtení: 2023-10-25 21:53:03

5 fází truchlení podle vlastní zkušenosti

5 fází truchlení podle vlastní zkušenosti Když vám zemře někdo, s kým jste trávili roky den i noc, žili jeden pro druhýho, vybudovali kus společnéPřečíst celé Příspěvek 5 fází truchlení podle vlastní zkušenosti pochází z Jsem žena

Čas načtení: 2024-02-28 16:46:00

Huawei rozvíjí inteligenci, operátoři vstupují do prvního roku komerčního provozu 5.5G

Barcelona (Španělsko) 28. února 2024 (PROTEXT/PRNewswire) - V rámci veletrhu MWC Barcelona 2024 přivítala společnost Huawei řadu globálních operátorů, průmyslových partnerů a významných osobností z oboru na své prezentaci s názvem "Advance Intelligence" (Pokroky inteligence), kde proběhla diskuse na téma budoucí synergie mezi sítí, cloudem a inteligencí. Cílem společnosti je podpořit inteligentní digitální transformaci všech odvětví, vybudovat prosperující průmyslový ekosystém, urychlit pozitivní obchodní cyklus 5G a připravit se na nadcházející éru 5.5G.Stánek společnosti Huawei v hale 1 byl koncipován jako ukázka, jak by mohl vypadat inteligentní digitální svět s chytrým propojením všech věcí. Digitální infrastruktura budoucího inteligentního světa bude neodmyslitelnou součástí všech aspektů našeho života, průmyslu i společnosti. Tyto nové podnikatelské scénáře pro jednotlivce, domácnosti, podniky a vozidla však zároveň zvýší požadavky na možnosti sítí. Společnost Huawei v této souvislosti na veletrhu MWC Barcelona 2024 představila celou řadu produktů a řešení 5.5G, F5.5G a Net5.5G pro různé scénáře. Je připravena spolupracovat s globálními operátory a průmyslovými partnery na řešení výzev a příležitostí a stanout v čele inteligentního světa budoucnosti.Ke konci roku 2023 bylo na celém světě spuštěno více než 300 komerčních sítí 5G, které slouží více než 1,6 miliardám uživatelů. Vývoj 5G je nyní v plném proudu, přičemž tempo růstu celosvětového počtu uživatelů sítí 5G dosáhlo za stejné období sedminásobku tempa růstu uživatelů sítí 4G. Operátoři využívající řešení Huawei se přitom v testu uživatelských zkušeností se sítí, který prováděla renomovaná organizace v roce 2023 v klíčových městech Německa, Rakouska a Nizozemska, umístili na prvních místech. Společnost Huawei současně spolupracuje s předními světovými operátory a průmyslovými partnery na hledání inovativních řešení, která by splňovala vyšší požadavky nových aplikací a scénářů 5.5G. Společně tak podpořili ověřování technologie 5.5G a zavádění sítí, čímž pomohli rozšířit rodící se trh 5.5G.Společnost Huawei již pomohla operátorům zahájit komerční ověřování a testování 5.5G ve více než 20 městech po celém světě. Na Blízkém východě bylo ohledně rozvoje 5.5G dosaženo všeobecného konsenzu, přičemž všech šest členů Rady pro spolupráci arabských států v Perském zálivu (GCC) dokončilo ověřování 5.5G s rychlostí 10 Gb/s a inkubaci nových služeb, jako je RedCap a pasivní IoT (internet věcí).Všichni tři hlavní operátoři pevninské Číny zahájili zavádění sítí 5.5G ve velkých městech s cílem vyzkoušet služby pro propojené uživatele, věci, vozidla, průmysl a domácnosti. Také v Hongkongu operátoři dokončili testování a ověřování rychlosti 5.5G 10 Gb/s v pásmu C a mmWave a začali poskytovat služby 5.5G FWA.V Evropě finští operátoři dokončili ověřování technologie 5.5G v komerčních