Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2024-12-13 07:53:00

HUAWEI MatePad 11.5 umožňuje snadnou produktivitu bez papírování

Dubaj (Spojené arabské emiráty) 13. prosince 2024 (PROTEXT/PRNewswire) - Na prezentaci produktů HUAWEI, která se konala v sále Diamond Ballroom hotelu Atlantis The Royal v Dubaji byla představena nová generace tabletu HUAWEI MatePad 11.5.Stylové a zářivé barvy, které jsou k dispozici v úžasné modré Isle Blue a elegantní šedé Space Gray, vyzařují moderní sofistikovanost, což z tabletu HUAWEI MatePad 11.5 činí skutečného trendsettera v každé situaci.HUAWEI MatePad 11.5 je vybaven displejem PaperMatte[1], který je šetrný k očím, funkcemi zvyšujícími produktivitu, včetně vylepšené aplikace HUAWEI Notes. Tento praktický všestranný tablet, navržený pro studenty a nenáročnou kancelářskou práci, umožňuje uživatelům přejít na bezpapírový způsob práce a zároveň zvýšit efektivitu v každodenních situacích – ať už ve škole, doma nebo na cestách.Ponořte se do ohromujícího vizuálního zážitku s dokonalým dotykovým displejem HUAWEI MatePad 11.5 PaperMatteHUAWEI MatePad 11.5 nabízí 11,5palcový HUAWEI FullView displej s rozlišením 2200 x 1440 a vysokou obnovovací frekvencí 120 Hz[2]. Tento tablet promění bezpapírové úkoly, učení a čtení v plynulý a živý zážitek.Využitím nanoskalové technologie leptání proti odleskům displej PaperMatte minimalizuje odrazy, čímž zajišťuje jemnější a komfortnější vizuální kvalitu i při dlouhodobém používání. Za účinnou minimalizaci odrazů okolního světla při zachování konzistentního kontrastu a struktury podobné papíru získal Displej PaperMatte certifikáty TÜV Rheinland Reflection-Free Certificate, TÜV Rheinland Paper Like Display Certificate a SGS Low Visual Fatigue Certificate. Snížením únavy zraku a účinnou ochranou očí zaručuje komfort a pohodu, ať už čtete, nebo se učíte.Režim Colour eBook[3] využívá vlastní algoritmus mapování barev společnosti Huawei, který vyvažuje jas, odstín a teplotu barev displeje PaperMatte. Je ideální k tomu, abyste se ponořili do oblíbených grafických románů a časopisů, věrně reprodukuje pestré barvy a bohaté textury fyzických knih a podobně jako u četby z papíru přináší pocit živého obrazu.PaperMatte Display je kompatibilní s balíčkem HUAWEI M-Pencil Package (3. generace)[4]. Umožňuje, aby hrot tužky plynule klouzal po povrchu, a nabízí dokonalou rovnováhu mezi mírným tlumením a jemnými vibracemi. To je ještě umocněno příjemným šustěním, jež vzniká třením mezi tužkou a displejem – napodobuje tak autentický zážitek z psaní tužkou po papíru.Proměňte své poznámky díky synchronizaci zvuku v reálném čase v aplikaci HUAWEI NotesNová funkce Multi-note umožňuje otevření několik poznámek současně, což zajišťuje plynulé a bezproblémové přepínání mezi nimi. Své studium můžete dále zefektivnit pomocí funkce rozdělení obrazovky jedním dotykem (One-touch split-screen), která vám umožní zobrazit poznámky vedle sebe pro jejich snadné porovnání.Funkce přehrávání poznámek (Note replay) nabízí zcela nové efektivní řešení pro psaní poznámek, využívající pokročilou technologii zpracování zvuku, která při ručním psaní poznámek umožňuje synchronizaci v reálném čase. Kliknutím na ručně psanou poznámku dojde k okamžité synchronizaci zvuku, což zajišťuje plynulý a rychlý přístup k příslušnému obsahu.Sdílení poznámek s kolegy a přáteli je nyní mnohem snazší díky funkci bezproblémového sdílení (Seamless sharing). Pomocí exkluzivního formátu hinote mohou příjemci snadno upravovat sdílené poznámky ze schůzek a nápady na projekty, což zajistí jejich aktuálnost a užitečnost. Zjednodušte své bezpapírové pracovní postupy díky bezproblémovému sdílení poznámek, které podporuje spolupráci a zvyšuje efektivitu.S tabletem HUAWEI MatePad 11.5 si vychutnejte výkon stolního počítačeHUAWEI MatePad 11.5 nabízí zážitek podobný práci na stolním počítači. Nabízí přístup k nativním desktopovým aplikacím, jako je tabulkový procesor WPS Office[5] na úrovni PC, čímž překonává omezení mobilních aplikací. Funkce plovoucích oken (Floating Multi-Window)[6] podporuje multitasking a intuitivní správu oken podobně jako na PC, zatímco funkce spolupráce vícero obrazovek (Multi-Screen Collaboration) umožňuje uživatelům používat tablet jako druhou obrazovku nebo přenášet soubory mezi tabletem a telefonem.Doplňte své pracovní nastavení klávesnicí HUAWEI Smart Keyboard[7], která je k dispozici ve dvou režimech umožňujících snadné psaní, ať už se nacházíte v jakémkoli prostředí.Režim Laptop Form, navržený pro použití v kanceláři, poskytuje pracovníkům pohodlné nastavení pro efektivní vytváření návrhů v komfortním úhlu.V režimu Split obsahuje dvoudílná konstrukce odnímatelnou klávesnici a pevný držák panelu, který bezpečně udrží HUAWEI MatePad 11.5 na svém místě. Zadní stojan nabízí silnou konstrukční oporu, a umožňuje tak uživatelům pohodlně psát v různých polohách, včetně možnosti položení klávesnice na klín.HUAWEI MatePad 11.5 bude již brzy k dispozici na oficiálních online platformách společnosti Huawei a v kamenných prodejnách. Cena bude začínat na 299 EUR. Další informace o produktu získáte u místního prodejce.[1] HUAWEI MatePad 11.5 PaperMatte Edition je jediný model, který podporuje displej PaperMatte.[2] HUAWEI MatePad 11.5 podporuje maximální obnovovací frekvenci obrazovky až 120 Hz. Obnovovací frekvence obrazovky se může lišit v závislosti na konkrétní aplikaci nebo hře.[3] Všechny modely HUAWEI MatePad 11.5 podporují režim barevné elektronické knihy (Colour eBook), ale HUAWEI MatePad 11.5 PaperMatte Edition nabízí vylepšený vizuální zážitek.[4] Balíček HUAWEI M-Pencil (3. generace) není součástí tabletu HUAWEI MatePad 11.5 a prodává se samostatně. Chcete-li na tabletu HUAWEI MatePad 11.5 použít HUAWEI M-Pencil (3. generace), je třeba spárovat HUAWEI M-Pencil (3. generace) a HUAWEI MatePad 11.5 s nabíječkou HUAWEI M-Pencil Charger. Další podrobnosti o HUAWEI M-Pencil (3. generace) získáte u místního prodejce.[5] Tato funkce je dostupná pouze v některých zemích a regionech. V důsledku změn v partnerstvích, autorizacích, obchodních podmínkách a technických aspektech se podporované funkce mohou změnit bez předchozího upozornění.[6] Tato funkce je kompatibilní pouze s některými aplikacemi. Seznam podporovaných aplikací bude pravidelně aktualizován. Popis funkce je pouze orientační. Rozhraní a celkový zážitek z této funkce se mohou lišit v závislosti na konkrétním produktu.[7] Klávesnice HUAWEI Smart Keyboard není součástí tabletu HUAWEI MatePad 11.5 a prodává se samostatně. Další podrobnosti o klávesnici HUAWEI Smart Keyboard získáte u místního prodejce.Foto - https://mma.prnewswire.com/media/2576275/HUAWEI_MatePad_11_5.jpg Foto - https://mma.prnewswire.com/media/2576276/HUAWEI_MatePad_11_5_1.jpg Foto - https://mma.prnewswire.com/media/2576277/HUAWEI_MatePad_11_5_2.jpg Foto - https://mma.prnewswire.com/media/2576278/HUAWEI_MatePad_11_5_3.jpg KONTAKT: Dongwei Fu, fudongwei3@h-partners.com 

Čas načtení: 2025-04-03 09:00:37

T-Mobile láká na tarif s Netflixem! Spočítali jsme, že samostatně vyjde levněji

T-Mobile mírně protočil svou řadu tarifů Next Nejvyšší je o sto korun dražší a máte k němu Netflix na rok zdarma Nicméně jak jsme vypočítali, pro většinu lidí je výhodnější si Netflix platit samostatně Netflix vloni prošel celkem drastickým zdražením o 70 korun. Nejvíce se to promítlo u nejvyššího tarifu Premium, který už nepořídíte za 319 korun měsíčně, nyní stojí 379 korun. Existují přitom způsoby, jak na předplatném Netflixu ušetřit. Například operátora T-Mobile nabízí možnost získat Netflix zdarma na celý rok při zakoupení jednoho konkrétního tarifu. Spočítali jsme za vás, jestli se to vůbec vyplatí. Přečtěte si celý článek T-Mobile láká na tarif s Netflixem! Spočítali jsme, že samostatně vyjde levněji

Čas načtení: 2025-05-23 08:20:00

SAP představil novinky v AI, které mohou zvýšit produktivitu firem až o 30 procent

Praha 23. května 2025 (PROTEXT) - Společnost SAP na konferenci Sapphire představila nové možnosti využití umělé inteligence v podnikovém prostředí. Klíčovými inovacemi jsou rozšíření asistenta Joule, nasazení AI agentů napříč produktovým portfoliem a integrace s technologiemi firem Perplexity a Palantir. Podle SAP mohou nové nástroje zvýšit produktivitu firem až o 30 procent.„Naší silnou stránkou je propojení podnikových aplikací, dat a umělé inteligence,“ říká generální ředitel SAP Christian Klein. „Rozšiřujeme možnosti asistenta Joule, spolupracujeme s hlavními hráči na poli oblasti umělé inteligence a vylepšujeme platformu SAP Business Data Cloud, abychom zákazníkům pomohli transformovat jejich podnikání v době rostoucí nejistoty na světových trzích.“AI zaměřená na produktivituJednou z novinek, které se dočkal AI asistent SAP Joule, je panel nástrojů využívající technologii společnosti WalkMe. Ten v souladu se striktními pravidly SAP k etickému využívání AI dokáže na základě uživatelského chování v aplikacích předvídat jeho potřeby ještě před tím, než se projeví.Spolupráce se společností Perplexity umožní AI asistentovi zpracovat komplexní úlohy v reálném čase a vytvořit strukturované odpovědi včetně vizualizací, jako jsou grafy nebo tabulky. Uživatelé tak mohou rychle zanalyzovat potenciální dopad nedávných událostí na jejich podnikání a pracovat s predikcemi založenými na kombinaci aktuálních veřejných informací a interních firemních dat.SAP zároveň uvedl nové AI agenty, kteří dokážou automatizovat a samostatně řídit firemní procesy napříč různými odděleními, jako je zákaznický servis, dodavatelské řetězce, nákup, finance nebo HR. Tito agenti mohou samostatně reagovat na změny, předvídat potřeby uživatelů nebo doporučovat další postup. Aktivity agentů bude koordinovat asistent Joule.Na konferenci představila německá softwarová firma také nový operační systém pro vývoj vlastních AI řešení. AI Foundation nabídne vývojářům jednotné prostředí pro vytváření a správu firemních nástrojů. Součástí platformy je i nástroj „prompt optimizer“, který vyvinul SAP se společností Not Diamond. Vývojářům by měl usnadnit práci na komplexních projektech prostřednictvím efektivnějšího zadávání dotazů a zkrátit potřebný čas k dokončení úkolů ze dnů na minuty.Data jako cesta k lepším rozhodnutímSvou datovou platformu Business Data Cloud rozšířil SAP o nové aplikace, které se zaměřují na specifické potřeby jednotlivých oddělení ve firmách. Tyto programy využívají data k průběžnému vylepšení vlastních funkcí, vytváření simulací a doporučování vhodných postupů. Příkladem je aplikace People Intelligence, která podle dostupných dat navrhuje zefektivnění spolupráce v týmech a nabízí doporučení pro rozvoj zaměstnanců.Důležitou novinkou je i spolupráce s firmou Palantir, která má pomoci zákazníkům SAP s migrací na cloudová řešení a sjednocením datové základny. Podle zástupců SAP má toto partnerství umožnit rychlejší reakci firem ze soukromého i veřejného sektoru na změny na trhu.Softwarová společnost zároveň oznámila nové balíčky služeb pro SAP Business Suite, které zjednodušují přechod firem do cloudu a díky platformě SAP Build nabízí i možnost vytváření vlastních aplikací.  

Čas načtení: 2025-05-16 08:15:00

Společnost SINBON na veletrhu EuroBike 2025 rozšiřuje své zaměření o nová řešení pro správu vozového parku elektrokol a přepravu nákladů

Frankfurt/Tchaj-pej 16. května 2025 (PROTEXT/PRNewswire) - Společnost SINBON Electronics Co., Ltd. (TWSE#:3023), přední integrátor elektronických systémů, představuje svou novou platformu pro správu vozového parku a vysoce výkonný prototyp systému pro elektrokola s tlustými pneumatikami o 750W. Novinka přichází v předvečer veletrhu EuroBike 2025. Pod mottem You ride it, we connect it se společnost SINBON již potřetí za sebou zúčastní celosvětového veletrhu cyklistiky a ekologické mobility a představí své špičkové inovace v oblasti inteligentní mobility a konektivity.Nabídku společnosti SINBON najdete na veletrhu EuroBike 2025 (25. až 29. června ve Frankfurtu n. M.) v hale 8 u stánku J32.Vše bude v duchu motta: You ride it, we connect itNa letošní akci se společnost SINBON zaměří na čtyři klíčové oblasti, které mají obor posunout kupředu:• Connect to Journeys – New Fleet Management Solution• Jedná se o bezproblémovou integraci modulárního softwaru a hardwaru pro elektrokola, která provozovatelům vozového parku nabízí sledování v reálném čase, diagnostiku, správu pronajatých vozů a backendové systémy.• Toto řešení bylo původně navrženo pro regionální službu elektrokol, ale podporuje také tradiční kola a lehká elektrická vozidla a lze je škálovat pro různé velikosti vozového parku od kompaktních místních flotil až po rozsáhlejší multiregionální operace.• Nabízí modulární flexibilitu, přičemž platforma a vozový park jsou podle potřeby k dispozici i samostatně. Společnost SINBON tak může optimalizovat konfiguraci systému, podpořit tok dat a naplnit potřeby compliance za současné úpravy řešení pro specifické potřeby každé firmy.• Connect to Power – Fat Tire E-bike System• Společnost SINBON dává na odiv prototyp svého výkonného systému pro elektrokola s tlustými pneumatikami o 750W, který nabízí špičkový výkon pro terénní dobrodružství a přepravu nákladů v různých terénech.• Společnost SINBON vytvořila výkonné hnací ústrojí a postarala se o integraci elektronických systémů kola. Tento model tak svědčí o úzké spolupráci s výrobci jízdních kol v zájmu maximální výkonnosti a uceleného prožitku jezdce.• Connect to Cloud – Full-Stack Software Solutions• Společnost SINBON nabízí kompletní software: od továrny až po koncového uživatele. Jeho funkce zahrnují:• Uživatelskou aplikaci pro personalizované nastavení a sledování údajů o jízdě.• Možnost provádět diagnostiku plně bezdrátově a v reálném čase bez fyzického hardwarového mostu, což snižuje náklady prodejců na údržbu a zároveň zvyšuje efektivitu a pohodlí servisu.• Platformu pro ověřování komponentů v reálném čase během montáže kola.• Interconnect – Smart Manufacturing & Connectivity• Společnost SINBON uplatňuje inteligentní výrobu pomocí pokročilých výrobních modelů, jako jsou automatizované výrobní linky, autonomní skladové roboty a monitorování v reálném čase, které zajišťují efektivní produktivitu a stálou kvalitu.• Společnost díky svým zkušenostem v oblasti systémové integrace propojuje hardware, software, mobilní aplikace a cloud, takže je možné využívat pokročilé funkce internetu věcí, jako jsou sledování pomocí GPS pro ochranu proti krádeži a historii jízdy, přenos dat v reálném čase prostřednictvím mobilních sítí a systémové aktualizace přes internet (OTA).Silná působnost v EvropěJako přední dodavatel integrace elektronických systémů obsluhuje společnost SINBON svou rostoucí zákaznickou základnu v Evropě prostřednictvím svého výrobního závodu a logistického centra v maďarském městě Tatabánya (rozloha: 3800 m²). Vedle toho přímo prodává své zboží ve Velké Británii a Německu. Další pokrytí zajišťují místní zástupci a distributoři po celé Evropě.Navštivte společnost SINBON na veletrhu EuroBike v hale 8 u stánku J32 a prohlédněte si tyto převratné technologie v akci!O společnosti SINBON ElectronicsSpolečnost SINBON, která byla založena 1989 na Tchaj-wanu, je předním světovým poskytovatelem integrovaných služeb v oblasti návrhu a výroby propojovacích řešení na míru. Zakládá si na orientaci na zákazníka a na zásadách ESG a nabízí širokou škálu produktů a služeb OEM (Original Equipment Manufacturer)/ODM (Original Design Manufacturer) se zárukou spolehlivosti a efektivity a prostřednictvím spojení rozsáhlé technologické odbornosti, znalosti odvětví a špičkových inovací vytváří řešení na míru pro dlouhodobý úspěch svých zákazníků. Globální působení společnosti SINBON zahrnuje pobočky na Tchaj-wanu, v Číně, Japonsku, Spojeném království, Německu, Maďarsku a Spojených státech.Další informace: https://www.sinbon.com/e-bikehttps://www.linkedin.com/company/sinbon-electronics/Foto – https://mma.prnewswire.com/media/2686975/1920x1080_WE.jpgLogo – https://mma.prnewswire.com/media/2533173/SINBON_Electronics_Logo.jpg Kontakt: Penny Huang, Tel.: +886-2-2698-9999 kl. 5671, e-mail: PennyHuang@sinbon.com 

Čas načtení: 2020-01-06 18:26:48

Knihu Jiřího Slívy Víno fatale je radost "degustovat"

Představovat čtenářům Literárních novin autora kresleného humoru, jehož kresby byly několik let neodmyslitelnou součástí jejich titulní strany, by asi bylo… dost naivní. Představovat někoho, kdo publikoval a publikuje nejen v našich, ale i předních světových časopisech a novinách, autora litografií, který má na svém kontě desítky výstav po celém světě, je zastoupen v desítkách galerií a soukromých sbírkách, ilustrátora, majícího ve svém portfoliu více než sedmdesát ilustrovaných knih a dvacet autorských knih litografií a kresleného humoru, toho, který má mnohá ocenění ze světových festivalů humoru, představovat básníka, píšícího básně nejen pro dospělé, ale i pro ty nejmenší děti, JIŘÍHO SLÍVU, jehož „výtvarné konto“ je naplněno až po okraj, je jako bych chtěl nosit Literární noviny jejich šéfredaktorovi. Na konci minulého roku vydal svoji zatím poslední knihu Víno fatale plnou kreseb a litografií o víně. Pro ty, kteří ještě neměli možnost knihu „degustovat“… malá ochutnávka. Degustace vína je rituál. K nalité sklence nejprve přičichnete, zatočíte sklenicí, poté si prohlédnete barvu vína proti světlu. Teprve až po chvíli, kterou dáte vínu, aby se otevřelo, jej ochutnáte. Poválíte lehce na jazyku, necháte vaše chuťové buňky absorbovat i tu nejmenší součást tvořící chuť a poté teprve víno polknete a hodnotíte. Nejprve vzhled, vůni a nakonec chuť. VZHLED: Už samotná obálka, které dominuje cihlově červená, okamžitě připomene mladé bordeaux vynikající kvality. Půvabná tanečnice s lahví a sklenkou červeného vína vás vyzve do víru výtvarného tance, který Slíva na sto čtyřiceti stranách kreseb, grafik a krátkých slovních hříček nabízí k „ochutnání“. Kvalita je okamžitě na první prolistování zřejmá. Autor respektuje kresbu v základní formě. Rukopis nezaměnitelný! Čistý! Vizuálně srozumitelný! Obsah vtipný, vkusný! VŮNĚ: Inspirace knihy vychází z vína, z nápoje, který jak sám autor v knize píše, „přináší dobrou náladu, sbližuje lidi, doplňuje a povyšuje ho, pomáhá umělcům přivolat múzy…Je v něm pravda a v rozumné míře i zdraví.“ Slíva vychází z reálií, ale i slov, které blízce i vzdáleně mají něco společného s tímto nápojem. Dokáže je, reálie a slova, spojit s obsahem v neočekávaný, překvapivý, ale smysluplný celek i tam, kde si tyto složky, jsou – li samostatně, vzájemně odporují. Paradox? Nesmyslnost jeho paradoxů je pouze zdánlivá. K pochopeni je potřeba určitého poznání, mít smysl pro absurditu, ironii, kontrast, hravost. Teprve potom můžete „ucítit“, a to nejen vizuálně, překvapivé pointy – „vůně“ – jeho kreseb. Ty jsou jako femme fatale, přitažlivé a svůdné „osudové ženy“, schopny svým šarmem až nadpřirozeně okouzlit, „vonět“ a podmanit si nejen milovníky vína, ale především milovníky výtvarného umění. CHUŤ: Slíva je znalcem vín, znalcem poezie života a snad i proto počítá s estetickým účinkem kresby, ale i obsahu. Rovnováha mezi kresbou a obsahem je dokladem o vyvážené chuti, bohaté, aromatické… jak říkají vinaři… „patro“ perfektně zrcadlí „nos“. A protože je nejen vynikající kreslíř a grafik, jehož kresba dosáhla už dávno vrcholu těch nejlepších vín, ale i básníkem a spisovatelem, jsou jeho kresby a grafiky – vinoaforismy – bezesporu i velice zajímavými literárními útvary. Nezapřou v sobě množství „zbytkového cukru“ i Slívovy typické hravé „kyselinky“, hloubku a délku kreslířských kořenů, ale i vynikající ročník 73 do kterého autor „dozrál“, tak jak je tomu u těch nejlepších vín! Nepřestává mi překvapovat tím, kolik se toho dá z jeho kreseb načíst. Ano, jeho kresba je dnes archetypem nejen výtvarného umění, ale i literatury. Svědčí o tom ilustrace knih, jeho poezie, ale především samostatné kresby a litografie. P.S. Přiznám se, delirium tremens, „třesoucí šílenství“ jsem dostal už po „vypití“ čtyřiceti pěti stran. Nemusíte mít ale strach, účinek knihy je individuální.   Autor je výtvarný teoretik a spisovatel. Víno fatale, Jiří Slíva, Nakladatelství Slovart, Praha, 2019. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2019-09-03 16:44:51

