Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2019-08-19 08:33:36

Iva Tajovská: Hořící nebe (ukázka z knihy)

Příběh situovaný do východních Čech volně navazuje na autorčin román Odpusť, že jsem se vrátil a přibližuje osudy lidí, kteří jsou po prodělaném strádání během první světové války o více než dvacet let později znovu konfrontováni s dopady válečných útrap. Sleduje, jak chatrnou skořápku propagandou prezentovaného poklidného a bezpečného života v protektorátu nahlodávají sílící represe gradující během heydrichiády a likvidace odbojového a později i partyzánského hnutí. Utrpení pardubických obyvatel bylo završeno v druhé polovině roku 1944, kdy město zažilo bombardování Spojenci, kterým se až napotřetí podařilo dokončit likvidaci rafinerie vyrábějící syntetický benzín. Román je psychologickou sondou do životů obyčejných lidí žijících v protektorátu i amerických letců vysílaných ke konci války z italských základen nad naše území, aby likvidovali průmysl zaměřený na válečnou výrobu. Kniha vzdává úctu těm, kteří navzdory všudypřítomnému strachu a nebezpečí dokázali podat pomocnou ruku. Je o lásce v mnoha podobách – zralé, vášnivé, vysněné, zakázané i opovrhované. Je o hledání identity, o statečnosti, nezištnosti, lži i bezohlednosti. Ukazuje, že pravda má tolik tváří, kolik je jejích nositelů a pozorovatelů.   Ukázka z knihy Polední tma nad městem Jiřinka rozpustile kope odřeným sandálkem do zasychající trávy. Dívá se, jak se odmršťují hrudky hlíny a na zemi zůstává důlek. Ale i to ji za chvíli přestane bavit. Nudí se. Z její maminky se stala socha. Vůbec se nehýbe, jen pusa jí občas zacuká. Pořád kouká před sebe a jí si nevšímá. Přitom má žízeň a chce se jí spát. I když si zvedá sukýnku a mává s ní, tak je jí pořád teplo. Kdyby tu byl alespoň ten pramen vody, jak o něm mluvil tatínek, tak by si v něm namočila ruce a vlásky.      Ten šeredný zvuk, který se sem nese, je protivný. Když jsou s tatínkem a takhle nějak podobně to kvílí, tak se jdou všichni schovat dolů do sklepa. Ale teď to houká jinak, chvíli tence a pak hned jinak, jako když se maminka hádá s tatínkem nebo jako když pradědeček Vojta dělá legraci a na houslích jí ukazuje, jak se dají střídat vysoké a hluboké tóny.      „Jsme v bezpečí, neboj se, nic se nám nestane. Jdeme se schovat jen proto, že je to úřední nařízení,“ říká vždycky tatínek. Jenom si ve sklepě pokaždé chvíli posedí, maminka jí dá piškotek nebo nějakou mlsotu a pak, když ta siréna začne houkat jinak, zase můžou domů. Zaslechla, jak se maminka s tatínkem bavili o tom, že když to jednou v noci padalo, tak zrovna byly s maminkou v Morašicích. Že alespoň nebudou mít noční běsy. Jenže neví, co padalo a co jsou to ty běsy. Ale asi to nebude nic hezkého, protože u toho šeptali, aby je neslyšela.      Zvuk zařezávající se do uší zvedá dívčinu hlavu vzhůru. „Maminko, podívej,“ ruka Jiřinky míří k nebi. „Jak se ty naše rybenky dostaly tak vysoko, až na oblohu?“ kroutí udiveně hlavou. „Nebo už vyšly stříbrný hvězdičky?“      Blížící se zvuky a hlas dcery vstupují do Sonina rozjímání a nemilosrdně ji táhnou do přítomnosti z lahodnosti světa vonícího mořem, levandulí a milovaným mužem. Strnule hledí na oblohu. Zesilující se hukot motorů připomíná roj rozzlobených sršní.      Zem se rozhoupala. Na zlomek vteřiny se Soňa vrací do svého pravého světa, sedí v loďce na břehu moře a čeká na George.      Záblesky se střídají s ohlušujícími ránami. Chce utíkat, ale nohy neposlouchají. Choulí se do klubíčka, hlavu tiskne mezi kolena, aby neslyšela. Vše kolem se chvěje. I její tělo.      Nebe se rozplakalo černými slzami. Zvětšují se a po dopadu halí do hustého kouře místo nedaleko dvou malých žen. Soňa se odváží podívat směrem k továrně. Slyší exploze, vidí dýmající čerň, kterou se proplétají plameny. Olizují komíny tyčící se nad počátkem zmaru. Horko, už i tak nesnesitelné, sálá do okolí. Z nebe padají další a další zvětšující se tečky. Místa jejich dopadu se vzdalují od rafinerie. Míří na nádraží. Cukrovar. Lihovar. Domy. Letiště. Mučí sténající město.      