Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2021-10-20 14:54:09

Internetoví lovci mohou hledat exoplanety i z dat ze Země

Astronomové už objevili tisíce tranzitujících exoplanet. Některé v obrovském množství dat uniknou. Do hry proto přichází internetoví lovci exoplanet, kteří data z dalekohledů prochází. Nejdříve takhle v rámci projektu Planet Hunters prohledávali data z dalekohledu Kepler, následně z jeho druhé mise K2 a nyní z družice TESS. A rozhodně to nebyla marná snaha. Lovci exoplanet […] The post Internetoví lovci mohou hledat exoplanety i z dat ze Země appeared first on Exoplanety.cz.

Čas načtení: 2024-10-16 10:36:53

Internetoví šmejdi lákajú na investície cez Chain Reaction

Na instagrame sa objavuje podivná reklama na Chain Reaction bohovské investovanie. Tvrdí, že si autor videa vybral dnes len 45 šťastlivcov... The post Internetoví šmejdi lákajú na investície cez Chain Reaction appeared first on HOAX.

Čas načtení: 2021-02-05 11:29:00

Tyranie (chytrých) mobilů

Média stále tepou do zemí, kde není svoboda. Chápeme-li svobodu jako možnost volby, kdy (v rámci slušnosti a zdravého rozumu) žádná z variant není společností sankcionována, jsme na tom čím dál hůř. Nemám na mysli jen trestná komanda na sociálních sítích, která nemilosrdně sejmou každého s pomýleným názorem. Jde mi o malé tyrany, které nosí muži po kapsách a ženy v kabelkách. Kdo tuhle krabičku nevlastní, stává se disidentem. Běžný slušný lid pro ně těžko hledá přívětivého slova. Kolegyně se onehdá setkala s živlem, který nevlastnil mobil. Počastovala ho mnoha peprnými výrazy, debil patřil mezi ty milejší. Ovšem dnes již nestačí mít tuto krabičku. Musíte disponovat tím správných přístrojem. Chytrým. Takovým, v němž odťukáte spoustu různých souhlasů. A pak o vás placička, internetoví giganti a všemožní poskytovatelé vědí všechno. Pokud myslíte, že teď jste za vodou, mýlíte se. Abyste mohli normálně fungovat (třeba platit), musíte si ještě (nyní již u některých bank) povinně stáhnout tu jedinou správnou nejbezpečnější aplikaci. Zatím sice schází záplava zpráv o lidech, kterým byl vykraden účet, anžto danými aplikacemi nedisponovali, ale jistota je jistota. Samozřejmě jde především o dobro. Stejně jako šlo o dobro, když lidé dali souhlas se sdílením své polohy, aby zastavili šíření nakažlivé choroby. Jak to dopadlo, víme. Jak dopadne snaha o na 100% bezpečné internetové bankovnictví, také víme. Milujeme skuhrání, jak je hrozné to či ono. Nechceme svobodu. Nemáme ji.

Čas načtení: 2024-02-16 14:15:31

V novom telefonickom podvode „vymáhač dlhov“ podvodník vybielil žene bankový účet

Internetoví podvodníci neustále hľadajú nové spôsoby, ako sa obohatiť na úkor nič netušiacich obetí. V priebehu včerajšieho dňa sme upozorňovali na podvod, v ktorom „vdovec z Bratislavy“ obral v priebehu niekoľkých rokov ženu v najlepších rokoch o 60-tisíc €. Neubehol riadne ani jeden deň a dnes tu máme nový podvod, na ktorý upozorňujú muži zákona prostredníctvom sociálnej … The post V novom telefonickom podvode „vymáhač dlhov“ podvodník vybielil žene bankový účet appeared first on Vosveteit.sk - Správy zo sveta technológií a vedy.

