Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2020-07-30 12:52:49

Mezinárodní překladatelská soutěž Cena Susanny Roth vyhlásila vítěze

Šestý ročník mezinárodní překladatelské soutěže Cena Susanny Roth (CSR) organizované Českými centry (ČC) a Českým literárním centrem (ČLC) zná své vítěze. Více než stovka účastníků se v 16 zemích z Evropy a Asie utkala o nejlepší překlady úryvku knihy Veroniky Bendové Vytěženej kraj do místních jazyků. Nejsilnější zastoupení co do počtu přihlášených již tradičně vykázalo Polsko. Mezinárodní překladatelská soutěž Cena Susanny Roth pro začínající zahraniční překladatele z českého jazyka ve věku do 40 let se letos uskutečnila pošesté, přičemž již čtvrtým rokem se realizuje ve spolupráci Českých center a Českého literárního centra, sekcí Moravské zemské knihovny. Soutěžním textem, který ze současné české prózy vybrala odborná komise složená z literárních kritiků, překladatelů a organizátorů soutěže, se letos stal úryvek z novely Veroniky Bendové Vytěženej kraj (Fra, 2019) situované do oblasti severu Čech opředené tajemstvím i bolestnými šrámy nedávné historie. „Že byla ukázka z mé knihy vybraná jako soutěžní text pro začínající překladatele v rámci Ceny Susanny Roth, beru nejen jako ocenění, kterého si vážím, ale taky mě to donutilo přemýšlet, jestli vlastně dokážu napsat univerzálně srozumitelný příběh, potažmo zda a jak moc jsou naše problémy vůbec univerzální; jestli jsou česká témata přenositelná ještě do jiného než středoevropského prostředí. No a kromě toho člověk cítí jistý bláhový ostych, když si představuje, jak kdosi na druhé straně kontinentu u svého stolu pomalu přebírá váš text, slovíčko po slovíčku jako korálky růžence, a věnuje mu pozornost, kterou mu nevěnoval ani ten nejpečlivější kritik,“ řekla k tomu Veronika Bendová. Do soutěže se přihlásilo celkem 104 účastníků ze 13 evropských zemí a Japonska. Největší zájem o soutěž byl v Polsku, Rusku, Německu a na Ukrajině. Zásluhou zapojení vybraných zastupitelských úřadů Ministerstva zahraničních věcí ČR se soutěž konala i v teritoriích, kde ČC nemají svá zahraniční zastoupení – v Chorvatsku a Litvě. Patrně i z důvodu pandemie covid-19 se letos v Bělorusku a Severní Makedonii nepřihlásili žádní soutěžící. Nejlepší překlad nebyl vyhlášen ani v Německu, kde byla udělena dvě druhá místa. „Každý překladatel dává ve svém jazyku knize do vínku další život. Tato profesní soutěž je důležitou platformou pro kontakt s překladateli a bohemisty po celém světě, především pak v Evropě. Pomáhá nováčkům v osvojení překladatelství a dává příležitost talentovaným získat podporu už v počátcích jejich práce. A to je nesmírně důležité, protože bez překladatelů by česká literatura v zahraničí nikdy nenašla cestu ke svým čtenářům,“ říká vedoucí Českého literárního centra Martin Krafl. „Význam této soutěže spočívá především v podpoře nové překladatelské generace v zahraničí. Řada laureátů CSR z minulých let již má za sebou knižní překlady současné i klasické české Postupně tak vzniká síť profesionálních příznivců češtiny,“ dodává Anna Hrabáčková, koordinátorka projektu za Česká centra. Překladatelé jako hlavní cenu získávají cestu do České republiky, kde se zúčastní překladatelského workshopu v Praze a následně také Bohemistického semináře, který pořádá Moravská zemská knihovna. Letošní program byl kvůli pandemii odložen na rok 2021, ale skupina vítězných překladatelů se v létě dvakrát potká s organizátory alespoň virtuálně a poslechne si on-line přednášku na předem vybrané literární téma. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2024-10-25 08:19:00

Soutěž WSOT Copy Trading Fest společnosti Bybit nabízí investorům do kryptoměn cenový fond 100.000 USDT

Dubai (SAE) 25. října 2024 (PROTEXT/PRNewswire) - Bybit, druhá největší kryptoměnová burza na světě podle objemu obchodů, oznamuje konání akce WSOT Copy Trading Fest a zve obchodníky s kryptoměnami a investory, aby se zúčastnili soutěže o podíl na úžasném cenovém fondu 100.000 USDT. Akce, která potrvá do 31. října 2024, nabízí účastníkům možnost předvést své odborné znalosti nebo využít strategie špičkových obchodníků.Soutěž World Series of Trading (WSOT) 2024 představuje pátý ročník této důležité události v oblasti obchodování s kryptoměnami známé tím, že spojuje obchodníky z celého světa. Letošní ročník WSOT nabízí celkový cenový fond až 10,000.000 USDT, paralelní Copy Trading Fest k tomu přidává jedinečnou soutěž pro zkušené i začínající obchodníky.Všem obchodníkům na míru• Pro zkušené obchodníky:Soutěžte jako Master Trader a vymýšlejte vítězné strategie, abyste získali výhru z cenového fondu 100.000 USDT. 50 nejlepších obchodníků s titulem Master Trader s nejvyšším PnL si mezi sebe rozdělí 50.000 USDT.• Pro nové a začínající investory:Zúčastněte se jako Follower a kopírujte strategie zkušených Master Traders, můžete tak maximalizovat svoje výnosy i bez pokročilých technických dovedností. 100 nejlepších obchodníků podle PnL s titulem Follower si rozdělí dalších 50.000 USDT.Jak se soutěže zúčastnit• Vyberte si roli: Rozhodněte se, zda budete obchody vést jako Master Trader, nebo je kopírovat jako Follower.• Naplňte kritéria způsobilosti: Abyste získali nárok na odměnu, proveďte během akce obchody o minimálním objemu 50.000 USD.• Získejte co nejlepší PnL: Do vaší pozice na žebříčku se započítávají realizované i nerealizované zisky.• Rychlá výplata odměn: Všechny ceny budou připsány na účet Bybit Rewards Hub do 10 dnů po skončení akce.Využijte svou příležitost ještě dnes!Ať už se chcete blýsknout svým uměním, nebo vydělávat pasivně sledováním zkušených obchodníků, soutěž WSOT Copy Trading Fest vám přinese napínavou, transparentní a obohacující zkušenost. Komunita obchodníků už je jako na trní, právě teď je proto nejvyšší čas se zapojit a získat svůj podíl z cenového fondu 100.000 USDT.#Bybit / #TheCryptoArk / #WSOT2024O společnosti BybitBybit je druhou největší kryptoměnovou burzou na světě podle objemu obchodů a obsluhuje více než 50 milionů uživatelů. Burza založená v roce 2018 poskytuje profesionální platformu pro investory a obchodníky v oblasti kryptoměn s ultrarychlým párovacím systémem, nepřetržitým zákaznickým servisem a vícejazyčnou komunitní podporou. Společnost Bybit je hrdým partnerem týmu Oracle Red Bull Racing, úřadujících šampionů poháru konstruktérů i jezdců Formule 1.Pro více informací navštivte tiskové centrum Bybit PressS dotazy médií se laskavě obracejte na adresu media@bybit.comDalší informace najdete na adrese https://www.bybit.comAktuální informace můžete sledovat prostřednictvím komunit a sociálních sítí společnosti BybitDiscord | Facebook | Instagram | LinkedIn | Reddit | Telegram | TikTok | X (Twitter) | YoutubeFoto - https://mma.prnewswire.com/media/2539299/Bybit_s_WSOT_Copy_Trading_Fest_Offers_100_000_USDT_Prize.jpg Logo – https://mma.prnewswire.com/media/2267288/Logo.jpg 

Čas načtení: 2024-11-18 11:06:00

Program Hello CleanTech 3.0 vytvoří jedinečné spojení mezi inovativními start-upy a vedoucími firmami v oboru

Praha 18. listopadu 2024 (PROTEXT) - Velmi očekávaný třetí ročník programu Hello CleanTech, který pořádá společnost EIT InnoEnergy, nyní začíná přijímat přihlášky, což představuje klíčový okamžik pro inovace v oblasti čistých technologií v Evropě. V návaznosti na pozoruhodný úspěch předchozího ročníku, který představil téměř 300 průkopnických řešení a do kterého se zapojilo téměř 50 předních představitelů průmyslu, je Hello CleanTech 3.0 připraven katalyzovat další vlnu průlomových udržitelných technologií.Tento rok EIT InnoEnergy vytváří jedinečný most mezi inovativními start-upy a vedoucími firmami v oboru. Umožňuje také účastníkům získat odbornou podporu v oblasti rozvoje podnikání a technologií a získat finanční prostředky, včetně přístupu k předním fondům rizikového kapitálu. Mezi partnery programu patří např: AGH University of Science and Technology, Beamline, Boryszew Group, Chemovator, cofunder zone, Commercialization Reactor, Doral, E44, Enerco, Green Brother, Impact Prosper, InCarbZero, Inci, InnoAGH, Jagellonská univerzita, ORLEN Skylight, ORLEN VC, OVHcloud, Qemetica, Sabanci ARF Almost Ready to Fly, Silesian University of Technology, South Poland Cleantech Cluster, Vestbee, WEG a World Fund.Program Hello Cleantech nabízí začínajícím podnikům skutečné příležitosti navázat kontakt s investory a vedoucími představiteli v oboru a urychlit tak jejich cestu k získání finančních prostředků a partnerství. Program umožňuje společnostem v rané fázi vývoje diskutovat a testovat své technologie s klíčovými partnery z oboru, čímž jim poskytuje reálné ověření a zpětnou vazbu. Kromě toho propojení s finančními partnery a průběžné investiční diskuse, které náš program zprostředkovává, zajišťují, že začínající firmy jsou dobře připraveny a mají pozici pro budoucí růst, říká Marcin Lewenstein, Innovation Officer a Thematic Field Leader ve společnosti EIT InnoEnergy.Program se zaměřuje na osm strategických odvětví, která mají zásadní význam pro inovace v oblasti čistých technologií:• Skladování energie: Revoluční přístupy k účinnému a ekologickému uchovávání energie• Kritické suroviny: Řešení nové generace pro udržitelné hospodaření se zdroji• Zelené molekuly: Pokročilé systémy pro výrobu čistého vodíku a aplikace obnovitelných plynů• Dekarbonizace průmyslu: Průlomové technologie pro snižování emisí uhlíku v průmyslu• Oběhové hospodářství a bioekonomika: Inovativní řešení pro přeměnu odpadu na hodnotu a udržitelná materiálová řešení• Digitální řešení: Inteligentní technologie optimalizující účinnost zdrojů v různých odvětvích• Řešení pro datová centra: Špičkové přístupy k udržitelné digitální infrastruktuře• Další inovace: Převratná řešení mimo tradiční kategorieVybraní inovátoři dostanou bezprecedentní příležitosti k urychlení svého růstu. Účastníci získají přímý přístup ke specializovaným službám partnerů programu a budou moci využívat odborného mentoringu spojeného s technickým vedením po celou dobu své cesty. Prostřednictvím EIT InnoEnergy a partnerů budou mít účastníci na dosah ruky urychlené investiční příležitosti a také potenciální přístup k průmyslovým testovacím zařízením pro ověření svých řešení. Program také otevírá dveře k cenným kontaktům s globálními sítěmi rizikového kapitálu a vrcholí příležitostí představit inovace na exkluzivním Demo Day, kde účastníci předvedou svá řešení klíčovým osobám s rozhodovací pravomocí v průmyslu.Program Hello CleanTech se stal základním kamenem evropských inovací v oblasti čistých technologií. Jedinečná struktura programu zajišťuje, že každé inovativní řešení najde svého ideálního partnera - ať už je to investor, zákazník nebo strategický partner. Partneři budou předložené projekty posuzovat individuálně a vytvoří tak příležitosti pro přímou spolupráci se s nadějnými podniky.Kdo by se měl přihlásit? Hledáme ambiciózní začínající podniky, podnikatele, výzkumné pracovníky a inovátory, kteří vyvíjejí technologická řešení s velkým dopadem. Ať už se zabýváte revolučním skladováním energie nebo průkopnickými přístupy k průmyslové udržitelnosti, Hello CleanTech 3.0 vám nabízí platformu pro rozšíření vašeho dopadu.Jste připraveni změnit budoucnost?Přihlaste se do 10. prosince 2024. Navštivte https://www.hellocleantech.com/ a připojte se k přední evropské komunitě pro inovace v oblasti čistých technologií. Zdroj: 2020 Communications s.r.o. ČTK Connect ke zprávě vydává obrazovou přílohu, která je k dispozici na adrese http://www.protext.cz.  

Čas načtení: 2025-03-04 08:13:00

Huawei přiveze na MWC 2025 první komerční trojitý skládací telefon na světě

Barcelona (Španělsko) 4. března 2025 (PROTEXT/PRNewswire) - Letošní Mobile World Congress (Světový kongres mobilní elektroniky, MWC 2025) byl zahájen 3. března ve španělské Barceloně. Společnost Huawei na této akci představuje svůj jedinečný trojitý skládací telefon HUAWEI Mate XT | ULTIMATE DESIGN a různé další špičkové, módní a technologicky vyspělé vlajkové produkty. Účastníci mohou navštívit specializované zážitkové zóny pro skládací zařízení, zdraví a fitness, fotografování a nástroje pro kreativní práci a podívat se, jak Huawei zavádí nejnovější technologie do každodenního života.Mnozí byli nadšeni zejména z modelu Mate XT, prvního komerčního trojitého smartphonu na světě. Je vybaven vlastními technologiemi kloubových mechanismů a displeje, které společnosti Huawei umožnily vytvořit telefon, u něhož se displej skládá na jednom kloubovém mechanismu dovnitř a na druhém ven. Je také vybaven fotoaparátem s nastavitelnou fyzickou clonou o velikosti 10. Ve stánku Huawei Consumer BG je na velké obrazovce využívající 3D efekty nahého oka dále prezentována přednost tohoto jedinečného trojitého skládacího telefonu. Na stánku Consumer BG jsou k vidění také telefony řady HUAWEI Mate 70, které se mohou pochlubit fotoaparátem Ultra Chroma Camera, jenž poskytuje nebývalou přesnost barev. Zážitková zóna Intelligence Scenario (Inteligentní scénář) umožňuje účastníkům vyzkoušet si funkce včetně Multi exposure (vícenásobná expozice) a AI retušování. Zóna Mate X6 využívá neotřelý přístup a představuje některé inovativní materiály, které jsou součástí telefonu. Účastníci jsou vyzváni k řezání ledu plátkem grafenu, aby si na vlastní kůži vyzkoušeli úžasnou tepelnou vodivost tohoto materiálu.Aby společnost Huawei představila svou širokou nabídku nositelných zařízení, simuluje reálné sportovní a zdravotní scénáře. V cyklistické zážitkové zóně si účastníci mohou vyzkoušet rychlé a přesné možnosti monitorování životních funkcí systému HUAWEI TruSense porovnáním údajů o srdečním tepu v reálném čase z profesionálních sportovních měřičů srdečního tepu s údaji zachycenými hodinkami HUAWEI WATCH GT 5. V zóně Health Glance (Pohled na zdraví) mohou návštěvníci vidět ukázku mnoha zdravotních ukazatelů měřených hodinkami HUAWEI WATCH D2. Je to první chytré nositelné zařízení, které získalo lékařskou certifikaci jako ambulantní měřič krevního tlaku na zápěstí. Huawei také přivezl řadu chytrých nositelných zařízení, která nabízejí prvotřídní zážitek na zápěstí s výjimečným designem a chytrými funkcemi. Chytrá nositelná zařízení jsou v posledních letech silným motorem růstu spotřebitelského podnikání společnosti Huawei. Díky kumulovaným dodávkám nositelných zařízení předstihla společnost Huawei za první tři čtvrtletí roku 2024 všechny konkurenty v oblasti přenosných zařízení. Loni v září společnost Huawei oznámila systém HUAWEI TruSense, který monitoruje údaje o zdraví a kondici a analyzuje zdravotní stav uživatele. Tento systém je důkladným přepracováním předchozího systému společnosti pro měření zdraví a v Barceloně byl plně k vidění.Zážitková zóna GoPaint přitahuje davy lidí výstavou děl vytvořených umělci z celého světa pomocí exkluzivního softwaru GoPaint na tabletu HUAWEI MatePad, který je opatřen profesionálním nástrojem pro práci se štětci a pomůckou FangTian Painting Engine 2.0. Společnost Huawei se s letošním modelem MatePad Pro 13,2" OLED PaperMatte Display zaměřila na profesionální i začínající tvůrce. PaperMatte Display je patentovaný standard pro displeje tabletů, které poskytují živé barvy a zároveň minimalizují odlesky a poskytují uživatelům zážitek z psaní a kreslení perem na papír. HUAWEI M-Pencil (3. generace) je určena pro použití s 13,2" tabletem MatePad Pro. Díky 10 000 úrovním citlivosti umožňuje tužka M-Pencil uživatelům maximálně využít množství rozmanitých virtuálních štětců aplikace GoPaint. HUAWEI MatePad Pro 13,2" je také vybaven WPS Office na úrovni PC a známým rozhraním notebooku, takže uživatelé mohou využívat flexibilní zvětšování oken a interakci pomocí klávesnice a myši, stejně jako efektivní multi-tasking díky funkci Live-Multitask.foto - https://mma.prnewswire.com/media/2631720/bad2ba195a2a493b4afb2f9b2bcbb3b.jpg foto - https://mma.prnewswire.com/media/2631723/ee135cbc03ea6313876f82088bee6d8.jpg KONTAKT: Qingying Li, liqingying@huawei.com 

Čas načtení: 2022-03-24 14:39:09

Markéta Harasimová: Při čtení beletrie vždy hned uvažuji, jak bych příběh uchopila já