Hmota se bortí. Prostor kolem kvílí a naříká. Vzduch se stává nedýchatelným.      Slzy kreslí Jiřince světlé cestičky v uprášeném obličeji. Vyděšeně hledí na matku, která se klepe tak silně, až se její tvář rozostřuje a připomíná nepovedený rozpitý obraz. Neví, co má dělat. Obejme mámu, ráda by se schovala v jejím náručí, ale matčino chvění je tak silné, že se obě klepají stejně. Hluk, horko, výbuchy a nedýchatelno nabírají obludné rozměry. Lidství se začíná škvařit stejně tak jako parafín a olej v bortící se rafinerii.      Tříštivá detonace porcuje vzduch. Zem se houpe a ne a ne přestat. V těle děvčátka exploduje pud sebezáchovy. Chytá za ruku matku připomínající hračku, ve které se zasekl natahovací strojek. Vleče ji za sebou. Tuší, že by se měly dostat k prvním domům Svítkova, tam, kde jsou lidé. Prodírají se kopřivami a šlahouny plané révy, které obrůstají chátrající kapličku. Žena a dívenka si vyměňují role. Jiřinka se snaží k matce mluvit konejšivým hlasem, tak, jak to slýchává u tatínka, když se matka zlobí nebo je rozrušená. V krku ji pálí, plíce drásá kouř, přesto se jí daří matku donutit k pohybu a vést směrem od žáru. Rozezní se nové údery. Následující tlaková vlna odhazuje dvě drobná těla a nechává je měkce dopadnout do rigolu na kraji lesa, vystlaného listím a mechem.      Hluk utichá. Nejdříve všechno zrudne, na okamžik zčerná a pak se kolem Soni rozlije konejšivý opar. Vše mizí. Jako když spánek obejme unavené tělo. Ale jen na laskavý okamžik. Než se přibelhá černá můra. Zarývá do Soni krvavé hnáty, aby ji probudila a donutila zvednout hlavu. Zahlédne zpovzdálí „svou“ kapličku, za níž tančí plameny a temný dým se vpíjí do černající oblohy. Nepochopitelný obraz připomínající znetvořené kulisy zpackaného divadelního představení. A než zděšení a údiv dovolí její hlavě klesnout k rozpálené zemi, zahlédne zvětšující se předmět, který se oddělil od stovek dalších. Dopadá na kapli. Už beztak stářím skloněný kříž zaúpěl. Zachraptěl tesknou píseň a pak se rezignovaně sesunul k zemi.      O několik minut později oblohou prolétlo nové kovové hejno a v dálce nad letištěm a závodištěm porodilo další tuny bomb. Sonina ruka zašátrala kolem sebe. Nahmatala cůpky a pak rozpálené, chvějící se tělíčko. Křeč povolila. Loučící se torzo síly si to na poslední chvíli rozmyslelo a dovolilo jí přitáhnout dcerku pod sebe a zakrýt její tělo svým. * * * Stejně tak jako dalším deseti mužům posádky liberatoru stékají slané krůpěje i po tváři poručíka Paula Whitemana. Vlhkost, fyzický projev soustředění a nervozity, se i v chladu výšky dere na povrch jejich těl. Než se bombardér odlehčený od svého nákladu vydal na cestu zpět, naposledy zakroužil nad rafinerií zahalenou do černého dýmu. Město, ještě před několika desítkami minut zalité sluncem, se přehouplo do noci.      „Dobrá práce, hoši!“ Paul se otáčí k mužům za svými zády a má co dělat, aby přehlušil zvuk čtyř motorů, který se mísí se vzdalujícími se výbuchy olejových nádrží. Kontroluje čas. Je 12.22. Než srovnal výšku na 6660 metrů, zahlédl kromě rozesetých kráterů a menších požárů v obytné části města i v přilehlých vesnicích kouř a plameny, které se valí od nádraží. Evidentně je budova zasažena a zdá se, že je téměř srovnána se zemí. Je patrné, že se podařilo poškodit i železnici severně od seřadiště. Zamrzelo ho, že tento úspěch nebude patřit jeho skupině. Kluci, nejspíš ze třetí vlny, kterým se podařilo zasáhnout nejen rafinerii, ale i kolejiště nádraží, za tenhle kousek určitě dostanou vyznamenání.      Ale nebude si kazit náladu. I oni odvedli vynikající výkon. Dopady pum z jeho bombardéru byly přesně zacíleny, nic naplat, jejich bombometčík je zkušený chlapík, a navíc i vnější podmínky jim byly příznivě nakloněny. Svůj úkol beze zbytku splnili. Dokonce byl nečekaně až příliš snadný. Protiletadlová obrana rafinerie ani blízkého okolí se buď včas nevzpamatovala, nebo žádná nebyla.      