EUR 24,620 || 
JPY 14,311 || 
USD 21,100 || Praha - Pražský magistrát dokončil obnovu okolí Národního památníku na Vítkově. Původní asfaltové parkoviště nahradila promenáda s vodotrysky a mlatová piazzetta s lavičkami a nově vysazenou zelení....
Čas načtení: 2019-06-19 13:58:35
V Ležákách připomenou 77. výročí vyhlazení této osady
V pátek 21. června se v Ležákách uskuteční 9. ročník branného závodu Memoriál Karla Kněze a v neděli 23. proběhne Pietní vzpomínka k 77. výročí vyhlazení této osady. Osada Ležáky byla vyhlazena nacisty 24. června 1942. Tato krutá pomsta měla za následek smrt 51 obyvatel osady. Hned v osudný den bylo na pardubickém popravišti zastřeleno 33 lidí, další popravy pokračovaly 25. června a 2. července. O život přišlo dalších pět ležáckých obyvatel a více než 40 členů pardubické odbojové organizace. A 11 dětí z Ležáků našlo smrt v plynových vozech ve vyhlazovacím táboře Chelmno. Konce války se dožily pouze dvě ležácké děti – sestry Marie a Jarmila Šťulíkovy vybrané na převýchovu do Německa. Osada byla vyrabována, vypálena a kompletně srovnána se zemí. Vrchní strážmistr Karel Kněz byl velitelem četnické stanice ve Vrbatově Kostelci, do jejíhož rajonu spadaly Miřetice a Dachov, tedy i ležácký mlýn a osm domků osady Ležáky. Představoval jednoho z nejvýznamnějších příslušníků tamější odbojové skupiny „Čenda“, založené zde již v roce 1939. Kvůli obavě o svou rodinu si Karel Kněz vzal život ráno 22. června, dva dny před vyhlazením Ležáků. {loadmodule mod_tags_similar,Související} Na památku Karla Kněze se každoročně pořádá branný závod pro mládež, jehož cílem je vzbudit zájem nejmladší generace o historii památných míst souvisejících s nacistickou represí na území České a Slovenské republiky. Memoriálu se mohou zúčastnit pětičlenná družstva základních škol prvního a druhého stupně na území České a Slovenské republiky. Program Memoriál Karla Kněze (21. června) 9:00: Prezence zúčastněných družstev v Louce u Vrbatova Kostelce 9:45: Pietní vzpomínka u pomníku Karla Kněze v Habrovči 10:00: Start prvního družstva od pomníku Karla Kněze v Habrovči 10:00 – 14:00: Prohlídka výstavy „Stavíme nové Lidice“ – Minigalerie Památníku Ležáky 10:00 – 14:00: Ukázka historické bojové techniky a zbraní Centrum zabezpečení oprav Lázně Bohdaneč a 43. výsadkového praporu Chrudim, spojená s ukázkou techniky Policie ČR Pardubického kraje, prezentace Posádkového velitelství Praha v Památníku Ležáky 10:15 – 12:30: Plnění úkolů na stanovištích v Památníku Ležáky a předání vyplněných bodových karet do recepce muzea 11:00 – 13:00: Oběd pro soutěžící dle doběhu družstev 12:30 – 13:00: Ukázka práce policejních psovodů na pietním území v Památníku Ležáky 13:05 – 13:10: Průlet nadzvukového letounu Grippen z 21. základny taktického letectva Čáslav 13:15 – 13:50: Ukázka výcviku parašutistů spojená se seskokem do prostoru Památníku Ležáky 14:00: Vyhlášení výsledků 14:30: Ukončení branného závodu Program Pietní vzpomínky k 77. výročí vyhlazení Ležáků 08:30 – 09:15: Mše u muzea celebrovaná generálním vikářem Mons. Janem Pasekou 09:00 – 09:50: Příjezd hostů na parkoviště, snídaně v restauraci 09:15 – 09:35: Předání Pamětních odznaků Památníku Lidice v muzeu 09:35 – 09:55: Přesun hostů na seřadiště k věncům před muzeem 09:55 – 10:00: Odchod s věnci k pomníku "Kniha obětí" 10:00 – 10:40: Kladení věnců delegacemi u pomníku "Kniha obětí" 10:40 – 10:42: Státní hymna 10:43 – 10:50: Čtení jmen zavražděných obyvatel Ležáků 10:50 – 10:55: Přivítání účastníků ředitelkou Památníku Lidice Martinou Lehmannovou 10:55 – 11:00: Hlavní projev předsedy vlády Andreje Babiše 11:00 – 11:10: Projev předsedy Československé obce legionářské Pavla Budínského 11:15 – 11:20: Vystoupení dětského pěveckého sboru Zvoneček Slatiňany 11:20 – 11:25: Zapálení Ohně (bez) naděje 11:20 – 11:25: Seskok vojenských parašutistů do prostoru u mohyly 11:25 – 11:30: Poděkování účastníkům a rozloučení Po celý den je vstup do muzea Památníku Ležáky zdarma.
