Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2022-05-03 18:23:21

Das ist (noch) kein totaler Krieg – polemika s D-Fensem

Vážení a milí, dostal jsem hned od několika čtenářů odkaz na D-Fensův prvomájový článek „Wollt ihr den totalen Krieg?“, ve kterém se provozovatel serveru vypořádává se současnou situací. A k tomu samozřejmě dotazy, co si o něm myslím. Jelikož nemá moc smysl na tak opakované otázky odpovídat separátně, a jelikož ten výše zmíněný článek podle mého názoru reprezentuje sice asi menšinovou, ale nezanedbatelnou perspektivu na pravici, rozhodl jsem se na něj zareagovat určitou polemikou. Nebude to kompletní rozbor „řádek po řádku“, to by byla nuda, a navíc by to bylo zbytečně nepřátelské. Ale některé ty věci vidím zásadně jinak a pokusím se vyargumentovat „proč“. Čím víc toho zakážete, tím se posouvá mez „hraničních“ názorů Začněme těmi několika položkami, na kterých se shodneme. O těch nemá moc cenu se rozepisovat, „ano“ je kompletní věta. Dodám ale aspoň nějaké zpřesňující detaily. Text z původního D-Fensova článku bude vždy vysázen jako citát. „Doufám, že Ukrajinci Rusáky z jejich země vyženou, a to čistě jen proto, že tak je to správně.“ Yep. „A pokud chce někdo válčit tady v Čechách, ať se sebere a odjede tam, není to tak daleko a pan premiér slíbil abolici.“ Však jo, ostatně se tak i děje. Pokud vím, dobrovolníků je relativně málo, oni ostatně Ukrajinci berou jen lidi s vojenským výcvikem – což je v mladších generacích české populace vzácnost. „Vzhledem k antagonistické povaze konfliktu skončí konflikt, až jedné ze stran dojdou síly.“ Ano, je to opotřebovávací válka a ty vesměs končí vyčerpáním jedné ze stran. „To je ale zase než spekulace, ve skutečnosti nikdo neví, kde se soudruh Putin zastaví, stejně jako před třemi měsíci nikdo spolehlivě nevěděl, zda napadne Ukrajinu.“ Pravda, byť zde nutno říci, že toto je věc, kterou můžou ostatní státy svou aktivitou ovlivnit a také tak činí. Spekulacím se ale stejně nelze úplně vyhnout. D-Fens sám za chvíli spekuluje o tom, že nově vzniklá až pětiprocentní menšina Ukrajinců se už domů nikdy nevrátí. Taky je to spekulace, a ne zas tak jistá k tomu; hodně to bude záležet na tom, jak dlouho ta válka potrvá, jaký bude její výsledek, a kolik peněz se nalije do následné obnovy země. Pokud hodně, tak tam vzniknou zajímavá pracovní místa a zcela nová infrastruktura – může to hrát roli pull faktoru zpět. Život někde v Praze nebo Brně je proti Kyjevu či Charkovu dost drahý, a část těch lidí tam má (nepoškozený) nemovitý majetek. „…cenzuru prováděnou soukromými subjekty za laskavého dohledu bezpečnostních složek a provládních NGO v pozadí, vytváření Českomandnazoru, podporu udavačství a pronásledování lidí s nepovolenými názory včetně chlebíčkového teroristy.“ Ano, a kvůli tomu jsem se rozhádal i s řadou jinak solidních liberálů, protože tenhle proces, nebude-li zabrzděn, rozhodně neskončí u Ivanů šířících bludy na povel. Ten skončí mazáním skutečností a názorů nepohodlných panu ministrovi, tady funguje princip šikmé plochy docela spolehlivě. Čím víc toho zakážete, tím se posouvá mez „hraničních“ názorů, které jsou dalšími kandidáty na likvidaci. Rusové překročili Rubikon Dobrá, tak se trochu podívejme na ty body, kde se naše perspektivy rozcházejí. Zásadní otázky na té celostátní úrovni jsou dvě. Otázka číslo 1: Je ve středně- až dlouhodobém zájmu ČR a potažmo i jiných států zpoza bývalé železné opony, aby si Rusko v té současné takzvané speciální operaci nabilo pěkně hubu a přišlo při ní o značnou část svých konvenčních sil? Na to já osobně říkám „ano“, jednak vzhledem k naší dlouhodobé historii s východem (však i D-Fens sám konstatuje, že z tohoto rohu nikdy nic pozitivního nepřišlo), jednak proto, že v tom Rusku se poslední léta systematicky kultivovala stará imperiální kultura, která ve zbytku Evropy dávno vymřela. Přečtete-li si například aspoň kus Základů geopolitiky od Alexandra Dugina, je to docela svistot, a přitom Dugin patří ke dvorním intelektuálům dnešní Ruské federace. Kdyby se reálně Moskva ve svém snažení omezila na nějakou tu Transnistrii, Krym a Donbas, asi by situace byla jiná. Ale po letech, kdy se celkem úspěšně soustředili na pouhé „rozesírání” v podobě drobných místních konfliktů, teď rozjeli mnohem větší válku a tím překročili Rubikon, který se nedá jen tak odpřekročit. Mají podstatně větší ambice, než by odpovídalo jejich schopnostem, což je u mocností vždycky průšvih. Tahle situace se dá korigovat v podstatě jen jedním způsobem, a to, že na té Ukrajině utrpí jejich staronové impérium porážku podobně jako v rusko-japonské válce (1905) nebo v první světové válce (1917). Taková porážka může, i když nemusí, vést k nezbytným reformám i přes jinak silně zakořeněnou potřebu zachovat tvář. Tak například o kus dál na Blízkém východě se sousední arabské státy nakonec naučily, že navážet se vojensky do Izraele se prostě nevyplatí. Bylo k tomu sice potřeba několik pokusů, ale nakonec tam ten mír, byť třeba chladný, přece jen nastal. Nicméně co se této otázky týče, skutečně lze mít zcela odlišné názory i mezi naprosto racionálními lidmi. Někdo třeba přikládá určitým rizikům větší váhu a určitým vyhlídkám váhu menší, pak mu to vyjde jako „ne“. Velká pozemní válka v Evropě se odehraje tak jednou za čtyřicet let Otázka číslo 2, podmíněná: Pokud tedy na otázku číslo 1 odpovíme „ano“, jaká aktivní opatření má za tímto účelem Česká republika přijmout? Odpovídá tomu situace v médiích? Mezi „0“ (v podstatě nedosažitelný stav, už od 90. let máme nějaké vojenské mise ve světě) a „totaler Krieg“ (musíte-li jej opravdu vyhlásit, je to znamení, že jste v pěkném loji) je celé kontinuum možných stavů. To, co poněkud vadí i mně, je značná vzdálenost „dvou střelek“: v médiích je skutečně střelka panující atmosféry někde tak na dvou třetinách, kdežto naše reálné zapojení do ukrajinského válečného úsilí je tak na jedné pětině ciferníku. Na rozdíl od D-Fense z toho ale nechci odvozovat, že třída nějakých méněcenných pisálků systematicky manipuluje s lidmi nadšeným hýkáním v médiích, nebo že by opravdu chtěla vidět české pluky valit se skrze Donbas na bídného Rusa. Coby člen týmu Echo 24 znám různých pisálků dost, sám jsem jeden z nich (a D-Fens snad není? Pokud se pisálek vyznačuje hlavně psaním, tak on píše ostošest už asi dvacet let déle než řada kariérních publicistů). Z tohoto vzorku mně známých novinářů bych řekl, že vysvětlení je podstatně jednodušší a není třeba tam automaticky předpokládat zlou vůli a manipulativní úmysly. Velká pozemní válka v Evropě se odehraje tak jednou za čtyřicet let. Většina z nás zažije něco takového jednou za život, asi jako přílet Halleyovy komety; na rozdíl od Halleyovy komety je to ale brutální a krvavý jev. Navíc máme díky technologii celkem unikátní proud videí a fotek přímo z bojiště, což má emocionální dopad. Někdo je v tomhle naprosto teflonový a steče to po něm, ale takové typy lidí zase většinou nejdou dělat do novin. Připočtěte skutečnost, že rok 1968 je tady dědičné trauma srovnatelné s Mnichovem, a že rozdíl proti dnešku je, že ti Ukrajinci teď (i když s významnou cizí pomocí!) udělali to, co tehdy naši předkové nikoliv, a co zde dodnes posiluje národní mindrák. Pak je ale celkem přirozené, že se daleko více a intenzivněji píše o válce než o pěstování cibulí nebo o oslavách Svátku práce. Samozřejmě by si ten novinář měl hlídat svoji dlouhodobou kredibilitu a pokud možno ověřovat informace z jiných zdrojů (u takového „Ghost of Kiev“ bylo celkem jasné, že jde o klasickou válečnou urbánní legendu srovnatelnou s naším protektorátním Pérákem), ale úplná emoční neutralita je asi v tak extrémní situaci nedosažitelná. Považoval bych ovšem skutečně za žádoucí, kdyby naši novináři trochu „zklidnili hormon“, a aby se ta naše mediální střelka vrátila aspoň do první půlky ciferníku, kde bezpečně trčí (a jen tak se nepohne) ta střelka reálná. Nepohnutelnost té reálné střelky je mimochodem dána hlavně tím, že na rozdíl od Britů či Poláků nemáme k žádné eskalaci svých závazků příslušné vojenské kapacity. S tím bezprostředně nikdo nic nenadělá, i kdyby se na vládě nebo v televizi řečnilo sebeohnivěji. Takové kapacity se budují léta, a za tu dobu se spektrum hrozeb beztak totálně promění. Neplatí, že větší bestie má automaticky větší vyhlídky na vítězství Dobrá, nyní k těm věcem totálně rozporným. Podívám se na tři. „Denně jsme tak zahrnováni nejrůznějšími detaily, jak ruská branná moc terorizuje civilní obyvatelstvo, krade jim majetek, mučí a popravuje zajatce a podobně. Na základě znalosti dějin různých dalších ozbrojených konfliktů z moderní historie jsem bohužel přesvědčený, že ukrajinská strana dělá to samé. Jen se o tom nedozvídáme, protože nám ji média idealizují. Ukrajinci jsou vykreslováni jako kreativní a čestní bojovníci, Rusové jako podlá pakáž. Jak naivní. Tohle je válka a všechny strany udělají všechno možné, aby se té druhé dostaly na kobylku.