Ostatně vše stále díkybohu probíhá snadno. Luftwaffe je nejspíš vyčerpaná nebo zaskočená. Nebo větší část přemístěna na frontu. Skopčáci melou z posledního, Velkoněmecká říše se svým názvem už dlouho chlubit nebude.      Paul cítí uspokojení a hrdost. Vesele si lusknul prsty, když se ještě jednou podíval pod sebe. Z řeky, do níž se vlévá užší, vytryskl gejzír. Nastal čas vyklidit prostor a uvolnit ho pro další vlnu, která má na starost likvidaci pardubického letiště.      Paul je pyšný na práci celé 15. letecké armády Spojených států. Levou zatáčkou na jih opouští prostor města a směřuje k Zwettlu, aby se tam ve formaci setkali s dalším svazem a společně se vrátili na italské základny.      Ani téměř sedmikilometrová výška neochlazuje mysl jedenácti mužů na palubě liberatoru. Oheň a žár, které zanechali hluboko a daleko za sebou, jim stále zůstává v očích. Poručík Paul má žízeň a brní ho nohy. Dlouhým sezením a plnou koncentrací je celý zkoprnělý, stejně tak jako druhý pilot a chlapci za ním. Šíji má ztuhlou. Ví, že až za několik hodin na základně vystoupí z letadla a napětí vystřídá úleva, zaplatí za ni druhý den bolestí hlavy a ramen.      Let se znovu stává monotónním. Je unavený, nemá chuť hovořit s navigátorem ani s nikým dalším v malém prostoru o ničem víc, než je nezbytné pro bezpečný návrat. Ještě není vhodná doba poděkovat oficiálně osádce za skvělou práci, dokud nejsou na zemi, nosí to smůlu. Potřebuje šetřit síly, ne překřikovat hluk motorů. Mají před sebou ještě dlouhou cestu. Cítí, že přichází okamžik, kdy mu únava začne přivírat víčka. Nemůže si dovolit jakoukoliv nepozornost. Postupně uděluje členům posádky pokyny, aby zkontrolovali to, za co je kdo zodpovědný. Ví, že se nacházejí v nebezpečném čase po splnění hlavního úkolu, který se je pokouší ukolébat dojmem, že je hotovo, vše je v pořádku a už není třeba se plně soustředit. Stále jsou na nepřátelském území. Sám se sebou si umí poradit. Je to hloupé, ale účinné. Protože o sobě ví, že má skvělý sluch, zaposlouchává se do zvuků čtyř motorů a snaží se rozeznat drobné nuance, které by je mohly odlišit. Nezachytil žádný rozdíl, motory šlapou jednolitě a spolehlivě.      Bombardér si šveholí svou vyladěnou písničku. Hoši hlásí splnění rozkazů a navigátor si na okamžik sundává sluchadla. Let se znovu noří do poklidného stereotypu.      Paulovy myšlenky utíkají k Georgeovi. Tak se na něj těšil. Od první chvíle mu s ním bylo dobře. Protože dokázal naslouchat. Uměl mu dát najevo, jak je zajímavé to, co říká. Už řadu měsíců žije v malém prostoru ve společnosti mužů různých hodností, profesí, povah a temperamentů. Ale každý z nich nejraději mluví o sobě. O sobě ve válce. O svých domnělých i skutečných hrdinstvích. Opakují se, omílají každý detail svých bojových akcí. Samozřejmě je potřeba všechno rozebrat, i o tomto úspěšném náletu se bude na základně mluvit do aleluja, ale Paulovi to bude stačit dvakrát třikrát, ale pak tím bude přesycený. Protože napětí každé akce musí být správně zpracované. A pak odsunuté. U bojového letectva je už příliš dlouho na to, aby věděl, že všechny útoky mají své oběti. Každá vzpomínka na ně zanechá jizvu. A aby neuzmula kus odvahy, jejíž příděl není bezedný, je lepší nevědět. Vymluvit se a pak zapomenout. Neoživovat příběhy ztrát, smrti a zranění, nekumulovat trápení a běsy druhých.      Potřeboval hovořit o něčem jiném. A s Georgem to bylo tak snadné. Přirozené. Mírové. I on chtěl slyšet o tom, co bylo, je a bude za branami základny. O něčem abstraktním. O tom, co je přesahuje. O domově, o plánech, o zázemí, o čemkoliv, co nemá nic společného s tím, že když s kamennou tváří usedne ke kniplu, drátěný kartáč se rozvrní v jeho vnitřnostech a začne odříkávat mantru o tom, že návrat je nejistý. George je tak jiný. Poslouchal. Vyptával se. Zajímalo ho, co dělal, než se dostal do armády. Co ho těší, co prožívá, co má rád. Neměl potřebu stále dokolečka mluvit o válce, jednotlivostech bojů, o politice, a dokonce ani o sobě. Přesto se dalo odtušit, že má v sobě něco zajímavého, co ho odlišuje. Tušil v něm tajemství. Něco navíc. V co doufal. To, co hledá. Co se napoprvé neodvážil naznačit, natož vyslovit. Aby něco nepokazil. Znepokojivá směsice naděje, nejistoty, netrpělivosti, obav, doufání a očekávání v něm bolavě kvasila. Přesto udělal chybu, když poprvé, kdy byli spolu sami, příliš pil a mluvil, aby zamaskoval svoje rozrušení a rozpaky. A ke všemu se nechal zdržovat kumpány ze své základny místo toho, aby se o Georgeovi dozvěděl víc.      