Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2022-04-25 00:00:00

Hotely Chorvatska v antické Pule a středověkém Zadaru předčí vaše představy

Někdo preferuje dovolenou v tuzemsku, jiný má toulavé boty a prahne po dokonalosti chorvatských památek. Není divu. Chorvatsko je státem mnoha možností. Jako na stříbrném podnosu ochutnáte vůni dob dávno minulých, koupání v tyrkysovém moři i delikatesy místní gastronomie. Zadar Když se rozhodnete ...

Čas načtení: 2022-01-22 12:59:00

František Kalenda: Česko je nádherná země, ale místní klid může člověka někdy trochu ukolébat

Má slabost pro záhady a jejich řešení, zajímá ho historie a středověk jej přitahoval od dětských let. A právě do tohoto období zasazuje děje svých knižních příběhů. Na svém kontě má František Kalenda šest knih, a právě připravuje dva romány – jeden pro děti a druhý pro dospělé čtenáře. Psaní jej baví od dětství a k tomu je také velkým čtenářem.      „Psaní je pro mě celoživotní vášeň a nutnost,“ řekl jste v jednom rozhovoru a také jste přiznal, že jste psal odjakživa. Pamatuje si své první dětské „dílko“? Co to bylo? Co vás ještě v dětství bavilo a jaký jste byl kluk? Pamatuju, samozřejmě, že ano! Bylo mi nějakých jedenáct, dvanáct, když jsem strávil celé léto na chatě tím, že jsem na lavičce pod lípou popisoval jeden sešit za druhým. Dohromady možná dvě stě stran. Bylo to fantasy, nepokrytě vykrádající mého milovaného Tolkiena, takže se všemi elfy, trpaslíky a podobně. Takže jak je asi evidentní, bavilo mě v dětství psát. A číst, přečetl jsem všechno, co se dalo sehnat, od dobrodružných klasik od Karla Maye nebo Foglara až po romantické eposy Henryka Sienkiewicze. Nejspíš jsem se hlavně snažil utíkat z našeho světa, protože jsem byl malý, tělnatý a stydlivý kluk, který neměl mezi dětmi svého věku skoro žádné kamarády. Spíš mezi dospělými, a hlavně mezi těmi literárními postavami.   Proč jste si vybral studium na Fakultě humanitních studií UK, kde jste vystudoval humanitní vzdělanost a obecnou antropologii? Bylo to i tím, že vás vždycky zajímala historie? Určitě, do příběhů z historie, a hlavně ze středověku jsem byl zamilovaný odmalička. A na naší FHS se mi líbilo, že mi dovolí věnovat se i dalším zajímavým oborům, jako je sociologie, psychologie nebo právě antropologie. Takže mě lákala ta pestrost a taky jsem se nesmírně těšil na některé doslova legendární vyučující, jako byl pan profesor Sokol nebo můj pozdější školitel Martin C. Putna.   Během studií jste hodně pobýval na stážích v zahraničí v Anglii a v Brazílii. Co vám tyto pobyty daly? Hlavně rozhled. Měl jsem příležitost se seznámit s lidmi z celého světa, s jejich vlastními problémy a pohledy na život, prohlídnout si zblízka způsob, jakým fungují úplně jiné společnosti. To bylo nesmírně obohacující, protože Česko je sice nádherná a třeba oproti Brazílii velmi poklidná země, ale mám pocit, že ten místní klid může člověka někdy trochu ukolébat.   Působíte jako expert na Latinskou Ameriku. Spolupracujete také s Deníkem N, Forum 24 nebo ČRo Plus. Proč právě tato oblast? Do Latinské Ameriky, a především právě do Brazílie jsem se zamiloval už na první cestě v roce 2013. Je to oblast v tolika ohledech neuvěřitelně rozdílná od Česka, všechny prožitky a zkušenosti jsou v ní mnohem intenzivnější, což samozřejmě není vždycky dobře, jako například v případě nesrovnatelně rozšířenější kriminality. Ale miluju portugalštinu a španělštinu, miluju latinskoamerické spisovatele, hudebníky a umělce vůbec. A taky jsem měl vždycky slabost pro baroko, které je v Latinské Americe ještě o něco barevnější a dramatičtější, tak to jsou asi ty počáteční důvody mého okouzlení.   V roce 2011 jste debutoval historickým románem Despota, který se odehrává ve středověkém Řecku. Další román Ordál nás zavádí do středověké Transylvánie. Dětem jste věnoval román Pes, kocour a sirotek a vypráví o putování této podivuhodné trojice ze středověkých Čech skoro až na konec světa. Proč právě středověk? Čím vás toto období tak fascinuje, že se děje vašich knih v něm odehrávají? Jak už jsem naznačil, středověk mě přitahoval od dětských let. Nejdřív v tom bylo asi takové to typické klukovské nadšení pro odvážné rytíře, pak mě ale začaly fascinovat příběhy i všech možných dalších skupin, od mnichů až po kupce nebo právě pronásledované židy. Dnes mě středověk fascinuje hlavně tím, jak byla mentalita tehdejších lidí od té naší zároveň tolik vzdálená, a přesto v mnoha ohledech velmi podobná.   V letech 2016 až 2019 jste vydal trilogii Detektivní příběhy z doby Karla IV. (Vraždy ve znamení hvězdy, Zlomený král a Šarlatové zmije) s „medikusem“ Siegfriedem z Wölfelsdorfu, jeho židovskou schovankou Rivkou neboli Klárkou a nevypočitatelným anglickým žoldákem Gabrielem z Yorku. Proč právě doba největšího českého panovníka a detektivní žánr? Detektivně laděné byly i moje předchozí příběhy, protože mám slabost pro záhady a jejich řešení, navíc jsem sám vždycky hrozně rád četl o vraždách a politických intrikách, ať už to bylo v historických románech nebo v kronikách popisujících skutečné události. No a období Karla IV. je samozřejmě neuvěřitelně vděčná doba, kdy jsme byli pro jednou tak trochu ve středu světa, kdy byla Praha centrem nejmocnější západokřesťanské říše, a kdy se tu setkávali lidé i myšlenky z celého světa.   Připravujete nový příběh? Píše se vám lépe pro dospělé nebo pro děti?  Připravuji dokonce hned dva – jeden pro dospělé a jeden právě pro o něco mladší publikum, který je inspirovaný starověkou řeckou mytologií. Takže pro jednou nepůjde o středověk. Psaní pro mladší čtenáře mě každopádně baví ještě o něco víc, protože mě u toho těší vidina, že z té knížky budu třeba zase jednou číst v nějaké škole, jako jsem to dělal u Psa, kocoura a sirotka. Asi nic mi nedělalo větší radost než právě číst pro děti a s dětmi.   Od dětství jste rád četl, jak jste někde přiznal, jako kluk jste měl rád Pána prstenů. A co rád čtěte dnes?   Fantasy už mě dnes moc nebaví, i když dodnes nedám dopustit nejen na Tolkiena, ale i na Zaklínače od Sapkowského nebo na úplně všechny knížky od Neila Gaimana. A nebude to asi moc originální, ale v posledních letech čtu ze všeho nejradši historické romány a detektivky. Třeba cokoli od Kena Folleta nebo Olgy Tokarczukové. Baví mě taky latinskoameričtí autoři, z nichž spousta byla přeložena do češtiny, třeba Mario Vargas Llosa píše neuvěřitelně čtivě.   Jak to máte s odpočinkem? Jak trávíte chvíle volna? Jelikož se psaním knížek primárně neživím, tak často právě tím, že buď píšu, nebo aspoň sbírám nějaké materiály a vymýšlím různé příběhové kličky. Pak se snažím co nejvíc číst a snad úplně nejradši v poslední době „čtu ušima“ – tedy poslouchám audioknihy a jsem taky obrovským fanouškem různých podcastů, například podcastu historiků Michala Stehlíka a Martina Gromana Přepište dějiny. A pokud to jen trochu jde, trávím co nejvíc času někde v přírodě. Na procházkách, projížďkách, výletech… Když jsem byl při prvním „lockdownu“ zavřený uvnitř betonového města, uvědomil jsem si, jak strašně moc mi příroda chybí. Nedokázal bych bez ní žít.   František Kalenda se narodil se 5. února 1990 v Praze. Vystudoval Fakultu humanitních studií UK v Praze (Bc. humanitní vzdělanost, Ph.D. obecná antropologie). Napsal knihy Despota, Ordál, Pes, kocour a sirotek, Vraždy ve znamení hvězdy, Zlomený král, Šarlatové zmije. Učí na vysoké škole a pracuje jako redaktor v nakladatelství Bourdon.