\nČas načtení: 2021-11-18 09:47:18
Památník Terezín pořádá symbolický Pochod živých se svíčkami
Ve středu 24. listopadu se uskuteční v rámci vzpomínkových akcí k 80. výročí zahájení deportací Židů z českých zemí a vzniku ghetta Terezín symbolický Pochod živých se svíčkami. 24. listopad 1941 je považován za datum založení židovského ghetta v Terezíně, je to den příjezdu transportu AK 1 s prvními 340 nucenými obyvateli ghetta. Akce připomene tragický osud židovských obyvatel, její účastníci projdou cestu tehdejšího prvního transportu od budovy vlakového nádraží v Bohušovicích nad Ohří až do Terezína. V letošním roce si připomínáme události, které se staly tragickými milníky v dějinách naší země i celé Evropy. Uplynulo již 80 let od zahájení deportací Židů z českých zemí a vzniku židovského ghetta v Terezíně, které se stalo významným článkem v obludném systému „konečného řešení židovské otázky“, jak nacisté pokrytecky nazývali plán na vyhlazení evropských Židů. Celkem prošlo terezínským ghettem na 155 tisíc Židů. V důsledku nelidských podmínek jich přímo v ghettu zahynulo přibližně 35 tisíc a z 87 tisíc deportovaných do vyhlazovacích a koncentračních táborů na východě jich přežilo necelých 3.600. Ve středu 24. listopadu to bude od založení ghetta v Terezíně na den přesně 80 let a právě tohoto dne si chce Památník Terezín toto smutné výročí připomenout symbolickým Pochodem živých se svíčkami. Trasa pochodu povede ve stopách prvního transportu AK 1, tzv. Aufbaukomanda (komanda výstavby), ze dne 24. listopadu 1941, od budovy vlakového nádraží v Bohušovicích nad Ohří do Terezína, k pietní desce u bývalé vlečky. Železniční spojení s Terezínem bylo zprovozněno na podzim roku 1942, cestou pochodu tedy chodily i další tisíce vězňů v průběhu téměř celého prvního roku existence ghetta v Terezíně. Účastníci pochodu se sejdou v 16:00 před nádražní budovou v Bohušovicích nad Ohří, kde budou po přivítání seznámeni s historií terezínského ghetta a zapálí si svíčky, které zajistí pořadatel. Pak se vydá pochod na cestu, která bude měřit zhruba 2,1 kilometru. V cíli položí účastníci svíčky k pietní desce u bývalé železniční vlečky, následovat bude krátký kulturní program sestávající ze zhudebněných básní Hanuše Hachenburga v podání dětí z Přírodní školy z Prahy. „K dopravě na akci mohou účastníci využít vlakové i autobusové spojení, v místě startu pochodu se nachází vlakové nádraží i autobusová zastávka. Pro účastníky přijíždějící osobním vozem budou připravena dvě parkoviště. Jedním je parkoviště Památníku Terezín u bývalého krematoria v Terezíně, od kterého bude na akci zajištěna kyvadlová autobusová doprava s odjezdem prvního autobusu v 15:30. Druhou možností je parkoviště v blízkosti vlakového nádraží v Bohušovicích nad Ohří, dopravu z cíle pochodu zpět k tomuto parkovišti po akci zajistí opět kyvadlový autobus,“ uvádí tiskový mluvčí Památníku Terezín Stanislav Lada. Pokud by chtěli účastníci pochodu spojit akci s návštěvou Památníku Terezín, Malá pevnost je otevřena od 8:00 do 16:30, Muzeum ghetta, Magdeburské kasárny, modlitebna a replika mansardy s objektem bývalé městské váhy od 9:00 do 17:30, obřadní místnosti, kolumbárium a centrální márnice od 9:00 do 17:00 a krematorium od 10:00 do 16:00. Aktuální informace najde ZDE.
\nČas načtení: 2024-10-31 12:44:00
Krádeže na hřbitovech jsou stále častější. Strážníci před Dušičkami posilují hlídky
Blíží se Dušičky, a strážníci proto začali posilovat hlídky u hřbitovů. Kontrolují okolí památníků a také parkoviště.
\nČas načtení: 2025-07-17 11:45:00
Parkoviště u památníku na Vítkově nahradily lavičky, zeleň a vodotrysky
Praha - Pražský magistrát dokončil obnovu okolí Národního památníku na Vítkově. Původní asfaltové parkoviště nahradila promenáda s vodotrysky a mlatová piazzetta s lavičkami a nově vysazenou zelení....
\nČas načtení: 2025-07-19 21:20:00
Pražský Vítkov prošel zásadní rekonstrukcí. Návštěvníky nově zchladí gejzír a mlžítka
Okolí za Národním památníkem s hrobem Neznámého vojína na pražském Vítkově prošlo generální revitalizací. Prostor čerstvě krášlí promenáda z česaného betonu, kterou uprostřed zdobí gejzír a v zadní části se nachází střídavá řada 100 trysek a 101 mlžítek. Někdejší parkoviště v levé dolní části při pohledu od památníku ve svahu nahradilo bistro a WC.
\nČas načtení: 2024-03-17 11:11:17
Více než čtvrtina českých řidičů má zkušenost s nehodou na parkovišti, zjistil průzkum
Nehod se zaparkovanými auty se každý rok odehraje přes dvacet tisíc. Trendy ukazují, že v meziročním srovnání dochází k nárůstu o stovky případů. Z průzkumu také vyplývá, že srážky na parkovištích nejsou řidičům ve střední Evropě cizí a škody jsou nemalé. Ze statistik Centra dopravního výzkumu dle dat dodaných Policií České republiky vyplývá, že za […]
Čas načtení: 2024-05-07 17:18:41
Po silnicích Evropské unie jezdí stále více osobních vozidel. Podle nejnovějších dostupných údajů Evropské asociace výrobců automobilů (ACEA) už jejich počet přesáhl 252 milionů. V roce 2018 jich přitom na evropských silnicích bylo necelých 240 milionů. Nejvýraznější meziroční růst zaznamenalo za poslední období Rumunsko. Počet osobních aut se tam blíží hranici 7,9 milionu kusů a […]
Čas načtení: 2024-05-26 14:14:27
Na světě je skoro 1,5 miliardy aut. Kde jich je nejvíc a kde nejméně?
Auta tu s námi jsou už asi 140 let a za tu dobu prošly obrovským vývojem. Jejich počet na světě roste a aktuálně se jejich počet celosvětové blíží jedné a půl miliardě. Víte, kde jich je nejvíc? A víte, kde jich je nejvíc v přepočtu na počet obyvatel? Díky agentuře Hedges & Company to můžeme […]
Čas načtení: 2024-05-29 13:14:39
Mnoho řidičů nezná tento druh parkování. Problémy dělají hlavně rodiče dětí
Pusu a jeď. Tak se dá přeložit krátkodobý druh parkování označený jako K+R (Kiss and Ride), který je používán hlavně u škol. Řidiči ale jeho pravidla neznají, nebo záměrně ignorují. Přitom jsou naprosto jednoduchá. Důvodem pro zřízení těchto míst bylo vytvoření bezpečného krátkodobého parkování v těch lokalitách, kde je zvýšený pohyb jak aut, tak hlavně lidí, […]
Čas načtení: 2024-11-24 17:00:13
Každý rok se koncem listopadu promění parkoviště u obchodních center a na jejich příjezdových cestách v dopravní peklo. Každý chce pro sebe a své blízké urvat co nejlepší vánoční dárek, ale místo toho, aby vánoční nakupování probíhalo v duchu těchto svátků, jde spíše o přehlídku stresu, naštvání a někdy i agresivity. K nehodám tak je jen kousek. Ostatně, […]
Čas načtení: 2024-10-22 14:45:25
Průměrné stáří aut v ČR se opět zvýšilo, i Slováci mají auta průměrně o více než 2 roky mladší
Na českých silnicích přibývá automobilů, ale jejich stáří dosahuje čím dál vyšších hodnot. K třetímu čtvrtletí roku 2024 činil průměrný věk v ČR registrovaných osobních vozů 16,41 roku. A to je oproti konci roku 2023, kdy přibylo více než 100 tisíc aut, další nárůst. Celkový počet aut v ČR aktuálně dosáhl téměř 6,7 milionu. Tento […]
Čas načtení: 2024-11-02 17:00:37
Velký prodejce ojetin zveřejnil statistiku aut, která už u nich zákazníci nekoupí. Nejsou spolehlivá
Jsou ojetiny, které jsou spolehlivé, ale pak jsou i ojetiny, které naopak nejsou. A často je to i v případě jednoho konkrétního modelu, kdy se dobrá koupě od té špatné může lišit třeba jen v motoru nebo v roce výroby. Některé autobazary a někteří prodejci ojetých aut už některá taková nepříliš spolehlivá auta ani nevykupují. […]
Čas načtení: 2025-02-21 07:08:10
Neumíme parkovat: V posledních letech tvoří škody na parkovišti až 30 procent pojistných událostí
Ačkoli se většinou jedná o drobné škody, bouračky na parkovištích způsobují významnou procentuální část pojistných událostí. U českých pojišťoven se data a odhady pohybují od deseti až po třicet procent. Kromě situací, kdy řidiči nezvládnou správně zaparkovat nebo nechtěně narazí do sousedního auta při otevírání dveří, bývá příčinou nehod na parkovišti i nedání přednosti zprava. […]
Čas načtení: 2025-04-24 15:16:08
Česko hlasuje o nejlepší auto, které si už dřív někdo koupil. Zapojíte se také?