“ O pár řádek dál vyčítá D-Fens Ukrajincům, že „bez důkazů“ prohlašují referenda pořádaná Ruskem za zmanipulovaná. Tady ale činí totéž; to není konzistentní. Buď tedy ty důkazy máte, nebo odvozujete své přesvědčení na základě předešlých zkušeností. Ukrajinci nepochybně nejsou svatí, ale bojují na vlastním území. To jim vůči civilnímu obyvatelstvu zase dává trochu jiné motivace než útočníkovi. Platí to i v daleko extrémnějších scénářích. Vezmeme-li si třeba východní frontu za druhé světové války, tak frekvence různých znásilnění, rabování apod., kterých se na jaře 1945 dopustili někde kolem Odry ustupující Němci vs. postupující Sověti, nebyla ani přibližně stejná, a nebylo to přitom dáno tím, že by snad Třetí říše byla lidštější a mírumilovnější stát než SSSR. Ale ani ona nechtěla dělat takové věci vlastním občanům. Něco jiného jsou ti zajatci, tam si bohužel myslím, že se kompletní pravdu jen tak nedozvíme. Tam by ale bylo divné, kdyby k žádným zločinům typu poprav nebo mučení na ukrajinské straně nedošlo, vždyť i Spojenci na západní a italské frontě nějaké takové věci napáchali. (A to ani nemluvíme o Pacifiku, tam byla vzájemná nenávist válčících stran opravdu silná.) To bohužel od té války opravdu oddělit nelze. Mimochodem, z hlediska těch strategických cílů, tj. „dostat se na kobylku“, se zrovna excesivní ukrutnost nemusí vyplácet, a dokonce může být na škodu. Dává to protistraně motivaci bojovat do poslední kulky, i kdyby se třeba ocitla v situaci, kdy by bylo rozumnější se vzdát. Moderní zákony války nařizující slušné jednání se zajatci nemají jen etický základ. Je v nich i hodně poznaného pragmatismu, který je potřeba vynucovat i vůči vlastním vojákům; rozhodně neplatí, že větší bestie má automaticky větší vyhlídky na vítězství. Žádná událost není úplně izolovaná „Myslím, že žádný soudný člověk by neměl válku podporovat, za jakoukoli stranu, a to ani v případě, že zatím nekácí v jeho lese. Propojenost různých procesů a ekonomik má totiž za následek, že se v jeho lese kácí, jen to nevidí.“ Toť otázka. K rozpoutání války notoricky stačí jedna strana, všichni ostatní se v ní (nebo kousek vedle ní, což taky není příjemná pozice) ocitnou do nějaké míry vynuceně. I když se třeba předtím vztahy dlouho zhoršovaly, někdo ten Rubikon překročí jako první a ostatní na to musejí nějak reagovat. Válka je destruktivní už svojí samotnou podstatou a těch opravdu neutrálních hráčů, kteří dokážou dlouhodobě vycházet se všemi a nenaštvat nikoho, je poměrně málo. Taky to u nich mívá určité psychické následky, například určitá část dnešního švédského „hypersluníčkářství“ se dá vystopovat k mindráku ze skutečnosti, že za druhé světové války Švédsko notně zbohatlo na dodávkách surovin Třetí říši, kdežto sousedi si tu válku různou měrou odtrpěli. (Švýcaři mají v tomto směru kachní žaludky.) Lze si samozřejmě říci, že nám do Ukrajinců nic není a ať si je Putin pošlape dle libosti. Někdo si to zdůvodní ekonomickým pragmatismem, jako třeba v citovaném textu, někdo možná „koupí“ alternativní vysvětlení o tom, že ta Ukrajina Rusům vlastně patří právem. Ale nejsem si vůbec jist, nakolik se tímto postojem úspěšně vyhnete nějakému tomu „kácení ve vlastním lese” do budoucnosti. Světová politika se hraje na kola, žádná ta událost není úplně izolovaná, a dlouhodobá dějinná zkušenost říká, že projde-li agresorovi A, časem pokročí k nějakému B a později C – a někde v této abecedě dojdete k punktu, kdy se i ve vašem lese a na vašem území bude kácet ostošest. Jistotu samozřejmě nemáte, tu ohledně budoucnosti nikdy nikdo nemá, ale svoje rozhodování musíte založit na historickém precedentu, že „s jídlem roste chuť“ a země, která úspěšně pozřela jednoho či více svých sousedů, bude na mezinárodní scéně vystupovat o hodně bojovněji a agresivněji než dříve – protože získala (skutečností podložený) dojem, že se takový postup vyplácí, a že potenciální protivníci se nikdy na nic nevzmůžou. A takto bude nejspíš vystupovat i vůči vám. Pak je ovšem naopak celkem soudné snažit se ten proces zbrzdit nebo zastavit o něco dříve, než se k vám přiblíží „až na dostřel děla“. Je to jeden z důvodů, proč různé mezinárodní koalice vznikaly už ve starém Řecku, do kterého zase systematicky „lezla” sousední Persie. A vznikaly i mezi státy, které za jiných okolností měly dost nepřátelské vztahy mezi sebou (Sparta, Atény). Byla ruská armáda opravdu silná? „Rusko reálně disponuje silou, která už dávno měla srazit Ukrajinu na kolena.“ Tenhle druh tvrzení opakovaně slýchám od lidí starších 40 let, kteří si nosí v hlavě koncept Ruska coby nepřekonatelného medvěda a nějak nejsou ochotni jej opustit. Zároveň to často bývají lidé nedůvěřiví k médiím, stejně jako D-Fens, ba i více. (Opravdu to jde i více.) První problém je v tom přímém srovnání Ukrajiny a Ruska; dnes stojí za Ukrajinou reálně mnohem ekonomicky silnější koalice bohatých států, takže je to proxy válka jako vyšitá. Ale co ta druhá část výroku … kurňa, přátelé, odkud vlastně všichni víte, jakou Rusko reálně disponuje silou? Není to náhodou z médií? Nikdo z nás přece osobně inspektorem ruské armády nebyl. Všechno, z čeho v takových odhadech v mírové době vycházíme, jsou silně zprostředkované a profiltrované údaje odjinud. Podobně jako u soukromých firem, ani u armád se nedá jejich životaschopnost a funkčnost posoudit mimo krizové situace. Na přehlídkách lze předvést to nejlepší, co máte, a na veletrzích rozdávat krásné křídové letáky s impresivními čísly. V reálné krizi se ukáže, co se za nimi tedy skrývá ve skutečnosti. Jediným skutečně tvrdým a neošiditelným testem schopností ozbrojených sil je právě ta válka, a v ní zatím Rusové nepodávají nějaké extra výkony. K tomu se stačí podívat na mapy a časový vývoj, k tomu nemusíte slepě věřit nějakým propagandistům. * Nevěřím, že původní plán Kremlu byl ten, že se boje s regulérní ukrajinskou armádou potáhnou celé měsíce. Vybavujete si, jak státní agentura RIA Novosti už 26. února vydala a pak zase stáhla oslavný článek o tom, jak Rusko zavedlo na Ukrajině nový řád? Jistě, mohli jim to tam podvrhnout nějací hackeři, ale za pravděpodobnější scénář považuji, že jejich očekávání bylo, že organizovaný odpor se zhroutí během pár dní a zbydou maximálně nějací partyzáni v lese. * Nevěřím, že nepovedená expedice Rusů do bažin v okolí Kyjeva, kde pak při ústupu zanechali ohromné množství rozbité techniky (a Oryx měl problém to vůbec zpracovat), byla jen klamným manévrem na odvedení pozornosti odjinud. Na to byla krapet moc drahá. * Nevěřím, že Rusové počítali s potopením křižníku Moskva, nebo že současný postup-nepostup na Donbase či kolem Chersonu je vlastně záměr atd. * Nevěřím, že Rusům vyhovuje, že mediálně známé a široce oslavované jednotky jako VDV (parašutisté, kolem kterých panuje v Rusku slušný mediální kult) nebo Čečenci utrpěly na reálném bojišti krvavé ztráty. Zato se musím vracet ke knize Viktora Rezuna, píšícího pod pseudonymem Suvorov, která se jmenuje Můj život v sovětské armádě. Odehrává se o padesát až šedesát let v minulosti, ale je to „nářez“: víceméně v ní píše o obří Potěmkinově vesnici, ve které nic nefunguje, jak by mělo, strašně moc věcí se jenom předstírá, hodně se toho rozkrade, zašantročí, zanedbá, nadřízení se nezajímají o skutečný stav věcí – hlavně aby to vypadalo dobře navenek atd. Když jsem ji četl poprvé, říkal jsem si, že to možná trochu přibarvil pro západní publikum, aby se trefil do předsudků čtenáře. Ale současné výkony či nevýkony Rusů na Ukrajině jsou konzistentní s jeho líčením. A silovici, kteří dnes hrají rozhodující roli v Moskvě, jsou vesměs lidé, jejichž kariéra sahá až do pozdní sovětské éry. Kdyby v ruské armádě roku 2022 panovaly stejné poměry jako v té sovětské 60. let, asi by to nebylo zas takové překvapení. Nezmění-li se příliš samotné načálstvo, těžko čekat, že na úrovni řadového vojáka nebo řadového pluku to bude zcela jinak.   Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE.

