Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2025-07-15 18:45:00

Sector Unknown

Sector Unknown je izometrická sci-fi RPG zasadená do temného vesmíru. Ocitnete sa na opustenej planéte, vybudujete si pevnosť, preskúmate vesmír, spojíte sa s miestnymi frakciami alebo ich ovládnete a budete bojovať proti despotickej organizácii, ktorá sa snaží bezohľadne využívať zdroje a obyvateľov sektora. Súčasťou progresu je rozvíjanie svojej postavy, jej atribútov, bojových a iných schopností, ako je inžinierstvo, veda, počítače, biológia, financie a pilotovanie. Môžete sa stať lovcom h...

Čas načtení: 2024-02-23 12:20:00

Posuvy pro dveře od JAP FUTURE – v minimalistickém designu

Jste v situaci, kdy už nemůžete využít posuv dveří do stavebního pouzdra? Nevadí, je to jen zdánlivá nevýhoda, kterou elegantně odstraní využití posuvů dveří na zeď či do stropu. Spojení praktičnosti s atraktivním a nadčasovým designem vás rozhodně nezklame. Přednosti jsou patrné na první pohled. Jednokřídlé nebo dvoukřídlé dveře se v tichosti odsunou do strany a nezaberou

Čas načtení: 2018-09-07 10:00:24

Westworld – nahlédněte do světa zajímavého scifi seriálu v této strategii pro Android

Westworld je nově stoupající seriálovou hvězdou kanálu HBO, která na obrazovky televizí přinesla značně originální téma. Westworld je jakýsi westernový zábavní park obývaný výtvory, jakýmisi roboty, kteří zde slouží k zábavě lidí. Lidi za výtvory chodí, aby uspokojily všechny jejich potřeby, jako je potřeba lásky a sexu, potřeba hazardu, násilí a mnoha dalších činností. Přitom platí, […] Příspěvek Westworld – nahlédněte do světa zajímavého scifi seriálu v této strategii pro Android pochází z androidtip.cz Další zajímavé TIPy: (Tip na hru) The Walking Dead: Assault je taktická postapokalyptická strategie s hlavními hrdiny seriálu Živí Mrtví Star Command (Recenze) – Na android konečně dorazila scifi hra kombinující prvky klasické strategie XCOM a StarTreku (Recenze) Rebuild – jedna z nejlepších survival strategií na Android Motorsport Manager je jedna z nejlepších strategií pro Android (Nová hra) XCOM: Enemy Unknown je jedna z nejlepších tahových strategií pro Android

Čas načtení: 2024-03-07 14:28:39

Unknown 9: Awakening se konečně ukazuje

Před třemi lety vývojáři ze studia Reflector Entertainment představili svůj připravovaný projekt s názvem Unknown 9: Awakening. Místo traileru se ovšem jednalo spíše o teaser a od té doby jako by se po titulu slehla zem. Článek Unknown 9: Awakening se konečně ukazuje se nejdříve objevil na Gaming Professors | Herní magazín, recenze her, hry na pc.

Čas načtení: 2024-03-30 16:33:50

Před 30 lety XCOM poprvé odrazil cizáckou invazi. V nestárnoucí kultovní hře UFO: Enemy Unknown

V březnu roku 1994 jste poprvé mohli vyslat partu nezkušených vojínů vstříc jisté smrti v podobě mimozemských monster. Byla a je to skvělá zábava. Článek Před 30 lety XCOM poprvé odrazil cizáckou invazi. V nestárnoucí kultovní hře UFO: Enemy Unknown se nejdříve objevil na CzechCrunch.

Čas načtení: 2024-08-14 11:21:13

Kondomy My.Size – mají ideální velikost pro každého? RECENZE

Kondomy jsou základním prvkem ochrany při sexu a jejich správná volba může významně ovlivnit celkový zážitek. A jestli něco musíme vypíchnout hned na začátek (pro mnohé je to překvapení bohužel), nalezení správné velikosti kondomu je klíčové pro pohodlí a bezpečnost.  Ano, existují různé velikosti penisů. Baf! A k tomu už také existují „na míru“ vhodné […] Článek Kondomy My.Size – mají ideální velikost pro každého? RECENZE je celý k přečtení na Lascivní.cz. Přečtěte si také: Extra velké kondomy pro Velkého pána? RECENZE Durex London Extra large  Skyn Unknown Pleasures – poznám rozdíl? Bezlatexové kondomy v RECENZI RECENZE kondomů LELO Hex Respect XL, aneb stylovka pro náročné a větší

Čas načtení: 2025-01-23 03:43:41

Transmediální vesmír Unknown 9 nebude pokračovat

Každý rok je plný videoherních úspěchů. Kde jsou však vítězové, jsou i poražení neboli po našem, kde jsou dobré hry, jsou i ty špatné. Jedním z těch nejvýraznějších zástupců posledních příček žebříčku popularity roku 2024 je bezesporu ambiciózní projekt Unknown 9 od studia Reflector Entertainment. Článek Transmediální vesmír Unknown 9 nebude pokračovat se nejdříve objevil na Gaming Professors | Herní magazín, recenze her, hry na pc.

