Po 16letech jsem zahodil všechen kod webu a napsal celý kod znovu. Vypadá to tu +- stejně, ale pokud narazíte na něco co vám vadí tak mi o tom napište: martin@vorel.eu nebo se mi ozvěte na twitteru Začal jsem dělat change log.

Kurzy ze dne: 22.01.2025 || EUR 25,145 || JPY 15,448 || USD 24,075 ||
čtvrtek 23.ledna 2025, Týden: 4, Den roce: 023,  dnes má svátek Zdeněk, zítra má svátek Milena
23.ledna 2025, Týden: 4, Den roce: 023,  dnes má svátek Zdeněk
DetailCacheKey:d-1105 slovo: 1105
Německá páteřní vodíková síť bude mít do roku 2032 podle ministra 9700 kilometrů

Berlín 14. listopadu (zpravodaj ČTK) - Páteřní vodíková síť v Německu bude mít do roku 2032 délku 9700 kilometrů. Dnes to při představování plánů prohlásil spolkový ministr hospodářství Robert Habeck. Německo počítá s vodíkem jako klíčovým zdrojem energie pro přechod na bezuhlíkové hospodářství.

---=1=---

Čas načtení: 2023-11-14 17:52:00

Německá páteřní vodíková síť bude mít do roku 2032 podle ministra 9700 kilometrů

Berlín 14. listopadu (zpravodaj ČTK) - Páteřní vodíková síť v Německu bude mít do roku 2032 délku 9700 kilometrů. Dnes to při představování plánů prohlásil spolkový ministr hospodářství Robert Habeck. Německo počítá s vodíkem jako klíčovým zdrojem energie pro přechod na bezuhlíkové hospodářství.

\n
---===---

Čas načtení: 2024-05-25 07:30:00

Dostavba Pražského okruhu. Na úsek mezi D1 a Běchovicemi vyrazily bagry

Na chybějící úsek Pražského okruhu mezi D1 a Běchovicemi v pátek zamířily bagry. Zatím kvůli archeologickému průzkumu pod taktovkou společnosti Okrouhlický a expertů Archeologického ústavu Akademie věd České republiky. Samotné stavební práce by měly začít v únoru příštího roku. Jejich zhotovitele chce Ředitelství silnic a dálnic České republiky (ŘSD) vybrat do konce letošního roku.

Čas načtení: 2024-09-02 13:00:00

Začala stavba východního obchvatu Bruntálu. Řeší se od 70. let minulého století

Bruntál v Moravskoslezském kraji se po letech dočkal. Na konci srpna začala stavba 4,5 kilometru dlouhého východního obchvatu města. Projekt za téměř 830 milionů korun má městu pomoci řešit situaci, kdy je zatíženo tranzitní dopravou z hraničního přechodu ve Vysoké-Bartultovicích. Jeho dokončení plánuje Ředitelství silnic a dálnic České republiky (ŘSD) v roce 2027.

Čas načtení: 2024-02-28 17:17:00

Huawei představuje tři inovativní plně optické produkty pro nastartování komerčního využití F5.5G

Barcelona (Španělsko) 28. února 2024 (PROTEXT/PRNewswire) - Během veletrhu MWC24 v Barceloně uvedl prezident divize Huawei Optical Business Product Line Bob Chen na slavnostním představení produktů a řešení "Huawei Product and Solution Launch" první produkt OTN orientovaný na stejnosměrný proud OptiX OSN 9800 K36, první inteligentní OLT produkt na trhu OptiXaccess MA5800T a první FTTR+X produkt iFTTR OptiXstar F50 pro ultraširokopásmové páteřní sítě, 10G přístup a plně optické systémy inteligentních domácností. Tyto tři inovativní produkty pomáhají operátorům vybudovat plně optickou cílovou síť F5.5G a urychlit vývoj ultraširokého pásma 10G, čímž společně umožňují komerční využití F5.5G.V listopadu 2023 vydal Evropský institut pro normalizaci v telekomunikacích (ETSI) definici pokročilé generace F5G. Společnost Huawei nyní spolupracuje s předními operátory po celém světě na realizaci inovací a praxe F5.5G, přičemž klíčové technologie a produkty F5.5G včetně Wi-Fi 7, 50G PON, 400G, 800G páteřních sítí a OXC jsou již běžně používány. Konektivita 10G je přitom základem pro rozšíření inteligentních aplikací. Řada zemí a regionů celého světa již vydala vlastní plány rozvoje 10G a zahájila výstavbu 10Giga City. K podpoře dalšího rozvoje F5.5G uvedl prezident divize Optical Business Product Line společnosti Huawei Bob Chen, že operátoři musí v rámci rozvoje ultraširokého pásma 10G vybudovat plně optickou cílovou síť F5.5G podporující klíčové prvky, označované jako „1+3+4". První číslice zastupuje 1 hlavní síťový cíl – 10 Gb/s ultraširokopásmové připojení, druhá 3 síťové funkce – všeobecně dostupné připojení 10 Gb/s, metropolitní sítě s omezením latence na 1 ms a páteřní sítě dosahující dostupnosti 99,9999 %; a konečně poslední číslice zastupuje architekturu 4 sítí, tedy páteřní síť využívající 400G, 800G OTN pro propojení datových center, metropolitní síť o100G pro CO a 50G PON v přístupových sítích pro domácnosti a podniky s 10 Gb/s do místností.V rámci podpory realizace cílové plně optické sítě F5.5G s architekturou „1+3+4" uvedla společnost Huawei na trh tři inovativní plně optické produkty.• Ultraširokopásmová páteřní síť: Společnost Huawei představuje OptiX OSN 9800 K36, první produkt OTN na trhu orientovaný na stejnosměrný proud. Charakterizují jej tři inovace. Za prvé poskytuje jednovlnnou rychlost 1,6 Tb/s, což je o 33 % více oproti druhé nejvyšší rychlosti 1,2 Tb/s. Současně snižuje náklady na jeden bit o 30 %. Za druhé disponuje inovativní ortogonální architekturou dual-3D, která zdvojnásobuje počet podporovaných slotů a poskytuje přepínací kapacitu více než 100 T v jednom subracku, díky čemuž se snadno vyrovnává s nápory zatížení. Za třetí, jeho vestavěná inteligentní jednotka umožňuje detekci na úrovni ms a inteligentní analýzu poruch v reálném čase, čímž zlepšuje dostupnost sítě.• Přístup 10G: Také první inteligentní OLT na trhu, MA5800T, přináší tři vylepšení. V první řadě dosahuje kapacita jednoho slotu zařízení 2 T, což je více než dvojnásobek oborového průměru, a může se dále vyvinout na 200G PON (Passive Optical Network). Kromě toho je kompatibilní se stávajícími sítěmi GPON a 10G PON. Za druhé tento produkt zavádí fyzickou izolaci služeb prostřednictvím inovativní architektury, která zajišťuje deterministickou latenci a jitter (kolísání) E2E pro prémiové služby. A za třetí, jeho integrovaná inteligentní výpočetní jednotka zlepšuje uživatelské zkušenosti ve všech aspektech.• Plně optická inteligentní domácnost: iFTTR F50, první produkt FTTR+X na trhu, podporuje kromě síťové konektivity i další funkce. Také tento produkt se vyznačuje třemi inovacemi. Za prvé, díky architektuře C-WAN a Wi-Fi 7 zvyšuje iFTTR F50 přístupovou rychlost na 3000 Mb/s. Za druhé pak díky přesné synchronizaci hodin zkracuje dobu předání roamingu na 10 ms a eliminuje ztrátu paketů. A konečně za třetí poskytuje jeho integrovaná úložná a výpočetní jednotka uživatelům až 8 TB úložného prostoru a funkci inteligentního vyhledávání v albech.Bob Chen, prezident Huawei Optical Business Product Line (produktové řady optických sítí) , konstatuje: "Rok 2024 představuje počátek komerčního využití F5.5G a pevné sítě čeká další vývojový skok. Na pozadí rozvoje ultraširokopásmového připojení 10G uvádí společnost Huawei na trh tři inovativní plně optické produkty: OTN produkt orientovaný na stejnosměrný proud OSN 9800 K36, inteligentní 10G OLT produkt MA5800T a FTTR+X produkt iFTTR OptiXstar F50 pomáhají operátorům budovat cílovou plně optickou síť F5.5G se základními funkcemi ve vzorci „1+3+4", neustále posouvat hranice svých služeb a budovat inteligentní svět."Foto - https://mma.prnewswire.com/media/2347539/Image1.jpgKontakt: Qiuyu Peng, pengqiuyu1@huawei.com  PROTEXT 

Čas načtení: 2024-02-28 06:46:00

Huawei prezentuje plně optickou síť 5.5G jako nástroj urychlení popularizace gigabitových služeb a komerčního využití 10 Gb/s

Barcelona (Španělsko) 28. února 2024 (PROTEXT/PRNewswire) - V rámci veletrhu MWC 2024 se konalo úspěšné fórum o zelených plně optických sítích, „Green All-Optical Network Forum", které uspořádal známý evropský výzkumný a analytický institut IDATE. Účastníci se věnovali využití rozvojových příležitostí trhu gigabitového širokopásmového připojení a nástup éry 10Gb/s sítí. Kim Jin, viceprezident divize Optical Business Product Line (produktové řady optických sítí) společnosti Huawei promluvil o urychlení popularizace gigabitových služeb, podpoře vývoje budoucích 10 Gb/s sítí a zahájení nové éry komerčního využití technologií F5.5G díky cílové plně optické síti F5.5G.Propustnost optických širokopásmových sítí se posouvá od 100 Mb/s orientovaných na přenos videa k 1Gb/s orientovaným na poskytování komplexních služeb a následně i možnosti 10Gb/s pro inteligentní funkce. V rámci tohoto trendu společnost Huawei poukazuje na potřebu plně optické cílové sítě F5.5G (fixní síť 5.5G), která podporuje tři síťové funkce a architekturu čtyř sítí. To znamená dosáhnout tří síťových funkcí – všeobecně dostupného připojení 10 Gb/s, metropolitní sítě s omezením latence na 1 ms a páteřní sítě dosahující dostupnosti 99,9999 %; a vybudovat architekturu čtyř sítí – páteřní síť využívající 400G, 800G OTN pro propojení datových center, metropolitní síť o100G pro CO a 50G PON v přístupových sítích pro domácnosti a podniky s 10 Gb/s do místností.Domácí sítě: Počet uživatelů FTTR (fiber to the room, připojení optickým vláknem do místnosti) dosáhl 14 milionů. Koncept FTTR pomáhá operátorům prodávat „1 síť" s FTTR namísto „1 vlákno + 1 terminál" v systému FTTH (fiber to the home, optické vlákno do domu). Zároveň se FTTR rozšiřuje z pouhého připojení na funkci chytré domácnosti FTTR+X, tedy konvergenci FTTR sítí a rozmanitých aplikací pro chytrou domácnost. Operátoři tak mohou dále prodávat více aplikací „nad jednou sítí". Společnost Huawei v této souvislosti uvádí na trh první produkt FTTR+X v oboru, iFTTR F50, který umožňuje zvýšení rychlosti z 2000 Mbps na 3000 Mbps. Mimoto představuje integrované úložné a výpočetní jednotky, které uživatelům poskytují úložiště o kapacitě až 8 TB a funkce inteligentního vyhledávání v albech, což operátorům pomáhá rozšířit hranice širokopásmových služeb pro domácnosti.• Optická přístupová síť: Gigabitové sítě využívá téměř 200 milionů uživatelů na celém světě. Komerční balíčky 10 Gb/s lze přitom nalézt u více než 50 operátorů. Rychlý růst gigabitových služeb je hnací silou modernizace optických přístupových sítí ze standardu GPON na 10G PON nebo dokonce 50G PON. Řešení Huawei FlexPON+ pomáhá operátorům plynule přejít z GPON na 10G PON při optimálních nákladech a zvyšovat tak počet uživatelů gigabitových služeb. Standard 50G PON se 7 režimy v 1 a symetrickým upstream a downstream přenosem navíc podporuje 100% opětovné využití stávajících ODN, čímž chrání investice operátorů. První inteligentní OLT zařízení v oboru, MA5800T, poskytuje rychlost 2 Tb/s na slot a je vybaveno inteligentním enginem pro všudypřítomný přístup k připojení 10 Gb/s.• Metropolitní síť: Odhaduje se, že do roku 2025 se až 85 % podnikových aplikací přesune do cloudu. Klíčem k zajištění špičkové uživatelské zkušenosti a rychlého připojení ke cloudu je ultra nízká latence 1 ms a flexibilní škálovatelnost služeb metropolitních sítí. V řešení Huawei Alps-WDM jsou na okraji metropolitní sítě nasazena zařízení 100G a 200G OTN. Plně optické přepínače E2E umožňují jednoskokový přenos a přístup ke cloudu v řádu milisekund, což operátorům umožňuje budovat zjednodušené metropolitní sítě, které zaručují nejvyšší kvalitu služeb.• Páteřní síť: Síťový provoz mezi datovými centry roste o více než 50 % ročně. Cloudifikace podnikových produkčních systémů zároveň vyžaduje vyšší dostupnost sítě. Vysoce výkonné sítě OTN 400G a 800G společnosti Huawei, opticko-elektrická automaticky přepínaná optická síť (Automatic Switching Optical Network, ASON) a první OTN zařízení pro datová centra v oboru OSN 9800 K36 poskytují propustnost 1,6 T na slot, přenos 100 T po jednom vlákně a zvyšují dostupnost sítě z 99,999 % na 99,9999 %.Kim Jin dodává: „Společnost Huawei hodlá dále vytvářet inovace založené na plně optické síti F5.5G, které operátorům usnadní využití příležitostí k růstu na trhu gigabitových služeb a urychlí komercializaci F5.5G pro novou vlnu prosperity na trzích."Foto - https://mma.prnewswire.com/media/2347894/Kim_Jin_Huawei.jpgKONTAKT: Qiuyu Peng, pengqiuyu1@huawei.com 