Čas načtení: 2021-04-26 05:35:39

It is, as it is aneb O české zahraniční a spojenecké politice

Evropská politika je už od starých Římanů politikou mocenských bloků, jenom ta těžiště moci se různě přesouvala. Co my s tím? Na začátku článku osobní přiznání, které je na místě, a kterému stejně internetoví kádrováci pátrající po třídním nepříteli neuvěří. Dneska se veřejná sféra všelijak dělí na rusofily, eurofily atd. V téhle kategorizaci jsem něco jako ani ne bílá, ale fialová vrána, protože kdybych se měl nějak popsat, bylo by to slovem anglofil. Není to zrovna jednoduchá láska, protože Británie nám Čechům nebyla nijak spolehlivým spojencem; on ten jejich pragmatismus je někdy k naštvání. Navíc je nutno si přiznat, že ta země má máslo na hlavě, co se historického útlaku různých skupin týče – a tím nemyslím jenom klasické kolonie, ale i vnitřní třídní strukturu, kdy jeden Angličan mohl být druhému zlým a nepříjemným pánem. Bohužel to do jisté míry přežívá dodnes, třeba ve formě povýšeného distancu, který dnes projevují někteří příslušníci univerzitně vzdělaných elit k nativní dělnické třídě („gammons“). Ale nějak si nemohu pomoci. Lásku si nevybíráte a určité britské ideály jsou mi blízké, třeba odpor k centralizaci nebo stále ještě přežívající respekt k politické různorodosti a schopnosti debatovat. Třeba výměnu lídrů zvládají britské politické strany daleko lépe než německá CDU, která jako by měla z názoru své vlastní členské základny strach: demokracie ano, ale ne zase příliš, prosím. I proto mě mrzí a štve nálada, která po brexitu zavládla v kontinentální EU, a se kterou se dost často setkávám například na německých diskusích – takové to Gott strafe England. Zrovna Němci, kteří mnohdy považují EU za pomyslný vrchol historie lidstva a jsou adekvátně hrdí na to, že zásadně přispěli k její existenci, často naprosto nechápou, že by z tak nádherného a vznešeného společenství mohl někdo dobrovolně odejít. Pak přirozeně reagují na toto rozhodnutí pohrdavě a nepřátelsky, asi jako náhle opuštěný manžel: referendum o tak důležitých otázkách je z principu špatná věc, nevzdělaní pitomci zmanipulovaní Putinem nebo Murdochem zasadili vážnou ránu ideálu sjednocené Evropy, teď si to šeredně ekonomicky odskáčou a dobře jim tak atd. Myšlenka, že s tím sjednocováním se to dá přehnat a že i v běžné milující rodině si jednotlivci chtějí zachovat určitou míru osobní autonomie, se proti tomuto postoji jen těžko vysvětluje. Nicméně když už jsem tedy ten anglofil, sáhnu do anglické politické tradice a vypůjčím si slova krále Eduarda III., abychom o nich mohli přemýšlet. Eduard toho jména třetí byl velký válečník, který mimo jiné připravil Francouzům drtivou porážku u Kresčaku (a tím také způsobil náhlé střídání na českém trůně). Králem byl celkem padesát let, a i když Anglii za jeho vlády vymetl černý mor, jeho země přesto neupadla do bídy. Nikdo jej nemůže podezírat ze slabosti, neschopnosti, výmluv, lokajské mentality, podřízenosti komukoliv a tak dále. Ale ve veškeré své královské moci byl Eduard také realista, jehož heslem prý bylo typicky anglicky stručné „It is, as it is.