Čas načtení: 2025-02-26 09:46:00

Král polévek, polévka králů. Na vývar z Tritonu se snáší superlativy

Vydatný hovězí vývar byl svého času ve Francii nazýván králem polévek a polévkou králů. Také u nás patřil na slavnostní tabuli, a ještě před nedávnem se bez něj neobešel žádný svatební oběd. Dnes se sláva dvojitého vývaru, pro nějž se používá výraz consommé, vrací v plné slávě. Jeden z nejlepších můžete ochutnat v restauraci Triton,

Čas načtení: 2025-07-17 17:24:53

Ledové království v Tritonu aneb zmrzliny, jaké jste ještě nejedli

S nabídkou netradičních, kreativně namíchaných zmrzlin se v české metropoli v posledních letech doslova roztrhl pytel. Můžete ochutnat třeba makovou, levandulovou, povidlovou či krupicovou. V pražské zážitkové restauraci Triton, umístěné v působivých prostorech secesní jeskyně na Václavském náměstí, jdou v této kategorii ještě dál. V nabídce vyhlášené restaurace najdete několik zmrzlin, které pravděpodobně neochutnáte nikde

Čas načtení: 2013-02-14 05:00:00

XCOM: Enemy Unknown – Fantastická válka s emzáky!

2K Games a Firaxis Games nám přinášejí zvláště obdivuhodnou tahovou strategii s názvem XCOM: Enemy Unknown, která si po celém světě zasloužila neobvykle vysoká hodnocení. Jak ze stran hráčů, tak ze stran kritiků. Vzali jsme tedy zmíněný titul a pořádně ho prověřili. Jak dopadl a jaký je finální verd ...

Čas načtení: 2024-03-03 11:29:38

Willy Wonka: The Unknown star of viral chocolate experience unmasked - BBC.com

Willy Wonka: The Unknown star of viral chocolate experience unmasked  BBC.comThe Unknown character in Willy Wonka experience unmasked as teen actress  The Independent'Terrifying' Willy Wonka event used AI images to mislead guests. Here's how to avoid getting duped by fake marketing photos.  Yahoo! VoicesA Willy Wonka "immersive experience" turned out to be a partially decorated warehouse. Some parents were so angry, they called the police.  CBS News‘Willy Wonka’ UK Event Promoter Issues Second Apology, Promises Refunds  Deadline

Čas načtení: 2024-03-06 04:03:00

Who is Jason Palmer? A previously unknown Democrat beats Biden in American Samoa's Democratic caucus - The Associated Press

Who is Jason Palmer? A previously unknown Democrat beats Biden in American Samoa's Democratic caucus  The Associated PressWho is Jason Palmer, the Democrat who delivered Biden his first primary defeat?  CNNWho is Jason Palmer? A previously unknown Democrat beats Joe Biden in American Samoa's Democratic caucus  The Times of IndiaCan residents of U.S. territories vote?  USA TODAY

Čas načtení: 2024-03-11 10:08:00

Unknown 9: Awakening

V hre Unknown 9: Awakening hráte za kvestorku Haroonu s vrodenou schopnosťou cestovať do záhadnej dimenzie zvanej Ohyb. Na svojej výprave za mocnými skrytými znalosťami sa musí naučiť ovládať sily Ohybu, aby porazila tajný spolok s nepriateľskými úmyslami. Ponorte sa do mysteriózneho sveta hry Unknown 9 a odhaľujte tajomstvá, ktoré sa nám skrývajú priamo pred očami. Hráte za kvestorku Haroonu s vrodenou schopnosťou cestovať do záhadnej dimenzie zvanej Ohyb, ktorá sa s tou našou prekrýva. Na s...

Čas načtení: 2024-07-31 17:01:20

PRK - Bulsae-4 vzor 2018 (raketový stihač tanků)

Autor: Jiří Tintěra Datum: 31.07.2024 17:01:20 Název:Name:Bulsae - 4Bulsae - 4Originální název:Original Name:?Výrobce:Producer:DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?, ? Období výroby:Production Period:DD.MM.2018-DD.MM.RRRRVyrobeno kusů:Number of Produced:?Prototyp vyroben:Prototype Built:DD.MM.RRRR ?Osádka:Crew:-Technické údaje:Technical Data:Bojová hmotnost:Combat Weight:14200 kg (odhad)31306 lb (estimate)Celková délka:Overall Length:7650 mm (odhad)25 ft 1 ⅛ in (estimate)Celková šířka:Overall Width:2900 mm (odhad)9 ft 6 ⅛ in (estimate)Celková výška:Overall Height:? mm?Světlá výška:Ground Clearance:? mm?Pancéřování:Armour:Předokládaná odolnost střelivu do ráže 7,62 mm a střepinám dělostřeleckých granátů.Expected resistance to ammunition up to 7.62 mm caliber and artillery shell fragments.Pohon:Propulsion:Typ:Type:??Výkon:Power:? kW při ot/min? bhp at rpmPřevodové ústrojí:Transmission:??Výkony:Performance:Rychlost na silnici:Road Speed:90 km/h (odhad)56 mph (estimate)Rychlost v terénu:Cross-country Speed:? km/h? mphJízdní dosah po silnici:Cruising Range on Road:500 km (odhad)311 mi (estimate)Jízdní dosah v terénu:Cross-country Cruising Range:? km? miPřekonávání překážek:Obstacles Crossing:Svah:Gradient:? °? %Boční náklon:Side Slope:? °? %Překročivost:Trench Crossing:? m?Výstupnost:Vertical Obstacle:? m?Brodivost:Fording Depth:? m?Výzbroj:Armament:Hlavní:Main:8x PTŘS neznámý model8x ATGM unknown modelVedlejší:Secondary:6x dýmotvorné granátomety6x smoke grenade launchersUživatelské státy:User States: Poznámka:Note:Oficiální severokorejské označení není známo. V tisku používaná označení: Bulsae-4 M-2018 NLOS. Podvozek použit ze severokorejského 6x6 KOT M-2010. PTŘS naváděná optickým kabelem s odhadovaným dostřelem 10 až 25 kilometrů.The official North Korean designation is unknown. Designations used in the press: Bulsae-4 M-2018 NLOS. Chassis used from the North Korean 6x6 wheeled APC M-2010. PTŘS guided by an optical cable with an estimated range of 6.2 to 15.5 mils.Zdroje:Sources:https://armyrecognition.com/military-products/army/anti-tank-systems-and-vehicles/wheeled-anti-tank-vehicles/bulsae-4-m-2018 armyrecognition.com https://defence-ua.com/news/ptrk_bulsae_4_z_kndr_u_rf_ne_pidtverdzheno_ale_zvidki_u_phenjana_taki_tehnologiji-16153.html en.defence-ua.com https://t.me/KUPua01/10463 www.twz.com https://www.youtube.com/watch?v=umjhCgR_M0g (video)