Ondřej Lipár: Literární dům je zapotřebí – pro literáty i veřejnost

Jednou z mála tuzemských literárních organizací, jejichž hlas proniká i k širší veřejnosti, je Asociace spisovatelů. Otázky týkající se jejího fungování a budoucnosti, ale i aktuálního dění na české literární scéně nám zodpověděl současný předseda, básník a fotograf Ondřej Lipár.    Na konci minulého roku jste se stal v pořadí třetím předsedou Asociace spisovatelů od jejího založení v roce 2014. S jakými pocity a plány jste tuto funkci po Václavu Kahudovi přebíral a jak se na tuto organizaci a svou roli v ní díváte nyní? S Václavem Kahudou jsem jako člen vedení Asociace spolupracoval, nevstupoval jsem tedy na úplně novou půdu. Osobně ji vnímám v prvé řadě jako prostředek ke komunikaci mezi autory a institucemi. I z toho důvodu se snažím být v kontaktu s ministerstvem kultury, Českým literárním centrem, knihovnami nebo některými organizacemi v zahraničí. A samozřejmě udržovat také živou komunikaci s členy, tedy spisovatelkami a spisovateli, abych měl jasnější představu o tom, co je pálí. Zároveň jsme si s dalšími kolegy ve vedení stanovili některá témata, kterým bychom se chtěli věnovat i bez podnětu členů. Jde mi zejména o to, aby autoři vyžadovali a dostávali za svou práci odpovídající odměnu, aby tak získávali větší finanční stabilitu, a tím také svobodnější prostor pro vlastní tvorbu. S tím souvisí třeba i téma vyšších náhrad za knihovní výpůjčky, které jsou v České republice zatím velmi nízké.   Předsedat podobnému spolku jistě není práce na plný úvazek, avšak nepochybně to znamená méně času na jiné aktivity. Co vám tato zkušenost naopak dala? Kdyby bylo po mém, práce na plný úvazek by to byla – bohužel zatím nemáme dostatek prostředků ani odpovídající zázemí, aby to tak mohlo skutečně fungovat. Jako mladý oborový spolek jsme de facto malá neziskovka, která zatím hledá způsob, jak fungovat i jinou formou, než jsou projekty a spolupráce s dalšími organizacemi. Práce pro Asociaci spisovatelů mě každopádně utvrdila v přesvědčení, že organizace tohoto typu je zapotřebí a může mít velmi reálný dopad na to, co se v oboru děje. Důležitý je podle mého v tomto smyslu i kontakt s kolegy v zahraničí.   Jedním z prvních rozhodnutí nového výboru, jehož členy jsou kromě vás básnířka Ingrid Artezz, básníci Jonáš Hájek a Vít Janota a prozaička Ivana Myšková, bylo právě začlenění AS do mezinárodní federace autorských profesních organizací European Writers’ Council, která zastupuje na 150 000 autorů a překladatelů ve 44 autorských sdruženích působících ve 34 zemích. Už se to uskutečnilo? A naplnila se vaše očekávání? EWC na svém červnovém zasedání v Rize schválilo naši žádost o přijetí a stali jsme se tak plnohodnotnými členy. Umožňuje nám to zejména rychlou výměnu informací. Nezanedbatelnou roli ale podobná organizace hraje i vůči orgánům Evropské unie, aktivně se totiž podílí na legislativě. Připadá mi důležité, že je v ní konečně zastoupené i Česko, a jsem také rád, že zářijové jednání úzkého vedení EWC se poprvé uskuteční v Praze. S aktuální šéfkou organizace Ninou George chceme mimo jiné usilovat o to, aby mezi členy přibylo také Slovensko.   Pokud jde o spolčování autorů, česká literární scéna je poměrně nejednotná – spisovatelských organizací u nás působí celá řada a navzájem si často nemohou přijít na jméno. Usilujete o nějaký dialog s ostatními tuzemskými literárními spolky? Rozhodně ano – s jejich zástupci se ostatně setkáváme jak osobně, tak jako profesionálové reprezentující své organizace. Nevidím tu příliš velkou řevnivost, mám spíš dojem, že každý hledá tu oblast, kterou by chtěl pokrývat. Za velmi užitečný považuji zejména kontakt s Obcí překladatelů, kde nacházíme některá společná témata a zájmy. {loadmodule mod_tags_similar,Související} {mprestriction ids="1,2"} Kolik má vlastně AS v současné době členů? A jaké jsou podmínky pro přijetí? Museli jste už někoho vyloučit? Asociace spisovatelů sdružuje přes sedmdesát autorek a autorů prózy a poezie. K tomu, aby se někdo stal členem, je zapotřebí mít vydanou alespoň jednu beletristickou knihu a získat doporučení jednoho stávajícího člena – to je základní filtr. Tím druhým je pak ještě hlasování úzkého vedení, výboru. Už jsem se setkal s tím, že to je bod, který některé autory odradil od vstupu, ale má svou logiku, přinejmenším v této fázi. Osobně bych byl rád, aby se Asociace nejprve v jistém smyslu profesionalizovala, vytvořila si pevné zázemí a stálý aparát, a teprve pak prošla vnitřní debatou o tom, do jaké míry se otevřít většímu množství autorů a autorek – naši skandinávští kolegové v tomto razí přístup, že podobný spolek má plnit roli odborů a sdružovat co možná nejvíc spisovatelů.   Jak je činnost AS financována? Dostáváte kromě členských příspěvků i peníze od státu nebo z jiných zdrojů? Pravidelně se nám daří získávat peníze z grantů, které používáme v drtivé většině na jednotlivé projekty, tím myslím kupříkladu cyklus autorských čtení Spisovatelé do knihoven nebo spolupráci s kolegy z berlínského Haus für Poesie na vystoupeních řady Překladiště na cestách / VERSschmuggel auf Reisen. Získávání peněz ze soukromých zdrojů je něco, k čemu bychom se rádi v dohledné době propracovali.   Ve vašich Stanovách se hovoří mimo jiné o záměru založit Literární dům a vytvořit Státní fond na podporu literatury. Podnikly se již v tomto směru nějaké konkrétní kroky? Myšlenka literárního domu se měla původně zhmotnit v Českém literárním centru, o kterém se původně uvažovalo jako o samostatné instituci, která bude mít na starosti nejen export literatury, ale také podporu namířenou do tuzemska, včetně reprezentativního fyzického sídla. Jak dobře víte, České literární centrum sice vzniklo, ale zatím pouze jako oddělení Moravské zemské knihovny, navíc se sídlem v prostorách, které výstavní rozhodně nejsou. Téma jsem znovu otevřel s aktuálním vedoucím ČLC panem Kraflem, hovořil jsem o něm i na ministerstvu kultury a kontaktoval jsem také pražský magistrát. Zatím bez úspěchu. Nic ale nevzdávám. Literární dům je zapotřebí – jak pro literáty, tak pro veřejnost.   A idea Státního fondu na podporu literatury nezačala nabývat nějakých konkrétnějších obrysů? Není zvláštní, že existuje Státní fond kinematografie a vedle toho už jen Státní fond kultury obecně? Souhlasím a beru to jako jeden z bodů, u kterého jsme zatím nevyvinuli dostatečnou aktivitu, byť jsme téma probírali několikrát jak s kolegy, tak i se šéfem Svazu českých knihkupců a nakladatelů panem Vopěnkou. Situace samozřejmě zvláštní je – proč má mít jeden tvůrčí průmysl vlastní separátní nástroj financování?   V uplynulých týdnech se hodně mluvilo a psalo o již zmíněném Českém literárním centru, jehož dosavadní vedoucí Ondřej Buddeus podal výpověď (viz rozhovor s ním v Literárních novinách 7/2019 a reakce ředitele Moravské zemské knihovny Tomáše Kubíčka v tomto čísle LtN). Vy sám jste své stanovisko uveřejnil na webu iLiteratura.cz, kde jste se pozastavil nad průběhem následného zasedání Rady ČLC a jeho výsledky. Jak vlastně dosud vypadala spolupráce Asociace spisovatelů s ČLC a co si od ní slibujete do budoucna? Kontakt mezi Asociací a Českým literárním centrem je poměrně standardní – účastníme se zasedání Rady ČLC, jsme k dispozici, pokud je potřeba zprostředkovat kontakt nebo dát doporučení, předáváme informace z centra našim členům. Považuji České literární centrum za důležitou instituci, která svou činnost dobře nastartovala, ale měla by fungovat samostatně. Je podle mě chyba, že byl nový vedoucí ČLC stanovený bez výběrového řízení, stejně jako to, že Ondřej Buddeus z vedení centra odešel po tak krátké době. Nevysílá to dobrý signál o tom, jak České literární centrum ve struktuře Moravské zemské knihovny funguje.   A pokud jde o spolupráci s Moravskou zemskou knihovnou, která zodpovídá za prezentaci české literatury v zahraničí? Třeba Petra Hůlová kritizovala fakt, že naše hojně opěvované hostování na lipském knižním veletrhu proběhlo bez spolupráce s profesními spisovatelskými organizacemi. Nevzpomínám si, že bychom jako profesní spolek zatím vešli do přímého kontaktu s jinými částmi Moravské zemské knihovny vedle Českého literárního centra. K přípravě lipského veletrhu myslím MZK oslovovala konkrétní lidi, kteří se pak kupříkladu podíleli na výběru autorů, nikoli organizace. A jestli se nemýlím, k Lipsku proběhla jedna větší veřejná prezentace – v tomhle směru byla komunikace vůči tuzemské literární komunitě poměrně slabá.   A co říkáte na nedůstojné dění kolem postu ministra kultury? Uvítal jste Staňkův odchod? Viděno dnešní optikou ano, uvítal, ale je to dané především celým děním okolo výměny ministra a tím, jak začala na povrch vyplouvat důležitá rozhodnutí, která Staněk učinil v samém závěru svého působení. Obecně řečeno, byl bych raději za stabilitu, v ideálním případě samozřejmě pod vedením kompetentního člověka, který má jasnou představu o tom, jaký význam kultura má.   Nového ministra čeká zanedlouho předávání Státní ceny za literaturu, o které se po odchodu většiny porotců v čele s Petrem Hruškou hodně psalo pro změnu během loňského léta. Jak jste vnímal reakci Jiřího Hájíčka, který následně ocenění odmítl? A máte tip na letošního laureáta? Jiří Hájíček myslím reagoval celkem logicky a věcně – odstoupení porotců bylo silným politickým gestem, on, jestli si dobře vzpomínám na jeho vyjádření, nechtěl celou věc ještě více udržovat v rovině aktuální politiky. Oba postoje chápu. Petr Hruška a jeho kolegové využili svého postavení v porotě a deklarovali svůj postoj vůči vládě Andreje Babiše a podpoře, kterou mu ve sněmovně poskytli komunisté. Mohli ho stejně tak deklarovat v textu pro noviny, ale asi by nevyvolal takový zájem a nepodnítil stejně živou debatu. Netroufnu si tipovat, kdo bude v letošním roce laureátem, ale když se probírám seznamem oceněných, kde je řada úctyhodných spisovatelů, bylo by po osmi letech namístě vyznamenat některou z autorek – ten nepoměr bije do očí.   Ale vraťme se zpátky k aktivitám AS. V září odstartuje již třetí ročník projektu nazvaného Spisovatelé do knihoven, který připravujete ve spolupráci s deseti vybranými tuzemskými knihovnami. Do každé z nich postupně zavítá desítka autorů a autorek – letos kupříkladu Michal Ajvaz, Pavla Horáková, Aleš Palán či Radek Malý. Jaký je zájem ze strany knihoven, potažmo spisovatelů a jaký mají vaše autorská čtení ohlas? Spisovatelé do knihoven jsou cyklus, který mi dělá velkou radost. Dobré reakce na něj máme od knihoven i autorek a autorů. A zájem je také poměrně velký, a to z obou stran. Knihovnám, včetně těch menších v regionech, nabízí možnost získat na celou sezonu, od září do června, pravidelný program s kvalitními autory. Spisovatelky a spisovatelé naproti tomu poznávají větší množství čtenářů, kteří přicházejí na jejich vystoupení zpravidla dobře připravení, takže výsledkem může být skutečně plodné setkání. Byl bych rád, kdyby pokračoval ještě dlouhou dobu.   A jaká je vaše osobní zkušenost, vítáte příležitost představit svou básnickou tvorbu tváří v tvář svým čtenářům? Veřejná čtení a s nimi spojené debaty a setkávání mám rád. Možná je to dané tím, že právě osobní kontakt s posluchači a dalšími autorkami a autory byl způsob, jakým jsem k poezii původně přicházel do styku. Do nějaké míry vystoupení beru jako prověrku kvality textů. Nejsem ale zrovna extrémně plodný autor, takže se mnohem častěji ocitám na druhé straně a čtení spíše poslouchám. Může to být podobně silný zážitek, ze kterého si člověk často odnese naprosto odlišný dojem než ze soukromého a tichého čtení doma.   Má předseda Asociace spisovatelů vůbec čas na psaní? Pracujete na nové sbírce?  V současné době mám pouze v zápisníku a v počítači fragmenty textů, na kterých bych chtěl někdy v budoucnu stavět. To je vlastně docela běžný způsob, jakým píšu – delší dobu sbírám střepy a pak se z nich pokouším vystavět něco většího. Sice si nemyslím, že moje pomalé tempo má něco společného s prací pro Asociaci spisovatelů, ale uznávám, že bych se rád vypravil na tvůrčí pobyt, až vedení spolku převezme někdo další. {/mprestriction}  Ondřej Lipár  (*1981) se narodil a žije v Praze. Na Fakultě sociálních věd UK vystudoval marketingovou komunikaci a PR a mediální studia. Pracuje jako novinář a fotograf. Knižně debutoval básnickou sbírkou Skořápky (Klub rodáků a přátel Kutné Hory) v roce 2004, druhá sbírka Komponent (Fra) mu vyšla v roce 2014. Od loňského prosince stojí v čele Asociace spisovatelů. 

Čas načtení: 2024-03-31 10:03:00

Roborock oznamuje na mezinárodní prezentaci první místo na globálním žebříčku prodejnosti robotických vysavačů

Peking 31. března 2024 (PROTEXT/PRNewswire) - Špičkový výsledek certifikovaný společností Euromonitor připisuje značka Roborock zaměření na dlouhodobý horizont s maximálním důrazem na inovace sloužící zákazníkůmSpolečnost Roborock, světový lídr v oblasti ultrainteligentní domácí robotiky vyvinuté pro zjednodušení každodenního života, dnes oznámila, že se podle nových údajů společnosti Euromonitor umístila na prvním místě v celosvětovém prodeji robotických vysavačů. Při oslavě svých úspěchů na globální prezentační akci v předvečer svého desetiletého výročí značka také odhalila, co chystá v podobě nových produktových řad, a podělila se o svou vizi do budoucna.Společnost Roborock, založená v roce 2014, vděčí za svůj úspěch dlouhodobé orientaci na inovace sloužící zákazníkům. Dodáváním užitečných řešení, která zlepšují každodenní život, si Roborock vybudoval skutečně globální základnu fanoušků, přičemž údaje společnosti Euromonitor potvrzují, že značka dosáhla celosvětově prvního místa v prodeji robotických vysavačů[1].„Je nám velkou ctí, že s vámi všemi můžeme oslavit tento úspěch, kterého jsme dosáhli díky neutuchající důvěře a podpoře v uplynulých 10 letech," oznámil prezident společnosti Roborock pan Quan. „Naše cesta k úspěchu nebyla sprintem, ale maratonem, při němž jsme měli neustále na zřeteli ideu naší značky - ‚sledovat vzdálený horizont a dělat, co je správné'. Díky našemu neochvějnému odhodlání zaměřit se na poskytování skutečné hodnoty pro naše zákazníky jsme si vybudovali oblibu, která nás dostala tam, kde jsme dnes - na nejlepší cestě stát se globálním lídrem v oblasti inteligentních domácností."Stupně k úspěchu: Roborock dosahuje stabilního růstu na trhu na cestě za vedoucí pozicí mezi světovými značkami domácích spotřebičůZnačka dále stvrdila svůj celosvětový úspěch odhalením působivých výsledků na řadě svých klíčových trhů. Společnost Roborock nyní působí ve více než 170 zemích a pokrývá více než 15 milionů domácností po celém světě. Podle údajů společnosti IDC se Roborock v roce 2023 umístil z hlediska prodejů na prvním místě v Turecku a na druhém místě v USA, přičemž z hlediska objemu dodávek obsadil první místo také v Německu, Koreji a severských zemích[2]. Jak vyplývá z nejnovější zprávy o finančních výsledcích společnosti Roborock, značka v loňském roce zaznamenala celkové tržby ve výši 8,65 miliardy jüanů (1,22 miliardy USD), přičemž celkové dodávky robotických vysavačů přesáhly 2,6 milionu kusů. Zahraniční operace společnosti Roborock zaznamenaly ve srovnání s předchozím rokem nárůst příjmů o 21,42 % a čistý zisk společnosti Roborock byl uveden ve výši 2,05 miliardy jüanů (288 milionů USD), čímž bylo dosaženo celkové roční míry růstu 73,32 %. Tento konzistentní růst na všech klíčových trzích dokazuje, že strategická volba společnosti Roborock přímo reagovat na požadavky spotřebitelů a snaha o vynikající uživatelskou zkušenost nachází odezvu u milionů lidí po celém světě.I ve světle těchto mimořádných úspěchů pan Quan připustil, že tyto výsledky nejsou samy o sobě konečným cílem. Zásadním pilířem mise společnosti Roborock stát se lídrem ve svém oboru je globalizace. Společnost Roborock proto plánuje rozšířit své globální působení zavedením dalších inovativních produktů, které uspokojí jedinečné potřeby uživatelů po celém světě, vycházet vstříc rozmanitým požadavkům různých trhů a uzavírat po celém světě další partnerství pro rychlejší tempo a rozsáhlejší měřítko úspěchů v zahraničí.Inovace, které mají smysl: Nejnovější převratné objevy společnosti Roborock a její zásady R&D zaměřené na uživateleVášeň společnosti Roborock poskytovat hodnotu svým zákazníkům ji vede k neustálému hledání dalších technologických novinek, které by dokázaly řešit skutečné problémy zákazníků. V letech 2019 až 2023 společnost Roborock investovala do R&D (výzkumu a vývoje) 1,9 miliardy jüanů (260 milionů USD). Její zaměření na dlouhodobý horizont přitom zaručuje, že výzkumné a vývojové týmy společnosti Roborock nejsou nuceny k honbě za rychlým řešením, ale mohou se soustředit na inovace, které skutečně vyhoví potřebám koncového spotřebitele – například na řešení klíčových oblastí, jako jsou úklidové schopnosti, mapování prostoru a navigace, uživatelský komfort a propojení inteligentních domácností.V rámci zdokonalení úklidových schopností své nejnovější produktové řady představil Roborock boční kartáč FlexiArm Design™, což je pružný boční kartáč umožňující 100% dosah do rohů a lepší uživatelskou zkušenost. Co se týče spokojenosti uživatelů, mimořádně důležité je i zajištění nenáročného a nenamáhavého čištění výrobku. Společnost Roborock proto nedávno představila systém automatického vypouštění a doplňování vody, který během čištění mopu a doplňování nádržky samostatně vypouští špinavou vodu a nahrazuje ji čistou vodou z potrubí.Kromě pokročilých hardwarových řešení společnost Roborock vždy výrazně investovala do vývoje a zavádění nových technologií, které dokážou zlepšit funkčnost a využitelnost jejích zařízení. Technologie Roborock Reactive AI 2.0 Obstacle Recognition dokáže rozpoznat a rozlišit typy podlah a místností a přesně identifikovat 73 různých překážek pro navigaci, včetně stojacích zrcadel a vybavení pro domácí zvířata. Funkce Roborock SmartPlanTM využívá pokročilý algoritmus AI k inteligentnímu plánování a optimalizaci úklidových cest a nastavení přístroje dle zvyklostí uživatele a konkrétního uspořádání domácnosti, díky čemuž je proces úklidu ještě inteligentnější a efektivnější. Model S8 MaxV Ultra získal certifikaci aliance CSA pro protokol Matter a další produkty nabízející ještě lepší konektivitu budou brzy následovat.Rozšířením portfolia Roborock ke zpříjemnění života spotřebitelůNa závěr poutavé prezentace představila společnost Roborock tři zajímavé nové produktové řady ve svém portfoliu inteligentních automatizovaných zařízení. Na scéně se proto představili produktoví manažeři společnosti Roborock, kteří uvedli tři nové robotické vysavače - G20S (S8 MaxV Ultra), V20 a P10S Pro.Vysavač G20S (S8 MaxV Ultra), představený s velkým ohlasem na veletrhu CES 2024, je dosud technologicky nejvyspělejším komplexním úklidovým řešením společnosti Roborock. Vysoce intuitivní model G20S disponuje bočním kartáčem FlexiArm Design™, jedinečným robotickým ramenem pro kompletní úklid rohů, přídavným bočním mopem pro úklid u stěn, technologií rozpoznáváním překážek Reactive AI 2.0, vestavěným inteligentním hlasovým asistentem a systémem RockDock® Ultra, který automaticky provádí údržbu robota pomocí horké vody a teplého vzduchu s možností inteligentního opakovaného vytírání a čištění mopu. Model G20S (S8 MaxV Ultra) bude celosvětově k dostání od dubna za maloobchodní cenu 1799,99 USD / 1499 EUR.Model V20, který se nejprve představí v Číně, bude prvním robotickým vysavačem na světě vybaveným systémem navigace a vyhýbání se překážkám 3DToF solid-state LiDAR s duálním viděním, který sleduje odraz modulovaného světla a nabízí tak lepší hloubkovou přesnost pro ještě intuitivnější orientaci na podlahách. Díky ultratenkému tělu o tloušťce 8,2 cm a vybavení systémem FlexiArm DesignTM pro čištění rohů a hran, kartáčem DuoRoller Riser Brush či bezúdržbovým dokovacím zařízením slibuje vysavač V20 převrat v oblasti automatického úklidu s minimálními nároky na údržbu.A konečně model P10S Pro představuje dokonalého partnera pro úklid těžko přístupných míst. Zařízení kombinuje FlexiArm DesignTM s výsuvným bočním kartáčem a mopem, poskytuje 100% dosah do rohů a dokonalé čištění okrajů, takže si poradí i s těmi nejnáročnějšími povrchy.Tato řešení znovu potvrzují závazek společnosti Roborock uspokojovat potřeby svých zákazníků a neohroženě směřovat za inovacemi. Sledujte nás pro více informací o uvedení těchto novinek na konkrétní trhy a další zprávy! O společnosti RoborockSpolečnost Roborock se věnuje inovacím v oblasti výzkumu, vývoje a výroby domácích úklidových zařízení, zejména robotických, bezdrátových a kombinovaných vysavačů s mokrým a suchým čištěním. Každý výrobek společnosti Roborock byl navržen tak, aby řešil skutečné problémy a pomohl zákazníkům společnosti Roborock žít lépe. Produkty Roborock jsou v současné době k dispozici ve více než 40 zemích, včetně USA, Německa, Francie a Španělska. Společnost funguje na čtyřech pracovištích s pobočkami v Pekingu, Šanghaji, Šen-čenu a Hongkongu. Další informace najdete na adresehttps://global.roborock.com/. [1] Údaje poskytla společnost Euromonitor International (Shanghai) Co., Ltd. Pro výpočet byly použity údaje o celosvětovém prodeji robotických vysavačů v prvních třech čtvrtletích roku 2023 (ve stovkách milionů jüanů). Společnost Roborock se v tomto odvětví umístila na prvním místě. Pod pojmem robotický vysavač se rozumí vysavač, který se při úklidu podlah samostatně pohybuje v prostoru za pomoci senzorů. Výzkum byl dokončen v únoru 2024.[2] Údaje dle programu pro analýzu trendů v oboru inteligentních domácích spotřebičů IDC Quarterly Smart Home Device Tracker, 4. čtvrtletí 2023. Pořadí pro USA a Turecko vychází z hodnoty prodejů, zatímco pořadí pro Německo, severské země (Dánsko, Finsko, Norsko, Švédsko) a Koreu vychází z objemu dodávek Foto - https://mma.prnewswire.com/media/2375122/PHOTO.jpgKONTAKT: Joyce Chow, joyce.chow@bcw-global.com   

Čas načtení: 2025-03-10 09:00:10

Další čínská AI v testech rozdrtila ChatGPT. Ve vývoji je přitom pouhý rok

Čína představila univerzální AI agenta Manus, který překonal OpenAI v testech GAIA Manus zvládá komplexní úkoly autonomně a nabízí služby za dostupnou cenu 2 dolary za úkol Jeho tvůrce, start-up Monica.im, plánuje otevřít část svého kódu pro širší spolupráci Čínská společnost Monica.im představila revolučního univerzálního AI agenta Manus, který dokáže samostatně plánovat, myslet a vykonávat komplexní úkoly bez potřeby přímého lidského vedení. V testech GAIA, kde se srovnává výkonnost AI agentů, a které jsou tak zatím asi tím nejlepším ukazatelem blížící se samostatné umělé inteligence, Manus zazářil. Porazil tam totiž dosavadního lídra, kterým byla OpenAI s jejím modelem GPT. Úspěch vyvolal v technologické komunitě jak nadšení, tak možná částečně i zděšení, neboť jde opět o Čínu. Přečtěte si celý článek Tvůrci ChatGPT by se měli mít na pozoru. Překonala je další AI z Číny

Čas načtení: 2024-09-09 08:15:00

TCL rozšiřuje nabídku domácích spotřebičů představením kombinované chladničky a řady volně vestavných chladniček na veletrhu IFA 2024