Čas načtení: 2022-06-16 09:07:36

Maďarský poprevratový revizionizmus

Prezidentka Maďarska Katalin Nováková sa po stretnutí s Kelemenom Hunorom, lídrom Demokratického zväzu Maďarov v Rumunsku, vyjadrila, že reprezentovanie všetkých Maďarov považuje za svoju prioritu, pričom pre ňu to, či niekto žije vnútri, či mimo hraníc, nepredstavuje rozdiel. Pripomenula tak smutne slávny 32 rokov starý výrok maďarského premiéra Józsefa Antalla, že ako ministerský predseda krajiny s desiatimi miliónmi obyvateľov by sa chcel vo svojej duši i v pocitoch stať ministerským predsedom 15 miliónov Maďarov. Znamenal symbolické znovuoživenie veľkomaďarského nacionalizmu s jeho trianonskou traumou. V oficiálnej maďarskej poprevratovej politike Antall naštartoval revizionistické tendencie. S odvolaním sa na to, že „tretina maďarstva žije mimo územia Maďarska“ Antallova vláda v roku 1990 formulovala záväzok „presadzovať právo na sebaurčenie Maďarov v susedných štátoch,“ hoci v žiadnom medzinárodnom dohovore nebolo zakotvené právo príslušníkov národnostných menšín „na sebaurčenie“. Zato právo národa na sebaurčenie sa podľa platných medzinárodných dokumentov mohlo presadzovať „až do odtrhnutia“… Nasledovali vyjadrenia predstaviteľov maďarskej vládnej koalície, že treba „uvažovať o vytvorení nového mierového poriadku“ a o opätovnom rokovaní o trianonských dohodách. Aj to, že v roku 1995 sa skončí platnosť Jaltskej dohody a že „sa tým potvrdí niečo, o čom sme vždy hovorili, že je to nespravodlivosť, ktorá nás postihla“. Ešte i to, že maďarské hranice neboli v Trianone uzavreté so Srbskom či Slovenskom a že uzavretie medzištátnej zmluvy medzi Maďarskom a Ukrajinou, ktorá obsahovala garantovanie hranice, nemôže byť precedensom pre zmluvy s ostatnými susednými štátmi. O Slovensku ako o Felvidéku K spochybňovaniu platných hraníc treba pridať požiadavky maďarskej strany na zrušenie tzv. Benešových dekrétov. Mali takisto skrytý revizionistický zámer a ostali „evergreenom“ maďarskej politiky až dodnes. O Maďaroch žijúcich v Slovenskej republike maďarskí politici hovorili a stále hovoria ako o felvidéckych a o Slovensku ako o Felvidéku. Toto označenie sa spolu s ukazovaním máp Veľkého Uhorska a vyjadrovaním nespokojnosti s mierovými zmluvami po prvej a druhej svetovej vojne stalo ich stabilnou politickou výbavou. Predstavme si na chvíľu, že by to isté robili nemeckí politici… Na Slovensku tak zákonite došlo k rôznym obranným reakciám založeným na spomienkach na predvojnové a vojnové obdobie. Veď presadzovanie kolektívnych práv Maďarov a Nemcov pod zámienkou, že sú utláčaní a majú sa vrátiť do Maďarska a do Nemecka, bolo hlavným faktorom rozbitia demokratickej prvej ČSR a prológom druhej svetovej vojny. Slovensko prišlo v dôsledku Viedenskej arbitráže o pätinu svojho územia s 854 217 obyvateľmi, z ktorých vyše 270 tisíc boli Slováci, a bolo pripojené k územiu horthyovského Maďarska. Na Slovensku, kde bol ešte v živej pamäti obrázok vodcu maďarskej menšiny Jánosa Esterházyho, ako víta Miklósa Horthyho v anektovaných Košiciach, preto vyvolalo veľké obavy v roku 1993 pompézne znovupochovanie bývalého vládcu Maďarska do rodnej zeme. Na polooficiálnom pohrebe vysielanom v priamom televíznom prenose sa zúčastnila polovica maďarskej vlády a 50 tisíc priaznivcov Horthyho. Veľkomaďarský nacionalizmus Maďarská politika sa usilovala všetky slovensko-maďarské spory, ktoré kvôli týmto a ďalším revizionistickým tendenciám vznikli, internacionali­zovať. Presviedčala európsku a svetovú verejnosť, že príslušníci maďarskej národnostnej menšiny v SR sú objektom veľkého útlaku a prenasledovania, že na Slovensku zvíťazil nacionalizmus a smeruje na Balkán. O veľkomaďarskom nacionalizme založenom na oživovaní trianonskej traumy, sa, prirodzene, nehovorilo, ani o ťažkej situácii silno asimilovanej slovenskej menšiny v Maďarsku. Predstavitelia Maďarska tvrdili, že SR nechce maďarskej menšine garantovať medzinárodné štandardy ochrany. Medzi tie rátali aj kolektívne práva vrátane teritoriálnej autonómie, hoci Rámcový dohovor Rady Európy o ochrane menšín, ktorý SR akceptovala, bol dôsledne založený na rešpektovaní individuálnych práv príslušníkov menšín. Maďarsko sa pokúsilo v decembri 1992 zablokovať automatické nástupníctvo SR po ČSFR v Organizácii pre bezpečnosť a spoluprácu v Európe a v roku 1993 zabrániť jej vstupu do Rady Európy pod zámienkou, že nerešpektuje menšinová práva. Politickí predstavitelia maďarskej menšiny na Slovensku mali rovnaké predstavy. Ich požiadavky na kolektívne práva vrátane teritoriálnej autonómie vyústili do zhromaždenia troch tisícov predstaviteľov miestnych samospráv maďarskej národnosti v komárňanskej športovej hale 8. januára 1994. Požadovali vytvoriť územný celok, v ktorom by bolo garantované, že väčšinu budú mať občania maďarskej národnosti a hlavným úradným jazykom bude maďarčina. Vo výzve Združenia miest a obcí Žitného ostrova 4. januára bol použitý termín tartomány, čo v preklade znamená dŕžava. Reakciou bolo zhromaždenie organizované Maticou slovenskou v Šuranoch, na ktorom maďarské požiadavky odmietli ako útok na mladú samostatnú slovenskú štátnosť, ako hrozbu jej územnej integrite. Veľkomaďarský nacionalizmus tak živil slovenský obranársky, ktorého prejavy sa potom vydávali za ospravedlnenie stupňovania a internacionalizácie maďarských požiadaviek. Duray: Umelý štátny útvar Na IV. zjazde hnutia Spolužitie (Együttélés) 27. februára 1994 jeho predseda Miklós Duray označil Československo za umelý štátny útvar. Vyhlásil, že princíp sebaurčenia je platný i pre národné spoločenstvá žijúce v početnej menšine. To podľa neho znamenalo, že maďarská národná (nie národnostná…) menšina na Slovensku má právo na vlastnú územnú samosprávu a autonómiu osobnú. Dokument schválený na zjazde požadoval spontánne formovanie území etnicky ohraničiteľných regiónov. Slovenskí Maďari označení za „praobyvateľov“, ktorým bolo doteraz „vnútené postavenie národnostnej menšiny“, mali získať svoj „pôvodný, národno-pospolitý status.“ Dokument požadoval inštitucionali­zovanú rovnocennosť slovenského národa a maďarského národného spoločenstva. Miklós Duray odmietol čerstvo prijatú slovenskú ústavu ako nevhodnú na založenie demokratického systému a spoločenský zmier. To sa nedalo vykladať inak ako snaha o federalizáciu SR. Najmä keď Duray odmietol čerstvo prijatú slovenskú ústavu ako nevhodnú na založenie demokratického systému a spoločenský zmier. Navzdory tomu, že slovenská ústava bola plne akceptovaná i Radou Európy ako štandardný dokument, podľa Duraya nebola v súlade s novým európskym hodnotovým usporiadaním. Pre svoje ciele požadoval hľadať medzinárodnú podporu na jej zmenu, najmä v Rade Európy. SR staval do svetla, že to ona odmietaním predstáv jeho strany vedie konfrontačnú a protieurópsku politiku. Od začiatku sa totiž všetky podobné maďarské požiadavky vydávali za naplňovanie európskych hodnôt a každé ich odmietanie za protieurópsky postoj a prejav nacionalizmu. Prelom v podobe zmluvy Hoci Maďarsko so skúsenou diplomaciou dobre ovládalo „hru na obeť“, jeho pokus na začiatku 90. rokov presadiť, aby veľmoci akceptovali „maďarský pohľad“ na národnostný problém v strednej Európe, neuspel. Francúzsky premiér Édouard Balladur s cieľom podporiť stabilizáciu stredoeurópskeho regiónu a jeho perspektívy v európskej integrácii inicioval Pakt stability. Jeho súčasťou sa stala aj Zmluva o priateľstve a dobrých susedských vzťahoch medzi Slovenskou republikou a Maďarskou republikou, podpísaná po zložitých vyjednávaniach premiérmi Gyulom Hornom a Vladimírom Mečiarom 19. marca 1995. Vystavila stop všetkým špekuláciám o eventuálnej úprave slovensko-maďarských hraníc v článku 3: „Zmluvné strany v súlade s princípmi a normami medzinárodného práva potvrdzujú, že rešpektujú neporušiteľnosť spoločných hraníc a vzájomnú územnú integritu. Potvrdzujú, že nemajú a ani v budúcnosti nevznesú voči sebe územné požiadavky.