Po 16letech jsem zahodil všechen kod webu a napsal celý kod znovu. Vypadá to tu +- stejně, ale pokud narazíte na něco co vám vadí tak mi o tom napište: martin@vorel.eu nebo se mi ozvěte na twitteru Začal jsem dělat change log.

Kurzy ze dne: 21.07.2025 || EUR 24,620 || JPY 14,311 || USD 21,100 ||
pondělí 21.července 2025, Týden: 30, Den roce: 202,  dnes má svátek Vítězslav, zítra má svátek Magdaléna
21.července 2025, Týden: 30, Den roce: 202,  dnes má svátek Vítězslav
DetailCacheKey:d-1119724 slovo: 1119724
Synopsys dokončil akvizici Ansysu

<p><img title="Synopsys dokončil akvizici Ansysu (zdroj: Synopsys)" src="https://www.cad.cz/images/stories/aktuality/2025/07/Ansys_Part_of_Synopsys-2529.jpg" alt="Ansys Part of Synopsys-2529" width="350" height="197"><a href="https://www.synopsys.com/">Sy­no­p­sys</a> do­kon­čil akvi­zi­ci <a href="https://www.ansys.com/">An­sy­s</a>u. Trans­ak­ce, která byla ozná­me­na 16. ledna 2024, spo­ju­je lídry v ob­las­ti kře­mí­ko­vých ná­vrhů, IP a si­mu­la­cí a ana­lýz, kteří po­má­ha­jí zá­kaz­ní­kům při vý­vo­ji pro­duk­tů s umě­lou in­te­li­gen­cí. Ros­tou­cí slo­ži­tost vý­vo­je in­te­li­gent­ních sys­té­mů vy­ža­du­je kon­st­ruk­ční ře­še­ní s hlub­ší in­te­gra­cí elek­tro­ni­ky a fy­zi­ky, roz­ší­ře­né o umě­lou in­te­li­gen­ci.</p>

---=1=---

Čas načtení: 2025-07-18 15:30:33

Synopsys dokončil akvizici Ansysu

Sy­no­p­sys do­kon­čil akvi­zi­ci An­sy­su. Trans­ak­ce, která byla ozná­me­na 16. ledna 2024, spo­ju­je lídry v ob­las­ti kře­mí­ko­vých ná­vrhů, IP a si­mu­la­cí a ana­lýz, kteří po­má­ha­jí zá­kaz­ní­kům při vý­vo­ji pro­duk­tů s umě­lou in­te­li­gen­cí. Ros­tou­cí slo­ži­tost vý­vo­je in­te­li­gent­ních sys­té­mů vy­ža­du­je kon­st­ruk­ční ře­še­ní s hlub­ší in­te­gra­cí elek­tro­ni­ky a fy­zi­ky, roz­ší­ře­né o umě­lou in­te­li­gen­ci.

\n
---===---

Čas načtení: 2024-01-19 10:25:13

Podmol dokončil kamennou etapu s roztrženou pneumatikou. Jezdce Orion – MRG čeká poslední den na Dakaru.

Brilantní výkony zaznamenali motocykloví jezdci z týmu Orion – Moto Racing Group. Martin Michek v jedenácté etapě Dakarské rallye dojel na 9. místě, což je vyrovnání jeho [...]

Čas načtení: 2024-01-16 12:11:22

Konečně. Libor Podmol hladce dokončil etapu na letošní přetěžké Dakarské rallye

V cíli byl Libor Podmol na 56. místě s odstupem hodiny a patnácti minut, v průběžném pořadí se posunul na 57. příčku. Na trati ho [...]

Čas načtení: 2024-01-15 15:01:16

Benavides dokončil osmou etapu Rallye Dakar jako první i druhý nejrychlejší jezdec

Osmý den stáli před soupeři těžký měřený speciál složený ze směsice terénu. Skalnatý a členitý terén představoval výraznou změnu oproti nekonečným dunám předchozích etap. Benavides [...]