„Psaní miluji, navíc čím dál víc vnímám, že skrze tvorbu mohu pomáhat druhým. A to je povzbuzující!“ přiznává autorka řady knížek, televizních scénářů, divadelních her, která již pátým rokem vede své nakladatelství MaHa. Letos vydává Markéta Harasimová tři publikace – humorný román pro ženy Na kočičí svědomí, psychologický thriller Volným pádem a psychologický román Slovo proti slovu. Její povolání je také jejím největším koníčkem. „Jsem přesvědčená, že když člověk miluje své zaměstnání, je šťastný.“   O sobě říkáte, že jste od malička snílek, který rád vymýšlí a spřádá různé příběhy a splétá osudy hrdinů. A když jste se naučila číst a psát, své smyšlené příběhy jste si zapsala. Co vás ještě bavilo a jaké bylo vaše dětství na severu Moravy?       Ano, odjakživa jsem měla bujnou fantazii a využívala ji. Představovala jsem si například, co asi prožívají různé rostlinky a rovnou jsem jim vymyslela nějaký ten osud, příběh. Jabloni, malinovému keři, kytkám na skalce nebo třeba obilí, co rostlo na poli za zahradou. Tím jsem hodně žila a popravdě se to dodnes zas až tak moc nezměnilo – stále se pohybuji ve světě tvůrčí fantazie, i když už samozřejmě jiným způsobem. Kromě psaní pohádek a příběhů jsem také velmi milovala kreslení a zpěv, obojímu jsem se hodně věnovala. Moje dětství sice nebylo ukázkové a na severu Moravy se mi moc nelíbilo kvůli svéráznému, studenému počasí, které v mém rodném kraji převládalo, ale vzpomínám na ně s nostalgií. Kdykoli mám cestu do Krnova, nezapomenu se zajet podívat na náš bývalý dům a místa, kde jsem vyrůstala.   Již během studia obchodní akademie jste napsala svoji první knížku, dívčí román Jsi můj osud, který vyšel v roce 1996. Pak v rychlém sledu vyšly knihy – Když svítí hvězdy, Rozcestí, Nejkrásnější dar, Miriam, Osmnáct. Bylo vám kolem dvaceti. Jak jste to prožívala? Jaký to byl pocit, když jste jako mladičká držela svoji první knížku v ruce? S mou prvotinou to bylo celkem rychlé… námět na knihu ke mně přišel během vyučování v prvním ročníku obchodní akademie. Bylo mi patnáct a najednou mě přepadlo nutkání napsat něco většího, román pro holky, jako jsem já. Pustila jsem se do toho okamžitě, a ještě ve vyučovací hodině jsem si poznačila pár dějových zvratů, abych hned po příchodu domů pokračovala. Rukopis jsem k vydání nabídla až na popud své kamarádky, a první nakladatelství, které jsem vybrala, ho přijalo s tím, že by uvítalo další podobná díla. A tak jsem začala psát… a knihy vycházely jedna za druhou. Dodnes jsem za tu příležitost velice vděčná a uvědomuji si, jaké jsem měla štěstí na lidi, kteří mi v tak nízkém věku dali šanci. Když se na pultech objevila má prvotina, cloumaly mnou nádherné emoce. Skoro se mi nechtělo uvěřit, že se opravdu dívám na své knižní dítě. Takový splněný sen, i když jsem popravdě na samotném začátku neměla ambice knihu publikovat. Napsala jsem ji, a tím to pro mě skončilo – nebýt kamarádky asi s rukopisem ani nic dalšího nedělám.   Pak jste se nějakou dobu pracovala v oblasti ochodu, než jste se naplno soustředila na psaní a literární tvorbu, co je pro vás životní náplní. Začínala jste romány určené dívkám, pak jste psala romány pro ženy a již nějakou dobu je vaše literární tvorba z žánrů krimi, detektivek, thrillerů. Připravujete něco nového? Co vás baví na psaní? Rodiče byli skálopevně přesvědčení, že uměním se člověk živit nemůže, a trvali na tom, abych měla „solidní“ zaměstnání. A tak jsem po ukončení studií nastoupila do jedné soukromé firmy a pracovala v obchodní sféře. Jenže mě to nenaplňovalo, a kromě toho mi nezbýval čas na tvorbu, necítila jsem se komfortně. Jedno společně s druhým vedlo k tomu, že mě přepadly nepříjemné deprese, a já je začala řešit návratem k literatuře. Psala jsem a zafungovalo to. Opustila jsem tedy nadobro obchod, vrhla se na dráhu profesionální spisovatelky, a vůbec toho nelituji. Byl to sice trochu risk, ale jsem přesvědčená, že když člověk něco dělá s láskou, přinese to ovoce. A já psaní miluji, navíc čím dál víc vnímám, že skrze tvorbu mohu pomáhat druhým. A to je povzbuzující! Zpětná vazba od čtenářů, kterým ta která kniha něco přinesla, dodala jim naději, nakopla je, aby se někam posunuli… Děkuji Bohu, že mi dal toto povolání. A co se týká novinek, samozřejmě jich připravuji spoustu. Jen v roce 2022 vyjdou tři knihy. Právě teď pracuji na novém titulu plánovaném na jaro 2023 a společně s hercem a režisérem Romanem Štolpou (a dalšími) plánujeme start zkoušení mé divadelní hry, kterou bychom na podzim chtěli uvést v pražském Divadle Bez Hranic.   Jste autorkou dvou knížek pro děti a jako velká milovnice koček, jste za hlavní hrdinku zvolila kočičku Ťapičku. Jak se vám psalo pro děti? Bude mít Ťapička další pokračování?   Ťapička a její příběhy, to je kapitola sama pro sebe. Krásná! Na knize pro děti jsme se dohodli s nakladatelstvím Bookmedia, a pro mě to byla výzva. Přece jen je jiné psát příběh dospělým než prckům. Snažila jsem se vrátit do doby, kdy mi bylo šest nebo osm, a podle toho jsem tvořila věty; tak, aby byly jasné, srozumitelné, a přitom zábavné. Mým cílem bylo vložit do textu také přesah, nenásilné poučení do života. Například, že si musíme pomáhat, lhaní nebo lakota se nevyplácí, nebo máme mít pro strach uděláno. Přetavila jsem dětský svět do světa kočičího a děti tak v Ťapičce můžou vidět samy sebe, se všemi jejími starostmi a radostmi. Knihu doplnily nádherné ilustrace Báry Kubátové, kreslila je podle fotek opravdové Ťapičky – moje kočka se totiž stala předlohou pro tu knižní, ilustrovanou. Knížky se u dětí těší velké oblibě, je to ideální první čtení, a navíc v nich najdou také různé kočičí hry a úkoly, takže se zabaví i jinak. Věřím, že další pokračování určitě vznikne, až přijde správný čas. Každopádně na toto téma dostávám spoustu dotazů a jak malí čtenáři, tak jejich rodiče by třetí (nebo i čtvrtý, pátý) díl uvítali.   Také jste podepsaná pod tří divadelní hry, jako scenáristka jste se podílela na seriálu Soudkyně Barbara, a dokonce jste si napsala jednu roli a v seriálu si zahrála. Jak jste se cítila jako herečka?    Divadlo je moje srdeční záležitost, a scenáristika mě velmi baví. Miluju tvorbu dialogů, takže si psaní scénářů maximálně užívám. V Soudkyni Barbaře byl skvělý tým profíků, se kterými se dobře spolupracovalo – od produkce přes režii až po herce. Nehrála jsem jen v jednom díle, ale jednu roli jsem si pro sebe opravdu napsala. Hrála jsem pořádnou mrchu, zlatokopku… (smích) Něco podobného jsem ztvárnila už i v divadle, tam to zase byla tak trochu frustrovaná, rozvedená učitelka, která usilovně hledá nového partnera, i když všem ostatním lásku vytýká. V Barbaře mi pak dali roli potvory opakovaně. No, nevím, co k tomu dodat, asi odhalili podstatu mého charakteru. (smích) V roli herečky se každopádně cítím výborně, odmalička jsem předváděla různé scénky, parodovala druhé a vůbec šaškovala. Nakonec i ke knihám o Ťapičce jsem vytvořila dětské divadelní (one-woman) vystoupení, se kterým jezdím po celé zemi. Mám kočičí kostým a vždy si to s dětmi velmi užívám.   V roce 2017 jste založila nakladatelství MaHa, kde jako první kniha vyšel váš třináctý román Poháry touhy. V nakladatelství vydáváte nejen svoje knihy, ale i tituly začínajících autorů. Co bylo impulsem k založení vlastního nakladatelství? Kolik knih jste za těch pomalu pět let v nakladatelství vydali?    O založení nakladatelství jsem uvažovala dlouho, a to proto, že jsem prošla zkušenostmi s několika nakladateli, a ne vše mi na spolupráci vyhovovalo. Výjimku snad představuje výše zmíněná Bookmedia, se kterou spolupracuji už čtvrtým rokem a je tam krásná symbióza. Vydávám u nich dětské knihy, respektive knihy s kočičí tématikou. V MaHa pak svou „klasiku“, tedy psychothrillery, krimitrhrilllery, psychologické romány, knihy z lékařského prostředí a tak dále… Celkem jsem jich pod touto značkou vydala jedenáct, produkci nakladatelství však brzy začali doplňovat další, noví autoři, převážně začínající. K dnešku u nás vyšlo knih pětatřicet, dvacet čtyři z nich mají na kontě mí spisovatelští kolegové. Letos na jaře vyjde dalších pět novinek (jedna z toho je moje), další jsou v plánu v létě a na podzim. A co bylo impulsem, proč se pustit do nakladatelské činnosti? Už jsem to nakousla – některé věci mi u nakladatelů vadily, například jsem většinou nemohla ovlivnit grafiku, ať už se jednalo o sazbu bloku, nebo přebal knihy. A tato stránka věci je podle mě pro každý titul klíčová. Chtěla jsem si mít grafické zpracování pod kontrolou, řídit marketing spojený s vydáním knihy, a tak dále. V neposlední řadě jsem velmi činorodý člověk, takže mě lákala představa redakčních prací a všeho okolo. Založení nakladatelství byl rovněž takový splněný sen. A jsem ráda, že teď mohu ty sny plnit i jiným, tím, že se ujmu jejich rukopisu.   Pro web www.vimvic.cz  jste připravila on-line kurz jak napsat knihu. Jaký je o něj zájem a co vás přivedlo kurz pořádat? Kurz Jak napsat knihu vznikl asi před pěti lety, nepamatuji si to přesně. Tehdy mě agentura Vimvic.cz oslovila s tím, jestli bych do toho projektu nešla, a já souhlasila. Přišlo mi to jako dobrý nápad, jelikož je spousta lidí, kteří by rádi dali dohromady rukopis, neví ale, jak na to. Netuší, čím začít, na co si dát pozor, čeho se vyvarovat. A tak jsem dala dohromady takový podrobnější manuál. V současné době server vimvic.cz trochu změnil koncepci a věnuje se jiným věcem než dříve, takže už se kurz neprodává. Nicméně zájem o něj byl slušný a věřím, že mnohým začátečníkům prospěl.   V dětství jste byla vášnivou čtenářkou. Jaká jste čtenářka dnes? Co ráda čtěte? Od chvíle, kdy jsem se číst naučila, jsem četla knihu za knihou a zhltla jsem jich klidně pět týdně. Byla jsem pravidelnou návštěvnicí knihovny – vždy jsem přijela na kole, vyprázdnila plný batoh, půjčila nové knížky a frčela domů, natěšená, až se na ně vrhnu. Od doby, co se věnuji psaní na plný úvazek, však už na čtení nemám skoro žádný čas a hlavně, není to pro mě „odpočinek“. Mluvím teď o beletrii, kterou jsem dříve louskala ve velkém. Asi v tom bude určitá profesionální deformace, protože nad beletrií vždy hned uvažuji, jak bych příběh uchopila já, coby nakladatelka pak zase hledám grafické nedokonalosti; zkrátka se do četby nedokážu pořádně ponořit. Nikdy ale neodmítnu knihu s duchovní tematikou, odborné psychologické tituly, a také ty, které mi poskytují informace k tématu, které právě zpracovávám ve své tvorbě. Tato literatura je pro mě nutností, abych se dozvěděla co nejvíc o prostředí, ve kterém se právě pohybují mé knižní postavy.        Je vám práce také koníčkem? Jak ráda trávíte chvíle volna? Ano, moje práce – lépe spíš povolání – protože slovo práce zní tak nějak…  jako nutnost, je mým největším koníčkem. Vášní. Něčím, bez čeho si neumím představit život. Baví mě všechny jeho podoby, ať je to psaní, nakladatelství, dětská divadla, scénáře… a další doplňující aktivity, kterých je spousta. Je velice pestré a zábavné, zároveň myslím i smysluplné. A z toho mám dobrý pocit. Jsem přesvědčená, že když člověk miluje své zaměstnání, je šťastný. Oslím můstkem se tak dostávám ke druhé části otázky… chvíle volna. Ty popravdě řečeno nepotřebuji, nejraději trávím čas právě tvorbou, žiji se svými hrdiny. Dovolené mě nelákají, koneckonců toho s knižním divadélkem o Ťapičce (nebo za besedami pro dospělé) nacestuji hodně a poznávám díky tomu spoustu krásných míst v naší zemi. Takže chvíle „volna“ nevyhledávám, mnohem víc mi vyhovuje tvůrčí akce… (smích) Ale když na to přijde, ráda se odreaguji posezením u sklenky vína s příjemnými lidmi.   Markéta Harasimová se narodila 6. dubna 1977 v Krnově na severní Moravě. Působí jako spisovatelka, scenáristka, nakladatelka. V roce 2017 založila nakladatelství MaHa. Vystudovala obchodní akademii. Po maturitě pracovala nějaký čas v oblasti obchodu, nyní se naplno věnuje literární činnosti. Je členkou české sekce AIEP, asociace autorů detektivní a dobrodružné literatury. Žije v Hustopečích u Brna. Napsala knihy Jsi můj osud, Když svítí hvězdy, Rozcestí, Nejkrásnější dar, Miriam, Osmnáct, Růže a slzy, Bolest lásky, Sametová kůže, Vražedná vášeň, Pouta z pavučin, Mrazivé hry, Poháry touhy, Purpurové doteky, Vůně noci, Hedvábná past, Potemnělý ráj, Černá vdova, Doktorka Viktorie, Klinická smrt, Smrtelný hřích, Jak chutná strach a povídky Vánoční sen, Čas zázraků a Sherlockovo tajemství. Je autorkou knihy pro děti Z deníku kočičky Ťapičky a Koťátka kočičky Ťapičky, divadelních her Fronta na vánočního kapra, Rozbité demižony a Já jsem ty, miláčku! a text k písni Jsi můj sen (album Moment, Dalibor Janda, 2021).

Čas načtení: 2020-05-29 19:56:57

Spisovatelka Lucie Faulerová: Sourozenectví vnímám jako mimořádné a jedinečné pouto