Ale minulý týden bylo všechno napraveno. Neví, který z nich se první odhodlal. Nesmělý impulz probudil bouři. Vnořili se do své jinakosti. Bezprostřednosti. Zakázané, vysmívané a nepotlačitelné proměnili v čistotu. Opojnou danost.      Ne, nebyl to zázrak. Jen přirozenost, která dokořán otevřela bránu tomu, co tak dlouho potlačoval. Přirozenost jeho a Georgeova. Měla mít dnes pokračování. Zpropadený rozkaz z velitelství pokazil jejich den. Neví jistě, zda se dnešní akce dotkla i jeho. Kéž by ne…  {loadmodule mod_tags_similar,Související}       Navigátor hlásí, že se blíží k Jindřichovu Hradci, a než to stačí doříct, z prostoru se vynoří německé stíhačky. Americké stíhací letouny, doprovázející bombardéry, se pouštějí za nimi. Stres se rozšafně uvelebí v Paulově šíji.      V kabině je to rázem jako v rozdrážděném úle. „Je jich nejmíň dvacet,“ křičí kdosi z osádky a všichni sledují, jak se od nich odlepuje ochranný stíhací doprovod a pouští se do boje.      Oheň, kouř a střelba jsou náhle všude kolem. Palubní střelci mají plné ruce práce. Z druhé strany se vynořují další desítky německých stíhaček.      „Nejsme chránění!“ křičí navigátor do hukotu motorů a střelby. „Svině germánský, odlákali naše stíhačky!“ řve bombometčík a po bledém obličeji mu stéká pot.      Před očima Paula zpěčujícíma se uvěřit se mihne žhnoucí předmět, který ještě před několika vteřinami byl bombardovací liberator jejich formace. Tříšť kovu doprovázená ohněm a kouřem padá k zemi. Zleva zahlédne několik mužů na padácích. Jeden z nich vypadá jako hadrák patřící ke kupce sena na poli. Je rád, že se tak rychle vzdalují a nevidí jim do tváře. Všechny by je znal.      Bortí se pomíjivá převaha vykonavatelů rozkazů, kteří v moderních strojích měli v sedmikilometrové výšce nad městem ruce na páce, aby dali pokyn kovovým tlamám k vyhřeznutí pum.      Paul ucítí benzín. Vydává rozkaz k nasazení kyslíkových masek. Ale i tak se nemůže zbavit pocitu, že se mu v nose probouzejí částice jakési divné směsice pachů. Jako by se mu chtěly připomenout molekuly škvařícího se oleje, asfaltu i tavícího se parafínu z rafinerie promísené s páchnoucími molekulami hořícího máku a obilí z cukrovaru a lihovaru.      Každý z osádky plní svůj úkol, vzdorují vřavě útočících hákových křížů.      Přilétá další vlna německých stíhaček. Dva kulomety na boční straně zmlknou.      Kabinou zazní rozkaz poručíka Paula Whitemana nasadit padáky. Ale vzápětí se ozve rána, která přehluší pobrukování pekla, kterému podzemí a zem začaly být těsné.      Ocas letadla se rozzáří, jako by si pro osádku liberatoru přišlo samo slunce.   Iva Tajovská (nar. 1959 v Pardubicích, matka dvou dospělých dcer) vystudovala obor sociální práce a působí v neziskové organizaci v sociální sféře. Právě odtud vesměs čerpá náměty pro své prózy – dojemné, laskavé a současně syrové příběhy lidí, za jejichž nenápadným a navenek nezajímavým životem se skrývají opravdová dramata. Jejím literárním debutem byl soubor novel Jepičí hvězdy (2006), dále následovaly romány Matky matek (2007), Pavučiny touhy (2009), povídkový soubor Jarmark obnažených duší (2010), novely Odkladiště náručí (2013) a Podlaha z trávy, strop z hvězd (2016). V románu Odpusť, že jsem se vrátil (2018) se autorka zaměřila na osudy obyčejných lidí zasažených první světovou válkou. Podle povídky Archiv ze souboru Jepičí hvězdy natočila v roce 2009 Česká televize stejnojmenný film.   Nakladatelství Prostor, 2019, 264 stran