Čas načtení: 2024-11-12 16:59:26

Unknown 9: Awakening – velké ambice, obrovské zklamání

Mířit vysoko vyžaduje sebevědomí, sebevědomí chce odvahu a odvaha si žádá ambice. Když tuto myšlenku aplikujete na malou skupinu veteránů z herního i zábavního průmyslu, kteří se rozhodli vytvořit transmediální vesmír, máte základ pro novou velkou značku zahrnující různé projekty – knihy, komiksy, videohry, podcasty i seriály. Článek Unknown 9: Awakening – velké ambice, obrovské zklamání se nejdříve objevil na Gaming Professors | Herní magazín, recenze her, hry na pc.

Čas načtení: 2024-02-09 10:00:00

Pokračování podmořské Subnauticy nabídne kooperaci a postupně se rozroste. Hra jako služba to ale nebude

Už nějaký pátek víme, že ve studiu Unknown Worlds Entertainment vzniká pokračování hry Subnautica, jednoho z nejlepších survivalů. Společnost Krafton, pod kterou studio spadá, tuto novinku zmínila ve své poslední finanční zprávě. Fanoušky ale některá prohlášení příliš nepotěšila. Vývojáři ale na ...

Čas načtení: 2020-08-07 13:02:02

George Steiner: Na Modrovousově hradě (ukázka z knihy)

