Aktuální Zprávy

Americký Kongres zrušil dotaci pro veřejnoprávní média. Ohrozí to hlavně malé stanice

Americký Kongres ve čtvrtek schválil legislativní balíček, který mimo jiné ruší dříve přislíbenou federální dotaci pro veřejnoprávní média na roky 2026 a 2027. Společnost pro veřejnoprávní vysílání (CPB) tím přijde o více než miliardu dolarů a nebude mít z čeho financovat místní stanice po celých Spojených státech.

---=1=---

Čas načtení: 2020-05-13 05:08:39

Hanebné pražské přepisování dějin

Česká veřejnoprávní média a s nimi spojení politici mají svůj způsob práce zapsán v memech (a v genetickém výběru redaktorů) už z doby tzv. druhé Československé republiky. Podlézavost vůči protektorům (bez ohledu na jejich momentální destinaci), okázalá nenávist vůči jejich současným protivníkům, nadřazený a vychovatelský přístup vůči divákům, posluchačům a čtenářům. Dědičnost zachází do takových detailů, že vztah ke dvěma posledním prezidentům, Václavu Klausovi a Miloši Zemanovi, (i používaná rétorika) nápadně připomíná vyjadřování druhorepublikových a protektorátních médií o Edvardu Benešovi. Inu, zvyk je železná košile. Jejich další geneticky podmíněnou vlastností představuje návyk plnit ideologická zadání kampaněmi, které zcela zaplní éter a noviny, což už také má nepřetržitou tradici dlouhou přes osmdesát let. Proto jsme byli od léta loňského roku systematicky připravováni na to, že letošní 75. výročí osvobození Československa bude znamenat zásadní změnu v náhledu na historii. V předstihu nám to předvedla Česká televize, která již 10. června 2019 v den vypálení Lidic přinesla v pořadu Reportéři ČT příspěvek o udání v předvečer tragédie. S podtextem – všechno bylo jinak, nešlo o žádné nevinné mučedníky. Zavinili si to sami. Chyběl jen povzdech: chudáci Němci. Proto se v létě naplno rozhořel boj se symboly. První na řadě byla socha maršála Koněva na Praze 6. Vidím dva hlavní důvody, proč se terčem snah o revizi historie roku 1945 stal právě tento památník z roku 1980. Na pražském šestém obvodě je už málo volných parcel, které by se daly využít třeba pro výstavbu podzemních garáží, a maršálova socha tomuto záměru překážela. Druhý důvod je také docela logický – za každým nekalým záměrem musí stát člověk, který má v této věci silnou osobní motivaci. V tomto případě šlo o starší paní ruské národnosti, shodou okolností obdivovatelku válečného zločince generála SS Helmutha von Pannwitze, který velel nacistickým ruským kozáckým jednotkám v Jugoslávii. Maršálu I. S. Koněvovi při demonstracích a vandalských útocích mimo jiné vytýkali činnost jednotek SMERŠ v roce 1945 v Československu, které zatkly a odvlekly ruské emigranty. Zejména ty, co se angažovali na straně hitlerovského Německa. Pravda, spory o maršála se vedly několik let, doprovázely je „tabulkové války“, kdy jednu sundali ze staroměstské radnice, jiné dvě přidali k soše. Panu starostovi městské části Praha 6 Ondřeji Kolářovi tyto taškařice vydržely do dalšího volebního období. Zlom přišel vloni po 21. srpnu, kdy po dalším útoku „neznámých vandalů“ se zastupitelstvo rozhodlo pomníku zbavit. V kontextu dalších událostí se zdá, že šlo o začátek širší koordinované akce, již zaměřené k nadcházejícímu 75. výročí osvobození Československa a skončení II. světové války. Na pomníkovou válku Prahy 6, která vynesla Ondřejovi Kolářovi z ruské strany označení místní gauleiter (nacistický župní vedoucí), plynule navázal starosta Řeporyjí Pavel Novotný se svým záměrem postavení pomníku vojákům ROA (Ruské osvobozenecké armády – vlasovcům) v Řeporyjích. Přišla pochopitelná reakce z ruské strany, následovalo vystoupení řeporyjského starosty v ruské televizi, které muselo ruské diváky přesvědčit o tom, že v členských zemích NATO se dostali k moci rusofobové, kreténi a sexuální zvrhlíci (tak nějak to shrnul Vladimir Žirinovskij). Pavel Novotný přitvrdil a slíbil, že pověsí ruského ministra zahraničních věcí Sergeje Lavrova. {loadmodule mod_tags_similar,Související} {mprestriction ids="1,2"} Pirátský primátor Prahy Zdeněk Hřib se nenechal zahanbit. Nejprve odmítl vrátit Koněvovu pamětní desku na budovu radnice, pak vypověděl nedávno podepsanou smlouvu mezi Prahou a Pekingem a začal chystat přejmenování náměstí Pod kaštany. Komunální politici se ve svých snahách o vyostření vztahů s Ruskou federací a Čínskou lidovou republikou mohli opřít o neskrývanou podporu ze strany veřejnoprávních médií a českého ministerstva zahraničí. Ostatní členy vlády paralyzovala hrozba další demonstrace Milionu chvilek pro demokracii. Pandemie koronaviru další vlnu provokací (po přejmenování náměstí Pod kaštany) výrazně přibrzdila. Na straně protiruských aktivistů navíc vládlo jisté rozčarování, protože RF na rozdíl od ČLR na kroky samosprávy nereagovala. Proto musel starosta Prahy 6 přitvrdit. Svolal noční zastupitelstvo a 3. dubna nechal sochu maršála Koněva demontovat a uložit do depozitáře. Doprovodil to rádoby vtipnou poznámkou o nenošení roušky. Odpůrce odstranění sochy nazval spodinou. Nevědomky tak potvrdil slova bývalého ruského ministra kultury Medinského, který jej označil za nacistického gauleitera. V sovětských (ale také amerických) válečných filmech podobnými žertíky esesáci komentovali popravy partyzánů. Označování druhých za podlidi k tomu patřilo. Očekávaná ruská reakce se konečně dostavila. Má podobu nového zákona (okopírovaného z legislativy USA), který umožňuje ruským orgánům činným v trestním řízení trestné činy hanobení památek vojenské slávy Ruska spáchané v zahraničí stíhat. Zdá se, že dejvická demontáž pomníku byla onou poslední kapkou, která k přijetí zákona vedla. Dá se proto předpokládat, že snaha literu zákona naplnit bude enormní. V době, kdy hlavním principem mezinárodního práva je právo silnějšího (a použití síly), členům zastupitelstva hlasujícím na nočním zasedání pro demontáž památníku to v budoucnu nejspíš ohrozí kvalitu jejich životů. Pokud jde o Řeporyje a starostu Pavla Novotného s jeho plánem pomníku vojákům Ruské osvobozenecké armády, teoreticky může narazit na problém z nečekané strany. Ten souvisí s minulostí jejich velitele Sergeje Buňačenka a jeho mužů. Objektivně vzato, proti Rudé armádě během II. světové války bojovali jen v březnu 1945 někde na Odře, a to necelý den. Předtím se většinou zúčastnili jen represí civilního obyvatelstva během protipartyzánských operací v Bělorusku, na Ukrajině a v Polsku, včetně Varšavy. S jedinou výjimkou – tou bylo nasazení na západní frontě v Normandii, kde Buňačenkovi muži zdrželi po vylodění postup Američanů téměř o dva měsíce a způsobili jim těžké ztráty. Tento faktor rozhodl, že generála a jeho muže Američané vydali Sovětům, přes jejich nesporné zásluhy v Praze. Takže řeporyjský pomník bude postaven na počest příslušníků SS, válečných zločinců a hrdinných bojovníků proti spojenecké invazi v Normandii. Pan starosta Novotný se zřejmě chce dodatečně symbolicky přidat na stranu poražených, tedy nacistické Velkoněmecké říše. Zapadá to do trendu revize historie, který k nám do České republiky přichází zejména z univerzit v USA. Poprvé na to upozornila ve své knize Dlouhé stíny předsudků historička Eva Hahnová v roce 2015. (K tématu viz strana 6 tohoto vydání Literárních novin.) Pro toto nové překreslování historie jsou charakteristické hned tři zásadní tendence. Snaha odhalit první československou republiku jako nedemokratický stát utlačující menšiny. Naopak popírají nedemokratický a nacistický charakter sudetoněmeckého hnutí poukazem na jeho vnitřní pluralitu. Konečně třetí nejnovější trend představuje pokus usvědčit Čechy z podílu na holokaustu. Poprvé to zaznělo v roce 2016 od americko-německého historika Wolfa Grunera v knize Pronásledování Židů v Protektorátu Čechy a Morava. Letos v únoru to završila publikace Mezi Prahou a Mikulovem, kterou editovala Kateřina Čapková. V ní americký historik Benjamin Frommer obviňuje český národ a jeho vládu nejen z vrozeného antisemitismu, ale z aktivního podílu na holokaustu, který Češi dokonce iniciovali. Jen na vysvětlení – v roce 1939 odmítla protektorátní vláda v čele s ministerským předsedou generálem Eliášem zavést protižidovské zákony, takže je musel vyhlásit říšský protektor von Neurath po linii německé správy. Takže poselství, které nám postupně vnucují veřejnoprávní média u příležitosti 75. výročí osvobození Československa, nakonec bude znít přibližně takto: Nemáte být na co hrdí. V roce 1938 jste nebojovali, celou válku jste kolaborovali a udávali se navzájem, na holokaustu nesete stejnou vinu jako Němci a po válce jste své německé spoluobčany brutálně vyhnali a tvářili jste se jako vítězové. Sovětský svaz vás neosvobodil, ale okupoval, a jeho role v druhé světové válce je přeceňována. Prahu přece osvobodili vlasovci. Následky ruské okupace byly horší než té německé. A kdo toto nechápe, patří do pravicové nebo levicové spodiny, nebo je rovnou agent Kremlu. Toto poselství našich pokrokářů jim bude komplikovat přístup Ruské federace, která už začala vůči ČR postupovat recipročně. Tak jako se nikdy nepodařilo dopadnout vandaly, kteří poškozovali sochu maršála Koněva, nikdy se nevyšetří útoky na naše zastupitelské úřady v Rusku. Dá se očekávat mezinárodní zatykač na starostu Koláře a další členy zastupitelstva Prahy 6, včetně snahy ho realizovat. Nemohu vyloučit, že se situace vyhrotí natolik, že česká vláda bude muset změnit svůj dosavadní alibistický postoj a konečně reagovat na porušování práva ze strany samospráv. Skandál s pomníky se projeví i ve výsledcích podzimních voleb. Doba roušková se zdánlivě hodí k prosazování revizionistického pohledu na dějiny a plíživé rehabilitace nacismu, neb my všichni (kromě médií) máme náhubky a nemůžeme odporovat. Až je konečně sundáme, měli bychom využít všechny možnosti, jak vysvětlit podrazákům a zákeřníkům, že některé věci si mohli dovolit jen jednou. A víckrát ne. {/mprestriction} Jaroslav Bašta (*1948 v Plzni) je český politik a diplomat, původním povoláním archeolog, za normalizace disident a signatář Charty 77. Byl ve vězení a po propuštění pracoval jako dělník a technik. V osmdesátých letech byl také vědecky činný v archeologii, napsal přes 130 odborných článků v prestižních československých i německých časopisech. Po sametové revoluci byl náměstkem ředitele tajné služby a dva roky vedl lustrační komisi federálního ministerstva vnitra. V letech 1998–2000 byl ministrem bez portfeje ve vládě Miloše Zemana, 2000–2005 velvyslancem v Rusku, 2007–2010 velvyslancem na Ukrajině. Členem ČSSD se stal v roce 1994, v roce 2019 ze strany vystoupil.