Čas načtení: 2024-02-27 07:32:20

Jak voní paprsky slunce? Toy 2 Pearl zná odpověď.

Kreativní génius módního domu Moschino, loučící se Jeremy Scott, se znovu spojil s parfumářským know-how společnosti Euroitalia a představují novou vůni Toy 2 Pearl. Unisexový zářivý parfém propojuje omamný opar hydroponického jasmínu a svěží jiskřivost slaného citronu. Vůni zahaluje fascinující éterický hravý flakon, který se se světlem barevně proměňuje. Je v ikonickém tvaru medvídka s

Čas načtení: 2024-04-19 14:31:48

Je to jako rozejít se s holkou, řekl Francouz o konci. Teď bude pomáhat Zárubovi při mistrovství

Nadechl se a pak vyřkl tu větu, která se tak nějak po roce pauzy očekávala. „Všichni asi tušíte, proč jsme dnes tady. Chtěl bych oficiálně oznámit konec aktivní gólmanské kariéry. Je to něco, k čemuž jsem poslední rok směřoval. Jaký je to pocit? Jako když se člověk jde rozejít s holkou. Ale už jsem to v sobě nějaký čas zpracovával, není to tak, že bych se rozhodl včera,“ řekl Pavel Francouz při své loučící tiskové konferenci.