Na Modrovousově hradě je knižní esej předního amerického intelektuála George Steinera, který v něm hledá souvislosti mezi vyspělou civilizací a kulturním barbarstvím. Rozsahem nepříliš dlouhý, myšlenkově ovšem hutný a po jazykové i argumentační stránce strhující esej, jímž se George Steiner zařadil mezi přední filozofy kultury své doby, tematicky navazuje na studii T. S. Eliota z roku 1948, jež zkoumá podstatu kultury a její postavení v západní společnosti. Steiner jde však ještě o něco dál a pokládá opomíjené a v mnoha případech doposud nevyřčené otázky, jimiž „naši“ kulturu představuje ve zcela novém světle. Čtenář má tak možnost podniknout historicko-filozoficko-literární sondu do dějin západní civilizace, jež odhaluje vzrušující, ale i značně znepokojující souvislosti mezi vyspělou civilizací a kulturním barbarstvím. Ústřední tezí, kterou se Steiner snaží obhájit, je tvrzení, že holokaust nemáme chápat jako exces, nýbrž jako doprovodný jev modernity, vyvěrající z příliš velké sázky na člověka, a že určité příčiny nelidskosti a obecné krize hodnot, jež vedly k současnému přehodnocení kultury, lze paradoxně najít v samotném srdci civilizovanosti.   Ukázka z knihy:   NESMÍRNÁ „ENNUI“   „Několik poznámek k redefinici kultury“ – čtenář jistě pozná přímý odkaz na esej Poznámky k definici kultury (1948) T. S. Eliota. Žádné poutavé čtení to není. Jedná se o dosti ponurý text, napsaný tváří v tvář barbarství tehdejší doby, o skutečných příčinách a formách oné nelidskosti toho však příliš neříká. Přesto si zaslouží pozornost, přinejmenším proto, že pochází z pera mimořádně vnímavého pozorovatele. K otázkám a výzvám, jež zaměstnávaly Eliotovu mysl při obhajobě tradičního řádu, se budu v následujícím eseji průběžně vracet.   Snad vyjma ryze biologických determinant nejsme ve skutečnosti ovlivňováni reálnou minulostí, nýbrž tím, jak minulost vnímáme, jak si ji představujeme. Naše představy mají častokrát status pečlivě vybraných a strukturovaných mýtů. Podobně jako v případě genetické informace se nám obrazy a symbolické rekonstrukce minulosti vštěpují do paměti a formují naši vnímavost. Každé nové dějinné období se zrcadlí v obrazech vlastní minulosti a její živoucí mytologii nebo v minulosti vypůjčené z jiných kultur. O vlastním smyslu, identitě, o pokroku či úpadku se uvažuje ve světle toho, jak to bylo předtím. Ozvěny, na jejichž podkladě se společnosti snaží vymezit rozsah, strukturu a autoritu vlastního hlasu, přicházejí zezadu. Ve hře jsou evidentně složité mechanismy, jež vycházejí z neuvědomované, avšak životně důležité potřeby zachování kontinuity. Společnost zkrátka potřebuje mít své předchůdce. Tam, kde chybí takovýto přirozený vývoj, kde společenství nově vzniklo nebo bylo po dlouhém údobí života v rozptýlení a podmanění znovu sjednoceno a obnoveno, tam zajišťují patřičnou minulost intelektuálové a umělci. „Dějiny“ amerických černochů a moderního Izraele jsou toho dobrým příkladem. Ten nejpůvodnější motiv však může být čistě metafyzický. Většina dějinných epoch totiž vykazuje společný rys, jímž je vědomí existence více či méně vzdáleného zlatého období, kdy vše bylo takřka ideální, kdy člověk souzněl se svým přirozeným okolím. Mýtus o pádu, o vyhnání člověka z ráje přesahuje hranice jednotlivých náboženství, je univerzální. Stěží bychom hledali civilizaci – a možná i individuální vědomí –, jež by neobsahovala stopu připomínající nějakou vzdálenou katastrofickou událost. Někde se něco muselo pokazit, že byl člověk donucen opustit „tajemný posvátný hvozd“ a v potu tváře se lopotit a plahočit světem, bez možnosti návratu k přirozenému modu bytí. I v soudobé západní kultuře, nebo lépe „postkultuře“, hraje tato představa promarněné idyly velmi důležitou roli. Tentokrát se však jedná o idylu relativně nedávnou a sekulární povahy. Vědomí toho, že žijeme v překotné době plné chaosu, násilí a mravní otupělosti, že v umění čelíme zásadnímu rozpadu hodnot, že jako společnost zabředáváme do stále většího barbarství, že se řítíme do nového „období temna“, v němž civilizace, tak jak jsme ji znali, může zaniknout nebo na malém ostrůvku přežívat jako skanzen – tyto pocity strachu, natolik živé a hojně živené, že nám pronikly do morku kostí, čerpají svou aktuálnost a zdánlivou nevyvratitelnost na základě srovnání. Moderní pochybovačství a sebemrskačství živí vědomí existence konkrétních věků, jež se jeví jako „zlaté“. Tato představa je natolik rozšířená a platná, že ji běžně přecházíme bez povšimnutí. Jinými slovy: naše zakoušení a hodnocení přítomnosti, často tolik negativistické, probíhá neustále na pozadí toho, čemu říkám „mýtus devatenáctého století“ nebo také „vysněná zahrada liberální kultury“. Tuto zahradu bylo dle obecného smýšlení a cítění možno najít v Anglii a západní Evropě v období přibližně od dvacátých let 19. století do roku 1915. Jak tomu často bývá, i zde je údaj o počátku spíše výsledkem obecné shody než jedné konkrétní události, zato konec tohoto dlouhého léta lze stanovit s apokalyptickou přesností. A podobně přesně můžeme určit i hlavní rysy této zahrady – vysoká úroveň tradiční vzdělanosti, vláda zákona, omezená, ale neustále se rozšiřující a zdokonalující forma zastupitelské demokracie, diskrétnost a velká míra soukromí v osobních záležitostech, relativně bezpečné ulice, všeobecně rozšířená víra v ústřední ekonomickou a civilizační roli umění, vědy a techniky, mírumilovné soužití národních států (až na několik lokálních konfliktů panovalo od bitvy u Waterloo po Sommu nepřetržité období míru), dynamická, lidsky řízená součinnost opatření umožňujících šplhat po společenském žebříčku, ale i udržet etablované postavení, spořádané mezigenerační soužití, autorita ve vztahu mezi otcem a synem (třebaže občas rozrušována přirozenými revoltami), poučenost v oblasti sexuality, stále však obecně uznávaná a dodržovaná norma cudnosti atd. Ve výčtu těchto rysů by se jistě dalo pokračovat dál, to ale není mým záměrem. Šlo mi o to ukázat, že dohromady vytváří symbolický obraz kýženého bohatství a prosperity, jenž s naléhavostí mytického vzoru ovlivňuje naše vnímání okolního světa. S tímto ideálem se