Čas načtení: 2025-07-18 09:00:00

Konec, od teď už jenom za svoje. V USA seškrtali obdobu ČRo a je povyk

Sněmovna reprezentantů – dolní komora Kongresu – kývla na plán 47. prezidenta USA seškrtat financování veřejných médií a zahraniční pomoc ve výši 9 miliard dolarů. Americký veřejnoprávní rozhlas, obdoba Českého rozhlasu v USA, bije na poplach. Brání se i veřejnoprávní televize. Reakce se však ozývají i z druhé strany názorové barikády.

Čas načtení: 2025-07-18 11:19:41

Americký Kongres zrušil dotaci pro veřejnoprávní média. Ohrozí to hlavně malé stanice

Čas načtení: 2024-03-18 19:36:17

Zemřel astronaut Stafford známý „vesmírným podáním rukou“

Ve věku 93 let v pondělí po dlouhé nemoci zemřel někdejší astronaut amerického Národního úřadu pro letectví a vesmír (NASA) Thomas Stafford, který byl zapojený do programů Apollo a Gemini. Nejvíc ho proslavila mise Sojuz – Apollo, první společný let sovětské a americké lodi, během nějž došlo na „vesmírné podání rukou“ mezi Staffordem a sovětským kosmonautem Alexejem Leonovem, připomněl americký veřejnoprávní rozhlas NPR.

Čas načtení: 2024-06-10 10:00:00

Válka mezi Izraelem a Gazou: Netanjahu rozhodne o budoucnosti válečného kabinetu poté, co rezignoval Gantz

Slušná prasárna od novináře veřejnoprávní televize. Nemám slov. https://t.co/WPEdGndV29— Prokop Singer (@prokki) June 10, 2024 Izraelský premiér prý zvažuje rozpuštění tříčlenného uskupení; zuří rozhořčení nad počtem palestinských obětí při záchraně izraelských rukojmíPodle palestinské tiskové agentury Wafa pokračuje rozsáhlé bombardování pásma Gazy, izraelské dělostřelectvo ostřeluje řadu oblastí.Uvedla, že „několik občanů bylo zabito a další utrpěli různá zranění“, aniž by uvedla konkrétní čísla.Informovala, že „dva občané byli zabiti a další utrpěli různá zranění v důsledku bombardování domu okupačními letadly ve čtvrti Šudžája východně od města Gazy“. Wafa rovněž uvádí, že na Západním břehu bylo izraelskými silami poblíž Tubasu zabito patnáctileté dítě a poblíž Tulkarmu byl izraelskými silami zabit jednadvacetiletý student.- Australský premiér Anthony Albanese požádal aktivisty, aby „se mírnili“ poté, co byl poškozen americký konzulát v Sydney, v rámci propalestinské podpory. Albanese řekl: „Lidé jsou traumatizováni tím, co se děje na Blízkém východě, zejména ti, kteří mají příbuzné buď v Izraeli, nebo na palestinských okupovaných územích. A já jen říkám, znovu opakuji svou výzvu, aby se mírnili a akce, jako je pomalování amerického konzulátu, nijak nepomáhají. Je tío samozřejmě trestným činem poškozování majetku." Na budově byla poškozena okna a namalovány obrácené červené trojúhelníky.Premiér Nového Jižního Walesu Chris Minns prohlásil: „V této zemi můžeme vyjádřit svůj názor, aniž bychom se uchylovali k násilí nebo zlomyslnému chování.“

Čas načtení: 2024-07-19 10:28:00

Obří výpadky IT systémů ve světě! Poruchy na letištích, na železnici i ve zdravotnictví! Problémy hlásí i Praha

Čas načtení: 2024-07-19 10:20:00

Letiště po celém světě postihl obří výpadek systémů, aerolinky chtějí zastavit lety. Problémy má i Praha

Čas načtení: 2024-07-19 10:56:00

Obří výpadky IT systémů ve světě! Poruchy na letištích, železnici i ve zdravotnictví! Problémy hlásí i Praha

Čas načtení: 2024-07-19 14:00:00

Nejrozsáhlejší výpadek IT systému v historii! Problémy hlásí i Praha, zpožděné lety, poruchy ve zdravotnictví

Řada zemí dnes čelí problémům s počítačovými systémy, které agentura Reuters označila za globální IT výpadek. Od rána mimo jiné mnoho letišť čelí potížím při odbavování letů. Například na německém letišti Berlín-Braniborsko před osmou hodinou ranní nemohlo žádné letadlo startovat ani přistát, uvedla na svém webu veřejnoprávní stanice RBB. Problémy se vedle Berlína, Melbourne, Edinburghu nebo celého Španělska objevily i na pražském Letišti Václava Havla a potíže hlásí také Spojené státy, Francie či Norsko. Letecké společnosti American Airlines, United a Delta požádaly americký letecký úřad FAA o globální zastavení všech letů, neboť k problémům dochází i v letové komunikaci, informovala televizní stanice ABC. Problémy ve světě řeší i železniční doprava, zdravotnická zařízení či malobchody, kde zákazníci nemohou platit kartami. Dopady, které způsobila chybná aktualizace nástroje Crowdstrike na operačním systému Windows společnosti Microsoft, nyní mapuje Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost (NÚKIB) a je v kontaktu se subjekty, které jsou součástí kritické infrastruktury státu.