Čas načtení: 2021-11-09 10:06:19

Uskuteční se první ročník prodejního veletrhu zaměřeného na literaturu o umění

Galerie hlavního města Prahy uvede první ročník Art Book Fair – knižního veletrhu zaměřeného na uměleckou a uměnovědnou literaturu. O víkendu 13 a 14. listopadu nabídne v pražské Zámku Troja platformu pro čtyři desítky vystavovatelů – galerie, umělecké školy, internetové portály, časopisy, nakladatelství, sběratele a především čtenáře. Součástí akce bude doprovodný program jak pro dospělé, tak i pro děti. „Tento zvláštní segment literatury má své pravidelné čtenáře a nejsou to jen badatelé, kteří jej bedlivě sledují. Soustředit zmíněnou produkci na jednom místě je skvělá příležitost spojit celou tuto zájmovou skupinu. Proto jsem velice ráda, že se úsilí mých kolegyň a kolegů po mnoha pandemií diktovaných odkladech stává skutečností. Art Book Fair chápeme jako příležitost k představení vlastní ediční činnosti, na kterou jsme pyšní. Zároveň ji však při této příležitosti můžeme podrobit konfrontaci s produkcí ostatních nakladatelů v oboru,” uvádí ředitelka GHMP Magdalena Juříková. Dvoudenní akce je připravena jako místo setkání vydavatelů, umělců i čtenářů k diskusi a výměně myšlenek o umělecké tvorbě, jejím publikování a dalších souvisejících tématech. Po celý víkend budou probíhat autorská čtení, prezentace publikací, přednášky a další doprovodný program. Z vlastních novinek Galerie hlavního města Prahy představí knihu o Domě U Kamenného zvonu – středověkém královském paláci na Staroměstském náměstí, kde galerie vystavuje moderní a současné umění. Vizuální umělec Martin Zet uvede svou knihu Hvězda. Nevšedním výstupem na téma motolské skládky je prořezávané leporelo Idy Chuchlíkové. Obě publikace vzešly z projektu Umění pro město. Na výstavu Zvuky / Kódy / Obrazy navazuje stejnojmenná kniha kurátorky GHMP Jitky Hlaváčkové a Miloše Vojtěchovského, která právě vychází v ArtMap. V rámci dalšího doprovodného programu například nakladatelství Artefactum uvede publikaci Václava Mencla Renesanční a barokní zámek v českých zemích, Galerie Rudolfinum představí svůj nový cyklus Fragmenty, Emma Hanzlíková si ve spolupráci s nakladatelstvím Meander připravila přednášku na téma sběratelství knih, Marie Rakušanová uvede publikaci Bohumil Kubišta a Evropa od nakladatelství Karolinum a Uměleckoprůmyslové museum představí knihu Móda v modré. Workshopy pro děti i dospělé, kde si návštěvníci budou moci vytvořit například vlastní experimentální knihu nebo si zkusit, jaké to je vést galerii, připravily edukační oddělení GHMP, Galerie Rudolfinum, Museum Kampa, Galerie moderního umění v Hradci Králové a knihkupectví Xao. Více k doprovodnému programu najdete ZDE. www.ghmp.cz/doprovodne-programy/ghmp-art-book-fair/ „První ročník Art Book Fair je pořádán se záměrem GHMP založit tradici kvalitního knižního veletrhu, který bude pravidelně vyhledáván čtenáři i nakladateli umělecké a uměnovědné literatury,” uzavírá manažerka publikační činnosti GHMP Anna Kulíčková