“ Věci jsou tak, jak jsou. No dobrá, co by aplikace takového hesla znamenala pro Českou republiku roku 2021? A stejně důležitě – co by neznamenala? Začněme z čistě pragmatického hlediska. Středoevropský prostor je svou geografií předurčen k tomu, aby spolu jednotlivé národy intenzivně obchodovaly. Už za pravěku se do Čech vozila sůl, protože té máme proklatě málo a přitom to v těch dobách byl nejsnazší způsob, jak konzervovat potraviny. Zato jako z udělání jsou dvě významná solná ložiska hned u našich sousedů (Hallstatt a Wieliczka), takže výsledkem byl čilý obchodní styk už v dobách, kdy se tu mluvilo úplně jinými jazyky než dnes. Dnes je ten obchodní styk samozřejmě mnohonásobně větší než za keltských knížat. Tím pádem střední Evropa tvoří přirozeně propojený prostor, ze kterého nemůžete vyseknout žádnou jeho část, aniž byste všem zúčastněným způsobili závažné problémy. Dokonce i komunistická ČSSR, která silně omezovala pohyb osob přes hranice mocenských bloků, byla podstatně méně restriktivní, pokud se jednalo o pohyb zboží. Ono to zkrátka jinak nešlo. Z tohoto hlediska funguje jednotný evropský trh zhruba tak, jak má. Naproti tomu si neumím představit, jak by fungovalo nějaké idealistické společenství Slovanů, což je myšlenka, která v našem prostoru průběžně ožívá a zase usychá už někdy od začátku 19. století. A to ani v případě, že by mezi námi neležela mocenská historie poslední stovky let, okupace roku 1968, sovětská hegemonie atd. I kdyby toho všeho nebylo, tak vazby mezi námi, Makedonií, Ruskem atd. jsou řádově slabší, protože se nacházíme daleko od sebe a naše kultury jsou formovány úplně jinými vlivy. Poláci, Češi a Slovinci jsou tak trochu poněmčení, na Slováky a Chorvaty měla masivní vliv uherská říše. Jižnější balkánské národy byly pod natolik dlouhou a tvrdou vládou Turků, že část těch původních obyvatel konvertovala k islámu, což je náboženství v ČR silně nepopulární – pochybuji, že by někdo stál o sousedy z Gornji Maoči, vesnice se salafistickými sklony, i kdyby jim nakrásně po slovansku rozuměl. Ukrajina byla po většinu své existence bojištěm mezi několika soupeřícími mocenskými vlivy (Litevci, Poláci, Tataři, Rusové) a dodnes je úměrně tomu nejednotná. Ruský stát, s možnou výjimkou města Petěrburgu, které do něj úplně nezapadá, se vyvíjel svým specifickým způsobem a osciloval mezi osvícenou despocií a despocií bez jakýchkoliv stop osvícení. To jsou tak zásadní rozdíly, že je nepřeklenete žádným příbuzným jazykem. Viz také: Jugoslávie, Československo, dva daleko menší státy postavené na podobném etnickém idealismu, u kterých se ale zkrátka ty historické rozdíly projevily jako fatální. Na rozdíl třeba od Čech, Moravy a Slezska, které postupem času splynuly natolik, že se už ani samy nevnímají jako nějaké zásadně odlišné politické a kulturní jednotky. Suma sumárum: Eduard III. by nám nejspíš po prostudování strategické situace řekl, že czexit je na rozdíl od brexitu neperspektivní. Roztrhaná síť smluv by se tak jako tak musela nahradit něčím dost podobným, v něčem možná lepším, ale v jiném zase horším. Tak, teď jsem naštval hromadu lidí, kteří mi začnou psát e-maily o tom, jaký jsem zaprodanec Bruselu. Přejdu tedy plynule k naštvání těch druhých, aby to aspoň pršelo z obou stran. Když slejvák, tak pořádný. Být členem nějakého společenství neznamená zaujmout podřízený a ponížený postoj a sedat na zadek před každým výplodem, který z centrály přijde. Není žádný důvod k tomu, abychom v rámci EU nebyli adekvátně asertivní. Bohužel se zdá, že naše vlády to jaksi neumějí. Pak je ale otázka, zda nás více štve ten Brusel, nebo náš vlastní vztah k němu. Malá odbočka, zase k popíchnutí jiné části čtenářů. Když jsem na