sítích, přičemž dosáhli špičkové rychlosti vyšší než 10 Gb/s, a ověřili pasivní technologii IoT. V Německu pak operátoři působící v pásmu 6 GHz dosáhli špičkové rychlosti 12 Gb/s pomocí vícenosných technik.Společnost Huawei na veletrhu MWC rovněž představí první model telekomunikační základny v oboru. Tento model nabídne inteligentní aplikace založené na rolích a scénářích, které pomohou naplnit poptávku po agilním poskytování služeb, precizním zajištění uživatelských zkušeností a efektivitě provozu a údržby v různých oblastech. Operátorům zároveň pomůže zlepšit pozici zaměstnanců i spokojenost uživatelů a komplexně tak zvýšit produktivitu sítě.Během roku 2024 se očekává komerční spuštění sítí 5.5G, přičemž společnost Huawei již potvrdila svůj závazek spolupracovat s operátory po celém světě na zkoumání vývoje na 5.5G. Cílem společnosti je pomoci vybudovat všudypřítomné sítě, které budou efektivní, kooperativní, ekologické, stabilní a inteligentní, čímž umožní operátorům nabízet nadstandardní zkušenosti. Oborová spolupráce zároveň posune inteligentní digitální transformaci na hlubší úroveň a urychlí naše směřování k inteligentnímu světu.Podniková divize společnosti Huawei představí nová inteligentní digitální řešení pro 10 průmyslových odvětví a řadu stěžejních produktů pod společným titulem "Leading Infrastructure to Accelerate Industrial Intelligence" (Špičková infrastruktura pro akceleraci průmyslové inteligence). Společnost již netrpělivě očekává navázání spolupráce se svými zákazníky a partnery z celého světa s cílem prozkoumat společně inovace a postupy na poli inteligentní digitální transformace. Zároveň je společnost Huawei připravena stát se nejspolehlivějším partnerem pro digitální transformaci ve všech odvětvích.Divize zařízení společnosti Huawei v rámci veletrhu představí řadu luxusních, módních a technologicky vyspělých vlajkových produktů. Její stánek je rozdělen do zážitkových zón podle scénářů, jako např "Fashion Forward" (Svět trendů), "Creation of Beauty" (Stvoření krásy) či "Fitness & Health" (Kondice a zdraví), které se zaměří na to, jak nástroje společnosti Huawei vnášejí do každodenního života moderní technologie a zdokonalují zkušenosti v rámci různých scénářů. Tým zařízení Huawei pokračuje i v roce 2024 v investicích do technologických inovací a je odhodlán přinášet další průlomy pro naplněný a unikátní životní styl každého globálního spotřebitele.Veletrh MWC Barcelona 2024 se koná od 26. do 29. února ve španělské Barceloně. Společnost Huawei zde po celou dobu prezentuje své produkty a řešení na stánku 1H50 v hale Fira Gran Via 1.S výhledem na komerční spuštění sítí 5.5G v roce 2024 spolupracuje Huawei s operátory a partnery po celém světě na fascinujících inovacích v oblasti sítí, cloudu a inteligence. Společně se zasadíme o rozvoj podnikání v oblasti 5G a vybudujeme prosperující průmyslový ekosystém pro dosažení nové éry inteligentní digitální transformace. Další informace naleznete na https://carrier.huawei.com/en/events/mwc2024 .Foto - https://mma.prnewswire.com/media/2347274/Huawei_booth_MWC_Barcelona_2024.jpg KONTAKT: Tao Ling, 020-18520121896, taoling1@huawei.com PROTEXT 

Čas načtení: 2024-04-04 06:00:40

Zkušenosti: Tenhle MacBook Air nestojí ani 4 tisíce. I v dnešní době přitom slouží nad očekávání dobře!