“ Prvýkrát v histórii maďarská vláda a maďarský parlament akceptovali hranice stanovené Trianonskou zmluvou a potvrdené Parížskou mierovou dohodou z roku 1947. Maďarská politika sa zameriavala na historicky zdedené citlivosti a zdôrazňovala to, čo nás rozdeľuje. Zmluva tiež vytvorila inštitucionálny mechanizmus na riešenie eventuálnych problémov a sporov štandardným vyjednávaním. V jej rámci funguje nielen zmiešaná komisia pre menšinové otázky, ale i ďalších 11 komisií, ktoré sa majú schádzať a riešiť aktuálne problémy. Základná zmluva mala nepochybne stabilizujúci účinok na naše bilaterálne vzťahy i pre celý stredoeurópsky región. Niekedy však dochádzalo k paradoxu – na multilaterálnych fórach sme vystupovali identicky alebo podobne, a v bilaterálnych vzťahoch to medzi nami iskrilo, lebo maďarská politika sa zameriavala na historicky zdedené citlivosti a zdôrazňovala to, čo nás rozdeľuje. Napríklad pravidelne sa 4. júna konali v Budapešti pochody maďarských extrémistov pred veľvyslanectvami Rumunska, Srbska a Slovenska, na ktorých sa otvorene požadovala nápravu údajnej trianonskej krivdy a vykrikovali sa rôzne urážky. Vrcholom bolo vystúpenie Mádla Maďarská diplomacia naďalej podliehala pokušeniu, že partnera je možné premeniť na „svoj obraz“ a „dokopať“ ho k zmene jeho stanovísk organizovaním medzinárodných nátlakových kampaní. Tie sa týkali predovšetkým postavenia maďarskej menšiny. Maďarsko neustávalo v úsilí zaviesť kolektíve práva príslušníkov maďarskej národnostnej menšiny. Vrcholom bolo vystúpenie maďarského prezidenta Ferenca Mádla v Európskom parlamente 22. októbra 2002, v ktorom povedal: „Želáme si udržať a posilniť vzťahy s Maďarmi žijúcimi v susedných krajinách. Kodanské kritériá stanovené pre kandidátske krajiny obsahujú rešpektovanie menšinových práv. Zistili sme, že Charta základných práv EÚ nedefinuje kolektívne práva menšín. Je potrebné, aby sa kolektívne práva garantovali relevantnými nástrojmi.“ Mádl požiadal o revíziu celého európskeho systému ochrany ľudských práv, ktorý vychádza najmä z Rámcového dohovoru Rady Európy na ochranu národnostných menšín, ktorý patrí k jej najkomplexnejším dohovorom. Pokúsil sa svoje ojedinelé prístupy k ochrane práv príslušníkov národnostných menšín vyplývajúce zo stále oživovanej trianonskej traumy univerzalizovať a nenápadne ich pretlačiť do celoeurópskej praxe. Počas prvej Orbánovej vlády v rokoch 1998 – 2002 došlo ku koncepčnej zmene v maďarskej „národnej politike“, ktorá bola od začiatku odpoveďou na nespracovanú históriu. Už v roku 1996 expert strany Fidesz na zahraničnú politiku Zsolt Németh vychádzajúc z idey nedeliteľnosti maďarského národa, ktorú treba všetkými prostriedkami revitalizovať, v lete 2000 napísal: „Keďže hranice maďarského štátu a maďarského národa nie sú totožné, pojem národného záujmu zastrešuje spoločné záujmy maďarského štátu a maďarských spoločenstiev za hranicami.“ Németh konštatoval, že k pôrodu smerujúci inštitucionálny dialóg „nemôže zrodiť nič iné než politickú reintegráciu maďarského národa bez zmeny hraníc.“ Tento blízky spolupracovník premiéra Viktora Orbána neskôr v septembri v televíznej diskusii vyhlásil: „Boli by sme radi, keby sme vedeli spracovať aj maďarskú trianonskú traumu. Nejestvuje iba menšinová trauma, ale celé maďarstvo má traumu Trianonu.“ Vyslovil nádej, že „by Slovensko mohlo byť reláciou, na ktorej možno dokázať, že jestvuje riešenie“. Za takéto riešenie vyhlásil „Európsku úniu, v ktorej sa hranice stanú imaginárnymi, v ktorej si prihraničné spoločenstvá kultúrne, jazykovo a z hľadiska regionálneho rozvoja vyjdú znovu v ústrety. Tomu hovoríme národné zjednotenie bez hraníc.“ Várhegy: Orbán už prekročil rubikon O necelý rok neskôr, 20. augusta 2001 (Deň sv. Štefana) zašiel Orbán v riešení trianonskej traumy ešte ďalej: „Dosiaľ znamenalo narodiť sa v Karpatskej kotline za hranicami Maďarska pre Maďarov trpký osud. Druhoradosť, opovrhnutie, vysmiatie. Teraz vykonáme znovuzjednotenie maďarského národa ponad hranice. Budúcnosť sa začala.“ Toto zavŕšenie národnej agendy a terapie trianonského komplexu, ktorú vniesol do maďarskej politiky Antall, vysvetlil vtedajší štátny tajomník ministerstva kultúrneho dedičstva a poslanec Fideszu Atilla Várhegyi v auguste 2001: „Tento proces sa zavŕši, keď každý Maďarský občan, ktorý žije mimo Karpatskej kotliny, dostane maďarské štátne občianstvo a keď každý maďarský občan dostane volebné právo.“ Rozdiel medzi Antallovou a Orbánovou politikou Várhegyi vysvetli tým, že Antall ešte nepokladal Maďarsko za dostatočne silné na vytvorenie inštitucionalizovaného 15milónového spoločenstva. Podľa neho Orbán už prekročil rubikon: „Dnes je celá národná politika o budovaní inštitucionalizovaného národného spoločenstva. Každý Maďar sa dostane (ak chce) do inštitucionalizovaného osobného vzťahu s maďarským štátom. Už to teda nebude otázkou duševného zväzku a pocitov, že čo má maďarský ministerský predseda spoločné s piatimi miliónmi Maďarov. Bude to inštitucionali­zovaný vzťah.“ Európa podľa Orbána Idea spájania národa ponad hranice, ktorá v okolitých štátoch vzbudzovala rôzne výhrady a reminiscencie, bola produktom širšej maďarskej koncepcie budúcnosti Európy. Podľa názoru Orbána z júla 2021 kým niekdajší francúzsky prezident Charles de Gaulle hovoril o Európe štátov a bývalý nemecký kancelár Helmut Kohl o Európe regiónov, „teraz my Maďari predkladáme na európsku diskusiu myšlienku, že budúca Európa má byť Európou spoločenstiev, zaznamenajúc pod tým i národné spoločenstvo. O tom hovorí zákon o Maďaroch žijúcich v susedných štátoch. To, čo je v zákone, patrí k hlavným európskym tendenciám.“ Pozadím týchto predstáv bolo presvedčenie o výnimočnom postavení Maďarska v Európe. Opozičný socialistický poslanec Csaba Sándor Tabajdi v apríli 2001 povedal, že „bez maďarských menšinových organizácií susedia Maďarska nemajú šance na integráciu.“ A veľavravne dodal: „To je taká situácia, po ktorej Maďarsko tak dlho túžilo.“ Orbán v júli 2001 označil Maďarsko „za súčasť hlavného európskeho prúdu“, čím dal najavo, že existujú krajiny, ktoré jeho súčasťou nie sú.“ Podľa Németha veci sa zmenili: „Nie my musíme vysvetľovať v Bruseli, ale tí, ktorí s nami nesúhlasia, musia zdôvodňovať svoje názory.“   Autor je bývalý politik a diplomat. Převzato z webu Pravda.sk.