Čas načtení: 2024-05-01 11:05:00

První Čech, který prorazil Nadalovu antukovou auru: Lehečka zářil

Dojatí madridští fanoušci, plačící Nadalova sestra – a loučící se šampion. Jiří Lehečka porazil španělskou sportovní ikonu v jejím posledním zápase na domácí půdě (7:5, 6:4) a stal se tak vůbec prvním českým tenistou, který Nadala přemohl na jeho milované antuce. „To, jak se Jirka popasoval se sílou toho okamžiku, bylo něco neuvěřitelného. Zatím největší noc své tenisové kariéry zvládl na jedničku a pro mě je fantastická zpráva právě ten pokrok, který udělal ve své hlavě,“ říká ve speciálním díle podcastu Centrkurt redaktor deníku Sport a webu iSport.cz Jan Jaroch.

Čas načtení: 2024-05-21 15:29:00

Nevyčníval, vzpomíná Drobisz na gólmana Kováře. Šel si za touhou něco dokázat

Jeden významný odchovanec Slovácka bohatou kariéru končí, další je právě na vrcholu. Nespojuje je pouze rodné město, mateřský oddíl, ale i Bayer Leverkusen. Loučící se kapitán Michal Kadlec v jeho dresu před lety získal bundesligové stříbro, brankář Matěj Kovář letos slavil dokonce bundesligový titul. A brzy mohou přijít další úspěchy a trofeje.

Čas načtení: 2024-05-23 16:30:00

Brož o konci kariéry: Někdo neví, co si počne. Jak to měl Mikeska?

Ne každý sportovec se dokáže vyrovnat s koncem kariéry a s tím, že musí opustit to, čemu se od dětství věnoval. Jenže zatímco například pro fotbalistu Tomáše Řepku bylo loučení s fotbalovými trávníky polosmrtí, hosté jednoho z iSport studií během hokejového šampionátu se s budoucností vypořádali lépe. Respektive se svým loučením byli smíření. Nejen o tomto promluvili Michal Mikeska, bývalý hokejový útočník a dnes pilíř podcastu Zimák, a Miroslav Brož, sportovní obojživelník právě loučící se s MMA scénou.

Čas načtení: 2024-06-09 00:00:00

Taková legenda a zdraví mě? Nejen Češi uznávají pokorného dříče Nadala

Za posledních dvacet ročníků schází ve finále dvouhry Roland Garros teprve pošesté. A zřejmě už se do něj nikdy nevrátí. S loučící se Rafael Nadal bude citelně chybět nejen svému nejoblíbenějšímu turnaji, ale i celému tenisu. Jak se okamžik jeho konce nezadržitelně blíží, stále výrazněji se projevuje, co všechno legendární Španěl svému sportu dává. Ukazuje, že se můžete stát prvotřídním šampionem, a přitom zůstat skromným a v uvozovkách obyčejným člověkem.

Čas načtení: 2024-07-01 23:41:38

U10: Hodnocení sezony

Ročník 2014 je mimořádně rychlostně vybavený, všiml si loučící se trenér Patrik Jaroš.

Čas načtení: 2024-07-31 21:34:00

Obhájci zlata blízko fiasku. Francouzští házenkáři nevyhráli ani napotřetí

Francouzští házenkáři jsou při obhajobě zlatých medailí na domácích olympijských hrách v Paříži po třech zápasech stále bez vítězství. Proti Egyptu získal tým kolem loučící se hvězdy Nikoly Karabatice díky gólu v poslední sekundě alespoň první bod za remízu 26:26, v šestičlenné základní skupině B ale zůstává na nepostupové pozici.

Čas načtení: 2024-10-12 13:47:00

Souboj gravelů s horskými koly vyhrály na ČT Author tradiční stroje. Triumfovali Petruš a Löffelmann

V pořadí již 28. ročník ČT Author Cupu v Jizerských horách zná své vítěze. V dramatickém dojezdu Lubomír Petruš předčil Jaromíra Skálu a Adama Hlavičku. Titul mezi ženami obhájila s kariérou loučící se Karla Löffelmann.

Čas načtení: 2024-10-13 10:01:00

Zprávy pro Liberecký kraj: V závodu horských hol v Bedřichově si dojeli pro vítězství Lubomír Petruš a Karla Löffelmann

Tradiční ČT Author Cup se konal v sobotu v Bedřichově na Jablonecku. Zvítězil Lubomír Petruš a mezi ženami obhájila titul s kariérou loučící se Karla Löffelmann.

