EUR 24,620 || 
JPY 14,311 || 
USD 21,100 || Toltécký horoskop vás na další dny nabádá, abyste se naučili odpouštět a měli odvahu čelit novým výzvám. Co ještě na další dny vzkazuje podle astrologa Roberta Policara?
Čas načtení: 2025-07-18 06:00:00
Toltécký horoskop den po dni: Naučte se odpouštět a mějte odvahu udělat změnu
Toltécký horoskop vás na další dny nabádá, abyste se naučili odpouštět a měli odvahu čelit novým výzvám. Co ještě na další dny vzkazuje podle astrologa Roberta Policara?
\nČas načtení: 2020-08-06 19:42:00
Čtenářský deník - Lev Nikolajevič Tolstoj: Vzkříšení
Několik slov o autorovi Viz Čtenářský deník - L. N. Tolstoj: Vojna a mír. Vydání Dobrovský s.r.o., 2014 – edice Omega. Výchozím textem pro ně je bryskně vzniklý český text z roku 1900 vydaný v Ottově vydavatelství (dílo autorem dokončeno v roce 1899). Překlad Pavel Papáček, upravila Alena Bryndová. Kompozice Jedná se o román o zhruba pěti stech stranách rozdělený do tří částí, z nichž každá má zvlášť (římským způsobem) číslované kapitoly – první jich čítá padesát osm, druhá čtyřicet dva, třetí třicet tři. Každá z částí se odehrává v trochu jiném prostředí – zatímco první uvádí do děje a místně se vztahu zejména k Moskvě, v druhé se hlavní hrdina ocitá v Petrohradu a navštěvuje své statky na venkově, ve třetí pak sledujeme jeho cestu na Sibiř. Děj Kníže Něchljudov po smrti matky žije v jejím moskevském bytě. Stýká se se zámožnou rodinou Korčaginových, v plánu je jeho sňatek s jejich dcerou Missi. Do této životní cesty, která by se v jeho postavení dala dost dobře očekávat, ale vstoupí okolnost, která ji zcela promění. Kníže je vyzván, aby se stal porotcem u soudu. Souzená je dívka, kterou znal v mládí a k jejímuž mravnímu pádu, jak cítí, přispěl – Kaťuša Maslovová. Něchljudov poznal sličnou Kaťuši u svých tet, kde vyrůstala. Jako voják se u nich zastavil a dospívající dívku svedl a poté se o ni nezajímal. Ona otěhotněla, tety ji vyhodily, porodila pak mrtvé dítě ve své rodné vesnici. Po několika špatných zkušeností se službou v bohatých domácnostech, kde ji páni domu chtěli využívat k sexu, se stala prostitutkou v jednom nočním podniku. Nyní byla obviněna z okradení a otrávení zákazníka. Čin však nespáchala. Kníže je součástí poroty, která navrhuje soudu trest. Celou událostí je natolik překvapen, že se dobře nesoustředí na formulaci výnosu poroty a kvůli administrativní chybě k dojde k odsouzení děvčete k nucené práci na Sibiři. Něchljudov přijímá mravní zodpovědnost za situaci dívky, všemi prostředky se snaží zrušit nespravedlivé soudní rozhodnutí – nejprve prostřednictvím odvolání k soudnímu senátu v Petrohradě, pak prosbou o milost k samotnému carovi. I v případě, že by omilostněna nebyla, je rozhodnut ji následovat na Sibiř a oženit se s ní s tím, že by alespoň ulehčoval její úděl. Setkání s Kaťuší znamená pro Něchljudova určité morální probuzení či návrat jeho ideálů z mladých let. Ty nyní uskutečňuje. Na zděděných statcích popouští půdu sedlákům (ponechává si jen malou část původního důchodu z panství) a Kaťuši, jíž soudní senát nezrušil trest, následuje na Sibiř. Po cestě se jí snaží být co nejvíce nápomocen. Téměř až v cíli přichází zpráva o zmírnění jejího trestu od cara – nucené práce jsou pozměněny na vyhnanství v nedaleké části Sibiře. Kníže je nadále hotov se s děvčetem oženit. Kaťuša jej však opakovaně odmítá a volí si přijmout nabídku k sňatku od politického vězně Simonsona. Její motivací je zřejmě snaha neničit na Sibiři knížeti život. Něchjudov v závěru knihy dospívá k životním zásadám, které míní dále brát jako svůj morální kompas. Jsou to pokyny z Matoušova evangelia, konkrétně z kázání na hoře. Kníže věří, že kdyby se podle nich řídili všichni lidé, země by se prakticky mohla stát rájem. Jsou to (ve zkratce) následující zásady: 1) Člověk se nemá hněvat na svého bratra. A pokud už je s někým v nepřátelství, má se s ním smířit dříve, než se bude znovu modlit. 