Čas načtení: 2024-04-18 15:17:00

Celooptická prémiová výpočetní síť F5.5G propojující všudypřítomnou inteligenci

Šen-čen (Čína) 18. dubna 2024 (PROTEXT/PRNewswire) - Při příležitosti 21. summitu analytiků společnosti Huawei se konalo fórum s názvem „Budování plně optické sítě F5.5G a nástup inteligentní éry UBB 10 Gb/s", kde zástupci odvětví hovořili o využívání optických technologií F5.5G k rozvoji inteligence v domácnostech i průmyslu. Bob Chen, prezident divize optických produktů Huawei, na tomto fóru rovněž řekl: „Abychom v příštích 10 letech mohli přejít do inteligentní éry, je třeba vybudovat vysoce kvalitní výpočetní nosnou síť, konkrétně plně optickou prémiovou výpočetní síť F5.5G, která trvale a okamžitě zajistí 99,9999% dostupnost výpočetního výkonu s latencí 1 ms. Díky přístupu o rychlosti 10 Gb/s, který bude k dispozici odkudkoli, zpřístupňuje síť výpočetní výkon bez ohledu na místo a propojuje všudypřítomnou inteligenci, což jí dává prostor v různých odvětvích."Technologie, jako jsou základní modely AI, se rychle integrují do různých oborů. V éře inteligentních výpočetních datových center se navíc urychluje vývoj vícevrstvé a distribuované architektury, která dříve bývala centralizovaná, což přináší nové výzvy a požadavky na sítě.Plně optická prémiová výpočetní síť F5.5G je nepochybně tím nejlepším nositelem výpočetního výkonu. Skládá se ze tří částí:Zaprvé páteřní výpočetní síť 3D-mesh. Díky architektuře 3D-mesh, ultra vysoké šířce pásma 400G/800G a 99,9999% dostupnosti dosahuje síť neblokujícího propojení a bezeztrátové spolupráce mezi inteligentními výpočetními datovými centry a efektivně propojuje výpočetní zdroje operátorů, průmyslových odvětví, datových center a internetu.Zadruhé jednookruhová metropolitní počítačová síť. Plně propojená metropolitní páteřní síť umožňuje nejkratší cestu mezi inteligentními výpočetními datovými centry, čímž se latenci propojení snižuje na 1 ms. OTN to edge navíc provádí plně optické přepínání, přenos služeb po jedné cestě a přístup k výpočetní technice při přístupu k síti, čímž splňuje požadavky jednotlivců, domácností a podniků na přístup k výpočetní technice do 1 ms.Zatřetí inteligentní přístupová síť s 10 Gb/s. S 50G PON do domu a 10G FTTR do místnosti vznikají ultraširokopásmové rozvody o 10 Gb/s. Inteligentní identifikace přístupových služeb, inteligentní hard slicing a propojení s upstream OTN hard pipes navíc poskytují lokalizované prostředí pro služby vyžadující vysoký výpočetní výkon, jako jsou cloud PC a cloud rendering.Vzniká taktéž inteligentní platforma pro správu a řízení, která umožňuje efektivní provoz a údržbu složitých sítí, podporuje rychlý přístup k výpočetnímu výkonu a zajišťuje jeho stálost.Byli přizváni zástupci odvětví, aby přednesli projevy, kterými podpoří spolupráci napříč odvětvím. Generální ředitel WBBA Martin Creaner prognózuje: „Celosvětový podíl předplatitelů gigabitových širokopásmových služeb dosáhne do roku 2028 více než 44 %. Náš obor musí spolupracovat na odbourání nerovností v rozvoji širokopásmové infrastruktury v různých regionech a zároveň překonat úzké hrdlo OTN, aby uživatelé mohli tuto technologii využívat naplno. S příchodem éry umělé inteligence by se naše odvětví mělo začít připravovat i na 10gigabitovou společnost."Gao Hongfu, zástupce výkonného ředitele Optical Network Alliance (ONA), uvedl: „Se zavedením standardů F5.5G se při výstavbě kampusů bude používat wi-fi 7, aby se urychlila modernizace na 10 Gb/s. U kampusových sítí se nelze vyhnout zavedení optických vláken a odklonu od mědi."Všichni účastníci fóra se vyslovili pro úzkou spolupráci napříč odvětvím, pokud jde o aplikaci a prohloubení zkušeností podle konkrétních scénářů, aby bylo možné využít příležitost k rozvoji optického průmyslu F5.5G a zároveň zahájit inteligentní éru UBB 10 Gb/s.Foto - https://mma.prnewswire.com/media/2389873/Bob_Chen_President_Huawei_Optical_Business_Product_Line.jpg Foto - https://mma.prnewswire.com/media/2389874/Martin_Creaner_Director_General_WBBA.jpg KONTAKT: Qin Wang, wangqin63@huawei-partners.com  

Čas načtení: 2024-09-09 07:57:00

Tong Wen ze společnosti Huawei: 6G potřebuje pro změnu mobilního průmyslu skutečné inovace

Valencia (Španělsko) 9. září 2024 (PROTEXT/PRNewswire) - Dr. Tong Wen, technický ředitel společnosti Huawei Wireless, přednesl 4. září 2024 na konferenci IEEE PIMRC svůj náhled na směr vývoje v oblasti 6G. V příspěvku s názvem „Architektonický rámec pro A-RAN a A-Core" dr. Tong Wen zdůraznil: „6G nebude pouhým upgradem 5G; měla by integrovat revoluční vývoj umělé inteligence za posledních 20 měsíců a přetvořit tak bezdrátový průmysl a posunout jej na novou úroveň."5G dosáhla úspěchu, a také 6G je na dobré cestě. Dr. Tong Wen popsal harmonogram standardu 6G. První diskuse o standardu 6G začne v rámci 3GPP v roce 2025 a první verze standardu 6G bude zmrazena v roce 2030. Stručně řečeno, po šesti letech bude vytvořen globální standard 6G a ekosystém mobilního průmyslu bude usilovat o jeho vstup na trh.6G je nicméně dlouhodobým plánem a její technologie a standard by měly podporovat inovace v budoucím desetiletí 2030 až 2040. Z investičního hlediska by technologie 6G měla mít také dlouhou dobu životnosti, nejedná se tedy o kopii technologie 5G, ale o další generaci bezdrátového připojení.Dr. Tong Wen dále na konferenci podrobněji popsal směr standardizace 6G a inovace, které standardizaci 6G podporují.Za prvé, 6G představuje skutečným generačním průlom v technologiiŽijeme v době, kdy revoluce umělé inteligence hluboce mění každý aspekt naší práce a života. 6G by tedy určitě měla vzít v úvahu nastupující revoluci umělé inteligence, která se odehrává nyní a bude probíhat i v budoucnu. Z tohoto důvodu je třeba znovu prozkoumat nové možnosti a potenciál mobilního průmyslu pro časový rámec 2030 a dále. Standard 6G, klíčové technologie a síťová architektura by proto měly být znovu definovány na základě aplikačních scénářů a požadavků v letech 2030 až 2040.Aby standard 6G umožnil skutečné generační zlepšení schopností, musí přijmout převratné technologie. Konkrétně, pokud jde o páteřní síť, RAN a terminály, musí mít standard 3GPP 6G od prvního dne originální technologie a hlavní funkce vzdušného rozhraní, které drasticky zlepší výkonnost sítě a úsporu energie, zajistí 10krát až 30krát lepší uživatelský zážitek, 3krát vyšší vlastní spektrální účinnost a energetickou efektivitu.Souhrnně řečeno, 6G není pokračováním nebo upgradem technologií 5G, není to ani jiný způsob implementace 5G. Naopak, 6G je zcela novou generací služeb, která by měla spotřebitelům přinést nové hodnoty.Zadruhé, standard 6G by měl zahrnovat revoluci v oblasti umělé inteligence pomocí kvantového skoku OOMPřed dvaceti lety byl internet zprostředkovatelem nejnovějších technologií. Bezdrátový průmysl internet přijal za svůj a dosáhl velkého obchodního úspěchu. Dnes se prostředníkem nejnovějších technologií stává umělá inteligence. Není tedy pochyb o tom, že 6G by měla stejně přijmout AI. Proces standardizace 3GPP 6G tedy musí plně vstřebat převratné změny technologií AI.Na straně páteřní sítě je třeba využít technologii založenou na AI agentech k přepracování architektury jádra 6G-Core, aby se dosáhlo jeho plné automatizace včetně generování, provozu a údržby. 6G-Core je následníkem a rozšířením SBA (service-based architektury) 5G, který podporuje primitivní schopnosti AI 6G, Sensingu a NTN.Na straně RAN budou v letech 2030-2040 hlavními aplikacemi AI AGI a embodiment-AI. Průmysl musí dále zkoumat AGI (Artificial General Intelligence, obecnou umělou inteligenci) a embodiment-AI, nejen současnou generativní AI. Proto je zatím předčasné přijímat závěry o návrhu vzdušného rozhraní 6G týkající se podpory 6G AI.Co se týče UE, v 6G musí UE podporovat funkci „Full AI" (plně AI). Pokud se UE 6G nepřizpůsobí rychlému rozvoji AI a snímacích schopností v letech 2030 až 2040, bude přechod z technologií 5G na 6G obtížný.Za třetí, architektura 6G by měla nepřetržitě inovovat pro vytvoření většího trhuTechnologie 5G v minulých letech prokázala svůj tržní úspěch a nyní se vyvíjí do podoby 5G-Advanced. V příštích 5 a více letech budou technologie 5G a 5G-Advanced schopny splnit požadavky zákazníků a budou i nadále přinášet operátorům hodnotu a chránit jejich investice do 5G.Proto by se technologie 6G neměly překrývat a duplikovat s 5G, ani konkurovat tržnímu prostoru 5G a plýtvat investicemi operátorů. Místo toho by technologie 6G měly vytvářet pro odvětví inovativní hodnoty a rozšiřovat tržní prostor pro mobilní průmysl.Pouhé opakované použití architektury sítě 5G bez generační a principiální inovace omezí snahu a představivost mobilního průmyslu ponořit se do inovací v éře 6G. Zejména opětovné použití základní sítě 5G bude bránit inovacím v oblasti umělé inteligence.Za čtvrté, uživatelská zařízení 6G vyžadují zásadní změnuPřelom v technologii koncových zařízení je klíčovým, ne-li jediným hnacím motorem vývoje mobilních systémů. Právě díky telefonům iPhone v roce 2007 zaznamenalo odvětví mobilního širokopásmového připojení fenomenální tržní úspěch. Je však těžko představitelné, že by chytré telefony zůstaly hnacím motorem mobilního průmyslu i po roce 2030.Proto je třeba přinést v 6G nové průlomy v technologiích koncových zařízení a také připravit systém 6G na provoz těchto koncových zařízení v éře 6G.Na závěr Dr. Tong Wen podrobněji vysvětlil vztah mezi standardy 5G a 6G: „ 6G musí být inovativní generační technologií, nikoli pouhým rozšířením technologie 5G. Nasazování 5G se nyní rozbíhá po celém světě, přičemž současnou poptávku a požadavky trhu dokáže splnit 5G-Advanced. To ochrání investice operátorů a umožní další rozšiřování tržního prostoru. Duplikovat technologie 5G pro 6G, to je v podstatě pseudo-6G technologie, což by nebylo pro operátory právě nejlepší využití investic. Nepodceňujme možnosti 5G-Advanced pro současný trh, ale stejně tak nepodceňujme ani potenciál 6G."Foto - https://mma.prnewswire.com/media/2498236/huawei_wireless.jpgKONTAKT: Yifan Ji, jiyifan2@huawei.com  