Přestože své nominace na cenu Magnesia Litera a Cenu Jiřího Ortena za prozaický debut Lapači prachu v roce 2018 nakonec neproměnila, Lucii Faulerové přinesl zájem čtenářů i kritiků. O to zajímavější bude sledovat osud jejího nového románu Smrtholka – s předešlou knihou v lecčems příbuzného –, který právě vyšel v nakladatelství Torst.   Vrátím se ještě k vašemu prvnímu románu Lapači prachu, jehož hlavní hrdinku porota Magnesia Litery – na kterou jste byla nominována v prozaické kategorii – označila za „ženu kumulující životní pochybnosti celé jedné mileniální ženské generace“. Jaké to je, stát se autorkou generačního románu? A usilovala jste o to vůbec?  Tedy pokud je Anna představitelkou současné generace žen, docela nás lituju. Neusilovala a ani mě popravdě nenapadá, jak by se s takovou premisou dalo něco psát. S tím tvrzením nemůžu souhlasit ani ho popřít, nedokážu to takto zkrátka nahlédnout.   Přestože se o Lapačích prachu psalo jako o pozoruhodném debutu, v kategorii určené objevům roku jste nominována být nemohla, protože jste se již předtím podílela na knize BRNOX (s Kateřinou Šedou a Alešem Palánem), oceněné pro změnu Literou za publicistiku. Nebylo vám trochu líto, že jste se coby začínající prozaička vinou soutěžních pravidel ocitla mezi mnohem zkušenějšími autory, kde vás nadto bylo nominovaných rovnou šest?  Když jsem se od nakladatele dozvěděla, že nemůžu být nominovaná na objev, líto mi to bylo. Rozhodně jsem ale nelitovala svého podílu na BRNOXU ani jeho ocenění, jen jsem nepředpokládala, že bych se mohla objevit mezi zavedenými autory. Z toho jsem pak měla samozřejmě radost, ale zároveň jsem se cítila nepatřičně, trochu jako podvodnice.    Napomohly čtenářskému a mediálnímu ohlasu Lapačů prachu nominace na Magnesia Literu a Cenu Jiřího Ortena? Dočkal se vás první román nějakých překladů (dočetl jsem se o chystaném německém vydání)?  Napomohly, po nominacích jsem zaznamenala takovou druhou vlnu zájmu, vycházely nové recenze, víc médií stálo o rozhovor, kniha se dotiskovala. Ujala se mě skvělá literární agentka Maria Sileny, díky ní kniha vyšla ve španělském překladu, v příštím roce má vyjít v Německu.   Zapojila jste se i do projektu Spisovatelé do knihoven, který organizuje Asociace spisovatelů. Ale v seznamu jejich členů jsem vás nenašel... Není v tom žádný konkrétní důvod, jen se z méně či více relevantních důvodů vyhýbám jakémukoliv členství v oficiálních uskupeních. Málokdy se mi stane, že bych se v rámci nějakého programu podepsala pod všechny body. Což neznamená, že bych proto třeba ani nechodila k volbám, ale mám-li být čehokoli členem, myslím, že musím kompletně souznít se vším v rámci onoho sdružení. Možná jsem ale jen líná, protože to pro mě představuje taky velkou míru zodpovědnosti a informovanosti v dané věci.    Před pár dny vám vyšel druhý román, opět v nakladatelství Torst a znovu s „rozbitou“ hlavní hrdinkou. Jaká vlastně byla geneze Smrtholky? Zásadní bylo, když jsem se doslechla o sebevraždě dívky, k níž se v knize vícekrát vracím. Tenkrát jsem netušila, proč mě ten případ tak dráždí. Do toho jsem měla v hlavě dívku, které se dějí bizarní úrazy, ale nevěděla jsem proč. Pátrala jsem po tom pak asi čtyři pět let čistě v mojí hlavě. A když jsem už věděla, o co mi jde, a pustila se do psaní, vyplynula forma a představa o kompozičním členění textu. To mi ale nešlo skládat lineárně, potřebovala jsem to vidět ve větších souvislostech a počítač na to nestačil. Proto jsem si průběžně vytiskla, co jsem napsala, rozložila to před sebe na zem a skládala to jako mozaiku, podle toho, co mělo být kdy odkryto nebo jaké řazení líp fungovalo.   Nakolik ovlivnily podobu vaší nové knihy a její vydání vnější okolnosti, tedy epidemie COVID-19 a opatření podniknutá za účelem jejího zastavení? A jak jste vy osobně prožívala nucenou karanténu?  Jen jsme s Viktorem Stoilovem zvažovali, zda kniha vyjde podle plánu na jaře, nebo jestli počkáme na podzim. Viktor to nechal na mně a já čekat nechtěla. Karanténa mě zastihla v Kalifornii u přítele a díky tomu, že tolik věcí najednou nebylo možných, jsme vymýšleli aktivity, které by nás v normální situaci asi vůbec nenapadly. Takže jsem navzdory všemu uvízla v poměrně dobrodružné izolaci.   A jak vnímáte dopady krize na český knižní trh a profese spjaté s literaturou? Dotklo se to i vašeho zdroje obživy? Doufám, že ztráty budou co nejmenší, nebo že se pak všechny postižené podniky a subjekty zpátky „zresuscitují“. Na druhé straně by to mohlo snad vést i k tomu, že se začnou vymýšlet nové platformy a alternativní řešení, které naopak literatuře pomůžou, zviditelní ji jinak. Já taky samozřejmě nemám vůbec jistotu, jestli bude o mou knihu stejný zájem, jaký by mohl být, kdyby tato situace nenastala. Ale právě proto jsem si ji přála vydat teď… Pokud se to nezkusí, pokud se budou věci vlivem okolností zastavovat, tak to k ničemu dobrému nepovede.  Já jsem na volné noze, a někdy až nebezpečně příliš volné, podílím se na více věcech najednou a někdy je naopak těžší práci najít, takže jsem docela zvyklá na určitou nejistotu ohledně zdrojů obživy. Zatím mám na čem pracovat a zatím i žiju a to, co bude dál, budu řešit především potom, až se budu moct vrátit zpátky do ČR.   Děj románu Smrtholka jste vystavěla na půdorysu hrdinčiny surreálné cesty vlakem, za jehož okny se promítají vybrané scény z jejího života. Celé to evokuje zkušenost člověka stojícího na prahu smrti, ale konec příběhu zůstává v tomto ohledu otevřený... Já jsem až téměř do konce nevěděla, jak příběh přesně zakončím. Takže ta určitá otevřenost vyplynula nějak sama, neplánovaně. Podle mě je ale konec zároveň z určitého pohledu uzavřený. Přišlo mi, že jsem sdělila přesně to, co jsem měla, víc už nebylo třeba.   Naznačený styl vyprávění se odráží v mozaikovité kompozici a vyznačuje se rychlým střihem a střídáním časových rovin. To spolu s dalšími použitými vyprávěcími prostředky (opakování a variování motivů i textových pasáží) činí váš román velmi dynamickým. Jsou pro vás coby autorku výsledné tempo a rytmičnost vyprávění hodně podstatné? Ano, hodně. Já to tempo cítím, když píšu, jde to vždy ruku v ruce s tím, co vyprávím a jak to vyprávím, a baví mě hledat všechny možné prostředky, kterými to v danou chvíli můžu zkusit obsáhnout. A pak je pro mě rytmus podstatný i v rámci celku. Vlastně tak trochu potřebuju, jakkoli absurdně to zní, aby pro mě celé vyprávění fungovalo jako hudební skladba. Když jsem psala Smrtholku, narazila jsem na skladbu Infra 5 od Maxe Richtera, a hned jsem věděla, že přesně takhle pro mě ta kniha plyne, že tohle je Mariina jízda vlakem a všechny její výhledy z okna. Tu skladbu jsem pak nasávala opakovaně a možná bych to bez ní takhle vůbec nenapsala.   Značné kouzlo má pro vás očividně též intertextovost – nejenže každou část knihy uvádí nějaké motto, ale řadu dalších knih a uměleckých děl zmiňujete i v rámci vyprávění a pozornější čtenář tu dokonce nalezne odkaz k příběhu z vašeho předešlého románu... Chtěla jsem tak nějak spolu s Marií Anně zamávat na pozdrav. Koneckonců nastavila jsem oběma fikčním světům pravidla, tak si to jakožto jejich Bůh můžu dovolit.   Jedním z leitmotivů Smrtholky je Morana, kterou vaše hlavní hrdinka Marie v dětství „zachrání před smrtí“ a neblahého pocitu z její přítomnosti se nemůže zbavit ani v dospělosti. Jaký význam má pro vás a vaši tvorbu folklor a lidová slovesnost? Ke Smrtholce jsem původně sbírala řadu slovanských mýtů, ale měla jsem taky obsáhlý sběr sebevražd a ezoteriky a nechtěla jsem to celé příliš překombinovat. Pohádky a folklor mě fascinují svou archetypálností, univerzálností, nebo tím, kolik vrstev mohou mít. Pohanská mytologie je pro mě něčím ještě zajímavější, často jsou to velmi temné příběhy, ve kterých se zobrazují naše nejniternější strachy.   Titul vaší knihy nelže, smrt tu potkáváme na každém kroku – počínaje názvem hrdinčiny rodné obce Mršina (jak vás to napadlo?) a její obsesí v podobě sebevražd a s nimi spjatých příběhů a statistik konče. Jak vypadaly rešerše k takové knize? Když existují obce jako Onen Svět, Hroby nebo Šukačka, co by nemohla být Mršina? To mé rešeršování dost pravděpodobně připomínalo obsesi sebevraždami. A ezoterikou. K sebevraždám jsem dohledávala statistiky, články, vědecké práce, pročítala knihy, které mapují historii a způsoby sebevražd, filozofická pojednání o dobrovolném ukončení vlastního života. Hovořila jsem s terapeutem, policejní psycholožkou a asi nejpřínosnější v tomto ohledu bylo setkání s Martinem Peškem z iniciativy LUCTUS, která se zabývá psychosociální péčí o pozůstalé a kde se on zaměřuje i na rodiny sebevrahů. V rámci průzkumu ezoteriky jsem absolvovala několik seminářů. Samozřejmě jsem pak všechna nasbíraná fakta nebo zkušenosti nevyužila, o to mi ani nešlo, ale obě témata, byť každé jiným způsobem, mě začala zajímat natolik, že jsem jimi strávila moře času.   Hodně jste si vyhrála i se zvukovou stránkou svého textu, zvláště pokud jde o hrdinčin specifický neduh, na který je krátká i logopedie... Na to jsem si vytvořila takovou speciální fonetickou abecedu, podle které jsem se učila mluvit.   Stejně jako v Lapačích prachu zde líčíte vztah dvou sester, tentokrát má ovšem namísto dlouholetého komplikovaného soužití podobu tragicky ukončeného souznění. Čím vás motiv sesterství tak fascinuje? Řekla bych, že je to spíš motiv sourozenectví. Vnímám to jako mimořádné a jedinečné pouto. Sourozence spojují stejné kořeny, výchova, zásadní životní momenty, a přitom to každého poznamená trochu jinak. V tom, co sourozenecký vztah posiluje nebo naopak oslabuje, je něco, co je zakořeněno hlouběji v rodině, často v tom, co ovlivnili přímo rodiče – ať už vědomě či nevědomě – a co nikomu jinému nemůžete nikdy plně předat. Právě proto, že s vámi nikdo jiný nesdílí tu determinující zkušenost a nevyrostl ve stejném zázemí.   Tak teď se musím zeptat, jestli mluvíte z vlastní zkušenosti, nebo jste jedináček?  Mám staršího bratra a starší sestru. Nevím, jestli bych jako jedináček byla schopná tu výjimečnost sourozeneckého pouta vnímat. Z toho důvodu chápu, že moje schopnosti vcítit se do vztahu rodiče k dítěti budou pravděpodobně limitované, jelikož tu přímou zkušenost zatím nemám. Ačkoli mám ve svém životě hrstku skvělých fakanů, vůči kterým mateřské city chovám.    Svou hrdinku jste obdařila množstvím nezvyklých zálib, od zvuku vrznutí židle pod dosedajícím tělem přes vyhledávání náhodného tělesného kontaktu v davu cizích lidí až po četbu návodů všeho druhu. Jste také v nějakém ohledu „divná“?  Myslím, že divnost je relativní a že jsme všichni více či méně divní, máme své perverznosti, iracionální fóbie, libůstky nebo kompulzivní projevy. Já mám od všeho něco, ale myslím, že většinu času působím docela příčetně.   Jak už jsem naznačil, vaše prózy i jejich protagonistky jsou dosti osobité, zajímal by mě váš literární vkus? Není vyhraněný, spíš velice různorodý. Potřebuju být vtažena, ale zda toho autor dosáhne tématem, stylem vyprávění, zajímavou zápletkou nebo vším dohromady, mi je celkem jedno. Asi mě víc baví osobití autoři, knihy, které se něčím vymykají, ale zároveň nemám ráda výraznou originalitu, pokud je samoúčelná.   A nějaké vaše konkrétní čtenářské objevy z poslední doby? Nedávnými objevy byly knihy Zvláštní problém Františka S. od Petra Šabacha a Tatitatitati od Tamáse Jónáse. V tuto chvíli mám rozečteny dvě skvělé knihy – povídky Petra Borkovce a pak se pokouším číst v originále knihu Maxe Portera, v českém překladu se jmenuje Žal je to s křídly. To je pro mě úplné zjevení. Akorát si budu muset po dočtení pořídit české vydání, jelikož úroveň mojí angličtiny za úrovní jazykové kvality knihy zoufale zaostává.   A o čem bude vaše příští kniha? To zatím nevím. V hlavě už se něco chystá, ale počkám si, až se to rozbují.   Lucie Faulerová (*1989) se narodila v Pardubicích, vystudovala bohemistiku na Univerzitě Palackého v Olomouci a žije v Praze. Redakčně a editorsky se podílela na knihách Kateřiny Šedé BRNOX. Průvodce brněnským Bronxem (2016) a UNES-CO aneb Divadýlko pro turisty (2019). Za svůj prozaický debut Lapači prachu (Torst 2017) byla nominovaná na Magnesia Literu a Cenu Jiřího Ortena. Právě vydaná Smrtholka je jejím druhým románem. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2019-10-07 11:34:56

Literární vyhlídky (7. až 13. října)

Ani druhý říjnový týden nenechá milovníky knih příliš vydechnout a po Tabooku přinese další tradiční knižní veletrh a literární festival – na havlíčkobrodský Podzimní knižní veletrh vyrazí se svým stánkem i Literární noviny! Bohatý literární program ovšem nabídne i Praha a na literární vějičku lákají hned dvěma premiérami i česká kina. Ochuzeni nebudete ani o několik čerstvých (audio)knižních tipů.   POZVÁNKY   7. 10. Praha / V 18 hodin nabídne Polský institut v Praze pohled do zákulisí polsko-českého překladu. Jaké nové překlady se chystají na rok 2020, kdy bude Polsko čestným hostem Svět knihy Praha a Česko hlavní zemí varšavského knižního veletrhu? Překladatelé Tomek Grabiński a Barbora Gregorová Kolouchová budou také hovořit o nástrahách polsko-české jazykové blízkosti a literárních kontaktech. Praha / Od 18 hodin představí v sídle Společnosti Franze Kafky básník Ondřej Fibich sbírku pověstí Moudrý rabi z Rabí, obsahující dochované zbytky pověstí, které si Židé (nebo o Židech) vyprávěli v kraji mezi Českými Budějovicemi a Domažlicemi, a přečte také něco ze svých šumavských zápisků.   8. 10. Praha / V 18 hodin se v oddělení naučné literatury Městské knihovny v Praze uskuteční další z cyklu přednášek Světová poezie, pořádaného pod patronací Básnířky města Prahy Sylvy Fischerové a věnovaného zejména epické poezii v různých dobách a kulturách: od indické Mahábháraty přes Homéra a Vergiliovu Aeneidu až po Apollinairovo Pásmo. Tentokrát vystoupí sama Sylva Fischerová s přednáškou o Homérovi. Olomouc / Od 18 hodin se v kavárně Druhý domov uskuteční další večer z cyklu Domácí Bá.snění, věnovaný tentokrát památce Jiřího Kuběny. Pozvání přijali básník Zdeněk Volf, klavírní virtuózka a básnířka Kristýna Znamenáčková a knižní grafik, fotograf a básník Petr Pustoryj (vlastním jménem Petr Palarčík). Praha / V 19 hodin proběhne v Galerii Ščigol autorské čtení Vojtěcha Vacka, knihovníka, hudebníka a spisovatele, autora sbírky Schopní jsou ti s chlopní (2015). Básně, příběhy a bajky publikoval také v časopisech Tvar, Psí víno, Lemurie, H_aluze či na Nedělní chvilce poezie. Uvádí Robert Wudy. Praha / Od 19.30 představí v kavárně Fra své nové prózy Adéla Knapová a Veronika Bendová. Adéla Knapová přichází s novelou Předvoj, spojující konec šedesátých let minulého století s vlnami moře, blížící se budoucností i genetickou nepůdou obřího skleníku plného rychlohrachu a očipovaných zaměstnanců. V románu Vytěženej kraj Veroniky Bendové hledá dvojice protagonistů filmové lokace v kraji, ze kterého si každý urval, co mohl. Ale někdy přijíždíte hledat pochmurná místa – a potkáte místo toho nečekanou krásu. Netradiční road movie o tom, že v životě to málokdy chodí jako ve filmu. Moderuje Kateřina Kadlecová.   9. 10. Praha / V 17 hodin se v pobočce Městské knihovny v Praze v Korunní ulici uskuteční křest a čtení z knihy Olgy Stehlíkové Kluci netančej! (Portál 2019), pojednávající o baletu, předsudcích, jinakosti, první lásce a soutěži v tanci. Ukázky ze své první knihy pro děti přečte sama autorka, uznávaná básnířka, redaktorka a literární kritička.  Praha / Od 18 hodin bude v Kavárně Mlýnská představena druhá kniha Michala Vrby, povídková sbírka Kolem Jakuba (Argo 2019), která je svérázným autorským příspěvkem k věčnému literárnímu tématu malého člověka ve víru velkých dějin.    10. 10. Do českých kin ve čtvrtek 10. října vstupují dva snímky natočené podle knižních předloh dvojice uznávaných zahraničních autorů. Příběh filmu Ireny Pavláskové Pražské orgie nás zavádí do poloviny 70. let. Slavný americký spisovatel Nathan Zuckerman – často využívané alter ego autora předlohy Philipa Rotha – přijíždí do Prahy, aby zachránil a odvezl rukopis nevydané knihy. Na své pražské misi se seznámí se svéráznou a nezkrotnou spisovatelkou Olgou a pronikne na vyhlášené večírky, na nichž každý hledá únik ke krátké svobodě po svém. Jeho pražská návštěva, plná bizarních setkání s podivuhodným uskupením různorodých lidí se brzy stane téměř dobrodružnou a nebezpečnou misí. Ve filmu Stehlík (režie John Crowley), natočeném podle stejnojmenného románu Donny Tarttové, oceněného v roce 2014 Pulitzerovou cenou, připraví hlavního hrdinu v mládí teroristický útok v newyorském Metropolitním muzeu umění o milovanou matku, ale zároveň ho nečekanou shodou okolností učiní vlastníkem slavného díla holandského mistra Fabritia, obrazu nevyčíslitelné hodnoty zvaného Stehlík. Důsledky obou těchto událostí, společně s vlivem několika velmi rozdílných přátel, jej nakonec zavedou do světa zločinu. Praha / V 10 hodin nabídne Městská knihovna v Praze (Oddělení pro děti a mládež v Ústřední pobočce) setkání se spisovatelkou Evou Papouškovou a ilustrátorkou Galinovu Miklínovou, autorkami knihy Cílovníci (Paseka 2018), která má základ v reálných událostech i postavách a přináší vyprávění desetiletého školáka o rodině, o zážitcích z nové školy a internátu v Poděbradech, ale také o zjitřené době po druhé světové válce. Ostrava / Od 18 hodin se v Antikvariátu a klubu Fiducia uskuteční již potřetí literární pořad Debuty, zaměřený na pozoruhodné básnické prvotiny, případně pak na knížky druhé, které jsou často poměřovány právě prvotinami. Debuty také fungují jako pořad, jenž dává prostor i dalším hostům mladé a střední básnické generace, kteří nespadají do výše zmíněné kategorie a kteří se představí ostravskému publiku svým „debutovým“ čtením. Hosty tentokrát budou Lukáš Sedláček s knihou Stará víska (Dauphin 2017) a Jan Spěváček s knihou Čum do ráje (Dauphin 2019). Večerem provází Roman Polách a Iva Málková.   11. 10. Havlíčkův Brod / V pátek 11. října začne v Kulturním domě Ostrov 29. ročník Podzimního knižního veletrhu s mottem „Zločiny a tresty“, kde mezi cca 160 vystavovateli nebudou chybět ani Literární noviny – hledejte stánek č. 103 na chodbě v 1. patře! Letošní velmi široce pojaté téma odkazuje nejen k současné oblibě detektivního žánru, ale také připomíná problémy viny a odpuštění ve staré i novější historii i v mezilidských vztazích. Kromě nových titulů za výhodné ceny čeká na návštěvníky bohatý doprovodný program, určený jak odborné, tak široké čtenářské veřejnosti. Autorských čtení, besed a autogramiád se zúčastní řada známých spisovatelů a spisovatelek nejen z České republiky – mj. Pavol Rankov, Aleš Palán, Ondřej Buddeus, Lidmila Kábrtová, Irena Dousková, Dora Kaprálová či Viktorie Hanišová. Z dalších připravených akcí pak musíme zmínit alespoň přednášku profesora Martina Hilského „Shakespearova Zimní pohádka a Čechy“ nebo dětem určenou Dílnu malého novináře s Michaelou Veteškovou z Českého rozhlasu. Na své letošní laureáty čeká rovněž několikero literárních cen, udělovaných již tradičně nejkrásnějším knihám Podzimního knižního veletrhu. Praha / V 19.30 představí v Knihovně Václava Havla svůj nový román spisovatel a redaktor časopisu Host Jan Němec. Kniha s titulem Možnosti milostného románu (Host 2019) má pojednávat o lásce a psaní ve věku digitálního smutku. Proč vlastně jsme jeden s druhým? Co na sobě milujeme? A proč se i přesto opouštíme? Moderuje Petr Vizina.   NOVÉ (AUDIO)KNIHY Reprezentativní výbor textů Gertrudy Steinové (1874–1946) v překladu Jiřího Měsíce, nazvaný Mluvit a naslouchat (Fra 2019), přináší českému čtenáři dosud neznámé texty jedné z nejvýznamnějších představitelek angloamerického modernismu. Ve třech oddílech zachycuje tři nejpodstatnější tvůrčí období této autorky a proměny jejího stylu – od vypjatých experimentů rané tvorby po pozdní přednášky, v nichž Steinová odkrývá filosofické pozadí svého díla i moderního umění. Zápisky o próze české (Pulchra 2019), jejichž autor Erik Gilk působí na Katedře bohemistiky FF UP v Olomouci, tvoří komponovaný cyklus tří desítek kritických statí z let 2010–2017 a navazuje tak chronologicky na autorův první soubor Prozaická zastavení. Kritiky zařazené do souboru byly vybrány s ohledem na vypovídající hodnotu recenzovaných prozaických knih, které se zásadní měrou podílely na utváření čtenářského horizontu druhé dekády jednadvacátého století. Není přitom rozhodující, zda se jedná o autory zavedené (Kratochvil, Soukupová), méně známé (Přibil, Laub, Šimáček), či začínající (Grombíř, Menšík, Faulerová, Vrba). Interpretace širokého spektra recenzovaných textů zajišťují mnohotvárný, plastický obraz literárního dění v současné české próze, zároveň ovšem přinášejí určité společné tendence, proudy a pohyby literárních textů. Letos oslaví sté výročí narození legendární „básník Brna“, jak se Ivanu Blatnému často říká. Ve dvaceti letech debutoval sbírkou Paní Jitřenka, rok poté vydal Melancholické procházky, knihu, která mu zajistila doživotní proslulost. Poválečná sbírka Tento večer vznikla z větší části v letech okupačních, i proto je jejím základním rysem existenciální pustota. Poslední předemigrační kniha Hledání přítomného času je dokladem zápasu v hektických letech, která bezprostředně předcházela komunistickému puči a Blatného odchodu 29. března 1948, za nějž ho stihl zarputilý hněv vládců. Jeho knihy zmizely, jeho jméno přestalo existovat. I po letech svobody je faktem, že nejslavnější Melancholické procházky vyšly po roce 1941 samostatně jen dvakrát: v roce 1968 a 1990, zbývající tři sbírky už podruhé v samostatné reedici nevyšly nikdy. Navzdory setrvalému zájmu o Blatného dílo se tyto starší tituly čas od času objeví jen jako předražený antikvární artikl. Svazek nazvaný Čtyři knihy (Host a Druhé město 2019) tak představuje více než symbolickou nápravu tohoto stavu. Kniha Zlodějka knih australského spisovatele Markuse Zusaka se stala bestsellerem a dočkala se i filmového zpracování. Vypravěčem silného a neobyčejně čtivého příběhu učinil Smrt. Smrt je zdánlivě nezúčastněný divák, s dokonalým odstupem, s osobitou perspektivou; má všechny předpoklady pro to být svědkem a vypravěčem. Ale příběh Liesel Memingerové je tak mimořádný, že i Smrt si musí přiznat zájem o živé lidi, dojetí z jejich utrpení, hořkost a úlevu z konců. Nyní Zlodějka knih vychází jako audiokniha (OneHotBook 2019) o délce 16 hodin a 23 minut, kterou pod režijním dohledem Jitky Škápíkové načetla Vilma Cibulková.