Čas načtení: 2020-07-09 14:40:51

Cancelio Rowlingová!

Spisovatelka Rowlingová je signatářkou dopisu volajícího po svobodě slova, který vyšel v časopise Harpers. Mezi dalšími lidmi, kteří jej podepsali, je Salman Rushdie, člověk, po jehož životě svého času šli fanatici poštvaní Chomejním. Také Garry Kasparov, představitel ruské opozice, se připojil. Asi můžeme směle říci, že tihle dva jsou lidé, kteří vědí, co to znamená „mít vážné problémy“. Ale k dopisu a k reakcím na něj někdy jindy. Dnes je čas na ukázku toho, proč vůbec takové dopisy vznikají. Miliardářku Rowlingovou není snadné zlikvidovat, na to je její dílo moc lukrativní, než aby se jej vydavatel vzdal. To ale neznamená, že si neschytala svoje, na sociálních sítích i mimo ně. Jakkoliv si o některých jejích akcích myslím svoje, za to, že je nyní terčem, ji lituju. Poslední kolo žraločí hostiny se rozjelo, když Rowlingová začátkem června tweetnula poněkud sarkastickou poznámku směřující k tomu, že „lidem, kteří menstruují“ by se třeba mohlo říkat „ženy“. V reakci na to ji strhali někteří herci z filmové série o Harrym Potterovi a potterovská internetosféra začala řešit, jak s autorkou naložit. Slíbil jsem vám překlad jedné vzniklé rezoluce, tady je. Jedná se o prohlášení serveru MuggleNet, jedné z největších (ne-li vůbec největší) online komunit pro fanoušky Harryho Pottera, která existuje už od roku 1999. Provozovatelé serveru v něm shrnují svoje postoje a opatření k autorce Harryho Pottera a jejím názorům na gender. Trigger Warning: Předem varuji, že jde o silné kafe a blicí pytlík se může hodit. Nuže, vychutnávejte si ZÁVAZEK, který si na sebe administrátorský tým MuggleNetu naložil ve jménu inkluzivity a bezpečí a kterým se pochlubil zbytku světa. Originál zde. NÁŠ ZÁVAZEK Po více jak 20 let se komunita fanoušků Harryho Pottera rozrůstala a sílila a my jsme pyšní na to, že jsme měli příležitost slavit, učit se a růst společně s tolika lidmi. Právě ten moment, kdy naše komunita vstupuje do třetího desetiletí, si J. K. R. zvolila k tomu, aby se přihlásila ke škodlivým a vyvráceným názorům na to, co znamená být trangenderovou osobou. Jsme znechuceni faktem, že si pro tyto výroky zvolila měsíc, kdy se pořádá Pride, a období, kdy se celý svět snaží zúčtovat s rasovou nespravedlností. Toto zneužití jejího vlivu a výsadního postavení k útoku na osoby na okraji společnosti považujeme v rozporu s poselstvím přijetí, tolerance a vzájemné podpory, které nacházíme v jejích knihách a které jsou tolik vyzdvihovány komunitou fanoušků Harryho Pottera. Ačkoliv je obtížné vystoupit proti někomu, jehož práci jsme dlouho obdivovali, bylo by špatné nepoužít naši platformu k tomu, abychom snížili míru škod, které napáchala. Naše stanovisko je jasné: transgenderové ženy jsou ženy. Transgenderoví muži jsou muži. Nebinární osoby jsou nebinární. Intersex osoby existují a neměly by být nuceny žít v binárním světě. Stojíme po boku fanoušků Harryho Pottera z těchto komunit, a ačkoliv nesouhlasíme se špatným zacházením, kterého se JKR dostalo poté, co zveřejnila své názory na transgenderové osoby, musíme odmítnout její názory. Byli jsme svědky toho, jak nespočet lidí využilo knihy o Potterovi a související díla k tomu, aby prozkoumali svoji vlastní identitu a šířili přitom lásku a porozumění. Víme, že je to stále možné, a že chceme být i nadále součástí tohoto hnutí. Zavazujeme se k tomu, že budeme v naší komunitě odvádět dobrou práci a nadále pozvedávat a stavět do středu pozornosti lidi, kteří jsou na okraji společnosti, a přispívat k pozitivní změně na našich fanouškovských platformách. Toto nechť je začátkem našeho obnoveného závazku sloužit komunitě kolem Harryho Pottera z více uvědomělého úhlu pohledu než dříve. Na této stránce vás budeme pravidelně informovat o našich snahách povznést náš obsah a přiblížit ho širší škále fanoušků, stejně jako o způsobech, kterým můžete finančně přispět. Pokud jste trans-osoba a potřebujete pomoc, naléhavě vás žádáme, abyste zavolali horkou linku Trans Lifeline. Jedinou starostí MuggleNetu je vytvoření bezpečné komunity, ve které se všichni cítí vítáni. To znamená i nadále vytvářet všestranný obsah a provádět takové změny, aby příslušný obsah byl dostupný těm, kdo o něj stojí, a nebyl vnucován těm, kdo ne. Součástí našeho obsahu bude i nadále práce J. K. Rowlingové mimo kouzelnický svět (série Cormoran Strike, kniha Ickabog) a aktivitu její charitativní nadace, Lumos. Nebudeme již psát o aspektech jejího osobního života (například zisk ocenění, životní úspěchy, tweety, které se netýkají kouzelnického světa, dary charitám, právní záležitosti, politické komentáře nebo názory). Abychom vytvořili inkluzivní prostor nejen pro naše čtenáře, ale i pro naše pracovníky, od žádného dobrovolníka MuggleNetu nebudeme vyžadovat, aby pracoval s obsahem, který jej znepokojuje, ani jej k tomu povzbuzovat. Navíc, po konzultaci s našimi dobrovolníky ze všech týmů, jsme se rozhodli zavést následující pravidla, která upravují naši publikační činnost, s okamžitou platností: Webové stránky Tato pravidla se týkají úvodníků, článků, krátkých zpráv, zpráv z médií a všech dalších příspěvků. Od této chvíle nebudeme… umisťovat kamkoliv odkazy na nákup děl J. K. Rowlingové netýkajících se kouzelnického světa, odkazovat