Čas načtení: 2024-10-11 13:04:00

Společnost Huawei získala na konferenci Network X NGON 2024 ocenění "Nejinovativnější použití optického přenosu"

Paříž (Francie) 11. října 2024 (PROTEXT/PRNewswire) - Společnost Huawei získala na konferenci Network X 2024, známé také jako Next-Generation Optical Networks (NGON) 2024, která se konala v Paříži ve Francii, ocenění "Nejinovativnější využití optického přenosu". Toto ocenění je určeno pro dodavatele zařízení, který poskytuje nejinovativnější řešení a vytváří pro operátory novou peněžní hodnotu. Společnost Huawei pomáhá operátorům na celém světě budovat páteřní sítě založené na stejnosměrném proudu s optimálními náklady na bit díky inovativnímu řešení 400G/800G, které zahrnuje i největší páteřní síť 400G na světě. To dokazuje, že jsou v tomto odvětví inovace společnosti Huawei v oblasti optického přenosu, jako je ultra vysoká rychlost, ultra široké spektrum, plně optické přepínání OXC a možnosti algoritmizace, velmi oceňovány.Společnost Huawei se optickým technologiím věnuje již mnoho let a už 16 let má největší podíl na trhu optických komunikací. Během konference NGON 2024 společnost Huawei navrhla cílovou architekturu plně optické prémiové přenosové sítě pro éru chytrých řešení a předvedla řadu inovací, která operátorům pomohou budovat síťové funkce, jako je všudypřítomný prémiový přístup, latence 1 ms a spolehlivost 99,9999 %. Tato řešení přinášejí úžasné zážitky z různých inteligentních aplikací a umožňují operátorům využít nové příležitosti pro deterministické připojení v éře chytrých řešení.V oblasti ultrarychlého přenosu společnost Huawei představila koherentní moduly 1,6 T, které splňují komerční požadavky na velkokapacitní stejnosměrné propojení v městských sítích. V oblasti ultraširokého spektra společnost Huawei rozšířila schopnost integrace na panely OTU založené na integrovaném WSS pro pásmo C+L, které se začalo komerčně používat v loňském roce. Ještě tak vylepšila integraci systémů v pásmu C+L a snížila spotřebu energie i plochu zařízení. V oblasti plně optického přepojování společnost Huawei představila vícestupňové optické přepínací desky orientované na různé způsoby přístupu ve městech, aby bylo možné zavést městskou přístupovou síť v jakýchkoliv podmínkách. Inovativní řešení Hybrid ASON společnosti Huawei v oblasti měkkých schopností systému využívá opticko-elektrickou synergii pro vícenásobné přesměrování, poskytuje nákladově efektivní ochranu proti vícenásobnému přerušení optických vláken a zajišťuje 99,9999% spolehlivost sítě. V oblasti správy a řízení optických sítí společnost Huawei aktivně prosazuje standardy pro autonomní optické sítě a zavádí inovativní funkce, jako je zajištění bezproblémového fungování optické sítě, inteligentní detekce společných kabelů a inteligentní komprese alarmů. To vše umožňuje proaktivní provoz a údržbu a výrazně zvyšuje efektivitu.Řešení prémiových privátních linek OTN od společnosti Huawei navíc komerčně využívají desítky operátorů po celém světě,což jim umožňuje zvyšovat příjmy. Letos společnost Huawei uvedla na trh řešení OTN P2MP založené na síti s jedním zařízením OTN, které operátorům pomáhá budovat inkluzivnější soukromé linky OTN a poskytuje všudypřítomný prémiový přístup pro inteligentní modernizaci odvětví.Éra chytrých řešení přináší operátorům nové možnosti. Společnost Huawei bude operátorům i nadále pomáhat při budování plně optické prémiové inteligentní sítě založené na technologiích i podnikání, poskytovat stabilnější a efektivnější síťovou podporu pro inteligentní aplikace a podporovat široké uplatnění technologií umělé inteligence. Společně tak můžeme využít všech příležitostí inteligentní éry.Foto - https://mma.prnewswire.com/media/2527290/Most_Innovative_Optical_Transport_Use_Case_Award.jpg  Kontakt: wangqin63@huawei-partners.com   

Čas načtení: 2023-11-14 17:52:00

Německá páteřní vodíková síť bude mít do roku 2032 podle ministra 9700 kilometrů

Berlín 14. listopadu (zpravodaj ČTK) - Páteřní vodíková síť v Německu bude mít do roku 2032 délku 9700 kilometrů. Dnes to při představování plánů prohlásil spolkový ministr hospodářství Robert Habeck. Německo počítá s vodíkem jako klíčovým zdrojem energie pro přechod na bezuhlíkové hospodářství.

Čas načtení: 2020-09-26 18:03:54

V Národní galerii v Praze začala ojedinělá výstava Rembrandta Harmenszoona van Rijna