Berlín 9. září 2024 (PROTEXT/PRNewswire) - Inovativní chladicí technologie společnosti TCL spojuje účinnost s flexibilním designem a zajišťuje čerstvější potraviny a větší pohodlí pro evropské domácnosti.Přední značka spotřební elektroniky TCL představí na veletrhu IFA 2024 své nejžhavější inovace, včetně kombinované chladničky TCL Combi Fridge a řady volně vestavných chladniček Free Built-In Fridge Series. Tyto nové přírůstky do portfolia domácích spotřebičů TCL jsou důkazem jejího odhodlání zpříjemňovat každodenní život spotřebitelů prostřednictvím pokročilých technologií, všestranného designu a energetické účinnosti. Více informací získáte na nejbližším prodejním místě TCL.Kombinovaná chladnička TCL Combi Fridge: Maximum skladovacích prostor, maximum čerstvostiKombinovaná chladnička TCL Combi Fridge je navržena tak, aby zjednodušila a zpříjemnila každodenní provoz a nabízí flexibilní skladovací prostory, jako je například držák a police na lahve, flexibilní polička a další prostorné a přitom nastavitelné možnosti ukládání potravin, které se přizpůsobí vašim potřebám. Ať už potřebujete skladovat objemné kusy, nebo mít po ruce často používané lahve, nastavitelné přihrádky chladničky Combi Fridge vám vždy zajistí bezkonkurenční komfort.Chladnička TCL Combi Fridge je dále vybavena technologiemi Metal Cool, Humidity Slide Crisper a T-Temp. technology, které udrží vaše potraviny čerstvé po delší dobu. Tyto funkce pečují o čerstvost pomocí precizní regulace teploty a optimální úrovně vlhkosti. Sterilizace chladničky s 99,99%* účinností navíc prakticky úplně eliminuje škodlivé bakterie a přináší klid a jistotu zvýšené bezpečnosti potravin domácnostem, které dbají na své zdraví.Kombinovaná chladnička TCL je nejen vysoce funkční, ale je také vyrobena s důrazem na dlouhou životnost. Díky 10leté záruce** na kompresor a systému Ultra Silence-35 dB*** je spojením odolnosti a tichého, ale efektivního provozu. Její ekologický design dále vyzdvihuje invertorová technologie, která zvyšuje úsporu energie a činí z této chladničky chytrou volbu pro ekologicky smýšlející domácnosti.Kombinace přesné regulace teploty a vlhkosti vytváří v chladničce TCL Combi ideální prostředí pro uchování potravin, které pomáhá udržet ovoce a zeleninu čerstvé po delší dobu a omezit tak plýtvání potravinami. Díky objemnému skladovacímu prostoru a flexibilním přihrádkám do ní snadno uložíte nejrůznější druhy potravin a vaše kuchyň bude vždy uspořádaná a připravená na každé gastronomické dobrodružství.Řada volně vestavných chladniček TCL Free Built-In Fridge Series: Spojení flexibility a inovacíŘada volně vestavných chladniček TCL Free Built-In Fridge Series přináší do moderních kuchyní nový rozměr flexibility. Tyto chladničky jsou navrženy pro dokonalé začlenění do jakéhokoli prostoru a lze je instalovat v různých konfiguracích včetně jednou stranou ke stěně, oběma stranami začleněné do kuchyňské linky či samostatně stojící. Díky této všestrannosti nabízí řada volně vestavných chladniček svobodu v uspořádání kuchyně a je ideální jak do novostaveb, tak pro rekonstrukce.Volně vestavná chladnička s XL kapacitou (XL Large Capacity) dosáhla maxima úložných prostor a nabízí tak dostatek místa pro vše, co v kuchyni potřebujete, aniž byste museli obětovat styl. Přihrádka T-Temp. Drawer přináší ještě větší komfort díky možnosti nastavit teplotu v rozmezí -3 °C, -1 °C a 4 °C a dosáhnout tak optimálních podmínek pro skladování jakéhokoli druhu potravin.Srdcem řady volně vestavných chladniček je technologie T-Fresh od společnosti TCL, která představuje již čtvrtou generaci špičkové sterilizace a nabízí komplexní ochranu díky iontové sterilizaci a aktivní sterilizaci pomocí dynamického cyklu. Tento pokročilý systém zabraňuje tvorbě 99,99 %* bakterií uvnitř chladničky všesměrným vypouštěním miliardových dávek částic plazmatu, které vytváří skupiny pozitivních a negativních iontů o dvojnásobné koncentraci než v běžných chladničkách. Systém T-Fresh dále zahrnuje účinný systém eliminace pachů, jehož čisticí modul pohlcuje a přeměňuje pachy pomocí vnitřního cirkulačního systému pro vždy svěží prostředí uvnitř chladničky i mrazničky. Mraznička je navíc vybavena systémem Pure Air, který podporuje rozklad organických látek na CO2 a H2O, čímž vytváří hygieničtější podmínky pro déle čerstvé potraviny a pomáhá udržovat zdravé prostředí v kuchyni.Díky flexibilním úložným dispozicím a pokročilé regulaci teploty se vestavná chladnička Free Built-In Fridge přizpůsobí vašemu životnímu stylu a pomůže vám udržet v potravinách pořádek i čerstvost. Ať už pořádáte velkou oslavu, nebo skladujete běžné zásoby, nastavitelné přihrádky chladničky se postarají o to, aby vše mělo své místo a práce v kuchyni byla nejen efektivnější, ale i příjemnější.Pohodlí a efektivita do každé domácnostiKombinovaná chladnička TCL Combi Fridge i volně vestavná řada Free Built-In Fridge Series jsou navrženy s ohledem na evropské spotřebitele a nabízejí inovativní řešení pro vyšší komfort, delší čerstvost a důslednější udržitelnost. Tyto spotřebiče byly vytvořeny pro zvládání nároků moderního života a odrážejí trvalý závazek společnosti TCL k udržitelnosti a uživatelsky přívětivým technologiím.Se svými pokročilými funkcemi, flexibilním designem a ekologicky šetrnou konstrukcí jsou nejnovější chladničky TCL připraveny změnit pravidla uchovávání chlazených potravin v domácnostech. Poznejte dokonalou kombinaci praktičnosti a inovací s TCL na veletrhu IFA 2024!Objevte další produkty na https://www.tcl.com/eu/en*99,99 % dle zprávy BV. Testovanými bakteriemi byly Staphylococcus aureus a Escherichia coli.**Údaje o decibelech pochází z testu společnosti TCL Home Appliances (Che-fej) Co., Ltd.***Desetiletou záruku na invertorový kompresor je třeba zaregistrovat na oficiálních stránkách TCL do 30 dnů od zakoupení. Kontakt pro médiaeupr@tcl.comO společnosti TCL ElectronicsSpolečnost TCL Electronics (1070.HK) je rychle rostoucí společností v oblasti spotřební elektroniky a předním hráčem v celosvětovém televizním průmyslu. Byla založena v roce 1981 a nyní působí na více než 160 trzích po celém světě. Společnost TCL se specializuje na výzkum, vývoj a výrobu produktů spotřební elektroniky, od televizorů přes audio zařízení až po chytré domácí spotřebiče. Navštivte webové stránky společnosti TCL na adrese https://www.tcl.com.Foto - https://mma.prnewswire.com/media/2498475/TCL_Combi_Refrigerator.jpg Foto - https://mma.prnewswire.com/media/2498476/TCL_Free_Built_In_Refrigerator.jpg  KONTAKT: Mason Zhong, mason.zhong@tcl.com  

Čas načtení: 2024-06-05 11:17:00

Mindwell spouští digitální terapeutický program Syndrom vyhoření

Praha 5. června 2024 (PROTEXT) - Digitální terapie Mindwell, která je určena pro péči o duševní zdraví a umožňuje systematickou péči nejčastějších psychických poruch, jakými jsou úzkosti a deprese, nově nabízí program Syndrom vyhoření.„Syndrom vyhoření je stav celkového vyčerpání organismu v důsledku dlouhodobého intenzivního stresu. Příčiny nejčastěji nacházíme v pracovní oblasti, ale také v osobním životě, jako jsou existenční těžkosti, nesoulad ve vztahu, dlouhodobá péče o členy rodiny. Dalším nezanedbatelným faktorem vzniku syndromu vyhoření je naše osobnost, především to, jak zvládáme stres, naše přesvědčení o sobě a světě, smyslu toho, co děláme, a v neposlední řadě také genetické dispozice,“ uvádí terapeutka Jiřina Maršálková.Charakteristické pro syndrom vyhoření je vyčerpání a únava, ke které se přidávají pocity ztráty smyslu veškerého počínání, neefektivity a zvýšeného cynismu. Podle kvalifikovaných odhadů odborníků se v České republice s tímto problémem potýká zhruba až 20 procent populace.„Zajištění pohody zaměstnanců a poskytování příležitostí k péči o jejich fyzické i duševní zdraví by mělo být klíčovou prioritou každé organizace. Lidé tráví průměrně třetinu života v práci, což představuje až 90 tisíc hodin v zaměstnání. Vytvoření podpůrného a zdravého pracovního prostředí může významně přispět nejen k jejich celkové spokojenosti a produktivitě,“ dodává k problematice spoluzakladatelka a výkonná ředitelka projektu Mindwell Jelena Holomany.Výzkumy ukazují, že syndrom vyhoření má kvantifikovatelné negativní dopady na pracovní výkon zaměstnanců. Například zdravotní sestry s vysokou mírou vyhoření měly až 3,2krát větší pravděpodobnost špatného hodnocení pracovního výkonu svými nadřízenými v porovnání s těmi, které nevykazovaly známky vyhoření (BioMed Central). Data z dalších výzkumů uvádějí, že pracovní výkon zaměstnanců trpících vyhořením může klesnout až o 30 procent. „Když člověk dosáhne poslední fáze syndromu vyhoření, doporučuje se mu nejen nevracet se do práce, kde vyhořel, ale také změnit odvětví, ve kterém se pohybuje,“ upozorňuje profesor Ján Praško, autor terapeutických programů Mindwell.„Na program Syndrom vyhoření přispívá ZP MV ČR, ale rádi bychom, aby v budoucnu přispívali i další pojišťovny. Program je především určený pro firmy, které ho mohou svým zaměstnancům nabízet v rámci benefitů a předcházet tak vyhoření svých zaměstnanců. Péče o duševní zdraví totiž může snižovat fluktuaci zaměstnanců až o 50 procent,“ doplňuje Jelena Holomany.Terapeutický program Syndrom vyhoření je dostupný online, tedy odkudkoliv, kde je možné připojit se na internet. Program obsahuje 7 modulů (+ nultý jako tutoriál), které se postupně otevírají a tematicky na sebe navazují. Každý modul zahrnuje psychoedukaci (texty, videa, audionahrávky, kazuistiky), techniku kognitivně-behaviorální terapie a interaktivní cvičení, kde klient uplatňuje naučené dovednosti. Tuto část (modul) terapie podstupuje klient samostatně, což mu dává prostor na zamyšlení, pocit soukromí a možnost rozdělení si modulu dle svých časových možností. Klient má v modulu prostor na popis své aktuální situace nebo na jakýkoliv dotaz, na který mu odpoví terapeut. Terapeut přichází v poslední fázi každého modulu, a to vzdáleně s písemní zpětnou do 7 dní. O službě MindwellMindwell je digitální terapie založena na postupech kognitivně-behaviorální terapii, která pečuje o duševní zdraví a nabízí systematické řešení nejčastějších psychických poruch. Aktuálně nabízí terapeutické programy deprese, úzkost a syndrom vyhoření. Autorem terapeutických programů je přední český psychiatr a psychoterapeut profesor Ján Praško, spoluautorkou a odbornou garantkou je klinická psycholožka Marie Ocisková. Mindwell je strategickou investicí zdravotnického holdingu AKESO, mimo jiné provozovatele Nemocnice Hořovice, AKESO Polikliniky v Praze, Rehabilitační nemocnice Beroun a Centra duševní rehabilitace v Berouně. Zdroj: tiskový servis Mindwell ČTK Connect ke zprávě vydává obrazovou přílohu, která je k dispozici na adrese http://www.protext.cz. 

Čas načtení: 2024-03-24 17:00:01

Masaryk, Beneš, nebo muži 28. října? Samostatné Československo vyhlásil někdo úplně jiný. Omylem

Je 28. října, pondělí dopoledne. Chladným podzimním počasím se procházíte po pražském Václavském náměstí, když tu si najednou všimnete srocení davu u redakční vývěsky Národní politiky. Co se děje? Jdete se podívat. Najednou kdosi vykřikne: „Jsme samostatní!“ A propukne ohromný jásot. Prezident Husák se bál rakoviny, a tak jedl jednu potravinu stále dokola Číst více Jsme samostatní Andrássyho nóta je dokument z 27. října 1918, v němž rakousko-uherský ministr zahraničí Gyula Andrássy sdělil americkému prezidentu Woodrowovi Wilsonovi, že je habsburské mocnářství ochotno přistoupit na mírové podmínky a zahájit jednání. Proč ta radost? Tím, kdo vykřikl slova o samostatnosti, byl osmapadesátiletý zelinář František Kopecký. Tento radostný výkřik způsobil plakát s velkým nadpisem „Příměří“ obsahující znění tzv. Andrássyho nóty. Jsme samostatní, vykřikl František Kopecký a zahájil tak proces, který skončil sepsáním provolání tzv. mužů 28. října a vyhlášením samostatné Československé republiky. Stalo se tak, ačkoli de iure republika svobodná nebyla. Andrássyho nóta o samostatnosti Československa nehovořila, pouze přistupovala na to, že se v mírových jednáních bude dbát i o práva národů v habsburské monarchii. Po onom spontánním výkřiku se rozjel stroj, který už nešlo zastavit. Zelinář Kopecký si užíval svou novou roli vůdce davů a postavil se do čela průvodu směřujícího na Staroměstské náměstí k Šalounově soše Jana Husa a ke Staroměstské radnici. Poté se dav otočil nazpět k Václavskému náměstí. Cestou potkal kněze a politika Isidora Zahradníka. Lidé ho prý spontánně zvedli a chtěli donést k soše sv. Václava. Vzhledem k jeho prostorově výraznější tělesné schránce však nedošli daleko a politik musel po svých. Na schodech u sochy sv. Václava se chopil slova a v 11 hodin Isidor Zahradník vyhlásil vznik Československé republiky a „zpřelámání pout, jimiž nás týrali cizáčtí Habsburkové“. Poté se vydal na nádraží císaře Františka Josefa a po celé zemi nechal rozeslat telegram o vyhlášení nezávislosti a výzvu k odstranění všech znaků bývalého státu. Tato nádražní zkušenost mu pak zřejmě přinesla místo ministra železnic v první samostatné československé vládě Karla Kramáře. Muži 28. října: Který z politiků byl zastřelen a který zapomínal na vlastní výplatu? Číst více Muži 28. října Zástupci Národního výboru, kteří se již delší dobu připravovali na převzetí moci, mezitím obsazovali úřady a snažili se zajistit, aby vojenské jednotky a policie nezasahovaly proti demonstrujícím. Teprve po dvanácté hodině se dostali na Václavské náměstí a vyhlásili vznik samostatné ČSR jménem Národního výboru. Večer pak Národní výbor vydal první československý zákon o zřízení samostatného státu československého a provolání Národního výboru, kde oznamoval, že sen československého lidu o samostatnosti se stal skutkem. Pod oběma dokumenty byli podepsaní: Alois Rašín, Antonín Švehla, Jiří Stříbrný, František Soukup a Vavro Šrobár. Těchto pět osobností vstoupilo do dějin jako muži 28. října. Máme nový stát Samostatné Československo tedy bylo vyhlášeno omylem. Válka se chýlila ke konci a Rakousko-Uhersko spělo k rozpadu. Události 28. října tak nezvrátily chod dějin, nýbrž ho pouze urychlily a šláply na plyn pomalu jedoucího stroje. Členové Národního výboru tak sice přišli o prvenství při vyhlášení samostatné republiky, ale o svou pozici v dějinách jako muži 28. října připraveni nebyli. Zdroje: autorova badatelská činnost v Historickém ústavu AV ČR KAM DÁL: Milenka Marie Antoinetty má konečně tvář. Dav ji roztrhal, dnes by po ní šíleli muži i ženy

Čas načtení: 2024-12-22 13:30:44

M26 (podvěsná brokovnice)

Autor: Jiří Tintěra Datum: 22.12.2024 13:30:44 M26 MASS Podvěsná brokovnice, kterou lze umístit pod předpažbí amerických útočných pušek. Přidáním pistolové rukojeti lze tuto zbraň používat samostatně s pažbou, nebo bez pažby. Do výzbroje americké armády byla zavedena v roce 2013 a nahradila brokovnice Mossberg 500. Známé údaje - vývoj: C-More Competition, Warrenton, Virginie, - výrobce: Vertu Corporation, Warrenton, Virginie, Rozměry - hmotnost podvěšené zbraně: 1,588 kg (3.5 lb) - hmotnost samostatné zbraně: 2,404 kg (5.3 lb) - délka podvěšené zbraně: 419 mm (16.5 in) - délka samostatné zbraně: 673 mm (26.5 in) s vysunutou pažbou - délka samostatné zbraně: 610 mm(24 in) se zasunutou pažbou - délka samostatné zbraně: 457 mm (18 in) bez pažby - délka hlavně: 197 mm (7.75 in) Výkony - dostřel: podle druhu použité munice, odhad 60 až 70 m (66 to 77 yd) Střelivo - brokový náboj: 12x76 - zásobník: jednořadý schránkový 3 na náboje, nebo na 5 nábojů Poznámka - obouruční možnost přebíjení a obsluhy - zkratka MASS=Modular Accessory Shotgun System (systém modulárního příslušenství brokovnice) Zdroj: US Patent No. 7,000,345 B1, vydaný 21.02.2006 https://cmorecomp.com/m26-mass www.peosoldier.army.mil https://youtu.be/YppBAkB7GHU (video)

Čas načtení: 2024-03-13 15:39:00

Očkování kojenců Hexavakcínou a MMR - ano nebo ne?

Myslíte si, že je normální dávat malému dítěti vakcínu, ve které je naráz šest nemocí? A to ještě s jedovatými přídatnými látkami! Není. Je to zločin proti lidskosti. Za mého mládí tyhle vymoženosti nebyly a problémy se nevyskytovaly.Očkování je nepřirozený zásah do imunity malého dítěte.  Očkovací kalendář nutí rodiče očkovat hexu ve schématu 3+1, ale podle výrobce je stejně účinné schéma 2+1. Jediné vysvětlení je, že za tímto rozhodnutím jsou jiné zájmy než zájem na ochraně zdraví dětí, veřejného zdraví a zájem na efektivnosti vynakládání prostředků z veřejných rozpočtů. Rodiče jsou nicméně oprávněni jednu dávku odmítnout a zajistit tak, aby dítě bylo očkováno v šetrnějším schématu. Pokud lékaři podepíšou na jednu chybějící dávku negativní reverz, tak se i lékař zbavuje odpovědnosti za to, že neočkoval dle oficiálního schématu. Po 1. dávce vakcíny Infanrix hexa se tvoří, resp. netvoří protilátky a musí následovat 2. a 3. dávka. Proč?  Protože malý kojenec není přírodou nastaven na silnou imunitní odpověď. Potřebuje pasivní imunizaci mateřským mlékem, aby jeho vlastní imunita mohla být v klidu. Jakákoli aktivace imunitního systému v tomto věku narušuje vývoj mozku, to je dobře popsáno. Proto jsou dětské vakcíny tak silné, obsahují často stejné množství antigenů a adjuvantů jako vakcíny pro dospělé a proto se jich dává tolik. Dětský imunitní systém musí být tvrdě tlačen k produkci protilátek, jinak by je nevytvořil. Cena je ovšem vysoká, oslabení nespecifické protiinfekční imunity a narušení nervového vývoje. Součástí hexavakcíny, kterou se očkují kojenci, je i žloutenka B. Proč má být 9. týdenní kojenec očkován proti hepatitidě B, vzhledem k tomu, jak se přenáší? Proč jsou kojenci očkováni proti hepatitidě B, když nemají prakticky žádnou šanci v tomto věku nemoc chytit? Proč?  To se zeptejte někoho, kdo byl zapojen do rozhodovacího procesu. Zavání to buď nekompetentností a nebo korupcí. Existovalo negativní stanovisko odborníků, existovala pentavakcína bez hepatitidy B, kterou bylo možné objednat. Toto rozhodnutí nemá logiku, mimo jiné i v kontextu finančních problémů zdravotnictví. Je opravdu nutné očkovat všechny nemoci v očkovacím kalendáři? Lidé by měli konečně pochopit, že je irelevantní bavit se o závažnosti nemoci jako kritériu vhodnosti očkování. I u závažných nemocí platí, že očkování proti nim oslabí imunitu proti všem infekcím, včetně té, proti které se očkuje. Samozřejmě, že není nutné očkovat proti všemu. Kdybychom pro účely této diskuze připustili, že očkování skutečně zajistí nějakou ochranu a odhlédli od faktu, že nevyhnutelně oslabí proitinfekční imunitu, pak by mělo smysl očkovat malé kojence snad jen proti černému kašli. Proti ničemu jinému. Je nutné tak brzy očkovat kojené děti? Očkovat není nutné žádné děti. Kojené ještě méně, protože kojení je automatická ochrana. Mateřské mléko obsahuje protilátky a jiné molekuly imunitního systému, také buňky, zajišťuje správné osídlení střev. Ovšem předpoklad, že matka prostřednictvím mléka dítě chrání proti nemocem, vůči nimž je sama imunní, platí dnes omezeně. Rodí ženy, které již byly očkovány proti všem nemocem, proti kterým se očkuje. Tudíž své děti ani při kojení nemohou ochránit. Dnešní kojené děti mají pouze obecnou výhodu kojení. Ale i ta je důležitá. V Japonsku posunuli očkování na dva roky, kdy je imunitní systém již vytvořen. Výrazně se tím snížily počty alergií, autismu a nežádoucích reakcí organismu. Hlavně jim ubylo neurologických problémů a snížila se kojenecká úmrtnost.  Je nehorázné, že se stále trvá na tom, že se musí očkovat co nejmenší kojenci, když se ve světě opakovaně ukazuje, že očkované děti víc umírají než neočkované a že snížení proočkovanosti DTP vakcínou VŽDY vedlo ke snížení kojenecké úmrtnosti. Ta se ovšem začala opět zvyšovat se zvýšením proočkovanosti. Jinými slovy, čím víc se očkuje, tím víc dětí umře.Naštěstí rodiče rozhodují o tom, kdy svoje dítě naočkují, a nic jim nebrání, aby si zjistili dostupné informace a na základě nich se rozhodli očkování posunout na později. Proč v současnosti není možné očkovat monovakcínami, když se rodič rozhodne očkovat jen proti některým onemocněním? Protože se nevyrábějí. Z nemocí, proti kterým se děti očkují, existují samostatné vakcíny pouze proti tetanu, dětské obrně, hepatitidě, hemofilu. Nelze samostatně očkovat proti černému kašli nebo záškrtu, neexistují samostatné vakcíny. Samostatné vakcíny obsažené v MMR vakcíně ještě nedávno byly, možná jsou i registrované, ale jsou obtížně dostupné.