Čas načtení: 2024-09-04 14:00:00

Českou Rubikon PR kupuje americká Antenna Group

Americká Antenna Group vstupuje prostřednictvím akvizice české agentury Rubikon PR na evropský kontinent.

Čas načtení: 2024-03-12 12:15:00

Rusko oznámilo pokus o vpád diverzantů, k útokům se hlásí ruští dobrovolníci

„Překročili jsme Rubikon,“ napsali na telegramu ruští dobrovolníci na straně Ukrajiny poté, co podle vlastního tvrzení vnikli na území Ruské federace a zničili obrněné vozidlo. Ruské úřady však uvedly jinou verzi příběhu.

Čas načtení: 2024-03-24 07:58:02

Olomoucká galerie zve do snového světa malířky, která vystavovala i v Římě

Poslední dva týdny mohou příznivci výtvarného umění navštívit tajemný svět na pomezí pop-surrealismu a symbolismu, který nabízí výstava nazvaná Z čeho jsou sny? Ta se koná do 6. dubna v olomoucké Galerii Rubikon.

Čas načtení: 2024-04-08 20:08:03

27. ročník Salon filmových klapek v Olomouci

V období od 8. do 20. dubna bude galerii Art Rubikon opět k vidění výstava... | Olomouc - (2024-04-08 08:00:00 - 2024-04-20 00:00:00)

Čas načtení: 2024-05-06 15:00:01

Středověký mnich předpověděl klimatické změny. Nejtěžší zkouška má teprve přijít, Zemi pohltí popel