setkáváme porůznu podle okruhu našich zájmů. Rodiče „ví“, že existovala doba, kdy vládly přísné mravy a děti na slovo poslouchaly. Sociolog „ví“ o městské kultuře vysoce imunní vůči hrozbám anarchie a nepředvídatelným výbuchům násilí. Nábožensky založený člověk a moralista „ví“ o dřívější době s pevným hodnotovým řádem. Každý z nás si dokáže dát dohromady příslušné medailonky – o spořádané domácnosti, s patřičnou mírou soukromí a služebnictvem, o nedělních procházkách v čisťounkých a upravených sadech, o latině vyučované na základní škole a ušlechtilém duchu vyššího vzdělávání, o existenci skutečných knihkupectví a o poučených debatách v parlamentu. Sečtělý člověk „ví“, že existovala doba, kdy závažné literární a akademické počiny vycházely v nákladech adekvátních jejich důležitosti a učenosti, třebaže jejich tržní hodnota nebyla nikterak závratná. Stále mezi sebou najdeme spoustu těch, kteří s nostalgií vzpomínají na ono báječné léto roku 1914 a kultivovanější, lidštější svět 19. věku, jehož výšin se nám již nepodařilo znovu dosáhnout. Právě v porovnání s tímto azurovým nebem nám připadá, jako by to dnešní bylo permanentně potaženo popelavým suknem. Když ovšem podrobněji prozkoumáme, z čeho tento pocit vychází, zjistíme, že mnohokrát se tak děje na základě čistě smyšlených nebo přinejlepším přikrášlených skutečností, že naše pojetí 19. století je výplodem představivosti Dickense či Renoira. Budeme-li naslouchat historikům, zejména těm radikálního ražení, rychle poznáme, že v těch opravdu podstatných záležitostech je ona „vysněná zahrada“ pouhou fikcí. Při detailnějším pohledu se totiž ukáže, že bezvadná schránka vybroušeného chování a obecné zdvořilosti ve skutečnosti zakrývala četné trhliny v podobě společenského vykořisťování, že buržoazní sexuální mravnost byla víceméně jen pozlátkem maskujícím pro měšťáka tolik příznačné pokrytectví, že ideály klasické vzdělanosti naplňovala jen hrstka vyvolených, že bezpečnost předměstí (faubourg) a veřejných parků závisela přímo na tom, do jaké míry se podařilo ukočírovat frustrované obyvatele chudinských čtvrtí. S trochou úsilí si každý může zjistit, jak ve viktoriánské Anglii doopravdy vypadal běžný pracovní den v továrně či na jaká čísla se v důlních oblastech na severu Francie v sedmdesátých a osmdesátých letech 19. století šplhala dětská úmrtnosti. Každý si může ověřit, že stabilita a intelektuální bohatství života střední a vyšší střední třídy byly během onoho dlouhého liberálního léta přímo podmíněny ekonomickým a posléze i vojenským ovládnutím rozsáhlého území, jemuž se dnes říká rozvojový nebo třetí svět. To vše je zjevné, a dáme-li prostor racionální úvaze, jsme ochotni si to také uvědomit. A přesto stále tíhneme k mytologii a raději dáváme přednost nám libé a našemu cítění poplatnější představě o kdysi ušlechtilé, nyní pustošené zahradě. Do jisté míry je za tuto nostalgickou náladu zodpovědné samo devatenácté století. Z dobových prohlášení by se dala sestavit antologie chlouby a samolibosti. Oslavný tón, jenž podbarvuje Tennysonovu báseň Locksley Hall, není výjimkou, zaznívá nesčetněkrát na mnoha různých místech a napříč odlišnými obory. Známé je Macaulayovo chvalořečení nových možností vědy v eseji o Baconovi z roku 1837:   It has lengthened life; it has mitigated pain; it has extinguished diseases; it has increased the fertility of the soil; it has given new securities to the mariner; it has a furnished new arms to the warrior; it has spanned great rivers and estuaries with bridges of form unknown to our fathers; it has guided the thunderbolt innocuously from the heaven to earth; it has lighted up the night with the splendour of the day; it has extended the range of human vision; it has multiplied the power of human muscles; it has accelerated motion; it has annihilated distance; it has facilitated intercourse, correspondence, all friendly offices, all dispatch of business; it has enabled man to descend the depths of the sea, to soar into the air, to penetrate securely into the noxious recesses of the earth, to traverse the land in cars which whirl along without horses, to cross the ocean in ships which run ten knots an hour against the wind. There are but a part of its fruits, and of its first-fruits; for it is a philosophy which never rests, which has never attained, which is never perfect. Its law is progress.   Díky vědě se prodloužila délka života a zmírnila bolest, podařilo se najít lék na některé dříve nevyléčitelné nemoci, zvýšila se úrodnost půdy, námořníkům se zajistila větší bezpečnost a armádě výkonnější zbraně, postavily se mosty, o nichž se našim předkům ani nesnilo, podařilo se uzemnit blesk, osvětlit noční ulice, znásobit možnosti lidského oka a sílu lidských svalů, zrychlením pohybu se umenšily vzdálenosti a zvětšily možnosti vzájemného kontaktu a korespondence, zdokonalil se obchod, státní správa, člověku se podařilo ponořit hlouběji do moře, vystoupat výše do nebes, bezpečně proniknout do zrádných útrob země, cestovat po souši ve vozech netažených koňmi, plout oceány rychlostí deset uzlů za hodinu… A to vše je pouze začátek, první ovoce, předzvěst dalších sklizní, neboť věda se nikdy nezastaví, nikdy se neuspokojí, vždy bude mířit dál. Jejím zákonem je pokrok.   Apoteóza ze závěru druhého dílu Fausta, Hegelovo pojetí dějin s učením o sebeuvědomování ducha, Comteův pozitivismus, filozofický scientismus Clauda Bernarda – to vše je v různých obměnách vyjádřením bezmezné důvěry v čirá, nezpochybnitelná fakta. Dnes na tuto důvěru pohlížíme tak trochu nevěřícně s ironickým úšklebkem. Ale i v jiných dobách se pěly ódy. Představa ztracené soudržnosti, pevného středu, disponuje daleko větší autoritou než historická pravda. Fakty ji lze popírat, ale nikoliv odmyslet, neboť je spojena s jistými psychologickými a mravními potřebami. Coby dialektická protiváha nám umožňuje uchopit vlastní postavení v dějinách, a tím nám dává pocit sebejistoty. Vše naznačuje, že je to proces organický. Obyvatelé Římské říše se podobně ohlíželi za utopickou počestností z období republiky; ti, kteří ještě stačili poznat ancient régime, cítili, jako by se v pozdějších letech propadli zpátky do pravěku. Z toho, co bylo kdysi snovou, ideální představou, se v přítomnosti může stát noční můra. Nehodlám zde tento proces vyvracet nebo vykládat „autentický obraz“ liberální minulosti. Pouze navrhuji, abychom „léto 1815–1915“ vnímali z trochu jiné perspektivy. Nikoliv jako symbolickou epochu, jejíž počestnost a báječnost máme chápat jako mravní měřítko, jako obžalobu našeho stavu kultury a společnosti, nýbrž naopak jako skutečný zdroj těchto těžkostí. Má teze zní, že určité příčiny nelidskosti a obecné krize hodnot, jež nás nutí přehodnotit pojetí kultury, lze paradoxně najít v samotném srdci civilizovanosti v onom dlouhém období míru 19. století.   