Čas načtení: 2019-11-18 10:08:36

Po knize o komiksu o Puňtovi přišel na řadu slavný Čtyřlístek

Podobně jako když loni vyšla monumentální kniha manželů Kořínkových o fenoménu předválečného a válečného Punti, dočkala se letos zveřejnění publikace napsaná především Pavlem Kořínkem (jehož choť Lucie ale taky vytvořila aspoň kapitolu) na téma obdobného fenoménu dneška. Čtyřlístku. Vedle Lucie Kořínkové jsou spoluautory Tomáš Prokůpek, Michal Jareš a celými čtyřmi kapitolami Martin Foret. Prostřednictvím úvodu a závěrečného díku své ženě i Jaroslav Němeček, jenž tento časopis před víc než půlstoletím vydupal na svět. Objemný svazek První půlstoletí v Třeskoprskách sestává z pěti částí a tuctu samostatných příloh v krabici. Nejpodnětnější z přídavků je speciální Čtyřlístek EXTRA o dvaačtyřiceti stranách. Mimo jiné obsahuje dosud neznámý příběh Na stromě, vzniklý kolem roku 1995, a pravěce i dětsky vyhlížející verzi dobrodružství Prof. Myšpulín zasahuje, která nese název Prof. Myšpulín v tajemném hradě. A zatímco původní verze byla v třetím Čtyřlístku v tajemném hradě (1969) a měla devět stran, prenatální varianta jich má čtrnáct. Jak zjistíme, ve finále příběhu se původně vyskytoval motiv Fifinčiny mapy s pokladem, který je posléze vykopán zloduchy, ale ti budou od hrncem zlaťáků zahnáni chytrou trojicí Bobík, Myšpulín a Pinďa ukrytou pod prostěradlem. Jinou přílohou je věrný přetisk prvního čísla, kde najdeme původní tiráž. Patrna je z ní redakční účast Věry Šalamounové a Ludmily Kolářové-Junkové, manželky spoluautora Rychlých šípů Václava Junka, a také to, že prvá tiskárna časopisu sídlila ve Velkém Šenově. Náklad padesáti tisíc výtisků se prodal po sedmi korunách, což nebylo tenkrát málo, a sešit sice byl samostatně reeditován už v roce 1991, nikoli ale takto pietně a jako faksimile. K přílohám dál patří složený plakát, grafický list s Němečkovým podpisem a osm pohlednic. Čtyři jsou pomyslnými fotografiemi hrdinů Čtyřlístku původně otištěnými roku 1975 v čísle 47 nazvaném Čtyři ve Čtyřlístku. Jde o památný sešit, který nejvýrazněji přispěl ke kodifikaci světa našich hrdinů, a jak si vzpomínám, jako na kluka na mě ony „snímky“ udělaly dojem. Ale nebyl jsem naštěstí v jedenácti letech natolik naivní, abych měl za to, že někde v Doksech žijí reálné, hmotné předlohy mých oblíbených kreslených podstav. Portréty byly nicméně vyvedeny zdařile a opravdu se podobají barevným fotografiím. Jejich vztah k běžným Němečkovým kresbám tak lze nejspíše srovnat se vztahem současného animovaného filmu Lví král se vzezřením původního Lvího krále. Na další z pohlednic v přílohách je – stejně jako na plakátu – obrázek z rozevřené obálky Jednoho dne v Bubákově, na jiné pátá strana pátého sešitu Čtyřlístek dobývá vesmír. A bázlivý Pinďa? Je opuštěn v raketce XYZ-1, a přece se bezdrátově dovolá Země. A zrovinka Bobíka, jenž hned vyzve Myšpulína k záchrannému letu. Fenomén ve tlustospise Kořínkova obdivuhodná kniha má 464 stran, a přece ještě ani zdaleka nemapuje celý fenomén. Často se ale, uznejme, stačí některých fazet dotknout. Nic podstatného Pavel Kořínek nevynechá a hnidopiši nechť si utečou k internetu a studují navíc detailní rozbory a úvahy Pavla Chrze (či Ivo Fencla) na stránkách Knihovnička Čtyřlístek. Kniha se neutápí v drobnostech a soustřeďuje se i na zveřejnění části pestrých kreseb z Němečkova archivu. Mísí výtvarné výtvory starší s novějšími a zdařilá koncepce svazku tkví v dělení každé z pěti částí na pětici až šestici stále stejně nazývaných oddílů, z nichž každý mapuje jedno z pěti desetiletí, ve kterých se Čtyřlístek vyvíjel k dnešku. Vznikla tak přehledná historie, do které by samozřejmě bylo možné například v počítači dál doplňovat další a další fakta i postřehy, například o nespočetných seriálech. Není to však nutné. S výjimkou prvních dvou desetiletí (1969–1980) disponuje přitom každý z oněch pěti dílů stejně nazvanou druhou částí Čtyřlístkovské variace. Jinak tyto části sestávají vždy ze sekvencí Rok za rokem, Lidé od Čtyřlístku, Nejen z Třeskoprsk je Čtyřlístek, Nalezeno v archivu a Galerie. Zvlášť kapitoly Nejen z Třeskoprsk je Čtyřlístek jsou však hodny diskuse. Proč? Probírají totiž některé z dalších komiksů v časopise, takže nutně dojde k subjektivnímu výběru. Znásoben je tím, že si jenom některé „vedlejší“ seriály vysloužily celé samostatné kapitoly, zatímco jiné jsou nuceny se spokojit s pár řádky plus obrázkem na půl strany. Mezi podobně šizené, přesto však šťastně zmíněné příběhy patří Rendlík a Hopík (1971–1973) alias variace na kdysi populární duchařský seriál Randall a Hopkirk (1969–1970) či kresby Karla Franty na scénář Václava Fischera Za tři rány kolem světa (1971–1973). Také Ježek František (1973) Dagmar Lhotové a kreslířky Věry Faltové, Bambas a Kryšpín (1973–1974) Pavla Šruta a kreslířky Evy Průškové, Strašidelný pradědeček... (1974–1977) Vojtěcha Steklače a neprávem sem tam zesměšňované, protože kouzelně naivní příběhy Střapečka a Metličky (1975–1978) od Bronislava Liberdy. Po šesti pokračováních přešly tyhle stripy raději do dětštějšího časopisu Sluníčko. Další a další seriály Ke světu Čtyřlístků patřil i holmesovský myšák Koumes (1979–1984) a zajímavý moment dějin těchto sešitů představují pohádky o Honzovi (1980–1982) v podání Angeliky Hanauerové. První tři kreslil Stanislav Duda, ale až karikaturní pojetí už zmiňované Věry Faltové podle názoru Pavla Kořínka pomohlo ve zbylých pěti dílech. Anebo jsou naopak horší? To zůstává k diskusi. Další ze seriálů Na hradě Kulíkově (1983–1987) byl od scenáristy Stanislava Havelky a Sherlocka Holmese (1984–1990) Rudolfa Čechury a Marcela Steckera není snad třeba představovat. Číst a prohlížet bylo možno též stovky stran šotka Karajdy (1993–2005) od neúnavné Věry Faltové. Nikdy nebyly souhrnně reeditovány a možná i proto, že se tento hrdina narodil již v seriálu Šotek (1985) pro noviny Práce. Komiks Malabar (1994–1996) je odvozen z francouzských žvýkaček, jejichž výrobce zasáhl do seriálové říše již při vzniku své značky roku 1958, a Čaroděj Metloděj od Zdeňky Študlarové má neuvěřitelných 105 pokračování (2002–2017). Dále jsou letmo zmiňováni Poutníci (2002–2003) Vlastislava Tomana a kreslíře Františka Kobíka i Svatoplukem Hrnčířem vymýšlené Případy detektiva Preclíka (44 pokračování z let 2005–2012), Příhody Alfína a Žužu Jiřího Poboráka a Pavla Peciny (62 dílů z let 2010–2014) a výjimečná zůstává Záhada ztraceného motýla (1976–1977) psaná Kateřinou Krejčí a kreslená Evou Průškovou: nesestává totiž ze samostatně ukončených epizod, ale jde o navazující pokračování. Podrobněji probírané příběhy Větší pozornosti a samostatných kapitol se – oproti všem předchozím seriálům – dostalo například Hrnčířovým fantazií hýřícím dílům o Alence, Vaškovi a vynálezci Semtamťukovi (1969–2004), jež zprvu kreslil Adolf Born (1930–2016). Také však i Poldovi a Oldovi (1974–1994) z tužky a pera Jaroslava Maláka (1928–2012), vymýšleným po 81 čísel ekonomy Petrem Chvojkou a Stanislavem Havelkou. Samostatncýh kapitol se dostalo také příběhům Káti a Škubánka (1984–1992), o nichž tu píše Lucie Kořínkové, anebo seriálu Jáchym a tiskařský šotek (1987–1990) podle scénáře Leo Pavláta. A také komiksu Anča a Pepík (1989–2000) Lucie Lomové, o němž zasvěceně píše Martin Foret. Tyranosauru Rexíkovi s neskutečnými 1852 stranami a 264 scénáři Jiřího Čehovského (1994–2009) lze pak sotva konkurovat, přičemž pravěký hrdina se objevil již v jednom příběhů z roku 1992. Dokazuje, že dětský zájem o dinosaury sotva kdy zajde. Podrobněji se publikace věnuje také (Šmouly připomínajícímu) Sedmikráskovu, který píší a kreslí od roku 1994 bratři Richard a Slavomír Svitalští. Dále pak Tryskošnekovi Dana Černého, vycházejícímu od roku 2012, téhož roku začal být ve Čtyřlístcích zveřejňován seriál Petra Kopla Morgavsa a Morgana. Zevrubněji je zkoumána též půvabná Isabela, královna Karibiku se 40 díly a celkem 264 stranami (2010–2018). Vytvořila ji pseudonymní Lucie Neisnerové, jejíž identitu zná snad jen zmíněný již Richard Svitalský. Uzavřené epizody tu souběžně stačí rozvíjet ústřední dějovou linii. Řada těchto prací se právem dočkala jak samostatných vázaných knih, tak televizních adaptací, zatímco méně často se vynořily z obrazovky dřív (jako Ďubka a Klouzek Jaroslava City). Autoři a vznik vlastního Čtyřlístku Mezi autory čtyřlístkovských komiksů jsou například Oldřich Jelínek, Ondřej Suchý, Bohumil Fencl, pseudonymní Nikkarin či Vítězslava Klimtová, které se však komiks pod rukama poněkud vzpouzel. Někteří vstupovali na stránky pod krycími jmény: byl to především případ Pavla Šruta (1940–2018) alias Petra Karmína. Základem Kořínkovy publikace však je samozřejmě mýtus okolo vlastního Čtyřlístku, jehož nejpodstatnější scenáristkou byla již od druhého roku existence sešitů a Velkého dobrodružství Čtyřlístku Ljuba Štíplová (1930–2009), „Čtyřlístková guvernanatka“, jak ji ve své kapitole označuje Tomáš Prokůpek. Stala se autorkou takřka čtvrt tisícovky pokračování, nicméně vlastní časopis vymysleli již před ní Jaroslav Němeček a jeho paní. Štěstím bylo, že malíř měl kontakty v nakladatelství Orbis, které mu předtím vydalo řadu publikací. Šanci zde ovšem mívalo jen dílo, jehož prodejní hodnotu odběratelé v součtu otipovali aspoň na třicet tisíc výtisků. Tak či onak, první Čtyřlístek byl schválen na podzim 1968, i když se prý zařadil do edičního plánu „trochu načerno a trochu vedení navzdory“, jak Jaroslav Němeček vzpomíná. Na stránce 25 naší knihy objevíme původní, nepoužité verze obálek prvých dvou sešitů, na nichž Myšpulín ještě připomíná britského lorda s cvikrem a Fifinka „jde za dospělou dámu“ s výrazným sestřihem a malovanými rty. Jen ten Pinďa s Bobíkem působili jako dva zahradničící burani a příliš se od pozdější podoby neliší. Kniha také upozorňuje, že v dřevních příbězích se ještě vyskytovaly celé stránky, na kterých nebylo po hlavních hrdinech stopy. Například v sešitě Čtyřlístek mezi piráty jde o scénu souboje dvou lodí. Podobné „proluky“ později zanikly. V Kořínkově monografii narazíme i na obálku prvních z dlouhé řady čtyřlístkovských omalovánek. Jsou z roku 1970 a lze si přečíst kompletní text té publikace od Ladislavy Kořízkové. A proč je tu? Jde o první „prózu“ o Čtyřlístku. Z roku 1970 je leporelo s textem Jiřího Havla (1924–2016) Závody na pasece, kde titulní zajíc jako by Pinďovi z oka vypadl... Ale připravit soupis všech publikovaných prací Jaroslava Němečka by si vyžádalo snad léta práce a „rozhodně by to dalo nebohému badateli zabrat“, ví Pavel Kořínek. Finální počet položek té bibliografie by stoupal do stovek prací a jedná se přitom i o příležitostné tisky, technické manuály, o kalendáře a kuchařky (Talíř plný zeleniny, 1968). Nikdy nedošlo k realizaci leporela Miloně Čepelky Roztančený les a nerealizován zůstal i projekt čtyřlístkovského zpěvníku (1993–1996). Vzpomínám, jak Jaroslav Němeček v letech 1972–1973 adaptoval pro časopis Ogoněk knihu Doktor Ajbolít, která tím posloužila jazykové výuce. Zrovna tak zpracovával předlohy Arkadije Gajdara a Nikolaje Nosova (Neználek) a roku 1975 vyprodukovali on a Ljuba Štíplová publikaci Punťa s Petrem jedou metrem (reedice 1980). Pro časopis ABC zas tvořili komiks Lapka a Ťapka (1976–1978), který pak převzal Kája Saudek, a roku 1989 uvedl Němeček pro příběhy Medvídek Panda a jeho přátelé do našich krajů nečekaný „formát“ složeného plakátu opatřeného na rubu seriálem. A i zapadlý komiks Svetřík a Flik vlastně měl výraznou předehru hned ve třech samostatných publikacích; ale čtvrtý díl Svetřík na Divokém západě už nevyšel a dochovala se jen obálka. A právě obálky raných Čtyřlístků nám publikace intenzivně předvádí a vnímáme je často celé, tedy po rozevření sešitů položených hřbety nahoru. Důvod? Do čísla 39 (1974) se Němečkovy kresby na těchto obálkách skládaly v navazující celky. Jednalo se tedy o jednovýjevové ilustrace. A občas motiv vnějšího obrázku dokonce variuje některé komiksové pole z nitra sešitu. V Ďábelské jízdě tak letí zkoprnělý Bobík na nezastavitelných sáňkách skrz naskrz králíkárnou a na temeni veze slípku. A otištěn je i nikdy nepoužitý obrázek s robotem Golemem z Velkého dobrodružství... Fascinace kresbami a bublinami Fascinuje i kresba dospělé Fifinky s cigaretovou špičkou (zhruba z roku 1970) anebo generálně propracovaná a zvířat plná, ale nepoužitá obálka stvořená snad pro Přistání v divočině či spíš příběh Mezi dravou zvěří. Jak zjišťujeme, teprve od čísla 15 (Ztraceni v podzemí) se z bublin „odpařilo“ strojem tvořené písmo. Ne, v dětství jsme si podobných detailů pro nadšení ani nepovšimli. Natož toho, že vzhled kosmické lodi v Třetí planetě (1982) kopíruje USS Enterprise ze seriálu Star Trek. Další kapitola je věnována kresbám dětí. Prvé dvě byly od Ludmily Malé a Tomáše Hoška (1969) a roku 1973 přispěla Ivana Přibylová hned čtyřmi hlavami Fifinky – a pokaždé s jinou čepicí. Došlo však i na básně a kniha přejímá ty od Olgy Plešingrové, Ivy Kudláčkové a Daniela Kříže. První reedice měla 200 tisíc výtisků Kniha také upozorňuje na první povolenou hromadnou reedici. V letech 1986–1987 vyšla ve dvou svazcích čtyřicítka už legendárních dobrodružství, přičemž druhá kniha dosáhla nákladu dvě stě tisíc. A nebylo to ještě maximum, protože náklad Čtyřlístku vystoupil na 220 tisíc. Třeba během celého desetiletí 1981–1990 však smělo vyjít jen 89 Čtyřlístků, a teprve když došlo k politickému uvolňování, prosadil Němeček první dlouhé příběhy Poklad kapitána Kida a Jak se chodí do pohádky (1988, 100 tisíc výtisků). A zatímco i tuto „dvojknihu“ napsala Ljuba Štíplová, autory další se stala čtveřice Stanislav Havelka, Petr Chvojka, Jiří Čehovský (*1947) a Jan Endrýs (*1949), přičemž oba posledně zmínění pánové se stali klíčovými redaktory časopisu. Endrýs v něm pracuje od roku 1975, kdy vytvořil slavné číslo 47, a Čehovský byl v redakci v letech 1977–2009, přičemž už roku 1976 napsal seriál Kouzelné hodinky. Dalšími pilnými spolupracovníky se stali Jiří Poborák (autor víc než sta scénářů), Hana Lamková (přes 230 scénářů) a Radim Krajčovič, který je od roku 2018 šéfem základní řady. Hanu Lamkovou dlouhodobě fascinuje dvojdomý charakter protagonistů rozkročený mezi zvířetem a člověkem. Jak je to s tím? Jako zvířata je sice už nikdo nevnímá, ale rozpor (známý z veškerých příběhů o antropomorfizovaných zvířatech) zůstal a promítá se ledaskam. A zvlášť bizarní je Lamkovou generovaný moment z roku 2015, kdy je Bobík v čísle 584 na chvíli kentaurem. A existují i další zvláštnosti. Třeba Jiří Poborák už jedenáctkrát zavítal skrze své příběhy do rozličných zemí Latinské Ameriky a Němečkovi dokonce vždy dá vlastní fotografie. Roku 2014 tak hrdinové Čtyřlístku navštívili v čísle 568 i Machu Picchu. Kdy se směli stát časopisem a co tiskli za verše Už před převratem se vynořilo čtyřlístkovské puzzle a již tenkrát vycházely pohlednice. Každá z postav se dokonce dočkala svého omalovatelného plakátu v nadživotní velikosti a ze žvýkaček Bajo (1986) se dalo vybalit na dvacet stripů. „Asi nejméně tradičním čtyřlístkovským objektem se stal rozkládací Cirkus (1982),“ připomíná monografie. Jako tzv. Knihovnička musel Čtyřlístek vycházet až do převratu. Teprve číslo 178 (1990) Elá hop! se takto stalo posledním. Tiskovina se přerodila v předplatitelný časopis a začátkem roku 1990 vzniklo i nakladatelství Čtyřlístek, snad teprve třetí soukromý podnik v Československu. Kniha se poté v kapitole Dlouhá cesta k sešitu obírá původní metodou výroby seriálu a Michal Jareš přispívá sekvencí o verších ve Čtyřlístku. Dominuje samozřejmě Šrutův cyklus čtrnácti básní V Pantáticích na návsi (1980–1990), doplněný částečně kresbami Jiřího Kalouska. Knižní vydání z let 1995 a 2012 neobsahuje tři z epizod. Mezi další autory poezie se přiřadili Věra Provazníková, Jan Vodňanský, Michal Černík či Olga Hejná, ale po převratu časopis na verše rezignoval. Zato bylo zveřejněno 136 stripů s našimi hrdiny ve Vlastě (1994–1996) a byl z nich pořízen výbor Čtyřlístek dětem (1995) i rozsáhlejší výsek Smějeme se se Čtyřlístkem (2009, 111 epizod). Nenápadně však vyšel i Čtyřlístek speciál sestavený z těch příhod. V letech 1996–2001 vycházel i podivuhodný časopis Bobík a Kořínkova kniha trochu roní slzy nad tím, že seriály z Bobíka nikdy nebyly reeditovány. Zatímco tento magazín to musel za pět let vzdát, časopis „tažený“ Fifinkou vychází od roku 2012 dodnes. Orientovaný je na třináctileté až čtrnáctileté dívky a stejnojmenný seriál Ahoj, tady Fifi se vlastně začal objevovat již rok předtím ve Čtyřlístcích speciál, které existují od roku 1993. Ostatní tři hrdinové se ve „Fifinčině časopisu“ jen občas mihnou. Roli naopak získala její lidskou řečí promlouvající klisna Mišel a fenka Foxi. „A tak Fifi po téměř padesáti letech konečně nachází kamarádku vlastního druhu,“ dozvíme se, ale čtvrtým číslem roku 2019 i vydávání toho časopisu skončí. Rodinné stříbro a načerno vydané „podvratnosti“ Od roku 2011 vychází Edice 4. Jde o rozsáhlejší díla shromážděná vždy po čtyřech a začalo se příběhy pošťáckými. Následovaly čertovské, pirátské, vodnické, detektivní, strašidelné, cestovatelské, starodávné, vesmírné a záhadné. Spíš kuriozitou je pomyslná reedice starého příběhu Jak se chodí do pohádky se Čtyřlístkem (2017), nepodařilo se totiž dohledat veškeré originály, a tak Němeček předrevoluční svazek překreslil a ještě připojil 11 stran. Kořínkova kniha má i závěrečný díl Rodinný podnik, který se věnuje Němečkově rodině. Zpovídána byla stručně jeho žena Lucie i syn Vít, který vystudoval scénografii a je společník a ředitelem nakladatelství (od roku 2010). Jeho žena Pavla se stará o obchod, marketing a inzerci. Vedle vnuka Adama patří k třetí generaci tvůrčí rodiny vnučka Veronika. Monografie k padesátiletí Čtyřlístku obsahuje informace o nejneuvěřitelnějších artefaktech a představuje také snímky čtyř marionet vyřezaných v osmdesátých letech Antonínem Müllerem. {loadmodule mod_tags_similar,Související} V letech 1996 a 1997 byl vyzkoušen i formát ilustrované prózy v podobě dvou vázaných knížek Čtyřlístek v pohádce a Festival vynálezů. Vyšly také jazykové učebnice. V letech 2012–2013 vydalo nakladatelství Fraus trojdílnou Matematiku se Čtyřlístkem. Došlo na kuchařky Marcely Šebestové a samostatná kapitola se zabývá vznikem televizního seriálu. Další zohledňuje filmy. Probrány jsou také audioverze dobrodružství, jejichž začátky se pojí s návratem padoucha Zádrhela (1993). Narazíme i na kapitolu o dobovém, rychle zastarávajícím projektu Čtyřlístek CD-Romek (19 čísel z let 2000–2005) a dozvíme se fakta o mnoha divadelních adaptacích a tom, že se nejobtížněji shání načerno vzniklá publikace Dětem stup zakázán (2003) se šesticí příběhů, kde hrdinové původního Čtyřlístku například bojují ve Vietnamu či se setkají s Rychlými šípy, Ferdou Mravencem, broukem Pytlíkem, ba Beruškou. „Propadnou“ i sexu a příběh Kormidlo osudů je ryze brakovou historkou. Sešit uzavírá příběh od Dana Černého, který o dekádu později začal s časopisem vážně spolupracovat. A co víc, od letošního čísla 662 (parodie, kam přispěl, měla přitom „ďáblovo“ číslo 666) se dokonce objevuje jako autor hlavního seriálu. Téhož roku se pirátsky objevily ještě Zápisky z podzemí Lukáše Berty. Jde o bakalářskou práci studenta Fakulty výtvarného umění Vysokého učení technického v Brně a titulní ilustrace vznikla úpravou obálky sešitu Zálesáci (177). Autor bez dovolení aproprioval hotové panely a jejich přetextováním a přeskládáním svébytně interpretoval dílo F. M. Dostojevského. Na síti následovaly další parodie. Vít Janota a Karel Kuna dokonce založili parodickou Společnost za obrodu Čtyřlístku. Další kuriozitou je i komiks se Čtyřlístkem z roku 2003, který Němeček nakreslil pro svého vnuka Adama, který se narodil o rok dříve. I ten je zde nyní přetištěn (strana 355). Známky, muzeum, stezka, mince... Roku 2010 se poštovní známka s Fifinkou stala tou první, která už je označena písmenem. V naší knize najdeme ještě její „pracovní“ verzi a taky čtyři známky další, jedna z nich zohlednila hrdiny jako skupinu. V roce 2012 následovaly další dvě známky s motivy z filmu a roku 2019 další dvě s motivy z dalšího z filmů. Téhož roku se objevil i (mimo výstavu v Poštovním muzeu nesehnatelný) sešit Pošta v láhvi a jiný speciál Na Lipně bude líp! se vynořuje během otevírání olympijského parku Rio-Lipno 2016. Kořínkova kniha v rychlosti mapuje i výstavy (sám jsem kdysi svou sbírku půjčil Středočeskému muzeu) a přibližuje muzeum otevřené roku 2011 v podkroví městské knihovny Doksy, naučnou stezku kolem Máchova jezera Se Čtyřlístkem okolo Blaťáku a doprovodný sešit Se Čtyřlístkem Máchovou stezkou (vydaný ve třech jazycích). Muzeum se právě stěhuje do zámku, v jehož druhém patře by mělo být otevřeno nejpozději roku 2020. V současné dekádě okolo časopisu až překotně rostl merchadising. Snad každý měsíc se rozšiřovala nabídka licencovaných hraček, papírenského zboží, školních i každodenních potřeb, vitamínových želé i bonbónů. Už roku 2011 vznikla hra pro telefony Nokia Čtyřlístek o poklad a roku 2015 vyšla elektronická kniha Ondřeje Nečase Čtyřlístek a mistrovství světa. Od roku 2013 spolupracuje Němeček s filmovým festivalem ve Zlíně a připravuje kreslené klapky do charitativní dražby. A od roku 2012 vznikají v Holandsku mince, kterými je dovoleno platit na Cookových ostrovech. Mají hodnotu jednoho tamního dolaru a je jich dosud vyraženo dvanáct. A ani audio neumírá, i hádejte sami, koho mluví ze známé čtveřice Ivan Trojan a koho Ondřej Brzobohatý. Od roku 2002 vycházejí Čtyřlístky základní řady i ve velkých, vázaných knihách a první tucet čísel vyšlo opakovaně v letech 2005, 2007, 2008, 2010 a 2012. A výjimečně se dočkala jedna velká kniha i explicitně tematizovaného pokračování, neboť Jiří Poborák napsal dva roky po Mamutu Jogim ještě Vločku, dceru Jogiho (2010). Ve vysoce informativní a barvami zářící Kořínkově monografii nechybí ani dvoustrana o pokračování Čtyřlístku od Ivana Adamoviče v časopise Živel (1999).   Pavel Kořínek (autor většiny textu), Lucie Kořínková, Martin Foret, Michal Jareš, Tomáš Prokůpek, Jaroslav Němeček, Ladislava Kořízková, Alois Junek a další: Čtyřlístek – První půlstoletí v Třeskoprskách. Jazyková redakce Lucie Kořínková. Vydalo nakladatelství a vydavatelství Čtyřlístek. Praha 2019. 464 stran + 68 stran sešitové přílohy

Čas načtení: 2024-03-29 20:44:44

Prodej • Re: Stolek pracovní motoricky výškově stavitelný

Velikonoční nabídka - poslední várka stolků Vzhledem k tomu, že se tyto kusy liší od prvotní nabídky a několik uživatelů projevilo zájem o další kusy, tak bych jim přiřkl právo přednostního výběru z uvedené nabídky. Pokud ho do 48 hodin nevyužijí, získá uvedenou označenou položku vždy první zájem, tak jak je zde zvykem.Právo přednostního výběru pro uživatele: miro1626, MatoniS1 deska 40x60cm, ovládací tlačítko na noze stolu, pojezdová kolečka, samostatně jištěná zásuvka na přístroj - rezervace ++++++++++S2 deska 42x64cm, ovládání pneumatickým nožním spínačem, stacionární umístění v místnosti (pevná podnož bez koleček)++++++++++S3 deska 42x64cm, ovládání pneumatickým nožním spínačem, stacionární umístění v místnosti (pevná podnož bez koleček)++++++++++S4 deska 40x60cm, ovládací tlačítko na noze stolu, pojezdová kolečka, samostatně jištěná zásuvka na přístroj - rezervace++++++++++S5 deska 40x60 z jedné strany s rádiusem, ovládání pod deskou stolu, pojezdová kolečka++++++++++S6 deska 40x60 z jedné strany s rádiusem, ovládání pod deskou stolu, aretační nožičky+++++++++++S7 deska 40x60cm, ovládací tlačítko na noze stolu, pojezdová kolečka, samostatně jištěná zásuvka na přístroj Vše Praha. Pouze osobní odběr. Jednotná cena 1500Kč.Statistiky: Napsal od BlackArt — 29. 3. 2024, 7:44

Čas načtení: 2024-05-15 09:00:00

Novinka Dyson WashG1, speciální přístroj na mokré mytí podlahy

Praha 15. května 2024 (PROTEXT) - Unikátní technologie úklidu mokrých podlah: Představujeme Dyson WashG1, první speciální čistič na mokré podlahy od společnosti Dyson. Dyson WashG1 je navržen pro snadné čištění a údržbu, poradí si současně s mokrými i suchými nečistotami. - Vysoce absorpční válečky z mikrovlákna se otáčejí proti sobě a odstraňují současně rozlité tekutiny, nečistoty i zaschlé skvrny. - Nová separační technologie Dyson rozděluje mokré a suché nečistoty přímo u zdroje a zajišťuje jejich hygienickou likvidaci. - Nádržka na čistou vodu o objemu 1 litr zajistí úklid podlahy o rozloze až 290 m2. - Pulzně modulované čerpadlo prostřednictvím 26 bodů přesně kontroluje a upravuje množství vody dodávané do válců z mikrovláken. Společnost Dyson představuje svou nejnovější technologii péče o podlahy. Speciální čistič mokrých podlah je navržen tak, aby využíval kombinaci hydratační, absorpční a extrakční technologie k odstranění mokrých a suchých nečistot současně. Automaticky odděluje nečistoty od špinavé vody a tím zajišťuje snadnou údržbu. Dyson WashG1 díky nádrži na čistou vodu o objemu 1 litr zvládne uklidit podlahové plochy až do velikosti 290 m2. Důkladně proto vyčistí velké prostory. Charlie Park Viceprezident Dyson Home Engineering ve společnosti Dyson "Většina z nás pravidelně vysává, ale vytírání už není tak samozřejmé. V průběhu let se objevila široká škála způsobů mokrého čištění podlah, očekávání uživatelů však zůstávalo často nenaplněné, zejména pokud jde o odstranění skvrn, výkonnost sběru nečistot a povrchovou úpravu podlahy. Inženýři společnosti Dyson vždy řeší problémy, které ostatní výrobci ignorují. Těší nás čelit výzvám a vytvářet stále lepší technologie. Dyson WashG1 je toho důkazem; jedná se o náš první specializovaný přístroj na mokré mytí tvrdých podlah, který odvede práci opravdu důkladně." Vysoce absorpční válečky s mikrovláknem Dva samostatné válečky se otáčejí proti sobě, zatímco čerpadlo s pulzní modulací rovnoměrně rozvádí vodu do 26 přesně umístěných bodů po celé šířce každého válečku. Každý válec je tvořen vysoce absorpčním mikrovláknem s 64.800 vlákny na cm2. Tato kombinace mikrovlákna s vysokou hustotou a důsledné aplikace čisté vody zajišťuje, že rozlitá tekutina je absorbována, zatímco miliony vláken obalí suchou špínu, nečistoty i vlasy. Díky tomu, že inženýři ze společnosti Dyson umístili dva válce v přední a zadní části přístroje, dosáhli také toho, že při každém průchodu setrvají na skvrnách delší dobu. Tím je zajištěno rychlé a výkonné odstranění nečistot. Průkopnická separační technologie usnadňuje údržbu Jedinečná separační technologie Dyson rozděluje nečistoty a špinavou vodu přímo u zdroje, což umožňuje hygienickou bezdotykovou likvidaci. Odolné sací desky odvádějí špinavou vodu z válců, zatímco sekundární vnitřní kartáče s nylonovými štětinami odstraňují nečistoty a zbytky z válců z mikrovlákna. Ty následně směřují přímo do vyjímatelného zásobníku na nečistoty. Ten byl navržen tak, že síťka o velikosti 500 mikronů odděluje špinavou vodu od velkých nečistot. Špinavá voda poháněná odsávacím čerpadlem se okamžitě shromažďuje v nádržce na špinavou vodu o objemu 0,8 litru, aniž by se velké nečistoty dostaly do přístroje. Různé drobky a úlomky zůstávají v hlavě čističe a špinavá voda je oddělena v samostatné nádrži. Tento systém umožňuje snadnou a hygienickou likvidaci. Dyson WashG1 byl navíc důmyslně navržen bez ostrých vnitřních ploch nebo štěrbin. Uvnitř čistícího mechanismu se tedy usazuje méně nečistot nebo špíny. Obě nádrže na vodu mají také velké otvory. To vše umožňuje uživatelům snadnou údržbu a čištění. Novinka dále disponuje samočistícím režimem. Po úklidu oba válce nasáknou čistou vodou, nastaví se nejvyšší příkon a celý systém se propláchne. Dyson WashG1 je díky tomu připraven na další úklid. Regulace množství vody pro optimální úklid Dyson WashG1 byl navržen tak, aby si uživatelé mohli zvolit požadovanou úroveň množství vody podle typu nečistot, podlahové krytiny nebo osobních preferencí. Na výběr je nízký, střední nebo silný režim. Každý režim má také další tři nastavení citlivosti, aby si je majitelé mohli vyladit podle svých individuálních potřeb. Samostatné tlačítko režimu boost po stisknutí pročistí každý válec maximálním množstvím vody, aby se odstranila odolná špína a zaschlé skvrny. "Výkon při odstraňování skvrn závisí na poměru vlhkosti podlahy a zvoleného režimu. Přístroj jsme zkonstruovali tak, aby usnadnil efektivní hloubkový úklid podlahy." Charlie Park, viceprezident Dyson Home Engineering společnosti Dyson S přístrojem se snadno pohybuje a vyčistí důkladně kouty i nepřístupné prostory Jelikož se válce rozprostírají po celé šířce čisticí hlavice, umožňují důkladné systematické čištění až do rohů. Dyson WashG1 byl navržen se dvěma motory, které jsou umístěny v každém válci z mikrovlákna a otáčejí se v opačných směrech. Aby se dalo s přístrojem optimálně manévrovat, vyladili inženýři společnosti Dyson každý motor tak, že se otáčí konstantní rychlostí v souladu se zvoleným režimem vytírání. Díky tomu čistič během úklidu bez námahy klouže a práce s ním je opravdu snadná. Kolečka jsou převzatá z technologie tyčového bezdrátového vysavače Dyson Omni-glide a zajišťují dodatečné vyvážení. Dokonce se s novinkou dostanete například pod nábytek. Dyson WashG1™ určený pro mokré čištění podlah bude na našem trhu dostupný ještě letos. www.dyson.cz Kontakt pro média: Vlaďka Svobodová vladka.svobodova@guideline.cz ČTK Connect ke zprávě vydává obrazovou přílohu, která je k dispozici na adrese http://www.protext.cz.