Druhá generace MacBooku Air je překvapivě dobře použitelná i v dnešní době V dnešním článku se pokusím sepsat mé dlouholeté zkušenosti s těmito laptopy Nemůžete od nich čekat zázraky, ale za tři tisíce jde o sakra dobrý nákup Kolega Vašek se s vámi před pár dny podělil o své zkušenosti s extrémně levným Chromebookem, za […] Celý článek si můžete přečíst na Zkušenosti: Tenhle MacBook Air nestojí ani 4 tisíce. I v dnešní době přitom slouží nad očekávání dobře!

Čas načtení: 2024-04-10 08:57:00

Cognizant spojí síly se Shopify a Google Cloud pro transformaci maloobchodu

Teaneck (New Jersey) 10. dubna 2024 (PROTEXT/PRNewswire) - Nové partnerství kombinuje sílu přední obchodní platformy Shopify se špičkovou AI infrastrukturou Google Cloud a službami odborníků na technologie pro maloobchod CognizantSpolečnost Cognizant oznámila vytvoření strategické aliance se společnostmi Shopify a Google Cloud s cílem podpořit digitální transformaci a modernizaci platforem pro globální maloobchodníky a značky. Hlavním zaměřením této aliance je propojení silných stránek přední obchodní platformy Shopify, základní cloudové infrastruktury Google Cloud a klientských služeb specialistů společnosti Cognizant na poradenství v oblasti maloobchodu a implementace technologií.Uzavření partnerství podnítila potřeba maloobchodníků modernizovat a implementovat nové technologie, které zákazníkům poskytnou doporučení v reálném čase, pomoc při nakupování a nabídky na míru. Kombinovaná nabídka služeb všech tří partnerů má za úkol přinést maloobchodníkům modernizaci, která jim zpřístupní obchodní hodnotu technologií, jako je například generativní AI.Společná nabídka pomůže maloobchodním podnikům, které se potýkají s personalizací zákaznických zkušeností, globálním škálováním svých operací a modernizací svých obchodních platforem. Díky využití obchodního operačního systému Shopify postaveného na platformě Google Cloud spolu se širokou škálou produktů Google Cloud budou mít značky k dispozici základní technologie, které společnosti Cognizant umožní uskutečnit působivou digitální transformaci a přinést podnikům výhody v celé řadě maloobchodních scénářů.„S velkým potěšením dnes spojujeme síly se společnostmi Shopify a Google Cloud, abychom transformovali obchodní zkušenosti maloobchodních firem poskytnutím přístupu k platformě na bázi generativní AI, technologiím a cloudové modernizaci při jednom," říká SVP a vedoucí maloobchodní divize Cognizant Sushant Warikoo. „Naším cílem je zpřístupnit soustavu obchodních funkcí maloobchodním podnikům všech velikostí a zaměřit se na budoucí cílené trendy důležité pro maloobchodníky i zákazníky, včetně plynulých a na míru šitých zákaznických zkušeností, osobních nákupních asistentů s umělou inteligencí, prevence podvodů, udržitelnosti apod."„Společnosti Shopify a Google Cloud spojuje dlouholetý a pevný vztah. Společně se specializujeme na poskytování špičkových obchodních řešení, která pomáhají podnikům modernizovat, škálovat a rychle inovovat," uvedla viceprezidentka pro partnerství ve společnosti Shopify Ritu Khanna. „Nyní můžeme díky zapojení společnosti Cognizant zahájit transformaci, která podnikům umožní růst."„V době, kdy povahu digitálních zážitků utváří generativní umělá inteligence, se očekávání spotřebitelů mění stále rychleji," řekla Carrie Tharpová, viceprezidentka pro strategická odvětví ve společnosti Google Cloud. „Tato nová nabídka dokáže maloobchodníkům pomoci rychleji a snadněji modernizovat zkušenost s elektronickým nakupováním na přední světové maloobchodní platformě pomocí nejnovějších AI a digitálních inovací."Více informací o nabídkách společnosti Cognizant pro maloobchodní odvětví naleznete zde, o nabídce Shopify zde a o nabídce Google Cloud zde.O společnosti CognizantSpolečnost Cognizant (Nasdaq: CTSH) buduje moderní podniky. Našim klientům pomáháme s modernizací technologií, změnami interních procesů i transformací zkušeností, aby si v rychle se měnícím světě dokázali udržet náskok. Společně zlepšujeme každodenní život. Více se dozvíte na stránce www.cognizant.com nebo @cognizant.Pro další informace kontaktujte:USA:Ben GorelickE-mail: benjamin.gorelick@cognizant.com Evropa / Asie a Tichomoří:Christina SchneiderE-mail: christina.schneider@cognizant.com Indie:Rashmi VasishtE-mail: rashmi.vasisht@cognizant.comLogo - https://mma.prnewswire.com/media/1794711/4637552/Cognizant_Logo.jpg   