na stránky J. K. Rowlingové, používat titulní obrázky s podobou J. K. Rowlingové, v nejvyšší možné míře omezíme používání jména J. K. Rowlingové v úryvcích z článků. Tato pravidla se týkají stránek a jejich uspořádání v navigačním menu: Existující odkazy na nákup byly odstraněny. Kategorie J. K. Rowlingová a její podstránky (Cormoran Strike Series, The Casual Vacancy) byly odstraněny z přehledu zpráv, který se objevuje na první stránce tohoto webu. Menu “J. K. Rowlingová” bylo přesunuto z hlavního navigačního menu do položky “Svět mudlů”, aby se neukazovalo na čelní stránce, ale aby si jej čtenáři stále ještě mohli vyhledat. Sociální sítě Tato pravidla se týkají našich účtů na sociálních sítích, což zahrnuje Facebook, Instagram, Pinterest, Tumblr, Twitter a YouTube. Nadále již nebudeme postovat ani sdílet: odkazy na nákup děl J. K. Rowlingové netýkajících se kouzelnického světa, odkazy na stránky J. K. Rowlingové, fanouškovská díla, memy, fotografie a další obrázky s podobou J. K. Rowlingové, citáty J. K. Rowlingové na témata, která se netýkají kouzelnického světa. obsah týkající se jejího díla mimo kouzelnický svět. Články týkající se práce J. K. Rowlingové mimo kouzelnický svět už nebudeme sdílet na našem Facebooku ani Instagramu. Všechny tweety, které se budou týkat zveřejnění úvodníků, článků, krátkých zpráv, zpráv a dalších textů týkajících se J. K. Rowlingové nebo jejího díla mimo kouzelnický svět, budou označeny tagem #JKR, aby si je uživatelé Twitteru mohli snadno skrýt. Neustále se snažíme dělat to, co je pro naši komunitu nejlepší, takže tato pravidla se časem na základě zpětné vazby od našich spolupracovníků a čtenářů mohou změnit. Chcete-li zanechat zpětnou vazbu, použijte prosím následující formulář. Jakkoliv náš závazek vůči této komunitě se po výrocích J. K. Rowlingové soustřeďuje na inkluzivitu, rádi bychom také upozornili na to, že následky z domácího násilí, kterému čelila, jí i nadále zjevně působí trauma. Je naším nezměnitelným postojem, že domácí násilí není přijatelné v žádném vztahu, bez ohledu na gender, bohatství nebo právní stav. Pokud jste vy, nebo někdo, koho znáte, v takové situaci, prosím vyhledejte pomoc na Národní horké lince pro domácí násilí. Byznys postavený na díle Rowlingové nevadí Konec ZÁVAZKU, přátelé. Pokud tě, čtenáři, někdy postihnou chvilkové iluze o lidské povaze, vrať se k tomuto ZÁVAZKU, přečti si jej a vezmi v potaz, že toto sepsali a zveřejnili lidé, kteří si podle všeho mysleli, že dělají dobrou, záslužnou a morálně správnou až nezbytnou věc. A že to byli lidé z našeho kulturního okruhu, ne nějací kvílející fanatici z paštunského pohraničí, jejichž jedinou školou byla madrása založená Talibanem. A že na ně při psaní této šílenosti žádný soudruh Berija nemířil nabitým mauserem. Uvidíš, jak rychle tě ty iluze zase přejdou. Vlastně si přestávám být jist, zda se nad ty Talibance ještě vůbec můžeme nějak vytahovat, když naše kultura začíná produkovat tohle. Ty pasáže o tom, jak už nadále nebudou sdílet a publikovat obrázky s podobou J. K. Rowlingové, smrdí opravdovým středověkem na sto honů. Jenže na rozdíl od Talibanců je zplodili lidé, kteří vyrostli v relativně liberálním a vyspělém světě a nejspíš nevěří v to, že by je za zobrazení Rowlingové nějaký mstivý Bůh po smrti shodil do pekel a tam je armáda chechtajících se ďáblů věčně koupala v kotlích vařící smůly. Tuhle obavu bych byl schopen aspoň trochu pochopit. Tohleto… no comment. Opravdové chucpe je přitom skutečnost, že MuggleNet není čistě amatérský web, ale firma (for-profit), která má e-shop a vydělává na prodeji zboží, které by bez Rowlingové a její tvorby vůbec neexistovalo. Kdyby byla autorka jenom trochu mstivá, využila by teď svého copyrightu a začala by jim komplikovat život. Leč vypadá to, že spoléhají na to, že mstivá není (Rowlingová je vůči své fandovské komunitě tradičně vstřícná, zejména ve srovnání s firmami typu Walt Disney.) Že ta nevyslovitelná osoba, jejíž obličej a jméno nesmí již nadále hyzdit úvodní stránku webu, bude zároveň natolik hodná, že jim nebude narušovat byznys. Všimněte si v této souvislosti těch velmi pragmatických výjimek ohledně nákupních odkazů na díla z kouzelnického světa. Tak daleko zase svatý hněv nesahá. To by mohlo poškodit prodeje na jejich vlastním e-shopu, který je tohoto zboží plný a nejspíš i plný zůstane. Ještě bych rád okomentoval jednu věc, totiž celkový tón textu. Je ohromně přeslazený, demonstrativně pečující o lidi na okraji, nabízející jim starostlivě kontakty na horké linky, kdyby se jim snad něco dělo, přímo narvaný pozitivními slovy jako láska, porozumění, vítání, bezpečí. A hned vzápětí přeskakuje ke strohému seznamu represivních opatření vůči konkrétní osobě, která vypadají a znějí jako rozsudek nějakého Volksgerichtu. Mám-li zabrousit do potterovského světa: něco takového by mohla napsat Dolores Umbridgeová, k níž tato hysterická afektovanost kombinovaná s banální krutostí sedí úplně dokonale. Nevím, jestli jste ty knihy četli; ale Umbridgeová mi přišla jako daleko realističtější podoba Zla než příliš šablonovitý Voldemort. No, tak poslední dobou to vypadá, jako by se nám slečna Dolores množila geometrickou řadou…   Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2024-02-20 18:15:00