Čas načtení: 2024-07-12 11:50:00

Největší kryptoměnová burza Binance slaví 7. výročí. Důvěřuje jí přes 210 milionů uživatelů

Praha 12. července 2024 (PROTEXT) - Podle tradičních měřítek je sedmiletá společnost často ještě začínající startup. Dynamika krypto průmyslu nese jiná měřítka. Binance slaví 7 let na trhu, během kterých se jí podařilo vyrůst v lídra a ostříleného veterána.Prosperitu Binance jasně ilustrují čísla. Největší globální burza podle objemu obchodů si za 7 let existence připsala více než 210 milionů aktivních uživatelů a k březnu roku 2024 spravuje aktiva v hodnotě více než 100 miliard amerických dolarů. Ty drží vždy v poměru 1:1. Míra objemu vyhledávacího provozu (QPS) napříč obchodními produkty Binance – metrika, která zachycuje počet požadavků, které uživatelé odešlou do systému a dostanou odpověď za určitou časovou jednotku – činí neuvěřitelných 2,58 milionu za sekundu.I přes obrovská čísla v téměř všech metrikách je však platforma schopna obstát a plynule zpracovávat všechny požadavky svých uživatelů. Navíc intenzivně investuje do bezpečnosti. V boji proti kriminalitě na blockchainu spolupracuje s orgány činnými v trestním řízení jako je Interpol nebo Policie České republiky. Zpracovala celosvětově více než 173 000 tisíc žádostí o spolupráci a pomohla zmrazit či navrátit aktiva za miliony dolarů.„Některé věci se v Binance od našeho prvního výročí k druhému a dále k sedmému a všem dalším, které teprve přijdou, nemění. Naši uživatelé jsou nejdůležitější faktor, který řídí naše rozhodnutí. Stejně tak zůstává na vysokých příčkách naše pracovní kultura, bezpečnost, a hlavně náš závazek k neustálým inovacím ve jménu hmatatelného zlepšování života lidí.“ komentuje sedmé výročí CEO Binance, Richard Teng.Pro své uživatele není Binance pouze místem pro investování do kryptoměn, ale představuje také platformu pro vzdělávání. Binance Academy nabízí uživatelům prvotřídní vzdělání v oblasti blockchainu, které již využilo více než 43 milionů uživatelů. V České republice nyní spolupracuje s prestižní Vysokou školou ekonomickou Praze, se kterou nabízí akreditovaný kurz o Bitcoinu a blockchainu obecně. Výzkumná organizace Binance Research navíc neustále přináší nové poznatky, analýzy a blogy, které pomáhají uživatelům udržet si nejlepší možný přehled o aktuálním dění a trendech v kryptosvětě.„V osmém a každém dalším roce jsme připraveni nadále vést sektor digitálních aktiv do další fáze jeho rozvoje.“ komentuje další směřování burzy Teng. „Institucionalizace kryptoměn v kombinaci s větší regulační jasností přiláká do tohoto prostoru více velkých investorů i kapitálu. Stejně důležitá zůstane i maloobchodní strana rovnice, protože počet osvojitelů se bude nadále rozšiřovat a přiláká více prvních uživatelů z nových zeměpisných a demografických oblastí. Ti budou vyžadovat intuitivní uživatelské prostředí, dostupné znalosti o kryptoměnách, prvotřídní zákaznickou podporu a neustálé inovace - tedy vše, na čem je Binance postavena.“ doplňuje. Zdroj: Punchline   

Čas načtení: 2024-10-04 16:06:00

Eshopista ukáže, jak s mediálním plánováním budovat silnou značku

Praha 4. října 2024 (PROTEXT) - Eshopista ukáže, jak s mediálním plánováním budovat silnou značku a zvýšit podíl na trhu. E-shopům nabízí vstup zdarma Jak správně nastavit upper-funnel kampaně, pracovat s frekvencí reklamy a vyhodnocovat mediální strategii napříč kanály? Přesně těmto tématům se bude věnovat první díl již devátého ročníku konference Eshopista: Mediální plánování, která proběhne v úterý 8. října 2024 od 14:00 v pražském Zenworku. Vystoupí zde přední odborníci jako třeba David Vurma (Acomware), René Henc (response:now), Jan Řehák (Mediatrix), Ondřej Vodička (Blueglue) a Jakub Mikulka (Median). V expertní panelové diskusi se k nim připojí Petr Houzar (Google), David Daneš (O2 CZ), Leoš Mrázek (Heureka Group) a Jan Řehák (Mediatrix). Pro e-shopy je vstup zdarma. Detailní program a vstupenky najdete nawww.eshopista.cz. Nedostatečný rozpočet a frekvence reklamy jsou hlavními důvody, proč firmy nedosahují efektivních výsledků v upper-funnel marketingu. Brání si tím totiž v dosažení reálných výsledků. Na téma, jak správně začít s upper-funnel kampaněmi a podpořit růst e-shopu, promluví David Vurma, CEO přední české full-service marketingové agentury Acomware. Ve své přednášce se zaměří na to, jak efektivně pracovat s frekvencí, jaké parametry měřit pomocí výzkumů nebo jak formáty jako nativní reklama či Demand Gen pomáhají generovat návštěvnost webu a budují publika pro marketing. Na reálných datech také představí, jak v Acomware využívají technologii audio matchingu pro efektivnější plánování online video kampaní. Na otázku, jak měřit značku e-shopu, promluví René Henc, spoluzakladatel výzkumné agentury response:now. Zaměří se na klíčové nástroje a metriky, které malým i velkým e-shopům umožní měřit a sledovat vývoj jejich značky. „Ukážeme si, jak efektivně využívat data z výzkumu trhu pro posílení brandu, ať už jste malý začínající e-shop, nebo etablovaný hráč na trhu. Dozvíte se praktické tipy, jak správně měřit povědomí, pozici značky vůči konkurenci a další důležité ukazatele, které vám pomohou získat konkurenční výhodu a podpořit růst vašeho podnikání,“ láká Renc. YouTube dnes představuje prostor, kde může mít svůj pořad nebo seriál každý. Ondřej Vodička, videoproduction manager v komunikační agentuře Blueglue, se proto zaměří na to, jak strategicky přistupovat ke tvorbě YouTube kanálu, od nastavení správného mindsetu až po konkrétní práci s obsahem. Ukáže, jaké chyby firmy na YouTube dělají a proč jejich kanály nefungují podle očekávání. Na reálných příkladech vás provede vlastním procesem optimalizace obsahu a datové analýzy, které vedou k lepším výsledkům. Závěrem se podívá i na možnosti monetizace YouTube kanálů – jak pokrýt náklady na tvorbu a správu a jak kanál proměnit ve zdroj příjmů. Představí také komplexní služby, které Blueglue nabízí pro vytvoření a správu úspěšného YouTube kanálu. Nový nástroj i expertní panel Jan Řehák, zakladatel mediální agentury Mediatrix, ve své přednášce sjednotí jazyk digitálního i offline mediálního plánování. Návštěvníky zasvětí do marketingové vědy, která usiluje o předvídání vývoje reklamních účinků v čase s použitím těch nejaktuálnější světových průzkumů. „Zaměříme se na to, jak reklama funguje v různých médiích i na jednotlivých platformách a jak rychlý má na těchto kanálech účinek i délku setrvačnosti dopadu na značku,“ říká Řehák. Na letošním E-shopistovi také poprvé ukáže nový nástroj multimediálního Adstock kalkulátoru, který společnost Mediatrix vyvíjí. Jak zkombinovat online a offline kanály: Crossmediální plánování kampaní – tak zní příspěvek Jakuba Mikulky, senior researchera ve výzkumné agentuře Median, který dané téma ukáže na řadě praktických případů. V expertní panelové diskusi se poté o své zkušenosti s mediálním plánováním podělí Petr Houzar, head of domestic market CZ&SK v Google, David Daneš, brand & marketing communications Director v O2 CZ, Leoš Mrázek, online display & video specialist, Heureka Group, a zakladatel mediální agentury Mediatrix Jan Řehák. Ti se zaměří na význam výzkumu v mediálním plánování a diverzifikaci kanálů pro různé fáze marketingového funnelu. Diskutovat budou také klíčové metriky pro měření úspěšnosti upper-funnel kampaní a optimální strategii časování a frekvence kampaní. Celý program i vstupenky naleznete na adrese www.eshopista.cz, e-shopy mají vstup zdarma. Akce probíhá za podpory Asociace pro elektronickou komunikaci APEK, mediálními partnery akce jsou EXEC magazín, médium pro e-shopy a marketéry Ecommerce Bridge i týdeník Marketing & Media. O společnosti Acomware Acomware je přední česká full-servisová agentura pro oblast e-commerce a digitální marketing. Na trhu působí 20 let a pomáhá firmám, aby v jeho prostředí dosahovaly co nejlepších výsledků. Zvyšuje prodeje, buduje nové značky nebo zlepšuje péči o zákazníky. Připravuje personalizované kampaně zákazníkům přímo na míru, vytváří obsah, který zaujme, natáčí videospoty, stará se klientům o sociální sítě a zajišťuje nákup mediálního prostoru. Služby společnosti využívají obchodní řetězce, e-shopy i výrobní firmy. Česká e-commerce scéna je pro Acomware domovem, který se snaží aktivně rozvíjet a kultivovat. Podílí se na vývoji a implementaci nových nástrojů a technologií, školí odborníky i nadšence. Je pořadatelem cyklu diskuzí Eshopista. Více na www.acomware.cz. Kontakt: Michal Šenkeřík e-mail: michal.senkerik@acomware.cz ČTK Connect ke zprávě vydává obrazovou přílohu, která je k dispozici na adrese http://www.protext.cz.