Čas načtení: 2024-04-24 09:14:00

IT Raiffeisenbank a Profinit oznamují strategickou spolupráci v oblasti AI, dat a informací

Praha 24. dubna 2024 (PROTEXT) - Cílem je akcelerovat adopci AI a daty řízené rozhodování v rámci banky s využitím odborných zkušeností ProfinituV rámci partnerství vzniká také RB AI Data Lab, jejíž cílem je nejen pilotovat nové koncepty, ale také propojit byznys s vědou a výzkumemSoučástí spolupráce je i produktizace takto vzniklých modelů, tzv. MLOPSIT oddělení Raiffeisenbank a společnost Profinit oznamují strategickou spolupráci v oblasti AI. Pro banku se jedná o možnost obohatit znalosti a zkušenosti svých odborníků o mnohaleté zkušenosti týmu Profinitu. „Tato strategická spolupráce je logickým vyústěním úspěšných projektů za několik posledních let, kde jsme již měli možnost spolupracovat. Projekty jako první zavedení big datové platformy Hadoop nebo daty řízené cílení kampaní nám ukázaly, že spolupráce se zkušeným partnerem nám pomáhá akcelerovat využití dat pro náš business,“ říká Vladimír Matouš, CIO Raiffeisenbank.„Velmi si vážím důvěry Raiffeisenbank v náš datový tým a věřím, že se nám společně podaří smysluplně využít AI v mnoha oblastech fungování banky. Jedním z příkladů může být využití velkých jazykových modelů jako např. ChatGPT pro optimalizaci procesů, což se projeví třeba na ještě lepší obsluze klientů. Nebo také využití pokročilých algoritmů pro cílenější nabídku služeb a produktů klientům. To vše nejen z pohledu pokročilých algoritmů, ale také s důrazem na následný provoz takto vzniklých řešení v dlouhodobém horizontu, “ vysvětluje Bohumír Zoubek, Services & Products Director Profinit.Součástí strategické spolupráce je také RB AI Data Lab, která je určená pro vysokoškolské studenty zajímající se o umělou inteligenci (AI), data science a strojové učení a v níž mají příležitost pracovat na reálných případech jejich uplatnění v praxi. V rámci AI Data Labu tak mohou zpracovat například diplomové práce a získat první zkušenosti s využitím AI v praxi a agilním řízením projektů, což jim následně otevře nové příležitosti na pracovním trhu. Toto spojení akademie s byznysem je důležitým krokem k posílení výzkumu a aplikace umělé inteligence v České republice.„AI Data Lab je mnohem více než jen laboratoř – je to křižovatka, kde se setkává akademický výzkum s reálným světem. Přináší to nejen nové příležitosti pro studenty, ale také nastavuje nový standard pro to, jak by měla vypadat spolupráce mezi univerzitami a průmyslem. Projekty, na kterých studenti v AI Data Labu pracují, jsou reálné problémy, jež bankovní a technologický sektor řeší každý den. Práce na těchto projektech je proto nejen užitečná pro osobní rozvoj studentů, ale také pro budoucí směřování celého odvětví,“ říká Lukáš Mazánek, CDO Raiffeisenbank. O společnosti RaiffeisenbankRaiffeisenbank působí na českém bankovním trhu od roku 1993 a patří mezi největší banky na tuzemském trhu. Je to česká banka s rakouským vlastníkem. Sídlo je v České republice, řídí se pravidly podnikání nastavenými Českou národní bankou a je jednou z pěti nejvýznamnějších tzv. “systémově významných bank”, na které jsou Českou národní bankou kladeny nejvyšší požadavky na finanční sílu a stabilitu. Podnikání české Raiffeisenbank se odehrává v České republice, případně v EU.O společnosti ProfinitSpolečnost Profinit sídlí v Praze a od roku 1998 je předním poskytovatelem služeb v oblasti vývoje softwaru na zakázku, správy dat, business intelligence, data science a umělé inteligence a. Díky svým delivery centrům v České republice a na Slovensku poskytuje v současnosti služby klientům v celé střední a západní Evropě, a to především v odvětvích bankovnictví a financí, pojišťovnictví, fintech, farmacie, telco a utility. Profinit spolupracuje se společnostmi z Velké Británie, Německa, Rakouska, České republiky, Belgie, Nizozemska a Dánska. Společnost v současné době zaměstnává více než 600 IT vývojářů a v roce 2022 dosáhla obratu 36 milionů eur. Odkazy:https://bigdataforbanking.com/success-stories/big-data-hadoop-platform/ https://bigdataforbanking.com/success-stories/data-driven-campaign-targeting/  Zdroj: Profinit  