Čas načtení: 2024-09-25 18:00:01

Bizarní postavičky kolem Stačilo!: „Neplaťte koncesionářské poplatky! Česká televize nedodržuje zákony“

„Česká televize dlouhodobě nedodržuje zákonná ustanovení. Ve svém zpravodajství a publicistice naopak preferuje pouze jeden ideový a politický směr a jeho protagonisty ve svém vysílání zvýhodňuje,“ píší organizátoři akce s tím, že nositelé jiných názorů jsou dlouhodobě znevýhodňováni. Až přesvědčí sto tisíc občanů, chtějí hromadně přestat platit koncesionářské poplatky a přes tento výpadek financí pak chtějí vydírat Českou televizi, jejich slovy na ni „tlačit“, aby se změnila. Země je placatá, vysvětlovali kosmonautovi Remkovi. Bizarní konverzace Číst více Známé tváře v pozadí Kdo jsou organizátoři akce nazvané Nekrm hydru? Téměř dokonale naplňují pořekadlo o kozlovi, který se stal zahradníkem. S vymýšlením si falešných informací totiž má bohaté zkušenosti hlavní tvář projektu, bloger Vidlák. Častý návštěvník protivládních demonstrací a nový asistent europoslance Ondřeje Dostála si vymýšlel příběhy o elektrikářích odpojujících svobodné matky od elektřiny a po usvědčení se ani neomluvil, místo toho si vymýšlel další pohádky. Naopak se přisál na veřejné finance a v Bruselu tohoto anglicky nehovořícího propagandistu živí peníze nás všech. Ajťák bez historie i konspirátor V projektu na bojkot ČT spolupracuje i David Moos, další z politiků komunistického slepence Stačilo, údajný úspěšný ajťák. S jeho jménem se redakci Čtidoma však nepodařilo spojit jediný IT projekt, vyhledávače nacházejí pouze jeho bakalářskou práci s obchodní tematikou. Další bizarní postavičkou je Jiří Havel, známý český konspirátor a zastánce chemtrails, kterému na špek skočila i poslankyně hnutí ANO. Nikdo z nich přitom nezastírá, že lidé, kteří se k iniciativě připojí, budou porušovat zákon. Vědomě porušují zákony „Nezastíráme, že jde o aktivitu, která přestupuje zákon. Jedná se o akt občanské neposlušnosti, který může a také bude ze strany státu postihován,“ píší organizátoři na webu iniciativy. Vzniká tak situace, kdy člověk placený z našich daní a pobírající nemalé peníze z eráru vyzývá lidi, aby neplatili něco, co jim ukládá zákon. Podle nich jde ale o pokojnou aktivitu, která nikoho nepoškozuje. Kromě média veřejné služby, které mimo jiné musí občany informovat o mimořádných situacích. Opoziční youtuber usvědčený ze lží míří do Bruselu. Vidlák bude asistovat komunistovi Dostálovi Číst více „Chceme, aby se Česká televize stala volebním tématem, a chceme cestou občanského protestu upozornit na její praktiky a chceme s nimi skoncovat,“ píší organizátoři akce se stejnou nedemokratičností, která se údajně rozrostla ve veřejnoprávní instituci. Zní to tak trochu, jako by se pokoušeli vyhánět zlo dalším zlem, které ale budou moci kontrolovat. Komunisté to jinak neumí Škoda, že podobným způsobem nemůžeme svou občanskou neposlušností odeslat i lháře, jakým je Vidlák, z Bruselu tam, kam patří – do propadliště dějin mezi další strašiče a konspirátory, kteří svou vychytralostí oslovují zranitelné skupiny lidí a zneužívají strachu ostatních. Jakkoliv může mít Česká televize opravdu problémy s vyvážeností, nátlakem a její finanční destabilizací (která by stejně musela být zřejmě kompenzována z veřejných peněz) rozhodně nezměníme to, co se nám nelíbí. Existují totiž i demokratické možnosti, jak promluvit do toho, co ČT vysílá. Chápeme, že komunisté i Vidlák to neradi slyší, ale taktiky podobné té jejich se hodí spíše do totalitních režimů a ten tu díkybohu nemáme. KAM DÁL: Z hospodyněk dělal krachující Tupperware milionářky. Příběh plastových krabiček je americký sen, který zničil nástup internetu

---===---

Čas načtení: 2020-01-24 12:14:35

Problémy a pozitiva České televize a Českého rozhlasu

I přes jejich kritiku jsou nezávislá veřejnoprávní média pro společnost demokratického státu a jeho informační politiku nezastupitelná. Projevilo se to před časem i při projednávání výročních zpráv o činnosti a hospodaření České televize za poslední tři roky v Poslanecké sněmovně. V případě neschválení hrozilo, že poslanci mohou odvolat Radu ČT a generálního ředitele ČT. To někteří poslanci včetně většiny sociálních demokratů v konfrontaci s aktivitami prezidenta a jiných poslanců zrušit rozhlasové a televizní poplatky považuje za pokus o ovládnutí televize. Sociálně demokratický poslanec Roman Skalák to považuje za „osvědčený pokus o přeměnu nezávislé veřejnoprávní televize být hlásnou troubu právě vládnoucí garnitury“. Tedy koho jiného než právě také sociální demokracie? Nebo se už ČSSD nepovažuje za součást koalice, její role přerostla ve vyhraněně rebelskou? Za veřejnoprávní média jsou obecně považovány hromadné sdělovací prostředky hrazené z veřejných financí a řídící se právně definovanými povinnosti, aby byly využívány ve prospěch demokratické společnosti, ne pro parciální zájmy, zejména politické. To předpokládá, že tato média budou nezávislá, ale zároveň odpovědná za to, že budou objektivně sloužit celé společnosti. Není sporu o tom, že ČT má vynikající program ČTart a ČTsport i pořady pro děti; nejčastěji je kritizována jen vlastní umělecká tvorba, že je neúměrně závislá na dílech vytvořených za minulého režimu. Podobně je možné hodnotit vysílání Českého rozhlasu. Co se ale na sociálních sítích stává objektem kritiky, jsou publicistické pořady veřejnoprávních médií. Kritizováno je zejména to, že někteří moderátoři dávají až příliš najevo svou politickou orientaci a podle toho si vybírají i účastníky svých pořadů. Není přece znakem nezávislosti, když divák, posluchač či čtenář předem pozná, jak se moderátor či redaktor bude k pozvanému a zpovídanému chovat, tedy vstřícně až servilně, objektivně a neutrálně, nebo kriticky až útočně, jak se často stává premiérovi Andrejovi Babišovi, takže lze obdivovat jeho shovívavost, což si řada politiků už často nenechává líbit. I zastánci veřejnoprávních médií přiznávají, že mají nedostatky. Lidé na sociálních sítích, kteří sledují zpravodajství i na soukromých médiích, vytýkají těm veřejnoprávním výběr, přesnost, úplnost a opožděnost informací. Někdy až příliš technických závad. Samostatným problémem je sdělnost informací. Veřejnoprávní média by měla být příkladem využívání českého jazyka. K tomu mají daleko, zvláště až přebytečným zneužívání anglicismů a angličtinou poznamenaných vazeb, nedodržováním shody podstatného a přídavného jména a málo redaktorů už ví, že máme dokonavá a nedokonavá slovesa. A když už je často řeč o televizních a rozhlasových poplatcích, měly logiku, když neexistovala soukromá média. Nic by se nestalo, kdy veřejnoprávní média financoval stát. Stejně by to bylo z daní občanů, A ušetřilo by se na jejich spravování. Autor je sociolog. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2020-01-06 06:25:08