Nejlepší ojetina Česka? Rozhodnete vy. Vybíráme Ojeté auto roku 2025 z nejoblíbenějších vozů na trhu – hlasujte teď.
Čas načtení: 2024-11-04 07:08:40
Jak na bezpečnou jízdu? Důležitá je pravidelná kontrola světel i zraku, zejména pro seniory
Aby byla jízda bezpečná a auto dobře viditelné, je důležité udržovat jeho světlomety v perfektním stavu. Před každou cestou si zkontrolujte, zda všechna světla správně fungují. Kontrola by měla zahrnovat nejen hlavní světlomety, ale i obrysová, potkávací, dálková a mlhová světla. Neměli byste zapomínat ani na blinkry a osvětlení registrační značky. Pravidelná kontrola zraku Pro […]
Čas načtení: 2025-05-24 14:00:39
Řidičských průkazů pro jízdu v omezeném kilometrovém okruhu od bydliště řidiče nebo jen v jeho městě či regionu bylo letos počátkem května 3881
Čas načtení: 2011-03-03 00:00:00
Goldbrunn 2011 - po stopách pašeráka
Opravdu se omlouvám za to, že je to takové obsáhlé, zdlouhavé a nudné. Prostě jsem psal a psal a psal. A těch věcí se opravdu stalo strašlivě moc. Dost jich muselo být vynecháno. S nepříliš vychladlou hlavou plnou emocí, dojmů a pohnutek, jak to tak po týdnu s Tchoříky bývá, začínám sepisovat další část té naší kroniky. Hned večer po skončení této akce. Ještě stále cítím vnitřní strany stehen, bolavý sval pod ramenem, pálení slunce v očích a smrad našeho pokoje. Nejsem si jist, jestli stihnu dnes či krátce po půlnoci článek dopsat, je toho opět dost. Nuže popořadě. S plnou chatou malých dětí? Už loni, když jsme o jarňácích byli na Zaječím skoku v Jeseníkách, Jenda vyhrožoval, že příští rok by nás rád zapřáhnul do řehole vedoucích. Mělo to být na již známých místech Zlaté Studny, v posledním zachovalém domu této vesnice v bývalé hájovně. Zlatá Studna se nachází zhruba tři kilometry od Horské Kvildy směrem na Zadov (Churáňov). Určitě si dovedete představit, jak některé z nás (nechci mluvit za všechny, ale rozhodně jsem nebyl jediný) znepokojila myšlenka chaty plné malých (ukřičených) dětí, které budeme mít na povel. Trochu jsme z toho znervózněli. Sraz měl být v sobotu ráno na parkovišti nad hotelem Olympia u areálu Zadov. Na místo jsme se dostávali všelijak (asi tak jako podivné bytosti v knížce Střetnutí). Já vyrazil už den předtím, v pátek, na Špičák k Novotným, abych se mohl dobře vyspat a nemusel vstávat ráno moc brzo. Ráno jsme se cestou ještě stavili na jedné křižovatce a nabrali Kryštofa. Bez jakýchkoliv problémů jsme dorazili na dané parkoviště. Vylezli jsme z aut a postávali na sluníčku. Libovali jsme si, že jsme na parkovišti dokonce na čas přesně (ano, to není pravidlem). Kluci (Ondra a Vojta Novotných spolu s Vítkem) se váleli ve sněhu, my je pozorovali pohledem starých a moudrých1] a čekali. Čekali jsme nezvykle dlouho. Dokonce jsme si začali říkat, jestli jsme tu vůbec dobře. Jenda nikde, nikdo jiný taky ne. Ujo to totiž bral s mezi-zastávkou a nabral menší zpoždění. Když dorazil a s ním i Jáňa, začali jsme se chystat na konečný přesun k Zlaté Studni. Moc se nás tedy na parkovišti nesešlo - Jenda, Kryštof, Jáňa, Klára, Ondra, Vojta, Vítek a já. Od Horské Kvildy ale měly přijet další holky - Bětka s Markétou. Áňa a Sváťa byly na závodech - to byla ona Jendova zastávka a k podrobnostem jejich přesunu na ZS2 se ještě dostaneme. Odpoledne ještě přibyla Zuzka a tím se celkový počet ustálil na krásných třinácti osobách. Mělo nás být o něco málo víc, ale řádily chřipky a virózy. Trochu problém nastal s dopravou jídla. Protože jak bylo řečeno na parkovišti nás bylo pár a jídla bylo jak pro regiment, do batohů se nám nemohlo přirozeně vejít. Plán byl proto následující: vezmeme v batohu jen jídlo na oběd - to znamená pár pytlíků rýže, kečup a cukr. Jestli si říkáte, že je to dost divná kombinace, pak vězte, že byla. Chtěli jsme vzít k cukru i čaj, ale na ten se zapomnělo. K rýži mělo být také něco jiného než kečup, ale nic jiného nebylo zrovna v kufru auta k nalezení. Po dopravení se až na chatu měly holky začít vařit oběd, kluci mezitím vyložit batohy a vrátit se s prázdnými zpět na parkoviště. A jak se řeklo, tak se také učinilo. Vrátili jsme se k parkovišti a začali nakládat, vše od mléka v prášku, přes kaši v prášku až k salámu, naštěstí ne v prášku. Trochu problém byl s vajíčky, která překvapivě v prášku také nebyla. V batohu by se riskovalo rozbití a tak se využilo toho, že Vojta neměl sebou batoh (kdoví proč) a celá krabice se mu přivázala na záda. Po dojezdu z toho byl sice skoro na umření a ruce měl zmodralé a nemohl s nimi hýbat (přeháním), ale jinak to zvládl. Stejně jako všichni ostatní. Dokonce i ti, co vezli salám ho dokázali přivést v celku. Po obědě jsme si udělali první kratší výlet - ze Studny k Matesovi a pak ke Třem Jedlím. Na rozcestí kousek od Jedlí jsme se rozdělili - holky jely na Horskou Kvildu pro Zuzku a kluci zpět na ZS. Myslím, že to nebylo za účelem odpočinku, ale bylo potřeba nanosit dřevo, pootevírat dosud zavřené okenice a udělat spoustu dalších věcí. V té době už chatu pomalu opouštěli nájemníci, kteří zde trávili čas před námi. Nechali nám tu kečup, dali instruktáž k otevírání dveří a zmizeli. Chata byla od té chvíle jen naše. Na letošním lyžáku bylo mnoho věcí revolučních. První z nich bylo to, že o mytí nádobí po večeři se vždy hrála nějaká mezi-službová hra. Ten kdo prohrál měl smůlu a večer strávil u talířů. Tou druhou věcí bylo to, že Jenda přestal omezovat dlouhé večery. Sice to platilo jen pro starší, tuším, šestnácti let, ale