Čas načtení: 2024-10-03 12:29:41

Bavorská armáda

Autor: RoBoT Datum: 03.10.2024 12:29:41 Téma, které bude dlouhodobě rozpracováno a slouží zatím jako místo pro umístění různých poznatků ze zakládání bavorských jednotek, které nechci zase zapomenout.Rokem vzniku stálého bavorského vojska je rok 1682. Bavorsko i předtím vedlo často války a ve třicetileté válce hrálo důležitou roli. Pak ale z finančních důvodů, kdy muselo vynaložit velké prostředky na obnovu poničené země, snížilo počet vojáků na minimum. Což byla tehdy zcela běžná praxe. Bavorsko tak nevyužilo práva na existenci stálého vojska, která vyplývala z vestfálského míru z roku 1648. V letech 1662 až 1664 sice Bavorsko vyslalo jednotky na pomoc císaři proti Turkům, ale jinak se vojenským konfliktům vyhýbalo, takže stálé vojsko nepotřebovalo a místo toho regent finanční prostředky ukládal do státní pokladny. Situace se změnila na počátku osmdesátých let 17. století. Kurfiřt Maxmilián II. Emanuel dosáhl dospělosti a chopil se vlády. Stálá armáda se v té době začínala stávat jedním ze základních prvků absolutistického státu a Bavorsko navíc muselo na základě říšské vojenské ústavy z roku 1681 dodávat v případě potřeby vojáky do říšské armády v rámci bavorského kraje, v němž zaujímalo dominantní postavení. Bavorsko se tedy rozhodlo zřídit stálé vojsko.Jednotky z roku 1682:PěchotaPěší pluky:- Pěší pluk Berlův- Pěší pluk Puechův- Pěší pluk Degenfeldův- Pěší pluk Montfortův- Pěší pluk Perousův- Pěší pluk Steinaův- Pěší pluk Preysingův (zpočátku veden jako otevřený pluk, ale na konci října 1682 propůjčen dosavadnímu podplukovníkovi)Samostatné pěší setniny:- Pěší setnina Compagniho- Pěší setnina Croissilova- Pěší setnina Lipsonova- Pěší setnina SchrenkhovaJezdectvoJezdecké pluky:- Jezdecký pluk Haraucourtův- Jezdecký pluk Bärtlsův- Jezdecký pluk Beauvaův- Jezdecký pluk SchützůvSamostatné jezdecké setniny:- Jezdecká setnina WeitersheimovaSamostatné dragounské setniny- Dragounská setnina Leoprechtingova- Dragounská setnina Schefferova- Dragounská setnina - Dragounská setnina Schönheinzova

Čas načtení: 2025-04-03 09:00:37

T-Mobile láká na tarif s Netflixem! Spočítali jsme, že samostatně vyjde levněji

T-Mobile mírně protočil svou řadu tarifů Next Nejvyšší je o sto korun dražší a máte k němu Netflix na rok zdarma Nicméně jak jsme vypočítali, pro většinu lidí je výhodnější si Netflix platit samostatně Netflix vloni prošel celkem drastickým zdražením o 70 korun. Nejvíce se to promítlo u nejvyššího tarifu Premium, který už nepořídíte za 319 korun měsíčně, nyní stojí 379 korun. Existují přitom způsoby, jak na předplatném Netflixu ušetřit. Například operátora T-Mobile nabízí možnost získat Netflix zdarma na celý rok při zakoupení jednoho konkrétního tarifu. Spočítali jsme za vás, jestli se to vůbec vyplatí. Přečtěte si celý článek T-Mobile láká na tarif s Netflixem! Spočítali jsme, že samostatně vyjde levněji

Čas načtení: 2025-07-01 19:51:02

Černohorský Tivat s odbaveným zavazadlem přímo z Brna. Letenky od 2 990 Kč

Cestovní kancelář Čedok prodává samostatné zpáteční letenky na přímé lince Brno – Tivat na termín 5.–12.7. za 2 990 Kč. Letenky rezervujete přímo na webu cedok.cz/samostatne-letenky. V ceně je i odbavené zavazadlo do 23 kg. Společně s nákupem letenek je vhodné se poohlédnout po ubytování i půjčovnách aut. Rezervuj hotel v Černé Hoře Porovnej ceny autopůjčoven na letišti Tivat

Čas načtení: 2022-01-17 18:00:23

Nejvíce nominací na Českého lva získaly shodně filmy Okupace a Zátopek

Český lev zná nominace za rok 2021, výsledky hlasování zveřejnila Česká filmová a televizní akademie (ČFTA). Při 29. ročníku Českého lva Nejvíce jich získaly filmy Okupace a Zátopek, dobře si vedly také filmy Muž se zaječíma ušima, Atlas ptáků a Chyby. Již podruhé byly otevřeny další kategorie i pro televizní projekty a stejně tak podruhé soutěží samostatně animované a krátké filmy. Hned několik nominací tak získal animovaný film Moje slunce Mad a s velkým počtem nominací skončila také televizní minisérie Božena. V klání o sošku Českého lva v 19 statutárních kategoriích se v závěrečném hlasování utká celkem 25 titulů. Shodně třináct nominací získaly životopisné drama Zátopek režiséra, spoluproducenta a spoluautora scénáře Davida Ondříčka a debut režiséra Michala Nohejla Okupace, tragikomické drama z období normalizace. Jedenáct nominací získala fantaskní komedie Martina Šulíka Muž se zaječíma ušima, film o spisovateli, jemuž náhlý sled událostí otočí život vzhůru nohama. Devíti nominacemi se může pochlubit Atlas ptáků, sonda do komplikovaných rodinných vztahů a světa komunikačních technologií, jehož režisérem je Olmo Omerzu. Osm nominací si vysloužily Chyby, romantické drama režiséra Jana Prušinovského o vyrovnávání se s vlastní minulostí. S pěti nominacemi nastupuje do závěrečného klání televizní cyklus režisérky Lenky Wimmerové Božena o první velké české spisovatelce Boženě Němcové a čtyři nominace získal mezinárodně ceněný animovaný film Michaely Pavlátové Moje slunce Mad, poeticky vyprávějící příběh Češky provdané do Kábulu. V kategorii nejlepší celovečerní hraný film za rok 2021 jsou nominovány filmy: Atlas ptáků (producent Jiří Konečný), Chyby (producenti Ondřej Zima, Jan Prušinovský, Zuzana Mistríková, Ľubica Orechovská), Muž se zaječíma ušima (producenti Rudolf Biermann, Martin Šulík), Okupace (producenti Jan Hlavsa, Julie Žáčková) a Zátopek (producenti Kryštof Mucha, David Ondříček). Sošku Českého lva za nejlepší dokumentární film si mohou odnést autoři snímků Jednotka intenzivního života (režie Adéla Komrzý, producentka Pavla Janoušková Kubečková), Láska pod kapotou (režie Miro Remo, producenti Vít Janeček, Miro Remo), Nebe (režie Tomáš Etzler a Adéla Špaljová, producent Jan Macola), Nová šichta (režie Jindřich Andrš, producenti Augustina Micková, Miloš Lochman, Karel Chvojka) nebo Sny o toulavých kočkách (režie David Sís, producenti Vít Bělohradský, Kateřina Bělohradská). Během nominační tiskové konference cen ČFTA byli 17. ledna vyhlášeni i vítězové nestatutárních cen Českého lva. Cena za nejlepší filmový plakát putovala do rukou Aleše Najbrta, Jakuba Spurného a Julie Vrabelové, autorů plakátu pro film Zátopek. David Ondříček si za stejný film odnesl i Cenu filmových fanoušků, kterou uděluje ČFTA ve spolupráci s filmovým portálem ČSFD.cz. Sošku Českého lva pro nejlepší herečku v hlavní roli si letos může odnést Alena Mihulová za film Atlas ptáků, Anna Kameníková za titulní roli v sérii Božena, Pavla Gajdošíková za film Chyby, Eliška Křenková za výkon ve filmu Marťanské lodě nebo Martha Issová za film Zátopek. V kategorii nejlepší herečka ve vedlejší roli se na Českého lva mohou těšit: Eliška Křenková, tentokrát za roli ve filmu Atlas ptáků, Eva Hacurová za film Chyby, Denisa Barešová, která hrála v seriálu Kukačky, Zuzana Mauréry za roli ve snímku Muž se zaječíma ušima a Antonie Formanová za film Okupace. V kategorii nejlepší herec v hlavní roli získali nominace Miroslav Donutil za film Atlas ptáků, Jan Jankovský za hlavní roli ve filmu Chyby, Miroslav Krobot za Muže se zaječíma ušima, Martin Pechlát za titulní roli ve filmu Okupace a Václav Neužil za životopisný snímek Zátopek. O Českého lva ve vedlejší roli za rok 2021 se utkají: Martin Pechlát s rolí ve filmu Atlas ptáků, Oldřich Kaiser, který hrál ve filmu Muž se zaječíma ušima, Otakar Brousek z filmu Okupace, Hynek Čermák, jenž zaujal v televizní minisérii Případ Roubal, a Robert Mikluš s rolí ve filmu Zátopek. Českého lva za nejlepší režii obdrží některý z následujících tvůrců: Olmo Omerzu za Atlas ptáků, Jan Prušinovský za film Chyby, Martin Šulík za film Muž se zaječíma ušima, debutující Michal Nohejl za Okupaci nebo David Ondříček za Zátopka. Známy jsou také nominace v kategorii nejlepší televizní film nebo minisérie. Sošku Českého lva tak mohou v březnu získat psychologické drama Amerikánka uváděné na platformě filmnazivo.cz (hlavní tvůrce a producent Viktor Tauš), minisérie Božena České televize (hlavní producent Michal Reitler, hlavní tvůrce Lenka Wimmerová) a Případ Roubal z produkce Voyo / TV Nova (hlavní producenti Pavel Berčík, Ondřej Zima, Michael Bütow, hlavní tvůrce Tereza Kopáčová). O Českého lva za nejlepší televizní seriál letos budou usilovat Kukačky (hlavní producenti Filip Bobiňski, Petr Šizling, Jan Lekeš, hlavní tvůrce Biser A. Arichtev), Ochránce (hlavní producent Michal Reitler, hlavní tvůrci Tereza Kopáčová, Tomáš Feřtek a Matěj Podzimek) a Zločiny Velké Prahy (hlavní producent Jan Lekeš, hlavní tvůrce Jaroslav Brabec), vše z produkce České televize. Letos podruhé bude Český lev udělen samostatně v kategoriích animovaný a krátký film. Lví sošku za nejlepší animovaný film tak může získat Moje slunce Mad režisérky a výtvarnice Michaely Pavlátové, Myši patří do nebe režisérů a výtvarníků Denisy Grimmové a Jana Bubeníčka a výtvarníka Jana Kurky nebo snímek Rudé boty režisérky a výtvarnice Anny Podskalské. Tři filmy se utkají v kategorii nejlepší krátký film: Milý tati režisérky Diany Cam Van Nguyenové, Poslední den patriarchátu Olma Omerzu a Příběh hrůzostrašné Eliz, režírovaný společně Eliškou Kováříkovou a Adamem Struhalou. ČFTA vyhlásila také pětici nominací na nestatutární Cenu Magnesia za nejlepší studentský́ film, udělovanou ve spolupráci s Mattoni 1873 a Státním fondem kinematografie. Mohou ji získat filmaři na začátku své kariéry za krátké filmy Dřevo na příští zimu (režie Karel Šindelář), Ještě nespíš? (režie David Payne), Postup práce (režie Lun Sevnik) a snímek Milý tati (režie Diana Cam Van Nguyen), který získal nominaci i v kategorii nejlepší krátký film, a animovaný snímek Anny Podskalské Rudé boty, jenž také obsadil jednu z nominací v kategorii Nejlepší animovaný film.   29. ČESKÝ LEV – NOMINACE   NEJLEPŠÍ CELOVEČERNÍ HRANÝ FILM Atlas ptáků – producent Jiří Konečný Chyby – producenti Ondřej Zima, Jan Prušinovský, Zuzana Mistríková, Ľubica Orechovská Muž se zaječíma ušima – producenti Rudolf Biermann, Martin Šulík Okupace – producenti Jan Hlavsa, Julie Žáčková Zátopek – producenti Kryštof Mucha, David Ondříček   NEJLEPŠÍ DOKUMENTÁRNÍ FILM Jednotka intenzivního života – režie Adéla Komrzý – producentka Pavla Janoušková Kubečková Láska pod kapotou – režie Miro Remo – producenti Vít Janeček, Miro Remo Nebe – režie Tomáš Etzler, Adéla Špaljová – producent Jan Macola Nová šichta – režie Jindřich Andrš – producenti Augustina Micková, Miloš Lochman, Karel Chvojka Sny o toulavých kočkách – režie David Sís – producenti Vít Bělohradský, Kateřina Bělohradská   NEJLEPŠÍ REŽIE Atlas ptáků – Olmo Omerzu Chyby – Jan Prušinovský Muž se zaječíma ušima – Martin Šulík Okupace – Michal Nohejl Zátopek – David Ondříček   NEJLEPŠÍ HEREČKA V HLAVNÍ ROLI Atlas ptáků – Alena Mihulová Božena – Anna Kameníková Chyby – Pavla Gajdošíková Marťanské lodě – Eliška Křenková Zátopek – Martha Issová   NEJLEPŠÍ HEREC V HLAVNÍ ROLI Atlas ptáků – Miroslav Donutil Chyby – Jan Jankovský Muž se zaječíma ušima – Miroslav Krobot Okupace – Martin Pechlát Zátopek – Václav Neužil   NEJLEPŠÍ HEREČKA VE VEDLEJŠÍ ROLI Atlas ptáků – Eliška Křenková Chyby – Eva Hacurová Kukačky – Denisa Barešová Muž se zaječíma ušima – Zuzana Mauréry Okupace – Antonie Formanová   NEJLEPŠÍ HEREC VE VEDLEJŠÍ ROLI Atlas ptáků – Martin Pechlát Muž se zaječíma ušima – Oldřich Kaiser Okupace – Otakar Brousek Případ Roubal – Hynek Čermák Zátopek – Robert Mikluš   NEJLEPŠÍ SCÉNÁŘ Chyby – Roman Vojkůvka Moje slunce Mad – Ivan Arsenjev Muž se zaječíma ušima – Marek Leščák, Martin Šulík Okupace – Marek Šindelka, Vojtěch Mašek Zátopek – David Ondříček, Alice Nellis, Jan P. Muchow   NEJLEPŠÍ KAMERA Atlas ptáků – Lukáš Milota Lidi krve – Jakub Halousek Muž se zaječíma ušima – Martin Štrba Okupace – Jan Baset Střítežský Zátopek – Štěpán Kučera   NEJLEPŠÍ STŘIH Atlas ptáků – Jana Vlčková Chyby – Michal Böhm Láska pod kapotou – Šimon Hájek Okupace – Petr Turyna Zátopek – Jarosław Kamiński   NEJLEPŠÍ ZVUK Atlas ptáků – Pavel Rejholec, Viktor Ekrt Moje slunce Mad – Jan Čeněk, Régis Diebold Muž se zaječíma ušima – Pavel Rejholec, Viktor Ekrt Okupace – Sandra Klouzová, David Titěra, Roman Sečkař Zátopek – Pavel Rejholec, Jakub Čech   NEJLEPŠÍ HUDBA Amerikánka – Petr Ostrouchov Moje slunce Mad – Evgueni Galperine, Sacha Galperine Myši patří do nebe – Krzysztof A. Janczak Okupace – La Petite Sonja, Hank J. Manchini Zátopek – Beata Hlavenková   NEJLEPŠÍ SCÉNOGRAFIE Božena – Petr Kunc Kryštof – Milan Býček Muž se zaječíma ušima – František Lipták Okupace – Tomáš Svoboda Zátopek – Jan Vlasák   NEJLEPŠÍ KOSTÝMY Božena – Katarína Štrbová Bieliková Muž se zaječíma ušima – Katarína Hollá Okupace – Josefina Bakošová Zátopek – Kateřina Štefková Zločiny Velké Prahy – Simona Rybáková   NEJLEPŠÍ MASKY  Božena – Martin Valeš Chyby – Jana Bílková Muž se zaječíma ušima – Martin Jankovič, Katarína Horská Okupace – Jana Dopitová Zátopek – Jana Dopitová     NEJLEPŠÍ TELEVIZNÍ FILM NEBO MINISÉRIE Amerikánka – hlavní producent Viktor Tauš – hlavní tvůrce Viktor Tauš Božena – hlavní producent Michal Reitler – hlavní tvůrce Lenka Wimmerová Případ Roubal – hlavní producenti Pavel Berčík, Ondřej Zima, Michael Bütow – hlavní tvůrce Tereza Kopáčová   NEJLEPŠÍ TELEVIZNÍ SERIÁL Kukačky – hlavní producenti Filip Bobiňski, Petr Šizling, Jan Lekeš – hlavní tvůrce Biser A. Arichtev Ochránce – hlavní producent Michal Reitler – hlavní tvůrci Tereza Kopáčová, Tomáš Feřtek,                   Matěj Podzimek Zločiny Velké Prahy – hlavní producent Jan Lekeš – hlavní tvůrce Jaroslav Brabec   NEJLEPŠÍ ANIMOVANÝ FILM Moje slunce Mad – režie, výtvarník Michaela Pavlátová – producenti Kateřina Černá, Petr Oukropec Myši patří do nebe – režie Denisa Grimmová, Jan Bubeníček – producenti Vladimír Lhoták, Alexandre Charlet – výtvarníci Denisa Grimmová, Jan Bubeníček, Jan Kurka Rudé boty – režie, výtvarník Anna Podskalská – producentka Mária Môťovská   NEJLEPŠÍ KRÁTKÝ FILM Milý tati – režie Diana Cam Van Nguyen – producentka Karolína Davidová Poslední den patriarchátu – režie Olmo Omerzu – producenti Rok Biček, Jiří Konečný Příběh hrůzostrašné Eliz – režie Eliška Kováříková, Adam Struhala – producenti Barbora Skoumalová, Miloš Lochman   CENA MAGNESIA ZA NEJLEPŠÍ STUDENTSKÝ FILM – nestatutární cena Dřevo na příští zimu – režie Karel Šindelář Ještě nespíš? – režie David Payne Milý tati – režie Diana Cam Van Nguyen Postup práce – režie Lun Sevnik Rudé boty – režie Anna Podskalská   PŘEHLED POČTŮ NOMINACÍ (ve statutárních kategoriích) Okupace – 13 nominací Zátopek – 13 nominací Muž se zaječíma ušima – 11 nominací Atlas ptáků – 9 nominací Chyby – 8 nominací Božena – 5 nominací Moje slunce Mad – 4 nominace Amerikánka – 2 nominace Kukačky – 2 nominace Láska pod kapotou – 2 nominace Myši patří do nebe – 2 nominace Případ Roubal – 2 nominace Zločiny Velké Prahy – 2 nominace Jednotka intenzivního života – 1 nominace Kryštof – 1 nominace Lidi krve – 1 nominace Marťanské lodě – 1 nominace Milý tati – 1 nominace Nebe – 1 nominace Nová šichta – 1 nominace Ochránce – 1 nominace Poslední den patriarchátu – 1 nominace Příběh hrůzostrašné Eliz – 1 nominace Rudé boty – 1 nominace Sny o toulavých kočkách – 1 nominace   JIŽ UDĚLENÉ CENY   NEJLEPŠÍ FILMOVÝ PLAKÁT – nestatutární cena Zátopek – Aleš Najbrt, Jakub Spurný, Julie Vrabelová – oceněný plakát Atlas ptáků – Konstantinos Fragkoulis, Adéla Turková Moje slunce Mad – Jan Poukar, Michaela Pavlátová Okupace – Jindřich Hoch Vlci na hranicích – Jan Němec   CENA FILMOVÝCH FANOUŠKŮ – nestatutární cena Zátopek – David Ondříček (oceněný režisér)   Hlasování o nominacích ve všech kategoriích 29. ročníku ocenění Český lev probíhalo od 1. prosince 2021 do 9. ledna 2022. Celkem 184 akademiků vybíralo z 84 hraných, dokumentárních, animovaných a krátkých filmů i televizních děl. Udílení cen se uskuteční v přímém přenosu České televize na ČT1 5. března od 20.10 hodin z pražského Rudolfina. Večerem diváky provede poprvé moderátor Jiří Havelka. Více informací na www.ceskylev.cz. Ve spolupráci s DAFilms.cz připravuje ČFTA tradiční přehlídku nominovaných filmů aktuálního ročníku Českých lvů. Vybrané filmy bude možné zhlédnout on-line na DAFilms.cz. Od 21. února nabídne DAFilms.cz streamované moderované rozhovory s nominovanými tvůrci.