Česká televize má problém se sponzoringem pořadů

Kverulant je přesvědčen, že služba veřejnoprávní televize je důležitým pilířem občanské společnosti a demokracie, a tím víc ho mrzí, že Česká televize již od roku 2011 soustavně porušuje zákon, který reguluje vysílání reklamy. Televize na programu ČT1 tento zákaz obchází a označuje reklamu za sponzorování vysílání, které zákon dovoluje. V roce 2018 ČT za toto porušování zákona vyinkasovala rekordní částku téměř 239 milionů korun. Nejenže jsou tak řádní plátci koncesionářského poplatku obtěžováni reklamou, ale především miliony diváků mohou každý den sledovat, jak velká a důležitá veřejnoprávní instituce porušuje zákon. Proto je Kverulantovým cílem přimět ČT k zastavení vysílání nepovolených reklam. Česká televize má již od roku 2011 reklamní vysílání limitované zákonem. Reklama je povolená pouze na stanicích ČT2 a ČT sport, kde nesmí přesáhnout 0,5 % denního vysílacího času na každém z těchto programů. Po zákazu reklamy v roce 2011 Kavčí hory na nějaký čas reklamu z vysílání na ČT1 skutečně stáhly. Pak se ale oklepaly a začaly zákon obcházet. Začaly vysílat reklamu maskovanou tvrzením, že nejde o reklamu, ale o ušlechtilé sponzorování pořadu, které má ČT povoleno. Jako by Česká televize nedostávala koncesionářské poplatky. Jako by ročně od občanů nedostávala přibližně 6 miliard korun. Příjmy České televize z reklamního vysílání, sponzoringu a dalších komerčních formátů dosáhly v roce 2018 výše 379 milionů korun. Nejvyšší měrou, 63 procenty, se na komerčním vysílání ČT podílela právě reklama vydávaná za sponzoring, ze kterého ČT inkasovala necelých 239 mil. Kč. To je oproti roku 2017 nárůst o 21 procent. Reklamní vysílání v podobě klasických reklamních spotů vyneslo 112 mil. korun. ČT tak na nelegálním „sponzoringu“ vydělává dvakrát víc než na reklamě legální. S trochou nadsázky lze konstatovat, že ČT divákům denně dokazuje, že zločin se vyplácí víc než legální byznys. Zákaz nezákaz Česká televize nás nešetří a nešetří ani naše děti. A tak byl Večerníček v lednu 2012 přesunut z ČT1 na ČT2, protože na tomto programu reklama být může. Na ČT2 byl Večerníček až do léta 2018 obklopen reklamou zacílenou na děti, přestože to bylo a je zakázané. Kverulant se s tímto stavem nechtěl smířit, a proto již v březnu 2013 podal na Českou televizi stížnost Radě pro televizní vysílání. Rada Kverulantovi tehdy odpověděla, že sponzoring reklamou nejspíše je, ale oni s tím nic nesvedou a na postih už rezignovali. V létě 2018 se chvíli zdálo, že televize tuto nezákonnou praxi opustila a přestala Večerníček obklopovat reklamou cílenou na dětského diváka. Bohužel na konci září se televize vrátila k reklamě zacílené na dětského diváka. Zpočátku byla reklama na spektakulární show ještě jako sponzorování pořadu. Už tehdy ale bylo evidentní, že cílem upoutávky je to, aby děti přiměly své rodiče zakoupit vstupenku na opravdu drahé představení o dinosaurech. Cena jedné vstupenky se pohybovala od 1 228 Kč až do astronomických 3 507 Kč. V listopadu 2018 již ČT zahodila poslední skrupule a vysílala těsně před Večerníčkem reklamu zaměřenou na děti již ani neoznačenou jako sponzorství pořadu. Přitom podle zákona 231/2001 Sb. o provozování rozhlasového a televizního vysílání a § 48, odstavec (2), písmeno a) nesmějí televize vysílat reklamu, která mravně ohrožuje děti a mladistvé tím, že přímo nabádá děti a mladistvé ke koupi nebo pronájmu určitého výrobku nebo služby s využitím jejich nezkušenosti nebo důvěřivosti. A podle písmena b) televize dokonce ani nesmí přímo nabádat děti a mladistvé, aby přemlouvali své rodiče nebo jiné osoby ke koupi nabízeného zboží nebo služeb. {loadmodule mod_tags_similar,Související} {mprestriction ids="1,2"} Tento stav by měl být změněn a v tomto konkrétním případě existují asi jen dvě možnosti. Buď Rada pracuje špatně a její rozhodnutí jsou špatně právně zdůvodněna, a potom je třeba vyměnit členy Rady. Nebo zákon neposkytuje činnosti Rady dostatečnou oporu. V obou případech má řešení v rukou parlament, který také jmenuje členy Rady. Kverulant v dubnu 2013 vyzval zákonodárce, aby se činností Rady zabývali. Marně. Pak přišel rok 2014 a s ním nové složení parlamentu a následně nové složení Rady České televize. Poslanci zvolili šest nových kandidátů do Rady České televize, kteří obsadili šest uvolněných míst. V březnu 2014 byla patnáctičlenná Rada ČT kompletní. Flexibilní poslanec V dubnu 2014 proto Kverulant podal Radě pro televizní a rozhlasové vysílání svoji stížnost znovu. Opět marně. Podal také stížnost i Radě ČT. Také marně. V prosinci 2014 se Kverulant obrátil na parlamentní Výbor pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu. Po určité době se Kverulantovi ozval tehdejší poslanec Martin Komárek. I on souhlasil s Kverulantovým názorem, že sponzorské vzkazy jsou ve skutečnosti reklamou. Ale panu poslanci Komárkovi nečinilo problém v krátké době změnit diametrálně názor, a tak se už v březnu 2015 nechal v rozhovoru pro Hospodářské noviny slyšet, že: „Zákaz reklamy na jedničce nám přijde absurdní, když její program je komerční.“ O tom, že se pan poslanec nechal ochočit, aby spíše než zákon prosazoval zájem ředitele veřejnoprávní televize Petra Dvořáka, svědčí schůzka, která se uskutečnila o rok poději, v březnu 2016. Na schůzce v malostranské kavárně, které byl Kverulant.org svědkem, si ředitel ČT povídal s poslancem Komárkem o tom, jak to zařídit, aby Česká televize nespadala pod nový zákon o registru smluv. Veřejnoprávní vynalézavost V roce 2015 ČT přišla s dalším modelem, jak obejít zákon. V roce 2015 bylo vyrobeno 12 dílů pořadu Auto Moto Revue. Ty se začaly od května 2015 vysílat. Pořad Auto Moto Revue je druhým nejstarším vysílaným titulem ČT a v roce 2015 byl vysílán jako týdeník. Vše na programu ČT2. Vzhledem k početné motoristické obci patřil pořad k sobotním deseti nejsledovanějším na ČT2. Pořad byl však značně neobjektivní a vzhledem k tomu, jak vznikal, ani jiný být nemohl. Televize totiž kromě výroby skrytých titulků za pořad nic neplatila. Pořad vyráběl externí dodavatel, kterého platili výrobci a prodejci aut, garážových vrat, poskytovatelé leasingů a podobně. Je evidentní, že tito inzerenti to nedělali proto, aby pomohli ČT plnit hlavní úkoly veřejné služby v oblasti televizního vysílání, kterými jsou zejména poskytování objektivních, ověřených, ve svém celku vyvážených a všestranných informací pro svobodné vytváření názorů, jak to ČT ukládá v § 2 odst. 2 zákon o České televizi. Navíc šlo o nepřípustné umístění produktu. Umístění produktu je totiž přípustné pouze v kinematografických dílech, filmech a seriálech vytvořených pro televizní vysílání, ve sportovních pořadech a zábavných pořadech, a to za podmínky, že se pouze bezplatně poskytuje určité zboží nebo služby, jako např. rekvizity nebo ceny, s cílem zařadit je do pořadu (§ 53a odst. 1 písm. a) a b) novelizovaného zákona č. 231/2001 Sb.). Pořady, které obsahují umístění produktu, musí splňovat zákonné požadavky, které byly v pořadu Auto Moto Revue soustavně porušovány. Marnost nad marnost Kverulant.org se stále nechtěl smířit se soustavným porušováním zákona významnou veřejnoprávní institucí, a proto v červenci 2015 podal RRTV další podnět k šetření. RRTV se Kverulantovou stížností skutečně zabývala, ale došla k závěru, že vše je v naprostém pořádku. Scéna, v níž hokejový expert Pavel Richter vychází ze stanu společnosti McDonald’s a přináší podnos s občerstvením, přičemž jeden hranolek nabízí kolegyni, byla příliš již i na jinak velmi shovívavou Radu pro rozhlasové a televizní vysílání. RRTV udělila v říjnu 2015 ČT za úspěšné hledání limitů nevkusu pokutu ve výši 350 tisíc korun. V listopadu 2017 podal Kverulant další stížnost k RRTV. V říjnu 2017 totiž odvysílal program ČT1 po osmé hodině před hlavním večerním programem dokonce reklamu na hazard v online casinu SYNOTtip. V této reklamě přeje vyzývavě oblečená krupiérka divákovi nikdy nekončící zábavu v českém online casinu SYNOTtip. Bohužel, ani tentokrát nebyl Kverulant úspěšný. RRTV mu v půlce prosince 2017 sdělila, že si nechala zpracovat analýzu spotu, ze které vyplývá, že o reklamu nejde. Kverulant si tuto analýzu od rady vyžádal a po jejím prostudování užasl, že podle ní spot nepřeje divákům nikdy nekončící zábavu v kasinu SYNOTtip, ale prostě jen nikdy nekončící zábavu a k návštěvě online casina vůbec nevybízí. Inu pokrytectví opět vítězí. Kverulant se však nevzdává a po částečné obměně radních zaslal v dubnu 2019 dopis všem členům Rady ČT a Rady pro rozhlasové vysílání a vyzval je, aby zjednali nápravu. Opět marně. {/mprestriction}