to většině z nás stačilo. Chcete vědět, jak se toto zvolnění režimu projevilo? Trochu předběhnu. První večer jsme vydrželi zhruba do jedné, druhou noc polovina z nás do půl druhé (ta druhá polovina ještě mnohem víc, myslím, že říkali něco o třech hodinách. Nebo o svítání? Teď nevím…). Protože se ale každý den vstávalo v půl osmé (služba v sedm), začal se spánkový deficit projevovat celkem brzo. To se dalo řešit všelijak, ale stejně to dopadlo tak, že se prostě třetí den šlo spát po večerníčku. První večerní hra o nádobí byla zároveň i hrou rozřazovací. Rozdělila nás do tří družstev, jednalo se vlastně hlavně o vařicí party - Pašeráků, Převaďečů a Hraničářů. Večer se četlo o králi Šumavy - Kiliánovi Nowotném, pašerákovi a převaděčovi z dob minulého režimu. Protože se jedná o zajímavou historii, nebudu vás ochuzovat vlastním převyprávěním, ale odkáži vás přímo na originální článek. V dalším vyprávění budu často odkazovat na nějaká místa související s tímto tématem, pokud vám tedy bude nějaký pojem nebo místo neznámé, je možné, že ho naleznete tam. Hledáme Kateřinu a obchod Další den jsme měli velmi přesně naplánovaný. Potřebovali jsme na běžkách dojet opět na parkoviště, pak se poskládat do auta a dojet na závody. První úkol ještě splnit šel. Na parkoviště se nás všech jedenáct dostalo. Trochu problém byl naskládat se do auta. Bylo totiž pro sedm lidí. Naštěstí jsme kluci (a děvčata) hubení a sedět se dá pohodlně i ve více vrstvách. Auto protestovalo jen malinko. Cestou jsme zpomalili u místa, kde začínal kanál 54, dnes nezajímavé místo kousek od kasáren. Závody, na které jsme jeli, nebyly nic nepatrného. Kousek od Vimperku se totiž hledala nová Kateřina Neumannová. Tchoříci tam jeli podpořit Áňu a Sváťu a taky je nabrat do auta a odvézt k Zlaté Studni. Někteří (přesné obsazení raději nechť zůstane veřejným tajemstvím) si při těchto závodech stačili odskočit do Vimperka a dokoupit zásoby a čerstvé pečivo (mlask!). Po skončení závodů jsme se opět naskládali do auta a ano, počítáte dobře, tentokrát se nás vezlo třináct. Tlumiče auta protestovaly opět o něco více, ale ještě se to dalo vydržet. Další zastávkou byla vesnice Nový Svět. Ta se totiž nachází kousek od Chalupské slati, největšího mokřadu, který Kilián Nowotny musel překonávat. Prostředkem bažiny podle našich zdrojů měl vést široký násep, po kterém se dá bez problému přejít. Ten se nám podařilo nalézt snadno, ale bažina samotná by se dala určitě přejít ještě někde jinde. Jenda to mezitím objel s autem a počkal na nás u Svinné Lady. Popojeli jsme do Borové Lady a zašli si na polévku a Kofolu. Tu si dali asi všichni, krom Sváti, která vykalkulovala, že je lepší dát si vodu, protože je jí víc za méně peněz. Ale někde se stala chybička a tak dostala stejné množství vody jako my Kofoly. Úplně nadšená z toho nebyla. Zase jsme se nasáčkovali do auta a popojeli kousek proti proudu Teplé Vltavy. Asi tři kilometry od Borové Lady se totiž nachází most u kterého Kiliána Nowotného postřelili. Je u něho i pomník všem převaděčům a pašerákům, kteří pro tuto činnost často obětovali i život. Tam jsme vyndali běžky z auta, vzali je do ruky a vydali se směrem k Zlaté Studni. Stal se z toho trochu pěší výlet s běžkama v rukou, protože jsme většinu cesty šli po silnici, která byla z velké části pokryta souvislou vrstvou ledu, z trochu menší části suchými místy a minimem sněhu. Lepší to začalo být až když jsme přešli silnici (kousek od rozcestí, které na mapě vidím označené jako Pod Hůrkou). Tam jsme nasadili lyže a vydali se zakázanými místy 1. zóny národního parku přes mokřiny a kleč. Kousek od cíle naší cesty po nás začal střílet jakýsi strážce, ale pak raději vzal do zaječích. Byl to Jenda, který auto převezl na Horskou Kvildu a pak se nám vydal naproti. Od toho večera jsme tedy na chatě byli již všichni. Nevím, proč, ale nemůžu si dost dobře vzpomenout na jednotlivé večery a tak doufám, že to moc nepomotám. Mám za to, že druhý večer četl Jenda pokračování příběhu o králi Šumavy. Opět raději odkáži na originální článek, tentokrát o trochu smutnější události. V pondělí jsme se vydali hledat trosky Pöslova domu. Měly být kdesi v místech, přes které jsme den před tím projeli, když jsme se vraceli zpět domů. Takže nás opět čekala cesta do neprostupné kleče. Ale většina z nás (možná všichni) si takovéhle prodírání terénem užívala více, než kdyby musela jet dlouhé kilometry nudnou stopou. Ani nevíte, jak krásně se mezi klečí bruslilo a kličkovalo. Ruiny domu jsme našli až překvapivě rychle. A protože jsme měli ještě spoustu času, zahráli jsme si kousek odtud pár her. Ukazovalo se na sever (nepoměrně přesněji, než loni na Zaječím Skoku) a házelo se oštěpem. A také se běžel závod o večerní nádobí. Byla asi hodina před polednem a my byli na oběd pozváni k malým dětičkám na Horskou Kvildu. A tak nás Jenda poslal po týmech samotné, ať si zkusíme HK3 najít sami. Jak se dalo očekávat, všem se to podařilo zvládnout bez problému, však to byl kousek a v známých krajích, známým směrem. A tak jsme se na chatě u Musila dočkali polévky i těstovin s flákem masa a omáčkou - rajskou? Po obědě na nás vytáhl Martin Satorie bonboniéru, kterou nám slíbil darovat za to, když se alespoň jeden z nás vykoupe v potoce za chatou a vydrží ve vodě alespoň deset vteřin. A my, protože nejsme žádné máčky, žádné béčka, jsme řekli, že tam vlezeme všichni. Tak jsme se svlékli do trenek, a vyběhli za chatu. Tam jsme se opravdu všichni