Čas načtení: 2024-06-05 11:02:00

Červnový Eshopista se zaměří na sílu ponákupního vztahu se zákazníkem

Praha 5. června 2024 (PROTEXT) - Vzhledem ke zvyšujícím se nákladům na reklamu, náročným zákazníkům a rostoucí zahraniční konkurenci kvůli nástupu marketplaces už nestačí jen získávat nové klienty. Klíčové je naopak umět se zákazníkem efektivně pracovat poté, co vstoupí do vaší databáze. Další díl konference Eshopista, která proběhne již v úterý 11. června 2024 od 14 hodin v pražském Zenworku, se zaměří na praktické ukázky a nápady, jak správně pracovat s nástroji pro sběr dat a komunikaci. Ukáže, jak vyvážit emoce značky s výkonnostními cíli a nezapomene ani na community management a obsahovou strategii. Dozvíte se o reálných problémech, úspěšných příkladech i poučných nezdarech a získáte návod, jak dlouhodobě sledovat a vyhodnocovat zdraví vaší zákaznické databáze.„Hodně firem vnímá implementaci CDP platformy jako nejtěžší překážku na cestě k budování vztahů se zákazníky a zákaznické retenci. Ve skutečnosti je to ale spíše naopak, implementace je ten jednodušší začátek. A přesvědčila se o tom už slušná řada firem, která si pořídila software, který nakonec skončil jako drahý nástroj pro e-mailing. Právě proto jsme červnovéhoEshopistu zaměřili na téma ponákupního vztahu se zákazníkem, a to hlavně z pohledu praktických zkušeností firem – jak lídrů v dané oblasti, tak třeba i těch, kteří si prošli trnitější cestou,“ říká David Vurma, CEO přední české marketingové agentury Acomware, která exkluzivní setkání se špičkami české e-commerce pořádá.Na konferenci promluví Ivona Ševčíková, Head of Customer Retention & eExperience v Acomware, která se zaměří na klíčové kroky a výzvy v komplexním procesu implementace Customer Data Platform (CDP) ve firmě. Dozvíte se, jaké typy datových vstupů jsou nezbytné pro efektivní fungování CDP a jak zajistit hladkou spolupráci mezi různými odděleními, včetně potřebné součinnosti IT týmu. Představí také praktické tipy a strategie, které pomohou překonat běžné problémy a dosáhnout úspěšné integrace CDP ve vaší organizaci, včetně nákladů a optimalizace rozpočtu z finančního i časového hlediska.O praktické zkušenosti, jak real-time RFM analýza v Astratexu změnila přemýšlení o způsobu vytváření scénářů a use casů v rámci Customer Data Platform (CDP), se podělí Head of CRM Petra Vaníčková a Michal Bilka, CMO/CPO Astratexu. Přímé propojení real-time analýzy s komunikačními platformami jim totiž umožnilo nejen spojit chování zákazníka a jeho hodnotu s okamžitou komunikací, ale také u některých hodnotných či jinak zásadních segmentů zapojit komunikační kanály a motivaci, které jsou výrazně dražší než klasický e-mail nebo sleva 100 Kč na další nákup. Podle Vaníčkové se jim tak odemykají nové možnosti přemýšlení o kampaních: „Už neděláme jen e-mailing, řešíme zákazníka jako