2) Člověk má být věrný a nezradit (nejen cizoložstvím, ale má se varovat i pohledu na krásnou ženu). 3) Člověk se nemá při ničem zapřísahat. 4) Člověk má odpouštět urážky (nastavovat druhou tvář) a nikomu neodřeknout, co by od něho chtěl. 5)Člověk nemá nenávidět nepřátele, ale milovat je, pomáhat jim a sloužit jim. Postavy Kníže Dmitrij Ivanovič Něchljudov – aristokrat, který inklinuje k liberálním a až nevídaným názorům; už od dob studií věří v to, že půdu by neměl nikdo vlastnit, ale měla by být užívána pro dobro všech; posléze v rámci vojny zapomíná na čistotu svých úmyslů, žije běžným světským životem, v rámci děje románu dospívá k definitivnímu křesťansky, avšak necírkevně ukotvenému světonázoru. Rodina knížete – tety, sestra, švagr. Známí knížete - příslušníci aristokratických rodin, bývalí kamarádi z vojska. Jekatěrina Maslovová – Kaťuša – dívka narozená z nemanželského vztahu matky volných mravů, vychovávaná tetami knížete Něchljudova, sama se stávající prostitutkou a posléze trestankyní. Vesničané, správci knížecího majetku, příslušníci moci soudní, zaměstnanci vězení, vězni, revolucionáři – političtí vězni atd. Místo: Rusko Čas: konec 19. století Citáty Spoiler alert. Myšlenkové vyústění románu: A Něchljudovovi se stalo to, co se často stává lidem žijícím duševním životem. Stalo se to, že myšlenka, která mu zpočátku připadala zvláštní, paradoxní, ba jako žert, častěji a častěji nalézající v životě potvrzení, náhle se mu ukázala nejsprostší nepochybnou pravdou. Tak mu teď byla jasná myšlenka o tom, že jediný nepochybný prostředek spasit se před hrozným zlem, jímž lidé strádají, spočívá pouze v tom, aby se lidé uznávali vždy před Bohem vinní a proto neschopní jak trestat, tak i napravovat jiné lidi. Teď mu bylo jasné, že všechno to strašné zlo, jehož byl svědkem ve vězeních a žalářích a klidná sebedůvěra těch, kdo toto zlo prováděli, pocházelo pouze z toho, že lidé chtěli dělat nemožnou věc: sami zlí napravovat zlo. Hříšníci chtěli napravovat hříšníky a mysleli, že toho dosáhnou mechanickým způsobem. Ale ze všeho vzešlo pouze to, že lidé po tom toužící a ziskuchtiví přijali za své povolání i toto domnělé trestání a napravování lidí sami se zkazili v největší míře a bez přestání kazí i ty, které mučí. Bylo mu teď jasné, odkud je všechna ta hrůza, již viděl, a co se má dělat, aby byla odstraněná. Odpověď, kterou nemohl najít, byla tatáž, kterou dal Kristus Petrovi: aby bylo odpouštěno vždycky všem, bezpočtukrát odpouštěno, protože nejsou takoví lidé, kteří by sami byli nevinní, aby tedy mohli trestat nebo napravovat. (s.503-504) Vlastní názor Hlavním vyzněním knihy z mého pohledu je oslava opravdové osobní víry v Boha a také božího záměru se zemí a lidmi (v opozici k nesmyslnému a Kristově učení neodpovídajícímu chování církve). Autorovo pojetí mi připadá smysluplné i srozumitelným a názorným způsobem podané. Tolstoj silně kritizuje poměry svého současného Ruska – nemorální, avšak všeobecně přijímané konvenční chování lidí na různých postech (zejména v prostředí soudů a vězení), včetně způsobu fungování církve. Ukazuje jiný pohled na lidskost a razí hlavní myšlenku – kdo jsme, abychom soudili? Kterak jedny lidské bytosti si mohou osobovat právo soudit jiné? Východiskem pro život je pak Tolstému pozice odpouštení – ne sedmkrát, ale sedmdesát sedmkrát dle Ježíšova naučení máme odpustit svému bratrovi... Velmi inspirativní čtení, které doporučuji každému zralejšímu čtenáři. Sama jsem si na ně počkala až doteď. A jsem ráda, že jsem se o tuhle knihu nepokoušela v sedmnácti, kdy bych ji asi nedokázala docenit. Ve čtyřiatřiceti jsou mi závěry knížete Něchljudova blízké a dívám se na ně s obdivem a touhou nacházet pro jejich uplatňování místo ve vlastním životě. Kam dál? Čtenářský deník: L. N. Tolstoj - Anna Karenina Čtenářský deník: L. N. Tolstoj - Sevastopolské povídky