Národní galerie Praha otevřela výstavu Rembrandt: Portrét člověka, která přestavuje více než 110 děl jednoho z nejslavnějších umělců Zlatého věku holandské malby, i celé historie umění, Rembrandta Harmenszoona van Rijna. Díla jsou zapůjčena z významných zahraničních i tuzemských institucí a soukromých sbírek, včetně jediné Rembrandtovy malby na našem území Učence ve studovně. Rozsáhlý projekt měl být zahájen již v dubnu letošního roku, avšak vzhledem k celosvětovým opatřením provázejícím prevenci šíření pandemie koronaviru se dlouholeté přípravy protáhly o několik měsíců „Výstava obsahuje mnoho mezinárodních zápůjček, nikdy nebylo možné u nás vidět tolik Rembrandtových děl pohromadě, a určitě to v budoucnu zase dlouho možné nebude. Nejen s ohledem na současnou situaci je to téměř zázrak. Díky novému termínu se dokonce podařilo exkluzivně zajistit díla ze světových sbírek, která původně nebylo možné získat,“ prozrazuje kurátorka výstavy Lucie Němečková. Podstata kouzla Rembrandtovy tvorby spočívá v jeho umění proniknout pod povrch věcí. Ne nadarmo je označován jako malíř lidské duše. Jeden jediný Příkladem tohoto vnímání Rembrandtova díla je Učenec ve studovně̌ z roku 1634 ze sbírky Národní galerie Praha. Jedná se o jeho jedinou malbu na území České republiky a zároveň jeden z nejkrásnějších obrazů celé výstavy. Portrét Učence nezobrazuje pouhou fyzickou podobu neznámého muže, Rembrandtovi se v něm podařilo zachytit dramatický duchovní život portrétovaného starce. Výraz tváře vypráví bohatý příběh, čímž samotnou malbu staví na úroveň malby historické. Toto neobyčejné, zároveň klíčové dílo výstavy v sobě dodnes skrývá více otázek než odpovědí a zaujímá výjimečné místo v celé Rembrandtově tvorbě. Vznikl v období, které bylo pro ani ne třicetiletého umělce úspěšné v soukromém i profesním životě. Na počátku třicátých let se Rembrandt stěhuje z rodného Leidenu do kosmopolitního Amsterdamu a poměrně rychle se stává vyhledávaným umělcem, v tomto období zejména portrétistou. Osobní štěstí profesně plodnou etapu jen podtrhuje. V roce 1634 se Rembrandt oženil se Saskií van Uylenburgh, která se stala jeho múzou, a kterou s něžností a láskou zvěčnil na několika kresbách a malbách, jako je tomu například u rozšafného portrétu usměvavé Saskie z drážďanských sbírek. Příběh Učence ve studovně představí Rembrandtovu uměleckou kariéru od jejích počátků přes nejúspěšnější roky až po pozdní tvorbu. S pomocí Rembrandtových děl a prací jeho současníků i následovníků, mezi které patří Lievens, Flinck, Paudiss či Drost, se pokusí Národní galerie přiblížit Rembrandtovo tvůrčí soupeření se současníky a vliv, který zanechal až do současnosti. Jak dokládají vystavená díla předních současných umělců. Jejich autorská intepretace pražského Učence ve studovně ukazuje, že Rembrandtovo dílo je i více než tři sta padesát let po umělcově smrti stále zdrojem inspirace. Grafické práce Poznání Rembrandtovy tvorby nemůže být úplné bez grafiky a kresby. Grafice se Rembrandt věnoval se stejnou intenzitou a invencí jako malbě. Vysoce oceňována byla již za umělcova života, v Nizozemí i v zahraničí. Vzhledem k tomu, že Rembrandt nikdy necestoval mimo rodnou zem, byl ve své době v cizině znám v první řadě jako grafik. Práce na papíře cestovaly snadno a rychle a originalita Rembrandtových grafických listů budila úžas a nadšení nejen u umělců, ale i milovníků umění. Již v 17. století sběratelé usilovali o kompletní Rembrandtovu grafickou tvorbu. Umělec řadu svých grafik vydával ve vysokých nákladech a přinášely mu zisky. Přesto nesklouzl k rutině, naopak v grafice patří k nejinvenčnějším a nejoriginálnějším tvůrcům všech dob. Experimentoval s grafickými technikami, různými druhy papírů, tiskl i na vzácný pergamen, měnil množství tiskařské barvy u různých otisků a odhalil tak výrazové možnosti grafiky. „Rembrandtovu uměleckou osobnost plně poznáme pouze, studujeme-li všechny tři oblasti jeho tvorby, malbu, kresbu a grafiku, teprve dohromady vytvářejí plný pohled na šíři, osobitost a úchvatnou energii jeho výtvarného projevu. Proto také ve výstavě nejsou kresby ani grafiky odděleny, ale organicky vkomponovány mezi umělcova plátna,“ vysvětluje Blanka Kubíková, kurátorka Sbírky grafiky a kresby NGP. „Věřím, že návštěvníci ocení velmi moderní Rembrandtův kreslířský rukopis, kdy několika tahy dokázal bravurně vyjádřit pohyb či charakter postavy,“ doplňuje Kubíková. Architektonické řešení Autorkami instalace jsou Lenka Míková a Anna Matoušková, které se zaměřily především na gradaci a díla zasadily do černého sametu. Rembrandt byl již ve své době výjimečná osobnost a takového ho instalace jasně vymezuje. Jeho dílo nesou černé objekty vsazené do prostoru, které volně symbolizují jeho osobnost a proměňují se v měřítku a kompozici v průběhu jednotlivých dějství výstavy, zatímco díla ostatních autorů zůstávají jako jeho kontext přímo na bílých stěnách sálů. Instalace zapojuje architekturu paláce Kinských a vede návštěvníka od uměleckých začátků s gradací skrz vrcholné období ke středobodu výstavy, obrazu Učence ve studovně, a dál přes zklidnění pozdní tvorby až do intimní poslední části, nitra Rembrandta. „Setkání s jeho osobností umocňuje umístění čtyř grafických autoportrétů, které rámují celou výstavu a průhled skrz její páteřní osu. Vnímání delikátních grafických děl podporuje sametový podklad, pohlcující nadbytečné světlo, jinak instalace zůstává záměrně minimalistická,“ říká architektka Lenka Míková. Rembrandt, kterému rozumí i děti Nechat se unést světem umění skrze vlastní tvorbu mohou děti v interaktivním studiu přímo ve výstavě. Návštěva studia zprostředkuje dětem přímý kontakt s originály uměleckých děl. Vyzkouší si, jaké je to být učencem v turbanu nebo přemýšlet jako malíř. Děti mohou zkoumat svou tvář a hrát si s jejím výrazem, sestavovat zátiší a proměňovat ho v různé intenzitě světla nebo stínu. Ale také možná zjistí, co měl Rembrandt pod čepicí. Co, kdy a kde Výstava představuje řadu prvotřídních děl zapůjčených nejen z významných světových i tuzemských muzeí a galerií, jako je například Metropolitní muzeum v New Yorku, Londýnská Národní galerie, madridské Prado, Rijksmuseum v Amsterdamu či vídeňská Albertina, dále z českých sbírek Moravská galerie v Brně, Arcibiskupství olomoucké, Královská kanonie premonstrátů na Strahově, ale i od soukromých zapůjčitelů. Výstava zahrnuje 115 exponátů, z toho 50 maleb a 58 grafických listů a 7 kreseb. Rembrandtovo dílo je zastoupeno 10 malbami a více než 50 pracemi na papíře. Výstava probíhá v paláci Kinských na Staroměstském náměstí do 31. ledna 2021. Otevřená je od pondělí do neděle od 10:00 do 18:00, každou středu až do 20:00. Doplňuje ji reprezentativní katalog v české i anglické jazykové mutaci a také publikace z nové ediční řady NGP Obrazy do kapsy věnovaná tvorbě Rembrandta, určená dětem i dospělým. Připravena je i nabídka veřejných a vzdělávacích programů. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2019-11-26 18:52:20

Aleš Palán: Návrat do divočiny (ukázka z knihy)