Šógun: nové zpracování kultovní klasiky na Disney+ si rozhodně nenechte ujít

Hra o trůny bez draků ale se samuraji ve středověkém Japonsku • Hvězdné obsazení si nepotřebuje pomáhat známými anglickými herci • Maximum děje je přímo v japonštině s titulky

Čas načtení: 2024-03-03 12:08:00

Recenze seriálu Šógun. Nové zpracování kultovní klasiky na Disney+ se řadí mezi absolutní špičku

Hra o trůny bez draků ale se samuraji ve středověkém Japonsku • Hvězdné obsazení si nepotřebuje pomáhat známými anglickými herci • Maximum děje je přímo v japonštině s titulky

Čas načtení: 2024-03-18 14:40:37

Polského žáka převlečeného za Krista „ukřižovali“

Na chodbě základní školy v Brodnici Górné v Pomořanském vojvodství na severu Polska vznikla v rámci výuky netypická křížová cesta. Jeden z žáků přestrojený za Krista nejprve nesl na zádech kříž a pak jej symbolicky ukřižovali. Akce vyvolala řadu nesouhlasných reakcí. „Ve světské škole by se něco takového v žádném případě nemělo stát, je to skandál zavánějící středověkem,“ citoval web natemat.pl jednu z nich.

Čas načtení: 2024-03-25 07:00:01

Hodně speciální tresty pro středověké drbny. Ty dnešní by se divily, co čekalo jejich předchůdkyně