Čas načtení: 2023-01-31 07:43:10
Rozhovor se spisovatelkou Janou Štrausovou
Knihy Jany Štrausové o dětech nové doby jsou prostě fascinující. Ocení je rodiče opravdu odlišných dětí, zvýšeně citlivých až přecitlivělých, odlišných ve svém vnímání či chování. Rodiče v těchto knihách najdou laskavá slova, vysvětlení vnímání jejich dětí. Navíc vás Jana Štrausová zavede až k zážitkům s dětmi velice tajuplnými, mystickými. Mezi nebem a zemí. A tak se i já zeptám: nepatříte mezi ty, kterým děti vyprávěly naprosto samozřejmě o tom, čím kdysi byly, kým a kde žily? Pokud vás něco tak tajemného potkalo, je to kniha také pro vás! Autorka je terapeutkou a pedagožkou, přičemž obě profese spojila a doslova ve svých knihách předala to, co si v hlavičkách tyto děti nosí. A je to fascinující čtení… Děti nového věku vyšly v roce 2020, následuje druhá kniha Poselství dětí nového věku. Co Vás nejvíce překvapilo na následných dopisech, kterými Vám lidé dávali vědět, „Ano, tohle jsem prožil taky!?! To ve Vás muselo vyvolat ohromné emoce? Pro mne je to tolik let již tak přirozený projev u dětí, že mne to už nepřekvapuje. Každopádně odezva byla skutečně až překvapující. Měla jsem velikou radost, že se tyto projevy u dětí dějí i mnoha ostatním lidem, v mnoha rodinách a v různých situacích. Jen, ne každý si troufnul o tom promluvit, aby jejich dítě nebylo vnějším světem označeno za „divné“. Kniha vlastně zbořila toto zažité „tabu“, což bylo dáno také hlavně minulým režimem. Dříve bylo zřejmé, o čem je možno mluvit a o čem je lépe raději mlčet. Dnes jsou lidé v tomto aspektu mnohem sdílnější. To mne velmi těší. Četba ze mne vydloubla pocit, který jsem mívala jako dítě, jako tušení něčeho, co mi ale nebylo příjemné a šlo velmi do existenciální hloubky. Snad tímto potvrzuji, že děti skutečně mohou být napojené na pocity z minulosti. Napadlo mne, jestli některé psychické obtíže v dětském věku (deprese, úzkosti) bez jiné příčiny v tomto životě nemohou mít kořen v nějaké nejasně cítěné události z minulých životů? Ano. Samozřejmě to se může stát. A také se to děje. Uvedu příklad. Můžeme mít zdánlivě neopodstatněný strach ze tmy. Může nám kdokoliv, cokoliv vysvětlovat a nám to nepomáhá. Duše si pamatuje traumatický zážitek, který se odehrál právě ve tmě. Různé psychické obtíže mohou pramenit ze zážitků z minulosti. Zjistit skutečnou kořenovou příčinu nebývá ale jednoduché. Totéž se týká různých fobií. Strach z výšky, strach z vody, z uzavřených prostor atd. To vše má svou příčinu obvykle někde v minulosti, kdy jsme například zemřeli pádem z výšky, utopili jsme se, či jsme byli zazděni zaživa, což nebylo v minulosti nic neobvyklého. I s těmito problémy se někdy setkávám s klienty v poradně. Nikdy nevím, co se nám otevře za téma a z jakého časoprostoru se vynoří. Vždy ale vyplave na světlo pouze to, co je duše již připravena zpracovat. To je v režii vesmíru. Co je pak principem takové terapie odstranění těch fóbií? Mohu to zmírnit i sama navozováním pocitu, že v tomto životě jsem v bezpečí? Principem terapie je zvědomění příčiny, kdy dochází obvykle k pochopení proč se mi to děje. Každému to jde z úrovně vědomí, ve které se nachází. Jak chápe vesmírné zákonitosti, jak je ochoten se měnit, přijímat situace, odpouštět sobě i druhým, pouštět emoce, atd. Každému může vyhovovat jiný druh terapie. Pokud někomu pomůže sebe ujištění, že v tomto životě je již v bezpečí, tak to je to nejlepší, co se může stát. Je důležité k tomu ještě dodat, že příčina může být i obrácená, tedy že chorobné strachy se mohou objevovat i z toho důvodu, že my jsme