Aleši Palánovi loni vyšla kniha Raději zešílet v divočině, která přinesla osm rozhovorů se šumavskými samotáři. Pak přišel se souborem rozhovorů s dalšími samotáři, tentokrát z různých koutů republiky, v knize Jako v nebi, jenže jinak. A původním šumavským samotářům je věnována jeho novinka Návrat do divočiny. Texty Aleše Palána v nové knize popisují vznik původní knihy i její netradičně velký dopad na čtenáře. Autor se vrací k jednotlivým postavám či spíše zpovídaným osobnostem a vypráví řadu okolností, pobočných historek, včetně vlastního náhledu. Jan Šibík v knize spolu se svou partnerkou fotografkou Danielou Matulovou přináší nové fotky, Aleš Palán pak své zamyšlení nad tím, co mu tři roky se samotáři daly, čím ho tito lidé nejvíc oslovili a proč je má tak rád. Zveřejňuje také příběhy, které se do knihy Raději zešílet v divočině nedostaly.   Ukázka z knihy Úvodem Čtvrté místo Dělal náročnou práci v rušném prostředí, a tak toužil po klidu. Pořídil si polosamotu s nevelkým pozemkem. Protože si to mohl dovolit, začal skupovat okolní pole a lesy. Nechtěl na nich hospodařit, pronajímal je nebo nevyužíval, ale chtěl mít pojistku, aby mu tam nikdo nic nepostavil či nepodnikl. Potřeboval nejen ticho a klid, ale chtěl mít zároveň jistotu, že to tak zůstane. Práci si zařídil tak, aby většinu dní trávil v této idyle, do města zajížděl, jen když opravdu musel. A na nákupy, sem tam na koncert.      Jednoho dne se všechno změnilo. I když vlastnil v okolí spoustu hektarů, kam dohlédl, bylo jeho, nad čáslavským letištěm pravomoc neměl. Padlo rozhodnutí a změnily se 24 letecké koridory, mému nebohému kamarádovi začaly nad hlavou svištět gripeny. Velmi nízko, přistávaly a vzlétaly, hluk to byl šílený. Když stroje přelétávaly nad jeho stavením, mohli jsme od sebe stát na zápraží na metr a museli jsme řvát, abychom se vůbec uslyšeli.      Jak vidno, tenhle příběh se neodehrál na Šumavě, ale s hrdiny knihy Raději zešílet v divočině má tento můj známý přece jen cosi společného. Bytostnou potřebu klidu, snad i samoty, v jeho případě jen občasné. On kvůli ní vydělal spoustu peněz a nainvestoval je do pozemků, mí šumavští přátelé zvolili skrytost a ústraní.      Nežijí v něm romantické životy. Nemám na mysli jen dlouhou a mrazivou šumavskou zimu. Být sám, spoléhat se jen na sebe, nemít po ruce nikoho, s kým si můžu pokecat a rozptýlit se, to ani v létě nemusí být žádný med. Je to způsob života, který je náročný, ale když ho jeden zvládne, může mu přinést mnoho kvalit, dokonce pocit naplněného života. Koukat, jak pomalu zapadá slunce, připravit si dříví na zimu, procházet starými cestami, které zarůstají, to je činnost, která má obsah.      Také někteří šumavští samotáři se obávají „gripenů“, v jejich případě třeba záměru radnice zřídit poblíž jejich obydlí cyklostezku. Ano, to je všechno: cyklostezka. Člověk z města by nad tím mávl rukou, ale pro samotáře skrytého po desetiletí v lese je to mezidruhová invaze. Prostředky na výkup lesa nemají, doufají tedy, že na trasu pro velocipedisty nezbudou peníze, a pokud snad ano, hodlají přemýšlet, kde najít nové místo, ještě skrytější. Pořád taková jsou.      Nějakých tři sta metrů od horské samoty jednoho mého známého vede Šumavou turistická značka. Ne páteřní červená, snad žlutá, málo frekventovaná trasa, která spojuje nevyhledávané cíle, jiné v okolí ani nejsou. Je tu jen nedotčená příroda, odlehlé partie, které jsou v očích zdejšího samotáře narušovány občasnými kroky turistů.      Značená cesta směřuje k mohutnému dubu, ze stínu pod ním je vidět chalupa. Na první pohled vypadá nevábně, metrové kopřivy, volně pobíhající zvířata, na plaňkovém plotě lebka. Ne sice lidská, ale přece jen. Tohle teritoriální chování je němou stopkou: Nepřibližuj se! Chodci se nepřibližují, ale po trase stejně procházejí. Mému známému to vadí, jen to pomyšlení, že by přece jen mohli narušit jeho území. Vyprávěl mi, že jedno jaro to už nevydržel. Vzal tedy barvu a značky v širším okolí zamaloval. Neosvědčilo se to. Turisté bloudili, zdržovali se tu déle, koukali pod stromem do mapy, pár se jich dokonce odhodlalo dojít se zeptat na cestu.      Klub českých turistů značení obnovil, rychle nanesená barva možná opršela, a kroky návštěvníků tudy vedou pořád. V porovnání s jinými trasami je jich velmi málo. Tím ale mého známého neuchlácholíte, on nežije někde jinde, on je tady. O tohle soužití nestál, nevyhovuje mu.      Skrytý svět šumavských samotářů je drsný, a přitom zranitelný. Změnit by se mohl snad už jen jeho pozorováním. Když jsem chystal knihu Raději zešílet v divočině, byl jsem si toho vědom. Někteří samotáři jsou snadno dohledatelní, většina ale ne. U několika je to v podstatě nemožné, do knihy jsem dal jen velmi rámcové vodítko, občas i drobné topografické pastičky. Nechtěl jsem, aby se z šumavských samot stala druhá Žítková. Po bezmála dvou letech od vydání knihy rozhovorů mohu snad říct, že se to podařilo. Jedinečné a fascinující prostředí horských samot, chýší a maringotek se pootevřelo – a zase uzavřelo. Ti, kteří o kontakty nestojí, si svou odloučenost udrželi.      Ozvali se mi mailem manželé, že identifikovali místo, kde přebývá Mirek Sedláček – rekordman v délce pobytu, muž, který mezi jehličnany prožil více než půl století. Dušovali se, že jeho soukromí rozhodně narušit nehodlají, že tam nepůjdou, jen ode mě chtěli potvrdit výsledek svého pátrání. S ulehčením jsem jim mohl oznámit, že bod, který vytyčili, je asi sedm kilometrů daleko od Mirkova domu. Nenašli ho. Občas se mě někdo zeptá, kde vlastně žije Tony, Ruda, Martina, ale já držím bobříka mlčení.      Jen jednou jsem se setkal s člověkem, který ta místa opravdu identifikoval. Bylo to v Berouně. Před besedou za mnou přišel muž s mapou, na které měl jednotlivé „poustevny“ vyznačeny s obdivuhodnou přesností. (Až na ty, kde není vůbec čeho se chytit, jako třeba u Rudy, o kterém jsem po domluvě s ním napsal jen to, že žije kdesi na Šumavě.) Dotyčný to měl správně. Byl se svým pátráním spokojený a já taky, když prohlásil, že tohle mu stačí, informace dál šířit nebude a ani on sám na ta místa zajít nehodlá.      Odlehlost láká a divočina ještě víc. I když se tam nedokážeme či nechceme odstěhovat, tušíme, že tento svět nám má co nabídnout. — Říká se, že literatura ztrácí svůj někdejší vliv, není určující společenskou platformou a vlastně nesvede změnit život ani jednomu konkrétnímu čtenáři. Může pro něj být partnerem, rádcem, kamarádem a to je až až. Ano, je to tak, ale knize Raději zešílet v divočině se i ta změna podařila. Alespoň v několika málo případech, o kterých vím.      Znám čtenářku, která týden po dočtení rozhovorů s šumavskými samotáři dala výpověď z práce i z bytu a odstěhovala se dvě stě kilometrů daleko na Šumavu. Vím o jiné, která se roky odhodlávala odstěhovat se z města na polosamotu – ta jí dosud sloužila jako víkendová chalupa. Když byla se čtením v půlce, udělala to. Ta změna přitom nemusí směřovat jen k užšímu kontaktu s přírodou. Jeden můj známý pod dojmem četby opustil dlouhodobě nefunkční vztah a záhy vstoupil do nového, s partnerkou se seznámil skrze společný dojem z mé knihy.      Ozvali se mi lidé, že knihu umisťují mezi své nejmilejší na poličku nad postel – a já mohl jen poděkovat a varovat je, že je to pěkně těžká bichle. Ozvala se mi čtenářka, která prý přečetla knihu šestkrát za sebou. Nebo nečtenář, co prohlásil, že neví, kolik knih v životě přečetl, moc jich určitě nebude, posledních deset let rozhodně žádnou – ale Raději zešílet v divočině doslova zhltl. Ozvala se mi i paní, že by chtěla s některým ze samotářů žít, jestli bych jí nemohl domluvit schůzku. Pochopil jsem, že je jí poměrně jedno, s kterým by to bylo, a rande jsem nesjednal.      Kamarádka mě informovala, že se o knize bavily ženské v kadeřnictví na malém městě, podepsat si ji ode mě nechal i opravář aut – to své jsem zhuntoval na šumavských lesních cestách. Když na jaře 2019 začaly protibabišovské demonstrace, mezi hesly požadujícími jeho demisi se objevil i transparent s nápisem Raději zešílet v divočině. Když mi někdo na Facebooku tuto fotku poslal, pokládal jsem to za fake, až později, když snímků s tímto transparentem z metra i z Václaváku přibylo, pochopil jsem, že tento slogan vystoupil z úzce literárního kontextu a má ambici zlidovět, žít si po svém.      Jsem rád, že se kniha skvěle prodává, ale ještě víc mě těší podobné příběhy. Za důležitý pokládám i fakt, že na besedách potkávám čtenáře různého věku i společenského postavení. Nejsou tu zdaleka jen hipsteři či ekologičtí nadšenci, přijdou lidi z paneláků či ajťáci, kteří se půdy holou rukou dost možná nedotkli roky. Kniha se líbí lidem na společenském okraji i těm, kteří jsou velmi úspěšní. Nad knihou se shodnou i občané nejrůznějších politických preferencí. To vše je pro mě nečekané a vítané: kniha pojednávající o čemsi zcela okrajovém propojuje společenské bubliny. Lidi spojuje. — Rozhovory s šumavskými samotáři – i tyhle eseje – provázela v přípravných fázích má dvě opomenutí, lépe řečeno mé fatální selhání. U Raději zešílet v divočině jsem zapomněl na fotky, u téhle knihy dokonce – byť se to zdá v podstatě nemožné – na text. Skutečně se to stalo.      Nejprve k těm fotkám. Když jsem oslovil nakladatele Aleše Lederera, zda by neměl chuť vydat knihu, ze které neviděl ani písmeno, měl jsem už podstatnou část rozhovorů nahraných, některé dokonce zpracované 30 a autorizované. Oslovit mi zbývalo jen posledního, osmého respondenta. Pěkných pár měsíců jsem už otravoval šumavské solitéry, kteří teoreticky neměli mít nejmenší zájem s někým cizím mluvit, zejména ne s chlapem, co hodlá tohle povídání zveřejnit – a přesto se mnou mluvili. V průběhu toulek Šumavou jsem pochopil, že se nechci bavit jen o alternativním životním stylu, ale o samotářském životě v přírodě, o skrytosti a mlčení. Několik alternativců žijících v rodinách či v jejich torzech jsem tedy ponechal jejich ústraní a do knihy je nezařadil. Jsou jistě rádi.      Aleš Lederer tehdy na mou nabídku kývl a hned se optal, jaké budou v knize fotky. A já si uvědomil, že jsem na fotky naprosto zapomněl. Byla to zhruba má dvacátá kniha rozhovorů a ve všech předchozích fotografie byly. Protože jsem se s Šumaváky bavil o jejich současném prožívání odloučenosti a minulost jsme zmiňovali jen tehdy, když jsme potřebovali ukázat cestu k přítomnosti, věděl jsem, že fotky z jejich mládí v knize mít nechci. Ostatně: většina samotářů takové snímky ani nemá. Nedošlo mi ovšem, že snímky ze současnosti v knize být musí.      Jen co nakladatel svou otázku vyslovil, pochopil jsem, jakou jsem spáchal pitomost. Dostal jsem se k lidem žijícím ve skrytu, sblížil se s nimi, přesvědčil je, aby se svým příběhem vyšli na světlo, o žádném focení ale z mé strany nepadlo ani slovo. Nemohlo padnout, protože jsem o tom neuvažoval. Takže co teď? Pojedu za každým z nich znovu a budu jim vysvětlovat, jaký jsem pitomec, že jsem na fotky zapomněl a nyní bych potřeboval, aby mi kývli ještě jednou, nejen na slova, ale nově i na obrázky? Vyzbrojen civilizační podezíravostí jsem došel k závěru, že by mě mí přátelé na Šumavě mohli podezírat ze salámové metody: „Nejdřív chce rozhovor a teď ještě focení. Co bude chtít příště?“ Nebudou si o mně myslet, že jsem s nimi skoulel nějakou habaďúru?      