Čas načtení: 2020-04-01 09:37:59

Michal Jareš a Pavel Mandys: Občas čtenář žasne, jak jsou čeští detektivové nevýbojní, tiší a místy až neschopní

Kriminální žánr se u nás těší setrvalé čtenářské oblibě již nějakých 150 let, dosud jsme však postrádali ucelený přehled stěžejních plodů tohoto žánru a jeho vývoje v tuzemské literatuře. Nápravu sjednala až kniha Dějiny české detektivky (Paseka 2020), za níž stojí dva na slovo vzatí odborníci, Michal Jareš a Pavel Mandys, a která se sama čte takřka jako detektivka.    Čím vás osobně přitahuje kriminální žánr a v čem spatřujete příčinu jeho trvalé obliby? Michal Jareš: Jaroslav Velinský v jednom z rozhovorů napsal, že v případě detektivky lidé čtou rádi o tom, čeho se bojí. Možná bych to doplnil, že čtou také rádi o tom, co v jejich běžném životě není a nikdy nebude, třebas i s náznakem nějaké mystiky, tajemství, nějakého divného přesahu. Dnes je literární kriminálka spojovaná zejména s vraždou, přičemž prim hraje sériový vrah nebo psychopat, který po sobě zanechává co nejbrutálnější stopy násilí. Ono by to tak nemělo být, ale když napíšete „běžnou“ detektivku o vraždě uskutečněné kvůli pár stovkám nebo ve chvíli, kdy někomu bouchly saze, je to vlastně málo pikantní a „zajímavé“. A k té osobní části – kriminální žánr mě přitahuje realismem, odpočinkem, humorem, záhadou, spoluřešením, poznáváním práce nějakých odvětví, které člověk nemá šanci jinak poznat. Pavel Mandys: Já se přidám také s těmi typickými rysy: napětí, dynamika děje, záhada, jasné rozuzlení, obecně přísná realističnost. Rád střídám žánry, pak se čtení knih nikdy neomrzí.    Kde se vzal nápad sepsat Dějiny české detektivky, jak dlouho trvala práce na rukopisu a proč vyšel právě v nakladatelství Paseka? Michal Jareš: To je spíš vše otázka náhody – s Pavlem jsme se tu a tam bavili o detektivkách, on o nich psal, já je tak nějak sleduji dlouhodobě spíš z toho historického hlediska a z hlediska populárních žánrů, tak se to nějak střetlo. Jen psaní zabralo kolem dvou let, ale berte to tak, že to třeba u mne vznikalo po odpolednech a víkendech mimo vlastní pracovní nasazení. A předcházely tomu roky čtení… Pavel Mandys: Napsal jsem předmluvu k povídkové sbírce Praha noir, kde jsem dějiny české detektivky stručně zrekapituloval, a jeden z autorů, kteří tam měli povídku, literární historik Michal Sýkora, mě trochu žertem vyzval, abych se do toho pustil důkladněji. Tak jsme se potkali s Michalem Jarešem a dohodli se, že se do toho dáme spolu. V Pasece to vyšlo právě proto, že předtím vydali také Prahu noir.   Jak si vysvětlujete, že ani po bezmála 150 letech přítomnosti detektivního žánru u nás se neobjevily pokusy o nějaký ucelený přehled jeho české odnože?  Michal Jareš: Ony se objevují, ale nejsou nijak uceleně pojednané do jedné knihy. Najdete řadu pěkných přehledů dobových, třeba Vilém Hejl má výbornou analýzu, do českého prostředí po svém zasahují Cigánek i Grym i Škvorecký, jsou tu přehledové úvody k antologiím i články po časopisech… ale soustředěné do jedné příručky „pro školu a dům“ to zatím nebylo. Je to dané i roztříštěnou komunitou, která se táhne napříč čtenáři všech věků a sociálních skupin, není nějak extra stmelena jako třeba scifisté. Pavel Mandys: Pro akademické historiky to je možná příliš profánní oblast, pro ostatní zase příliš rozlehlá. U některých domácích prací jsem měl pocit, že prostě autoři přečetli hodně detektivek, pak si vybrali ty lepší a něco o nich napsali. My jsme chtěli být důkladní a systematičtí.   Rozdělili jste si jako autoři nějak jednotlivé etapy historie pojednávaného tématu, nebo jste opravdu všechno psali společně? A jak se vám na knize spolupracovalo? Michal Jareš: Bylo to rozdělené podle zájmových oblastí, takže začátky jsem psal spíš já, pak převzal štafetu Pavel, ale tu a tam jsem mu něco doplnil, a takhle to pokračovalo dál a dál, přičemž někde nevím, co vlastně kdo psal, protože se to četlo navzájem a ještě nám pak do toho vstupoval Pavel Janáček. Zároveň byla jména, co jsme si chtěli napsat, takže celek je porůznu promíchaný. Ale musíte taky počítat s tím, že já osobně píšu trochu liberečtinou, takže je potřeba to, co vznikne, překládat do jazyka, kterému rozumí i lidé „ze za kopce“. A spolupráce byla fajn, osobně jsem zvyklý na to, že jsem spoluautorem. Pavel Mandys: Já doplním, že Michal si převážně vzal na starosti okraj všeho druhu: sešitové publikace až po vyložený brak ve třicátých i sedmdesátých letech, krajská nakladatelství, dokonce letmo i časopisy. To obdivuji, já psal spíše o těch zásadnějších autorech a dílech, která se dají číst i nyní.   V čem podle vás tkví přínos české detektivky žánru jako takovému a které atributy bývají nejčastěji spojovány s postavami českých literárních detektivů? Michal Jareš: Příznačný je vpád humoru a parodie: samozřejmě že ho nacházíme třeba už v uvolněných povídkách Leblankových s Arsénem Lupinem, toliko lupičem-gentlemanem, z počátku 20. století, ale je to takové francouzsky galantně navoněné, až pitomoučké. U nás se to stalo na dlouhou dobu nedílnou součástí žánru, později i díky Fikerovi a jeho následovníkům, vybroušené do dokonalosti díky wisecrackům a podivuhodně bizarním situacím. Pavel Mandys: Občas čtenář žasne, jak jsou čeští detektivové nevýbojní, tiší a místy až neschopní. Cílevědomě s tím pracoval nejen Karel Čapek, ale i „brakový“ Eduard Fiker, přidávali se i autoři v šedesátých letech v čele se Škvoreckým. Až od sedmdesátých let parodické rysy začínají z české detektivky mizet.  {loadmodule mod_tags_similar,Související} {mprestriction ids="1,2"} Na výraz wisecrack jsem v knize narazil vícekrát, bohužel bez dalšího vysvětlení. Existuje vůbec něco jako detektivkářský slang, potažmo jeho česká verze?  MJ: Existuje množství dobových slovníčků, které vycházely třeba v Československém kriminalistovi ve třicátých letech, aby se porozumělo jazyku světských. Zároveň autoři typu Jardy Kavalíra (vlastním jménem J. F. Němeček) v reportážních knihách jako S hasákem napříč Evropou tohle využívali bohatě. Ve čtyřicátých letech vznikal jiný typ osobité mluvy v rámci drsné školy, s českým ekvivalentem právě v tom mixu profesním a čórkařském a poučeném na dobově populární filmové crazy komedii: ostatně kasařský slang typu káča se stal běžným a běžně srozumitelným. To je jeden typ slangu. A pak tu máme například označení typu cliftoni, dobově ještě v osmdesátých letech běžné označení pro vyšetřovatele. Ale to, na co se ptáte, tedy detektivkářský slang, asi samostatně neexistuje a hodně termínových věcí přebíráme z angličtiny, protože zasahuje žánrově větší pásmo populáru než jen detektivky a dotyčné výrazy už jsou u nás zaběhnuté v komiksu nebo sci-fi.  PM: Konkrétně výraz wisecrack bývá spojován s Chandlerem a suchými vtipy, které trousí Phil Marlowe. U nás je výtečně oslavila a zároveň zparodovala divadelní hra Mazaný Filip.   Na začátku vymezujete několik subžánrů – např. whodunitky, drsná škola, noir, pitavaly, retrodetektivky, historické detektivky. Při letmém pohledu na dnešní produkci se zdá, že každý z nich má stále svůj okruh čtenářů. Je nějaký subžánr, který by se dal dnes označit za mrtvý? MJ: Těžko říct – trochu spí třeba špionážní podoba žánru, jak to udělala naposledy například Kate Atkinsonová v Přepisu. Stejně jako už dlouho nebyl viděn takový ten inteligentní dobrodruh a zloděj à la Fikerův hrdina Ted Brent, který spíš provokuje svého protivníka od policie, než aby zabíjel. PM: Ve světě se pořád píše všechno, naopak se to ještě dál tříští na další subžánry. U nás trochu scházejí zlodějské romány.   Kdy se v původní české kriminální próze poprvé objevila postava detektiva? A které postavy „pátračů“, jak je nezřídka titulujete, považujete v dějinách tuzemské detektivky za nejvýznamnější a z jakého důvodu? MJ: To je pořád trochu v mlze: víme, že třeba Josef Štolba v povídce Clarkson, detektiv ze sedmdesátých let 19. století už označuje vyšetřovatele jako detektiva. Ale je podle mého názoru jisté, že úplné začátky mohou být v nějaké kalendářové povídce, stejně jako v nějakém původním krváku o pár let dříve. Ovšem pokud se budeme bavit o návratném pátračovi, tak je to samozřejmě Léon Clifton, nejznamenitější detektiv rané éry české detektivky. Už z toho důvodu bych ho zařadil do nějaké pomyslné pětky, do které bych dále vsunul Klubíčka Emila Vachka, kapitána Exnera od Václava Erbena, Otu Finka Jaroslava Velinského a za mne ještě komisaře Bludičku od Miloše Kosiny, byť mu na záda dýchá třeba Horác Hany Proškové i Borůvka Josefa Škvoreckého… PM: Vzniku české detektivky jsme věnovali několik kapitol, stejně tak hledání prvního českého detektiva mezi do té doby dominujícími napodobeninami anglických nebo amerických hrdinů. To prvenství je obecně přisuzováno Emilu Vachkovi a jeho inspektoru Klubíčkovi, který se poprvé objevil v Tajemství obrazárny z roku 1927, ale byly tam i předchozí pokusy, jen méně úspěšné.   Při pohledu na jména autorů i zápletky rané české kriminální prózy může čtenář lehce nabýt dojmu, že se jedná o produkci překladovou. A anglicky znějících pseudonymů využívali tuzemští spisovatelé při psaní detektivek s oblibou i v letech pozdějších. Co je k tomu vedlo? MJ: Hlavně odůvodněné tvrzení, že detektivka z českého prostředí s českými postavami není pro čtenáře tak zajímavá. Raději si přečtete příběh z exotického prostředí lázní Bath než z lázní Libverda, i když může být zápletka a úroveň stonásobně lepší. PM: Narazili jsme přitom na zajímavý článek Josefa Bečky z roku 1934, který se domníval, že čeští autoři se zdráhali vytvářet kladné detektivy z českých policistů, protože u veřejnosti ještě i dlouho po vzniku samostatné republiky přetrvával obraz policie jako služebné složky rakouské monarchie. Neboli policista byl pro běžné čtenáře více špicl než neohrožený ochránce spravedlnosti.   Tuzemská detektivní produkce zahrnovala v každé době vedle titulů kvalitních či alespoň v nějakém ohledu zajímavých i množství čtiva podprůměrného, ba i díla vyložených grafomanů, jako byl například Sláva V. Jelínek. Jak se vám pročítala tvorba takových autorů? MJ: V případě autorů, jako byl Sláva V. Jelínek, je to vyloženě potěšení: najdete tam totiž nejen úplně všechno, na co jste schopni jen pomyslet, ale autoři jdou ještě mnohem, mnohem dál – už jen názvy knih jako Muž s kocouřím čelem vás nenechají chladné. Styl může kolísat, ale ten gejzír bizarností nenajdete jen tak někde. Učebnice pro hledání neznámých kořenů postmoderny! Pokud půjdeme blíže k současnosti, tak třeba v edici Magnet se dodnes skrývají poklady hodné festivalu otrlého čtenáře. Myslím, že jistá část badatelů by v budoucnosti právě v tomhle všem mohla najít jak perly, tak i svině.   Na detektivku bývalo častokrát pohlíženo skrz prsty, ať už z hlediska estetického, či ideologického. Přesto se do tohoto žánru pustil i nejeden autor tzv. vysoké literatury, počínaje Karlem Čapkem a Josefem Škvoreckým konče. Mělo jim to hodně dobových čtenářů a/nebo kritiků za zlé? PM: Neřekl bych. Samozřejmě – F. X. Šalda se jízlivě vysmál Peroutkově obdivné recenzi na Povídky z jedné kapsy, ale to souviselo spíš s tím, jak vnímal Čapka i Peroutku. Ale jinak byly recenze na detektivky od takzvaně „seriózních“ autorů (kromě Čapka vlastně i Emil Vachek, později pak Karel Michal, Josef Škvorecký a Jan Zábrana, Eduard Valenta) vesměs dosti vstřícné, recenzenti oceňovali, že se do opovrhovaného žánru pustil někdo skutečně dobrý. Většinou ostatně tyto texty patří v historii české detektivky k těm nejlepším.   Jaké místo zaujímají v dějinách českého kriminálního žánru ženy – jako autorky i coby hlavní hrdinky? MJ: Pokud to budeme sledovat od příběhů Ady Paulsenové, která se chvíli snažila šlapat na paty Léonu Cliftonovi, tak zaujímají místo zajímavé, ale klasicky spíše hledající své místo na slunci. Nástup Hany Proškové, Mileny Brůhové, Evy Kačírkové nebo Anny Sedlmayerové až po dnešní autorky, jako je Michaela Klevisová, je pěkný, tendence vzestupná. Ale zároveň pořád nevím, zda tohle parcelování na ženskou a mužskou není jen něco umělého – buď je próza dobrá, nebo špatná. PM: Česká detektivka byla a dodnes je výrazně maskulinní záležitost. I když už ji psaly autorky, tak si volily převážně mužské detektivy. Platí to přitom i o těch současných: v knihách Michaely Klevisové či Ivy Procházkové vesměs pátrají muži. Ale lepší se to, pátračky mají ve svých románech B. M. Horská, Zdenka Hamerová nebo Marie Rejfová. A samozřejmě je tu Michal Sýkora s už i televizně proslulou komisařkou Výrovou.   Když už tu padla zmínka o televizi – obvykle panuje názor, že filmové či seriálové adaptace obecně zaostávají za svými knižními předlohami. Napadá vás nějaký případ z oblasti kriminálního žánru, kdy tomu bylo podle vašeho mínění naopak? MJ: Pokud bychom sahali do posledních let a cizích vod, tak třeba seriál Babylon Berlin je podstatně lepší než Kutscherova knižní předloha. A vlastně mám raději kvůli atmosféře předělávku Hejcmanova románu Dům za duhovou zdí než samotnou knížku – myslím film Dům ztracených duší (1967, režie Jiří Hanibal), protože vizuálně zachycuje neuvěřitelně dobře ponurou kliniku psychiatrické léčebny. PM: Z českých filmů je zajímavý vývoj takzvaných „kalašovek“ od režiséra Petra Schulhoffa. Už adaptace Fikerovy špionážní detektivky Kilometr 19 nazvaná Strach je oproštěna od některých naivních špionážních prvků předlohy. Scénáře dalších filmů série už vůbec nevycházely z Fikerových předloh, jsou civilnější, realističtější a lepší, vrcholem je asi Po stopách krve z roku 1969. Na Fikerovu obranu je ale potřeba dodat, že romány s kontrarozvědčíkem Kalašem psal v době tuhého stalinismu a musel je přizpůsobovat dobovému diktátu.   Čas od času se v dějinách české detektivky objevily pokusy o kolektivní dílo, od Příběhu na pokračování (1928) přes novelu Mrtvý mluví... (1937–1938) a Vraždu v redakci (1964) až po kriminální román Šest nevinných, který v roce 2015 sepsala šestice autorů dokonce naživo v knihkupectví. Stojí za tím přirozený sklon detektivkářů k jisté hravosti, nebo jak si to vysvětlujete? MJ: Spíš si to vysvětluji tím, že psát kolektivní román je v počátku fascinující zábava, která ale vždy na konci ukazuje, že se nedá ukočírovat jinak než tím, že to pak někdo musí vzít za své a dopsat a dořešit – ostatně lze v této situaci připomenout třeba slovenského Rogera Krowiaka. A pokaždé ve jmenovaných figurují hlavně nedetektivkáři, které takový výlet vytrhne z jejich škatulky.   Ke kterým starším českým autorům detektivek se rádi vracíte a koho jste si oblíbili z těch současných?  MJ: Z těch starších určitě k Fikerovi, Škvoreckému se Zábranou, zároveň mám vlastně v něčem hodně rád i Edgara Collinse, Miloše Kosinu a F. H. Šuberta. A samozřejmě cliftonky a rodokapsy, mé prokletí, můj kryptonit… Ze současných se těším na Štěpána Kopřivu a vlastně mi nevadí Martin Goffa, i když ho nestíhám číst. PM: U Fikera čtenář pokaždé objeví cosi nového, je to autor, který se neomrzí. Čapkovy povídky jsou nadčasové tím, jak chytře usazují schémata a klišé detektivky do střídmé reality. A současné detektivky recenzuji v internetovém časopise iLiteratura.cz, takže se snažím objevovat nové autory i sledovat ty zavedené. Slušnou úroveň si dlouhodobě drží Klevisová, Sýkora, Goffa nebo Iva Procházková, překvapit umějí mladí autoři a těším se, až zase něco vydá Nela Rywiková. Obecně mi přijde, že současná scéna je sympaticky pestrá.   Kromě Dějin české detektivky jste oba editory antologií spjatých s detektivním žánrem. Jaký ohlas měli u tuzemských čtenářů Lupiči nedobytných pokladen, představující české detektivní povídky z přelomu 19. a 20. století, a jak si vede u nás i v zahraničí již zmíněná kniha Praha noir, která vyšla jako pražský příspěvek do edice vydávané jedním americkým nakladatelstvím? MJ: Jestli měli Lupiči nedobytných pokladen nějaký větší ohlas, nevím – on asi ani prodej nebyl nějak závratný, kdo by chtěl koneckonců číst sto let staré detektivní povídky… Ale pár hlasů, co se ke mně dostalo, znělo vcelku spokojeně (čímž na dálku pozdravuji rodinu Zachovu). PM: Praha noir je nepřekvapivě úspěšnější v Česku než v zahraničí, přinejmenším co do počtu prodaných výtisků. Ale i americké nakladatelství v podstatě vyprodalo původní náklad (nepříliš vysoký i na české poměry) a koncem loňského roku sbírka vyšla také v Polsku. V americkém tisku vyšly i nějaké recenze, ale byly to spíše glosy – sice pochvalné, ale nijak zvlášť důkladné. Čeští recenzenti se převážně rozdělili do dvou táborů: ryzí detektivkáři chválili první část knihy, a naopak místy odsuzovali tu druhou, kde v některých povídkách tradiční detektivní schéma schází. A recenzenti takzvané vážné literatury naopak ocenili tuto druhou polovinu.   Česká sekce Asociace autorů detektivní literatury uděluje od roku 1996 Cenu Jiřího Marka za nejlepší detektivní román. Kterému loňskému titulu byste ji vy osobně přiřkli a proč? MJ: Díky práci na detektivkách jsem vlastně pořádně nestíhal loňskou produkci načíst. Takže co třeba Křížová palba od Štěpána Kopřivy? Pro tu pomalost a pro to, že umí napsat po Blodkovi „crime operu“ v studni… PM: Já taky loňskou produkci kvůli dokončování Dějin dost zanedbal, takže se raději zdržím hlasování.   A vy sami jste se napsat detektivku nikdy nepokusili? MJ: Ale jasně že jo, od abstraktní polohy inspirované Brautiganovým Sněním o Babylonu až po nějaké ty trochu utajeně šuplíkové povídky… Co by člověk nezkusil, když už píše o nějaké věci, kterou má rád. PM: Já nikdy. {/mprestriction}  Michal Jareš (*1973) je literární historik, kritik, editor a básník. Pracuje v Ústavu pro českou literaturu AV ČR, je mj. spoluautorem odborně zaměřených knih Svět rodokapsu (2003), Dějiny československého komiksu 20. století (2014) a V panelech a bublinách (2015). Ve své badatelské činnosti se zabývá např. dějinami komiksu, populární literatury, českých nakladatelství a samizdatu nebo českou a slovenskou literaturou. V rámci žánru uspořádal výbor detektivních povídek českých spisovatelů 19. a počátku 20. století Lupiči nedobytných pokladen (2015), pro nakladatelství Academia chystá knihu o cliftonkách.    Pavel Mandys (*1972) je literární kritik, publicista a organizátor knižních cen Magnesia Litera. Je redaktorem internetového literárního časopisu iLiteratura.cz, kde se mj. věnuje žánrové literatuře a komiksu. Publikoval knihy Praha město literatury (2012) a 2x101 knih pro děti a mládež (2013) a rovněž sestavil antologii krimipovídek Praha noir (2016).

Čas načtení: 2020-01-06 18:26:48

Knihu Jiřího Slívy Víno fatale je radost "degustovat"

Představovat čtenářům Literárních novin autora kresleného humoru, jehož kresby byly několik let neodmyslitelnou součástí jejich titulní strany, by asi bylo… dost naivní. Představovat někoho, kdo publikoval a publikuje nejen v našich, ale i předních světových časopisech a novinách, autora litografií, který má na svém kontě desítky výstav po celém světě, je zastoupen v desítkách galerií a soukromých sbírkách, ilustrátora, majícího ve svém portfoliu více než sedmdesát ilustrovaných knih a dvacet autorských knih litografií a kresleného humoru, toho, který má mnohá ocenění ze světových festivalů humoru, představovat básníka, píšícího básně nejen pro dospělé, ale i pro ty nejmenší děti, JIŘÍHO SLÍVU, jehož „výtvarné konto“ je naplněno až po okraj, je jako bych chtěl nosit Literární noviny jejich šéfredaktorovi. Na konci minulého roku vydal svoji zatím poslední knihu Víno fatale plnou kreseb a litografií o víně. Pro ty, kteří ještě neměli možnost knihu „degustovat“… malá ochutnávka. Degustace vína je rituál. K nalité sklence nejprve přičichnete, zatočíte sklenicí, poté si prohlédnete barvu vína proti světlu. Teprve až po chvíli, kterou dáte vínu, aby se otevřelo, jej ochutnáte. Poválíte lehce na jazyku, necháte vaše chuťové buňky absorbovat i tu nejmenší součást tvořící chuť a poté teprve víno polknete a hodnotíte. Nejprve vzhled, vůni a nakonec chuť. VZHLED: Už samotná obálka, které dominuje cihlově červená, okamžitě připomene mladé bordeaux vynikající kvality. Půvabná tanečnice s lahví a sklenkou červeného vína vás vyzve do víru výtvarného tance, který Slíva na sto čtyřiceti stranách kreseb, grafik a krátkých slovních hříček nabízí k „ochutnání“. Kvalita je okamžitě na první prolistování zřejmá. Autor respektuje kresbu v základní formě. Rukopis nezaměnitelný! Čistý! Vizuálně srozumitelný! Obsah vtipný, vkusný! VŮNĚ: Inspirace knihy vychází z vína, z nápoje, který jak sám autor v knize píše, „přináší dobrou náladu, sbližuje lidi, doplňuje a povyšuje ho, pomáhá umělcům přivolat múzy…Je v něm pravda a v rozumné míře i zdraví.“ Slíva vychází z reálií, ale i slov, které blízce i vzdáleně mají něco společného s tímto nápojem. Dokáže je, reálie a slova, spojit s obsahem v neočekávaný, překvapivý, ale smysluplný celek i tam, kde si tyto složky, jsou – li samostatně, vzájemně odporují. Paradox? Nesmyslnost jeho paradoxů je pouze zdánlivá. K pochopeni je potřeba určitého poznání, mít smysl pro absurditu, ironii, kontrast, hravost. Teprve potom můžete „ucítit“, a to nejen vizuálně, překvapivé pointy – „vůně“ – jeho kreseb. Ty jsou jako femme fatale, přitažlivé a svůdné „osudové ženy“, schopny svým šarmem až nadpřirozeně okouzlit, „vonět“ a podmanit si nejen milovníky vína, ale především milovníky výtvarného umění. CHUŤ: Slíva je znalcem vín, znalcem poezie života a snad i proto počítá s estetickým účinkem kresby, ale i obsahu. Rovnováha mezi kresbou a obsahem je dokladem o vyvážené chuti, bohaté, aromatické… jak říkají vinaři… „patro“ perfektně zrcadlí „nos“. A protože je nejen vynikající kreslíř a grafik, jehož kresba dosáhla už dávno vrcholu těch nejlepších vín, ale i básníkem a spisovatelem, jsou jeho kresby a grafiky – vinoaforismy – bezesporu i velice zajímavými literárními útvary. Nezapřou v sobě množství „zbytkového cukru“ i Slívovy typické hravé „kyselinky“, hloubku a délku kreslířských kořenů, ale i vynikající ročník 73 do kterého autor „dozrál“, tak jak je tomu u těch nejlepších vín! Nepřestává mi překvapovat tím, kolik se toho dá z jeho kreseb načíst. Ano, jeho kresba je dnes archetypem nejen výtvarného umění, ale i literatury. Svědčí o tom ilustrace knih, jeho poezie, ale především samostatné kresby a litografie. P.S. Přiznám se, delirium tremens, „třesoucí šílenství“ jsem dostal už po „vypití“ čtyřiceti pěti stran. Nemusíte mít ale strach, účinek knihy je individuální.   Autor je výtvarný teoretik a spisovatel. Víno fatale, Jiří Slíva, Nakladatelství Slovart, Praha, 2019. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2019-11-14 16:47:00