zapříčinili něčí smrt svým chováním či rozhodnutím. Duše ví, co si nese z minulosti za zážitek a vše, co jsme kdy nechali pocítit druhým, si dříve či později sami odžijeme. Záleží na tom, zda je člověk opravdu rozhodnutý jít do hloubky sebe samého a do pravdy o sobě. Pak má jakákoliv terapie vždy smysl. Překvapilo mne, jak děti reagují na minulé životy, i svou smrt, v podstatě pozitivně nebo věcně. Čím to je? Ano, je to tak. Děti vypráví o minulých životech, včetně zážitků smrti opravdu naprosto věcně a s klidem, bez jakýchkoliv projevů emocí. V hloubce své duše vědí, že smrt je stejně přirozená součást života jako život sám. Je to jako by vyprávěly nějaký zhlédnutý film, ve kterém hrály svou roli a tento film skončil. Děti nemají ještě žádné předsudky, proto v jejich vyprávění není žádné hodnocení, žádné závěry, žádné analýzy rozumu. Jejich sdělení jsou čistá, spontánní a naprosto přirozená. S jakým nejzajímavějším příběhem jste se setkala, nebo který Vás opravdu hodně dojal? Nejvíce mne dojalo vyprávění pětileté holčičky, která si pamatovala detaily ze života v koncentračním táboře. Vyprávěla mamince, jak šla s ostatními spoluvězni do plynu. Detailně popsala okamžik smrti své i lidí okolo sebe. Tento příběh je v mojí druhé knize a tento mne velmi dojal až k pláči. Ano, ten si z knihy pamatuju. Jak mají maminky reagovat, když malé dítě začne něco takového povídat? Naprosto přirozeně. V klidu dítě vyslechnout. Bez komentářů a pochybností, že si dítě vymýšlí. Dítě to potřebuje jen sdílet, nic více nechce. Jeho duše si může ještě něco zpracovávat na podvědomé úrovni a mluvení a sdílení jí pomáhá tím projít. Obvykle to časem samo odezní. Přístup dospělých k dítěti v těchto situacích je zcela zásadní. Pokud dítě nemá nikoho, kdo ho s důvěrou vyslechne, může se uzavřít do sebe a začít trpět psychickými problémy. Nahromaděné nepochopení a nevyjádřené emoce způsobují nemoce a dítě se cítí na to všechno, co se odehrává v jeho nitru a čemu často samo nerozumí, samo. Proto je přijetí toho, co nám dospělým může připadat jako neuvěřitelné, velice důležité. Děkuji za krásný rozhovor a trošku jiný náhled do dětské duše. Kdy se mnohdy i díky dětem otvírá i duše naše, duše rodičů. Renata Petříčková Foto: Jana Štrausová, Eminent
Čas načtení: 2008-11-29 16:39:00
Odpouštění je problematika, kterou se občas zabývá každý z nás. Nikdo se asi v životě nevyhne tomu, že ho někdo zklame. Každý občas stojíme před dilematem, zda odpustit či nikoliv. Nyní se na celou situaci podíváme z psychologického hlediska, které nám radí odpouštět v rámci zachování psychického zd ...
Čas načtení: 2021-05-07 13:48:34
Iva Janžurová oslaví 19. května významné životní jubileum. Česká televize připravila u příležitosti jejích osmdesátých narozenin ve spolupráci s Národním divadlem premiéru záznamu divácky inscenace hry Petera Morgana Audience u královny. Představení s herečkou v roli panovnice Alžběty II. diváci ČT art uvidí v pondělí 17. května od 20.15 hodin. „Text Petera Morgana je natolik dobrý a silný, že stačilo pochopit styl předlohy. Nakonec jsem ale musela předložit svoji vlastní verzi anglické královny a spolu s Alicí Nellis to bylo zábavné,“ komentuje vcítění se do role britské panovnice její představitelka Iva Janžurová a dodává: „Inscenace je svou strukturou hodně hravá, zejména přeskakováním věku, což mi bylo blízké z mnoha převlekových komedií, které jsem v životě dělala. Trojrole a převlekové postavy miluju. Přišlo mi, jako by mi Alžbětu napsali přímo na tělo.