Čas načtení: 2020-02-24 06:27:21

Vypečená veřejnoprávnost

Média veřejné služby mají vysílat mimo jiné také pořady jako Peče celá země nebo StarDance. Mají totiž v sobě potenciál propojovat lidi dohromady, a ne je separovat. Pokud něco, pak řešme to, jestli při tom nejdou jen po tom nejnižším společném jmenovateli, nebo jestli jsou dost inovativní a hledačská. Před několika dny se v Lidových novinách Jana Machalická s gustem obula do programové nabídky ČT. Formát převzatý z BBC Peče celá země je podle ní například tečkou za iluzí o Češích jako o kulturním národě. Těžko s takto přepjatými názory polemizovat, jsou jen ukázkou toho, jak mnohdy málo rozumíme, co je „veřejnoprávní“ obsah vhodný pro média placená z veřejných peněz a co ne. Aktuálně se na Twitteru do stejného pořadu opřel někdejší sociálnědemokratický ministr zdravotnictví Svatopluk Němeček s tím, že těžko chápe, „proč veřejnoprávní televize vysílá v hlavním čase v sobotu večer něco takového jako je Peče celá země”. Ve stovce reakcí dostal mnoho relevantních odpovědí, především od diváků tohoto pořadu. Stanice s dechovkou jako veřejná služba? Média veřejné služby mají ze zákona informovat (přirozeně vyvážené a pravdivě), vzdělávat a bavit. Hojně si i pracovníci České televize a Českého rozhlasu vykládají tuto mantru poněkud zjednodušeně tak, že tu mají informovat, tu vzdělávat a jinde bavit. Není pak divu, že sklízejí kritiku za laciné zábavní formáty nebo za nudný vzdělávací obsah, který konzumuje jen minimum populace. Nejlépe svou funkci plní tam, kde dělají všechno, nebo aspoň více rolí najednou (ikonické v tomto ohledu ve své době byly třeba rozhlasové Toulky českou minulostí a podobné formáty). Právě proto veřejnoprávní stanice všude ve světě, kde existují, hledají a vyvíjejí nové formáty, které toto co nejvíce naplňují, a BBC, kde Peče celá země vzniklo, samozřejmě není výjimkou. Princip médií veřejné služby má být totiž jiný než médií privátních. Ta v zásadě společnost byznysovým modelem fragmentarizují. Hledají cílovou skupinu a té nabídnou produkt. Milovníkům country country rádio, milovníkům dechovky Šlágr TV, sportovním fanouškům sportovní kanály, jazzmanům jazzové rádio atd. Média veřejné služby mají ve svém základním principu ale obsažen opačný přístup — spojování, integraci a nabízení rozdílných obsahů a pohledů na svět před zraky společnosti jako celku, porozumění světu. Mají se snažit spojovat roztříštěnou společnost, a ne ji ještě více dělit. Ostatně už název soutěže Peče celá země k principu integrace doslovně odkazuje. Může se zdát, že formáty jako Peče celá země nebo StarDance jsou v zásadě komerční, dívají se na ně jen milovníci pečení nebo tance. To by bylo ale příliš zjednodušující. Ony totiž nabízejí možnost sdílet společné hodnoty, rozvíjet je a znovu a znovu je upevňovat. Dělat z jednotlivců společnost. Sejdeme se u obrazovky Pokud tedy má Peče celá země v jinak pro televizi již značně vyprázdněném sobotním večeru nejvyšší sledovanost, je to známka toho, že velká část diváků toto sdílí a přijímá. Ale zároveň také toho, že se potkáváme zatím jen na těch nižších společných jmenovatelích — jídle a zábavě založené na rozjuchané soutěži s celebritami. Pokud pořady tohoto typu přivedou k obrazovkám rodiny, které společně sdílejí mediální obsah, je to v dnešní době spíš unikátní než hodné kritiky. I když bychom mohli jít dál a hledat témata o poznání náročnější a třeba hodnotnější, než je jídlo a tanec. Kdysi byla televize kritizována přirovnáním k novému rodinnému krbu. Odváděla lidi od společně tráveného času k pasivnímu sledování, i když v zásadě společnému. Později se to ještě roztříštilo moderními technologiemi, které umožňují zcela od ostatních separované konzumování obsahu, který vyhovuje jen jednotlivci a s ostatními ho nijak nepropojuje. V tomto ohledu by média veřejné služby klidně mohla a měla být svým způsobem konzervativní a hledat cestu, jak se stát aspoň tím kritizovaným novým společným krbem. Jak vzniká médium pro všechny? Je dost pravděpodobné, že zájem o pečení stejně jako o tanec bude jen aktuální vlnkou vybuzenou právě běžícím pořadem, která zase opadne. Stejně tak je na Peče celá země či na StarDance leccos zlepšovat. U prvního například moderaci šustící papírem, nebo u druhého již poněkud vyšeptalý výběr tančících celebrit — co příště třeba zkusit běžné občany vzešlé z castingu nebo učitele tance z celé republiky apod. Navíc jsou oba uvedené pořady v zásadě příkladem pasivity českých médií veřejné služby. K té totiž patří také ne právě jednoduše uskutečnitelný nárok na inovativnost, hledání nových cest, jak v moderní společnosti najít to, co ji spíše integruje, než rozdělí. Debaty o rozdělené společnosti v zásadě stav popíšou, ale těžko ho pomohou měnit a narovnávat. BBC své formáty hledá a vyvíjí a přirozeně prodává (ostatně je hojně pak kopírují i privátní vysilatelé) právě s tímto záměrem. Stejné nároky by na sebe mohla klást i naše média veřejné služby a vyvíjet vlastní formáty, které by fungovaly obdobně. Ostatně v čem se liší Peče celá země od dávného pořadu Zpívá celá rodina? Pokud budou manažeři odpovědní za formátování veřejnoprávních televizních a rozhlasových stanic hledat více takových formátů, budou se snažit je inovativně vyvíjet a vymýšlet, budou smyslu veřejné služby mnohem blíže než při vymýšlení stále nových a nových stanic, kanálů nebo internetových platforem věnovaných vždy jen jednomu společenskému fenoménu. Médium pro všechny, jak jsou často média veřejné služby zjednodušeně vnímána, nevznikne tak, že nabídne každému to jeho. To je nesplnitelný úkol. Nabízet ale mají obsahy, které nás k sobě přivedou blíže, pomůžou nám pochopit se navzájem. Zatím se to daří aspoň nad pekáčem buchet. Článek byl převzat z autorova blogu na Aktuálně.cz. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2024-03-16 04:44:00

„To může říct jen nepřítel Slovenska.“ Žantovský o tom, co se skutečně u sousedů děje

TÝDEN V MÉDIÍCH V Česku podobně jako před lety v Řecku nebo aktuálně na Slovensku by také neuškodilo zrušit stávající veřejnoprávní televizi a místo ní založit novou. A to z obdobných důvodů, jednak ekonomických, ale i proto, že funguje politicky jednostranně. „To, co dnes provozují veřejnoprávní média, je ryzí daňový parazitismus. Navíc tato informace je naprosto bezprecedentním sdělením o tom, že Český rozhlas a Česká televize jsou domluveny se stávající vládou, že si nacpou své rozpočty a pak o to aktivněji budou dělat propagandu naší slavné liberální demokracii,“ říká Petr Žantovský k tomu, jak se veřejnoprávní média díky „velké mediální novele“ napakují.

Čas načtení: 2024-04-25 10:00:00

Slovenští novináři se oblékli do černého na protest proti změně v médiích

Populistická vláda obviněna ze snahy podkopat nezávislá média krokem, který má nahradit veřejnoprávní RTVS Novináři na Slovensku protestují proti vládnímu kroku, který má změnit veřejnoprávní televizi, a varují, že populistický premiér Robert Fico a jeho spojenci podkopávají svobodu médií.Ve čtvrtek se mnozí novináři oblékli do černého, den poté, co slovenská vláda schválila kontroverzní návrh zákona, který by měl nahradit veřejnoprávní RTVS, odvolat jejího generálního ředitele a umožnit radě částečně vybrané ministerstvem jmenovat nového šéfa.