Čas načtení: 2024-12-03 14:30:42

Jídla, která nachystat na večírek s tématem online kasina

Jídla, která nachystat na večírek s tématem online kasina redakce Út, 12/03/2024 - 14:30 Chuťovky Klíčová slova: minimální vklad https://zahranicnekasinapreslovakov.com/nemecke-casino Frumzi casino Hodnocení Zvolte hodnoceníGive it 1/5Give it 2/5Give it 3/5Give it 4/5Give it 5/5 Luxusní a přesto jednoduché minutky Luxusní jídla nemusí být překombinovaná a drahá, minutky je možné si udělat přímo doma a tím si vytvořit unikátní kombinaci toho hrať v online kasinech s přáteli, například přes platformu Frumzi casino a udělat z této párty něco unikátního, a to s hrami za skutočné peniaze. A jaké luxusní minutky je možné si připravit? Podívejme se na některé rychlé možnosti i pro začínající kuchaře a pekaře. RažničiMůže obsahovat doslova cokoliv, napíchnuté na malé jehličky a doplněné s dipem. Toto jednoduché jídlo může být plné grilované zeleniny, ale také masa, párků nebo grilovaných jater. Doplňte je o jogurtový dip s medem a mátou pro extra pochutnání. Bagetky, jednohubky U nás jednoduše známé jako jednohubky, mají však mnohé podoby a je možné pro obložené malé minutky používat také čerstvě rozpečené bagetky. Obrovskou výhodou je zde to, že je možné kombinovat všechny chutě. Například hermelínovou pomazánku s hroznovým vínem a petrželkou nebo jít do luxusnějších variant, jako jsou krab, uzený losos nebo dokonce kaviár a roastbeef. Pochoutky z listové těsta Velice oblíbenou pochoutkou je také listové těsto. To je možné si jednoduše koupit již hotové a ozdobit nebo do něj zamotat své preferované potraviny. Oblíbené jsou například párky, ovocné nebo slané štrůdly, například obohacené o nivu nivu nebo vysočinu, ale také je možné vytvořit mini pizzu zdobenou prakticky čímkoliv od zeleninové po kontroverzní ananasovou Chlebíčky jako stará dobrá klasika V zahraničí se jim říká otevřený sandwich, chlebíčky jsou českou pochoutkou, která má mnoho podob a může mít nejen klasické, ale také retro provedení. Může mít vrstvu lahodného bramborového nebo vlašského salátu, pomazánek nebo naopak jednoduše másla. No a zdobení? To je možné doslova s čímkoliv, od šunky, přes uzený sýr až po uzeného lososa, zeleninu a ovoce, typické zdobení citronem nebo majonézou a dobroty jsou na stole. Cesta kolem světa: minutky z mnoha koutů Kromě staré dobré klasiky je možné se nechat inspirovat také v zahraničí a udělat tak z párty skutečný unikát, na který kamarádi nezapomenou. Po celém světě je možné se inspirovat různorodými chutěmi a ty přizpůsobit jako fúzi do vlastní české kultury nebo naopak vyzkoušet jednoduché pochoutky podle tradičních světových receptur. Podívejme se kolem světa. ASIE Tento kontinent plný rozmanité kultury toho nabízí opravdu mnoho. Jednou z oblíbených pochoutek je zcela jistě japonské sushi, tato lahůdka může být rybí, ale také zcela vegetariánská. Jejich příprava se může zdát složitá a přesto má svou jednoduchost. Stačí speciální sushi rýže, mořské řasy a preferovaná pochoutka dovnitř, například avokádo, krabí tyčinky nebo tuňák. Podobnou točenou lahůdku nabízí také Jižní Korea, v tomto případě se jedná o tzv. kimbap. Velice oblíbený v restauracích, ale také například na výlety. Typicky obsahuje hovězí maso, kombinaci zeleniny, ale také párky, tuňáka s majonézou nebo omeletu, zabalenou do rýže a mořské řasy. JIŽNÍ AMERIKA Jižní Amerika je plná zářivého koření, barev a chutí. Proto je možné začlenit skutečně zajímavé pochoutky na vlastní večírek a tematické hry například inspirované Mexikem. Jednou z tradičních a dobrých pochoutek jsou Quesadillas, placky plněné různou směsí od avokáda po trhané hovězí maso, doplněné o salsu a strouhaný sýr. Pokud bude potřeba hraní osladit, nabízí se pochoutka z odpalovaného těsta, které dobře známe z českých větrníků a věnečků. Toto je však doplněné o lahodné koření, zejména skořici a badyánu a známé jako churros. Je možné je smažit nebo najít recepty s verzí pro pečení v troubě. Churros se tradičně podávají s rozpuštěnou horkou čokoládou, kterou je možné dochutit s použitím chilli nebo máty. AFRIKA Nakonec se můžeme podívat na starý kontinent, Afriku. Plná různorodých kultur, ale také ovoce, které se u nás jen tak ve volné přírodě nevidí a přesto je dobře dostupné v našem globalizovaném světě. Inspirujte se vůněmi a chutěmi Afriky, ale také Karibiku. Jednou z vyhlášených pochoutek ideálních na takovou párty je Kelewele, tato pochoutka, kterou si vychutnávají lidé v mnoha afrických zemích od Ghany až po Nigérii, má jen několik ingrediencí a jejím základem jsou banány, které se jednoduše osmaží s česnekem, muškátovým oříškem, chilli nebo citronovou šťávou - směs koření se může u receptů z jednotlivých zemí různit. Slouží dokonale jako příloha, například k masu, nebo jako samostatná pochoutka s buráky.   Jak je vidět, vlastní kasinový večírek je možné obohatit skutečně mnoha unikátními způsoby a tím si vytvořit zážitek, na který nikdo nezapomene a osladit si tak vlastní výhry na online kasinech. Přidat komentář foto pixabay.com Chystáte párty s tématem online kasina během které budete s kamarády hrát oblíbené hry? Casino v dnešní době představuje výhodu mnoha herních témat se sázkami přes minimální vklad, které dodávají každému hraní na dynamice. V kombinaci s bonusy a odměnami je možné si takovou zábavou dopřát také něco dobrého. Chystáte se hrát živé kasinové hry přes nemecke casino? V takovém případě je možné si do atmosféry online platformy začlenit hraní her přes https://zahranicnekasinapreslovakov.com/nemecke-casino a vychutnávat si u toho luxusních pochoutek, jako z kamenných heren pre slovenských hráčov. Podívejme se na to, jakým způsobem je možné obohatit si tento zážitek o dobré jídlo.

Čas načtení: 2024-12-31 08:58:13

Jak se orientovat v nejistotě na akciovém trhu: Tipy pro začínající investory

Akciové trhy znovu čelí vysoké volatilitě, což může být pro začínající investory náročné na pochopení a rozhodování. Index VIX, často označovaný jako „index strachu“, si během včerejší seance připsal 9... The post Jak se orientovat v nejistotě na akciovém trhu: Tipy pro začínající investory first appeared on Objevit.cz: IT magazín, zprávy a novinky ze světa IT.

Čas načtení: 2024-02-01 14:43:11

„Snažím se být zamčená 24/7“ – ROZHOVOR se Sissy Mia o latexu, klíckách, feminizaci, …

Téma feminizace a sissy nás evidentně zajímá, protože máme za sebou další vyzpovídanou českou sissy. Tentokrát je to Mia, kterou jsme poznali na Instagramu… A rozhodně si připravte na čtení dostatek času, delší rozhovor jsme tu ještě neměli. A dle počtu dotazů od fanoušků / čtenářů (na konci textu) to téma zajímá nejen nás! V […] Článek „Snažím se být zamčená 24/7“ – ROZHOVOR se Sissy Mia o latexu, klíckách, feminizaci, … je celý k přečtení na Lascivní.cz. Přečtěte si také: ROZHOVOR se začínající českou pornoherečkou Lady Dee „Mám občas attention whore chvilky.“ ROZHOVOR s modelkou Black. nejen o Onlyfans „Správná sissy nemá limity a udělá vše, co se jí řekne“ – ROZHOVOR se Sissy Luckou nejen o feminizaci, zamykání a službě cizím mužům

Čas načtení: 2020-12-10 01:33:52

Zakladatelka projektu Odstartujte svoji knihu Veronika Matysová: Byl to nejlepší nápad v mém životě

Láska ke knížkám a četba ji přivedla k psaní a dnes je Veronika Matysová nejen spisovatelka, ale snaží se svými zkušenosti i pomáhat druhým a v rámci projektu Odstartujete svoji knihu vede kurzy tvůrčího psaní. Vydala již sedm knížek a na nové pod názvem Hodina psodava právě pracuje. Věnuje se multilaterální diplomacii a momentálně působí v Organizaci pro hospodářskou spolupráci a rozvoj v Paříži.   Odmalička jste ráda četla. Někdy kolem třinácti let jste začala vymýšlet příběhy kreslením. Zkusila jste také komiks… A pak přišly vaše knižní nedokončené pokusy Hanka, Dvojčata, Roman a hvězdy, Poslední den na slunci, Dilema. A knížku Když jsou na to dva jste již dokončila. Co se stalo s těmito „pokusy“? Vydala jste je, nebo zůstaly v šuplíku? Pokusy skutečně zůstaly pouze pokusy. Všechny mám dodnes schované a jsou pro mne velmi cenné, ale dopsat jsem se je už nepokoušela. Od chvíle, co jsem pochopila klíč k dopsání knihy, jsem už psala knížky nové.   Vystudovala jste moderní dějiny na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Proč jste si vybrala tento obor? Hned po střední škole jsem začala pracovat jako novinářka, ještě předtím, než jsem šla na vysokou školu. Chtěla jsem si tenkrát od studia trochu odpočinout a načerpat praktické zkušenosti. Dostala jsem nabídku nastoupit do zahraničního zpravodajství redakce tehdy existující České tiskové agentury. Začít studovat moderní dějiny bylo tím nejlogičtějším krokem. Dění ve světě odjakživa velmi zajímalo, ale když člověk nezná historii, současnost nechápe tak dobře.   V roce 2000 jste vydala první knížku pro děti a mládež Nikki, vrať se. Následovaly další a knihu pro dospělé Pouštní včela jste vydala v roce 2017. A na cestě je další Hodina psodava. O čem bude? Někde jste řekla, že hodně témat k vám přichází ve snu … Hodina psodava se odehrává na smyšlené planetě Fromor a vypráví o nenávisti mezi dvěma znepřátelenými rasami, která se stane osudnou jedné dospívající dívce. Psodav je zvíře z tohoto smyšleného světa, který v příběhu hraje významnou roli. Všechny mé ostatní knihy se odehrávají ve světě skutečném a zjevně už jsem si od něj trochu potřebovala odpočinout. A ano, témata ke mně často přicházejí ve snu, ale zrovna toto jsem vymyslela bez pomoci podvědomí.   Přeložila jste na tři desítky knih z angličtiny, jak knížky pro děti, současné romány, detektivky i literaturu faktu. Co nejraději překládáte a jak jste se k překladům knížek dostala? K překladům jsem se dostala v samých začátcích své kariéry, ještě před internetem, takže bylo mnohem těžší dopátrat se některých významů než dnes. Začala jsem s tím kvůli přivýdělku, ale rychle se mi to zalíbilo. Dnes už knihy nepřekládám, protože nejde vše stíhat – zaměřuji se na psaní vlastních knih a zároveň na předávání této své vášně ostatním v rámci on-line kurzů. Ale prozradím vám, že připravuji nejen kurz o tom, jak knihu napsat, ale i jak ji přeložit. Zatím nemá datum, ale předpokládám, že ho spustím příští rok na podzim.   V roce 2016 jste založila projekt Odstartujte svoji knihu, kterým pomáháte začínajícím autorům. Jaké jsou výsledky? A ohlasy? Projekt Odstartujte svoji knihu je to nejlepší, co mě kdy v životě napadlo udělat. Jeho srdcem je facebooková skupina se stejným názvem, která už dnes má už přes pět tisíc členů a skvěle to v ní žije. Scházejí se tam začínající i pokročilejší spisovatelé a navzájem sdílejí rady, tipy, inspiraci i motivaci.   Vedete také kurzy tvůrčího psaní. Kde a jak je možné se přihlásit a jaký je o ně zájem? Kurzy jsou součástí projektu Odstartujte svoji knihu. O nových nabídkách informuji vždy na webu, ve stejnojmenné facebookové skupině i na FB stránce Napiš svou první knihu. V první polovině prosince proběhne další předprodej kurzu KLÍČ k napsání knihy pro začínající spisovatele. Kurz bude mít podobu pětidenní výzvy, která bude probíhat v uzavřené facebookové skupině. Po pět večerů proběhne živé vysílání, ve kterém členy kurzu seznámím s jednoduchou a přehlednou metodou, jak položit pevné základy knihy a už se nebát o její dokončení. V první vlně předprodeje se už přihlásily přes čtyři desítky lidí, takže tam bude skvělý skupinový drajv. To by bylo, aby z toho nevzniklo čtyřicet nových knih!   Pracovala jste jako novinářka a od roku 2005 se věnujete diplomacii. Kde všude jste působila? V dobách své novinářské kariéry jsem se zaměřovala na prostor bývalé Jugoslávie, kterému se dnes říká západní Balkán. Bylo to krátce po rozpadu Jugoslávie a mne velmi zajímalo tamní politické dění i osudy lidí. Zpravodajství jsem tak posílala z Bosny a Hercegoviny, ze Srbska, z Kosova i dalších balkánských zemí a regionů. Diplomacie mne nejprve zavedla do Bruselu do centrály Severoatlantické aliance (NATO), kde jsem hájila zájmy České republiky. Tam jsem setrvala sedm let. Posléze mě cesta zavedla do Paříže, kde se opět věnuji multilaterální diplomacii a působím v Organizaci pro hospodářskou spolupráci a rozvoj.   A co ráda čtěte vy? Někde jste řekla, že všechno možné… Přesně tak, všechno možné. Jednotící prvek je, že ráda čtu v češtině, tedy i překladovou literaturu. Filmy a seriály mám ráda v původním znění, ale při čtení si nejvíce užiji mateřský jazyk. Teď mám zrovna období thrillerů typu Kříďák nebo Čtvrtá opice, ale vždy si ráda přečtu třeba Haruki Murakamiho, Delphine de Vigan či původní české autory jako Patrika Hartla.   A co čas na lenošení a nic nedělání. Umíte to?   Přiznám se, že moc ne. I když si čtu nebo sleduji Netflix, soustředím se na skladbu příběhu, použité dialogy a cokoli dalšího, co pak mohu předávat svým studentům v kurzech o psaní knih. Ale tohle své poslání miluji, a tak to svým způsobem zároveň odpočinek je.   Veronika Matysová se narodila v Praze 18. dubna 1976. Vystudovala moderní dějiny na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Přeložila řadu knih z angličtiny, věnuje se diplomacii, napsala šest knížek pro děti a mládež (Nikki, vrať se, Patricie, Míša v síti, Pavoučí příběhy, Příběhy pavoučka Alfonse, Poplach v Tabulkově) a knihu Pouštní včela pro dospělé. Pracuje na další pod názvem Hodina psodava. Vede kurzy tvůrčího psaní v rámci projektu Odstartujte svoji knihu. {loadmodule mod_tags_similar,Související}  

Čas načtení: 2020-07-30 12:52:49

Mezinárodní překladatelská soutěž Cena Susanny Roth vyhlásila vítěze

Šestý ročník mezinárodní překladatelské soutěže Cena Susanny Roth (CSR) organizované Českými centry (ČC) a Českým literárním centrem (ČLC) zná své vítěze. Více než stovka účastníků se v 16 zemích z Evropy a Asie utkala o nejlepší překlady úryvku knihy Veroniky Bendové Vytěženej kraj do místních jazyků. Nejsilnější zastoupení co do počtu přihlášených již tradičně vykázalo Polsko. Mezinárodní překladatelská soutěž Cena Susanny Roth pro začínající zahraniční překladatele z českého jazyka ve věku do 40 let se letos uskutečnila pošesté, přičemž již čtvrtým rokem se realizuje ve spolupráci Českých center a Českého literárního centra, sekcí Moravské zemské knihovny. Soutěžním textem, který ze současné české prózy vybrala odborná komise složená z literárních kritiků, překladatelů a organizátorů soutěže, se letos stal úryvek z novely Veroniky Bendové Vytěženej kraj (Fra, 2019) situované do oblasti severu Čech opředené tajemstvím i bolestnými šrámy nedávné historie. „Že byla ukázka z mé knihy vybraná jako soutěžní text pro začínající překladatele v rámci Ceny Susanny Roth, beru nejen jako ocenění, kterého si vážím, ale taky mě to donutilo přemýšlet, jestli vlastně dokážu napsat univerzálně srozumitelný příběh, potažmo zda a jak moc jsou naše problémy vůbec univerzální; jestli jsou česká témata přenositelná ještě do jiného než středoevropského prostředí. No a kromě toho člověk cítí jistý bláhový ostych, když si představuje, jak kdosi na druhé straně kontinentu u svého stolu pomalu přebírá váš text, slovíčko po slovíčku jako korálky růžence, a věnuje mu pozornost, kterou mu nevěnoval ani ten nejpečlivější kritik,“ řekla k tomu Veronika Bendová. Do soutěže se přihlásilo celkem 104 účastníků ze 13 evropských zemí a Japonska. Největší zájem o soutěž byl v Polsku, Rusku, Německu a na Ukrajině. Zásluhou zapojení vybraných zastupitelských úřadů Ministerstva zahraničních věcí ČR se soutěž konala i v teritoriích, kde ČC nemají svá zahraniční zastoupení – v Chorvatsku a Litvě. Patrně i z důvodu pandemie covid-19 se letos v Bělorusku a Severní Makedonii nepřihlásili žádní soutěžící. Nejlepší překlad nebyl vyhlášen ani v Německu, kde byla udělena dvě druhá místa. „Každý překladatel dává ve svém jazyku knize do vínku další život. Tato profesní soutěž je důležitou platformou pro kontakt s překladateli a bohemisty po celém světě, především pak v Evropě. Pomáhá nováčkům v osvojení překladatelství a dává příležitost talentovaným získat podporu už v počátcích jejich práce. A to je nesmírně důležité, protože bez překladatelů by česká literatura v zahraničí nikdy nenašla cestu ke svým čtenářům,“ říká vedoucí Českého literárního centra Martin Krafl. „Význam této soutěže spočívá především v podpoře nové překladatelské generace v zahraničí. Řada laureátů CSR z minulých let již má za sebou knižní překlady současné i klasické české Postupně tak vzniká síť profesionálních příznivců češtiny,“ dodává Anna Hrabáčková, koordinátorka projektu za Česká centra. Překladatelé jako hlavní cenu získávají cestu do České republiky, kde se zúčastní překladatelského workshopu v Praze a následně také Bohemistického semináře, který pořádá Moravská zemská knihovna. Letošní program byl kvůli pandemii odložen na rok 2021, ale skupina vítězných překladatelů se v létě dvakrát potká s organizátory alespoň virtuálně a poslechne si on-line přednášku na předem vybrané literární téma. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2020-02-29 10:26:52

Michaela Kalivodová: Mnoho lidí z naší generace se vyznačuje ne moc dobrou pracovní morálkou