Aleš Lederer do toho mého uvažování vyslovil jméno Jan Šibík, jestli bych byl pro, kdyby ho zkusil ke spolupráci oslovit. Souhlasil jsem poněkud nepřítomně, protože jsem si představoval ty trapné chvíle na Šumavě, které možná povedou k nedorozumění či nedejbože k rozkmotření. Kdo by přece věřil tomu, že otřískaný autor knižních rozhovorů zapomene na fotky? Myslím, že bych v tomto stavu kývl Alešovi na jakékoliv jméno, ale Honza Šibík byl dobrá volba. Velmi dobrá. Je hbitý a pozorný, profík každým coulem, svět zapadlých šumavských samot a maringotek dokázal čtenářům přiblížit věrně a empaticky.      Tomu ale musel předcházet souhlas mých respondentů. Vydal jsem se tedy za nimi, vysvětlil jsem jim, jaký jsem vůl a že bych ještě potřeboval fotky – a žádný z nich, opravdu ani jeden, a to ani na okamžik, mě nepodezíral z nějaké taktiky. Pochopili, že jsem selhal – a pro selhání oni mají tykadla. Následně jsem na skrytá místa dorazil už s Honzou Šibíkem a kniha mohla dál vznikat.      Když se snažím přijít na to, proč je Raději zešílet v divočině tak úspěšné a proč kniha tak zasáhla i mě samotného, pokouším se uvažovat dál než za ta nejpravděpodobnější vysvětlení. Slýchám, že je to tím, jak zde akcentuji život v přírodě. Budiž, tomu se ale věnuje celá řada titulů, cestopisů, průvodců, vzpomínek… Nebo to prý bude tou samotou a přirozenou duchovností, která ji v horách provází. I titulů o duchovním růstu člověka v ústraní je ale docela dost, knihy o rozvoji osobnosti zažívají setrvalý zájem těch, kteří se chtějí někam posunout. Jsem ostatně jedním z nich.      Myslím, že jsem se v Raději zešílet v divočině nevědomky dopustil jiných kvalit. Jednou z těch, kterou ve své knize, a zejména ve svých respondentech spatřuji, je cosi, čemu říkám kvalita prohry. Pokusím se to vysvětlit.      Naše společnost je založena na soutěživosti a na úspěchu. Počítá se jen vítězství, ve sportu maximálně příčky na stupínku, kdo je čtvrtý, má prostě smůlu. Prohra, pokud vůbec k něčemu, je prý dobrá jen k tomu, abychom se příště víc snažili… Já si to ale nemyslím, podle mě je prohra přirozenou součástí našich dnů. Pokud budeme do krajnosti otevření – a mí šumavští přátelé takoví většinou bývají – připustíme si, že drobným prohrám jsme vystaveni dennodenně. Na někoho se zbytečně utrhneme, něco nás zamrzí, zapomínáme na své blízké, odkládáme věci… Zásadním prohrám se minimálně párkrát za život nevyhne žádný z nás. Všichni prohráváme, ale ne všichni si to dovedeme připustit.      Tuhle vzácnou dovednost mě učí někteří šumavští samotáři, oni jsou totiž mistry v prohrách, prohrávat dokážou velmi dobře. To nemyslím jako ironii, vyslovuji to s hlubokým obdivem. Prohra je podle mého mínění kvalitou sama o sobě, nejde jen o poučení pro příště – i když to taky. Prohra a její uvědomění si prostě napomáhá plnosti našich životů, bez ní by nebyly kompletní.      Je snadné tuhle kvalitu přehlédnout, ale soudím, že „mí“ Šumaváci ji nepřehlížejí. Že pro ni mají plné pochopení. Proto mě nepodezřívali z žádné taktiky, když jsem za nimi dodatečně přijel s tím, že potřebuju, aby se ještě nechali vyfotografovat. Pochopili, že jsem zrovna prohrál, že jsem chyboval, a že je to normální. A normální je taky takovému člověku vyjít vstříc. Žádný z nich neřekl: „To je skvělý, že sem přijede někdo s foťákem.“ Prohlásili spíš: „Tak teda jo…“ Poměrně neochotně, ale přece jen. A to stačilo – nejen Honzovi Šibíkovi, ale i té plnosti.      A jak to bylo s tou mou druhou prohrou, kdy jsem zapomněl napsat text? V tom už nenacházím příliš velké ponaučení, spíš hořkou anekdotu, co všechno se taky může autorovi stát, či spíš nestát. Když jsme se s Alešem Ledererem a Honzou Šibíkem – a samozřejmě taky se sedmi šumavskými solitéry – dohodli, že po roce od vydání knihy začnou vznikat nové fotky a v návaznosti na Raději zešílet v divočině nová kniha, asi se mi zatměl mozek. Pochopil jsem totiž, že mám napsat jen nový stručný úvod, jinak že vyjdou staré rozhovory s novými fotkami. Z nakladatelského hlediska by to byla pitomost, ale v tu chvíli jsem si to neuvědomil. Jan Šibík jezdil několik měsíců na Šumavu a pořizoval nové snímky – a já nedělal nic. Když se mě nakladatel optal, kdy budu se svými texty hotov, nechápavě jsem odvětil: „S jakými texty?“ Prostě jsem zapomněl napsat tuhle knihu…      Konečně mi došlo, že úvod má být mnohem obsáhlejší než pár odstavců a že nemá smysl znovu tisknout již vytištěné rozhovory, ale je třeba, abych napsal cosi o svém životě s mými šumavskými přáteli, o tom, co mi pobývání s nimi dalo, co si o nich myslím, čím mě fascinují, proč je mám tak rád. Zasmál jsem se vlastní hlouposti a pustil se do psaní. Tento reparát nyní držíte v rukách. I já se prostě učím prohrávat… — Odborník by mě možná opravil, ale osobně mám dojem, že z marketingového hlediska je na knize setkání s šumavskými samotáři špatně úplně všechno. Pokud si vybírám respondenta ke knižnímu rozhovoru, měl by to být člověk aspoň trochu známý, ne? Šumavské solitéry zná jen málokdo, o některých neví dokonce ani lidé ve velmi blízkém okolí. Tak dobře se skrývají.      Z hlediska ohlasu je důležité, aby téma knihy s člověkem rezonovalo. Pokud bych dělal rozhovor o zdraví, jídle či sexu, spojitost se svou osobou by v tom mohl najít snad každý. Ale v radikální odloučenosti? Jak ta rezonuje u čtenářů z měst a vesnic, kteří se třeba někdy cítí osamělí, ale přesto pobývají ve společnosti? A odstěhovat se do lesa bez elektřiny a bez vody – nemluvím o teplé vodě, mluvím o vodě jako takové – rozhodně neplánují. A že by někdo chtěl okopírovat model, jakým žije třeba Martina Kyselová nebo Mirek Sedláček? To je nemožné. Jde o tak jedinečné osobnosti, že žádná nápodoba není možná. Marketingovým handicapem mohla být ostatně i sama Šumava. Ne že by nejrozsáhlejší české pohoří nemělo dost příznivců, sám se mezi ně počítám, ale přece jen: kniha ze Šumavy je vlastně regionální literaturou. Copak příběhy odtud mohou zajímat obyvatele Liberce, Znojma či Vsetína? A přesto je zajímají.      Co to v čtenářích tak silně zaznívá? Myslím, že to nebude jen česká láska k outsiderům nebo lépe řečeno ke zdánlivým outsiderům. Jsme zemí Švejka a Cimrmana, ale přestává už podle mého názoru platit, že jsme zemí plebejců.      Jedním z původců nosného hlasu knihy Raději zešílet v divočině bude zřejmě žitá změna, kterou většina mých respondentů (snad všichni kromě Klišíků, kteří se ve své chalupě narodili) udělala. Ta změna byla radikální: spálili za sebou všechny mosty, v nížinách či vrchovinách nechali rodiče, partnera, někdy děti… Někteří zdánlivě zmizeli z povrchu zemského. Čtenáři nechtějí udělat tak radikální změnu, ale zřejmě jim stačí vědět – ne: stačí to nám –, že je to možné. Třeba se odhodláme ke změně menší, ale pro nás neméně důležité. Přestěhovat se do vedlejší obce, změnit něco v zaměstnání, ve vztahu, v sobě – to zejména. — Když dělám knižní rozhovor, pokouším se nic nevědět, o dotyčném si nic nemyslet. Všechno, co budu chtít, kam bych toužil náš hovor nasměrovat, by mě i jeho jen omezovalo. Ano, kdybych se hodně snažil, mohl bych získat to, co jsem si naplánoval. Ale byl by to velmi zúžený pohled, nic jiného bych nedostal, pominul bych celou šíři světa. Pro jedno bych ztratil všechno. Dobré odpovědi se nedají získat jakýmkoliv snažením a přípravou, ty se dají jen dostat, pokud je člověk totálně nepředpojatý a soustředěný.      V knize Raději zešílet v divočině zaznívají názory, postoje a prožitky šumavských samotářů. Tak to má být. Přesto jsem si i já, postupem času a při dalších návštěvách, začal něco myslet. O odlehlosti, o nich, o sobě… Knihou Návrat do divočiny se v tom pokouším vyznat. Snad ji mí šumavští přátelé přijmou jako malou pozornost. Něčemu třeba přitakají, nad jiným se rozesmějí… Třeba i nade mnou, vůbec mi to nevadí.      Šumavští samotáři jsou vyhraněné osobnosti. Měli odlišné důvody k odchodu do divočiny, jiným způsobem ji prožívají a jiné věci od ní očekávají. Neexistuje žádná sociologická skupina šumavských solitérů. Cokoliv o nich bych chtěl zobecnit, mýlil bych se už v samotném základu. Každý z nás je jiný, říká se. Budiž. Ale Šumaváci jsou ještě mnohem jinačejší.      Přesto mají něco společného. Je to skutečnost opravdového života, plného a vědomě prožívaného. Nedokážu to říct líp než indický jezuita Anthony de Mello. (Ostatně: v podstatě nic nedokážu říct jako on.) Vypůjčím si tedy kousek jeho meditace z knihy K pramenům.      „Myslím na situace, v nichž ožívám, a na situace, ve kterých jsem mrtvý. Myslím na doby, kdy jsem se neodvažoval riskovat, kdy jsem žil v pohodlí a bezpečí: to byly časy, kdy jsem stál na místě. Pak myslím na doby, kdy jsem se odvažoval riskovat, dělat chyby, prohrávat a být bláznem, být terčem kritiky ostatních, kdy jsem se klidně uváděl do nebezpečí, že mi někdo ublíží, nebo že někomu způsobím bolest. To jsem byl naživu!      Život je pro hazardní hráče. Zbabělci umírají.      Musím se naučit přijímat vše, co mi život přináší, potěšení i bolest, žal i radost. Neboť zavřu-li se před bolestí, má schopnost prožívat radost zmizí – stávám se otupělým a v tom spočívá strnulost a smrt.      Život jde ruku v ruce se změnou. Co se nemění, je mrtvé. Mrtví lidé v sobě mají zakořeněný strach ze změny. Jaké změny se v mém životě odehrály za posledních šest měsíců? Jaké změny mě čekají dnes?      Končím toto cvičení a pozoruji přírodu kolem sebe: je tak pružná, tak plynoucí, křehká, nestálá, vystavená smrti – a tak živá! Pozoruji ji dlouho, hodně dlouho.“      Tolik Anthony de Mello. Něco podobného by ale mohli říct i mí šumavští přátelé.      Ne, oni o tom většinou nemluví, oni to žijí. Pokouším se po nich opičit {loadmodule mod_tags_similar,Související} Aleš Palán (1965), publicista a spisovatel, je autorem či editorem pětačtyřiceti knižních titulů. Za sborník Brnox získal spolu s Kateřinou Šedou ocenění Magnesia Litera. Na tutéž cenu byl nominován i jeho knižní rozhovor s bratry Florianovými Být dlužen za duši a román Ratajský les. Rozhovor s bratry Reynkovými Kdo chodí tmami byl oceněn výroční cenou Českého literárního fondu. Třikrát se Palánova kniha stala vítězem ankety Katolického týdeníku Dobrá kniha roku. Rozhovor s šumavskými samotáři Raději zešílet v divočině se stal bestsellerem a získal titul Kniha roku Lidových novin. Na podzim 2019 vyšla Aleši Palánovi další kniha rozhovorů Jako v nebi, jenže jinak. Nová setkání se samotáři z Čech a Moravy. Jeho práce vyšly v angličtině, němčině a japonštině. Jan Šibík (1963), reportážní fotograf cestující po celém světě, autor fotografií ke knize Raději zešílet v divočině. Dvacet let byl vedoucím fotooddělení a obrazovým redaktorem časopisu Reflex a je nositelem mnoha ocenění, například v soutěži Czech Press Photo či World Press Photo. Jan Šibík je zároveň laureátem Ceny 1. června udělované městem Plzeň za šíření myšlenek demokracie a obhajobu lidských práv. Jeho aktivity, jako jsou Podejte ruce dětem ze Sierry Leone či Chci ještě žít!, překračují hranice fotografie a poukazují ke společenské odpovědnosti člověka, jenž se pohybuje v problematických oblastech světa. Daniela Matulová (1989), fotografka opakovaně zaznamenávala uprchlickou krizi, těžkou práci žen a dětí či přeživší ženy napadené kyselinou. Dokumentovala jednu z nejuzavřenějších komunit světa v jeruzalémské čtvrti Me’a Še’arim a spolupodílela se na fotografiích ke knize Raději zešílet v divočině.   Nakladatelství Prostor 2019, 400 stran, první vydání