Čas načtení: 2024-10-18 13:42:00

Nadal a loser? Tak mu neříkejte! Staříka jsi nešetřil, slyšel Alcaraz po výhře

Jako by proti sobě nastoupili otec a syn. Minimálně v tenisovém pojetí. Na exhibici Six Kings Slam v Saúdské Arábii se střetli loučící se legenda Rafael Nadal a Carlos Alcaraz, který antukového krále odmala obdivuje a snaží se na jeho úspěchy navázat. Podle očekávání triumfoval mladší z nich: semifinálový souboj ovládl dvakrát 6:3. Ale po utkání, které sledoval třeba slavný fotbalista Neymar, staršího krajana obdivně chválil.

Čas načtení: 2024-10-19 21:09:00

Nadal na exhibici v Rijádu prohrál zřejmě poslední utkání s Djokovičem

Nejspíš poslední střet dlouholetých rivalů vidělo publikum na exhibici v Rijádu. Loučící se španělský tenista Rafael Nadal prohrál se srbským sokem Novakem Djokovičem 2:6, 6:7.

Čas načtení: 2024-10-19 23:34:54

Exhibici v Rijádu opanoval Sinner. Nadal prohrál zřejmě poslední utkání s Djokovičem

Loučící se tenisová hvězda Rafael Nadal prohrál zřejmě poslední utkání s dlouholetým rivalem Novakem Djokovičem na exhibici v Rijádu. Osmatřicetiletý Španěl, jenž po sezoně ukončí kariéru, podlehl v duelu o třetí místo o rok mladšímu Srbovi 2:6, 6:7.

Čas načtení: 2024-10-19 23:46:00

Nadal odehrál nejspíše poslední utkání s Djokovičem, úspěšnější byl Srb

Rafael Nadal nastoupil na exhibici v Rijádu zřejmě k poslednímu utkání s Novakem Djokovičem. Loučící se španělská legenda však na dlouholetého rivala nevyzrála a podlehla mu v zápase o třetí místo 2:6, 6:7.

Čas načtení: 2024-11-19 16:22:10

Loučící se Nadal zahájí čtvrtfinále Davisova poháru proti Nizozemsku

Loučící se Rafael Nadal zahájí dnes čtvrtfinále Davisova poháru. Španělský tenista nastoupí v Málaze proti Nizozemci Boticovi Van de Zandschulpovi.

Čas načtení: 2024-11-19 20:06:00

Loučící se Nadal prohrál s Van de Zandschulpem, Španělé v Davis Cupu ztrácejí

Málaga (Španělsko) - Loučící se tenisová legenda Rafael Nadal prohrál v Davis Cupu s Boticem Van de Zandschulpem 4:6, 4:6 v utkání, které mohlo být jeho poslední v kariéře. I když odešel poražený,...

Čas načtení: 2024-11-19 20:06:00

Loučící se Nadal prohrál v Davis Cupu s Nizozemcem Van de Zandschulpem

Málaga (Španělsko) - Loučící se tenisová legenda Rafael Nadal prohrál v Davis Cupu s Boticem Van de Zandschulpem 4:6, 4:6 v utkání, které bylo pravděpodobně jeho poslední v kariéře. I když odešel poražen,...

Čas načtení: 2024-11-19 20:06:00

Loučící se Nadal prohrál v Davis Cupu s Nizozemcem Van de Zandschulpem

Málaga (Španělsko) - Loučící se tenisová legenda Rafael Nadal prohrál v Davis Cupu s Boticem Van de Zandschulpem 4:6, 4:6 v utkání, které bylo pravděpodobně jeho poslední v kariéře. I když odešel poražen,...

Čas načtení: 2024-11-19 19:30:00

Porážka na závěr kariéry? Nadal v Davis Cupu nestačil na Nizozemce

Loučící se tenisová legenda Rafael Nadal prohrál v Davis Cupu s Boticem Van de Zandschulpem 4:6, 4:6 v utkání, které mohlo být jeho poslední v kariéře. I když odešel poražený, doprovázel ho z kurtu v Málaze potlesk stojících diváků. Španělé však ve čtvrtfinále v Málaze ztrácejí s Nizozemci 0:1.