sklonku minulého století přišel na studia do Prahy, dost mě v tamních pravicových kruzích překvapila existence jakési podivně podřízené mentality vůči Němcům. Netýkalo se to zdaleka každého, ale i tak jsem neustále potkával lidi, kteří by docela dobře mohli hrát v té scéně z filmu Kurvahošigutntág, kde vesničané stojí v pozoru a uctivě nahlas zdraví to panstvo, které jede kolem. Bohužel se to týkalo i vzdělaných lidí v solidním postavení. (Kdo o tom jevu pochybujete, vzpomeňte si na ten kult osobnosti, který provázel kandidaturu Karla Schwarzenberga na prezidentský úřad. Tehdy jsem se za to patolízalství některých známých vysloveně styděl.) To byla pro mě velká novinka, to jsem z Ostravy neznal, tam fungovaly mezinárodní vztahy zcela jinak. Nejbližšími sousedy byli Poláci a Slováci, se kterými se dalo občas popít, občas pobít, ale ani jeden z těch národů se před těmi ostatními nijak nehrbil. Idioti se samozřejmě našli na všech stranách, ale celkově byla ta atmosféra daleko vyrovnanější. Bohužel si myslím, že naši dnešní evropskou politiku určuje spíš to přihrbení a z něj plynoucí resentimenty, a že bychom si měli systematicky kultivovat větší sebevědomí. Podíváte-li se třeba na rakouského Sebastiana Kurze, ten to zvládá na výbornou. Přitom Rakušanů je ještě míň než nás. Jsou sice o něco bohatší, ale zároveň mají určitý mindrák z rozpadu staré monarchie; ale přesto si Kurz v Bruselu prosadí, co chce, takže „öxit“ přestal být tématem. Není jej potřeba. Velice podobně jsou na tom i Dánové. Je jich pět milionů, takže vůči sousednímu Německu jsou to trpaslíci. Přitom jsou zároveň svojí zeměpisnou polohou také předurčeni k tomu, aby museli s bezprostředními sousedy uzavírat nějaké ty smlouvy a koalice. Ale nenechají si například diktovat azylovou a migrační politiku od někoho jiného. To, že Švédi propadli omamné pitomosti “humanitárního velmocenství” a Němci si potřebují psychologicky vykompenzovat svoji nacistickou historii překmitnutím do druhého extrému, Dány prostě nezajímá. Proč bychom neměli postupovat stejně jako oni? Protože jsme chudí, ozve se hlásek zpod stolu. Kuš a zpátky pod stůl! Nepochybně máme menší HDP na hlavu než mnozí jiní, ale žádný Čad to tady taky není a nejsme v situaci žebráka, který čeká na hozenou minci. Podřízenost je především stav mysli. It is, as it is. Cizí národy nezměníme, jsou formovány svojí historií a životními zájmy právě tak jako my. Co bychom ale mohli změnit, je náš vlastní přístup k věcem. Nakreslit si červené linie, za které nejsme ochotni couvnout v žádném případě; mohla by mezi ně patřit třeba jaderná energetika, azylová a migrační politika, možnost dělat relativně nezávislou zahraniční politiku vůči třetím státům (Británie, Izrael). A prostor před červenými liniemi by byl ponechán k vyjednávání podle principu „něco za něco“. Nejlepším základem pro dobré vztahy je reciprocita, a nikoliv očekávání něčí milosti jen proto, že je bohatší a větší. (Mimochodem, přesně tentýž princip reciprocity uplatněný vůči pronikání islámského vlivu do Evropy by Saúdům a spol. silně zkomplikoval život.)  Věřím, že starý moudrý Eduard by s takovým postupem souhlasil. Ono to tak nevypadá, ale za jeho časů nebyla Anglie žádnou mohutnou velmocí. Obyvatel měla relativně málo a ekonomicky také nedisponovala tou silou jako později za průmyslové revoluce.   Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2020-06-26 15:23:39