„Až přijde velký čas, kdy lidstvo bude čelit poslední těžké zkoušce, bude to předznamenáno nápadnými změnami v přírodě. Střídání chladu a horka bude intenzivnější, vichřice budou mít katastrofálnější účinky, zemětřesení zničí velké oblasti a moře zaplaví mnohé nížiny. Ne vše bude důsledkem přirozených příčin, nýbrž lidstvo pronikne do útrob země a dosáhne až k mrakům, čímž bude hazardovat s vlastní existencí.“ Takto začíná proroctví, které napsal rakouský mnich jménem Johannes Friede (1204–1254). Po více než 700 letech působí velice aktuálně. Země zažívá bouře, zemětřesení, sucha, záplavy, erupce sopek… Kalifornie zažila v lednu 2023 strašlivou bouři, která byla nazvána bombovým cyklonem. V únoru téhož roku udeřila na hranicích Turecka a Sýrie dvě velmi silná zemětřesení, která si vyžádala desetitisíce obětí. Může za to člověk Nejpozoruhodnější na Friedových předpovědích je tvrzení, že k narušení přírody má dojít také v důsledku lidské činnosti. Člověk stále více „proniká do útrob země“ těžbou a „sahá do mraků“ znečištěním, které se obecně považuje za hlavní faktor globálního oteplování. V tomto ohledu musíme zklamat zastánce konspiračních teorií. V současné době panuje mezi světovými odborníky téměř všeobecná shoda na tom, že lidská činnost klima skutečně ovlivňuje. Studie, která zkoumala 11 944 vědeckých statí na téma změny klimatu z let 1991–2011, dospěla k závěru, že počet prací odmítajících tento konsenzus představuje jen mizivé procento. Ekologický boj prohráváme. Bude hůř Odborníci nicméně nejsou zajedno v tom, nakolik se v posledních desetiletích počet katastrof zvýšil a zdali je lze přičíst na vrub klimatickým změnám. Andrew Freedman se vyjádřil v tom smyslu, že přestože vědci zatím neurčili, zda změna klimatu zvyšuje pravděpodobnost výskytu extrémních projevů počasí, je zřejmé, že zhoršuje jejich dopady. Zmiňuje i studii, která zkoumala ztráty způsobené přírodními katastrofami v letech 1980 až 2011 a zjistila, že škody způsobené počasím se v Severní Americe v tomto období „téměř pětinásobně zvýšily“, zatímco například v Evropě se zvýšily pouze dvojnásobně. Na stránce NASA se dočteme, že nedávné klimatické změny sice nejsou příčinou nedávných katastrof, ale je velmi pravděpodobné, že budou mít vliv na katastrofy budoucí. Nárůst skleníkových plynů v atmosféře pravděpodobně zvýší teploty na většině pevninského povrchu. K dalším možným důsledkům patří zvýšené riziko sucha a zvýšená intenzita bouří, včetně tropických cyklónů. Podle The Economist svůj boj s globálním oteplováním prohráváme a dochází nám čas. Průměrná globální teplota je dnes o 1,8 °F vyšší než v minulosti před průmyslovou revolucí. Dochází nám čas: Svět se dostal do klimatické krize, je třeba jednat Číst více Křesťané: Je to milosrdný bič Boží Johannes Friede byl při svém prorokování jistě ovlivněn Biblí, která popisuje přírodní katastrofy jako dramatická varovná znamení. Jimi Bůh zasahuje do lidských záležitostí, aby svým věrným poskytl čas a oddálil to nevyhnutelné – svůj návrat na konci světa. Takový pohled zastávají i mnozí současní křesťané. Jeden z těchto zdrojů si všímá, že během 50.–80. let 20. století bylo ve Spojených státech zaznamenáno 142 přírodních katastrof. V 90. letech jich bylo 72. V následujícím desetiletí od roku 2000 do roku 2009 došlo na celém světě k nejhorším přírodním katastrofám v zaznamenané historii. Nejničivější z hlediska ztrát na životech a majetku je pohroma, kterou Bible opakovaně zmiňuje – zemětřesení! Konec světa se blíží, všichni zemřeme. Známý vědec řekl děsivě konkrétní datum Číst více Popel a temnota po 3 dny Friede dále předpovídá, že sluneční světlo znatelně zeslábne. A jakmile přestane sloužit i umělé světlo, přiblíží se velká událost na nebesích. V té době už bude lidstvo zasaženo hrůzou. Náhle nastane úplná tma, která potrvá tři dny a tři noci. „Během této doby upadnou lidé zbavení síly světla do spánku podobného dřímotě, z něhož se mnozí neprobudí – zejména ti, kteří nemají jiskru duchovního života. Až slunce opět vyjde a objeví se, bude země pokryta pokrývkou popela jako sníh v zimě, až na to, že popel bude mít barvu síry. Ze země bude stoupat vlhká mlha, osvětlená magmatickými plyny.“ Sedmého dne po návratu světla bude země pohlcena popelem a vytvoří se taková úrodnost, jakou ještě nikdo nezažil. Nastane blažený věk. Jak se domnívá autor stránky alamongordo, slova o pokrývce popela nebo vyvřelých plynech naznačují, že příčinou temnoty by mohla být velká sopečná erupce. Tomu by napovídala i zmínka o úrodné půdě. Popel, který zničil život na Zemi, by současně jako hnojivo způsobil, že Země znovu rozkvete a bude na ní lépe než kdykoli předtím. Nemusíme zrovna číst Bibli ani stará proroctví, abychom pochopili, že si člověk svým plundrováním planety zadělal na obrovské problémy. A vše nasvědčuje tomu, že se tyto následky, budou projevovat se stále větší intenzitou. Takže předpověď, že lidstvo nakonec vůbec přežije, činí z vize středověkého mnicha vlastně docela pozitivní poselství. Zdroj: Autorský článek   KAM DÁL: Lidstvo překročilo Rubikon. CO2 je v ovzduší nejvíce v dějinách...

Čas načtení: 2024-07-02 14:03:00

Průzkum společnosti Qinshift: Většina Čechů o digitálním průkazu totožnosti ví. S použitím ale čeká především na úřady.

Praha 2. července 2024 (PROTEXT) - Technologická společnost Qinshift si nechala zpracovat průzkum veřejného mínění, který zkoumal povědomí a používání digitálního průkazu totožnosti (aplikace eDoklady) mezi obyvateli České republiky. Výsledky průzkumu odhalily, že většina (84,8 %) obyvatel ČR už o možnosti digitálního prokázání totožnosti ví. Reálně však tuto technologii zatím použilo jen 15,4 % dotázaných. Více, než třetina respondentů uvedla jako hlavní motivaci k budoucímu použití aplikace eDoklady její akceptaci většinou úřadů v ČR. Od 1. července 2024 právě k této změně dochází u většiny veřejných institucí, se kterými běžně přicházejí občané ČR do kontaktu.Více než čtyři pětiny respondentů (84,8 %) vědí o možnosti používat digitální průkaz totožnosti prostřednictvím aplikace eDoklady. Tato aplikace je v české republice dostupná od ledna 2024. Povědomí je o něco vyšší mezi muži (89,7 %) než ženami (80 %). Samotnou aplikaci eDoklady má pak na svých mobilních zařízeních nainstalovanou přibližně jedna pětina dotázaných (21,1 %), přičemž mezi muži je to čtvrtina (25,1 %) a mezi ženami 16,7 %. Jen 15,4 % respondentů ji však už reálně použilo k prokázání své totožnosti.Jiří Voldán, Director of Global Delivery for Banking, Financial Services and Insurance ve společnosti Qinshift, k výsledkům průzkumu říká: „Z dat nám celkem jasně vyplynulo několik zjištění. Široká veřejnost je jednak velmi dobře obeznámena se samotnou existencí i možnostmi využívání elektronického dokladu totožnosti a celá pětina dotázaných má dokonce aplikaci eDoklady už i nainstalovanou na mobilních zařízeních. Z toho, že zatím jen asi 15 % respondentů využilo aplikaci eDoklady k reálnému prokázání totožnosti, je jasné, že si celkem nemálo občanů ČR nainstalovalo tuto aplikaci zatím z čirého zájmu o její budoucí využití.“Prokázání totožnosti pomocí aplikace eDoklady je v ČR od ledna 2024 možné na řadě tzv. ústředních správních úřadů (např. Český telekomunikační úřad, Energetický regulační úřad, Úřad pro ochranu hospodářské soutěže a další). Od 1. 7. 2024 se však rozšíří zejména na místa, se kterými jsou občané v mnohem častějším kontaktu. Bude se jednat například o finanční úřady, Úřad práce, ČSSZ, krajské úřady, nebo pobočky Czech Pointu. Podle zjištění průzkumu společnosti Qinshift bude právě tento krok pravděpodobně nejviditelnější změnou v reálném používání eDokladů v České republice. Policie ČR začala akceptovat digitální průkaz totožnosti nakonec dříve, než původně avizovala, a to už v dubnu tohoto roku.Nadpoloviční většina respondentů (59,7 %) projevila zájem o používání digitálního průkazu totožnosti v mobilním telefonu v budoucnu, o něco více opět muži (62,2 %) než ženy (57,5 %). Přibližně třetina dotázaných (35,3 %) pak uvedla, že by digitální průkaz začala používat ve chvíli, kdy začne být akceptován všemi hlavními veřejnými institucemi a úřady v ČR. Obavy o soukromí a bezpečnost osobních údajů zmínilo jen 16,1 % dotázaných jako důvod, proč aplikaci eDoklady nehodlají používat.„Rychlost přijímání nových digitálních nástrojů a aplikací podle našich dat jednoznačně roste. Když jsme v roce 2002 pomáhali budovat a spouštět pro Komerční banku jedno z prvních mobilních bankovnictví v ČR, trvalo až do většího rozšíření chytrých telefonů v roce 2011, než se aplikace stala skutečně široce využívanou. Přestože aplikace eDoklady funguje teprve od 20. ledna 2024, v takto krátké době se s ní seznámila už pětina obyvatel ČR,“ dodává k výsledkům průzkumu Voldán.Výsledky průzkumu naznačují, že obecné povědomí o existenci a možnostech digitálního průkazu totožnosti je v populaci obecně vysoké. Jeho reálné použití by se mohlo výrazně s příchodem července 2024 zvýšit. Významná část populace totiž projevuje zájem o jeho budoucí využívání, což představuje velký potenciál pro širší přijetí této technologie v blízké budoucnosti.Průzkum byl proveden agenturou Stem/mark formou internetového dotazování a zahrnoval 508 respondentů ve věku 18 až 64 let. O společnosti Qinshift:Qinshift je globální technologická společnost se silným evropským zastoupením, která poskytuje technologické služby perspektivním společnostem po celém světě. Více, než 3 000 jejích technických odborníků vytváří a navrhuje software a poskytuje komplexní podniková řešení, vizionářský design UX/UI, spolehlivě provozuje služby, inovativní produktový vývoj a špičkové podnikové poradenství. Společnost se stará o různorodou klientelu včetně telekomunikačních a satelitních operátorů, finančních a bankovních institucí, výrobních a automotive společností a organizací zabývajících se mobilitou a zdravotnictvím. U svých klientů podporuje jejich cestu k digitální transformaci. Qinshift je součástí technologického pilíře v rámci skupiny KKCG . Zdroj: Rubikon PR  