Čas načtení: 2025-01-18 16:33:56

Brož dokončil Dakar s přetrženými vazy v koleni

Jiří Brož, majitel globální společnosti Montáže Brož, dokázal překonat všechny nástrahy jednoho z nejtěžších závodů světa a úspěšně dorazil na cílovou rampu Dakarské rallye 2025. [...]

Čas načtení: 2025-04-29 15:22:51

Vše jde podle plánu. Apple dokončil první fázi testování nových iPhonů 17

iPhone 17 je připraven. Apple dokončil první testovací fázi a míří k sériové výrobě. Premiéra se očekává tradičně na začátku září.Přečtěte si celý článek: Vše jde podle plánu. Apple dokončil první fázi testování nových iPhonů 17

Čas načtení: 2024-04-13 07:43:54

Európsky líder v oblasti vesmírnej robotiky dokončil projekt ORBITA: Chce predĺžiť životnosť satelitov na obežnej dráhe

Európska spoločnosť PIAP Space, líder v oblasti vesmírnej robotiky, oznámil úspešné dokončenie projektu ORBITA. Ide o ambiciózny projekt, ktorého hlavnou úlohou je vylepšiť efektívnosť údržby satelitov, informuje portál Space Agency. Výsledok projektu ORBITA otvára možnosť pravidelnej údržby a opravy satelitov v nehostinnom vesmírnom prostredí. Projekt sa skladá zo štyroch hlavných komponentov, MULTIS, LARIS, FORTIS a … The post Európsky líder v oblasti vesmírnej robotiky dokončil projekt ORBITA: Chce predĺžiť životnosť satelitov na obežnej dráhe appeared first on Vosveteit.sk - Správy zo sveta technológií a vedy.

Čas načtení: 2024-07-29 18:52:51

Arsenal dokončil přestup obránce Riccarda Calafioriho z Boloni za 42 milionů liber

Velice zajímavou posilu do obrany přivedl londýnský Arsenal, jenž dokončil očekávaný podpis obránce Riccarda Calafioriho z Boloni, která za jeho přestup vyinkasovala 42 milionů liber. Italský bek, který se stal jedním z objevů Eura 2024, podepsal na Emirates Stadium smlouvu do roku 2029.

Čas načtení: 2024-09-27 12:15:07

DPMB dokončil třetí fázi modernizace vozovny Pisárky za 678 milionů

Brno, 27. září 2024 - Dopravní podnik města Brna (DPMB) dokončil třetí fázi modernizace pisárecké vozovny. Díky nově postavené vratné smyčce tramvaje nemusí při návratu do vozovny zajíždět až na vzdálené Mendlovo náměstí. V areálu vozovny DPMB zmodernizoval odstavnou plochu pro tramvaje a vzniklo i největší kolejové rozvětvení s automatizovanými výhybkami v Česku. Realizace projektu za 678 miliónů korun začala v lednu loňského roku. Celý článek...

Čas načtení: 2025-02-03 22:24:04

Tým De Rooy s pneumatikami Goodyear OFFROAD úspěšný na Rallye Dakar 2025

Tým de Rooy, jehož oficiálním dodavatelem pneumatik je i letos značka Goodyear, dokončil letošní 47. ročník Rallye Dakar v polovině ledna ve skvělé formě. Aleš Loprais vyhrál poslední etapu a připsal si tak pět vítězství na pěti z celkem dvanácti etap závodu. Rallye dokončil na třetím místě v celkovém pořadí kamionů. Vaidotas Žala za volantem druhého vozu […]

Čas načtení: 2024-02-14 13:30:00

Ewan McGregor a Anne Hathaway proti dinosaurům

Režisér hororu Neutečeš (It Follows) David Robert Mitchell připravuje nový rodinný film o dinosaurech, k němuž dokončil scénář, a podle všeho do něj získal dvě velké herecké hvězdy. Tou první je Anne Hathaway, jejíž účast u projektu byla oznámena již téměř před rokem, a nově k ní přibyl i náš obl...