Čas načtení: 2020-05-13 05:08:39

Hanebné pražské přepisování dějin

Čas načtení: 2020-03-23 23:00:06

Útok na Evropu na pozadí koronakrize

Zatímco všichni sledujeme denní skóre onemocnění a úmrtí v době pandemie koronaviru, na jihovýchodní výspě Evropy dochází ke každodenním útokům na hranice Řecka – a tím i Evropské unie. Většinu států Evropy to, zdá se, nijak nevzrušuje, a to ani natolik, aby o tom informovaly ve zpravodajství. Lidé, kteří se o situaci na řeckých hranicích zajímají, jsou odkázáni na nezávislé servery, popřípadě přímo na řecké zdroje. Turci vyhánějí Syřany Když už některá veřejnoprávní média o situace informují, tak většinou ve stylu „zoufalí uprchlíci, ženy a děti, vyhnaní syrskou armádou a Putinem z Idlíbu, se snaží dostat do bezpečí a Řecko jim v tom brání“ či „Turecko už nemá kapacity, aby další uprchlíky ubytovalo na svém území“. Nic nemůže být vzdáleno skutečnosti více než tyto informace. Turecký prezident Recep Tayyip Erdogan na konci února oznámil, že otevírá hranice směr Evropa. Bylo to z jeho strany bezprecedentní porušení smlouvy, podle které kasíruje ročně od EU šest miliard euro, aby se o uprchlíky na svém území postaral. Je to jen a jen vydírání. Ostatně valnou část uprchlíků vyrobil svým válčením v Sýrii a Iráku sám. O podpoře Islámského státu Tureckem nemluvě. Ale nešlo o pouhé otevření hranic, jak se často uvádí. Jeho paramilitantní bojůvky, Šedí vlci, začaly aktivně vyhánět po léta usazené Syřany z jejich obchodů a domovů, policie a armáda je nakládaly do autobusů a posléze nutily nastoupit do člunů směr řecké ostrovy a hraniční řeka Evros. Videí je na youtube, twitteru i fcb dostatek. Erdogan navíc otevřel brány vězení migrantům převážně z Maghrebu, Afghánistánu a Pákistánu, a rovněž je nechal odvézt k hranicím. Ti se pak stali tvrdým jádrem několika set útočníků, kteří s pomocí turecké policie a armády od začátku března opakovaně útočí na řeckou hranici v oblasti řeky Evros a hraničního přechodu Kastanies. Uprchlíci z Idlíbu nemají šanci se do Turecka dostat přes hraniční zeď, kterou se Turecko proti Sýrii opevnilo téměř po celé hranici. Řecko zastavilo zatím na měsíc azylové řízení pro veškeré „žadatele o azyl“, za což je opakovaně kritizováno z vysokých míst v Evropské unii a OSN, o neziskových organizacích působících zejména na řeckých ostrovech nemluvě. „Odborník OSN pro lidská práva Felipe González Morales kritizoval Řecko za nové incidenty týkající se migrantů a bezpečnostních sil na turecko-řecké hranici. Morales tvrdí, že Řecko tím, že migrantům nedovoluje žádat o azyl, porušuje zákaz hromadného odmítnutí žadatelů“, uvedl Morales, jehož v pondělí 23. března citovaly Neue Zürchner Zeitung. Všichni Řekové jsou pravicoví radikálové? Zejména německý tisk se silně angažuje ve vykreslování Řeků jako „pravicových radikálů“. A to nejen armády a policie, ale i narychlo vzniklé domobrany, která brání člunům ve vylodění a pomáhá hlídat hranici se svými vlastními zbraněmi, ale třeba i traktory. Za premiérem Kyriakisem Mitsotakisem, který zavelel k rozhodné obraně hranic, stojí podle průzkumů 90 procent obyvatelstva. Devadesát procent obyvatelstva jsou tedy pravicoví radikálové. Německo se chtělo silně angažovat i v přijímání „nezletilých migrantů bez doprovodu“, ale v době koronakrize muselo chtě nechtě těchto plánů zanechat. Je bohužel smutnou skutečností, že v době jakékoli krize, nejen při koronavirové epidemii, solidarita uvnitř EU nefunguje. Řecku, jehož premiér objížděl Evropu ve snaze získat podporu, přispěchalo na přímou pomoc vysláním policistů či speciálních sil pouze Rakousko (100 mužů), Polsko (200) a Kypr (22). Další země vyslaly větší či menší množství policistů k posílení agentury Frontex. Což nemusí být vždy pomoc, jak se ukázalo v případě dánského kapitána lodi Frontexu, který nalodil migranty a přes řecký zákaz je vylodil na řeckém ostrově Kós. Naše vláda vyslala osm policistů. Jen pro srovnání – Slovinci 35. Od začátku března se Řecko snaží opevnit svou hranici. Podařilo se mu vybudovat několikanásobné oplocení, protipěchotní i protitankové zátarasy a obranné valy vyztužené kulometnými hnízdy. K ostré střelbě ze strany Řeků zatím nedošlo. Zato turecká strana takové zábrany nemá – bylo zaznamenáno „střílení ostrými“ z turecké strany, respektive z člunů na řece Evros. Samozřejmě nestříleli migranti, ale turecké speciální síly, které Erdogan k hranici poslal v počtu několika tisíc. Kromě nich migrantům zezadu pomáhají dvě divize turecké armády, z toho jedna obrněná. Migranti opakovaně a prakticky denně útočí na hraniční ploty a jejich obránce kameny, Molotovovými koktejly a dokonce chemikáliemi. Turecká policie je zezadu podporuje střelbou slzných a kouřových granátů na řecké území s cílem znesnadnit obráncům orientaci. Migranti porážejí stromy, kterými se snaží porazit plot a vyrábějí si žebříky. Kdo je na turecké straně zásobuje potřebným materiálem, si lze snadno odvodit. To vše v době, kdy i Řecko vyhlašuje karanténu z důvodu šíření koronaviru a je téměř jisté, že letos mnoho turistů do Řecka nepojede. Země je extrémně zranitelná kvůli dlouhodobé krizi, způsobené „dluhovou pomocí EU“, zejména opět Německa, jehož banky prakticky zabavily všechny ziskové řecké přístavy a letiště. Možný konflikt mezi dvěma státy NATO Existuje studie EastMed Strategic Studies Institute, podle které je docela pravděpodobné, že už během pravoslavných Velikonoc dojde k přímému útoku Turecka na řecké ostrovy, jak píše i řecký server pronews.gr. Už dnes turecké stíhačky pravidelně narušují vzdušný prostor nad řeckými ostrovy ve snaze zmapovat jejich obranu. Jako zprostředkovatel pak prý nastoupí zejména EU a Německo, které podmíní ekonomickou pomoc Řecku sjednáním kompromisů s Tureckem. EastMed Strategic Studies Institute vychází z dlouhodobé zkušenosti, že Německo a Turecko dlouhodobě spolupracují a jsou ekonomicky provázány. Jejich spolupráce se datuje už od dob Atatürka, kde Německo pomohlo dodávkami chemických zbraní a letadel už v době masakrů Kurdů v Dersimu v letech 1937 a 1938. Německo, stejně jako Francie, mají v Turecku pobočky svých koncernů. A v době opakovaných agresí Turecka vůči Sýrii a územím pod kurdskou samosprávou se nikdy oficiální německý tisk nevyslovil vůči Turecku tak ostře, jako nyní kritizuje Řecko za „nelidské zacházení s uprchlíky“. Karty takto rozdané poněkud zkomplikoval rakouský kancléř Sebastian Kurz, který Řecku vyslovil jasnou podporu a jako důkaz poslal na řecké hranice 100 mužů elitní jednotky Cobra. Na tiskové konferenci, kterou uspořádal společně s řeckým premiérem, řekl, že Evropská unie stojí pevně za Řeckem. Kurz se tedy ukázal jako politik více než evropského formátu. Nejen v době koronakrize, kdy jako první z premiérů zemí EU vyhlásil pomoc domácí ekonomice v řádech desítek miliard eur, což následně změnilo i postoj guvernérů národních bank eurozóny. Evropská centrální banka dokonce bude nakupovat i řecké dluhopisy, což bylo dosud tabu. Pomůže tak Řecku ze smyčky německých bank a doufejme, že i „kompromisů“ s Tureckem. Záběry „uprchlíků z Idlíbu“, provolávajících „Alláhu akbar“ a házejících kameny na řecké pohraničníky, přineslo jako první hlavní zpravodajství veřejnoprávní rakouské televize ORF Zeit im Bild. Do té doby převažovaly záběry topících se žen a dětí, jak se zjistilo, občas i nahrané na efekt, nikoli autentické. Silnou podporu vyslovilo Řecku Maďarsko a Srbsko, Poláci vyslali speciální jednotky, maličký Kypr 22 policistů. Většina ostatních států Evropy, Evropské unie zejména, se i nadále tváří, že na řecké hranici se nic zajímavého neděje, maximálně se zoufalí uprchlíci snaží dostat do Evropy a není jim to umožněno, což je skandální. Útok našeho váženého spojence v NATO na území jiného zřejmě méně váženého spojence v NATO prochází takřka bez povšimnutí. Což je děsivé. Recep Erdogan dokonce dohodl s premiérem Albánie Edi Ramou přesídlení 30 tisíc migrantů na území Epiru, kde převážně sídlí řecká menšina v Albánii. Změna demografie – osvědčená Erdoganova taktika. První autobusy s nelegálními migranty už do Epiru přijely. Řekům v Albánii hrozí etnické čistky stejného typu, jako postihly Srby v Kosovu. Vláda má pro tento případ po ruce nový zákon o vlastnictví, který umožňuje hromadné vyvlastňování. Evropská unie k tomuto zákonu naprosto mlčí. Evropa ztratila pud sebezáchovy. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2019-12-31 12:50:25