Ne mým jménem!

Psychologie je obor, ke kterému je hodně lidí z oblasti “tvrdých věd” skeptických a znám i takové, kteří jej zavrhují úplně. Myslím si, že je to moc zjednodušené vidění. Ano, z principu nejde o příliš exaktní oblast bádání, ale některé výsledky jsou prozkoumány lépe než jiné. Patří mezi ně Milgramův experiment, který studoval lidskou poslušnost. V Milgramově experimentu měli studenti v roli „vyučujících“ dávat trestné elektrické šoky neviditelnému člověku za plentou, když udělal v nějakém jednoduchém pokusu chybu. Šoky se pozvolna zesilovaly až k hranici, která byla jasným ohrožením života. Výsledek experimentu zděsil veřejnost V místnosti s nimi seděl i experimentátor, který v případě váhání pronášel věty jako „Je naprosto nezbytné, abyste pokračoval!“ a „Nemáte žádnou jinou volbu, než pokračovat!“, ale zásadně bez konkrétních výhrůžek. Ani snížením odměny jim nehrozil, natož pak něčím závažnějším. V základním uspořádání pokusu většina experimentujících pokračovala s grilováním neviditelného subjektu až po maximální možné napětí 450 voltů, a to i přesto, že jejich oběť za zástěnou křičela, naříkala, prosila a sténala bolestí. Lidi jsou poslušní. (Oběť ovšem žádné šoky nedostávala, byl to herec.) Výsledek Milgramova experimentu poněkud zděsil tehdejší veřejnost, ale různé jeho varianty, vyzkoušené v průběhu let, dávaly podobné výsledky. Lidi jsou poslušní, ať už pouštějí elektřinu do člověka nebo do roztomilého štěňátka (slabý a neškodný proud, což ale účastníci pokusu nevěděli). Jako cokoliv kontroverzního v psychologii, i Milgramův experiment si vysloužil kritiku ze všech stran – v měkkých vědách není nic dokázáno „natvrdo“ – ale řekl bych, že pro člověka, který se nad tím zamyslí, jeho výsledek takové překvapení není. Použijeme-li klišé, na holokaustu se podílela spousta vzorných tátů od rodiny. O tom, co japonská armáda zvládla napáchat při dobytí Nankingu, by si citlivější povahy neměly ani číst. Přitom to nebyly žádné jednotky sestavené speciálně z psychopatů, ale převážně běžní branci odvedení od maminky. Dočasně tam zavládla nová norma a najednou šlo veškeré zdvořilé japonské vychování stranou. Tahle vlastnost ale není jenom negativní. Bez ní bychom nejspíš nedokázali koexistovat v milionových mraveništích, která jsou pro savce našeho typu naprosto nepřirozená. To, že ráno může tramvaj plná nevyspaných a vystresovaných lidí, kteří se navzájem pošťuchují a zasahují si do osobního prostoru, přejet z konečné na konečnou, aniž by se její osazenstvo servalo, je vlastně malý zázrak. U našich nejbližších žijících příbuzných, šimpanzů obecných, bych na to rozhodně nevsadil. (Zajímavé je uvědomit si, že malé děti, které toto zažito ještě nemají, sahají při frustraci k fyzické agresi daleko snáz. Viz: každé pískoviště.) Kdo není s námi, je proti nám Fenomén digitálního lynče je nebezpečný tím, že tuhle naši zabudovanou konformitu jaksi hackuje. Ve stejném slova smyslu, jako když skutečný hacker útočí na počítačový systém za pomoci slabiny, kterou objevil. Tlupa agresorů, která se seběhne kolem jedné oběti, vytvoří svým jednáním jakousi novou normu, vůči které máme tendenci zapadnout – ustrašeně a nervózně, se špatným pocitem v břiše, ale přeci jen – do mlčícího davu v pozadí. Leckdy nás ani nenapadne ptát se, jestli náhodou nejsme s těmi svými pochybnostmi a nesouhlasem ve většině. Přitom je klidně možné, že jednoho dne nebude ani stačit pouhé mlčení. Dnešnímu virtuálnímu Molochovi většinou stačí, když mu nikdo neodporuje, ale občas situace zajde až k aktivnímu sepisování a podepisování různých petic za něčí postih a osobně si myslím, že k tomu bude docházet čím dál častěji – zvlášť když se dívám na to, jaké popularity dosáhlo za mořem heslo „Silence is Violence“, které neznamená nic jiného než „Kdo není s námi, je proti nám.“ To není nic nového, tahle kniha mapuje různé rezoluce školních a pracovních kolektivů k případu Milady Horákové. Nepříliš povzbudivé čtení, zvlášť když si uvědomíte, že většina těch lidí to tak nemyslela a proti Horákové nic neměli. Milgramův experiment byl uspořádán bez výhrůžek. V případě Milady Horákové byl ovšem zatraceně dobrý důvod se bát následků, což efekt samozřejmě umocňovalo. A je potřeba si uvědomit, že i když ten současný virtuální dav nemá v rukou pušky a oprátky, přesto také hrozí svým obětem vážnými problémy. Jejich cílem není jen se vyzuřit, ale dosáhnout konkrétního postihu, třeba ztráty zaměstnání, a ideálně i nemožnosti sehnat zaměstnání nové (aspoň v oboru). To není malá škoda, to je docela průšvih. Totéž se týká vymazání ze sociálních sítí, kde sice samozřejmě přítomen být nemusíte, ale které zejména podnikatelé a různé veřejně činné osobnosti využívají ke kontaktu se svými zákazníky, čtenáři atd. Pokud si někdo vybudoval určitou sociální strukturu online, její ztráta znamená ztrátu velkého množství času a práce, případně osobních dat, jako jsou dokumenty a fotky. Přitom ani nevíme, jestli to jednoho dne nedojde