Čas načtení: 2024-02-13 13:39:52

Sběratelé ostatků [Vlastimil Vondruška / MOBA]

Pokračování osudů Martina ze Stvolna, který se vrací z Francie do Prahy, aby dokončil studia na nově založené univerzitě. Ani v Praze však nemá možnost školu dokončit. Zaplete se do domácí války s jihočeskými Rožmberky a posléze se stane služebníkem.

Čas načtení: 2024-02-17 06:00:54

Paráda! Populární mlátička Diablo IV míří do Game Passu

Diablo IV je jedním z nejpopulárnějších hack and slash titulů vůbec Už brzy se dostane do předplatného Game Pass Microsoftu tu umožňuje akvizice Activisionu Blizzard V říjnu předešlého roku Microsoft dokončil historicky největší akvizici videoherního průmyslu. Redmondský technologický gigant odkoupil za necelých 69 miliard dolarů společnost Activitision Blizzard, pod kterou spadají významná vydavatelská i vývojářská […] Celý článek si můžete přečíst na Paráda! Populární mlátička Diablo IV míří do Game Passu

Čas načtení: 2021-10-24 19:48:48

Půl roku samoty

Povídka pro zimní nečas Dávno ten třeskutý mráz přestal vnímat. Tlustý kabát, beranice do čela, silné mozolnaté prsty v kožených rukavicích. Její šálu měl omotanou až k nosu. Nechal si ji, aniž by to věděla. Jen chvíli ji hledala, než to vzdala. Když člověk pálí mosty, nebývá moc trpělivý. Přes záda měl přehozený tlustý vak. Brodil se neprostupnou krajinou, kde široko daleko krom bílé a černých špiček stromů nebylo vidět nic jiného. Romantika zimní krajiny zhrubla do statického němého filmu. Jen při pohledu na nebe ho uchvátila jasná modř a oslepující paprsky slunce se odrážely ve sněhových peřinách. Sešlapoval ze shora pár desítek metrů níž do lesního porostu. „Brito!“ zavolal na fenku. Snadno se mu ztrácela z dohledu. I když měla tmavý hřbet, jakmile se párkrát ve sněhu vyválela, skoro splynula s okolím. Aljašský malamut nadšeně přiskákal  s otevřenou tlamou a mrskajícím ocasem. Bez ní by to tu těžko dával. Byla jeho rodinou a věrným posluchačem. Nádherné huňaté psisko. Dárek od Emy pro poslední sbohem, kdy už se člověk nezastaví, ani naposledy neotočí. Odmítl se odstěhovat do města a stejně tak Ema usoudila, že tady opravdu žít nedokáže. V nezkrocené zemi nikoho. Většinu roku je tu chladno až mrazivo a pořád sněží! Půvabné jí to přišlo jen prvních pár dnů, kdy pohled z okna na daleké obzory rozptýlil nahromaděný stres a nutilo jí to uspořádat si vlastní hodnoty. Ale každodenní probouzení do prochladlé boudy, kterou je zapotřebí vytopit nařezaným a naštípaným dřevem… ? Ruce měla popraskané a plné hnisajících záděrek. Když přijela, ani nevybalila. Stále otáčela tentýž svetr a vyteplené kalhoty. Východ slunce byl ale vždy nádherný: jak se ten zlatavý kotouč vyloupl z neznáma a obarvil vrcholky hor. Zpočátku každé ráno pomáhala odhrnout cestu kolem domu. Smála se, jak se bíle prášilo. Jak po něm házela sněhovými koulemi, nebo když ji povalil do studené sněhové peřiny a ona se pod jeho tíhou propadala hlouběji. Píchalo ji u srdce, přijímala mrazivé polibky a dívala se do jeho očí, které se leskly radostí. Později rezignovala a pak už ani nechtěla vycházet ven. „Nemá to smysl. Kam se tady dá jít? Všude to je stejné. Každý den a každé ráno. Pořád dokola.“ Nakonec odjela. Odvezl ji sněžným skútrem k nádraží. Od té doby se viděli jen jednou. Když mu přivezla štěně. Znovu se zeptala, zdali si to nerozmyslel. I když odpověď tušila. „Tak ať se tam aspoň nezblázníš.