Čas načtení: 2024-09-04 14:05:00

Antenna Group: Udržitelnost se na hranicích země nezastaví

Americká Antenna Group, jež se zaměřuje mimo jiné na udržitelné transformace, vstupuje přes akvizici agentury Rubikon PR na kontinent. 

Čas načtení: 2024-09-04 12:21:34

Americká komunikační skupina Antenna Group kupuje přední českou PR agenturu

Společnost Rubikon PR, kterou před dvanácti lety zakládal Šimon Rákosník, pracovala či pracuje pro značky jako SkyShowtime, Revolut nebo Zalando. Článek Americká komunikační skupina Antenna Group kupuje přední českou PR agenturu se nejdříve objevil na CzechCrunch.

Čas načtení: 2025-02-20 09:00:00

Dokonce i Murdochův Wall Street Journal se naštval na Trumpovu dohodu s Putinem

  Když i váš nejhorlivější příznivec, jehož obrovská propagandistická mašinérie Fox News sehrála roli v tom, že jste se stal Donem, pak je to proto, že jste překročil opravdu zakázaný Rubikon. Opět se na scéně velké americké politiky odehrává podivné představení - tragédie, komedie, fraška? Donald J. Trump, muž spíše divadelní než státnický, podává ruku Vladimiru Putinovi, jehož jméno je vepsáno do kroniky válek a mocenských her. Manipulace Ruperta Murdocha s mozky v Americe, v Británii a v Austrálii je důkazem jeho loajality k ultrakonzervativcům, takže pokud se jeho noviny odváží odporovat Trumpovi, pak je to proto, že jde opravdu o vážnou věc.

Čas načtení: 2025-03-16 13:35:00

13:35 8 dní, které stvořily Řím

Den, kdy se Julius Caesar vydal přes řeku Rubikon vstříc Římu, byl začátkem krvavé revoluce, která vedla k destrukci 500 let staré římské republiky. Epizoda z britského dokumentárního cyklu[online]

Čas načtení: 2025-03-22 00:00:00

Dronová řež u Kursku. Rusové velebí záhadnou jednotku Rubikon

Metody dronové války opět pokročily a tentokrát si úspěchy připsali Rusové. Na likvidaci ukrajinského předmostí v Kurské oblasti se výrazně podílela speciální dronová jednota Rubikon, která spadá přímo pod ministerstvo obrany.

Čas načtení: 2025-03-27 00:00:00

Fiala překročil Rubikon. Havlíček o vyhrocené kampani i možné budoucí vládě

Nedávná slova premiéra Petra Fialy (ODS) v rozhovoru pro britské Financial Times o tom, že šéf ANO Andrej Babiš pomáhá Vladimiru Putinovi, pořádně popudila špičky opozičního hnutí. Podle jeho prvního místopředsedy Karla Havlíčka je to důkaz toho, že vládě začínají ujíždět nervy. „Premiér tím překročil Rubikon,“ říká v rozhovoru pro MF DNES.

Čas načtení: 2025-03-27 00:00:00

Fiala překročil Rubikon. Havlíček o vyhrocené kampani i možné budoucí vládě

Nedávná slova premiéra Petra Fialy (ODS) v rozhovoru pro britské Financial Times o tom, že šéf ANO Andrej Babiš pomáhá Vladimiru Putinovi, pořádně popudila špičky opozičního hnutí. Podle jeho prvního místopředsedy Karla Havlíčka je to důkaz toho, že vládě začínají ujíždět nervy. „Premiér tím překročil Rubikon,“ říká v rozhovoru pro MF DNES.

Čas načtení: 2025-04-08 14:11:00

Tohle vás čeká v base. Vězeňská služba ve videu radí, co si vzít a proč nikomu nevěřit

Nástup do vězení a život za mřížemi krok za krokem. Nezisková organizace Rubikon Centrum s Vězeňskou službou natočila a zveřejnila instruktážní video, ve kterém fiktivní trestanec Jakub popisuje první hodiny ve výkonu trestu. Radí také, co si s sebou do věznice vzít a vysvětluje, co je koule nebo díra. „Vězňům nevěř. Nejsou to tví kamarádi,“ zdůrazňuje.

Čas načtení: 2025-04-08 14:06:00

Tohle vás čeká v base. Vězeňská služba ve videu radí, co si vzít a proč nikomu nevěřit

Nástup do vězení a život za mřížemi krok za krokem. Nezisková organizace Rubikon Centrum s Vězeňskou službou natočila a zveřejnila instruktážní video, ve kterém fiktivní trestanec Jakub popisuje první hodiny ve výkonu trestu. Radí také, co si s sebou do věznice vzít a vysvětluje, co je koule nebo díra. „Vězňům nevěř. Nejsou to tví kamarádi,“ zdůrazňuje.

Čas načtení: 2025-05-19 00:00:00

Rubikon je městem ve městě. Inspiruje k udržitelnosti, zavrhuje mrakodrapy

Úžasné bydlení budoucnosti anebo blížící se noční můra? Názory na to, jak vnímat Rubikon u Cambridge, se poměrně ostře liší a spadají do jedné ze dvou těch vyhrocených kategorií. Architekti ze studia Alison Brooks si ale za svým novým projektem stojí. Vidí v něm zaručenou cestu k udržitelnému růstu měst.

Čas načtení: 2025-05-20 13:38:00

Jak regulovat AI i nové technologie a nebrzdit inovace? Den ÚNMZ a ČAS hledal odpovědi