celek s jeho dlouhodobou hodnotou a zákaznickou zkušeností,“ vysvětluje.Jak lze pomocí CDP platformy optimalizovat kreativy a nabídky, ukáže František Florián, senior performance specialist v O2. Představí přístup firmy k využívání Customer Data Platform (CDP) napříč webem, mobilní aplikací i klientskou samoobsluhou. Dozvíte se, jak v rámci těchto direct kanálů dokáže O2 pomocí CDP platformy efektivně analyzovat a maximálně využívat data o svých zákaznících k personalizaci nabídek a komunikace.Tomáš Rajchl, CEO Foxdeli, pak vystoupí s přednáškou nazvanou Jak zaručeně zklamat zákazníky a zda pro to děláte dostatek. „Zákazník je přeci jen další anonymní číslo, ne? Musíte skutečně říkat zákazníkovi, kdy a kam mu doručíte objednávku? Není lepší nechat ho trochu tápat? Ať se trochu snaží!“ říká s nadsázkou Rajchl. Ve své přednášce ukáže příklady špatné komunikace se zákazníkem během doručování zásilek a prozradí zaručené způsoby, jak se o zákazníky spolehlivě připravit.Jak tvořit úspěšné use cases díky datům na jednom místě prozradí Jakub Miklík, Digital & Data Director CEE v Yves Rocher. Součástí programu je rovněž velká panelová diskuse na téma práce se zákazníkem pomocí technologií, v níž se o osobní zkušenosti podělí Dominik Dolejš, Head of Marketing v Planeo, a David Vurma, CEO Acomware. Po skončení programu je přichystán networking a raut formou live cooking, a to s krásným výhledem na Pražský hrad.Generálními partnery akce jsou přepravní společnost Zásilkovna a Mailstep zaměřený na logistiku e-shopů. Konferenci podporují i kreativní agentura Blueglue, reklamní společnost Criteo, ponákupní platforma Foxdeli, osobní online nákupní asistent Smartsupp, specialista na expanzi e-shopů Expandeco a nástroj pro datový výzkum BizMachine. Mediálními partnery jsou Marketing & Media, zpravodajský portál komoraplus.cz, Asociace pro elektronickou komunikaci APEK a e-commerce týdeník pro manažery EXEC.Poslední volné vstupenky jsou dostupné na www.eshopista.cz. O společnosti AcomwareAcomware je 360° marketingová agentura pro oblast e-commerce a digitální marketing. Na trhu působí 20 let a pomáhá firmám, aby v jeho prostředí dosahovaly co nejlepších výsledků. Zvyšuje prodeje, buduje nové značky nebo zlepšuje péči o zákazníky. Připravuje personalizované kampaně zákazníkům přímo na míru, vytváří obsah, který zaujme, natáčí videospoty, stará se klientům o sociální sítě a zajišťuje nákup mediálního prostoru. Služby společnosti využívají obchodní řetězce, e-shopy i výrobní firmy. Česká e-commerce scéna je pro Acomware domovem, který se snaží aktivně rozvíjet a kultivovat. Podílí se na vývoji a implementaci nových nástrojů a technologií, školí odborníky i nadšence. Je pořadatelem cyklu diskuzí Eshopista. Více na www.acomware.cz. ČTK Connect ke zprávě vydává přílohu, která je k dispozici na adrese http://www.protext.cz. 