“ Bez internetu, elektřina na vlastní generátor, televize se základními programy. Dlouho doufala, že na displeji spatří jeho tvář. Někde uvnitř byla drobná jiskřička. Nepřála si, aby se rozešli, ale zůstat nemohla. Rozhodně ne. A nařizovat mu, aby žil tam, kde by byl nešťastný, to taky nechtěla. Kde není kompromisu, není cesty. Když doufala, bylo to jako věřit v zázrak, a odmítala si nahlas připustit, že na ně už dávno nevěří. *** Zastavil se u středně vysokého smrku. „Tady je to správné místo,“ řekl Britě. Psisko sic netušilo, o co jde, ale souhlasně štěklo. Martin odložil vak a vytahoval z něho mrkve, lojové koule, kukuřičné klasy a slaměné věnce. Pustil se do zdobení stromu. Vánoce na konci světa. Pro ty, kteří ani netuší, že nějaký takový svátek existuje. Nic je s námi nespojuje, a přesto to děláme. Protože Vánoce jsou o darování, o sdílení a… „O to nebýt sám?“ zamumlal. Brita pokorně poslouchala každé slovo. Milovala jeho hlas. Bylo to znát z toho nevinného pohledu, jak to jen psi dokážou. Položila mu tlapu na ruku, když se skláněl pro další lojovou kouli. „Co si o tom myslíš?“ podíval se do jejich očí. „Loni to bylo jiné. Ale to ty nevíš. Ještě jsi tu nebyla.“  Když dokončil výzdobu, měl ze sebe dobrý pocit. „Doufám, že jim bude chutnat.“ Brita povyskočila a zaštěkala. Spolu se pak stejnou trasou vydali zpátky. V krbu plápolal oheň a dřevo praskalo. Seděl na houpacím křesle, popíjel čaj. Z hrníčku, který přivezla a zapomněla. Úmyslně. Pár nenápadných stop po ní zůstalo, aby z mysli jen tak nevymizela. Aby ani on nezapomněl. Brita ležela na podlaze a okusovala kost. Po chvíli ji to přestalo bavit a položila hlavu na svou tlapu, sledovala ho. Pak přivřela oči. „Za pár dní je Štědrý den. Tak co myslíš?“ zeptal se. Jen lehce zvedla víčka a znovu přivřela. „Myslíš, že měla pravdu? Tak co mám dělat? Tolik měsíců uteklo jako voda. Stejně bych už jinak žít nedokázal. A co s barákem? Někdo se tady o to musí starat.“ Brita hlasitě zívla. „Nudím tě?“ ušklíbl se. Čaj byl stále vřelý. Rád prsty objímal hrnek, až se mu horko propalovalo přes kůži. Taková zkouška výdrže: kdy je to ještě příjemné a kdy už palčivá muka. „Je to jako s životem, víš?“ obrátil se na svého čtyřnohého přítele. Lidský kontakt vymizel a on si ani neuvědomoval, že někdy jeho slova začínají uprostřed myšlenky. Vedl rozhovor s němou tváří, která dokázala odpovídat jen věrným pohledem. Neměl s tím problém. „Dlouho je to krásné a byl jsem šťastný, než přišla bolest z jejího odchodu. Půl roku samoty je víc než dost, nemyslíš?“ Vždycky byl uzavřený. A tahle bouda uprostřed nedotčené přírody mu přinesla pocit, že přesně to hledal. „Neměl by ses vyhýbat konfliktům,“ vzpomněl si na její slova. „Jinak budeš pořád jen před něčím utíkat.“ „Neutíkám,“ špitl a sklopil oči. „Tak proč nic neříkáš?“ „Nechci se s tebou hádat.“ „Jenže takhle se nic nevyřeší.“ „Nechci nic řešit.“ Vyhovovalo mu to. Žádný společenský nátlak, jen on a nekonečno. Vstal z křesla a přiložil poleno do krbu. „Mohli bychom tu žít sami napořád?“ zeptal se. Občas se mu zasteskne, zapne televizi, podívá se na zprávy, zaplní se pocitem křivd, útoků, autonehod, válek a politických úskoků a utvrdí se, že tohle nechce. Večer ulehá na postel. Její obrázek má v rámečku na stole. „Dnes mi není dobře. Půjdu si lehnout dřív.