ponořili do ledové vody Hamerského potoka. Všechno se fotilo a natáčelo, takže až jednou narazíte na nahrávku, asi se dobře zasmějete. Nejvíce se proslavily Jendovy tanečky, které prováděl poté, co vylezl z vody. Když jsme se všichni umyli, vrátili jsme se zahřát k topení do chaty. Chvíli jsme ještě popíjeli teplý čaj a pak vyrazili zpět na ZS. Zde se asi poprvé začal projevovat krásný trend letošní zimy - kopce a kopečky (a podle názoru Áni i lehce nakloněné rovinky) se vycházeli zásadně pěšky, s běžkami v rukách. Samozřejmě se našli i tací, kteří byli líní se sehnout k vázání, ale těch bylo málo… Memoriál Michala Nováka A protože bylo ještě odpoledne, slunce krásně svítilo a my přece nemohli jen tak zůstat sedět v chatě, vyběhli jsme před ní a začali dupat přes lyžařské stopy a hrát nejrůznější hry. První byla inspirována vyprávěnými příběhy - tým PPS4 měl za úkol ohlídat jisté území a druhý tým pašeráků a převaděčů se jednak musel dostat přes toto území a hlavně přenést americkou vysílačku. Hráli jsme dvakrát a pak se vrhli na trochu akčnější hru - žhavou uličku, běh smrti, jatka. Jak chcete. Od chaty dolů z kopce vede krásná cesta prostředkem lesíka, do lesa je krásně zasazená, země se na obou stranách zvedá. Na těchto vyvýšených místech stáli střelci se zásobou šišek. Po zapískání se odshora odvalilo druhé družstvo a kdo nebyl zasažen, ten přežil a vyhrál. Pro velký úspěch se hrálo snad šestkrát za sebou. A pak konečně přišla hra, na kterou jsme se všichni těšili. Pravé tchoří ragby. Takové, jaké se hrálo loni na Zaječím Skoku s Michalem. Takové, při kterém jsem si podruhé už radši sundal brýle. I když minule vydržely skoro až do konce. Skoro. A mač začal. Podle chybějícího člena z loňské výpravy byl pojmenován jako "Memoriál Michala Nováka". A byl to mač opravdu drsný. Po pár hrách měl kde kdo už bolavá místa, naražené kosti, otlučenou hlavu. Největší zábavu vždy poskytoval Kryštof. Pamětníci vypráví, že dokázal chytit tři lidi a přejít s nimi přes značný kus hřiště. Ale ani my, druhý tým, jsme se nevzdávali a bojovali z plných sil. Asi po hodině už jsme sotva šoupali nohama. A pak jsme ještě dost dlouho hrát vydrželi. Od našich bojů nás odvolal až Ujo, který mezitím připravil večeři. K večeři jsme se nějak doploužili, dali si čaj a dokázali se trochu oklepat, takže večer mohl začít. Z Horské Kvildy jsme si přivezli draze zaplacenou bonboniéru a těšili se, jak si ji večer rozbalíme. Ta chvíle nastala, i když jsme na to málem zapomněli. Vůbec letos se na sušenky k večernímu posezení dost často zapomínalo a tak jich většina zbyla na poslední den. Rozbalili jsme tedy nejdříve fólii, která bonboniéru kryla (jak to tak bývá). Pak nadzvedli víko. Následoval příval nejrůznějších drsných slov, třeba: "No to teda!", "Cože?!?", "Jak mohli?". V bonboniéře byly totiž místo slaďoučkých bonbonů položeny nakrájené plátky mrkve. Začali jsme plánovat odplatu… Poté jsme si také zahráli osvědčenou klasiku - "Vraha". Hra, která vznikla kdysi ještě na Jizeře, kde jsme ji hráli pořád dokola, každý večer několikrát. Až z toho byly noční můry a špatné spaní. Tím se nám trochu ohrála a tak jsme ji tenhle večer hráli až po hodně dlouhé době. Pokud znáte městečko Palermo, tak takhle hra je hodně podobná, ale poskytuje trochu více adrenalinu, dedukce a krutosti - poprava bývá klasicky sněhem za krk… Pár her nám stačilo, jinak bychom z toho zase začali bláznit. Poté jsme si ještě zahráli Jendovu hru, taky "Vraha", jen trochu jiného. Ten byl ještě akčnější. Skončil tak, že většina lidí ležela na podlaze v místnosti a vzájemně se škrtili a křičeli. Prostě krása! Poté byli mladší posláni na kutě. My starší ještě pár hodin vydrželi u svíček a postupně jsme odpadávali. Někteří toho i tak nestihli moc naspat. Až za prameny Další den si pamatuji o něco lépe, hlavně co se týče jídla. Naše žrádlparta totiž měla službu. Takže nám den začal o půlhodinky dříve, připravili jsme stejnou snídani jako už dvě služby před námi - nakrájeli chleba a uvařili čaj. Rozcvičku, snídani a takové věci snad už zmiňovat nemusím. V tento den nás čekal asi nejdelší výlet, který jsme za celý pobyt podnikli. Přes Kvildu jsme měli dojet až k pramenům Vltavy a pak ještě dál k německému jezeru Reschbach Klause. Na tomto místě se totiž setkával Kilián s agenty CIC (předchůdce CIA). Ze včerejších událostí jsme se mohli sotva hýbat, svaly bolely a celkové vyčerpání bylo znát. Navíc počasí nebylo pro běžkování úplně ideální - namazat se nám nepovedlo, snad to ani na té směsi starého sněhu a ledu nešlo, jen jsme si klistrem zapatlali lyže. Většinu času jsme proto probuslili nebo šli pěšky. Já s Kyšem prakticky celou druhou půlku cesty z Kvildy k pramenům. Po sněhu se totiž pohybovalo podstatně lépe s běžkami na rameni než pod nohama. Za prameny jsme se vnořili do zakázané zóny NP a překročili hranici k jezeru. Mezi mrtvými stromy to nebyl problém a přes jezero jsme si to přebruslili až k hrázi. Tam jsme si dali svačinu a trochu delší chvilku poseděli - zkoušeli jsme pevnost ledu, házeli po sobě koule a Jenda předváděl rozzlobeného německého dědečka (k podivu dvou starších Němců, kteří stáli opodál). Pak následovala cesta zpátky, tentokrát běžnou cestu - přes Bučinu směrem zpět na Kvildu. Opět střídáním pěší chůze a běžek jsme se dopravili až na Kvildu, pak známou trasou na HK a ještě známější cestou až domů na ZS. V této době padl první z členů výpravy, udolán nějakou virózou a kombinací