“ Podkladem pro hru jsou skutečné audience, které už šedesát let každé úterý odpoledne udílí Alžběta II. svým premiérům. Ti ji na nich seznamují s politickou situací v zemi. Královna premiérům může radit nebo je varovat, ale ve finále musí s každým jejich krokem souhlasit. Obsah reálných audiencí Peter Morgan domýšlí na základě zásadních politických a společenských konfliktů. V rolích britských premiérů a premiérky se představí Taťjana Medvecká, František Němec, Igor Bareš, Igor Orozovič, Vladislav Beneš, Martin Pechlát či David Matásek. Královského komorníka hraje Jan Hartl. „Audience u královny je představení, jež v sobě nese tajný recept, po kterém v dnešní době marně prahne většina politiků – jak zastávat ty nejvyšší posty, a přitom se nezhroutit nebo se nezměnit v diktátora či loutku,“ říká režisérka Alice Nellis a doplňuje: „Každá z postav, s královnou v čele, řeší stejnou otázku – lze být mocným, a přitom zůstat člověkem? Je to otázka nadčasová, ale jsou doby, kdy je nejen aktuální, ale přímo kruciální. A taková doba je nyní.“ Česká televize připomene role Ivy Janžurové i dalšími tituly v průběhu celého následujícího týdne. Hned v pondělí 10. května se představí spolu s Michalem Malátným a Tatianou Dykovou v komedii Chyťte doktora. V úterý 11. května spolu se Zdeňkem Řehořem připomene v povídce Lázně z cyklu Bakaláři, že odpouštět je lidské. Reálný životní příběh Ivy Janžurové uvidí diváci ve středu 12. května v cyklu Neobyčejné životy. Ve čtvrtek 13. května zazáří s hereckými kolegy Milošem Kopeckým a Vladimírem Menšíkem v komedii Bohoušův syn a o víkendu se herečka divákům představí v klasickém snímku Páni kluci, v pohádce O princezně na klíček a v komedii Pane, vy jste vdova!. {loadmodule mod_tags_similar,Související}
Čas načtení: 2020-03-22 12:37:31
Knižně vydané úvahy Miloně Čepelky se obírají i Josefem Knapem či Egonem Hostovským
Ve vší úctě ke všem hercům Divadla Járy Cimrmana, jsou mezi nimi dnes (a po smrti Ladislava Smoljaka, Pavla Vondrušky či Jaroslava Weigela) již jen tři naprosto od scény neodmyslitelní: Petr Brukner, Zdeněk Svěrák a Miloň Čepelka. A posledně jmenovaný právě vydal své pozoruhodné úvahy. Miloň Čepelka (*1936) je synem účetního a na vysoké škole byl spolužákem Zdeňka Svěráka (*také 1936). Poté tři roky učil (1958-1961) a nato pracoval do roku 1969 v Československém rozhlase. Roku 1967 spoluzaložil Divadlo Járy Cimrmana. Kromě herectví, moderování a dokonce zpívání šansonů je literárně činný a vedle dvaceti knih (už roku 1964 mu vyšla první básnická sbírka Když se dnes nevrátím) napsal nebo spolunapsal vícero her, na dvacet scénářů a mnoho písňových textů, mimo jiné pro dechovky. Trochu překvapivě byl i pravidelným přispěvatelem sobotního naučného rozhlasového pořadu Meteor. V letech 1964–1965 byl členem redakční rady časopisu Tvář. Několik televizních scénářů vytvořil i ve spolupráci se Zdeňkem Svěrákem, například Muž, který se spustil, což je komediální příběh s písněmi Zdeňka Petra, ve kterém se hlavní hrdina (představovaný Janem Hrušínským) spouští hned ve dvou významech, z nichž ten nepřenesený má odvážné slaňování z Nuselského mostu do lodžie starého činžovního domu své milé (Jelena Juklová), a to po vzoru imaginárního filmu Říkali mu Pavouk. Dodejme, že toto dílo týmu Svěrák-Čepelka, jehož námět se bohužel brzy stal lehce kontroverzním, nebývá vůbec reprízováno navzdory tomu, že tu hrají například i Nataša Gollová, Václav Trégl, Jan Libíček, Vladimír Hrabánek a František Filipovský. Skok sem, skok tam je čtivou sondou do jednoho osobního světa a vyprávění představuje ucelenějším pohledem na svět, než naznačuje podtitul, přičemž léta šedesátá jsou v tomhle vesmíru obdobím klíčovým a my cítíme, nakolik tam autor vědomě či bezděky zůstává šťastně zakořeněn. A moc šťastný byl i nápad vyprávět o sobě v třetí osobě – a nepominout ani potkávání a setkávání s různými osobnostmi, ať už s nimi jako takovými, anebo prostřednictvím jejich prací. Vynořuje se tak před námi například spisovatel-ruralista Josef Knap (1900–1973) a figuruje zde rovněž Olga