Čas načtení: 2019-11-21 17:24:09

Scenárista seriálu Bez vědomí Ondřej Gabriel: Seriály jsou formátem budoucnosti

Po úspěšné Pustině přichází televizní stanice HBO s dalším výpravným seriálem. Scenáristou šestidílného Bez vědomí je Ondřej Gabriel, pro kterého zároveň jde o první zkušenost s jinou než divadelní realizací svého textu.   Jak se cítíte v roli debutujícího scenáristy, jehož hned první realizovaný scénář vznikl v produkci HBO? Dobře. Je to ale samozřejmě velký závazek.   Kdy jste se dozvěděl, že do projektu vstupuje také Ivan Zachariáš, který stojí za úspěšným seriálem Pustina? Poměrně brzy, myslím, že Ivan četl už jednu z prvních verzí scénáře. Tehdy jsme se ale ještě neznali.   Vstupovali během výroby do scénáře další tvůrci, nebo zůstal váš text víceméně nezměněn? Měnil se, a to ne jednou. Mým hlavním partnerem během tvorby byla kreativní producentka HBO Europe Tereza Polachová. My se známe už asi třicet let, takže si nemusíme nic vysvětlovat. Důležitý byl pro mě i hlavní dramaturg HBO Europe Steve Matthews. Za prvé dodával feedback ze strany zahraničního diváka, tj. hlídal, co je pro cizince v příběhu a reáliích ještě srozumitelné a co už ne. Se Stevem se ale dobře spolupracovalo i proto, že je stejně jako já velkým fandou špionážního žánru, takže tohle pro něj byla trochu i srdeční záležitost. V poslední fázi jsem pak už řešil řadu věcí i s Ivanem Zachariášem. Musím říct, že jsem se od něj hodně naučil, má jedinečné filmové myšlení.   Jak úzce jste se účastnil výroby série? Navštěvoval jste plac během natáčení? Jen párkrát jsem se byl podívat. Vidíte strašnou spoustu lidí, jak se snaží zhmotnit něco, co jste sesmolil někde u stolu. Na jednu stranu hezký pocit, na druhou trochu tísnivý. A nechtěl jsem se dostat do role scenáristy Jíši z filmu Trhák.   Pozice televizního scenáristy je v Česku stále trochu podceňovaná, jak vnímáte českou seriálovou tvorbu ve vztahu k vaší profesi? Seriál je podle mě z hlediska audiovizuální tvorby formátem budoucnosti. Umožňuje představit víc postav různého typu, takže divák si může vybrat, s kým půjde příběhem. Zápletky mohou být komplikovanější, rozvržené na delší časovou plochu, do většího prostoru atd. Ale všechny tyhle výhody se mohou obrátit i v nevýhody, pokud tvůrce neví, jak s tím naložit. Nehledě na to, že řada výborných seriálů je relativně komorních, postav má málo a nějaké rozsáhlé fiktivní světy ani nevytváří. Pokud jde o údajné podceňování pozice scenáristy v Česku… Nevím. Asi se to nějak mění ve prospěch scenáristů, ale na druhou stranu je scenárista zcela zákonitě v pozici baskytaristy rockové kapely. Hlavními hvězdami jsou a budou zpěváci a sóloví kytaristi. Tedy herci a režiséři. {loadmodule mod_tags_similar,Související} {mprestriction ids="1,2"} Ústřední část seriálu Bez vědomí se odehrává v roce 1989 a nabízí pohled na dění v tomto roce prostřednictvím několika tajných služeb. Zajímá vás víc historický, nebo špionážní aspekt příběhu? Já to beru jako jeden celek. O špionáž jsem se kdysi začal zajímat kvůli historii. Tajné služby jsou důležitou součástí procesu tvorby politických rozhodnutí, který do značné míry tvoří dějiny.   Připadá vám, že je tato nedávná minulost v dnešní době něčím stále aktuální? Těžká otázka, nechci to v nějaké stručné odpovědi zploštit. Politika i tajné služby mají své zákonitosti, a ty zůstávají v zásadě platné navzdory měnícím se časům. Každý, kdo si myslí, že žije v přelomové době, která nějak historicky unikátně rozdá karty, takže odteď to najednou začne všechno fungovat úplně jinak než kdykoliv předtím, bývá zklamán. Dobře je to vidět na takových těch žebříčcích nejvlivnějších osobností dějin. Vždycky jsou tam strašně přeceňovaní současníci. Chybí odstup. Něco jako vír totální perspektivy z knih Douglase Adamse.   Ačkoli je v celém seriálu představeno hledisko různých osob, páteřní část tvoří příběh Marie v podání Táni Pauhofové. Pro špionážní thrillery je ženská protagonistka nezvyklou hlavní postavou. Proč jste si vybral právě ji? Právě proto. Chtěl jsem ten příběh vyprávět z pohledu outsidera, který o tajných službách nic neví, ale přesto se s nimi musí nějak utkat. Tím, že se jedná o ženu, navíc zpočátku lehce naivní, tak je tento aspekt posílen, protože na konci 80. let minulého století to tak prostě společensky bylo. Naše hlavní hrdinka je ještě ke všemu umělkyně, že. Pravda, Sherlock Holmes hrál taky na housle, ale u něj to mělo úplně jiný význam.    Historická filmová (a televizní) díla kladou vždy velký nárok na důkladnou rešerši. Zvláště pak v prostředí tajných služeb se většinou jedná o domněnky nebo fikci. Vy jste scénář konzultoval s odbornými poradci, můžete prozradit, jak taková spolupráce probíhala a jestli třeba ovlivňovala i vývoj příběhu? Já jsem se o tajné služby zajímal dávno předtím, než jsem vůbec začal přemýšlet o nějakém scénáři. Ta kauzalita byla tedy obrácená. Pokud jde o odborné poradce, hodně mi pomohl historik Daniel Povolný, který se zabývá mj. operativní technikou StB, a pak také konzultant CIA a přední sběratel špionážních propriet H. Keith Melton. Poskytl třeba přesné plánky na výrobu odposlechové techniky používané některými západními tajnými službami, a hodně jsme si povídali i o chování důstojníků tajných služeb v terénu.   Na čem pracujete teď? Máte podobných scénářů v šuplíku víc? Hotových scénářů ne, ale řadu námětů pro film i televizi v různém stadiu rozpracovanosti ano. Jde o různé žánry, od rodinného dramatu až po komedii. Těším se, až najdu čas si na ně sednout. To první stadium tvorby je podle mě nejhezčí, protože je nezávazné a nikdo vás moc nehoní. Proto z toho možná taky kolikrát nic není. Momentálně ale poměrně závazně pracuji na dvou sériích, jedna je pro HBO, druhá pro Českou televizi. Samozřejmě není zdaleka jisté, že budou realizovány. Ale co je dneska jisté. Snad jen konec světa.   Jaký si myslíte, že bude mít seriál ohlas? HBO jej uvede poměrně nezvykle jako celou sérii najednou. Přemýšlel jste při psaní o divácích? To musíte. Nejde o to se podbízet, ale příběh musí diváka chytit a musí se v něm elementárně orientovat. Například první verze scénáře byla tak komplikovaná, že každý, kdo by na vteřinu polevil v pozornosti, by byl ztracen.   Premiéra je stanovena na výročí třiceti let od začátku sametové revoluce. Jak ve vás rezonuje jedno z hesel blížících se oslav: „Třicet let svobody“? Jsem rád, že žiju v zemi, která je z politického hlediska svobodná. Ale jakýchkoli hromadných oslav čehokoliv se obecně děsím, protože to nevyhnutelně sklouzává k trapnosti, davovosti a frázím. Já mám radši analýzu, skepsi a ironii. Nikdy jsem moc nepochopil pejorativní výraz „švejkování“. Pro mě je Švejk jednoznačně sympatickou postavou. {/mprestriction}  Autor je filmový publicista a režisér.

Čas načtení: 2019-07-23 23:42:18

Připravují Turci invazi do Rojavy ovládané Kurdy?

V úterý 23. července zatkli příslušníci Syrských demokratických sil (SDF), jejichž páteří jsou kurdské oddíly YPG/YPJ, muže podezřelého z odpálení rakety na turecké město Ceylanpinar. Při pondělním útoku bylo v tomto městě zraněno pět lidí. Turecká armáda seskupuje u hranic syrské oblasti Rojava, kterou ovládá kurdská samospráva, několik vojenských divizí včetně obrněných. Raketové útoky měly zřejmě sloužit jako záminka k útoku na kurdské oblasti v Sýrii, podobně jako v případě protureckými džihádisty okupované syrské provincie Afrín. Podle Hawar News, které jsou blízké vedení autonomní oblasti Rojava, byl zatčený muž dopaden v městě Sari Kaní, které se nachází v oblasti pod kontrolou kurdských jednotek YPG/YPJ. Podle prohlášení jednotek SDF měly útoky sloužit jako záminka k další invazi turecké armády do severní Sýrie, která je obývána převážně Kurdy a nyní ji spravuje kurdská samospráva. Oko za oko, zub za zub Turecké ministerstvo obrany v oficiálním prohlášení uvedlo, že při pondělním útoku bylo zraněno pět osob v provincii Sanliurfa. Vzápětí byla vyhlášena pohotovost všech vojenských jednotek dislokovaných u syrské hranice. K oblastem spravovaným na severu Sýrie kurdskou samosprávou byly přesunuty další turecké vojenské jednotky. Podle mluvčího SDF Kino Gabriela měly raketové útoky podkopat stabilitu v ragionu a posloužit jako záminka k další válce. Stejným způsobem byla 3. února 2018 zahájena turecká invaze do kurské provinice Afrín na severu Sýrie. Turecká armáda tuto oblast po dobytí a vyrabování předala k okupaci džihádistům, kteří byli nuceni se stáhnout z ostatních oblastí Sýrie. Vypuknutím dalšího kola války je aktuálně ohrožen i autonomní Kurdistán, který v září 2017 vyhlásil nezávislost na Iráku. Minulou středu zemřel při atentátu v severoiráckém Erbilu, hlavním městě autonomního regionu Kurdistán, turecký diplomat. Ankara obviňuje kurdskou PKK. Zatímco stíhací letadla bombardují pozice této organizace, vláda v severním Iráku se dostává pod enormní tlak. Toto je zhruba shrnutí analýzy situace z místa na webu N-tv.de, jejímž autorem je Issio Ehrlich. Situace po atentátu vyvolává další eskalaci konfliktu mezi Tureckem a Kurdy, především PKK, a dokonce hrozí bratrovražedným bojem. Novinář Issio Ehrlich ve zmíněném článku píše: „Útok nyní podrobuje vztahy mezi Tureckem a jeho sousedem na jihu další zkoušce. Z pohledu Ankary všechno vypadá, že vrah jednal jménem zakázané kurdské strany pracujících PKK. I když to ještě nebylo prokázáno, začíná se již projevovat důsledek: ještě více násilí. Od poloviny 90. let nedošlo v zahraničí k žádné srovnatelné popravě tureckého diplomata. V desetiletí trvajícím konfliktu mezi tureckým státem a PKK platilo často biblické oko za oko, zub za zub. Pokud by vrah skutečně jednal jménem PKK, poprava by byla spíše reakcí než provokací.“ Atentátu v proslulé erbilské resaturaci HuQQabazu totiž předcházely jedny z nejnásilnějších útoků, které Ankara v posledních letech vedla proti pozicím PKK v severním Iráku. Koncem května zahájila turecká armáda „Operaci spár“ a od té doby bombarduje a ostřeluje pozice PKK. Nasazeny byly i pozemní síly. Hlavním cílem je region Harkuk (Xarkuk) v jižním Kurdistánu, ale také Kandilské hory. PKK zde má své sídlo v horských masivech, které Kurdové považují za nedobytné. Téměř okamžitě po atentátu byl bombardován uprchlický tábor Maxmúr nedaleko Erbilu, kde žijí především Kurdové, kteří uprchli z Turecka v důsledku represí. Byla to výhrůžka, že relativní bezpečnost a prosperita v jižním Kurdistánu může snadno skončit? Křehká rovnováha kurdských skupin Tři dny po atentátu zajaly bezpečnostní síly autonomního regionu hlavního podezřelého z útoku v HuQQabazu. Podle úřadů se jmenuje Mazlum Dag a narodil se v roce 1992 v turecké kurdské metropoli Diyarbarkir (kurdsky Amed). Dag je bratrem poslance prokurdské parlamentní strany HDP. Bývalý předseda této strany Selahattin Demirtas je v Turecku vězněn z politických důvodů, podle nedávného rozsudku Evropského soudu pro lidská práva zcela protiprávně. Štrasburský soud dokonce nařídil Demirtase propustit, což Turecko ignoruje. Kurdskou stranu HDP turečtí politici hlasitě označují jako prodlouženou ruku PKK. Ačkoli ještě nebyly předloženy žádné důkazy, turecká média podléhající vládě již tvrdí, že se Dag připojil v roce 2015 k PKK. To vše dostává vládu v Erbilu pod stále větší tlak. Na jedné straně je z ekonomických důvodů  nucena dbát na dobré vztahy s Tureckem, na kterém je ekonomika jižního Kurdistánu prakticky úplně závislá. Přes Turecko momentálně vede jediný funkční ropovod, skrze nějž Kurdistán prodává na světové trhy ropu těženou na svém území. Z Turecka je také dovážena většina zboží zahraničního původu. Obchodní vztahy s Irákem, který je momentálně v politickém chaosu, jsou na mnohem nižší úrovni než dříve. Na druhé straně vláda Kurdistánu nikdy sama nepodnikla žádné násilné operace proti PKK, kromě zavírání jejich kanceláří, které bylo provedeno na turecký nátlak. I když je vláda s PKK ideologicky zcela v rozporu a de facto je viní z turecké agrese, nazývá stále PKK svými bratry – bratry Kurdy. Nyní hrozí, že se Turecko již nespokojí s více než tuctem vojenských základen, které v jižním Kurdistánu má, a pokud propojí „krvavou stopu“ mezi atentátem a PKK, může vyžadovat větší účast jihokurdistánské vlády v boji proti PKK, tedy i nasazení Pešmergů, jak se stále častěji obávají různí pozorovatelé situace. Navzdory rozdílům a částečně také soupeření mezi jednotlivými kmeny byli Kurdové v posledních letech schopni navázat značně mírumilovné soužití. Pokud by se tato křehká rovnováha kurdských skupin na Středním východě rozpadla a Kurdové by začali bojovat proti sobě navzájem, mělo by to důsledky, které by ovlivnily Írán, Irák, Sýrii a Turecko, kde žijí velké kurdské menšiny. Současně se však musí vláda Kurdistánu také ptát, co by znamenala vojenská spolupráce s Turky pro vztahy s ústřední vládou v Bagdádu. Ta odsoudila „Operaci spár“ jako „jednostranný válečný akt“.  Turecko hledá záminky Jaké důsledky by to mělo pro stále probíhající boje v severní Sýrii, jejíž Svobodné demokratické síly (SDF) a její páteřní jednotky YPG/YPJ jsou také Tureckem považovány za pobočku PKK? A které stále bojují proti buňkám Islámského státu (ISIL), který Turecko od jeho vzniku podporovalo vojensky i logisticky, jak už dnes opravdu, po řadě svědectví, lze těžko zpochybňovat? Záleží na postoji světových mocností. A občanské veřejnosti, která svou angažovaností už dokázala zvrátit záměr amerického prezidenta Trumpa stáhnout americké jednotky ze Sýrie a tím spustit invazi turecké armády na území, která Kurdové za nesmírných zrát ubránili a osvobodili z rukou ISIL. Zkouška už se blíží – již před atentátem začali Turci stahovat k syrské hranici pozemní vojska i těžké zbraně. Server Turkey.liveuamap.com jako první přinesl informaci o dopadu rakety na turecké pohraniční město Ceylanpinar. Kdo si pamatuje operaci „Olivová ratolest“, tedy agresi do syrského kantonu Afrín v lednu loňského roku, ví, že také začala pod záminkou bombardování tureckého území jednotkami YPG. Výsledkem je vypleněné území, zničené historické památky, 150 tisíc uprchlíků, domy kurdských obyvatel zabrané protureckými džihádisty, únosy, mučení a vybírání výpalného, spálené olivové háje. Issio Ehrlich končí svůj článek o atentátu v Erbilu na webu N-tv.de takto: „Sotva patnáct minut jízdy autem od HuQQabazu sedí vysoce postavený velitel Pešmergů v bílé kožené židli a vyslovuje odvážnou tezi. ‚Věřím, že Turecko spáchalo atentát samo, aby mělo záminku k tomu, dostat se hlouběji a hlouběji do Iráku.‘ Tento velitel Pešmergů v Erbilu se vyjadřuje pouze pod ochranou anonymity. Určité je jedno: Turecko bude pokračovat v Operaci spár po diplomatické vraždě se vší tvrdostí.“ Stejně tak se Erdogan jen snaží dostat hlouběji do Sýrie. Jakou záminku si vezme, je úplně jedno. Možná mu i zde poslouží tento atentát, jak píše ve svém statusu na FCB německý novinář Jan Jessen. A pokud mu to i tentokrát projde, stejně jako v Afrínu, stejně jako v horách Kurdistánu, jeho chuť vzroste.  {loadmodule mod_tags_similar,Související} Erdoganovy válečné plány Echo24.cz píše v článku z 21. července: „Turecká armáda nebude nikdy váhat znovu vyslat na Kypr vojáky jako před 45 lety, pokud bude potřeba hájit životy a bezpečnost kyperských Turků. Turecký prezident Recep Tayyip Erdogan to řekl v sobotu v proslovu k výročí této události. V současnosti probíhá mezi oběma zeměmi konflikt ohledně průzkumných vrtů, které Turecko provádí u pobřeží ostrova. Informuje o tom turecká agentura Anadolu.“ Takže lze očelávat i „útoky na občany severního Kypru“ podle stále stejného scénáře? Nejpozději od začátku invaze do Afrínu je snad každému jasné, že turecký prezident Recep Tayyip Erdogan má dalekosáhlé vojenské plány. Vyjádřil se mnohokrát velmi jasně. Ale protože mistrně hraje dvojí hru – jeho země je v NATO, ale od Ruska kupuje systémy S 400, je největším odběratelem německých zbrojovek a celkově významným obchodním partnerem Německa, vedoucí země v EU, takže mu zcela prochází jeho protiněmecká rétorika – bude ještě dlouho trvat, než se někdo odváží nastavit mu stopku. I když už vyhrožuje jiné členské zemi NATO – Řecku, ožebračenému evropskými a především německými bankami a jejich „pomocí“. Erdogan navíc potřebuje válčením odvrátit pozornost od domácích ekonomických problémů a od ztráty největšího města – Istanbulu, kde v opakovaných komunálních volbách zvítězil kandidát opoziční republikánské CHP Ekrem Imamoglu a v nichž vládní strana AKP ztratila i další velká města. Jeho pozice doma oslabila, ale v mezinárodní politice je stále suverén a jeho válečnická rétorika zní libě hlavně dodavatelům zbraní pro tureckou armádu.