tak daleko, že vám zruší také platební kartu a bankovní účet… Nakonec na nic z toho není právní nárok. (Kdo má deset minut čas – zde hovoří Jordan Peterson o tom, jak mu svého času Google obstavil účet. Naštěstí jej po vzpouře fanoušků dostal zase zpátky.) No dobrá, co s tím? Člověk napadený online davem nesmí zůstat sám Zajímavé je pozorování, které také vyplynulo z jedné varianty Milgramova experimentu. Ochota lidí dávat šoky svým bližním prudce klesá, pokud je jich v té místnosti víc a někteří otevřeně odmítnou spolupracovat. V takovém případě pokračovalo v dávání šoků jen 10 procent účastníků. No, upřímně, to není zas tak málo, ale podstatně, podstatně méně než většina. Toto zase při bližším zamyšlení nepůsobí tak překvapivě. Dějiny jsou plné převratů a revolucí, při kterých se autoritářské režimy sesypaly během pár dnů jako domečky z karet, protože se z nějaké zdánlivě banální vzpoury několika jedinců stala lavina. Tenhle potenciál pro skokovou změnu je tam vždycky, pokud s nějakým druhem politiky nesouhlasí většina lidí. Jenže pokud ta většina mlčí, může si každý z nich připadat jako osamělý králíček skrčený v jamce, zatímco nebe nad ním je plné kroužících orlů s nemilosrdnýma očima, kteří by si jej při prvním pohybu všimli. Princip izolace oběti fungoval už před dobou internetu. Saul Alinsky, levicový aktivista z 60.let 20.století, píše ve své knize Pravidla pro radikály: „Pravidlo 11: Vyberte si terč, zaměřte se na něj, udělejte věc osobní, vyhroťte situaci. Nesnažte se útočit na abstraktní firmy nebo úřady. Vyberte si zodpovědného jedince. Nevšímejte si pokusů o přesun nebo rozprostření viny.“ Z toho plyne jednoduchá, nebo aspoň jednoduše znějící věc: člověk napadený online davem nesmí zůstat sám. Někdo se musí postavit na jeho obhajobu, a to i přesto, že to s sebou nese nějaká rizika. Samozřejmě je na místě uvažovat takticky. Pro některé lidi je riskantnější být prvními protestujícími než pro jiné. Obzvlášť zranitelní jsou lidi, které lze snadno nahradit jinými, nebo kteří nemají vysokou institucionální reputaci. Ti by asi s odporem neměli začínat jako první, ale na druhou stranu by také nebylo správné, aby tyhle spory úplně vyseděli stranou. Ideálně by v té bitvě měli tvořit nějaký „druhý až třetí sled“, takový ten, který se po půl hodině líté řeže objeví na obzoru a způsobí, že protivníkovi spadne srdce do kaťat. Zodpovědnost za to, být prvním, kdo se postaví na něčí obranu, leží hlavně na těch, kteří jsou ve stabilnějším postavení nebo nad sebou nemají vysloveného pána. Důchodci, živnostníci, nenahraditelní veteráni oboru. Zvlášť ten poslední typ, říkejme mu třeba „starý profesor“, může strhnout k odvaze řadu svých mladších kolegů, absolventů atd., které svého času dovedl k úspěchu a kteří jej mají v úctě. Totéž platí pro příslušníky společenských skupin, které jsou v progresivním žebříčku útlaku zařazovány na vyšší příčky. Pokud se třeba ženy-kolegyně veřejně postaví za svého spolupracovníka šikanovaného nějakou genderovou úderkou, značně tím naruší její vnější (a hodně falešné) pozlátko bojovníků za spravedlnost. Lynčovací mentalita Historicky vzato se taková hnutí vždycky ráda tvářila jako reprezentanti obrovských skupin lidí (komunisté dělníků atd.), aniž by k tomu většinou měla nějaký mandát. Ani ti současní internetoví Urválkové jej nemají. Narušit jim tenhle veřejně kultivovaný sebeobraz je pro kvalitu diskuse docela podstatné. Vzpomenu-li si na jeden hodně výrazný příklad, somálská ex-muslimka Ayaan Hirsi Ali udělala pro kritickou diskusi o islámu opravdu hodně. Její příspěvky a názory se nedaly tak snadno odpálkovat jako rasisticko-xenofobní nářky starých bílých mužů, tím spíš, že interní poměry v holandské islámské komunitě znala velmi dobře. Včetně věcí, které by různí imámové rádi zametli pod kobereček. Malá poznámka na závěr: zatím máme veškeré vyhlídky na to, že tenhle fenomén aspoň v České republice dokážeme zkrotit. Ještě se tu stále drží v úctě svoboda projevu a mechanismus „Řekl, co neměl => zničte mu život!!!“ tu není zaběhanou rutinou. To také znamená, že lidé mají menší strach se postavit na něčí obranu. Aby se tady ale ten mechanismus rutinou nestal, k tomu je potřeba dávat pozor na „první pokusné balonky“. Myšlenky dnes překračují hranice snadno, což znamená, že k pokusům o to, importovat tenhle druh jednání do našich poměrů, bude průběžně docházet. A stačí se podívat na běžnou diskusi na internetu, aby člověk viděl, že někteří naši spoluobčané v sobě tu  opravdu mají. Zatím můžu s potěšením konstatovat, že v případě profesora Tomáše Hudlického se lidé opravdu začínají stavět na jeho stranu, a to jak v Kanadě, tak i u nás. Články o jeho situaci přineslo Echo 24 i Novinky. Zas tak jednoduché to ti novodobí inkvizitoři mít nebudou. Ale hodně to záleží i na tobě, čtenáři. Daleko víc, než se zdá. Proti decentralizované diktatuře je potřeba decentralizované obrany.   Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2024-02-28 11:21:00