Hostovská, dcera známého spisovatele Egona Hostovského (1908–1973). „K Hostovskému ho to táhlo od dětství asi podvědomě,“ píše Čepelka sám o sobě, „kvůli jeho zranitelnosti a kvůli prožitku křivdy, vnitřně snad přiznané, které se na svých blízkých dopustil v mládí. V mládí, ano, vždyť od své rodiny odešel, když mu bylo jedenatřicet. Třebaže kvůli zřejmému ohrožení života. Úspěšný Žid by zcela jistě skončil v koncentráku v plynové komoře, ostatně jako všichni jeho sourozenci a příbuzní. Ale odejít od prvorozené jediné dcerky teprve tříleté a rozvést se s manželkou, byť proto, aby ji ochránil, a odejít hlavně se slibem, ať už vysloveným, nebo jen tiše předpokládaným, že bude-li jim osud příznivý, až válka a nebezpečí pominou, vrátí se k nim oběma, a pak přijet ze zámoří s jinou manželkou a jinou dcerou, to muselo vyrýt velký šrám do jeho sebejistoty. A co teprve do ublížených, tak dlouho se živících oprávněnými nadějemi. Aniž ho máme právo soudit. Nejde o soud, nýbrž pochopení... Ničeho nelitujme, ale vždycky bychom měli jak žádat o odpuštění, tak i sami odpouštět svým soudcům, i když jsou samozvaní a my jim talár nepřidělili.“ Skrz pohled na vlastní život Miloň Čepelka předvádí souběžně čas přítomný a odlesk čehosi, co již mizí, anebo zcela zmizelo. Málokterá z nových knih stojí za přečtení více. Miloň Čepelka: Skok sem, skok tam. Příběhy, glosy, poznámky, polemiky, úvahy z let 2017–2019. Odpovědný redaktor a autor doslovu Josef Pepson Snětivý. Nakladatelství Čas. Řitka 1919. 160 stran. {loadmodule mod_tags_similar,Související}
Čas načtení: 2024-02-18 13:20:00
Odpuštění po 25 letech. Jágr se setkal s novinářem, který jej připravil o triumf
Učme se odpouštět. Lepší pozdě než nikdy. Těmito slovy uvedl Jaromír Jágr svůj další post z cesty do Pittsburghu, za kterým stojí zajímavý příběh.
Čas načtení: 2024-02-20 16:55:08
Pracujícím důchodcům by se mohly snížit odvody, řekl Jurečka
Lidem, kteří i v důchodu dál pracují, by se místo mírného trvalého zvyšování penze měly nově začít odpouštět sociální odvody. Opatření se doplní do důchodové reformy. Koalice má na něm shodu. Novinářům to v úterý řekl ministr práce Marian Jurečka (KDU-ČSL).
Čas načtení: 2024-02-20 16:43:00
Pracujícím důchodcům by se podle Jurečky mohly odpustit odvody
Praha - Lidem, kteří i v důchodu dál pracují, by se místo mírného trvalého zvyšování penze měly nově začít odpouštět sociální odvody. Opatření se doplní do důchodové reformy. Koalice má na něm shodu....
Čas načtení: 2024-02-20 16:43:00
Pracujícím důchodcům by se podle Jurečky mohly odpustit odvody
Praha - Lidem, kteří i v důchodu dál pracují, by se místo mírného trvalého zvyšování penze měly nově začít odpouštět sociální odvody. Opatření se doplní do důchodové reformy. Koalice má na něm shodu....
Čas načtení: 2024-03-27 09:48:37
Důkaz, že karma existuje: Tato znamení budou za své dobré skutky odměněna!
Je důležité říci, že tato znamení budou skutečně šťastná. Že se pro někoho všechno mění. BERAN Karma existuje. Jste znamením, o kterém všichni říkají, že je nejlepší. Znamení, které má úžasnou duši, které ví, jak odpouštět. A že dává druhou, třetí, pátou šanci, což je velmi důležité říct… Jste znamením, které všem kolem vás vždy pomáhalo a nyní […]
Čas načtení: 2024-04-16 11:27:38
Šíleně kopnutá penalta. Třikrát mě požádal o odpuštění, nechápal zaskočený trenér
Takhle zbabranou penaltu jen tak neuvidíte. Chorvatský útočník Osasuny Ante Budimir selhal v sedmé minutě nastavení, kdy mohl z pokutového kopu proti Valencii v zápase španělské ligy vyrovnat. Po zakolísání však poslal míč jen slabým obloučkem směrem k brankáři Giorgimu Mamardašvilimu. „Třikrát mě požádal o odpuštění, ale já mu nemám co odpouštět,“ zastal se nešťastného střelce Jagoba Arrasate, trenér Osasuny, která nakonec prohrála 0:1.