Drby, klepy a pomluvy už připravily o klid a dobrou pověst spoustu lidí – nejen dnes, ale i v dávných dobách. Dnes se proti nim sice můžeme bránit, ale taková klepna většinou odejde od jednání s domluvou, maximálně s nařízenou omluvou. V minulosti se ale musely ženy s ostrým jazykem obávat mnohem většího ponížení.  Jak řešili nevěru naši předkové? Rozvod nepřicházel v úvahu, měli jiné metody Číst více Raději nikoho nepomlouvat Zatímco dnes jsme na pomluvy a nesmyslné výroky na veřejnosti zvyklí a staly se v podstatě součástí kultury (bohužel), ve středověku bylo takové jednání důvodem k patřičnému potrestání. Někdy se dokonce ani nemuselo prokázat, že jde o skutečnou pomluvu. Stačilo, aby šlo o výrok, který mohl někoho, zvlášť vlastního manžela, očernit před ostatními. Taková drbna se pak často musela smířit s hodně ponižující „ozdobou hlavy“. Jednou z nich byla podle serveru allthatsinteresting.com uzda hanby.  Uzda hanby i bolesti Co si můžeme pod zmiňovaným názvem představit? Jde o konstrukci z kovových pásů kopírující tvar hlavy. V místech pro ústa byla z vnitřní strany osazena trnem, který musela žena, jež se dopustila provinění pomluvou nebo drby, držet mezi zuby. Některé upravené formy téhle uzdy měly na spodní straně roubíku dokonce ostré hroty, které by drbně těžce poranily jazyk, kdyby se snad přece jen pokusila promluvit. Jen těžko se jí tak podařilo šířit další klepy a všichni kolem okamžitě věděli, s kým mají tu čest.  Ostuda na veřejnosti A aby to bylo ještě mnohem jasnější, nemohla se odsouzená žena po dobu svého trestu jen tak schovat před světem doma, jak poznamenává web nts.org.uk. Zřízenec ji vodil po městě a lidé, kolem kterých procházeli, se mohli vyjadřovat, jak chtěli – třeba házením nejrůznějších předmětů, pokřikováním a podobně. Pomlouvačná žena si svoje vyjadřování příště jistě dvakrát rozmyslela, než se pustila do klepů.  Kachní stolice byla nebezpečnější Maska, vzdáleně podobná koňské uzdě, ale rozhodně nebyla jediným trestem, který mohl v minulosti drbny potkat. Většina z nich spočívala hlavně ve snaze takovou ženu náležitě ponížit, některé ale mohly vést až ke smrti. To se stávalo v případě tak zvaných kachních stolic, používaných hlavně v šestnáctém století v Anglii. Šlo o trest uvázání k židli nebo stolici, z níž se ženy nemohly hnout. Aby byl ale trest mnohem horší, byla taková klepna i se stolicí opakovaně spouštěna do řeky. Nejednou se stalo, že se žena v průběhu trestu utopila. Ve středověku bylo kruté mučení běžné. Jednu z technik přitom CIA používá dodnes Číst více Nešlo jen o ženy Historii je ale třeba přiznat, že v udělování trestů, jež měly za cíl ponížit trestance, dělila celkem spravedlivě mezi ženy i muže. Zatímco ženy svoji masku hanby nosily většinou právě za klepy, u mužů to byla ješitnost a nadutost. Hlavně ve středověkém Německu se takové vlastnosti netrpěly a pánové se museli podvolovat opravdu nevšednímu zesměšnění, jak informuje Atlas Obscura. Masky, které jim byly nasazovány, nebyly ledajaké. Aby odpovídaly povýšenosti jejich dočasných nositelů, bývaly zdobené pavím peřím, tepanými ornamenty i dalšími prvky, které měly přilákat pozornost kolemjdoucích.  Zajímavé ozdoby pro opravdové ješity Aby ani toho nebylo dost, připevňovali výrobci na masky rolničky, zvonečky, a dokonce i důmyslné píšťalky, skrz které museli odsouzenci dýchat – jinak to nešlo. A tak se při každém výdechu ozval hlasitý zvuk, který nenechal nikoho široko daleko na pochybách, že je ten pravý čas vykouknout z okna a ulevit si na adresu trestance. Stejně jako ženy v uzdě hanby i pánové museli korzovat městem, případně byli připoutáni na náměstí k pranýři.  Umíme si představit, že by byly pomluvy a lži dnes takto trestány? Kolik masek by asi bylo potřeba a kolik lidí by mohlo chodit po světě bez ní? Jistě by mohly být zajímavé alespoň nedělní polední debaty v televizi…  Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Brutální tresty smrti: Ke krutým popravám se cvičili i sloni, jedna populární metoda se jmenuje podle vynálezce.

Čas načtení: 2024-03-25 00:00:00

SR, Prešovský kraj – region majestátních štítů II.

Po Prešově i středověkém Šarišském hradu se dnes vydáme do přírody. Odhalíme vám místo těžby drahého (Slovenského) opálu, projedeme na kole Lopušnou dolinu a absolvujeme turistický přechod Tatranskou magistrálou.