Když jsme se s Michaelou Kalivodovou – tehdy ještě Kašičkovou – potkávali jako studenti bohemistiky na FF UK, netušil jsem, že na rozdíl od většiny z nás v sobě najde odvahu vstoupit na spisovatelskou dráhu. Nedávno k její básnické prvotině a knížce pro děti přibyla próza Dokud jsme mladí (Nakladatelství Petr Štengl 2019), jejíž civilnost, autenticita i otevřenost působí v dnešní době sázející spíše na historická témata, exotické motivy a formální experimenty osvěžujícím dojmem.   Na sklonku minulého roku ti vyšla u Petra Štengla již druhá kniha, próza Dokud jsme mladí. Kde jsi na její psaní brala coby matka malé holčičky, které budou v létě dva roky, potřebný čas a klid? Trvalo to, začala jsem ještě dlouho před otěhotněním. Pak jsem psala, když jsem po některém z frekventovaných nočních kojení nemohla zabrat. Jinak se věnuji výhradně dceři.   Knize jsi dala podtitul „črty“, v němž se odráží její fragmentarizovaná forma. Protagonisty tvého vyprávění jsou však stále titíž lidé, spjatí rodinnými či přátelskými vazbami. Proč jsi o nich nenapsala klasickou novelu či román? Byl to takový pokus o něco jiného.   Jak už název knihy napovídá, stěžejní roli v ní hraje mladší generace, převážně třicátníci, k nimž se řadí i trojice kamarádek Linda, Majda a Míša, což jsou v podstatě tvé vrstevnice. Co podle tebe vaši generaci charakterizuje? Mám pocit – ale je to skutečně jen pocit, protože to nemám podložené žádným relevantním výzkumem, jen pozorováním okolí a povídáním si s lidmi – že naše generace byla tlačena rodiči nebo pedagogy do výkonů všeho druhu, protože se toho po revoluci naskytlo tolik. „Hlavně ať umíš s počítačem, hlavně se uč jazyky, ještě tohle, ještě tamto, taky sporty, teď se můžete dostat kamkoliv, my nesměli nic…“ Pak mám dojem, že z naší strany se vynořila jakási revolta, přesvědčení, že se na to „musíš“ vykašlat – mnoho lidí z naší generace se vyznačuje ne moc dobrou pracovní morálkou, dost lidí užívá drogy, byť „jenom“ rekreačně, chceme cestovat, pozdě se zakládají rodiny a vztahy mají někdy charakter tak trochu jako na Woodstocku. Nebo třeba mnozí nehledáme svobodu takto uměle a v omamných látkách a volné lásce, ale prostě po ní toužíme. I děti, myslím, vychováváme volněji. Kdyby dneska nějaká matka veřejně přiznala, že dítě v půl roce přivazuje k nočníku, aby se nemusela starat o pleny, což se dřív dělávalo, koukalo by se na ni jako na macechu. {loadmodule mod_tags_similar,Související} {mprestriction ids="1,2"} Jelikož píšeš o své generaci a objevují se tu i skutečné postavy a reálie spjaté s tvým studiem na FF UK, nemohu se nezeptat, do jaké míry je tvé vyprávění autobiografické a která postava z tebe případně dostala do vínku nejvíc?  Ještě se k tomu dostanu, mám povahu podobnou Lindě z Dokud jsme mladí. V jedné pasáži je jí líto i dědy v triku FUCK FAKE FRIENDS, prostinké paní, která si nemůže koupit litografii, feťáků v MHD, Ilonky, protože jí Adéla zatajila krabičku na svačinu, synovce, že se musí spokojit s laciným oblekem do tanečních, protože si ho mamka nemohla dovolit koupit v luxusním obchodě BANDI. Tímhle způsobem prožívám svět i já. Ale můj životní styl není totožný s tím Lindiným. Přesněji řečeno, problémy neřeším konzumací alkoholu, ale na konstelace stejně jako ona docházím.   Líčení osudů svých hrdinů zpestřuješ střídáním časových rovin a také vypravěčských perspektiv (včetně dětských), což jim dodává na plastičnosti. Jak obtížné bylo poskládat výslednou mozaiku? Bylo to obtížné zejména proto, že neumím moc počítat, jak by potvrdil Milan Coufal, matikář z Karlínského gymnázia, čímž se mu omlouvám za to, že na výuku někoho, jako jsem já, musel plýtvat celé čtyři roky energií. (smích) Musela jsem spočítat, aby to časově vycházelo a tak dál.   Co mě jako čtenáře knihy Dokud jsme mladí dost mrzelo, byla nedbalá redakce textu, kde zůstalo množství chyb či překlepů. Jistě nejsem jediný, kdo je zaregistroval? Byla bych velmi nerada, kdyby to vrhlo stín na Nakladatelství Petr Štengl. Za případné nedostatky nesu vinu já osobně, že jsem si nezajistila lepší redakci a korekturu jakožto spolupracovnice nakladatelství a členka týmu. Čili neviňte z toho prosím nakladatelství a Petra Štengla, ale mě. Petr Štengl se totiž jinak vyznačuje tím, že textům svých autorů věnuje kvalitní péči.   Tvůj styl psaní se vyznačuje výraznou civilností, syrovostí jazyka i dialogů a značnou otevřeností v popisu mezilidských vztahů (i napříč generacemi), které nijak nepřikrášluješ. Trochu mi to připomínalo filmy Bohdana Slámy, ze současných tuzemských prozaiků pak mimo jiné Petru Soukupovou nebo Miroslava Pecha... Ano, Sláma, to je typ filmů, které vyhledávám. A i tebou zmínění literární tvůrci patří mezi mé nejoblíbenější.   Jak nasvědčuje téma tvé bakalářské práce, věnova-né proměnám recepce románu Jana Pelce ...a bude hůř, blízký je ti rovněž český underground. Co dalšího z naší i světové kultury tě formovalo? Snad by se dalo říct, že všechno, co jsem přečetla, mě nějakým způsobem formovalo – něco jsem se snažila okopírovat. Jakožto začínající autor podobně jako Ondra, postava z Dokud jsme mladí, podléhám literárním svodům a nedokážu se zcela ubránit tendenci obdivovaného autora ve svých textech následovat, něco mě zase naopak formovalo tím způsobem, že tak jako dotyčné dílo bych si coby autor rozhodně nepřála vyznít. V tom „kopírovacím“ smyslu mě formoval jistě Hrabal, tebou vzpomenutý český underground, beatnici, také písňové texty vzniklé v této době, myslím, že i současná česká literatura, touha psát třeba právě jako zmíněný Miroslav Pech, jednu dobu jsem byla fascinovaná knihou Kanička pošmodrchaná Jany Jiráskové, moc se mi líbí také už vzpomínaná produkce Petry Soukupové, Ivana Jemelky…   A co ti jako autorce vlastně dalo studium bohemistiky na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze? Já jsem si odtamtud odnesl spíše ostych psát o literatuře, o vlastních literárních ambicích pak ani nehovořím... Nízké sebevědomí při vlastním psaní, ostych psát o literatuře, ale snad vzhledem k náročnému studiu a s tím souvisejícímu překonávání překážek i touhu oboje zvládnout. Studium mi rozšířilo obzory, a i když jsem byla o zkouškovém naštvaná, že není čas na studentský život a že musím strávit noc čtením, jsem vděčná všem pedagogům za vštípení jakéhosi jiného způsobu čtení než toho konzumního.   Jako vystudované bohemistky se tě musím zeptat, čím se dnes živíš, respektive co jsi dělala před nástupem na mateřskou, potažmo rodičovskou dovolenou? Odpovědi na tuhle otázku bývají leckdy překvapivé, málokdo zůstane alespoň jednou nohou v oboru... Pomáhala jsem a pomáhám Petru Štenglovi v nakladatelství. Také jsem působila jako asistentka v půvabné Galerii La Femme, která se odráží v knize Dokud jsme mladí. Ráda bych je touto cestou pozdravila a také zdravím manželskou dvojici Miroslava Jiránka a Viktorii Ban-Jiránkovou, fantastické výtvarníky, kteří tam pravidelně vystavují a kteří se stali jakýmsi volným předobrazem rodičů Ondry z mé knížky. Také jsem díky jazykové vybavenosti pečovala o zahraniční klientelu na klinice asistované reprodukce IVF CUBE, kde jsem s obdivem pozorovala, kolik párů dokáže tým doktorky Višňové obohatit o vytoužený přírůstek. Ještě zmíním, že jsem se léta věnovala dětem jako pedagog volného času nebo oddílová vedoucí, doteď jezdím na tábory, už i s dcerou.   Ty jsi ovšem literárně debutovala jako básnířka, a to v roce 2016 sbírkou Největší kočka z tohohle kanclu. I tady se vlastně jednalo o „črty“ ze života hlavní hrdinky – totiž ženského lyrického subjektu –, které ve výsledku působily nadmíru autenticky, ba přímo odžitě. Jaká byla geneze tvé prvotiny? A stále píšeš básně? Ano, v roce 2019 mi vyšla ilustrovaná knížka básniček pro děti Medový medvídek v nakladatelství Agentura Krigl. Také občas napíšu skeptickou básničku pro Sisyfos. A ke genezi Největší kočky z tohohle kanclu: Říkám, že jsem si tu knížku napsala, abych měla pocit, že se někdo má hůř než já. Což lyrický subjekt nepochybně splňuje. To je vtip, i když je fakt, že jsem prožívala nějaké horší období. Ale teď – až na hypersenzitivitu a některé s tím spojené potíže – vedu naplněný život, s novou mateřskou rolí bych řekla, že život přímo krásný.   Také v tvé nové próze se objevuje začínající básník, který si v jednu chvíli posteskne nad tím, že přes kladnou recenzi na iLiteratuře si jeho knížky kupují stejně jen rodinní příslušníci a kamarádi. Má podle tebe literární kritika dnes nějaký vliv na prodejnost titulů? A čteš ty sama recenze svých knih? Literární kritika má podle mě vliv na prodejnost. O čem se píše a mluví, to si udržuje jakousi životnost. A čtu recenze svých knih, i když mě to bolívá, protože dobrý recenzent nutně odhalí, že jsem nevypsaný autor, autor trpící spoustou nedostatků, které možná zmizí časem, možná nikdy… A jsem upřímně vděčná za každou konstruktivní a třeba veskrze negativní reflexi.   Ptám se i proto, že ty sama jsi na již zmíněném webu iLiteratura.cz zrecenzovala několik básnických sbírek. Jako by vskutku platila rozšířená představa, že o poezii u nás píšou převážně zase jen básníci. Také se setkávám převážně s recenzemi básnických sbírek od básníků. Jsou to jistě specifické a cenné reflexe. Doufejme ale, že tomu tak není výhradně, že se pozornosti básníků dostává i z per jiných osob, aby se utvořila skutečně pestrá mozaika recepce díla.   Některé motivy ze sbírky se objevují i v tvé nové knize, třeba sklon ke zbytečným starostem o každého a o všechno. Také jím trpíš? Dnes mají lidé spíše tendenci nestarat se o nikoho a o nic... Možná za touto tendencí stojí snaha chránit sebe a své nejbližší, postavit kolem sebe komfortní zónu, nepřipouštět si problémy ostatních. Řekla bych, že dnešní chování nás, čerstvě dospělých lidí, rodičů i mnoha dalších sociálních skupin limitují, či dokonce a priori definují existenční problémy související převážně se sháněním bydlení, zajištěním hypotéky a podobně. Nemáme už kapacitu starat se o druhé v takové míře, jakou bychom jim ve snadnější životní situaci třeba rádi poskytli. Ovšem jak už tu padlo, já sklonem ke zbytečným obavám o každého a o všechno trpím stejně jako moje Linda. Je to danajský dar, ale pořád dar, protože myslím, že jsem díky tomu schopná empatie, kterou mám skutečně mimořádně vyvinutou a která mi usnadňuje komunikaci s lidmi. Troufám si říct, že dokážu odhalit jejich nejniternější pocity a pracovat s tím. Myslím, že obstojně. Akorát když se tím tak trochu chlubím manželovi, směje se: „Máme tady senzibila!“   A jak se na tvé psaní dívá tvoje nejbližší okolí? Rodiče, sestra a další členové mé rozvětvené první rodiny mi asi fandí. Manžel je programátor a přečetl akorát něco od Bukowského. Teď jsem se mu snažila vnutit i českou literaturu, konkrétně Valmez Forever od Zdeny Koláčka, kde jsem detekovala jasnou inspiraci právě Bukowským. Manžel si prohlédl obálku s fotkou autora, kterou jsem mu doslova nacpala před obličej s tím, že má vlasy jako ten Koláček a ať si to teda přečte. Ale tím jeho kontakt s knihou skončil. Takže v mé současné rodině se moje psaní neprožívá. Ovšem dcera bude, jak se zatím zdá, vášnivá čtenářka po mně. {/mprestriction}  Michaela Kalivodová (*1990) absolvovala bakalářský obor Český jazyk a literatura na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Publikovala v internetovém magazínu Dobrá adresa, knižně debutovala v roce 2016 ještě pod dívčím jménem Kašičková básnickou sbírkou Největší kočka z tohohle kanclu v Nakladatelství Petr Štengl. V roce 2019 jí vyšla knížka pro děti Medový medvídek v nakladatelství Agentura Krigl a počátkem letošního roku próza Dokud jsme mladí v Nakladatelství Petr Štengl. Žije s manželem a dcerou v Praze.

Čas načtení: 2019-09-08 10:27:35

Alena Wagnerová: Cestou životem (ukázka z knihy)