Michal Vrba: Při psaní neumím myslet na čtenáře

Jedním ze slibných prozaických talentů současné tuzemské literatury je Michal Vrba, kterému po poutavé novele Prak (2016) v nakladatelství Argo nedávno vyšla neméně zajímavá povídková kniha Kolem Jakuba.    Kolem Jakuba je už vaší třetí knihou, tou první se stala sbírka povídek s nezvyklým názvem Hontolini, kterou jste v roce 2014 vydal vlastním nákladem, a dokonce i sám ilustroval. Osvětlíte nám trochu její titul a obsah? Závin Hontolini je hlavní postavou absurdních povídek. Je pekařem a příležitostným agentem, který zažívá různá dobrodružství se svým přítelem, koníkem Semnounikdynevyhraješ. Při psaní Hontoliniho jsem neměl absolutně žádné hranice a královsky se bavil. Je to text experimentální, hra se slovy a významy jdoucí až k hranicím surrealismu a relativně obtížný text pro toho, kdo na hru bez hranic nepřistoupí. Však jsem tuhle knížečku nikde nešířil a vznikla jen pro radost. Celý náklad Hontoliniho jsem rozdal kamarádům, u nichž jsem měl naději na pochopení.   Vaší druhou knihou je psychologická novela Prak, která vyšla roku 2016 v nakladatelství Argo. Dočetl jsem se, že jste s rukopisem obcházel stánky nakladatelů přímo na Světě knihy? Svět knihy byl poslední pokus po tom, co jsem rozeslal rukopis snad do třiceti nakladatelství. Vrátily se mi tři pochvaly s omluvou, že knihu nevydají. Kamarád mi poradil, ať to zkusím na veletrhu. Ty pokusy předat rukopis knihkupcům vyhlížejícím kupce knih byly navýsost trapné a už jsem se chystal odejít, když mi u stánku Arga dali kontakt na redaktora Miloše Urbana a u něj Prak zarezonoval. A byla to šťastná náhoda. U jiných redaktorů, jak jsem se později dozvěděl, by třeba neprošel a dnes bych dál psal jen pro známé.   Hlavní dějovou linii Praku jste zasadil do období Protektorátu. Jak náročné byly rešerše předcházející vlastnímu psaní? A kde se vlastně vzala postava kolaboranta s německými okupanty a mstitele v jedné osobě? Období Protektorátu mne zajímalo od mládí, takže jsem měl načteno a věděl dost. Vlastně jedinou historickou informací, kterou jsem hledal, bylo to, ve který den v týdnu byl proveden útok na Heydricha (středa). Mimo historii jsem hledal ještě informace stran ústředního motivu – obešel jsem několik doktorů a navštívil diskuzní fóra střeleckých asociací, abych zjistil, zda by bylo opravdu možné užít praku jako reálné zbraně. Text Praku je ale především příběhem slabého člověka podléhajícího a zároveň vzdorujícího tlakům i sám sobě. Příběh by se lehce dal přetransponovat třeba do 50. let. Postava měla být původně mnou samotným, chtěl jsem si psaním otestovat vlastní limity, ale velmi záhy si začala žít vlastním životem, a nakonec to pro mě byl docela cizí člověk. {loadmodule mod_tags_similar,Související} {mprestriction ids="1,2"} Prak se coby váš oficiální debut dočkal řady pozitivních ohlasů. Odnesl jste si z nich něco pro práci na své další knize, právě vydané sbírce povídek Kolem Jakuba? Z ohlasů samotných jsem si odnesl snad jen fascinaci nad tím, jak čtenáři různorodě a podle svého charakterového ustrojení chápou a interpretují moje psaní. Pro někoho byl Prak historickou novelou, pro někoho čistou akcí, dalšímu byl psychologickým psaním, také milostným textem, nebo dokonce existenciálním zamyšlením. A pak snad jsem si odnesl i jisté uvolnění z pocitu, že moje texty snad doteď nechválili přátelé jen „z musu“, ale že mohou zaujmout i širší čtenářskou obec. To je pro psavce do šuplíku neznámé novum. Jinak veřejná prezentace mých textů nemá s psaním samotným, alespoň pro mne, nic společného. Psaní je mi ryze intimní věcí a při něm vyprávím příběh sám sobě a jsem „uvnitř“. Ač mi zkušenější autoři radili, ať při psaní myslím na čtenáře, neumím to už ze způsobu, jakým tvořím, totiž – dívám se uvnitř hlavy na film, který zapisuju, nemám možnost deformovat to, co vidím, ve prospěch budoucího čtenáře.   Jaká vlastně byla geneze textů shromážděných ve vaší nové knize? Třeba povídka Projdi davem je prý už staršího data?  Texty byly původně napsány naprosto samostatně a trochu bláhově jsem se domníval, že stačí nahrnout povídky na jednu hromadu a odeslat do nakladatelství. Musím přiznat, že reakce z Arga byla dost rozpačitá a vrátila mě zase na zem. Že by mohly povídky tvořit smysluplný celek provázaný místem nebo časem, to mi došlo až později a jsem za to pochopení rád, neb si díky tomu mohu za nynější podobou knihy pevně stát. Povídku Projdi davem napsanou před dvaceti lety jsem si vzal jen jako námět. Tenkrát měla necelou stranu, neboť jsem byl mladý a rychle spěchal k pointě. S tou současnou v Jakubovi má jen pramálo společného.   Pojítkem – někdy těsnějším, jindy volnějším – mezi pěticí příběhů se stává Jakubský rybník nedaleko Nymburka a v jazyce vašich postav se odrážejí i vybrané nářeční prvky... Máte k tomu regionu nějaký osobní vztah? Pocházím z Hlušic, který je od Jakuba asi patnáct kilometrů a do „Čiňouse“ (Činěvsi) kousek od Jakuba jsem jezdíval k tetě. Je to rovinatá krajina, a díky tomu zná každý místní spoustu vesnic a míst kolem, neboť tam neexistuje žádná přirozená hranice v podobě hor, nebo třeba velké vodní plochy typu přehrady. Do nedalekého Městce Králové, který se objeví v poslední povídce, jsme jezdili do tanečních a na zábavy. Z Chotěšic z povídky Na motorce zase pocházel můj dědeček a trávil jsem tam jako malý kluk prázdniny. A co se týče nářečních prvků – mám babičku, které je 86 let a která je stále velmi vitální. Její jazyk je jazykem, který kolem mě zněl v dětství a odráží se i v mluvě postav. Nebyl jsem si při psaní vědom, že bych jej speciálně a cíleně používal, jen jsem poslouchal, co jednotlivé postavy říkají, slyšel jsem jejich barvu hlasu, dikci, naléhavost a zapsal prostě to, jak mluvily. Když se v prvním hodnocení knihy objevila pochvala za použití nářečí, byl jsem upřímně překvapen, neboť mě to vůbec nenapadlo. Sám tak mluvím.   Vyjma poslední povídky jste své texty zasadil do více či méně vzdálené historie. Třicetiletá válka, květen 1945, revoluční rok 1956 v Maďarsku, konec 50. let v Československu... Své hrdiny zjevně s oblibou vystavujete dějinným zkouškám. Vystavuju v první řadě sebe, píšu s výjimkami bez plánu, začínám první větou a nevím, o čem budu psát. Stačí mi pocit, nebo slabý motiv, který by samostatně neobstál, ale i z něj pak může vyvstat něco zajímavého. Nemám určený počet postav, délku, linii příběhu, nic. Děj dopředu neznám. Velmi intenzivně psané příběhy prožívám, zapisuji film, který se mi v hlavě odehrává. Takhle mohu cestovat v čase i prostoru. A moje podvědomí to zjevně táhne do časů, kde se odehrávaly vypjaté příběhy neznámých lidí denně, a dnes jsou zaváté zapomněním. Výjimkou je druhá povídka z Jakuba odehrávající se na konci války. Ta byla zčásti inspirována událostí, která se stala dědovi mého kamaráda.   Mnozí vaši hrdinové ovšem musí čelit i obtížným testům vlastní fyzické a psychické odolnosti – na mysli mám několikadenní útěk hrdiny Praku, výpravu chlapce hledajícího pomoc v povídce Ti tři nebo náročnou jízdu protagonisty povídky Na motorce. Jejich utrpení dokážete líčit velmi sugestivně...  Každý příběh se mi odehrál v hlavě, jako bych tam byl sám. Občas je to psychicky velmi vyčerpávající. Míra vlastní evokace je maximální. Pokud jsem to v případě Praku i Jakuba alespoň zčásti dokázal přenést do slov, mělo psaní těch textů smysl. Testem psychické odolnosti je mi tak i psaní samotné. Vlastní zkušenosti z fyzických zkoušek mám třeba právě s dálkovým pochodem podobným, jaký si prožil Marek Libánský v Praku. Kdysi jsem šel z Ústí nad Labem do Hlušic v největším horku a těch klikatých 165 km po rozpáleném asfaltu jsem ušel za dva a půl dne. Mimochodem – poslední zastávkou před cílem byl Jakub, v němž jsem si chladil rozbité nohy. Zbytek cesty už spíš připomínal mystický zážitek.   Úvodní povídka Ti tři, jejíž děj se odehrává v roce 1639, poněkud narušuje homogennost celého svazku, který jinak obsahuje příběhy z 20. století. Byl to důvod, proč se podobná trojice dětských hrdinů, dokonce s totožnými jmény, znovu objevuje v závěrečné próze Řadovka, což vytváří zdání jakéhosi pomyslného narativního oblouku? Původně se příběh tří dětí odehrával v jakémsi bezčasí, děti nepotřebovaly vědět, kdo jim tak fatálně zasáhl do života. Pro celistvost knížky ale byla datace důležitá a Poděbradsko bylo právě švédským pleněním citelně zasaženo. K reáliím života ve mlýně bylo toto období nejpříhodnější. A že se vymyká z ostatních povídek zasazených do 20. století? Domnívám se, že to není na škodu, je-li předehrou ohlédnutí do starších dějin místa, kde se odehrávají další příběhy, byť jde cele o fikci. Vytvořilo to základ pro fikční dějiny krajiny kolem jednoho rybníka. Dětské postavy na začátku a konci mají svůj smysl. Narativní oblouk je tam vědomý a chtěný proto, aby povídky tvořily uzavřený celek.   Poslední zmíněná povídka skýtá dosti neradostný pohled na dnešní společnost a její mnohdy pochybné hodnoty. Nebylo by tedy třeba, abyste vy spisovatelé psali méně o našich historických traumatech a více o naší problematické současnosti? Ve svém psaní se pomalu a postupně dostávám blíže současnosti. V Jakubovi končím rokem 1996, v dalším dopsaném textu, románu Zeptej se Ďábla, se dopracuji až do roku 2008. Ale jinak se současnosti zatím trochu bráním. Nejsem si jist, zda dokážu a zda se mi vůbec chce psát o době, ve které je valná část mezilidské komunikace zploštělá interakcemi na dálku, textovými zprávami, sociálními sítěmi apod. Dle recenzí jsou autoři, třeba David Zábranský, kteří zvládají zachytit současnost skvěle. Já zřejmě potřebuji odstup. Přesto se necítím jako spisovatel historických textů, nýbrž jako cestovatel putující za silnými individuálními lidskými osudy. Nevyrovnávám se s historickými traumaty, jen skrze příběhy vyprávím o démonech, kteří jsou v nás skryti a čekají na svoji kohoutovskou „hvězdnou hodinu vrahů“ v každé době. {/mprestriction}  Michal Vrba (*1976) pochází z Hlušic, malé vesničky na východě Čech, kde strávil dětství. Po vyučení v hradeckém ČKD a nástrojařské nástavbě složil přijímací zkoušky na obor český jazyk – občanská nauka na UJEP v Ústí nad Labem, městě, které se stalo na deset let jeho domovem. Pět let učil společenské vědy na místní střední škole. Poté ho osud zavál do západního Skotska, kde se živil jako přístavní dělník a řidič náklaďáku. Nyní pracuje pro malou rodinnou tiskárnu. Se ženou Martinou a malými syny žije v Novém Bydžově. Píše od dětství, povětšinou kratší povídky. V roce 2014 vydal vlastním nákladem knihu próz Hontolini, roku 2016 nakladatelství Argo vydalo jeho novelu Prak a ve stejném nakladatelství mu nyní vyšel povídkový soubor Kolem Jakuba.

Čas načtení: 2019-11-03 16:17:23

Proslovy a eseje Neila Gaimana přinášejí zajímavé pohledy na fantastickou literaturu a komiksy

Úspěšný britský prozaik a scénárista s polsko-židovskými kořeny Neil Gaiman (*1960) je mimo jiné autor Knihy hřbitova, Koralíny a Nikdykde. Bývá označován za popkulturní ikonu a do jediného svazku teď umístil výbor ze svých dosavadních populárně-vědných textů. Vznikla nesourodá směs šestaosmdesáti proslovů, článků, esejů a úvodů ke knihám. Stala se bestsellerem listu New York Times, a jak autor říká, některé stati jsou spíše lehkovážné, ale jiné přece jen seriózní. Knihu nazval podle příhody, která se mu stala takřka před deseti lety během udělování Oscarů a již vylíčil ve vzdorné reportáži Co jsem zahlédl z první galerie. I když soutěžila adaptace jeho dětského hororu Koralína, cítil se – patrně právem – na galavečeru poněkud upozaděn, i zmapoval jej dost otráveně, ne-li ublíženě. Přečteme-li si ale jeho knihu, spatříme úžasně talentovaného Neila Gaimana i jinak. Jako ambiciózního muže, který sám přiznává, že se nejméně patnáct let života natolik hnal za úspěchem, až si NEUŽIL některé jeho vrcholy, které prošly okolo, aniž si to zcela uvědomil. Ale podle Gaimanova názoru píšící lidé stejně nedělají „kariéru“ v pravém smyslu toho slova a sám se vnímá jako člověk, jenž se vždy jenom pouští do další z položek toho seznamu úkolů, který si prý sestavil už v patnácti letech a jenž zahrnul všechny věci, které hodlal během života zvládnout. De facto se mu, vidíme, vše podařilo. Ale vždy „prostě“ a „jenom“ pracuje několik let na díle, než se dostane k jeho konci, aby začal pracovat na dalším. Z určitého hlediska vám nebude Gaimanův úspěch připadat tolik nečekaný: to když si přečtete o jeho dětství. V podstatě je totiž strávil velmi osaměle v britské knihovně a lze mu asi věřit i v tom, že tam skutečně přečetl celé dětské oddělení, aby nato vstoupil rovněž do oddělení pro dospělé. Není už, pravda, zřetelné, kam se propracoval v oné dospělejší oblasti, nicméně v knížce Postřehy z poslední řady svědčí o mnohém už jen její část sestavená z předmluv. Gaiman napsal působivé úvody ke sběratelské edici Vybraných básní a povídek Edgara Allana Poea (2004), k novému kritickému vydání Draculy (2008), k Fantastickým a hororovým povídkám Rudyarda Kiplinga (2008), k Wellsovým krátkým prózám i včetně Země slepců (2007), k antologii děl H. P. Lovecrafta (1995) i k Třinácterým hodinám Jamese Thurbera (2008). Víckrát psal o Chestertonovi, Tolkienovi, C. S. Lewisovi, Douglasi Adamsovi, Terry Pratchettovi a řada esejů přitom má charakter osobní vzpomínky na člověka. Platí to dokonce v případě tak dávného klasika science fiction, jakým byl Fritz Leiber, a platí to také v případě Raye Bradburyho či Stephena Kinga, jehož rodinu navštívil v jednom z jejích domů na Floridě, aby realizoval interview pro Sunday Times. Platí to i pro pozoruhodného mistra fantastiky Gena Wolfa a celý oddíl knihy Postřehy z poslední řady je věnován pouze úvahám nad science fiction. V případě úvodu k románu Skleník pak Gaiman obecněji dumá nad celým dílem Briana Aldisse (kterým kupříkladu Isaac Asimov pohrdal) a v případě románu Hvězdy, můj osud přemýšlí přínosně nad osobností Alfreda Bestera. „Možná to byli giganti, ale nikdo si jich nevšímal,“ vypráví o dalších. „Na to byli až moc divní, pokřivení a chytří. Jedním z nich byl Avram Davidson a patřil k nim i R. A. Lafferty.“ Některá z ještě opomíjenějších literárních děl poté osobně vynáší z hrobů na světlo a příkladem je pozapomenutý Mlhov (1926) Hope Mirrleesové. Nikam již Gaiman samozřejmě nemusí vynášet „alchymický“ román Susanny Clarkeové Jonathan Strange a pan Norrell (2004), s jehož autorkou se rovněž zná a jehož vznik nám zajímavě přibližuje. U příležitosti nového vydání Dcery elfího krále (1999) vzpomíná taktéž na lorda Dunsanyho, a to jako na jistou výjimku z pravidla: „Britská šlechta, jakkoli dala světu nadměrný počet lovců, excentriků, statkářů, válečníků, diplomatů, podvodníků, hrdinů, lupičů, politiků a zrůdných osobností, v žádném století či období neproslula tím, že by plodila velké spisovatele.“ Dalším přínosným postřehem Neila Gaimana, který se už počátkem devadesátých let přestěhoval do Spojených států, je, že skutečně dobrá fantastika nebývá „útěšná“. Příkladem je kupříkladu figura Samuela R. Dalanyho, k jehož novému vydání Einsteinovy křižovatky (1998) Gaiman rovněž přispěl úvodem. A sice je pravda, že zmiňovaný Brian Aldiss citoval v případě tohoto autora C. S. Lewise a zastával názor, že „Delanyho příběhy o tom, jak se podivným lidem dějí podivné věci, jsou poněkud příliš podivné“, ale sám Gaiman na dotyčných hrdinech neshledává nic zvláštního ani podivného. „Jsou to postavy hluboce lidské, nebo, což je možná podstatnější, jsou nám hluboce podobné.“ V samostatné části Gaiman hovoří jen a jen o komiksu (a jeho tvůrcích) a nechybí kapitola Batmanovské obálky (2005). Oddíl Filmy, pohyblivé obrázky a já zahrnuje letmou vzpomínku na snímek Frankensteinova nevěsta i úvahu O komiksech a filmech, otištěnou původně v Guardinu (2006). Už tenkrát se Gaiman bál, že se svět komiksu stane „levnou vývojovou laboratoří“ Hollywoodu. Snad v souvislosti s jeho Nikdykde jej také kdysi oslovila jistá Maria Lextonová z magazínu Time Out s návrhem, zda by chtěl strávit noc v ulicích Londýna. Stalo se. A bizarní reportáž Od šesti do šesti byla zveřejněna roku 1990. Končí následujícím statistickým „rozkladem“: Spatřené vraždy: 0. Honičky v autech: 0. Prožitá dobrodružství: 0. Setkání s cizími špiony: 0. Setkání s nočními dámami: ½ (Ella). Setkání s rockovými hvězdami: 1. Střety s policií: 2. Z dalšího oddílu Hudba a ti, kdo ji tvoří se pak zdá, že je Gaiman prvořadě prodchnut dílem Lou Reeda. A devátá, předposlední část svazku Tvořte dobré umění je už jen reedicí původně samostatně vydané knížky, která vznikla jako proslov pronesený během promocí na Filozofické fakultě Univerzity ve Filadelfii 17. května 2012. „Stal se z něj jeden z mých nejrozšířenějších textů,“ přiznává. „Videa na internetu mají miliony zhlédnutí. A největší problém úspěchu spočívá v tom, že se proti vám spikne celý svět a bude vám bránit v další tvorbě právě proto, že jste tak úspěšní... Ale to, co se mi v životě povedlo nejlépe, byly vždy věci, kterými jsem si byl nejméně jistý: byly to ty příběhy, kdy jsem věděl, že buďto zafungují, anebo spíš skončí trapným neúspěchem, o němž si budou lidi vykládat až do skonání světa. Vždycky měly společné jedno: ze zpětného pohledu všichni poukazují na to, že to či ono byl nevyhnutelný úspěch, zatímco když jsem na dané věci pracoval, neměl jsem o tom ani ponětí.“   Neil Gaiman: Postřehy z poslední řady. Z anglického originálu The View from the Cheap Seats (2016) přeložila Petra Johana Poncarová. Argo. Praha 2019. 512 stran {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2019-10-07 11:34:56

Literární vyhlídky (7. až 13. října)

Ani druhý říjnový týden nenechá milovníky knih příliš vydechnout a po Tabooku přinese další tradiční knižní veletrh a literární festival – na havlíčkobrodský Podzimní knižní veletrh vyrazí se svým stánkem i Literární noviny! Bohatý literární program ovšem nabídne i Praha a na literární vějičku lákají hned dvěma premiérami i česká kina. Ochuzeni nebudete ani o několik čerstvých (audio)knižních tipů.   POZVÁNKY   7. 10. Praha / V 18 hodin nabídne Polský institut v Praze pohled do zákulisí polsko-českého překladu. Jaké nové překlady se chystají na rok 2020, kdy bude Polsko čestným hostem Svět knihy Praha a Česko hlavní zemí varšavského knižního veletrhu? Překladatelé Tomek Grabiński a Barbora Gregorová Kolouchová budou také hovořit o nástrahách polsko-české jazykové blízkosti a literárních kontaktech. Praha / Od 18 hodin představí v sídle Společnosti Franze Kafky básník Ondřej Fibich sbírku pověstí Moudrý rabi z Rabí, obsahující dochované zbytky pověstí, které si Židé (nebo o Židech) vyprávěli v kraji mezi Českými Budějovicemi a Domažlicemi, a přečte také něco ze svých šumavských zápisků.   8. 10. Praha / V 18 hodin se v oddělení naučné literatury Městské knihovny v Praze uskuteční další z cyklu přednášek Světová poezie, pořádaného pod patronací Básnířky města Prahy Sylvy Fischerové a věnovaného zejména epické poezii v různých dobách a kulturách: od indické Mahábháraty přes Homéra a Vergiliovu Aeneidu až po Apollinairovo Pásmo. Tentokrát vystoupí sama Sylva Fischerová s přednáškou o Homérovi. Olomouc / Od 18 hodin se v kavárně Druhý domov uskuteční další večer z cyklu Domácí Bá.snění, věnovaný tentokrát památce Jiřího Kuběny. Pozvání přijali básník Zdeněk Volf, klavírní virtuózka a básnířka Kristýna Znamenáčková a knižní grafik, fotograf a básník Petr Pustoryj (vlastním jménem Petr Palarčík). Praha / V 19 hodin proběhne v Galerii Ščigol autorské čtení Vojtěcha Vacka, knihovníka, hudebníka a spisovatele, autora sbírky Schopní jsou ti s chlopní (2015). Básně, příběhy a bajky publikoval také v časopisech Tvar, Psí víno, Lemurie, H_aluze či na Nedělní chvilce poezie. Uvádí Robert Wudy. Praha / Od 19.30 představí v kavárně Fra své nové prózy Adéla Knapová a Veronika Bendová. Adéla Knapová přichází s novelou Předvoj, spojující konec šedesátých let minulého století s vlnami moře, blížící se budoucností i genetickou nepůdou obřího skleníku plného rychlohrachu a očipovaných zaměstnanců. V románu Vytěženej kraj Veroniky Bendové hledá dvojice protagonistů filmové lokace v kraji, ze kterého si každý urval, co mohl. Ale někdy přijíždíte hledat pochmurná místa – a potkáte místo toho nečekanou krásu. Netradiční road movie o tom, že v životě to málokdy chodí jako ve filmu. Moderuje Kateřina Kadlecová.   9. 10. Praha / V 17 hodin se v pobočce Městské knihovny v Praze v Korunní ulici uskuteční křest a čtení z knihy Olgy Stehlíkové Kluci netančej! (Portál 2019), pojednávající o baletu, předsudcích, jinakosti, první lásce a soutěži v tanci. Ukázky ze své první knihy pro děti přečte sama autorka, uznávaná básnířka, redaktorka a literární kritička.  Praha / Od 18 hodin bude v Kavárně Mlýnská představena druhá kniha Michala Vrby, povídková sbírka Kolem Jakuba (Argo 2019), která je svérázným autorským příspěvkem k věčnému literárnímu tématu malého člověka ve víru velkých dějin.    10. 10. Do českých kin ve čtvrtek 10. října vstupují dva snímky natočené podle knižních předloh dvojice uznávaných zahraničních autorů. Příběh filmu Ireny Pavláskové Pražské orgie nás zavádí do poloviny 70. let. Slavný americký spisovatel Nathan Zuckerman – často využívané alter ego autora předlohy Philipa Rotha – přijíždí do Prahy, aby zachránil a odvezl rukopis nevydané knihy. Na své pražské misi se seznámí se svéráznou a nezkrotnou spisovatelkou Olgou a pronikne na vyhlášené večírky, na nichž každý hledá únik ke krátké svobodě po svém. Jeho pražská návštěva, plná bizarních setkání s podivuhodným uskupením různorodých lidí se brzy stane téměř dobrodružnou a nebezpečnou misí. Ve filmu Stehlík (režie John Crowley), natočeném podle stejnojmenného románu Donny Tarttové, oceněného v roce 2014 Pulitzerovou cenou, připraví hlavního hrdinu v mládí teroristický útok v newyorském Metropolitním muzeu umění o milovanou matku, ale zároveň ho nečekanou shodou okolností učiní vlastníkem slavného díla holandského mistra Fabritia, obrazu nevyčíslitelné hodnoty zvaného Stehlík. Důsledky obou těchto událostí, společně s vlivem několika velmi rozdílných přátel, jej nakonec zavedou do světa zločinu. Praha / V 10 hodin nabídne Městská knihovna v Praze (Oddělení pro děti a mládež v Ústřední pobočce) setkání se spisovatelkou Evou Papouškovou a ilustrátorkou Galinovu Miklínovou, autorkami knihy Cílovníci (Paseka 2018), která má základ v reálných událostech i postavách a přináší vyprávění desetiletého školáka o rodině, o zážitcích z nové školy a internátu v Poděbradech, ale také o zjitřené době po druhé světové válce. Ostrava / Od 18 hodin se v Antikvariátu a klubu Fiducia uskuteční již potřetí literární pořad Debuty, zaměřený na pozoruhodné básnické prvotiny, případně pak na knížky druhé, které jsou často poměřovány právě prvotinami. Debuty také fungují jako pořad, jenž dává prostor i dalším hostům mladé a střední básnické generace, kteří nespadají do výše zmíněné kategorie a kteří se představí ostravskému publiku svým „debutovým“ čtením. Hosty tentokrát budou Lukáš Sedláček s knihou Stará víska (Dauphin 2017) a Jan Spěváček s knihou Čum do ráje (Dauphin 2019). Večerem provází Roman Polách a Iva Málková.   11. 10. Havlíčkův Brod / V pátek 11. října začne v Kulturním domě Ostrov 29. ročník Podzimního knižního veletrhu s mottem „Zločiny a tresty“, kde mezi cca 160 vystavovateli nebudou chybět ani Literární noviny – hledejte stánek č. 103 na chodbě v 1. patře! Letošní velmi široce pojaté téma odkazuje nejen k současné oblibě detektivního žánru, ale také připomíná problémy viny a odpuštění ve staré i novější historii i v mezilidských vztazích. Kromě nových titulů za výhodné ceny čeká na návštěvníky bohatý doprovodný program, určený jak odborné, tak široké čtenářské veřejnosti. Autorských čtení, besed a autogramiád se zúčastní řada známých spisovatelů a spisovatelek nejen z České republiky – mj. Pavol Rankov, Aleš Palán, Ondřej Buddeus, Lidmila Kábrtová, Irena Dousková, Dora Kaprálová či Viktorie Hanišová. Z dalších připravených akcí pak musíme zmínit alespoň přednášku profesora Martina Hilského „Shakespearova Zimní pohádka a Čechy“ nebo dětem určenou Dílnu malého novináře s Michaelou Veteškovou z Českého rozhlasu. Na své letošní laureáty čeká rovněž několikero literárních cen, udělovaných již tradičně nejkrásnějším knihám Podzimního knižního veletrhu. Praha / V 19.30 představí v Knihovně Václava Havla svůj nový román spisovatel a redaktor časopisu Host Jan Němec. Kniha s titulem Možnosti milostného románu (Host 2019) má pojednávat o lásce a psaní ve věku digitálního smutku. Proč vlastně jsme jeden s druhým? Co na sobě milujeme? A proč se i přesto opouštíme? Moderuje Petr Vizina.   NOVÉ (AUDIO)KNIHY Reprezentativní výbor textů Gertrudy Steinové (1874–1946) v překladu Jiřího Měsíce, nazvaný Mluvit a naslouchat (Fra 2019), přináší českému čtenáři dosud neznámé texty jedné z nejvýznamnějších představitelek angloamerického modernismu. Ve třech oddílech zachycuje tři nejpodstatnější tvůrčí období této autorky a proměny jejího stylu – od vypjatých experimentů rané tvorby po pozdní přednášky, v nichž Steinová odkrývá filosofické pozadí svého díla i moderního umění. Zápisky o próze české (Pulchra 2019), jejichž autor Erik Gilk působí na Katedře bohemistiky FF UP v Olomouci, tvoří komponovaný cyklus tří desítek kritických statí z let 2010–2017 a navazuje tak chronologicky na autorův první soubor Prozaická zastavení. Kritiky zařazené do souboru byly vybrány s ohledem na vypovídající hodnotu recenzovaných prozaických knih, které se zásadní měrou podílely na utváření čtenářského horizontu druhé dekády jednadvacátého století. Není přitom rozhodující, zda se jedná o autory zavedené (Kratochvil, Soukupová), méně známé (Přibil, Laub, Šimáček), či začínající (Grombíř, Menšík, Faulerová, Vrba). Interpretace širokého spektra recenzovaných textů zajišťují mnohotvárný, plastický obraz literárního dění v současné české próze, zároveň ovšem přinášejí určité společné tendence, proudy a pohyby literárních textů. Letos oslaví sté výročí narození legendární „básník Brna“, jak se Ivanu Blatnému často říká. Ve dvaceti letech debutoval sbírkou Paní Jitřenka, rok poté vydal Melancholické procházky, knihu, která mu zajistila doživotní proslulost. Poválečná sbírka Tento večer vznikla z větší části v letech okupačních, i proto je jejím základním rysem existenciální pustota. Poslední předemigrační kniha Hledání přítomného času je dokladem zápasu v hektických letech, která bezprostředně předcházela komunistickému puči a Blatného odchodu 29. března 1948, za nějž ho stihl zarputilý hněv vládců. Jeho knihy zmizely, jeho jméno přestalo existovat. I po letech svobody je faktem, že nejslavnější Melancholické procházky vyšly po roce 1941 samostatně jen dvakrát: v roce 1968 a 1990, zbývající tři sbírky už podruhé v samostatné reedici nevyšly nikdy. Navzdory setrvalému zájmu o Blatného dílo se tyto starší tituly čas od času objeví jen jako předražený antikvární artikl. Svazek nazvaný Čtyři knihy (Host a Druhé město 2019) tak představuje více než symbolickou nápravu tohoto stavu. Kniha Zlodějka knih australského spisovatele Markuse Zusaka se stala bestsellerem a dočkala se i filmového zpracování. Vypravěčem silného a neobyčejně čtivého příběhu učinil Smrt. Smrt je zdánlivě nezúčastněný divák, s dokonalým odstupem, s osobitou perspektivou; má všechny předpoklady pro to být svědkem a vypravěčem. Ale příběh Liesel Memingerové je tak mimořádný, že i Smrt si musí přiznat zájem o živé lidi, dojetí z jejich utrpení, hořkost a úlevu z konců. Nyní Zlodějka knih vychází jako audiokniha (OneHotBook 2019) o délce 16 hodin a 23 minut, kterou pod režijním dohledem Jitky Škápíkové načetla Vilma Cibulková.