“ Ráno se probudil propocený. V ústech sucho, v krku ho pálilo, těžko polykal. Místnost se chvěla, rohy se křivily, jako by se chtěly v paprscích k sobě natáhnout a hned rozplynout. Ruce i nohy byly těžké. Brita poskakovala, štěkala a tahala za peřinu. Každý pohyb byl pro něho namáhavý. A poprvé po delší době pocítil úzkost a smutek. Zvláštní svíravý strach, že možná naposledy vydechne a neřekne jí, jak mu chybí. Tiskl se k fotografii, díval se do její tváře a myslel, že mu stékají slzy. Ale když se dotkl obličeje, byl suchý a horký. Chtěl Britě říct, co má na srdci, nadechl se, ale z úst nevyšla ani hláska. „Vydechnu naposledy“, pomyslel, „a nikdo ani neuslyší mé volání o pomoc.“ S námahou se doplahočil do kuchyně pro nový čaj. Zabalený v dece posedával u krbu, dotýkal se hladkého porcelánu a sledoval oheň. Když mu zvlhly hlasivky, řekl sýpavě: „Blíží se Vánoce. Lidé by neměli zůstávat sami… Měli by najít cestu k těm, které mají rádi, co myslíš?“ Ucítil nepříjemný chlad, který mu zavanul u ucha. „Tys nechala otevřené dveře?“ zlobil se na Britu. U zápraží se rozhlédl a vdechl mrazivý vzduch. Zima je nádherná. Krásná, ledová, štiplavá, třpytivá, těžká… Brita se postavila po jeho boku, jako by cítila totéž. „Dnes nepůjdu ven. Musím se vyležet a pak vyrazíme do města. Vlakem. Schválně jestli si ji budeš ještě pamatovat…“ Mrkl na ni a dobelhal se do postele. Proležel pět dní. Jedvadvacátého prosince si zabalil tašku, nasadil Britě popruhy a vydali se až k úpatí hory k nádraží. Vlak do těchto končin jezdí dvakrát denně, ale bez záruky. Pokud napadne příliš sněhu, končí o dvě zastávky dříve. Přivítalo ho příjemné teplo a pohodlí. Byl nervózní a přemýšlel, jestli se neunáhlil. Vytáhl mobil. Celou dobu mu byl v horách k ničemu. „Měl bych ji zavolat, nemyslíš?“ zeptal se Brity. Jediné cestující v celém vagonu, dvě postarší paní, se na něho mile usmály. „Lidé by neměli chodit bez ohlášení…“ Vyhledal číslo. To bylo rychlé, ale stisknout volání už tak snadné nebylo. Mračil se na displej mobilu s palcem centimetr nad ním. „Tak už jí zavolejte,“ řekla jedna z dam, v jejíž tváři se zračila něha stáří. „Možná bych…“ navázal. „Jedete na návštěvu? Na Vánoce?“ zeptala se druhá. Přikývl. Hlasitě polkl. Dlouho s nikým nemluvil, ale bylo to fajn. Obě stařenky ze sebe vyzařovaly naprostou pohodu. „Kdo ví, jestli mě ráda uvidí.“ „Ale to víte že ano,“ řekla ta první. „Jen to zkuste.“ Tak zavolal. Tělem se mu rozlilo teplo. Slyšet její hlas po tak dlouhé době! „Počkej na mě v přestupní stanici…“ řekla. Když skončil hovor, stále se usmíval. „Dobře to dopadlo, viďte?“ zeptala se zvědavá stařenka. Vesmír má své zvláštní kouzlo. Vkládá do nás tolik síly a energie. Záleží jen na nás, kdy si to uvědomíme. Ani Ema nedokázala doma jen tak sedět. Brzy bude Štědrý den. Litovala, co se stalo, ale vrátit to nešlo. Přes všechna úskalí, tohle je ta příležitost, kdy se musí sejít. Silnější důvod už možná ani nebude. Sbalila tašku a vydala se na vlak. Ve stejný den, stejné ráno. Nakonec se shledají na půli cesty. Obejmou se na nástupišti, protože na něho bude čekat. Usadí v hale, zdobené secesními obrazy. Projdou parkem, dojdou na náměstí, kde se tyčí vysoký strom, vše kolem září a hrají koledy. Pro tento okamžik si nemusí přát nic víc. Je to ten nejlepší čas, který se jim plní. Pak už to je jen na nich. Martina Boučková