Čas načtení: 2024-03-30 12:13:00

Od party kamarádů po důležité hráče v cestovním ruchu

Praha 30. března 2024 (PROTEXT) - Spolek Disway pomáhá vozíčkářům cestovat. Mobilní aplikace Disway Trails přináší ověřené tipy na výlety pro osoby s hendikepem. Prozatím zahrnuje 23 celodenních tras a přes 140 přístupných zajímavých míst. Spolek Disway se zabývá poradenstvím, mapováním a poskytováním informací o přístupnosti objektů a tras pro hendikepované osoby. S nápadem přišel vozíčkář Jirka, když postrádal ověřené informace k naplánování obyčejného výletu s rodinou.„Jirka Maule byl jeden z geniálních lidí. V 16 letech přetaktoval pionýra, aby jezdil tzv. „pořádně“, a tím se bohužel na doživotí upoutal na invalidní vozík. Jirka Maule později již jako špičkový programátor (tetrapelgik vozíčkář) měl sen, aby vozíčkáři v České republice i po světě mohli sdílet místa, která jsou skutečně bezbariérová a pro ně přístupná. Aby si volný čas, cestování a život se svou rodinou mohli užít stejně jako lidé bez omezení. Založil proto komunitní síť Disway,“ uvádí Milan Novotný, jeden ze zakládajících členů Disway.„Díky Nadaci Vodafone jsme nastartovali komunitní portál pro sdílení uživatelských informací o navštívených místech právě lidmi s hendikepem. A kde jsme teď, po deseti letech našeho snažení? Definovali jsme potřeby našich cílových skupin a v uplynulých třech letech realizovali několik mezinárodních projektů. Ve zmapovaných lokalitách není vozík nebo berle problém, ať už jste vášnivý turista, nebo jen chcete najít bezbariérovou restauraci, pivovar nebo krásnou přírodní scenérii. Skvěle se nám spolupracovalo s národními parky. KRNAP i České Švýcarsko hledají možnosti, jak zpřístupnit přírodu také hendikepovaným,“ říká Marie Harcubová, která studovala na vozíku v USA a cestuje se svou maminkou po celém světe.Spolek založil neformální česko-německou „Síť bez bariér“, která má v současné době přes 30 členů a její cíl je prostý: propojovat všechny subjekty, které mohou zlepšit cestování hendikepovaných a zkvalitnit jejich život. Členy sítě jsou města, obce, restaurace, hotely, památky i přírodní parky, ale také poskytovatelé veřejné dopravy v Česku i Sasku. Kdokoli se chce zapojit, je vítán.Disway se snaží měnit myšlení lidí, ať už při budování nových staveb nebo plánovaných rekonstrukcí, protože jedině změnou přístupu lze dosáhnout zvýšení kvality života pro celou společnost. „Nahraďte schody nakloněnou rovinou nebo vybudujte nájezd! Nechceme ničit gotické památky, ale sami jsme si na středověkém hradě Grabštejn vyzkoušeli, že kde je vůle ke spolupráci, je i cesta pro vozíčkáře,“ říká vozíčkář Aleš Černohous, místopředseda spolku.Ze změny přístupu nemá benefit pouze osoba na vozíku, ale i senioři, rodiče s kočárkem, nebo třeba cestovatel s kufrem, který s ním nebude muset drncat po schodech, ale pohodlně si ho díky nájezdu doveze až k recepci, nezadýchaný a s úsměvem.Díky Síti bez bariér spolek navázal aktivní spolupráci s organizací CzechTourism a Středočeskou centrálou cestovního ruchu, se kterými minulý víkend navštívili veletrh cestovního ruchu a regionální turistiky Holiday World v Praze. Během přednášek a návštěvy stánku spolku se tisíce lidí přesvědčilo, že i osoby s hendikepem mohou cestovat. Mobilní aplikace Disway Trails je dále prezentována na setkáních, workshopech a prezentacích, které se konají ve spolupráci s jednotlivými kraji ČR a německým Saskem.„V roce 2024, v rámci desetiletého výročí, bychom chtěli dovršit naše úsilí, které vzešlo z iniciativy jedné party kamarádů. V přímé spolupráci s Kontem bariéry a Pražskou organizací vozíčkářů chceme zaplnit naši aplikaci podrobnými daty a trasami výletů po celé ČR, aby se hendikepované osoby nebály vyrazit na výlet a netrávily volný čas pouze za obrazovkou počítače s vědomím, že ačkoliv je cíl jejich cesty uváděn online jako bezbariérový, může je potkat nepříjemné překvapení,“ říká Jana Panáčková Feixová, předsedkyně spolku Disway.Pokud chcete úsilí spolku pomoci sledujte stránky www.disway.cz a https://trails.disway.org/csBližší informace:Jana Panáčková Feixová - manager@disway.org Aleš Černohous - ales@disway.czwww.disway.czZa podpory Česko-německého fondu budoucnosti a Ústeckého kraje.ČTK Connect ke zprávě vydává obrazovou přílohu, která je k dispozici na adrese http://www.protext.cz. 

Čas načtení: 2024-04-15 11:02:00

V rodišti Menšíka našli vzácné hrnčířské pece: Brzy je zničí!

Úžasný doklad o středověkém osídlení Ivančic našli archeologové z Archaia Brno. Pod strženým domem našli čtyři hrnčířské pece. Přestože jsou staré až 800 let, zůstaly výborně dochované.

Čas načtení: 2024-04-16 23:35:00

23:35 Zapomenuté příběhy 2. světové války

5. května 1945, během posledních dnů války, vytvořila skupina amerických vojáků podivný svazek s bývalými vojáky Wehrmachtu, aby bránili francouzské politické a prominentní vězně na středověkém hradě v západním Rakousku. Kanadský dokumentární cyklus[online]

Čas načtení: 2024-04-22 09:00:01

Málo známý trest poena cullei přinášel před koncem nesnesitelná muka. Patří k nejhorším v historii