nevyspání, ragby a ledové vody v potoce - Kryštof. K večeři byla čočka s vajíčky a cibulkou. Až na to že se nám čočka lehce připálila (to stejně nikdo, kdo nebyl v kuchyni nepostřehl) to byla strava celkem dobrá a vydatná. Večer jsme byli všichni natolik vyčerpaní, že jsme odložili společné posezení na příště a šli spát. Ráno se Kryštof odstěhoval z klukovského pokoje do svého vlastního, na marodku. Ne že by se úplně bránil. Celkem si v tom liboval. Pravdou totiž je, že postupem času se stal náš pokoj neobyvatelným kvůli přílišným výparům ze smradlavých ponožek. Puding! Byla středa. Na odpoledne byli pozvaní prckové z HK spolu s vedoucími. Proto jsme se nemohli vydat nikam daleko. Pro malé jsme měli přichystaný "skvělý" zlatostudniční puding. V původním plánu bylo, že pro děti uděláme normální puding, slaďoučký jak med. Takový aby děti slintaly blahem, až ho budou jíst. A pro vedoucí ten pravý puding. S dostatkem soli, jak se na Zlatou studnu patří5. Aby puding neměli jen tak zadarmo, po snídani jsme začali kreslit poukázky na puding, které se později poschovávali v lese. Pár z nich bylo opravdu uměleckými díly, třeba Jánina "Vstupenka do cirkusu". Jenže udělat dobrý puding se jaksi nepovedlo. Dost za to mohl špatný hrnec. V něm se prostě všechno připalovalo, ať to byla čočka nebo puding, ať se to míchalo tak nebo onak. A puding tak získal příchuť po spáleném mléku. Nic strašného, dalo se to jíst, i když my jsme zvyklí na mnoho. Vedoucím jsme navíc, jako poděkování za skvělou bonboniéru, přimíchali do pudingu vrstvu kyselého zelí. Ať si to užijou! Dětičky měly ze své chaty na HK vyrazit někdy kolem půldruhé. To znamená, že ti rychlejší by mohli být na ZS kolem druhé, ti pomalejší s odstupem půlhodinky. My jsme s dostatečným předstihem vynesli ven na louku stůl a židle a čekali. Bylo pěkně, sluníčko svítilo a nám ani nevadilo, že se čekání trochu protáhlo. Když konečně přijeli, nejdříve se je Ujo rozhodl zničit hrou na tažné psy (a my mu byli velmi vděční, že to dopadlo takhle. Čekali jsme to horší, třeba že tažní psi budeme my). Pak je konečně vyslal do lesa hledat poukázky a nás pro puding. Nastala osudová chvíle. Jako jeden z prvních přiběhl Vojta Spěváček. Dostal puding, naházel ho do sebe a liboval si, jak je dobrý. Docela jsme koukali. Další, co ho dostali, se na něj už tak nadšeně netvářili. Postupně začali prskat a běhat do křoví puding zase vyplivovat. Měkoty! Celkem s nedočkavostí jsme očekávali prvního vedoucího, který si přijde pro puding (vedoucí také hledali poukázky, jen trochu jiné a trochu výše na stromech). Postupně přišli. A když viděli děti, moc se jim do jejich pudingu nechtělo. Martin Satorie se do něj s odvahou pustil a dokud nenarazil na vrstvu se zelím, dělal, jak si pochutnává. Pak už myslím ne… Výsledek byl takový, že nám dost pudingu zůstalo v napůl snědených hrnečcích. Ani jsme se tomu moc nedivili. Ještě jsme si s prckama zahráli ragby. My, Tchoři, se nejdříve snažili hrát naší pěknou hru, ale postupem času se to změnilo na valnou hromadu s míčem někde dole. Přece jen když na vás naskáče dvacet děcek, moc šancí nemáte. Memoriál Kryštofa Mejstříka jsme tak neslavně prohráli tři ku jedné. Ale ani nás to moc nemrzelo, protože prohrát v nerovném souboji není ostuda, že6? Večer se nesl v duchu více či méně praštěných her. Já jim říkal "stresové" a ze začátku se mi do nich moc nechtělo. Zvlášť když jsem viděl ostatní, jak sedí dokola na židlích a ukazují podivná gesta (třeba naznačovali sloní chobot nebo jelení paroží), ale nechal jsem se přemluvit. Hra byla jednoduchá. Jestli znáte takové ty strašlivé seznamovací hry typu "Marek, Marek, Tonda, Tonda. Tonda, Tonda, Jirka, Jirka", tak tohle bylo něco na podobný způsob. Jen ne se jmény. Každý si zvolil ze začátku jeden znak - jedno gesto nějakého zvířete a to pak ukazoval. Následně musel ukázat znak někoho jiného. A musel to udělat dostatečně rychle (nebo fikaně), protože uprostřed stál člověk s novinami, který se snažil praštit, přetáhnout a majznout toho, kdo zrovna ukazoval. Člověk by ani nevěřil, jak taková hra dokáže chytnout. Chvílemi jsme se víc smáli, než hráli. Pak jsme ale vypnuli generátor elektriky a protože takhle hra vyžadovala, abychom na sebe viděli, museli jsme ji trochu upravit. Celkem logickou obměnou byla výměna gest za zvuky. A pak to teprve začalo. Vzniklo totiž pár zvuků, které byste si asi nebyli schopni domyslet. Třeba - jak dělá pštros? A co byste si představili pod zvukem "lezilezi"? Pěšky jako blešky Dalším, kdo nevydržel a padl, byl starý náčelník. Chytil něco podobného jako Kryštof, navíc si prý už něco přivezl z domova. A tak nás vyslal na výlet. A protože bylo počasí na draka a běžkovat se pořád moc nedalo, šli jsme pěšky. Navíc jsme šli do míst, kde jsme předpokládali, že moc sněhu nebude (a taky že nebylo). Naše cesta vedla ze ZS na Zhůří, pak dolů z kopce na Turnerovu chatu. Tam jsme si dali všichni hranolky a obdivovali vydru, kterou zde měli zavřenou v kleci. Měli tu také asi tři papoušky a čtyři kočky. Zajímavý pajzl. Tento náš výlet se stal zdrojem nepočitatelného množství zábavy. Pokud někdy uslyšíte o vydrodlacích, tak se to zrodilo pravděpodobně právě tady. Cesta z Turnerovky nahoru na Antýgl byla vcelku zajímavá. Silnice byla totiž pokryta souvislou vrstvou ledu a tak občas někdo klouzl a chvíli sebou mrskal na zemi. Mezi pády jsme obdivovali vedle tekoucí Vydru (a koukali po vydrách). Někdy v téhle době začal