Rogozin přirovnal Austina ke gorile, kritici mu připomněli jeho hajlování

Bývalý šéf ruské vesmírné agentury Roskosmos Dmitrij Rogozin vyvolal pozdvižení, když v neděli na sociální síti X přirovnal amerického ministra obrany Lloyda Austina ke gorile. Ačkoli posléze tvrdil, že za příspěvkem jsou internetoví trollové, obratem zveřejnil další rasistické a protiukrajinské komentáře, za které si vysloužil obvinění z nacismu.

Čas načtení: 2024-02-28 11:27:45

Rogozin přirovnal Austina ke gorile, kritici mu připomněli jeho hajlování

Bývalý šéf ruské vesmírné agentury Roskosmos Dmitrij Rogozin vyvolal pozdvižení, když v neděli na sociální síti X přirovnal amerického ministra obrany Lloyda Austina ke gorile. Ačkoli posléze tvrdil, že za příspěvkem jsou internetoví trollové, obratem zveřejnil další rasistické a protiukrajinské komentáře, za které si vysloužil obvinění z nacismu.

Čas načtení: 2024-03-03 20:15:21

GTA v Praze! Čech díky umělé inteligenci vytvořil trailer plný trdelníků a trabantů

Jak by vypadalo GTA 6, kdyby se odehrávalo v Praze? Po městě by jezdily trabanty, auta by se honila po Karlově mostě a jedním z úkolů by bylo sehnat trdelník Zajímavý trailer byl kompletně vytvořen pomocí umělé inteligence Už když se v prosinci objevil oficiální trailer pro připravovanou městskou akci Grand Theft Auto 6, pustili se do práce internetoví umělci a přetvořili jej k obrazu svému. Mohli jste tak být svědky GTA 6 ve světě Minecraftu, GTA 6 jako Lego hra nebo GTAčko v enginu The Sims 4. Nyní je k vidění unikátní trailer na GTA 6 z Prahy. Přečtěte si celý článek GTA v Praze! Čech díky umělé inteligenci vytvořil trailer plný trdelníků a trabantů

Čas načtení: 2024-03-13 10:50:00

Stařečkovi ukradli milion! Falešný bankéř i policista ho napálili dvakrát

Neskutečný případ vyšetřují jihomoravští kriminalisté. Seniora z Ivančicka okradli internetoví podvodníci hned dvakrát. Napoprvé ho připravili o několik set tisíc korun, na podruhé ještě o mnohem víc. Z účtu mu tak zmizel přibližně milion korun!