Čas načtení: 2024-07-01 07:54:00

Li Peng ze společnosti Huawei: Maximalizace hodnoty zkušeností s 5.5G

Šanghaj 1. července 2024 (PROTEXT/PRNewswire) - Senior viceprezident společnosti Huawei a prezident pro prodej a služby ICT Li Peng vystoupil na veletrhu MWC v Šanghaji 2024 s přednáškou na téma, jak mohou operátoři efektivněji maximalizovat hodnotu sítí 5.5G.Díky dlouholetému společnému úsilí napříč celým odvětvím jsou sítě, služby a obchodní ekosystém připraveny na rozsáhlé komerční využití 5.5G. Pokud se do něj chtějí operátoři úspěšně pustit, Li je přesvědčen, že klíčem k maximalizaci návratnosti investic do 5.5 G jsou pro ně inovace obchodních modelů a integrace kapacit se zaměřením na poskytování diferencované uživatelské zkušenosti.„Éra mobilní umělé inteligence je tady," řekl Li. „Operátoři, kteří chtějí stimulovat nové formy nevyužité poptávky, mohou nabídnout diferencovanou škálu konektivních zážitků prostřednictvím integrace svých síťových, cloudových a AI kapacit. Nyní by měli využít tuto slibnou příležitost k prozkoumání inovativních obchodních modelů, které podpoří posun od jednofaktorové k vícefaktorové monetizaci - od monetizace provozu k monetizaci samotného zážitku. Právě to je klíčem k vytvoření větší hodnoty pro všechny typy uživatelů a k udávání směrů rozvoje odvětví v éře mobilní umělé inteligence."Li dále zdůraznil, že základem stimulace nové poptávky je kvalitní nabídka. Mobilní sektor přirovnal k letecké dopravě v 70. letech 20. století, kdy aerolinky začaly poskytovat cestujícím diferencované palubní služby tím, že rozdělily sedadla do první, business a ekonomické třídy s následným zaváděním personalizovanějších služeb, jako jsou letištní salonky a privilegia třetích stran. Tím se v leteckém průmyslu otevřela nová kapitola monetizace zákaznické zkušenosti.Odvětví mobilních komunikací dosud zaznamenávalo fantastický růst díky nepřetržitým technologickým inovacím a inovacím obchodních modelů. Nyní však podle Liho nastal čas pracovat na inovativnější nabídce. S přechodem technologie mobilních komunikací na 5.5G by mělo toto odvětví integrovat své kapacity v oblasti sítí, cloudu a umělé inteligence pro stimulaci nové latentní poptávky mezi uživateli. To následně povede k modernizaci odvětví a robustnějšímu, vysokorychlostnímu růstu.Deterministické síťové zkušenosti pro širokou škálu potřebRůzní lidé kladou na síťové zkušenosti různé požadavky. Cestující obchodní klientela obvykle preferuje vyšší rychlost downlinku, zatímco streameři a hráči počítačových her mívají větší nároky na rychlost uplinku a latenci sítě. Sítě 5.5G desetinásobně zvyšují šířku pásma a umožňují operátorům zaručit spolehlivé připojení kdykoli a kdekoli díky bezdrátovému plánování založenému na QCI, garantované přenosové rychlosti (GBR) či inteligentnímu vyhodnocování uživatelů a služeb a tvorbě politik prostřednictvím funkce analýzy síťových dat v páteřní síti (Network Data Analytics Function, NWDAF). Operátoři mohou také sestavit rozmanitou škálu balíčků služeb cílených na různé skupiny uživatelů a nabízet personalizované služby, které zvyšují tržby a navíc zlepšují loajalitu špičkových zákazníků.Cloudové telefony: integrace konektivity, výpočetních schopností a ekosystémů pro nový model inovativní