odpadávat Vojta a jak se později ukázalo, byl další obětí záludné nemoci. Pomalu jsme se tedy došourali na Horskou Kvildu, chvilku poseděli na chatě a popili čaje. V plánu jsme počítali s tím, že dětičky budou někde na běžkách a že bude na chatě klid, ale oni zůstali doma a tak jsme se tam nezdržovali déle, než bylo nutné a s nabytými silami jsme doběhli až domů na Studnu. Můj rodný dům Další den už vstal Kryštof z postele a vyrazil s námi hledat rodný dům Kiliána Nowotného. Měl se nacházet kdesi u Starých Hutí. Měli jsme obrázek, respektive popis tohoto domu. A zbytek už byl na nás. Ujo, který nás vyslal, chtěl, abychom toho zjistili co nejvíc - poptali se po dětech, drbech a takových věcech. Do Nových Hutí jsme dorazili bez větších problémů. Dokonce i sjezd k Pláním jsme všichni přežili. Tam jsme si sundali běžky a vydali se po těchto pláních. Ve vesnici jsme lyže odložili a vytvořili pátrací čety. Já zůstal hlídat u lyží. (Ale nezahálel jsem. Hned jsem vyzpovídal dva kolemjdoucí). Asi za hodinku jsme se sešli zpátky - zjistili jsme, že hřbitov je plný Nowotných i Novotných, cosi o nemanželských dětech, pak o lidech, kteří se dlouhá léta schovávali ve stodole, než je komunisté dopátrali. Bylo toho prostě dost. I dům jsme našli (i když nám nějaký další starousedlík tvrdil, že už je dávno zbouraný). Takže kdoví, jak to ve skutečnosti je a jestli jsme našli ten správný. Další cesta vedla přes Nové Hutě, nahoru přes sjezdovky až ke kraji lesa. Tam jsme si chtěli dát svačinu, ale Ondra, který nesl batoh (ve kterém byla), zjistil, že zůstal na druhé straně údolí. A protože je mladý a zdatný, nechali jsme ho sjet dolů z kopce, vyběhnout pro batoh a vrátit se nahoru. Naštěstí ho do kopce vyvezli vlekem. Pána, který tam byl, prý dost pobavil. Po žluté jsme pak došli na Kvildu a zbytek už si jistě dokážete domyslet. Mezi Kvildou a Horskou Kvildu jsme potkali Martinovu družinu, která tam zrovna závodila. Posledním, kdo stihl onemocnět ještě v průběhu lyžáku, byl Ondra. Možná se na tom podílel i běh pro batoh. Výměnou za to vstal z postele jeho brácha. Večeři si pamatuji, opět jsme měli totiž službu. A protože se vařily jenom těstoviny, nechali jsme holky odpočívat a stala se z toho čistě chlapská záležitost. Vítek s Vojtou nastrouhali sýr, já uvařil těstoviny a večeře byla na stole. Nevím jak ostatní, ale mne celkem překvapilo, když mi večer došlo, že už je vlastně pátek a že se zítra vracíme do svým domovů. Z toho plynulo to, že bylo potřeba dojíst spoustu sušenek a sedět večer pospolu, co to jen unavené tělo a Jenda dovolí. Balíme, mizíme Ráno už totiž nenásledovalo nic jiného, než obvyklý program posledních táborových dnů. Balení, hledání ztracených ponožek, uklízení pokoje i všech ostatních společných, vytírání, zametaní, nošení dřeva. Však to také znáte. Někdy kolem deváté jsme opouštěli chatu a se slzou v oku a batohem na zádech jsme se vydali na Horskou Kvildu, kde již čekali rodičové, odvozci a další známí. Ještě jedna veselá historka se na samém konci udála. Nedojelo nás totiž všech třináct, ale o jednoho méně. Zuzka nebyla stále nikde v dohledu a její táta už na parkovišti netrpělivě podupával. Po delším čekání vyslal Jenda dva rychlé zvědy - Sváťu a Áňu, aby se šly podívat. My ostatní u toho ještě vtipkovali, kde že jsme ji viděli naposledy. Na rozcestí? Ne. Před chatou, když jsme odcházeli? Také ne. Jestli ona nezůstala zamčená na chatě… Otec už to nevydržel a šel se také podívat naproti - cestou, kterou jsme přijeli. Zrovna zmizel za horizontem, když se Zuzka objevila na trochu jiné straně, než jsme čekali. Rázovala si to po silnici. O rychlé zvědy nejevil Jenda starost ("Ty ať si klidně doběhnou na Zlatou Studnu a zpátky"), ale byl jsem poslán, abych odchytil jejího tátu. To se mi podařilo celkem brzy a tak jsem se pln nadějí rozeběhl i za rychlými zvědy. Během pár dalších metrů mi došlo, že s rozdílem jejich a mého tréninku je potkám, až když se budou vracet s nepořízenou ze Studny. To se také stalo, naštěstí pro ně ale o něco dříve, protože Áňa sebou měla mobil, sic s posledními zbytky baterie, ale živý. A tak to skončilo. Zase moc rychle a moc brzo. Možná ještě dříve, než obvykle. Protože čím lepší věci se dějí, tím čas rychleji utíká. Tak už to prostě je. Ale za měsíc jsou Velikonoce, není nač zoufat. Ani jedno není úplná pravda, ale tvářili jsme se tak. ↩Zlatá Studna, jak jinak. Jsem líný to psát celé, tak si to budu takhle zkracovat. ↩Další zkratka - HK pro Horskou Kvildu. ↩Pomocné pohraniční stráže - jednotky, které za komunistů pomáhali dobrovolně, z nadšení, hlídat státní hranice před vnějšími vlivy. ↩To se vztahuje k tříleté historii, kdy jsme byli na ZS poprvé. Tenkrát jsme se zrovna vrátili z šíleně dlouhého výletu. K večeři měl být puding, ale jakýmsi nedopatřením se namísto cukru dostala do pudingu sůl. Nedovedete si představit, co kilo soli s pudingem udělá. A to měl každý jeden hrníček povinně… ↩No tak dobře, chvilku jsme možná trochu naštvaní byli, ale opravdu jen chvilku :) ↩
Čas načtení: 2024-08-04 10:26:19
Kohoutovice mají nové parkoviště, které pomůže i zachovalým stromům
Brno, 4. srpna 2024 - V Brně-Kohoutovicích, na ulici Ulička, bylo vybudováno nové parkoviště za 3,3 milionu korun se sedmnácti parkovacími místy. Nákladná gabionová zeď, která odvádí dešťovou vodu zpět do zeleně, navíc zpevňuje přiléhající svah. Lipová alej lemující parkoviště byla zachována, parkovacím místům neustoupila. Celý článek...