Pozornost chci zaměřit na motiv ennui. Anglické boredom ani německé Langweile – snad s výjimkou Schopenhauerova pojetí – nevystihují všechny vrstvy významu; italské la noia je již o něco přesnější. Mám tím totiž na mysli stav mnohonásobné frustrace a kumulované zahálky (désoeuvrement), stav, kdy vědomí entropie podemílá vitalitu a elán, kdy opadá energické nadšení, kdy upadá v rutinu. Po určité době se při setrvačnosti či nečinnosti začne do krve pozvolna a nepozorovaně vylučovat jed, způsobující jízlivou apatii, horečnatou letargii, již lze přirovnat k oné nepatrné, přesto paralyzující závrati člověka (výstižně ji v Biographia Literaria popisuje Coleridge), když jde potmě po schodech a naprázdno prošlápne. Přibližných pojmů a obrazů se nabízí celá řada, nejpřiléhavějším vyjádřením je patrně Baudelaireův „splín“ coby kombinace přehnaného, nejisté očekávání – ale očekávání čeho? –, únavy a omrzelosti:   Rien n’égale en longueur les boiteuses journées, Quand sous les lourds flocons des neigeuses années L’ennui, fruit de la morne incuriosité, Prend les proportions de l’immortalité. — Désormais tu n’es plus, ô matière vivante! Qu’un granit entouré d’une vague épouvante, Assoupi dans le fond d’un Sahara brumeux; Un vieux sphinx ignoré du monde insoucieux, Oublié sur la carte, et dont l’humeur farouche Ne chante qu’aux rayons du soleil qui se couche.   Nic není delšího než strašní dnové zimy, když sněhem závějí jdou kroky kulhavými a Nuda nesmírná, plod nezvědavosti, se zvolna nafoukne do Nesmrtelnosti. – Teď, živá hmoto, jsi již jen kus bídné žuly, jenž, lady obklopen, se v hrozných píscích tulí kdes uprostřed Sahary vždy ponořené v mlhách! Ztracená stará sfinx, jež není na mapách, jež, věčně mrzutá, se dává do zpívání jen v rudých paprscích, když slunce mdlé se sklání.   „Vague épouvante“ (lady obklopen), „humeur farouche“ (věčné rozladění, mrzutost) – tato spojení bychom měli mít na zřeteli. Chci tím zdůraznit skutečnost, že ona žíravá ennui byla stejně tak neodmyslitelnou součástí kultury 19. století jako neochvějný optimismus pozitivistů a whigů. A netýkalo se to pouze plesnivějících duší služek, jak lapidárně vystihl Eliot. Bahenní plyn nudy a otupělosti se plíživě šířil společností, přičemž trápil i nejvyšší kruhy společenského a intelektuálního života. Ke kaž­dému textu, v němž se v benthamovském duchu hlásá smělá důvěra v meliorismus, bychom našli protikladné vyjádření bytostné nudy. V roce 1851 se koná Světová výstava, toho samého roku ovšem také vychází kniha básní plných tesklivé, podzimní nálady, pro něž zvolil Baudelaire název les Limbes (Limby). Osobně považuji za nejvýmluvnější a nejproročtější protest 19. století Gautierovo „plutôt la barbarie que l’ennui!“ (raději barbarství než nudu!). Pokud dokážeme pochopit příčiny tehdejší zvrácené touhy po chaosu, dokážeme lépe porozumět našemu současnému stavu a tomu, jak se s ideálem velké minulé doby vyrovnáváme. Žádný soupis citací ani statistik nám neoživí to vzrušení a dojetí, tu touhu po dobrodružství vyvolanou událostmi mezi lety 1789 až 1815. Ve hře bylo tehdy mnohem víc než politická revoluce a válka, třebaže bezprecedentního geografického a společenského rozsahu. Francouzská revoluce a Napoleonské války – la grande épopée – doslova zrychlily tempo vnímaného času. Postrádáme sice relevantní studii o tom, jak se dějinami měnilo vnitřní nazírání času a jak to ovlivňovalo rytmický vzorec vnímání, máme ale spolehlivé důkazy, že lidé, kteří zažili 90. léta osmnáctého století a první dekádu století devatenáctého a zároveň ještě pamatovali tempo života za starého režimu, pocítili znatelnou akceleraci času a vůbec celkové schopnosti myšlení. Odrazem této zásadní změny je například rozhodnutí republikánského režimu začít používat zcela nový kalendář a letopočet nebo Kantovo údajné opoždění při ranní procházce, když dorazily zprávy o pádu Bastily. Dokonce i lidé tehdejší doby hovoří o tom, jak se každý následný rok politických bojů a společenských nepokojů vyznačoval rozdílnou grafickou podobou. 1789, Quatrevingttreize, 1812 – to nejsou pouze příslušné letopočty, nýbrž zásadní dějinné předěly bytí doprovázené proměnami historického uspořádání krajiny natolik mohutnými, že se takřka okamžitě staly legendami. (Jelikož hudba je z podstaty věci vůči proměnám časovosti velice citlivá, nebude jistě od věci prozkoumat z dějinné a psychologické perspektivy revoluční tempi, jež ve svých symfonických a komorních skladbách v příslušných letech rozvinul Beethoven.) Spolu s tímto accelerandem souvisí i jisté „zhuštění“ prožitků lidského života. Je obtížně uchopit to slovy, ale podíváme-li se na dobovou literaturu a osobní záznamy, je tento fenomén dobře patrný. Navýsost platným se zdá být moderní reklamní všelék „žít intenzivněji“. Až do Francouzské revoluce a následných pochodů a přesunů napoleonských armád, od La Coruñi po Moskvu, od Kaira po Rigu, byla historie převážně privilegiem a terorem několika vybraných jedinců. Běžný člověk stál stranou, jako ostatní sice zažíval útrapy různých přírodních katastrof a nemocí, ale ty se povětšinou přehnaly jako přílivová vlna, aniž si někdo uvědomoval jejich historický význam. Až během událostí mezi lety 1789 až 1815 došlo k radikální změně: najednou i běžný občan bez politických ambicí, starající se výhradně o vlastní živobytí, vnímá skutečnost, že kolem kráčí dějiny. Levée en masse, všeobecná mobilizace revolučních armád nebyla pouze