Jak nezapomínat a jak obstát sám před sebou. To jsou dvě základní otázky, které předkládá kniha Cestou životem spisovatelky Aleny Wagnerové. Je však nutno dodat: ve 20. století. Toto století bylo nejen velmi dlouhé, ale také přinášelo spoustu nebezpečí, strašných chvil, včetně svodů typu: Když půjdeš s námi, budeš se mít líp… Alena Wagnerová je známa svými knihami o životě Mileny Jesenské, Sidonie Nádherné či Franze Kafky. Povídková sbírka Cestou životem se dá považovat za autorčino celoživotní ohlédnutí V těchto povídkách najdeme autobiografické prvky, stejně jako příběhy, které odkazují k autorčinu zájmu o velkou literaturu a česko-německé vztahy – je tu hned několik textů vyprávějících o příbuzných Franze Kafky, jedna povídka se zas týká šumavského Adalberta Stiftera. Způsob jejího vyprávění nepostrádá esejistické rysy a někdy má charakter dokumentárního záznamu. V povídce A kohout třikrát zazpíval je jednou z hlavních postav velitel terezínské Malé pevnosti Jöckel, jenž se marně snaží zachránit jemu tak sympatickou vězenkyni, která se stala hospodyní v jeho domě. Na to, aby změnil rozsudek smrti této komunistky, je však příliš malý pán: „Podepsán Karl Hermann Frank. Jak se pak v táboře rozneslo, napřed tomu nikdo nechtěl věřit, Jöckela ta zpráva zdrtila. Ale nebylo zbytí, rozkaz splnit musel. Sám toho ale nebyl schopen a vymyslel si, že budou předstírat její propuštění a rozsudek přitom na ní vykonají tak, aby si toho nebyla vědoma. Provedením pověřil svého zástupce Schmidta. Ten jí propuštění druhý den ráno přišel oznámit, a když pak se svými věcmi šla po schodech dolů k východu z domu, on za ní, zastřelil ji na posledním schodě ranou do týla.“ Ukázka z knihy Zahrada se spisovateli      Bylo to někdy v polovině šedesátých let, v době, která se už otvírala k pražskému jaru, aniž jsme to tehdy věděli, když jsem dostala své první literární stipendium. Po takovém uznání své práce jsem už sice dávno toužila, když jsem jej ale konečně dosáhla, způsobilo mi víc starosti než radosti, protože jsem je cítila jako závazek do budoucna. Psaní, které bylo dosud jen mou osobní záležitostí, z níž jsem nemusela nikomu skládat účty, se teď stalo činností tak říkajíc s právem veřejnosti, kdy mne kdekdo mohl volat k zodpovědnosti za to, co jsem napsala a zda jsem tím splnila to, co ode mne bylo očekáváno. A toho jsem se bála.      Patřila jsem tehdy do kruhu mladých takzvaných začínajících autorů, kteří byli občas svoláváni k setkáním, kde se organizovanými diskusemi, vzájemným předčítáním svých prací a jejich kritikou připravovali na své spisovatelské povolání. Za začínající autorku se ovšem považuji i dnes, přestože už nejsem mladá a uveřejnila jsem už řadu knih. Ale jako autorka, jen zřídka se odvažuji označit se jako spisovatelka, přestože neustále něco spisuji, se cítím být stále ještě začátečnicí. Protože s každou novou knihou se i já sama ocitám znovu na začátku, vydána na milost a nemilost všem nejistotám psaní.      A nikdy nevím, zda se mi větu, kterou jsem právě začala, podaří také dokončit.      Stipendium, které jsem dostala, mi zajistilo obživu na dva měsíce a bylo spojeno s pobytem v domově spisovatelů. To bylo pro mne ještě daleko důležitější než samotné stipendium, protože jsem tehdy v Praze neměla kde bydlet.      Domov spisovatelů, kde jsem měla strávit dva měsíce, se nacházel v zámku nedaleko Prahy a patřil před válkou šlechtické rodině Colloredo-Mannsfeld. O zámku a spisovatelích, kteří tu bydleli, kolovalo mnoho historek, které jsem samozřejmě znala i já. Povídalo se, že spisovatelé si tam za státní peníze žijí na vysoké noze a nemusí za své pobyty nic platit, jen když píší takové knihy, jaké se od nich očekávají. Kdykoliv mohou dostat zálohy na práce, které ještě nenapsali, a jestliže své literární plány nakonec neuskuteční, nemusejí poskytnuté zálohy ani vracet. Dluhy některých tak jdou už do milionů.      Spisovatelé žijící na zámku se sice v kulturní obci netěšili zvlášť dobré pověsti, větší roli než morální odsudek v tom ale hrála závist. Právě ti, kteří jejich údajně zkorumpovaný způsob života nejvíc odsuzovali, tím spíš projevovali své rozhořčení nad tím, že jim se podobných výhod nedostalo.      Protože zámek platil za svého druhu spisovatelské nebe. Ačkoliv spisovatelští obyvatelé zámku nebyli nijak zvlášť oblíbeni, byli nicméně respektováni jako lidé, kteří byli nahoře a měli úspěch, ať už jej dosáhli jakýmkoliv způsobem. Jako kdyby úspěch sám je dělal hodnými úcty. Byli prostě nahoře, a tím měli na své straně právo i morálku.      A tak především pro začínající autory bylo otázkou prestiže mít přístup do zámku, což ovšem nevylučovalo, aby obyvatele zámku zároveň nekritizovali a neodsuzovali pro jejich způsob života. Ale přístup do zámku, kterého se autorům dostávalo teprve od určitého stupně jejich proniknutí do literárního světa, znamenal, že se s člověkem jako s autorem vážně počítá a je na nejlepší cestě do klubu vyvolených. Kromě toho umožňoval dostat se k dalším historkám a klepům o zámeckých prominentech, které mohl rozšiřovat dál a demonstrovat tak jak svou zasvěcenost, tak svoji distanci od toho, co se v zámku dělo.      Tak jako mnozí, byla jsem i já ve svých pocitech vůči zámku rozpolcená. Na jedné straně jsem ve stipendiu s pobytem v domově spisovatelů viděla své zhodnocení jako autorky, na druhé straně mne znepokojovalo pomyšlení, že bych tím mohla být počítána k tamější společnosti. Protože to jsem v žádném případě nechtěla.      Po uznání a úspěchu jsem samozřejmě toužila i já. Chtěla jsem se někým stát, něco znamenat, být slyšena, podílet se na vytváření světa, v němž jsem žila. Chtěla jsem psát dobré knihy, zaujímat postoj k věcem veřejným, mít vliv na jejich uspořádání. Chtěla jsem, aby můj hlas byl slyšen, působit ve společnosti, do níž jsem patřila, a přispívat k jejím proměnám. To všechno jsem chtěla. Má potíž spočívala v tom, že to bylo možné jen v rámci daném státem, který jsem odmítala. To bylo mé dilema a můj problém.      Jistě, byla bych se potřebovala jen poněkud přizpůsobit, potlačit své výhrady, nebo je aspoň neříkat nahlas, a byla bych mohla beze všeho dosáhnout úspěchu. Takových případů byla kolem mne celá řada.      V mé představě bylo ale povolání spisovatele něčím zvláštním, nesrovnatelným s jinými povoláními. Bylo to něco výjimečného, poslání, které člověka zavazovalo k pravdě podřízené zvlášť přísným etickým zásadám. Jestliže se jim člověk zpronevěřil, mohlo to pro něho mít nedozírné důsledky. Ne snad navenek, ale vnitřně. Mohlo to znamenat ztrátu schopnosti psát, pro spisovatele ten nejtěžší možný trest. Protože talent, i když se zdál být něčím vrozeným, byl člověku jen propůjčen a mohl mu být kdykoliv zase odňat. O tom jsem alespoň byla pevně přesvědčena.      Přísně vzato, v dané situaci by bylo bývalo jedině správné nechtít mít žádný úspěch, stáhnout se do soukromí a psát knihy jen pro sebe. Jenomže bylo tak nesmírně těžké se onomu vnitřnímu puzení po veřejnosti, potřebě se vyslovit a dojít sluchu ubránit a nehledat skulinu, která člověka mohla z této úžiny vyvést, neohlížet se, ba zoufale nehledat možnost, která by člověka z této tísně vyvedla. Třeba přece jen existovala možnost, řešení, cesta, jak vysokým morálním nárokům spisovatelského povolání dostát, uspokojit svou potřebu tvořit, a přitom neuškodit své duši.      To byly otázky, které mne zaměstnávaly. Odpověď na ně jsem si slibovala i od svého pobytu v domově spisovatelů. Kde jinde, když ne zde, v místě s nejvyšší možnou hustotou spisovatelů na čtvereční metr, jsem ji také měla hledat?      Plna naděje i obav jsem tak jednoho dne stanula ve vrátnici zámku, a protože mne zde nikdo neznal, představila jsem se jako nová stipendistka. Od správy zámku jsem dostala přidělen pokoj v druhém patře čtyřhranné zámecké věže. Byl to nevelký pokoj, jehož zařízení sestávalo ze široké postele zřejmě ze zámeckého inventáře, starodávného vyřezávaného šatníku, umývadla a psacího stolu, umístěného v hlubokém výklenku okna vedoucího do dvora. Ve věži byly, jak jsem snadno zjistila, kromě mého ještě další tři pokoje různé velikosti, obývané píšícími kolegy. Můj byl zřejmě ten nejmenší. K pokoji příslušející koupelna a toaleta byly přístupné přes chodbu. Zpočátku mi to připadalo nepohodlné, ale cesta na toaletu se pro mne rychle ukázala jako pravé dobrodiní, když jsem nevěděla jak dál a nechtěla to ani sama sobě přiznat.      V přízemí zámku byla jídelna, která byla celý den otevřena a v níž se zámečtí hosté scházeli k snídaním, obědům a večeřím. Byla vybavena malými stolky pro čtyři osoby s volným zasedacím pořádkem, takže si mimo dobu oběda každý mohl sednout, kam chtěl, nebo kde bylo právě místo. To platilo s výjimkou velkého podlouhlého stolu stojícího vlevo od vchodu do jídelny. Ten byl vyhrazen skupině prominentů, starousedlíků, kteří na zámku buď stále bydleli, nebo zde měli své dlouhodobě pronajaté pokoje. Většina z nich začala mít úspěchy a publikovat v době, kdy mnozí jiní autoři svá díla vydávat nemohli, a někteří z nich byli navíc jen pro své přesvědčení odsouzeni k dlouholetým žalářům, jeden dokonce k trestu smrti.      Tyto doby sice už patřily minulosti, takže u stolů v jídelně teď sedali i někteří z odsouzených, kteří byli mezitím propuštěni a rehabilitováni, zatímco někdejší prominenti ztratili mnoho ze svého dřívějšího postavení. Přesto ale ještě stále patřili k mocným a chovali se zde se samozřejmostí domácích pánů, kdežto ti druzí zůstávali i teď jen hosty. Proto také někteří autoři žádostivě hleděli ke stolu prominentů a velmi se snažili zaujmout u něj místo, aby si tím dodali významu. Protože kdo zde seděl, měl své místo v literatuře zaručeno.      První dny po příjezdu pro mne nebylo snadné překročit práh jídelny. Bála jsem se, že na mne jako na nováčka všichni upřou oči a na první pohled ve mně poznají začátečnici. Když jsem ale zjistila, že si mne kromě číšníka, který mne pozdravil a vybídl, abych si vybrala místo, nikdo nevšiml, nebylo to pro mne méně deprimující. Nikoho jsem tu neznala, protože jsem ještě sama byla naprosto neznámá a nevýznamná. Abych překlenula svou nejistotu, zvykla jsem si rychle projít sálem a sednout si ke stolu v rohu jídelny, záda chráněná zdí. Brzy jsem ale zjistila, že mé místo v rohu místnosti je prvotřídní pozorovatelna. A protože jsem nebyla pro nikoho zajímavá, takže nikdo necítil potřebu se přede mnou přetvařovat, mohla jsem, kryta svou nevýznamností, všechny hosty v jídelně naprosto nerušeně pozorovat, jako bych byla neviditelná. Spisovatelé přicházeli a odcházeli, a protože mne neviděli, vydávali se mi všanc takoví, jací byli.      Zatímco společnost u malých stolků se neustále střídala, osazenstvo velkého stolu se prakticky neměnilo. Jak jsem brzy zjistila, podařilo se pouze jednomu mladému autorovi získat u stolu prominentů stálé místo. Byl to inženýr chemie z průmyslového města v severočeském pohraničí, který měl se svými romány o lidech z chemického kombinátu, v němž pracoval, velký úspěch jak u čtenářů, tak u kritiky. Aby dostál své čerstvé slávě, snažil se chovat jako člověk, který všechno ví, všemu rozumí a je o všem informován. Mně ale připadal jako velký černý mravenec, který je neustále zaměstnán tím, aby ovládl svých šest noh. Jeho knihy se mi příliš nelíbily, ale tím víc mne znepokojoval jeho úspěch. Byl jen o čtyři roky starší než já, a už známý a uznaný spisovatel. Jak jsem brzy zjistila, bydlel také on ve věži, v pokoji naproti mému.      Víc než úspěšný inženýr chemie mne ale znepokojoval a zajímal jiný spisovatel, kterého bylo možno téměř v kterékoliv denní době vidět, jak osaměle sedí na čelní straně stolu prominentů, jako by hledal společnost a zároveň se jí chtěl vyhnout. Byl to bezpochyby nejen ten nejznámější, ale i nejvýznamnější spisovatel mezi obyvateli zámku a já sama jsem znala jeho jméno od té doby, co jsem uměla slabikovat písmena na hřbetech knih v knihovně svých rodičů. Malý, podsaditý, s kulatou hlavou končící v mohutném podbradku měl tělesné formy spokojeného člověka. A přesto jako by byl obklopen aurou smutku a melancholie. Když tak osaměle seděl u velikého stolu, mohl se člověk domnívat, že právě vstal od psacího stolu, aby si udělal malou přestávku. Všeobecně se ale vědělo, že psát nemůže, řadu let už nenapsal ani řádku a žije na dluh fondu spisovatelů, který mu vyplácí stále nové zálohy na neexistující díla. Byl to právě on, kdo nejvíc přispěl ke špatné pověsti spisovatelů na zámku. A byl to on, kdo byl míněn, když se šuškalo o spisovatelích, kteří se nechají vydržovat státem.      Nebylo to ještě tak dávno, kdy byl jako předseda svazu spisovatelů a člen ústředního výboru mocným, obávaným, mnohými nenáviděným mužem. Na svědomí sice nikoho neměl, ale nikdy se taky nezastal nikoho z odsouzených kolegů ani se nepokusil v jejich prospěch intervenovat. Místo na čelní straně stolu prominentů bylo ale teď všechno, co zbylo z jeho dřívější slávy. A nebylo nikoho, kdo skutečnost, že nemohl psát, nespojoval s jeho dřívější pozicí na straně moci. Choval se sice stejně jako ostatní lidé, chodil, jedl, pil, bavil se s druhými, a dokonce se někdy i smál, ale člověk měl přesto pocit, že všechny tyto úkony provádí jen prázdná slupka člověka, kterým kdysi byl.      Jistě že mnozí z jeho kolegů cítili uspokojení nad jeho pádem a v duchu se z toho těšili. Ve mně ale pohled na něj, jak tu seděl až do morku kostí obnažený ve své autorské nemohoucnosti, vzbuzoval jen soucit a strach. Protože jeho příběh se mohl stát i příběhem mým, kdybych se někdy zpronevěřila zásadám spisovatelského povolání.      Často jsem se sama sebe ptala, proč právě on byl tak tvrdě potrestán. U stolu prominentů seděli přece i jiní, kteří se stejně jako on nezastali ohrožených kolegů a nevystoupili na jejich obranu a stejně tak podepsali prohlášení, která vyžadovala přísné a ještě přísnější tresty pro domnělé viníky. Ti ale psali a publikovali dál bez jakékoliv vnitřní překážky. Mělo to snad znamenat, že tvrdost trestu odpovídala míře talentu? Nebo to byl výraz jeho přece jen citlivého svědomí, které nakonec nevydrželo tlak, kterému se sám vystavil? Takže spíš, než že byl svržen, se propadl sám do sebe, jako by se i v tom nakonec projevila síla jeho spisovatelského obdaření.      Odvahu zasazovat se o ohrožené spisovatele měl ze spisovatelů, kteří žili na zámku, jen jediný. Byl to už nemladý člověk spíš drobné postavy a neklidných pohybů, s hlavou ne nepodobnou čertům z pohádek, nohama fotbalisty a srdcem dítěte. Po úrazu nemohl ani on už psát, to ale nebylo důležité, protože on sám každým svým slovem svět kolem sebe proměňoval v báseň, přestože v životě nenapsal jedinou strofu.      Jeho dílo stejně jako on sám už náleželo minulému času. Ještě si ji ale stále nesl v sobě, tu vizi lepšího světa, o který se ve svém mládí zasazoval a který se mezitím stal neblahou skutečností. Snad právě proto tolik pil, aby unesl dějiny a zklamání, které mu připravily.      Ačkoliv to byl významný spisovatel, nepatřil mezi prominenty a ze svého přesvědčení neměl nikdy žádné výhody. Každé ráno prošel jako čistý bloud jídelnou a sledován posměšnými pohledy prominentů rozhazoval od stolu ke stolu drobná čtyřverší a laskavá slova, jako by tím chtěl něco napravit. Když jednoho dne obdařil jedním ze svých ranních pozdravů i mne, byla jsem nejen překvapena, ale nedovedla si to ani vysvětlit. Že jsem sice nevýznamná, ale nicméně mladá žena, mne nenapadlo.      Ze svého pozorovacího stanoviště v rohu jídelny jsem nenabyla dojmu, že by na pověstech, které o životě v zámku kolovaly na veřejnosti, bylo něco pravdy. Nekonaly se tu žádné pitky ani hlučné zábavy, slavilo se jen zřídka a nikdy se, pokud jsem to mohla posoudit, nepilo přes míru. Spíš než bohémy zdál se být zámek obydlen měšťáky. Hodně se tu sice klábosilo, ale téměř nediskutovalo a už vůbec ne, jak jsem očekávala, o literatuře. Jak se zdálo, literatura spisovatele na zámku nijak zvlášť nezajímala. {loadmodule mod_tags_similar,Související}      Jediné, o čem se pravidelně diskutovalo, byly televizní pořady, jejichž sledování bylo jakýmsi každovečerním rituálem, jemuž v obrovském křesle stojícím přímo před televizorem předsedala zasloužilá a všeobecně uznávaná překladatelka z francouzštiny, která s elegantním gestem, jako by v ruce držela pero, kouřila jednu cigaretu za druhou, až se zdálo, že z nich saje úsudek o tom, co právě viděla na obrazovce.      Jak jsem ale brzy zjistila, na zámku přece jen existovalo něco jako intimní život a odehrával se dokonce v mém nejbližším okolí. Přibližně dvakrát v týdnu, když jsem šla odpoledne na procházku, stála na prádelníku vedle dveří pokoje proti mně, v němž bydlel onen spisovatelsky úspěšný inženýr chemie, na stříbrném podnose pečlivě aranžovaná studená mísa. Pak jsem si mohla být jista, že na schodech, ve dvoře, nebo nejpozději u vrátnice v průjezdu potkám vyparáděnou mladou ženu, která nejistě, ale odhodlaně směřuje ke vchodu do věže. Byla to pokaždé jiná mladá žena, ale všechny si byly k nerozeznání podobné svým krokem plným dychtivého očekávání stejně jako bílými pečlivě vyžehlenými blůzami s mnoha volánky, nakadeřenými vlasy a svou očividnou snahou zalíbit se a udělat dojem. Člověk si je mohl snadno splést s kuchyňskými pomocnicemi, které sem přišly hledat práci, kdyby v jejich obličejích nebylo vepsáno tolik naděje, s níž by se nikdo neucházel o místo v kuchyni.      Když jsem se pak po dvou hodinách vracela zpátky, téměř vždycky jsem v bráně potkala tutéž mladou ženu, pomačkanou blůzu se zplihlými volánky nedbale zastrčenou do sukně, rozcuchané vlasy nepozorně stažené do uzlu a obličej, z něhož jako by bylo vymazáno očekávání, se kterým sem přede dvěma hodinami směřovala. A na prádelníku vedle dveří do inženýrova pokoje ležela stříbrná mísa, na níž se válelo několik unavených listů salátu a zbytků petržele.       Samozřejmě že jsem si předsevzala, že dva měsíce v domově spisovatelů využiji ke psaní. Čas k práci tu byl také bohatě vyměřen. Nejvíc času a úsilí mě ale stálo překonávání pocitu mé vlastní nedostatečnosti. Každá věta, kterou jsem napsala, a já jsem psala po větách, ne v odstavcích, se mi dřív či později přestala líbit, některá spojení mi připadala nesmyslná hned. A když mi napadla vhodná formulace, ukázalo se nejpozději při jejím napsání, že se ve větě dvakrát opakuje totéž slovo. Co mi připadalo dobré večer, bylo ráno k ničemu, co se mi líbilo ráno, neobstálo večer, jako by záleželo i na tom, z které strany na popsanou stránku dopadne denní světlo.      Hodiny jsem tak často seděla jako ochromená strachem z prázdného papíru a čekala na první větu. Lépe se mi dařilo, když jsem psala mezi řádky na už popsané stránky. Ze všeho nejraději jsem ale popisovala útržky papíru, pomačkané obálky z dopisů nebo umolousané malé kartičky, které se už dlouho válely někde na mém psacím stole, na nichž se zřejmě časem a stupněm jejich ušmudlanosti odpor prázdné plochy snížil na minimum.   Alena Wagnerová (1936), spisovatelka, orální historička a editorka, se narodila v Brně a od roku 1969 žije v Německu. Publikuje od šedesátých let, zejména sociologické studie, eseje a prózu. Píše česky i německy. Je autorkou biografií Sidonie Nádherné (2010), české a evropské osobnosti, jejíž život se odehrával na pozadí první poloviny 20. století, jejího bratra Johannese (2014) pohybujícího se v okruhu Franze Kafky a české novinářky Mileny Jesenské (1996). Kniha V ohnisku nepokoje (2003) obohacuje kafkovskou literaturu o pohled na spisovatelovu rodinu. Próza Dvojitá kaple (1991) je autorčiným osobním vyznáním a popisuje její cestu sebepoznání. V textu Co by dělal Čech v Alsasku? (2011) sleduje alsaskou stopu Jiřího Weila. Žena za socialismu (2017) je překladem sociologické monografie vydané původně v Německu. Dlouhodobě a systematicky se zabývá česko-německými vztahy. Připomeňme rozhovory s Němci a Čechy ze Sudet – Odsunuté vzpomínky (1993) a Neodsunuté vzpomínky (2001) nebo publikaci o německých odpůrcích nacismu v Československu A zapomenuti vejdeme do dějin (2010).   Nakladatelství PROSTOR, 2019, 224 stran, 1. vydání

Čas načtení:

Funkce a vzorce v MS Excel

[skoleni-kurzy.eu] Používáte v Excelu pouze funkci SUMA a ostatní funkce jsou pro vás poněkud vzdálenými pojmy? Během tohoto semináře porozumíte dalším jednoduchým i složitým funkcím včetně funkcí vnořených. Na semináři se budeme věnovat také práci s maticovými i strukturovanými vzorci, což jsou oblasti, které nejsou mezi uživateli obecně známé, ale zefektivní každou vaši práci na maximum. Usnadněte si práci s daty – naučte se efektivně pracovat s funkcemi v Excelu. * Úvod k funkcím a vzorcům: • adresace – princip relativní, absolutní a smíšené adresy, • sledování závislostí ve vzorcích, • definování názvů oblastí, • zmnožený vstup – vstup vzorcem či hodnotou do více polí najednou, • dynamická tabulka a strukturované vzorce vzorce s hranatými závorkami ], • maticové vzorce vzorce se složenými závorkami }. Funkce: • obecně o funkcích, • vnořené funkce • matematické funkce SUMA, ZAOKROUHLIT, SUBTOTAL, SOUČIN.SKALÁRNÍ, SEQUENCE,… • statistické funkce POČET, PRŮMĚR, COUNTIF, COUNTIFS, SUMIF, SUMIFS, AVERAGEIF, AVERAGEIFS, MINIFS, MAXIFS, MEDIAN,… • vyhledávací funkce VYHLEDAT, SVYHLEDAT, VVYHLEDAT, POZVYHLEDAT, XLOOKUP, INDEX, NEPŘÍMÝ.ODKAZ, FILTER, SORT, UNIQUE,… • logické funkce KDYŽ, A, NEBO, IFERRROR, IFS, SWITCH,.., • informační funkce funkce začínající na JE, např. JE.TEXT, JE.ČÍSLO,… • pro práci s datem a časem DNES, NYNÍ, DATUM, DEN, MĚSÍC, ROK, ČAS, HODINA, MINUTA, SEKUNDA, WEEKNUM, EDATE, DATEDIF, WORKDAY, NEWORKDAYS,…, • textové funkce CONCANTENATE, ČÁST, ZLEVA, ZPRAVA, HLEDAT, NAHRADIT, TEXTJOIN, HODNOTA.NA.TEXT, HODNOTA,…, • databázové funkce funkce začínající na D, např.DSUMA, DPOČET, DPRŮMĚR,…, • chybová hlášení, • vyhodnocení vzorce. ...1. VOX a.s.