Čas načtení: 2024-09-16 09:10:54
Divné zkratky na značkách řidiče matou. Například K+R neznamená totéž jako P+D
V poslední době se čeští řidiči mohou setkávat s dopravními značkami, které obsahují nejen piktogramy, ale také písmena. Ačkoliv vypadají podobně, každá z těchto značek dovoluje řidičům něco jiného. K+R Ve velkých městech, především třeba u škol, se motoristé mohou potkat se značkou, na které jsou písmena K+R. Zkratka K+R pochází z anglického „Kiss and […]
Čas načtení: 2021-11-18 09:47:18
Památník Terezín pořádá symbolický Pochod živých se svíčkami
Ve středu 24. listopadu se uskuteční v rámci vzpomínkových akcí k 80. výročí zahájení deportací Židů z českých zemí a vzniku ghetta Terezín symbolický Pochod živých se svíčkami. 24. listopad 1941 je považován za datum založení židovského ghetta v Terezíně, je to den příjezdu transportu AK 1 s prvními 340 nucenými obyvateli ghetta. Akce připomene tragický osud židovských obyvatel, její účastníci projdou cestu tehdejšího prvního transportu od budovy vlakového nádraží v Bohušovicích nad Ohří až do Terezína. V letošním roce si připomínáme události, které se staly tragickými milníky v dějinách naší země i celé Evropy. Uplynulo již 80 let od zahájení deportací Židů z českých zemí a vzniku židovského ghetta v Terezíně, které se stalo významným článkem v obludném systému „konečného řešení židovské otázky“, jak nacisté pokrytecky nazývali plán na vyhlazení evropských Židů. Celkem prošlo terezínským ghettem na 155 tisíc Židů. V důsledku nelidských podmínek jich přímo v ghettu zahynulo přibližně 35 tisíc a z 87 tisíc deportovaných do vyhlazovacích a koncentračních táborů na východě jich přežilo necelých 3.600. Ve středu 24. listopadu to bude od založení ghetta v Terezíně na den přesně 80 let a právě tohoto dne si chce Památník Terezín toto smutné výročí připomenout symbolickým Pochodem živých se svíčkami. Trasa pochodu povede ve stopách prvního transportu AK 1, tzv. Aufbaukomanda (komanda výstavby), ze dne 24. listopadu 1941, od budovy vlakového nádraží v Bohušovicích nad Ohří do Terezína, k pietní desce u bývalé vlečky. Železniční spojení s Terezínem bylo zprovozněno na podzim roku 1942, cestou pochodu tedy chodily i další tisíce vězňů v průběhu téměř celého prvního roku existence ghetta v Terezíně. Účastníci pochodu se sejdou v 16:00 před nádražní budovou v Bohušovicích nad Ohří, kde budou po přivítání seznámeni s historií terezínského ghetta a zapálí si svíčky, které zajistí pořadatel. Pak se vydá pochod na cestu, která bude měřit zhruba 2,1 kilometru. V cíli položí účastníci svíčky k pietní desce u bývalé železniční vlečky, následovat bude krátký kulturní program sestávající ze zhudebněných básní Hanuše Hachenburga v podání dětí z Přírodní školy z Prahy. „K dopravě na akci mohou účastníci využít vlakové i autobusové spojení, v místě startu pochodu se nachází vlakové nádraží i autobusová zastávka. Pro účastníky přijíždějící osobním vozem budou připravena dvě parkoviště. Jedním je parkoviště Památníku Terezín u bývalého krematoria v Terezíně, od kterého bude na akci zajištěna kyvadlová autobusová doprava s odjezdem prvního autobusu v 15:30. Druhou možností je parkoviště v blízkosti vlakového nádraží v Bohušovicích nad Ohří, dopravu z cíle pochodu zpět k tomuto parkovišti po akci zajistí opět kyvadlový autobus,“ uvádí tiskový mluvčí Památníku Terezín Stanislav Lada. Pokud by chtěli účastníci pochodu spojit akci s návštěvou Památníku Terezín, Malá pevnost je otevřena od 8:00 do 16:30, Muzeum ghetta, Magdeburské kasárny, modlitebna a replika mansardy s objektem bývalé městské váhy od 9:00 do 17:30, obřadní místnosti, kolumbárium a centrální márnice od 9:00 do 17:00 a krematorium od 10:00 do 16:00. Aktuální informace najde ZDE.
Čas načtení: 2024-03-06 20:12:40
Solární parkoviště v EU už elektřinu vyrábějí, Česko boom carportů teprve čeká
Parkoviště dokáží mnohé státy Evropské unie úspěšně přeměňovat na takzvané solární carporty. Parkovací plochy tak dostávají zcela nový, dvojí rozměr. The post Solární parkoviště v EU už elektřinu vyrábějí, Česko boom carportů teprve čeká first appeared on Hybrid.cz.
Čas načtení: 2024-04-12 06:30:36
Nová parkovací místa nabídlo Brno. Budějovice je mají pod střechou, zájem o ně příliš není
Města v Česku, zejména pak velká sídliště, trápí nedostatek parkovacích míst. Například na brněnském sídlišti Starý Lískovec vznikla parkovací místa pro 250 aut, v dalších částech magistrát parkoviště chystá. Všude to však nepůjde, na někerých sídlištích totiž pro parkoviště není místo. V Českých Budějovicích zase vznikl nový parkovací dům, a to na dohled od centra města. Zájem je však spíš slabší. Centrum se tak náporu automobilů zatím nezbavilo. Řadu opatření teď chystá i Zlín, a to modré zóny a záchytná parkoviště.
Čas načtení: 2024-04-13 12:20:09
Ve Starém Lískovci vznikla dvě nová parkoviště s celkem 258 místy
Brno, 13. dubna 2024 - Ve Starém Lískovci vzniklo celkem 258 nových parkovacích míst. Zatímco parkoviště při ulici Kyjevská je v provozu od konce loňského roku, na Labské bylo otevřeno v těchto dnech. Celý článek...
Čas načtení: 2024-07-16 06:36:19
Podívejte se na 10 nejúžasnějších moderních dřevostaveb světa. Je mezi nimi mešita i parkoviště
Kdopak by se dřeva bál? Ve světě z něj staví i velké veřejné budovy jako muzea, kulturní centra či parkoviště. Podívejte se na deset nejzajímavějších. Článek Podívejte se na 10 nejúžasnějších moderních dřevostaveb světa. Je mezi nimi mešita i parkoviště se nejdříve objevil na CzechCrunch.
Čas načtení: 2024-07-24 06:48:08
PENNY má v Počátkách největší veřejnosti přístupné solární parkoviště v Česku
PENNY pro své zákazníky u prodejny v Počátkách na Vysočině otevřelo největší veřejné solární parkoviště v České republice. Parkoviště nabízí zákazníkům PENNY celkem 70 zastřešených parkovacích míst přímo před prodejnou. Solární elektrárna, která parkoviště zastřešuje, zajistí energetickou soběstačnost prodejny. Fotovoltaická elektrárna, která... ...