nabídkyPodle Liho mohou cloudové telefony, využívající velkou šířku pásma a nízkou latenci sítí 5G a nasazení poolů cloudových zdrojů na vyžádání, lépe uspokojit potřeby různých typů uživatelů stran výpočetního výkonu v reálném čase, izolace dat a online spolupráce.Jako příklad uvedl společnost China Mobile Zhejiang. Tento operátor představil balíček cloudového telefonu, který kombinuje výpočetní, síťové a cloudové funkce. Předplatitelé této služby mohou na svých virtuálních cloudových zařízeních využívat jednorázový přístup ke streamování na vyžádání a dalším členským výhodám. Kromě toho společnost dosáhla vícefaktorové monetizace s nabídkou specializovaných datových tarifů o kapacitě 1 TB se třemi různými úrovněmi balíčků výpočetního výkonu. Sdílením privilegií třetích stran operátor také profituje ze sponzorovaných datových plánů.5.5G přináší bohatší škálu produktů a nabídek B2B5.5G nabízí nové možnosti v otázce rychlosti uplinku a downlinku, latence, polohování i deterministických sítí. Jak vysvětlil Li, nabízí také možnost upgradovat více než 30 000 dříve zavedených soukromých sítí v různých průmyslových odvětvích pro efektivní rozšíření síťových schopností z pomocných systémů na hlavní výrobní systémy a vytvoření vyšší průmyslové hodnoty.Kromě základních služeb sítě 5G mohou operátoři poskytovat také služby se zárukou SLA a služby s přidanou hodnotou, jako je spolehlivý návrh sítě, inteligentní okrajové služby a vysoce přesné určování polohy. Li dále poukázal, že 5.5G je ideální volbou pro železniční dopravu. Možnosti vysoce přesného polohování 5.5G v tunelech spolu s aplikacemi, jako je automatická videokontrola na bázi 5G a kontrola vozidel s podporou umělé inteligence, nabízejí všem železnicím možnost dosáhnout inteligentního provozu a údržby (intelligent O&M) v běžné praxi.Veletrh MWC Shanghai 2024 probíhá od 26. do 28. června v čínské Šanghaji. Společnost Huawei na veletrhu představí své nejnovější produkty a řešení na stáncích E10 a E50 v hale N1 Nového mezinárodního výstaviště v Šanghaji (Shanghai New International Expo Centre, SNIEC).V roce 2024 dojde ke komerčnímu spuštění sítě 5.5G, přičemž zavádění gigabitové optické sítě F5.5G se již připravuje. Synergie mezi sítěmi, cloudem a inteligencí diverzifikuje uživatelskou zkušenost a umožňuje všudypřítomné rozšíření inteligentních aplikací. Společně s globálními operátory, odborníky z odvětví a významnými osobnostmi se ponoříme do témat, jako je zvýšení úspěchu 5G v éře 5.5G, uchopení potenciálu pro růst příjmů operátorů a zrychlení vývoje směrem k inteligentnímu světu. Další informace najdete na adrese https://carrier.huawei.com/en/events/mwcs2024.Foto - https://mma.prnewswire.com/media/2450819/Li_Peng_Huawei_s_Corporate_Senior_Vice_President_President_ICT_Sales.jpg KONTAKT: Tao Ling, 020-18520121896, taoling1@huawei.com 

Čas načtení: 2024-07-04 10:29:41

Wecare zkušenosti s Beauty?

Dobrý den, chtěla bych se s vámi poradit čím si pomáháte, aby byla pleť bez vrásek? Máte vyzkoušený některá Wecare? Je mi 35 a začínám pozorovat vrásky kolem očí a úst, docela mi to vadí. Botox a jiné procedury podstupovat Read More Wecare zkušenosti s Beauty? The post Wecare zkušenosti s Beauty? first appeared on Radírna - Internetová online poradna.