Praha 20. května 2025 (PROTEXT) - Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví (ÚNMZ) a Česká agentura pro standardizaci (ČAS) obnovily tradici a uspořádaly Den ÚNMZ a ČAS. Letos byl tento event zaměřený na roli standardizace, metrologie a zkušebnictví v oblastech AI, zdravotnických prostředků a udržitelných technologií ve stavebnictví a energetice. Tři panelové diskuse, moderované Janou Peroutkovou z České televize, propojily pohledy státní správy, akademického i soukromého sektoru. Panelisty byli primárně odborníci a odbornice na inovace, bezpečnost výrobků, technologií zaváděných na český trh, příslušná evropská nařízení a konkurenceschopnost ČR.Den ÚNMZ a ČAS shromáždil odborníky a odbornice z regulace, průmyslu a standardizace k diskusi o dopadech evropských a národních pravidel na rozvoj klíčových technologií (především AI), zdravotnických prostředků a procesů ve stavebnictví.„Regulatorní požadavky mají vznikat na principu konsenzu zainteresovaných stran. Máme zájem vytvářet prostředí, kde je spotřebitel a uživatel chráněn, ale komerční sektor není svázán nadměrnou byrokracií,“ řekl v úvodu akce předseda ÚNMZ Jiří Kratochvíl. Doplnil jej generální ředitel ČAS Zdeněk Veselý: „Evropská legislativa nám dává šanci implementovat pravidla na národní úrovni tak, abychom posílili konkurenceschopnost v odvětvích, kde máme tradici, know-how a kvalitní lidi. Jako příklad uvedu rozvoj a implementaci AI v automobilovém průmyslu.“AI potřebuje zapojení firem a méně byrokraciePrvní panel se věnoval české implementaci AI Actu, kterou brzy projedná vláda. Náměstek ministra průmyslu a obchodu Jan Kavalírek zdůraznil, že umělá inteligence má potenciál posílit ekonomiku a zlepšit životní úroveň, pokud bude regulace úspěšná. Klíčové podle něj bude, jak vláda k implementaci přistoupí a jaké finanční prostředky na ni vyčlení.Jiří Kratochvíl (ÚNMZ) zdůraznil roli úřadu a agentury: „ÚNMZ umí být oznamujícím orgánem pro posuzování shody v celé řadě technologických oblastí. Oblast AI má potenciál být další, a to velmi významnou. ČAS sleduje tvorbu mezinárodních a evropských standardů a bude tak konat i pro oblast AI.“ Zdeněk Veselý (ČAS) doplnil: „Za ÚNMZ i ČAS apeluji na české firmy, aby se zapojily do tvorby norem pro AI. Díky jejich proaktivnímu přístupu a kooperaci s námi může vzniknout příznivý ekosystém s jasnými pravidly. Vyzývám firmy, aby se inspirovaly průmyslníky, jako byli například Kolben či Škoda, a pomohly utvářet standardy v tomto novém odvětví. Jsme připraveni jim maximálně vycházet vstříc i otevírat dveře na klíčových místech.“Zástupci podniků považují byrokracii za hlavní překážku rozvoje AI. Milena Jabůrková ze Svazu průmyslu a dopravy upozornila, že AI Act je příliš byrokratický a Evropa již v tomto ohledu „překročila regulační Rubikon“. Byrokratická zátěž může způsobit, že Evropa, včetně Česka, zaostane v rozvoji i implementaci AI za Čínou a USA. Lukáš Benzl z České asociace AI navrhl, aby se ČR prezentovala jako země přívětivá k AI, s regulačním rámcem, který maximálně podpoří její rozvoj. Petr Stiegler z Hospodářské komory ČR zdůraznil potřebu rychlého jednání a vytvoření jednoduchých a flexibilních pravidel, aby EU včetně Česka neztratila konkurenční výhodu v globálním závodě o AI.Přísná regulace zdravotnických prostředkůDruhá diskuse se zaměřila na regulaci zdravotnických prostředků podle nařízení EU 2017/745 (MDR), která patří mezi nejpřísnější. Karolína Peštová ze Státního ústavu pro kontrolu léčiv vysvětlila, proč jsou striktní pravidla nezbytná pro bezpečnost pacientů. Přísnější regulace v EU byla reakcí na závažné případy pochybení, jakým byl například skandál francouzského výrobce prsních implantátů, ale také na potřebu sjednocení požadavků vzešlých z rozvoje. Takové požadavky měly být i podle staré legislativy uplatňovány, ale nemohly být řádně vymáhány. Jiří Heš z Institutu pro testování a certifikaci připomněl, že tento výrobce používal kvalitní silikon pouze při kontrolách, zatímco běžně využíval stavební silikon, což poškodilo tisíce zákazníků. Tyto případy odhalily nedostatečnou možnost kontroly kvality a vedly k nutnosti posílit postavení oznámených subjektů a kontroly nad trhem.Panelisté, včetně Jiřího Tesaře z Českého metrologického institutu, kritizovali nadměrnou administrativní zátěž. Tesař uvedl, že certifikace je časově i finančně náročná, což může být pro malé výrobce likvidační. Jakub Král z Porta Medica a Petr Mašek z Asociace výrobců a dodavatelů zdravotnických prostředků navrhli zjednodušení byrokratických procesů, aby především menší firmy nebyly vytlačovány z trhu. Diskuse zdůraznila napětí mezi potřebou zajistit bezpečnost a administrativními překážkami, které brzdí certifikační proces. Svatava Lagronová z ÚNMZ popsala, jak Úřad pomáhá sjednocovat standardy a podporuje oznámené subjekty v procesu jmenování, aby mohly výrobcům provést kompletní posouzení shody a udělit příslušné certifikáty. Vzájemná komunikace mezi úřady a průmyslem společně s aktivní spoluprací s Evropskou komisí je cestou, jak prosadit požadované změny.Bezpečnost udržitelných technologií i materiálůTřetí panel se zabýval udržitelnými technologiemi a materiály ve stavebnictví. Štěpán Hofman z Ministerstva průmyslu a obchodu a Robert Jára z ČVUT UCEEB zdůraznili potřebu vyvážit inovace a bezpečnost. Jára ocenil chystanou normu ČSN, inspirovanou Německem a Skandinávií, která od letošního léta umožní výstavbu vícepodlažních kombinovaných staveb, včetně dřevostaveb, do výšky 22,5 metru.V souvislosti s dřevostavbami byla diskutována požární bezpečnost, a to nejen budov, ale i technologií obnovitelných zdrojů energie a elektromobility. Michal Valouch z Hasičského záchranného sboru ČR zdůraznil, že uvolnění regulací, například u fotovoltaik do 100 kW, přináší větší svobodu, ale zároveň zvyšuje odpovědnost. Projekty musí být kvalitní, s odbornou montáží a spolehlivými komponenty, aby byla zajištěna požární, technická i ekologická bezpečnost.Bezpečnost a jednotné standardy zmiňoval i Zdeněk Veselý (ČAS) u tématu druhotného využití bateriových úložišť: „Nás v druhotném využití – například pro výkonovou rovnováhu v přenosové síti – nebrzdí chybějící legislativa. Limitem je absence jasných standardů a jednotných pravidel s důrazem na požární bezpečnost i bezpečnost kybernetickou. Nesmíme dopustit, aby někdo kvůli nedostatečnému zabezpečení bateriových úložišť ohrozil funkčnost naší elektrické přenosové sítě. Právě na téma jednotných standardů budeme v červnu jednat se zástupci distributorů elektřiny.“ Štěpán Hofman z MPO zdůraznil význam standardů pro druhotné využití bateriových úložišť a uvedl, že ministerstvo eviduje desítky projektů, jejichž realizace na těchto normách závisí. Dodal, že MPO pracuje na revizi surovinové politiky, která podpoří recyklaci a zajistí dostupnost materiálů, jako je štěrk pro stavebnictví, zejména pro strategicky důležitou výstavbu státní infrastruktury.Závěr a výhledDen ÚNMZ a ČAS podtrhl klíčovou roli standardizace při podpoře inovací a bezpečnosti v dynamicky se rozvíjejících odvětvích. ÚNMZ a ČAS se zavázaly pokračovat v podpoře českých firem prostřednictvím tvorby norem, vzdělávání a odborného poradenství. Akce zdůraznila potřebu spolupráce mezi státními institucemi, průmyslem a akademickou sférou, aby ČR využila potenciál AI napříč obory i potenciál udržitelných technologií na evropském i globálním trhu. Kontakt: www.unmz.gov.cz   

Čas načtení: 2025-06-14 17:07:17

Írán není vojenský obr, ale mistr v podvratné válce. Expert Kraus popsal, v čem spočívá jeho síla

Rozhovor: Izrael v noci na pátek podnikl rozsáhlé letecké a raketové útoky na Írán, které označují odborníci za největší od íránsko-irácké války. Podle bezpečnostního experta a politologa Josefa Krause byl překročen pomyslný Rubikon a hrozí, že se napětí přelije v regionální konflikt s globálními dopady. Írán je podle něj nebezpečný nikoli moderní výzbrojí, ale schopností vést asymetrickou válku prostřednictvím spojeneckých milicí a nestátních aktérů, uvedl to v rozhovoru pro ŽivotvČesku.cz.