Čas načtení: 2024-03-14 10:30:06

Haló, tady podvodníci: slibují vyplacení přeplatku a pak vás okradou

Možná vám zavolali podvodníci a představili se jako finanční správa Policie varuje před sofistikovaným podvodem na daňové poplatníky Šmejdi slibují daňový přeplatek, namísto toho vám ukradnou účet Policie ČR informuje o novém a velmi sofistikovaném vishingovém podvodu, při kterém internetoví zločinci využívají automatický navolávací systém. Lákají přitom na velmi příjemný daňový přeplatek. Pro „vyplacení“ ale vyžadují přístup k internetovému bankovnictví, účet následně odcizí. Přečtěte si celý článek Haló, tady podvodníci: slibují vyplacení přeplatku a pak vás okradou

Čas načtení: 2024-03-25 11:23:24

„Neplníte nařízení.“ EK zahájila vyšetřování Googlu, Applu i Mety

V Evropské unii (EU) začalo v tomto měsíci platit v plném rozsahu Nařízení o digitálních trzích (DMA), podle nějž musí internetoví giganti dodržovat jasně stanovená pravidla. Evropská Komise (EK) má ale důvodné podezření, že společnosti Apple, Meta Platforms a Alphabet (majitel Googlu) nařízení neplní. Proto v pondělí komisaři zahájili vyšetřování těchto společností.

Čas načtení: 2024-03-26 10:16:00

Výsledkem byly nemalé ztráty

KRAJ: Internetoví podvodníci získali v případech oznámených během jediného dne více než tři milióny korun.

Čas načtení: 2024-03-30 18:25:25

Internetoví podvodníci okradli důvěřivce o tři miliony za jediný den jen na jižní Moravě

Nejméně tři miliony vylákali internetoví podvodníci na lidech, kteří toužili zbohatnout, v případech, jež během pondělí zpracovávali kriminalisté specializující se na trestnou činnost v kyberprostoru.

Čas načtení: 2024-04-09 12:49:41

Podvod se štěňaty: Zájemcům si za ně řeknou o zálohu, pak si vypnou telefon

Těšil se na nového čtyřnohého kamaráda, kterého našel v inzerátu na internetu, místo toho přišel muž z Lovosicka o deset tisíc korun. A není sám, na koho to internetoví podvodníci zkusili. Policisté na Litoměřicku řeší v krátké době už třetí případ podvodného jednání při prodeji štěněte.

Čas načtení: 2024-04-10 19:59:00

Prostě ho má velkého: Manželka syna slavného fotbalisty drsně setřela trolla, co tvrdil, že si ho vzala pro peníze

Alex Le Tissier se proslavila jako modelka sociálních sítí, a to především díky slavnému příjmení. Je ženou Mitche Le Tissiera, syna slavného bývalého fotbalisty Matta Le Tissiera. A právě to jí mají internetoví trollové za zlé.

Čas načtení: 2024-04-26 16:39:00

Wau, skvělé, úžasné. Podvodníci imitují známé weby, falešné jsou i komentáře

Internetoví podvodníci zneužívají zavedené značky a snaží se tak z lidí vylákat peníze. Podvrhnuté webové stránky se snaží vypadat autenticky, kopírují oficiální loga nebo lákají na známé celebrity. V případě falešných zpravodajských portálů dokonce vytváří i podvržené diskuze. Zneužita byla také kontrarozvědka.

Čas načtení: 2024-05-05 09:39:13

Baculatá influencerka má za manžela svalovce: Nemiluje tě, vzal si tě pro prachy, nadávají jí. A slýchá i horší

Alicia McCarvell často hovoří o tom, jak si ji internetoví trollové dobírají kvůli její váze. Jako by to nestačilo, stále častěji teď komentují i její manželství se Scottem McCarvellem.

Čas načtení: 2024-05-29 00:00:00

Pozor na nové triky kyberšmejdů. Na dálku zjistí údaje o kartě a vyberou účet

Internetoví útočníci nezahálejí a jsou stále větší experti. Taktiky, které volí, aby jim lidé naletěli a oni je mohli obrat o peníze, jsou propracovanější a zásluhou umělé inteligence i hůře rozpoznatelné. Na dálku jsou například schopni přimět klienty, aby jim umožnili vybrat peníze z bankomatu. A vylepšují také další finty, jak nalákat lidi na investiční podvody. Včetně podvodných telefonátů.

Čas načtení: 2024-06-04 21:31:00

Nový typ podvodů: Šmejdi napřed nechali ženu vydělat, pak ji obrali o balík

Internetoví podvodníci mají další fintu. Lidem nejdříve sami platí, ale nakonec je připraví o mnohem větší peníze. Jedna žena z Pardubicka takto naletěla na falešnou brigádu. Při ní měla sledovat filmy a za jejich hodnocení dostávat odměnu. Nakonec přišla o desítky tisíc korun.