Čas načtení: 2024-02-06 23:34:25

ETL | Keboola Free – Úložiště souborů, limit, tokeny, IN/OUT

V předchozích článcích jsem ukazoval, jak jednoduché je v Keboole založit svoje první data flow a podrobněji jsme se podívali na páteřní prvky Flow což jsou Keboola komponenty a jejich nastavení. Jestliže páteřními prvky každého flow jsou komponenty, tak jedním z hlediska celé architektury je klíčová Keboola storage nebo-li úložiště souborů. Kebola úložiště (Storage) –... Příspěvek ETL | Keboola Free – Úložiště souborů, limit, tokeny, IN/OUT pochází z Jan Zedníček - Data & Finance

Čas načtení: 2024-02-20 06:00:00

Řidiči v Česku často chybují při jízdě ve třech pruzích. Přitom je to tak jednoduché

S rozšiřováním a modernizací dálniční sítě se naše páteřní komunikace mnohdy rozšiřují o jeden pruh. Spousta řidičů ovšem vůbec netuší, jak se na silnici s minimálně třemi pruhy vůbec jezdí.

Čas načtení: 2024-02-26 09:40:04

Cyklostezka podél Ohře bude zase o něco delší, nový úsek povede tunelem

Už v příštím roce by páteřní cyklostezka podél Ohře měla povyrůst o jedenapůlkilometrový úsek z Dalovic do Všeborovic na Karlovarsku. Jeho specialitou bude přibližně osmimetrový tunel skrz skalní masiv. I proto je stavba tohoto úseku finančně náročná. Podle původního předpokladu měl úsek stát 45 milionů korun.

Čas načtení: 2024-02-26 14:26:00

Uherské Hradiště - Nová autobusová linka 300 projede každou půlhodinu souměstím

Pravidelná, nízkopodlažní, umožňující rychlé odbavení… Taková bude nová páteřní autobusová linka 300, kterou od 3. března 2024 spouští Zlínský kraj ve spolupráci s městy Uherské Hradiště a Kunovice. Ta propojí obě města s vlakovým nádražím ve

Čas načtení: 2024-02-29 17:05:00

Společnost Huawei uvádí na trh řešení Intelligent Distribution Solution (IDS), které urychluje inteligenci v oblasti elektrické energie

Barcelona (Španělsko) 29. února 2024 (PROTEXT/PRNewswire) - Na veletrhu Mobile World Congress 2024 se sešli zákazníci na poli elektrické energie a vedoucí představitelé mezinárodních organizací, aby probrali nejnovější postupy a inovace. Společnost Huawei během konference s názvem „Leading Infrastructure to Accelerate Electric Power Intelligence" představila své řešení Intelligent Distribution Solution (IDS).David Sun, viceprezident společnosti Huawei a generální ředitel oddělení digitalizace elektrické energie společnosti Huawei, přednesl hlavní projev a uvedl na trh řešení IDS. Společnost Huawei spolupracovala s partnery z ekosystému na vývoji řešení, které řeší vysoké ztráty na vedení, nízkou spolehlivost a velký tlak na řízení zatížení nové energie. Umožňuje elektroenergetickým podnikům přechod od jednobodové digitalizace k digitalizaci podporované architekturou, otevřené, rozvíjející se a systematické, využívající různé klíčové technologie založené na architektuře „cloud-pipe-edge-pipe-device". Společnost Huawei navrhuje používat lokální privátní cloud jako digitální základ na straně cloudu. Pro páteřní síť jsou k dispozici kabelová i bezdrátová řešení. Na straně okraje funguje univerzální terminál zvaný jednotka edge computingu (ECU) jako zprostředkovatel štíhlého řízení a kombinuje komunikační, vnímací a výpočetní funkce. Vysokorychlostní komunikace po silovém vedení (HPLC) nové generace na straně nízkonapěťového komunikačního kanálu podporuje sběr dat na úrovni minut, masivní interaktivní připojení a 99% úspěšnost sběru.Řešení IDS bylo úspěšně zavedeno v Číně. Umožňuje monitorování distribučních sítí, zjišťování stavu 10kV vedení v reálném čase a inteligentní správu distribuované nové energie s nízkým napětím. Řešení kombinuje HPLC a další nové technologie. Zlepšuje transparentní vnímání a digitalizaci služeb v oblastech s energetickými transformátory. Systém IDS přinesl pozitivní první výsledky testů i v několika zemích mimo Čínu.Na konferenci vystoupil Sigit Witjaksono, ředitel divize Connectivity Business společnosti PT. Společnost PLN Icon Plus se podělila o svou spolupráci a inovativní postupy se společností Huawei v jednom vlákně pro více služeb a digitální distribuci. Mahmoud BinAhmed, zastupující obchodní ředitel společnosti Integrated Dawiyat, se rozpovídal o tom, jak zpeněžit aktiva elektrické společnosti. Ředitel přenosové sítě společnosti Senelec – Mam Singui Sarr – představil koncept sítě Senelec Smart Grid ONE Network. Ten vychází z výzev a klíčových ukazatelů v oblasti přenosu, transformace a distribuce energie.Společnost Huawei bude i nadále rozvíjet a sdílet metodiky digitální transformace se zákazníky a partnery, čímž pomůže posílit digitální základy elektroenergetických společností po celém světě, urychlí inteligentní vývoj a poskytne atraktivní možnosti pro globální trh.Více informací o řešení Intelligent Distribution Solution (IDS):https://e.huawei.com/en/topic/electric-power/intelligent-distribution-solution Foto – https://mma.prnewswire.com/media/2350028/image.jpgKONTAKT: hwebgcomms@huawei.com 

Čas načtení: 2024-03-01 00:00:00

Čas se krátí. O nejdůležitějším kroku na ­železnici bude jasno do léta

Dopravní resort se chce vyhnout blamáži s novým drážním systémem. Ten má být na páteřních tratích spuštěný na přelomu nového roku. Pilotní provoz na takzvané Uničovce ale ukázal, že bez reálného testování by mohl namísto vyšší bezpečnosti naopak vlaky bezdůvodně zastavovat. Do léta tak musí všechny páteřní úseky projít zátěžovým testem, aby se ministr dopravy mohl včas rozhodnout, zda termín 1. ledna 2025 raději neposunout.

Čas načtení: 2024-03-01 14:10:58

Vandalové v Hamburku zalepili průhled rychlostního radaru samolepkami. Někdo je u toho vyfotil

Zřejmě jako pomstu úřadům pojali dva mladí muži v Hamburku svou noční výpravu k jednomu z rychlostních radarů. Na páteřní silnici jižního předměstí, kde to řidiče svádí ke svižnějšímu tempu jízdy, přistoupili ke schránce měřícího zařízení a samolepkami zalepili její skleněný průhled.

Čas načtení: 2024-03-01 14:42:00

Otrokovice - Radnice hodlá využít uzavírku páteřní cyklostezky pro její rekonstrukci

Nepromarnit čas, kdy je zcela uzavřena páteřní cyklostezka z Otrokovic do Napajedel a využít tuto dobu pro rekonstrukci oblíbené cyklistické trasy by chtělo vedení otrokovické radnice. Do realizace se pustí v případě získání dotace, o kterou žádá