O babičce sviňačce aneb Jak má Německo před Silvestrem nečekaně další skandál

Milí čtenáři, asi už jste to zaznamenali i v českých médiích: německá veřejnoprávní televize WDR poněkud našlápla do lejna, když před pár dny odvysílala písničku „Má babička je ekosvině“, ve které dětský sbor zpívá o tom, že nešťastná bábrle jezdí vozem SUV k lékaři (zcela mimo možnosti průměrného německého důchodce) a dokonce jí maso, protože je levné. Pokud chcete kostrbatý, ale věrnější překlad názvu „Meine Oma ist ’ne alte Umweltsau“, tak zní „Moje babička se chová k životnímu prostředí jako prase“. „Sau“ má kromě doslovného významu prasnice v němčině i různé další konotace, od „bordeláře“ přes „život na hovno“ až po Judensau, silně antisemitský koncept ze středověku a oblíbenou nadávku nacistů. Všechno vesměs negativní nebo aspoň vulgární. Píseň popíchla veřejné mínění natolik, že asi dva dny se nemluvilo o ničem jiném. WDR, odvážná jako vždy, ihned po prvních negativních reakcích záznam smazala ze své videotéky. Na internetu je ale nemožné se něčeho zbavit natrvalo, kopie si mezitím dávno našly cestu na YouTube a jiná úložiště. Jelikož autorům pořadu přišly i nějaké výhrůžky, prohlásila WDR, že jim přidělí ochranku. Což o to, ono se asi fyzicky nic nestane. Spíš politicky se v tomto případě novináři pohybují na tenkém ledě, protože poplatky za veřejnoprávní televizi jsou v Německu vysoké a odcizit si starší voliče může být z tohoto hlediska docela riskantní. Asi ne tak riskantní jako v Británii, kde nyní Johnsonova vláda uvažuje o ořezání financování BBC, ale nějaké to riziko tam je. Nicméně je stejně zajímavé se nad tím tématem zamyslet. V každém médiu jsou některé společenské skupiny tabu a do jiných se naopak strefuje s potěšením. WDR by skoro jistě neodvysílala píseň, ve které Ahmed z Neuköllnu mlátí ženu, prodává heroin a ve volném čase staví bombu z papiňáku, a to ani jako satiru. To by bylo náckovství. Zato staří lidé jsou takříkajíc mimo rozsah ochranného deštníku, což je částečně dáno nějakou tou divnou logikou progresivního žebříčku, ve kterém je majorita úplně na dně, a částečně nejspíš i tím, že se jich nikdo reálně nebojí. Žádné komando osmdesátiletých Helmutů se samopaly přiletovanými na chodítkách ještě nikdy žádnou redakci nevyvraždilo. Pak je tu ale ještě jiná věc, a ta se neomezuje jen na Německo: starší lidé mají prostě jiné volební preference a jejich hlasy zabraňují urychlenému vybudování pokrokové Utopie. Například moc nevolí Zelené, kteří se v německojazyčném světě u nejmladších věkových skupin stali rozhodující politickou silou. (Volby do EP 2019, volby do rakouského parlamentu v září 2019.) Ještě vyhrocenější je situace ve Velké Británii, ve které starší věkové kategorie většinově hlasovaly pro brexit, kdežto nejmladší pro setrvání v EU (statistika, ale volební účast mezi mladými byla nižší). Od té doby narážíte v britských médiích co chvíli na články typu „nerozuměli tomu“, „stačí, aby jich umřelo jeden a půl milionu“, „ukradli mi budoucnost“, a to jsou pořád ještě noviny, které mají trochu zábrany a filtr. Na sociálních sítích padají daleko horší výroky, jak už to bývá. Zrovna strefování se do starších lidí mi přijde hodně nefér, protože: a) je to generace, jejíž nejstarší kohorta musela vybudovat Evropu z poválečných trosek, v případě Německa doslova, protože v květnu 1945 tam nic jiného nezbývalo. Taky se na to mohli vykašlat a vrátit se k barbarství; b) je to generace, za které se péče o životní prostředí dost značně zlepšila. Zrovna chystám do své knihy Zapomenuté příběhy 3 příběh o Velkém londýnském smogu roku 1952; dnes lidi vůbec nemají představu, jak vypadaly řeky a ovzduší v průmyslových oblastech dřív; c) mají přeci jen nějaké zkušenosti; v případě východu zažili reálný socík na vlastní kůži, v případě západu se mu museli bránit, a to včetně propagandy, která ze sovětského bloku neustále vyzařovala. Nicméně kdyby byl svět spravedlivý, asi bych neměl o čem psát… Je čas novoročních přání. Přeju tedy WDR, aby si v novém roce pokud možno našla nějaké lepší terče. {loadmodule mod_tags_similar,Související} Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE.

Čas načtení: 2019-10-01 12:27:26

Kauza moderátora Luboše Xavera Veselého aneb Mory na ty vaše rozhovory

Pořad České televize Newsroom, který se v neděli 30. října zaobíral rozhovorem moderátora Českého rozhlasu Luboše Xavera Veselého s premiérem Andrejem Babišem, vzbudil velký ohlas. Leckdo se diví, jakého hulváta to Český rozhlas zaměstnává. Jiní ukazují – tu je máte, ty jediné spravedlivé televizní redaktory, soudce lynč hodného moderátora v přímém přenosu. Problém je ale jinde. V tom, jaké formáty si veřejnoprávní média v honbě za sledovaností pouštějí do svého rybníku. Moderátor Luboš Xaver Veselý, který před několika měsíci začal vysílat svůj pravidelný rozhovor na regionálních stanicích Českého rozhlasu (co mají s regiony společného, bůh suď, obsah rozhodně ne), si pozval premiéra Babiše. Nekonfliktně si popovídali. Jistě, otázka je, proč to má veřejnoprávní médium dělat. Pan premiér má dost svých médií, a dokonce nejposlouchanější rádio, kde může vyprávět o své víře ve vesmír, o důležitosti rodiny, o tom, kdy mu bylo naposledy nejhůř i o tom, jak vypil patnáct panáků. Což ostatně sdělil už ve svém „Ahoj, lidi“ na Facebooku. Xaverův rozhovor tedy nepřinesl mnoho nového. Stejně jako šlamastyka, která z toho vzešla. Redaktorka Newsroomu České televize si zajela za Xaverem do rozhlasu a opřena o článek serveru Hlídací pes se ho zeptala, jestli neporušil rozhlasový kodex. Veselý se při střetu s Newsroomem oháněl článkem dvě, který říká, že pro něj je „posluchač na prvním místě“. Na prvním místě pro něj ale, jak se ukázalo, byl spíš Xaver sám. Rozhovor si nechal natočit a pustil jej do světa dřív, než s ním vyšla ČT, což ukazuje leda to, že si střet plánoval a dovedl ho vytěžit na maximum. Což ostatně dokázal vzápětí, když ohlásil kandidaturu do Rady ČT s podporou hnutí Trikolora, čímž rozhlasový kodex porušil definitivně. Pořady typu Xaver a host, stejně tak Máte slovo v České televizi, nebo Star Dance, Pošta pro tebe a další formáty patřící do ranku médií privátních a bulvárních ukazují ale to, že média veřejné služby u nás dnes trpí malou invencí. Snaží se pochopitelně zaujmout, ale protože tápou, jak na to, kopírují formáty osvědčené jinde. Hledačství, vyšlapávání nových cest, moderní navazování na vlastní vyzkoušené tradice, to všechno stojí na okraji zájmu. Český rozhlas, když už se celá věc strhla kolem jednoho jeho rozhovoru, vysílá každý týden na svých stanicích na 40 rozhovorových formátů. Někdy jsou to interview řekněme klasická, někdy se maskují jako hudební pořady, někdy jako zábavné, ale vždy je to stejný model. Přijde host, tu zpěvák, tu herec, tu vědec, tu spisovatel, a mezi písničkami se dozvíme, jak se má, co dělá, co chystá. Monolog, kdy by osobnost hovořila přímo na posluchače, téměř zmizel, najde se tu a tam především v hudebních pořadech typu Jiřího Černého. Beseda více odborníků na jedno téma také trpí na úbytě na Plusu. Moderátor a host, nejvíce v tichu studia, toť doména dnešní rozhlasové práce. ČT24 je také plná interview, protože holt musí na velkých plochách plnit čas zpravodajské stanice v zemi, kde se zase tolik neděje, aby to vydalo na 24 hodin zpráv a publicistiky. A rozhovor je nejlehší a nejlevnější formát co do produkce a zpracování. Když se navíc vysílá živě, není s ním editorská práce skoro žádná. Formáty jako dokument, analýza, medailon atd., kde rozhovor slouží leda jako jeden ze stavebních prvků a je v zásadě primárním materiálem, se kterým novinář dál pracuje, edituje a doplňuje, je rozhodně méně než prostých hovorů. Ani tištěná média na tom nejsou o moc lépe. Rozhovorů všude plno, až po takové obskurnosti jako je magazín Téma, vydávaný Mafrou, kde v aktuálním vydání 57 stran tvoří rozhovory, devět jiné texty a devět inzerce, křížovka apod. Přitom má jít o zpravodajsko-společenský magazín, nikoli o rozhovorový speciál. Ty ostatně ve světě i u nás v posledních letech zašly na úbytě, včetně slavného Warholova magazínu Interview. Inu, magazín má také své řemeslné náležitosti, stejně tak pestré rozhlasové nebo televizní vysílání. Nemůže vsadit na jeden formát, musí mít strukturu, logiku, profesi, jinak se publikum unaví stále stejnou formou a obsahem, stejnými otázkami, stejnými odpověďmi. {loadmodule mod_tags_similar,Související} Spásu auditivní produkce dnes mnozí vidí v podcastech, ale i tady už rozhovor vede na plné čáře. Pak tu máme nové internetové televize, kde už vůbec nejde o nic jiného než o rozhovory – DTV, Info.cz, SeznamTV nebo třeba opět Veselého XTV, kterou vlastní čtyřiadvacetiletý Jakub Černý. Kde na všechny ty hovory ale brát nové a zajímavé hosty, kteří by strhli posluchače svým vypravěčstvím, svým příběhem, svých osudem, svým postojem. Na tolik besed abychom měli Ameriku nebo Čínu respondentů. A tak se hosté točí jako holubi na báni a dojem, že stále mluví titíž o tomtéž, je na světě. Moderátorů také v tomto ohledu není na rozdávání. Když chcete uživit tolik rozhovorů, musíte prostě mít ve své stáji všechno – od přemýšlivých a profese mocných, přes rutinéry svými slovy už jen ondulujícími vzduch, až po ty, pro které se služba veřejnosti dávno stala službou sobě samým a své popularitě či vyloženě politickým ambicím, jak se nyní ukázalo v případě Xavera. Neuniknete tomu, na každého se dostane. Co dělat, aby ale takových drsných a nevychovaných střetů jako nyní spolu zažili Xaver a Newsroom ubylo? Jediné. Ubrat. Tedy rozhovorů. A aspoň při vymýšlení nových formátů hodných média veřejné služby se vydat jinudy. Článek byl převzat z autorova blogu na Aktuálně.cz.