Čas načtení: 2018-08-20 08:54:57

Umíráte při sportu únavou? Víme proč

Kdo se pustí do cvičení nebo začne s nějakým sportem, toho brzy počáteční euforie přejde. Na začátku do toho sice jde s vervou, ale v polovině začíná padat únavou a ke konci už se musí přemáhat, aby cvičení dokončil a neodpadl úplně. Je to normální nebo s tím lze něco dělat?

Čas načtení: 2024-02-15 14:17:00

Mercedes prodal podíl v ruském výrobci nákladních vozů Kamaz

Frankfurt - Německá automobilka Mercedes-Benz prodala 15procentní podíl v největším ruském výrobci nákladních vozů Kamaz. Stala se tak dalším západním podnikem, který dokončil odchod z Ruska po zahájení...

Čas načtení: 2024-01-24 14:35:00

Za tři týdny na Dakaru prožijete rok, říká Podmol a přemýšlí, jestli přidá další start

Tři starty, dvakrát v cíli a spousta šrámů na těle i na duši. Tak to má s Rallye Dakar hvězda freestyle motokrosu Libor Podmol. Letos skončil v kategorii malé moto, tedy bez asistence, osmý. Do Saúdské Arábie jel zkusit tuhle kategorii vyhrát, ale po tvrdém pádu ve čtvrté etapě byl nakonec rád, že závod vůbec dokončil. "Jsem rád, že jsem to dokodrcal, protože to bylo každý den něco. Buď jsem se rozstřelil já, nebo blbla motorka, někdo mě trefil šutrem... Nebylo to jednoduchý," vzpomíná.

Čas načtení: 2022-10-03 14:08:00

Po stopách Járy Cimrmana: místa spojená s fiktivním géniem projdou v novém cestopisu České televize Miroslav Táborský, Zdeněk Svěrák i Miloň Čepelka

Těsně před pětapadesátým výročím první premiéry Divadla Járy Cimrmana dokončil štáb režiséra Patrika Ulricha natáčení nového cestopisu. Průvodcem šestidílné série „Stopy Járy Cimrmana“ je herec Miroslav Táborský. Ten se s kamerou a slavnými cimrmanology podívá nejen do památníku filmového Liptákova, ale i na nejnižší rozhlednu na světě či k nedokončené autosoše nikdy nežijícího českého velikána.

Čas načtení: 2020-02-29 20:58:24

Cotswold Way – třídenní 164km „procházka“

Autor článku: Vojta Nedávno jsem dokončil svou 3denní výzvu a přešel jsem celou Cotswold Way 🙂 Dnes vám napíšu malé shrnutí. Nejdříve pár dat Cotswold Way oficiálně měří 102 mil nebo 164 km a vede z města Bath do Chipping Camden. Já jsem přešel Cotswold Way za 34 hodin a 45 minut. To je čistý čas, který jsem [...] Příspěvek Cotswold Way – třídenní 164km „procházka“ pochází z MAGAZÍN VELKÁ BRITÁNIE

Čas načtení: 2017-02-10 00:00:00

Diplomová práce

Takže, po několika měsících urputného snažení jsem konečně dokončil svou diplomovou práci. Hurrrááááááá.... :)