nástrojem dlouhotrvajícího válčení a indoktrinace společnosti či překonáním starých konvencí tradičního způsobu válčení, jehož se účastnil vždy jen omezený počet profesionálních vojáků. Jak výstižně poznamenal Goethe, když pozoroval bitvu u Valmy, armáda složená z lidu, a obecně pojetí národa ve zbrani, znamená, že historie se stala záležitostí kaž­dého. Napříště se budou v západní kultuře den co den napjatě očekávat aktuální zprávy – o trvalé krizi a nenávratné ztrátě pastorálnosti 18. století viz De Quincy a jeho popis poštovních dostavníků pádících Anglií, aby do všech koutů roznesly zprávy o posledním dění ve Španělské válce za nezávislost. Kdekoliv běžný občan pohlédne nad živý plot své zahrady, spatří špičky bajonetů. Když Hegel dokončil Fenomenologii ducha, jež je mistrným záznamem nové intenzity bytí, noční ulicí se ozýval dusot koňských kopyt z Napoleonovy eskorty směřující k Jeně. Rovněž nám chybí dějiny budoucího času (na jiném místě se pokusím ukázat, jakým způsobem by vnitřní gramatika mohla pracovat). Je však jasné, že revoluční a napoleonské dekády přinesly hlubokou pocitovou změnu ve vnímání určitosti naděje. Očekávání pokroku, osvobození – jak na osobní, tak společenské rovině –, jež bývalo ponejvíce zbožným přáním chiliastů, leželo najednou na dosah ruky. Velké metafory obrody a nového stvoření objevující se v učení o druhém příchodu, po němž má na zemi zavládnout mír a spravedlnost, začaly ve světle dramatických události nabývat konkrétních reálných rozměrů. Pojednou se zdálo, že v utopických vizích věčně zmiňovaný „zítřek“ je vlastně pondělí ráno. Když si pročítáme dekrety vydané Národním konventem a jakobínským režimem, skoro nás jímá závrať z toho, co všechno se zdá být možné. A to tady a teď – již v příští hodině má nastat ten slavný okamžik, kdy se podaří vymýtit nespravedlnost, pověrčivost, chudobu, kdy svět konečně svlékne a odhodí starou kůži. U Saint-Justa se pod budoucím časem skrývá vždy ta nejbližší budoucnost. Pokud bychom chtěli zjistit, jakým způsobem ovlivnilo ono „vtrhnutí“ naděje senzibilitu tehdejšího člověka, stačí si přečíst Wordsworthovo Preludium nebo Shelleyho básně. Dovršení lze pak nalézt v Marxových ekonomických a politických spisech z roku 1844. Od chvíle, kdy člověk poznal křesťanství, se necítil být tak blízko okamžiku, kdy skončí noc, kdy znovu vyjde světlo. Zrychlení času, nová vášnivost a vnímání dějin, pocit blízkosti mesiášské budoucnosti přispěly i ke změně tónu sexuálních vztahů. Patrná je již ve Wordsworthových básní o Lucy nebo v Předmluvě k Lyrickým baladám (Lyrical Ballads) z roku 1800, jež obsahuje pronikavé poznámky o sexuálním apetitu. Těžko lze tento nový tón porovnávat s jinými díly, pomyslně leží kdesi mezi Swiftovým Deníkem psaným Stelle (Journal to Stella) a Keatsovými dopisy Fanny Brawneové. Nebo si vezměme Hazlittovo pozoruhodné Liber Amoris (1823) – z dřívějších epoch neexistuje dílo, v němž bychom našli podobně drásavé a sebekritické vyjádření milostné lásky. Ve hře je přitom spousta faktorů: „sexualizace“ krajiny, v níž konkrétní počasí, roční období i denní doba symbolizují určitou milostnou náladu; nutkání prožít milostný akt jako ten nejintimnější okamžik účasti na tvořivém principu bytí a zároveň se o to podělit se čtenářem. Můžeme se jen domnívat, co za tím mohlo stát: snad částečná emancipace žen a jejich postavení v politice, snad kolaps formální zdrženlivosti a zdvořilostních konvencí, jež v ancien régime určovaly způsob chování a jednání příslušné společenské vrstvy. Mezi rozšířením a zintenzivněním milostné lásky a dynamikou revoluční vřavy v Evropě vskutku existuje spojitost. Obecně však tento jev, jehož vrcholem je amalgám milostné lásky a dějin, zůstává spíše v pozadí jako něco mystického a jen těžko uchopitelného. Vědomí, že naše sexualita je do značné míry postromantická, že mnohé z našich konvencí se zakládá na přehodnocení erotična podle Rousseaua a Heineho, nám zde příliš nepomůže. Pokud ale tyto skutečnosti spojíme dohromady, můžeme oprávněně konstatovat, že v Evropě během relativně krátkého časového údobí došlo k pozoruhodné proměně vnímání a hodnot, jež nemá obdoby v žádné jiné nám známé epoše. Hegel tak mohl prohlašovat, že dějiny samy vstupují do nové éry, že klasické období dějin je minulostí.   Přirozeně následovalo dlouhé období reakce a pasivity. Dle příslušné politické orientace jej můžeme vnímat buďto jako století útisku ze strany buržoazie, jež potlačila Velkou francouzskou revoluci a napoleonskou výstřednost, jelikož to pro ni znamenalo ekonomické výhody, nebo jako sto let postupně expandujícího liberalismu a civilizovanosti. Až na několik spasmických záchvatů revoluční nálady, jež se ovšem vždy podařilo potlačit (1830, 1848 a 1871), a na hrstku drobných válečných konfliktů lokálního rázu (krymská či pruská válka), si Evropa užívala stoleté období míru, jež utvářelo ráz společnosti západního světa a jež stanovilo kritéria kultury, které jsme ještě donedávna považovali za vlastní. Pro ty, kdo zažili tuto změnu na vlastní kůži, bylo ono vyčpění revolučního napětí značně vysilující a zdrcující zkušeností. Právě v období bezprostředně následujícím po bitvě u Waterloo je třeba hledat kořeny oné „nesmírné ennui“, o níž již v roce 1819 Schopenhauer hovořil jako o chorobě plíživě požírající člověka nového věku.   George Steiner (1929–2020) byl americký polyhistor, filozof, literární a kulturní kritik, lingvista, komparatista, esejista a spisovatel, jeden z nejvýznamnějších a nejvlivnějších intelektuálů druhé poloviny 20. století. Jeho celoživotním zájmem byl vzájemný vztah jazyka, literatury, umění a společnosti v době po holokaustu. Za svou více než padesátiletou publikační kariéru vydal celou řadu knih, z nichž nejvýznamnější jsou například Language and Silence (1970), After Babel (1975, česky Po Bábelu, 2010), kontroverzní román The Portage to San Cristobal of A.H. (1985), soubor esejí No Passion Spent (1996), intelektuální autobiografie Errata (1997, česky 2011) nebo právě přítomný svazek, vydaný původně v roce 1971.   Nakladatelství Dauphin, 2020, překlad Michal Kleprlík, 1. vydání, 168 stran.