Čas načtení: 2024-03-28 00:01:00

Vláda finišuje zvýšení poplatků za televizi a rozhlas, opozice navrhuje „zestátnění“

O 10 korun navíc za rozhlas, o 25 korun navíc za televizi. Představitelé vlády Petra Fialy (ODS) jednali o návrhu ministra kultury Martina Baxy (ODS) na zvýšení poplatků za veřejnoprávní média. Kromě samotného zvýšení poplatků má novela mediálního zákona zavést nový model plateb právnických a fyzických osob. Opoziční hnutí ANO a SPD navrhují, aby se veřejnoprávní média platila ze státního rozpočtu.

Čas načtení: 2024-04-11 12:01:00

Petr Jahn: Česká televize - Co rozhodně není veřejnoprávní?

Všichni se přou o to, „co je to vlastně veřejnoprávní televize“. Každý má svou „zaručeně správnou“ teorii. Já už jsem zmínil svou verzi, resp. cestu k mé definici veřejnoprávnosti, například v článku Veřejnoprávní média: Bůmři bůmrům?

Čas načtení: 2024-04-25 21:01:15

Zaměstnanci slovenské veřejnoprávní televize a rozhlasu přišli do práce v černém oblečení

Většina zaměstnanců Rozhlasu a televize Slovenska (RTVS) přišla ve čtvrtek do práce v černém oblečení na znak nesouhlasu s plánovaným zrušením této veřejnoprávní instituce. Svou akci nazvali Černý den RTVS a konala se den po rozhodnutí vlády premiéra Roberta Fica (Směr) o zrušení této veřejnoprávní instituce.

Čas načtení: 2024-05-21 19:42:00

Máte internet? Zaplaťte ČT. Rajchl na nohou: Zrušit tu „STAN“ televizi. A vytvořit novou

Jindřich Rajchl (PRO) chce zrušit Českou televizi po vzoru Slovenska, kde vláda Roberta Fica zrušila veřejnoprávní RTVS. „ČT je zakonzervovaná, nereformovatelná, stala se novou politickou silou, je to STAN televize a měli bychom ji zrušit a vytvořit novou veřejnoprávní televizi,“ tvrdí Rajchl. Ten burcuje voliče, aby volili národovecké strany, protože „jde o duši naší země“.

Čas načtení: 2024-05-22 19:17:59

Slovenský parlament v prvním čtení schválil zrušení veřejnoprávní televize a rozhlasu

Národní rada Slovenské republiky (NRSR) odsouhlasila ve středu v prvním čtení vládní návrh zákona o zrušení veřejnoprávní instituce Rozhlas a televize Slovenska (RTVS). Zrušením RTVS skončí ve funkci generální ředitel Ľuboš Machaj. RTVS bude nahrazen novou veřejnoprávní institucí Slovenskou televizí a rozhlasem (STVR).

Čas načtení: 2024-06-09 10:05:00

ORF ON je novou rakouskou veřejnoprávní platformou

Novou online platformu pod názvem ORF ON spustil 22. května rakouský veřejnoprávní vysílatel. Služba nahradila dosavadní značku ORF TVthek.

Čas načtení: 2024-06-27 13:21:00

Hospodářská komora: Podnikatelé potřebují definovat rozsah veřejnoprávní služby

Hospodářská komora nezpochybňuje potřebu zajistit financování veřejnoprávních médií a důležitost veřejnoprávní služby pro demokratickou společnost. Považuje ale za nutné definovat rozsah veřejnoprávní služby. Vedle toho odmítá zavádění principů diskriminace podnikatelů a navýšení administrativní náročnosti, které návrh změny zákona o rozhlasových a televizních poplatcích obsahuje.

Čas načtení: 2024-07-01 18:42:01

Z RTVS je STVR, slovenská opozice se obrací na soud

Na Slovensku začal platit zákon o zrušení veřejnoprávní stanice Rozhlas a televize Slovenska (RTVS). Místo ní je nově zřízena Slovenská televízia a rozhlas (STVR). Předčasně tak končí dosavadní generální ředitel RTVS Ľuboš Machaj. Změny od začátku kritizuje slovenská opozice i část zaměstnanců stanice. Zákon označují za prostředek, kterým chce vládní koalice ovládnout veřejnoprávní médium. Vláda i prezident to odmítají.

Čas načtení: 2024-07-01 20:15:01

Legendární pořad BBC předpověděl existenci chytrých hodinek už v roce 1987, věděl toho ale mnohem více

Britská veřejnoprávní stanice BBC vysílala do roku 2003 technologický pořad Tomorrow’s World V něm za 38 let své existence předpověděla řadu technologických milníků, které jsou dnes standardem V některých předpovědích se ale, alespoň prozatím, netrefila O pořadu britské veřejnoprávní televize BBC s názvem Tomorrow’s World (Svět zítřka) patrně většina z nás nikdy neslyšela. Tento pořad, který se zabýval světem moderních technologií, vysílala BBC v letech 1965 až 2003, tedy neuvěřitelných 38 let. Během takto dlouhé doby se pořadu podařila řada poměrně přesných předpovědí toho, co nás v budoucnosti, tedy nyní žhavé současnosti, čeká. Není to ovšem ale tak, že by redaktoři a tvůrci Tomorrow’s World byli bezchybní, občas se také trefili vedle. Přečtěte si celý článek Legendární pořad BBC předpověděl existenci chytrých hodinek už v roce 1987, věděl toho ale mnohem více

Čas načtení: 2024-07-12 00:01:00

Bartoš hájí sporný paragraf. „Proti dezinformacím musí ČT a ČRo bojovat ze zákona“

Veřejnoprávní média mají nově bojovat proti dezinformacím ze zákona. Pirátský návrh, který vláda schválila v rámci velké mediální novely, mění v zákoně o České televizi i Českém rozhlasu hlavní úkol veřejnoprávních médií. „Svou roli v tom hrají veřejnoprávní média už teď, je ale potřeba tyto snahy posílit a zároveň je ukotvit v zákoně, aby nemohly být v budoucnu potlačeny,“ uvedl pro deník Echo24 ministr pro místní rozvoj a vicepremiér Ivan Bartoš (Piráti). V praxi by pak podle něj mohla média…

Čas načtení: 2024-07-12 08:10:00

„Česká televize nám to nikdy neřekne.“ Patnáct hodin, skoro třetina pro Babiše. Nebylo to jen zdržování

Vládní pětikoalice stále víc ukazuje novototalitní prvky v omezování svobody slova, prohlásil expremiér a předseda hnutí ANO Andrej Babiš během čtvrteční sněmovní debaty o sporném růstu poplatku veřejnoprávní televizi a rozhlasu. Kriticky hodnotil také moderátora veřejnoprávní televize Václava Moravce, který „manipuluje a lže“. Do běla jej také rozpálil návrh, že by se Česká televize měla podílet na boji proti dezinformacím.