Čas načtení: 2024-04-17 09:10:15

Řidičák na zkoušku se netýká jen mladých. Nevyhne se mu žádný začínající řidič, ale ani ti zkušenější

Od ledna letošního roku spustilo ministerstvo dopravy sytém takzvaného řidičáku na zkoušku. Ten začínajícím řidičům umožní první dva roky po získání řidičáku jezdit jen v takzvaném testovacím období. Málokdo ale ví, že se řidičák na zkoušku netýká jen mladých a jen těch, kteří s řízením čerstvě začínají, ale všech. I ti, co už řidičák mají […]

Čas načtení: 2024-05-25 18:33:28

Počítač pro začínající programátory

Mnoho lidí začíná s programováním a jejich starý počítač jim už nestačí a na nový počítač nemají dostatek peněz, je si sice možné i koupit sestavené levné počítače ale jejich výkon odpovídá malé ceně. Základem sestavy je vždy základní deska zde se moc nevyplatí šetřit, na ostatním už je možné ušetřit aniž bychom tím snižovali… Číst dále »Počítač pro začínající programátory

Čas načtení: 2024-07-08 09:59:37

Nemají čas, a už vůbec ne peníze, i tak jsou spokojení. Začínající startupisté se vymykají normě

Proč tomu tak je, zkoumala dvojice výzkumníků z VŠE. Zároveň upozorňuje, že podnikání je životní náplň, která ale umí být toxická. Článek Nemají čas, a už vůbec ne peníze, i tak jsou spokojení. Začínající startupisté se vymykají normě se nejdříve objevil na CzechCrunch.

Čas načtení: 2024-09-20 06:35:26

Deník začínající elektrocyklistky ve městě aneb Jak jsem zdolávala Prahu s automatickou převodovkou

Na bicyklu jsem řadu let neseděla a cesta do kopce mě děsí, i když jdu pěšky. Natož v pedálech. Týden jsem testovala, jestli to změní elektrokolo. Článek Deník začínající elektrocyklistky ve městě aneb Jak jsem zdolávala Prahu s automatickou převodovkou se nejdříve objevil na CzechCrunch.

Čas načtení: 2024-10-25 08:19:00

Soutěž WSOT Copy Trading Fest společnosti Bybit nabízí investorům do kryptoměn cenový fond 100.000 USDT

Dubai (SAE) 25. října 2024 (PROTEXT/PRNewswire) - Bybit, druhá největší kryptoměnová burza na světě podle objemu obchodů, oznamuje konání akce WSOT Copy Trading Fest a zve obchodníky s kryptoměnami a investory, aby se zúčastnili soutěže o podíl na úžasném cenovém fondu 100.000 USDT. Akce, která potrvá do 31. října 2024, nabízí účastníkům možnost předvést své odborné znalosti nebo využít strategie špičkových obchodníků.Soutěž World Series of Trading (WSOT) 2024 představuje pátý ročník této důležité události v oblasti obchodování s kryptoměnami známé tím, že spojuje obchodníky z celého světa. Letošní ročník WSOT nabízí celkový cenový fond až 10,000.000 USDT, paralelní Copy Trading Fest k tomu přidává jedinečnou soutěž pro zkušené i začínající obchodníky.Všem obchodníkům na míru• Pro zkušené obchodníky:Soutěžte jako Master Trader a vymýšlejte vítězné strategie, abyste získali výhru z cenového fondu 100.000 USDT. 50 nejlepších obchodníků s titulem Master Trader s nejvyšším PnL si mezi sebe rozdělí 50.000 USDT.• Pro nové a začínající investory:Zúčastněte se jako Follower a kopírujte strategie zkušených Master Traders, můžete tak maximalizovat svoje výnosy i bez pokročilých technických dovedností. 100 nejlepších obchodníků podle PnL s titulem Follower si rozdělí dalších 50.000 USDT.Jak se soutěže zúčastnit• Vyberte si roli: Rozhodněte se, zda budete obchody vést jako Master Trader, nebo je kopírovat jako Follower.• Naplňte kritéria způsobilosti: Abyste získali nárok na odměnu, proveďte během akce obchody o minimálním objemu 50.000 USD.• Získejte co nejlepší PnL: Do vaší pozice na žebříčku se započítávají realizované i nerealizované zisky.• Rychlá výplata odměn: Všechny ceny budou připsány na účet Bybit Rewards Hub do 10 dnů po skončení akce.Využijte svou příležitost ještě dnes!Ať už se chcete blýsknout svým uměním, nebo vydělávat pasivně sledováním zkušených obchodníků, soutěž WSOT Copy Trading Fest vám přinese napínavou, transparentní a obohacující zkušenost. Komunita obchodníků už je jako na trní, právě teď je proto nejvyšší čas se zapojit a získat svůj podíl z cenového fondu 100.000 USDT.#Bybit / #TheCryptoArk / #WSOT2024O společnosti BybitBybit je druhou největší kryptoměnovou burzou na světě podle objemu obchodů a obsluhuje více než 50 milionů uživatelů. Burza založená v roce 2018 poskytuje profesionální platformu pro investory a obchodníky v oblasti kryptoměn s ultrarychlým párovacím systémem, nepřetržitým zákaznickým servisem a vícejazyčnou komunitní podporou. Společnost Bybit je hrdým partnerem týmu Oracle Red Bull Racing, úřadujících šampionů poháru konstruktérů i jezdců Formule 1.Pro více informací navštivte tiskové centrum Bybit PressS dotazy médií se laskavě obracejte na adresu media@bybit.comDalší informace najdete na adrese https://www.bybit.comAktuální informace můžete sledovat prostřednictvím komunit a sociálních sítí společnosti BybitDiscord | Facebook | Instagram | LinkedIn | Reddit | Telegram | TikTok | X (Twitter) | YoutubeFoto - https://mma.prnewswire.com/media/2539299/Bybit_s_WSOT_Copy_Trading_Fest_Offers_100_000_USDT_Prize.jpg Logo – https://mma.prnewswire.com/media/2267288/Logo.jpg 

Čas načtení: 2024-11-18 11:06:00

Program Hello CleanTech 3.0 vytvoří jedinečné spojení mezi inovativními start-upy a vedoucími firmami v oboru

Praha 18. listopadu 2024 (PROTEXT) - Velmi očekávaný třetí ročník programu Hello CleanTech, který pořádá společnost EIT InnoEnergy, nyní začíná přijímat přihlášky, což představuje klíčový okamžik pro inovace v oblasti čistých technologií v Evropě. V návaznosti na pozoruhodný úspěch předchozího ročníku, který představil téměř 300 průkopnických řešení a do kterého se zapojilo téměř 50 předních představitelů průmyslu, je Hello CleanTech 3.0 připraven katalyzovat další vlnu průlomových udržitelných technologií.Tento rok EIT InnoEnergy vytváří jedinečný most mezi inovativními start-upy a vedoucími firmami v oboru. Umožňuje také účastníkům získat odbornou podporu v oblasti rozvoje podnikání a technologií a získat finanční prostředky, včetně přístupu k předním fondům rizikového kapitálu. Mezi partnery programu patří např: AGH University of Science and Technology, Beamline, Boryszew Group, Chemovator, cofunder zone, Commercialization Reactor, Doral, E44, Enerco, Green Brother, Impact Prosper, InCarbZero, Inci, InnoAGH, Jagellonská univerzita, ORLEN Skylight, ORLEN VC, OVHcloud, Qemetica, Sabanci ARF Almost Ready to Fly, Silesian University of Technology, South Poland Cleantech Cluster, Vestbee, WEG a World Fund.Program Hello Cleantech nabízí začínajícím podnikům skutečné příležitosti navázat kontakt s investory a vedoucími představiteli v oboru a urychlit tak jejich cestu k získání finančních prostředků a partnerství. Program umožňuje společnostem v rané fázi vývoje diskutovat a testovat své technologie s klíčovými partnery z oboru, čímž jim poskytuje reálné ověření a zpětnou vazbu. Kromě toho propojení s finančními partnery a průběžné investiční diskuse, které náš program zprostředkovává, zajišťují, že začínající firmy jsou dobře připraveny a mají pozici pro budoucí růst, říká Marcin Lewenstein, Innovation Officer a Thematic Field Leader ve společnosti EIT InnoEnergy.Program se zaměřuje na osm strategických odvětví, která mají zásadní význam pro inovace v oblasti čistých technologií:• Skladování energie: Revoluční přístupy k účinnému a ekologickému uchovávání energie• Kritické suroviny: Řešení nové generace pro udržitelné hospodaření se zdroji• Zelené molekuly: Pokročilé systémy pro výrobu čistého vodíku a aplikace obnovitelných plynů• Dekarbonizace průmyslu: Průlomové technologie pro snižování emisí uhlíku v průmyslu• Oběhové hospodářství a bioekonomika: Inovativní řešení pro přeměnu odpadu na hodnotu a udržitelná materiálová řešení• Digitální řešení: Inteligentní technologie optimalizující účinnost zdrojů v různých odvětvích• Řešení pro datová centra: Špičkové přístupy k udržitelné digitální infrastruktuře• Další inovace: Převratná řešení mimo tradiční kategorieVybraní inovátoři dostanou bezprecedentní příležitosti k urychlení svého růstu. Účastníci získají přímý přístup ke specializovaným službám partnerů programu a budou moci využívat odborného mentoringu spojeného s technickým vedením po celou dobu své cesty. Prostřednictvím EIT InnoEnergy a partnerů budou mít účastníci na dosah ruky urychlené investiční příležitosti a také potenciální přístup k průmyslovým testovacím zařízením pro ověření svých řešení. Program také otevírá dveře k cenným kontaktům s globálními sítěmi rizikového kapitálu a vrcholí příležitostí představit inovace na exkluzivním Demo Day, kde účastníci předvedou svá řešení klíčovým osobám s rozhodovací pravomocí v průmyslu.Program Hello CleanTech se stal základním kamenem evropských inovací v oblasti čistých technologií. Jedinečná struktura programu zajišťuje, že každé inovativní řešení najde svého ideálního partnera - ať už je to investor, zákazník nebo strategický partner. Partneři budou předložené projekty posuzovat individuálně a vytvoří tak příležitosti pro přímou spolupráci se s nadějnými podniky.Kdo by se měl přihlásit? Hledáme ambiciózní začínající podniky, podnikatele, výzkumné pracovníky a inovátory, kteří vyvíjejí technologická řešení s velkým dopadem. Ať už se zabýváte revolučním skladováním energie nebo průkopnickými přístupy k průmyslové udržitelnosti, Hello CleanTech 3.0 vám nabízí platformu pro rozšíření vašeho dopadu.Jste připraveni změnit budoucnost?Přihlaste se do 10. prosince 2024. Navštivte https://www.hellocleantech.com/ a připojte se k přední evropské komunitě pro inovace v oblasti čistých technologií. Zdroj: 2020 Communications s.r.o. ČTK Connect ke zprávě vydává obrazovou přílohu, která je k dispozici na adrese http://www.protext.cz.  

Čas načtení: 2025-01-23 16:24:00

Siemens nabízí start-upům přístup ke špičkovým technologiím

Společnost Siemens oznámila spuštění nového programu ‚Siemens for Startups' (Siemens pro start-upy) určeného pro začínající inovativní firmy v oblasti projektování a výroby. Jeho cílem je urychlit další inovace a škálování a zefektivnit procesy vývoje pomocí odborných a podpůrných služeb, navíc s nižšími náklady na přístup k softwaru a hardwaru Siemens. Program je globální, zapojit se mohou i začínající firmy z České republiky.

Čas načtení:

Začínáme s veřejnými zakázkami – i začátky mohou být snadné

[skoleni-kurzy.eu] Praktický rozbor a řešení konkrétních základních problémů pro začínající zadavatele i začínající dodavatele přehlednou formou. Výklad bude přizpůsoben aktuálnímu znění zákona s důrazem na změny, které přinesla nebo přinese aktuální novela ZZVZ. Cílem semináře je seznámit vás se zásadami zákona, jeho strukturou a vzájemnými vazbami. Seminář se zaměří na představení členění zákona, osvojení pojmosloví a procesních postupů na straně zadavatele i dodavatele ve fázích před podáním nabídky a po podání nabídky. Seminář bude veden formou představení ustanovení zákona a zejména praktickým rozborem a řešením konkrétních problémů praxe. Po absolvování budete mít přehled o základních pilířích veřejného zadávání – zásady, pojmosloví, druhy řízení, o rozsahu požadavků na kvalifikaci dodavatelů a o základních procesních krocích zadavatele po podání nabídek. Cílem je ukázat, že veřejné zadávání je oblast práva, která zajímavá, živá a přinášející neustále nové poznatky a výzvy. * • základní ustanovení zákona a základní zásady, • pojem zadavatel a dodavatel, • druhy veřejných zakázek a předpokládaná hodnota, • zadávací podmínky, • průběh zadávacího řízení, • zadávací lhůta a jistota za nabídku, • objasňování a doplňování údajů do nabídek, • podlimitní a nadlimitní režim, • zadávací podmínky v nadlimitním režimu, • způsobilosti dodavatele, • kvalifikace dodavatele, • poddodavatel a jiné osoby – statut, doklady, požadavky, • podání nabídek z pohledu zadavatele a z pohledu dodavatele, • hodnocení nabídek výběr dodavatele, uzavření smlouvy, • námitky – náležitosti, vypořádání, • uveřejňování – povinnosti. Odpovědi na dotazy. ...1. VOX s.r.o.

Čas načtení: 2025-04-01 13:26:27

Canon PowerShot SX70 HS Panasonic HC-X1200E Canon EOS R100

Je kamera Panasonic HC-X1200E ideální pro začínající profesionály? Kamera Panasonic HC-X1200E je skvělá volba pro začínající profesionály, protože nabízí vynikající kvalitu obrazu, kompaktní velikost a širokou škálu funkcí, které jsou obvykle dostupné u dražších modelů. Má 4K záznam, dobré možnosti pro živé přenosy a připojení k externím zařízením. Také podporuje profesionální formáty videa, což je… Číst dále »Canon PowerShot SX70 HS Panasonic HC-X1200E Canon EOS R100

Čas načtení: 2025-04-10 11:11:30

Začínající řidiči nebudou muset čekat na hotový doklad. Za volant budou moci prakticky ihned po zkouškách

Dlouho se mluvilo o tom, že kvůli výměně propadlého řidičáku je poměrně zbytečné chodit na úřad. A v těchto dnech se konečně slova začínají měnit ve skutečnost. Senátoři schválili možnost vyzvednout si hotový řidičák ve výdejních boxech. Ještě ale chybí podpis prezidenta, což snad bude jen formalita. A novinkou je i možnost sednout za volant takřka ihned […]

Čas načtení: 2025-04-18 17:00:21

Evropská unie zavede nová pravidla pro řidičáky. Mladé začínající řidiče čekají zásadní změny

Evropská unie zavádí nové podmínky pro řidičské průkazy. Co se mění od roku 2025 a koho se změny nejvíc dotknou?

Čas načtení: 2013-10-29 11:16:55

Iluzionisti

Střet dvou odlišných lidí – mladé, energické, idealistické začínající spisovatelky a stárnoucího, zatrpklého, cynického herce vytváří vynikající zázemí pro vtipné situace a dialogy. Střet dvou odlišných lidí – mladé, energické, idealistické začínající spisovatelky a stárnoucího, zatrpklého, cynického herce vytváří vynikající zázemí pro vtipné situace a dialogy. Bengt Ahlfors patří k nejúspěšnějším finským dramatikům. Divadlu se nejen jako autor, ale i jako režisér, věnuje už více než 50 let. Tato inscenace nabízí divákům jedinečné setkání legendy slovenského divadla s největší současnou hvězdou mladé slovenské herecké generace. Autor: Bengt Ahlfors Hrají: Milan Lasica, Zuzana Fialová, Vladimír Hajdu Režie: Juraj NvotaVíce o inscenaci (Štúdio L+S) Délka představení: cca 1hod. 40min. Read more...

Čas načtení: 2023-12-13 07:50:14

Jan Čenský o neopětované lásce k Ivaně Andrlové: Nevšimla si mě ani v posteli

Třicet let šťastně ženatý herec a moderátor Jan Čenský (61) dodnes nezapomíná na svoji velkou studentskou lásku. Bylo mu třiadvacet, když se zamiloval do tehdy začínající herečky a spolužačky Ivany Andrlové (61). Ta ale fešákovi s mužnou postavou nikdy nepodlehla.