Čas načtení: 2024-02-20 15:47:57

Malevolent Seven [Sebastien de Castell / Jo Fletcher]

From the bestselling author of THE GREATCOATS: seven war mages with dark pasts and special powers must come together to fight an unknown enemy - but the stakes are higher than anyone can imagine . . . and someone's setting the seven up for a fall.

Čas načtení: 2024-02-21 12:33:28

School Labyrinth je nový kooperační horor

School Labyrinth (v originálním znění 迷宮校舎) je novým přírůstkem mezi kooperační hororové tituly od nezávislého čínského studia RainyDollGames, které můžete znát skrze jejich předchozí hříčku Unknown Pyramid. Článek School Labyrinth je nový kooperační horor se nejdříve objevil na Gaming Professors | Herní magazín, recenze her, hry na pc.

Čas načtení: 2024-02-23 22:23:47

US tracks high-altitude balloon spotted over Colorado

The object has been determined to be non-threatening, but its origin and purpose is unknown.

Čas načtení: 2024-02-25 09:31:06

Israeli media report progress on reaching a temporary truce in Gaza and a hostage-prisoner exchange - Yahoo News

Israeli media report progress on reaching a temporary truce in Gaza and a hostage-prisoner exchange  Yahoo NewsIsraeli media report progress on reaching temporary truce in Gaza  MarketWatchIn Paris, Israel and mediators agree on outline for hostage deal, pending Hamas okay  The Times of IsraelIsrael signals progress in Gaza truce talks, Palestinians see little movement  ReutersAs Hostage Talks Advance, Netanyahu Remains the Unknown Factor - Israel News  Haaretz