Trest za zločin je součástí lidské společnosti od samotného jejího počátku a vynalézavost „pánů tvorstva“ v tomto ohledu nezná mezí. Například neobvyklé mučení, které vešlo do historie pod názvem poena cullei, praktikovali již staří Římané a rozhodně nešlo o nic, čeho by se tehdejší obyvatelé tak vyspělé civilizace nemuseli obávat.  Železná panna: Hrozné utrpení, na které se nevydržel nikdo dívat. Kromě syna Saddáma Husajna Číst více Obrovské utrpení „Trest za vraždu, jak předepisovali naši předkové, spočívá v tom, že viník bude bit tyčemi potřísněnými jeho krví a poté bude zašit do pytle se psem, kohoutem, hadem a opicí a pytel bude vržen do hlubin moře, to znamená, je-li moře blízko; jinak bude předhozen divokým zvířatům podle ústavy zbožštěného Hadriana,“ píše se podle serveru Iflscience v díle právníka Modestina ze třetího století našeho letopočtu. Je tedy zřejmé, že přežít takový trest bylo nemožné, a utrpení, které odsouzence před definitivním koncem čekalo, muselo být nepředstavitelné.  Nebyla to žádná novinka Zprávy o stejném mučení se ale objevují již dříve, a to ve spisech Dionýsia z Halikarnassu ze šestého století před naším letopočtem. Tehdy se prý musel stejnému trestu podrobit Marcus Atilius, muž, jenž měl hlídat tajemství Sibyliných knih, ale nechal se uplatit a prozradil, co neměl. Ještě hlouběji do minulosti bychom se museli vydat za příběhem Lucia Hostia, který zavraždil vlastního otce. Za to jej stihl trest, který před ním pravděpodobně nikoho nepotkal – poena cullei – jak jej popisuje také web Cambride.org. Může jít o upravené zprávy Pravdou je, že další texty tento popis mučení poena cullei buď mírně upravují, nebo dokonce některé jeho části vyvracejí jako nikdy nepraktikované. Neexistují ani žádné konkrétní důkazy o jeho využívání, kromě písemných zmínek, které se sice jistě alespoň částečně na pravdě zakládají, ale vědci si nejsou jisti, do jaké míry byly v průběhu následujících staletí upraveny a přibarveny. Zvláště pak pochybují o tom, že by do pytle s odsouzencem bývala zašita všechna jmenovaná zvířata najednou. Jisté je ale jedno – ať už bylo při tak zvaném „mučení pytlem“ spolu s provinilcem do koženého vaku zašito jakékoliv zvíře, jednoznačně mu muselo ve svém vlastním děsu způsobit obrovské utrpení a zranění.  První část trestu je proveditelná Odborníci, byť připouštějí, že není takové mučení vyloučeno, se pozastavují hlavně nad praktickou možností vykonání takového trestu. Nejde o jeho první fázi, kdy měl být odsouzenec zbit tyčí až téměř do bezvědomí, ale ne zase tak, aby nebyl schopen vnímat další bolest, již mu měla následně způsobit zvířata. Lidé jsou a v historii vždy byli dost krutí na to, aby takový trest vykonali. Lámání kolem mívalo soft a hard verzi. Až Marie Terezie zavedla v Čechách mírnější torturu Číst více Jak takový trest dokonat?  Pak by ale musel přijít další krok a tím by bylo spolu s nešťastníkem nahnat do jednoho vaku také zmiňovaná zvířata, tedy psa, kohouta, hada a opici. Není pochyb o tom, že stejně jako pro trestaného člověka by výkon takového mučení byl nebezpečný i pro ty, kteří se o něj měli postarat. Zdá se tedy, že i jediné z těchto zvířat by bylo dostatečně krutým a navíc realizovatelným trestem.  Lidé se k němu bohužel vrátili Původ mučení poena cullei tedy sahá až do dob antického Říma, ale bohužel nezapadlo v běhu dějin tak docela, aby si na něj nevzpomněly další generace ve středověku a novověku, pro které byla tato kultura inspirací. A tak se k tomuto mučení v 15. až 17. století vraceli zejména Nizozemci, Francouzi, Italové či Španělé, pro které se stalo hlavně trestem za vraždu některého z rodičů, jak je popisováno například v knize Šílenství ve středověkém právu a obyčejích. V té době se hodně hovoří hlavně o kočkách, které se stávaly součástí mučivého rituálu místo dříve využívaných zvířat. Ať už ale bylo v pytli jakékoliv zvíře, bolest, hrůza a šílenství odsouzeného musely být nepředstavitelné.  Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Americké výslechy: Dávná technika v 21. století. Donutí přiznat cokoliv, stížnost je zbytečná.

Čas načtení: 2024-04-25 08:13:00

Zápisník zahraničních zpravodajů: Největší komiks na světě je starý 650 let. Tapiserie Apokalypsy si sama prošla apokalypsou

Středověký hrad ve francouzském Angers ukrývá nevšední poklad. Není totiž ze zlata ani z drahokamů. Více než stometrová tapiserie Apokalypsy ze 14. století je svého druhu největší na světě. I proto je zapsaná na seznam kulturního dědictví UNESCO a místní o svém světovém unikátu mluví jako o největším středověkém komiksu.

Čas načtení: 2024-05-05 07:44:05

Lepru lidé dostávali od veverek – alespoň ve středověké Anglii

Důkazy z archeologických nalezišť ve středověkém anglickém městě Winchester ukazují, že anglické veverky obecné (red squirell, Sciurus vulgaris) kdysi sloužily jako důležitý hostitel pro kmeny Mycobacterium leprae, které způsobují u lidí lepru. „Díky naší genetické analýze se nám podařilo identifikovat veverky jako první dávné zvířecí hostitele lepry,“ říká hlavní autorka Verena Schuenemann z Basilejské univerzity. …

Čas načtení: 2024-05-27 06:00:43

Unikly první informace o novém dílu série DOOM

Mluví se o inspiraci středověkem, podtitulu i datu představení.

Čas načtení: 2024-06-12 16:45:00

Kláštorná Kalcia představuje kampaní příběh dvou bratrů

Minerální voda Kláštorná Kalcia přichází s novou komunikační kampaní, jež se opět nese ve středověkém duchu. 

Čas načtení: 2024-10-29 14:00:00

Výlety: Příběh Ďáblovy bible je spojený s klášterem v Podlažicích. Knihu o 600 stranách napsal mnich

Podlažice u Chrasti v Pardubickém kraji jsou opředeny mnoha legendami. S velkou pravděpodobností tam totiž ve středověkém klášteře vznikla největší rukopisná kniha světa. Codex gigas, známá také jako Ďáblova bible. Grafologové se shodují na tom, že drtivou většinu obrovské knihy, která má přes šest set stran, napsal jediný člověk. Při nadlidském úkolu při opisování biblických textů mu prý pomáhal sám ďábel.

Čas načtení: 2024-12-05 16:40:05

Čekání na Vánoce si lze zpříjemnit na věži hradu, v zámku i zahradách

Adventní víkendy lze trávit různými způsoby. Lidé na Vysočině mají možnost prožít je i v netradičním prostředí. Co třeba ve vánočně vyzdobených šlechtických pokojích, u kachlových kamen na středověkém hradě nebo třeba podvečerním putováním zářícími zámeckými zahradami? I to nabízí památky v kraji.

Čas načtení: 2024-12-06 11:07:15

Mnišská kápě [Ellis Petersová / OneHotBook]

Když za rohem číhá travič, ptejme se, komu to prospěje…Středověkem ošlehaný bratr Cadfael – bylinkář, léčitel a hlava otevřená – řeší třetí případ přímo mezi zdmi svého kláštera ve Shrewsbury. ...