Čas načtení: 2022-04-19 13:52:31

Divadlo Bolka Polívky uvede tragickou komedii Kdo sestřelil anděla od Karla Steigerwalda

Známý dramatik, scenárista a novinář Karel Steigerwald napsal svou novou divadelní hru Kdo sestřelil anděla (Voli slzy nepijí) přímo pro brněnské Divadlo Bolka Polívky a jeho principála, se kterým v inscenaci vystoupí Cyril Drozda a v alternaci také Ivana Hloužková nebo Eva Salzmannová. Světová premiéra se odehraje v sobotu 23. dubna, druhá premiéra následuje 24. dubna. Pražskou premiéru této tragické komedie o lži uvede Studio DVA ve čtvrtek 5. května. Dva tuláci, možná spíš pobudové či dokonce klauni (Bolek Polívka a Cyril Drozda) se sejdou v blíže nespecifikovaném rozbořeném kostele. Tak začíná tragická komedie o střetu dvou světů v troskách civilizace, ve které se Voják a Filozof handrkují ve velkém zápase o pravdu a spravedlnost a ve které asi jen Marie, zmítaná nešťastnou láskou, ví, kdo sestřelil anděla, tvora na vyhynutí. „Jeden čeká na udělení státní ceny, nebo na soud, nebo na obé. Z druhého se vyklube soudce, který prvního odsoudí za činy páchané v minulosti, ačkoliv i on je páchal. Oba lžou, protiřečí si, popírají sami sebe. Jejich vzpomínání, plné cynismu, je proto útržkovité, asi nepravdivé, ale zábavné a přitažlivé. Jsou to šarmantní nuzáci lží. Vytvářejí si nepochopitelné dějiny, které se jim mění pod rukama, jak je napadne. Jsou to také teskliví hrdinové lží. Ne však lží, proti kterým bojujeme, které poznáváme, odmítáme a odhalujeme, abychom nad nimi zvítězili. Jsou to lži, které plynou samozřejmě jako fakta, vrší se, popírají se navzájem a jsou roztomilejší než pravda. Vytvářejí naše životy, naši minulost i to, co je teď. Říká se cokoliv o čemkoliv, nic nelze potvrdit ani vyvrátit. Místo příběhu přicházejí jen útržky a náznaky, které mohou znamenat cokoliv, nebo nic. Místo příběhu slyšíme jen srandovní křik zoufalců. Někoho může tento rozklad světa pobavit. Nic prý není přitažlivější než beznaděj. Dva klauni, Voják a Filozof, pohrávají si míčkem abstraktních představ. Jenže ty představy jsou nesnesitelně skutečné,“ říká o hře Karel Steigerwald, který ji dokončil v prosinci roku 2021, ale v souvislosti s probíhající ruskou invazí na Ukrajinu se stala ještě aktuálnější a palčivější. A jak vnímá hru režisér Břetislav Rychlík? „Karel Steigerwald je dnes už žijícím klasikem, dramatikem, píšícím pro studiová, experimentující či hledačská divadla. Je proto vynikající, že napsal původní hru pro dalšího žijícího klasika Boleslava Polívku, jako je vždycky skvělé, když vznikne nová hra pro konkrétní divadlo a konkrétní tvůrce. Ostatně, tím druhým do páru filozofujících pobudů je Cyril Drozda, kultovní herec z brněnského HaDivadla. Z tohoto spojení by měla vzniknout inscenace, opírající se o brilantní herecké mistrovství. Tématem je žonglování lži a cynismu v prolhaných kulisách současnosti i minulosti. Postavy nevedou dialog, ale vzájemně se šacují, obracejí kapsy svých kostýmů naruby, snaží se jedna druhou slovenským slovem ´prekabátit´, převracejí slova v ústech jako ochutnávači pokrmů u anděla smrti. Z toho bude vycházet inscenační klíč. Vyprázdněné rituály lidí bez hodnot lidství v troskách slavné kultury. Velkou roli hraje scénografické řešení jako metaforický prostor vybydleného světa.“