Čas načtení: 2019-09-03 16:44:51

Ondřej Lipár: Literární dům je zapotřebí – pro literáty i veřejnost

Jednou z mála tuzemských literárních organizací, jejichž hlas proniká i k širší veřejnosti, je Asociace spisovatelů. Otázky týkající se jejího fungování a budoucnosti, ale i aktuálního dění na české literární scéně nám zodpověděl současný předseda, básník a fotograf Ondřej Lipár.    Na konci minulého roku jste se stal v pořadí třetím předsedou Asociace spisovatelů od jejího založení v roce 2014. S jakými pocity a plány jste tuto funkci po Václavu Kahudovi přebíral a jak se na tuto organizaci a svou roli v ní díváte nyní? S Václavem Kahudou jsem jako člen vedení Asociace spolupracoval, nevstupoval jsem tedy na úplně novou půdu. Osobně ji vnímám v prvé řadě jako prostředek ke komunikaci mezi autory a institucemi. I z toho důvodu se snažím být v kontaktu s ministerstvem kultury, Českým literárním centrem, knihovnami nebo některými organizacemi v zahraničí. A samozřejmě udržovat také živou komunikaci s členy, tedy spisovatelkami a spisovateli, abych měl jasnější představu o tom, co je pálí. Zároveň jsme si s dalšími kolegy ve vedení stanovili některá témata, kterým bychom se chtěli věnovat i bez podnětu členů. Jde mi zejména o to, aby autoři vyžadovali a dostávali za svou práci odpovídající odměnu, aby tak získávali větší finanční stabilitu, a tím také svobodnější prostor pro vlastní tvorbu. S tím souvisí třeba i téma vyšších náhrad za knihovní výpůjčky, které jsou v České republice zatím velmi nízké.   Předsedat podobnému spolku jistě není práce na plný úvazek, avšak nepochybně to znamená méně času na jiné aktivity. Co vám tato zkušenost naopak dala? Kdyby bylo po mém, práce na plný úvazek by to byla – bohužel zatím nemáme dostatek prostředků ani odpovídající zázemí, aby to tak mohlo skutečně fungovat. Jako mladý oborový spolek jsme de facto malá neziskovka, která zatím hledá způsob, jak fungovat i jinou formou, než jsou projekty a spolupráce s dalšími organizacemi. Práce pro Asociaci spisovatelů mě každopádně utvrdila v přesvědčení, že organizace tohoto typu je zapotřebí a může mít velmi reálný dopad na to, co se v oboru děje. Důležitý je podle mého v tomto smyslu i kontakt s kolegy v zahraničí.   Jedním z prvních rozhodnutí nového výboru, jehož členy jsou kromě vás básnířka Ingrid Artezz, básníci Jonáš Hájek a Vít Janota a prozaička Ivana Myšková, bylo právě začlenění AS do mezinárodní federace autorských profesních organizací European Writers’ Council, která zastupuje na 150 000 autorů a překladatelů ve 44 autorských sdruženích působících ve 34 zemích. Už se to uskutečnilo? A naplnila se vaše očekávání? EWC na svém červnovém zasedání v Rize schválilo naši žádost o přijetí a stali jsme se tak plnohodnotnými členy. Umožňuje nám to zejména rychlou výměnu informací. Nezanedbatelnou roli ale podobná organizace hraje i vůči orgánům Evropské unie, aktivně se totiž podílí na legislativě. Připadá mi důležité, že je v ní konečně zastoupené i Česko, a jsem také rád, že zářijové jednání úzkého vedení EWC se poprvé uskuteční v Praze. S aktuální šéfkou organizace Ninou George chceme mimo jiné usilovat o to, aby mezi členy přibylo také Slovensko.   Pokud jde o spolčování autorů, česká literární scéna je poměrně nejednotná – spisovatelských organizací u nás působí celá řada a navzájem si často nemohou přijít na jméno. Usilujete o nějaký dialog s ostatními tuzemskými literárními spolky? Rozhodně ano – s jejich zástupci se ostatně setkáváme jak osobně, tak jako profesionálové reprezentující své organizace. Nevidím tu příliš velkou řevnivost, mám spíš dojem, že každý hledá tu oblast, kterou by chtěl pokrývat. Za velmi užitečný považuji zejména kontakt s Obcí překladatelů, kde nacházíme některá společná témata a zájmy. {loadmodule mod_tags_similar,Související} {mprestriction ids="1,2"} Kolik má vlastně AS v současné době členů? A jaké jsou podmínky pro přijetí? Museli jste už někoho vyloučit? Asociace spisovatelů sdružuje přes sedmdesát autorek a autorů prózy a poezie. K tomu, aby se někdo stal členem, je zapotřebí mít vydanou alespoň jednu beletristickou knihu a získat doporučení jednoho stávajícího člena – to je základní filtr. Tím druhým je pak ještě hlasování úzkého vedení, výboru. Už jsem se setkal s tím, že to je bod, který některé autory odradil od vstupu, ale má svou logiku, přinejmenším v této fázi. Osobně bych byl rád, aby se Asociace nejprve v jistém smyslu profesionalizovala, vytvořila si pevné zázemí a stálý aparát, a teprve pak prošla vnitřní debatou o tom, do jaké míry se otevřít většímu množství autorů a autorek – naši skandinávští kolegové v tomto razí přístup, že podobný spolek má plnit roli odborů a sdružovat co možná nejvíc spisovatelů.   Jak je činnost AS financována? Dostáváte kromě členských příspěvků i peníze od státu nebo z jiných zdrojů? Pravidelně se nám daří získávat peníze z grantů, které používáme v drtivé většině na jednotlivé projekty, tím myslím kupříkladu cyklus autorských čtení Spisovatelé do knihoven nebo spolupráci s kolegy z berlínského Haus für Poesie na vystoupeních řady Překladiště na cestách / VERSschmuggel auf Reisen. Získávání peněz ze soukromých zdrojů je něco, k čemu bychom se rádi v dohledné době propracovali.   Ve vašich Stanovách se hovoří mimo jiné o záměru založit Literární dům a vytvořit Státní fond na podporu literatury. Podnikly se již v tomto směru nějaké konkrétní kroky? Myšlenka literárního domu se měla původně zhmotnit v Českém literárním centru, o kterém se původně uvažovalo jako o samostatné instituci, která bude mít na starosti nejen export literatury, ale také podporu namířenou do tuzemska, včetně reprezentativního fyzického sídla. Jak dobře víte, České literární centrum sice vzniklo, ale zatím pouze jako oddělení Moravské zemské knihovny, navíc se sídlem v prostorách, které výstavní rozhodně nejsou. Téma jsem znovu otevřel s aktuálním vedoucím ČLC panem Kraflem, hovořil jsem o něm i na ministerstvu kultury a kontaktoval jsem také pražský magistrát. Zatím bez úspěchu. Nic ale nevzdávám. Literární dům je zapotřebí – jak pro literáty, tak pro veřejnost.   A idea Státního fondu na podporu literatury nezačala nabývat nějakých konkrétnějších obrysů? Není zvláštní, že existuje Státní fond kinematografie a vedle toho už jen Státní fond kultury obecně? Souhlasím a beru to jako jeden z bodů, u kterého jsme zatím nevyvinuli dostatečnou aktivitu, byť jsme téma probírali několikrát jak s kolegy, tak i se šéfem Svazu českých knihkupců a nakladatelů panem Vopěnkou. Situace samozřejmě zvláštní je – proč má mít jeden tvůrčí průmysl vlastní separátní nástroj financování?   V uplynulých týdnech se hodně mluvilo a psalo o již zmíněném Českém literárním centru, jehož dosavadní vedoucí Ondřej Buddeus podal výpověď (viz rozhovor s ním v Literárních novinách 7/2019 a reakce ředitele Moravské zemské knihovny Tomáše Kubíčka v tomto čísle LtN). Vy sám jste své stanovisko uveřejnil na webu iLiteratura.cz, kde jste se pozastavil nad průběhem následného zasedání Rady ČLC a jeho výsledky. Jak vlastně dosud vypadala spolupráce Asociace spisovatelů s ČLC a co si od ní slibujete do budoucna? Kontakt mezi Asociací a Českým literárním centrem je poměrně standardní – účastníme se zasedání Rady ČLC, jsme k dispozici, pokud je potřeba zprostředkovat kontakt nebo dát doporučení, předáváme informace z centra našim členům. Považuji České literární centrum za důležitou instituci, která svou činnost dobře nastartovala, ale měla by fungovat samostatně. Je podle mě chyba, že byl nový vedoucí ČLC stanovený bez výběrového řízení, stejně jako to, že Ondřej Buddeus z vedení centra odešel po tak krátké době. Nevysílá to dobrý signál o tom, jak České literární centrum ve struktuře Moravské zemské knihovny funguje.   A pokud jde o spolupráci s Moravskou zemskou knihovnou, která zodpovídá za prezentaci české literatury v zahraničí? Třeba Petra Hůlová kritizovala fakt, že naše hojně opěvované hostování na lipském knižním veletrhu proběhlo bez spolupráce s profesními spisovatelskými organizacemi. Nevzpomínám si, že bychom jako profesní spolek zatím vešli do přímého kontaktu s jinými částmi Moravské zemské knihovny vedle Českého literárního centra. K přípravě lipského veletrhu myslím MZK oslovovala konkrétní lidi, kteří se pak kupříkladu podíleli na výběru autorů, nikoli organizace. A jestli se nemýlím, k Lipsku proběhla jedna větší veřejná prezentace – v tomhle směru byla komunikace vůči tuzemské literární komunitě poměrně slabá.   A co říkáte na nedůstojné dění kolem postu ministra kultury? Uvítal jste Staňkův odchod? Viděno dnešní optikou ano, uvítal, ale je to dané především celým děním okolo výměny ministra a tím, jak začala na povrch vyplouvat důležitá rozhodnutí, která Staněk učinil v samém závěru svého působení. Obecně řečeno, byl bych raději za stabilitu, v ideálním případě samozřejmě pod vedením kompetentního člověka, který má jasnou představu o tom, jaký význam kultura má.   Nového ministra čeká zanedlouho předávání Státní ceny za literaturu, o které se po odchodu většiny porotců v čele s Petrem Hruškou hodně psalo pro změnu během loňského léta. Jak jste vnímal reakci Jiřího Hájíčka, který následně ocenění odmítl? A máte tip na letošního laureáta? Jiří Hájíček myslím reagoval celkem logicky a věcně – odstoupení porotců bylo silným politickým gestem, on, jestli si dobře vzpomínám na jeho vyjádření, nechtěl celou věc ještě více udržovat v rovině aktuální politiky. Oba postoje chápu. Petr Hruška a jeho kolegové využili svého postavení v porotě a deklarovali svůj postoj vůči vládě Andreje Babiše a podpoře, kterou mu ve sněmovně poskytli komunisté. Mohli ho stejně tak deklarovat v textu pro noviny, ale asi by nevyvolal takový zájem a nepodnítil stejně živou debatu. Netroufnu si tipovat, kdo bude v letošním roce laureátem, ale když se probírám seznamem oceněných, kde je řada úctyhodných spisovatelů, bylo by po osmi letech namístě vyznamenat některou z autorek – ten nepoměr bije do očí.   Ale vraťme se zpátky k aktivitám AS. V září odstartuje již třetí ročník projektu nazvaného Spisovatelé do knihoven, který připravujete ve spolupráci s deseti vybranými tuzemskými knihovnami. Do každé z nich postupně zavítá desítka autorů a autorek – letos kupříkladu Michal Ajvaz, Pavla Horáková, Aleš Palán či Radek Malý. Jaký je zájem ze strany knihoven, potažmo spisovatelů a jaký mají vaše autorská čtení ohlas? Spisovatelé do knihoven jsou cyklus, který mi dělá velkou radost. Dobré reakce na něj máme od knihoven i autorek a autorů. A zájem je také poměrně velký, a to z obou stran. Knihovnám, včetně těch menších v regionech, nabízí možnost získat na celou sezonu, od září do června, pravidelný program s kvalitními autory. Spisovatelky a spisovatelé naproti tomu poznávají větší množství čtenářů, kteří přicházejí na jejich vystoupení zpravidla dobře připravení, takže výsledkem může být skutečně plodné setkání. Byl bych rád, kdyby pokračoval ještě dlouhou dobu.   A jaká je vaše osobní zkušenost, vítáte příležitost představit svou básnickou tvorbu tváří v tvář svým čtenářům? Veřejná čtení a s nimi spojené debaty a setkávání mám rád. Možná je to dané tím, že právě osobní kontakt s posluchači a dalšími autorkami a autory byl způsob, jakým jsem k poezii původně přicházel do styku. Do nějaké míry vystoupení beru jako prověrku kvality textů. Nejsem ale zrovna extrémně plodný autor, takže se mnohem častěji ocitám na druhé straně a čtení spíše poslouchám. Může to být podobně silný zážitek, ze kterého si člověk často odnese naprosto odlišný dojem než ze soukromého a tichého čtení doma.   Má předseda Asociace spisovatelů vůbec čas na psaní? Pracujete na nové sbírce?  V současné době mám pouze v zápisníku a v počítači fragmenty textů, na kterých bych chtěl někdy v budoucnu stavět. To je vlastně docela běžný způsob, jakým píšu – delší dobu sbírám střepy a pak se z nich pokouším vystavět něco většího. Sice si nemyslím, že moje pomalé tempo má něco společného s prací pro Asociaci spisovatelů, ale uznávám, že bych se rád vypravil na tvůrčí pobyt, až vedení spolku převezme někdo další. {/mprestriction}  Ondřej Lipár  (*1981) se narodil a žije v Praze. Na Fakultě sociálních věd UK vystudoval marketingovou komunikaci a PR a mediální studia. Pracuje jako novinář a fotograf. Knižně debutoval básnickou sbírkou Skořápky (Klub rodáků a přátel Kutné Hory) v roce 2004, druhá sbírka Komponent (Fra) mu vyšla v roce 2014. Od loňského prosince stojí v čele Asociace spisovatelů. 

Čas načtení: 2024-03-05 20:31:28

Krasavin, Fjodor Michajlovič

Autor: Jirka Cooper Datum: 05.03.2024 20:31:28 Příjmení:Surname:KrasavinKrasavinJméno:Given Name:Fjodor MichajlovičFedor MikhailovichJméno v originále:Original Name:Фёдор Михайлович КрасавинFotografie či obrázek:Photograph or Picture: Hodnost:Rank:generálmajorMajor GeneralAkademický či vědecký titul:Academic or Scientific Title:--Šlechtický titul:Hereditary Title:--Datum, místo narození:Date and Place of Birth:21.02.1896 Timonino / 21.02.1896 Timonino / Datum, místo úmrtí:Date and Place of Decease:11.10.1948 Kazaň / 11.10.1948 Kazan / Nejvýznamnější funkce:(maximálně tři)Most Important Appointments:(up to three) - velitel 100., 102. gardové, 196., 263. a 382. střelecké divize- velitel 11. samostatné gardové a 26. samostatné střelecké divize - commander of 100th, 102nd Guards, 196th, 263rd and 382nd Rifle Division- commander of 11th Separate Guards and 26th Separater Rifle Brigade Jiné významné skutečnosti:(maximálně tři)Other Notable Facts:(up to three) - 29.07.1938 byl zatčen a 27.08.1939 by vojenským tribunálem Leningradského vojenského okruhu odsouzen na základě článku 58 (kontrarevoluční aktivity) k 12 letům v pracovním táboře, 05.06.1940 byl jeho případ přezkoumán a trest byl snížen na 5 let, 11.02.1942 byl propuštěn a plně rehabilitován až posmrtně (04.09.1968)- 21.01.1945 jeho 100. střelecká divize osvobodila vyhlazovací tábor Osvětim-Březinka - on 29.07.1938 was arrested and on 27.08.1939 was under Article 58 (counter-revolutionary activities) sentenced by military tribunal of Leningrad Military District to 12 years in work camp, on 05.06.1940 was his case reviewed and his sentence lowered to 5 years, released was on 11.02.1942, rehabilitated posthumously (04.09.1968)- on 21.01.1945 his 100th Rifle Division liberated death camp Auschwitz-BirkenauSouvisející články:Related Articles:Zdroje:Sources: ru.wikipedia.org generals.dk tatfrontu.ru pamyat-naroda.ru

Čas načtení: 2024-03-18 11:00:00

Zprávy pro Plzeňský kraj: Všeobecné vzdělání i veterina. V Plasích mají dva v jednom

Gymnázium a Střední odborná škola Plasy byly až do roku 2011 dvě samostatné instituce. Pak ale došlo k jejich sloučení. Budovy sice stojí samostatně, každá v jiné části Plas, ale mají jednu paní ředitelku.

Čas načtení:

Hmotný a nehmotný majetek z hlediska daní z příjmů

[skoleni-kurzy.eu] Na semináři se seznámíte se správnými postupy při pořizování, odpisování a vyřazování hmotného a nehmotného majetku. * Dlouhodobý hmotný a dlouhodobý nehmotný majetek z pohledu účetních předpisů pro podníkatele: • dlouhodobý hmotný a dlouhodobý nehmotný majetek ve smyslu definic účetních předpisů, • způsoby oceňování a vymezení nákladů souvisejících s jeho pořízením, • technické zhodnocení dlouhodobého hmotného a dlouhodobého nehmotného majetku, • účetní odpisování, komponentní odpisování, účetní odpisový plán, • majetek účetně neodpisovaný. Hmotný majetek z pohledu zákona o daních z příjmů: • vymezení hmotného majetku: – movitý majetek: samostatné movité věci, samostatné movité věci pevně spojené s nemovitostí, soubory movitých věcí, – nemovitý majetek: budovy, stavby, výrobek plnící funkci stavby i z pohledu stavebního zákona a občanského zákoníku, pozemky, nedílná součást budovy a stavby, – pěstitelské celky trvalých porostů, zvířata, jiný hmotný majetek, – nemovité kulturní památky, • vymezení poplatníka, který je oprávněn uplatňovat daňové odpisy – odpisovatel • daňové odpisování majetku: – stanovení vstupní ceny hmotného majetku, vliv technického zhodnocení na vstupní cenu, vliv poskytnuté dotace na vstupní cenu, majetek ve spoluvlastnictví, vyvolaná investice – úprava vstupní ceny majetku, na který byl poskytnut bezúplatný příjem ve formě účelového peněžitého daru – vstupní ceny u nájemce po ukončení operativního nájmu a po ukončení smlouvy o finančním leasingu, stanovení vstupní ceny u majetku nabytém vkladem, aplikace změněné vstupní ceny, • pořízení hmotného majetku – stanovení vstupní ceny pro odpisování, vstupní cena pro odpisování majetku pořízeného na základě investiční dotace, vstupní cena majetku ve spoluvlastnictví, změněná vstupní cena, • technické zhodnocení provedené na hmotném majetku, zvýšení hodnotové hranice pro technické zhodnocení, • daňové odpisování hmotného majetku – odpisové skupiny, doba odpisování, uplatnění daňových odpisů, časový odpis, přerušení daňových odpisů, • uplatňování mimořádných odpisů a technické zhodnocení majetku odpisovaném formou mimořádných odpisů, • odpisování hmotného majetku předaného zřizovatelem k užívání příspěvkové organizaci zřízené obcí nebo krajem, • zajištění úvěru nebo zápůjčky převodem vlastnického práva k hmotnému majetku, • majetek vyloučený z odpisování, majetek získaný jako bezúplatný příjem dříve děděním a darováním, • daňový režimu finančního leasingu, • vyřazení hmotného majetku, uplatnění jeho zůstatkové ceny do daňových nákladů, vyřazení majetku v důsledku nepotřebnosti, prodeje, škody, částečné vyřazení hmotného majetku, zmařené investice, • limitace daňových nákladů při prodeji majetku – prodej pozemků, prodej majetku u veřejně prospěšných poplatníků, prodej majetku neodpisovaného, • důsledky vyloučení nehmotného majetku z daňového zákona, ...1. VOX a.s.

Čas načtení:

Hmotný a nehmotný majetek z hlediska daní z příjmů

[skoleni-kurzy.eu] Na semináři se seznámíte se správnými postupy při pořizování, odpisování a vyřazování hmotného a nehmotného majetku. * Dlouhodobý hmotný a dlouhodobý nehmotný majetek z pohledu účetních předpisů pro podníkatele: • dlouhodobý hmotný a dlouhodobý nehmotný majetek ve smyslu definic účetních předpisů, • způsoby oceňování a vymezení nákladů souvisejících s jeho pořízením, • technické zhodnocení dlouhodobého hmotného a dlouhodobého nehmotného majetku, • účetní odpisování, komponentní odpisování, účetní odpisový plán, • majetek účetně neodpisovaný. Hmotný majetek z pohledu zákona o daních z příjmů: • vymezení hmotného majetku: – movitý majetek: samostatné movité věci, samostatné movité věci pevně spojené s nemovitostí, soubory movitých věcí, – nemovitý majetek: budovy, stavby, výrobek plnící funkci stavby i z pohledu stavebního zákona a občanského zákoníku, pozemky, nedílná součást budovy a stavby, – pěstitelské celky trvalých porostů, zvířata, jiný hmotný majetek, – nemovité kulturní památky, • vymezení poplatníka, který je oprávněn uplatňovat daňové odpisy – odpisovatel • daňové odpisování majetku: – stanovení vstupní ceny hmotného majetku, vliv technického zhodnocení na vstupní cenu, vliv poskytnuté dotace na vstupní cenu, majetek ve spoluvlastnictví, vyvolaná investice – úprava vstupní ceny majetku, na který byl poskytnut bezúplatný příjem ve formě účelového peněžitého daru – vstupní ceny u nájemce po ukončení operativního nájmu a po ukončení smlouvy o finančním leasingu, stanovení vstupní ceny u majetku nabytém vkladem, aplikace změněné vstupní ceny, • pořízení hmotného majetku – stanovení vstupní ceny pro odpisování, vstupní cena pro odpisování majetku pořízeného na základě investiční dotace, vstupní cena majetku ve spoluvlastnictví, změněná vstupní cena, • technické zhodnocení provedené na hmotném majetku, zvýšení hodnotové hranice pro technické zhodnocení, • daňové odpisování hmotného majetku – odpisové skupiny, doba odpisování, uplatnění daňových odpisů, časový odpis, přerušení daňových odpisů, • uplatňování mimořádných odpisů a technické zhodnocení majetku odpisovaném formou mimořádných odpisů, • odpisování hmotného majetku předaného zřizovatelem k užívání příspěvkové organizaci zřízené obcí nebo krajem, • zajištění úvěru nebo zápůjčky převodem vlastnického práva k hmotnému majetku, • majetek vyloučený z odpisování, majetek získaný jako bezúplatný příjem dříve děděním a darováním, • daňový režimu finančního leasingu, • vyřazení hmotného majetku, uplatnění jeho zůstatkové ceny do daňových nákladů, vyřazení majetku v důsledku nepotřebnosti, prodeje, škody, částečné vyřazení hmotného majetku, zmařené investice, • limitace daňových nákladů při prodeji majetku – prodej pozemků, prodej majetku u veřejně prospěšných poplatníků, prodej majetku neodpisovaného, • důsledky vyloučení nehmotného majetku z daňového zákona, ...1. VOX a.s.