Čas načtení: 2024-04-25 13:00:01
Herečka Jiřina Jirásková žádala pro kamarádku smrt. Manžela podváděla a potratila
Láska Jiřiny Jiráskové a Miloše Formana netrvala dlouho, bylo to spíš takové studentské pobláznění. Vydrželi spolu necelých šest měsíců. Něco jiného už to ale bylo s Vlastimilem Brodským, se kterým se herečka potkala na vinohradské scéně. Chybělo málo a vzali se. „Tradovalo se, že s ní byl jen proto, že si myslel, že je příbuznou spisovatele Aloise Jiráska. Jestli je to pravda, nevím. Každopádně se s ní rozešel prakticky u oltáře, když se odkázal na nemocnou babičku a vzal do zaječích,“ usmíval se Pavel Rousek. Faktem je, že v té době už byl Brodský zadaný, s tanečnicí Boženou Křepelkovou měl syna Marka. Nevěru jí odpustit nedokázal Další vážný vztah už ale Jirásková až k slavnostnímu „ano“ dotáhla. S Jiřím Pleskotem to nejprve vypadalo na velkou lásku, která bude trvat věčně. Jenomže herečka byla dost přelétavá a zamilovala se do charismatického Jiřího Valy. Problém byl v tom, že ten byl ve vztahu s Jiřinou Švorcovou a nehodlal na tom nic měnit. „Dokonce ani ve chvíli, kdy mu paní Jirásková řekla, že s ním čeká miminko. Opustil ji a herečka šla na potrat.“ Českého Fantomase ženy zbožňovaly, on dával přednost mužům. Moravce milovali pražští taxikáři Číst více Obě tyto události (nevěra a potrat) však měly devastující účinek na její manželství. Jiří Pleskot jí nehodlal nic odpouštět, takže se nakonec rozvedli. Přes to všechno zůstali v kontaktu a byli přáteli. Jirásková tak byla, pokud šlo o hledání pana dokonalého, opět na začátku. Muž jejího života V šedesátých letech to dala dohromady s režisérem Zděňkem Podskalským. Jejich vztah utužilo natáčení komedie Světáci, kterou on režíroval, a ona tam hrála jednu z hlavních rolí. „Zase ale padla na zadaného chlapa. Navíc jeho manželka Tamara Podskalská pocházela z tehdejšího Sovětského svazu,“ vysvětloval Rousek. Případný rozvod by mohl znamenat její vyhoštění do rodné země, což Podskalský nechtěl dopustit i proto, že spolu měli syna. „Byl láskou mého života. Mohla bych o něm mluvit několik měsíců, a stejně bych mu pořád zůstávala strašně moc dlužná,“ vyznala se Jirásková ve své autobiografii. Pravdou bylo, že manželství režiséra bylo v troskách a on si v podstatě dělal, co chtěl. Nakonec spolu žili, i když, jak se to vezme. „Každý měl vlastní byt a navštěvovali se, částečně spolu byli, ale vlastně nebyli.“ Vydrželo jim to však krásných sedmadvacet let. Služba vlasti za komunistů očima pamětníka: Ožralý velitel a buzerace mezi důstojníky Číst více Leží vedle své lásky Když Podskalský zemřel, herečka nejednou zalitovala, že nikdy neměla vlastní děti. Měla kolem sebe přátele, ale ti rodinu nenahradí. „Ne všichni ji zbožňovali. Když byla v padesátých letech ředitelkou vinohradského divadla, odsoudila Jiřinu Štěpničkovou coby nepřítele tehdejšího režimu. Žádala pro ni trest smrti. I když se za to později mnohokrát omluvila, tento škraloup jí hodně lidí nikdy neodpustilo. Zrada kamarádky zkrátka nebyla nic, nad čím by se mávlo rukou,“ objasnil pro Čtidoma.cz Pavel Rousek. Poslední roky života trávila ve společnosti Aleše Cibulky, byli naladěni na společnou vlnu. Síla jí však ubývala, stejně jako její pověstná energie. „Tvrdila, že chce usnout a neprobudit se. Na začátku roku 2013 se jí touha po pokojném odchodu ze světa vyplnila. Její hrob je na hřbitově v Malenovicích vedle Zdeňka Podskalského. Jen o kousek dál odpočívá Jiří Pleskot.“ Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Slavná herečka Dana Medřická přišla o syna. Láska se šlechticem jí zachránila život, ne na dlouho.
Čas načtení: 2024-04-29 02:55:00
S Ivou Volánkovou o výchově dětí aneb řezat či odpouštět? (2005)[online]
Čas načtení: 2024-05-31 19:09:00
Povodí v Česku odpouští některé nádrže, aby snížily riziko povodní
Povodí v Česku začaly preventivně odpouštět některé nádrže, aby snížily riziko povodní, informovalo ministerstvo zemědělství (MZe). Český hydrometeorologický ústav (ČHMÚ) varoval, že kvůli vydatným dešťům a nasycení půdy mohou hladiny některých řek na západě Čech překročit v sobotu třetí povodňový stupeň. Týká se to především Radbuzy, Mže a jejích přítoků. Před vydatnými lijáky a povodněmi varovali například i meteorologové v Německu.
Čas načtení: 2024-06-11 20:04:00
„Musíme umět odpouštět.“ ODS nevyloučí starostu Řeporyjí Novotného
Starosta pražských Řeporyjí Pavel Novotný, který čelil kritice za výroky o zdraví dcery hudebníka Felixe Slováčka Anny Julie Slováčkové, která bojuje s rakovinou, zůstává členem ODS. Musíme umět odpouštět, řekl novinářům šéf sněmovní frakce ODS Marek Benda po jednání výkonné rady. Návrh na vyloučení Novotného širšímu vedení nakonec nepodal. Počátkem června se předsednictvo strany usneslo, že Novotného výroky jsou lidsky nepřijatelné a neslučitelné členstvím v ODS.
Čas načtení: 2024-06-11 20:43:56
Starosta Novotný zůstává dále členem ODS. Jeho „nesmrtelnost“ okomentoval politolog
Komentář: Maká a strana se úspěšného starosty zbavovat nebude, přibližně tak nastínil pro ŽivotvČesku.cz uznávaný politolog Josef Mlejnek z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy skutečnost, že Pavel Novotný, který čelil kritice za výroky o zdraví dcery hudebníka Felixe Slováčka Anny Julie Slováčkové bojující s rakovinou, zůstává nadále členem ODS. Musíme umět odpouštět, řekl novinářům šéf sněmovní frakce ODS Marek Benda po dnešním jednání výkonné rady. Návrh na vyloučení Novotného širšímu vedení dnes nakonec nepodal. Počátkem června se předsednictvo strany usneslo, že Novotného výroky jsou lidsky nepřijatelné a neslučitelné s členstvím v ODS.
Čas načtení: 2024-06-11 20:03:27
„Musíme umět odpouštět.“ Novotný zůstává v ODS
Excentrický starosta pražských Řeporyjí Pavel Novotný svůj dosud nejzávažnější karambol ustál a zůstává dál občanským demokratem. Musíme umět odpouštět, řekl šéf sněmovní frakce ODS Marek Benda po úterním jednání výkonné rady. Návrh na vyloučení Novotného nakonec ani nepodal.
Čas načtení: 2024-06-11 20:52:00
Pavel Novotný zůstává členem ODS. O jeho vyloučení se nakonec nehlasovalo
Starosta pražských Řeporyjí Pavel Novotný, který čelil kritice za výroky o zdraví dcery hudebníka Felixe Slováčka Anny Julie Slováčkové bojující s rakovinou, zůstává členem ODS. Musíme umět odpouštět, řekl novinářům šéf sněmovní frakce ODS Marek Benda po dnešním jednání výkonné rady. Návrh na vyloučení Novotného širšímu vedení dnes nakonec nepodal. Počátkem června se předsednictvo strany usneslo, že Novotného výroky jsou lidsky nepřijatelné a neslučitelné s členstvím v ODS.
Čas načtení: 2024-06-11 21:30:00
„Omluva a 100 hodin práce na onkologii.“ Novotný zůstává v ODS
Starosta pražských Řeporyjí Pavel Novotný zůstává členem ODS, rozhodla dnes na zasedání výkonná rada ODS. Předseda sněmovní frakce ODS Marek Benda zdůraznil, že je třeba umět odpouštět, a ocenil Novotného omluvu a závazek odpracovat 100 hodin na onkologickém pracovišti.
Čas načtení: 2024-06-11 21:41:42
Novotný zůstane členem ODS. Vedení mu „odpustilo“
Starosta pražských Řeporyjí Pavel Novotný, který čelil kritice za výroky o zdraví dcery hudebníka Felixe Slováčka Anny Julie Slováčkové bojující s rakovinou, zůstává členem ODS. Musíme umět odpouštět, řekl novinářům šéf sněmovní frakce ODS Marek Benda po jednání výkonné rady. Návrh na vyloučení Novotného širšímu vedení v úterý nakonec nepodal. Počátkem června se předsednictvo strany usneslo, že Novotného výroky jsou lidsky nepřijatelné a neslučitelné s členstvím v ODS.