EUR 24,620 || 
JPY 14,311 || 
USD 21,100 || Ve Středomoří začíná hlavní část letní sezony a teploty jsou zde velmi vysoké. Pro konec června je Středozemní moře velmi prohřáté. To má vliv i na teplotu vzduchu hlavně v noci, kdy se teploty drží na vysokých hodnotách a neklesají často pod 25 °C.
--=0=--
---===---Čas načtení:
Zahraniční účetní speciál na Krétě jaro 2024*****
[skoleni-kurzy.eu] Zveme Vás na týdenní účetní speciál na Řecký ostov Kréta, který leží nejjižněji z řeckých ostrovů, do luxusního, hotelového komplexu Bella Beach Resort ***** na pobřeží Středozemního moře. Z tohoto speciálu si odvezete nejen cenné informace z oblasti účetnictví a toho co se na nás chystá v rámci novely zákona o účetnictví, ale také příjemné zážitky, nezapomenutelné okamžiky a novou energii z Řeckého sluníčka a překrásného, blankytně modrého Středozemního moře. Náš společný účetní speciál se bude věnovat aktuálním tématům na změny v zákonu o účetnictví, které se na nás chystají již dlouhou dobu. Školení bude probíhat přímo v luxusním konferenčním sále hotelu. Klimatizace a občerstvení na semináři samozřejmostí. V rámci zahraničního semináře budete mít 20 hodin školení, dle časového rozvrhu, který bude upřesněn na místě. * Doprava: letecky z Prahy Strava: all inclusive Ubytování: Bella Beach Resort***** Poloha: Pětihvězdičkový Hotel Bella Beach Resort leží přímo u krásné písečné pláže v letovisku Anissaras, které se tradičně řadí mezi jedno z nejvyhledávanějších míst. Nejznámější letovisko Hersonissos plné obchodů a neutuchající zábavy je vzdáleno pouhé 4 km a letiště 25 km. Nedaleko hotelu se nachází zastávka místní hromadné dopravy, odkud se snadno dopravíte do Hersonissosu či na jiných zajímavých míst ostrova. Vybavení hotelu: Hlavní hotelová budova je postavena v tradičním řeckém stylu z cihel a mramoru a rozléhá se v udržované zahradě s bazény. Tato oáza klidu a relaxace bude pro Vás bezpochyby správným místem k odpočinku. Hotel s celkovou kapacitou 175 pokojů Vás uvítá vstupní halou s recepcí, najdete zde hlavní restauraci Pergola, 2 á la carte restaurace Olive Tree a Onion s nabídkou středomořských a řeckých jídel, 3 bary ve vstupní hale, na pláži a u bazénu, které jsou ideálním místem pro posezení s úchvatným výhledem na moře. Bazénové centrum nabízí vnitřní vytápěný bazén a 2 venkovní v malebné zahradě, kde se nezapomíná ani na děti a proto bazény mají brouzdaliště a oddělenou sekci. Součástí hotelu je i wellness centrum s tureckou a parní lázní, saunou, různými druhy masáží a fitness centrem, nechybí diskotéka, TV místnost, internetový koutek, minimarket, obchůdky. Vybavení pokoje: Pokoje jsou moderně a elegantně zařízené. Dvoulůžkové pokoje s možností 1 přistýlky, čtyřlůžkové pokoje s patrovou postelí nebo rodinné pokoje s oddělenou ložnicí až pro 5 osob mají moderní sociální zařízení se sprchou nebo vanou, vysoušeč vlasů, župan a pantofle, psací stůl, křeslo - židli, individuální klimatizaci, žehlící prkno, SAT–TV, DVD přehrávač, Wi-fi internet zdarma, trezor za poplatek, minilednici, varnou konvici na čaj nebo kávu, balkon nebo terasu. Pláž: Přímo u hotelu Bella Beach Resort se nachází písčitá pláž, vstup do moře je pozvolný přes písek. K dispozici jsou sprchy. Lehátka, slunečníky a plážové osušky zdarma. Strava: All Inclusive podávané formou bufetu v hlavní restauraci s výběrem jídel jak řeckých tak i specialit mezinárodní kuchyně. Během dne je vícekrát podáváno menší občerstvení. Vybrané nápoje zpravidla místní nealko a alkoholické nápoje po celý den. Sport: Pro aktivnější chvíle jsou k dispozici minigolf, stolní tenis, 2 tenisové kurty noční osvětlení za příplatek, hřiště na basketbal, minifotbal, šipky, boccia, dětské hřiště, velice oblíbený miniklub a minidisko pro nejmenší. Na pláži lze sjednat pronájem vybavení k vodním sportům či využít hřiště na plážový volejbal. Wi-fi internet je v hotelu zdarma. Lehátka, slunečníky i osušky jsou zdarma jak v hotelu, tak i na privátní pláži. Hotel zajišťuje ka ...InAkademia s.r.o.
Čas načtení:
Zahraniční účetní a daňový speciál v Turecku - jaro 2025 *****
[skoleni-kurzy.eu] Zveme Vás na týdenní účetní speciál na Tereckou riviéru, do luxusního a moderního hotelu Bosphorus Sorgun ***** na pobřeží Středozemního moře. Z tohoto speciálu si odvezete nejen cenné informace z oblasti účetnictví a toho co se na nás chystá v rámci novel zákona o DPH a daně z příjmů, ale také příjemné zážitky, nezapomenutelné okamžiky a novou energii z Tureckého sluníčka a překrásného, blankytně modrého Středozemního moře. Náš společný účetní a daňový speciál se bude věnovat aktuálním tématům na změny. Školení bude probíhat přímo v luxusním konferenčním sále hotelu. Klimatizace a občerstvení na semináři samozřejmostí. V rámci zahraničního semináře budete mít 20 hodin školení, dle časového rozvrhu, který bude upřesněn na místě. * Doprava: letecky z Prahy Strava: ultra all inclusive Ubytování: Bosphorus Sorgun ***** Poloha: Pětihvězdičkový moderní hotel Bosphorus Sorgun, se nachází v oblíbené lokalitě historického města Side u řeky Manavgat. Resort nabízí širokou škálu volnočasových aktivit k zpříjemnění dovolené. Do centra Side se lze dopravit místními autobusy, tzv. dolmuši nebo taxi. Vzdálenost k pláži 150 m. letiště Antalya 72 km a do centra Side 7 km. Vybavení hotelu: Hosté mají k dispozici vstupní halu s recepcí. Do horních poschodí lze pohodlně vyjet výtahem. Přes WiFi se mohou hosté ve společných prostorách připojit k internetu. V hotelu se nachází restaurace a bar. Je tady supermarket a další obchody. Děti si mohou hrát na dětském hřišti. Nachází se zde také TV místnost a dětská herna. Ti, kteří přijeli vlastním autem, mohou parkovat bez poplatku na parkovišti. Dále je možné využít službu hlídání dětí, lékařskou službu, pokojovou službu, budící službu, prádelnu a kadeřnictví. Hosté mohou využít shuttleservis. Aktivní hosté, kteří se chtějí projet po okolí na kole, si mohou půjčit kolo. Vybavení pokoje: Pokoje jsou moderně a elegantně zařízené. V pokojích je klimatizace a ústřední topení. Většina pokojů má balkón s krásným výhledem. Pokoje mají dvoulůžkovou postel nebo rozkládací pohovku. K dispozici jsou i postýlky pro kojence nebo přistýlky. Také je zde sejf a minibar. Ke standardnímu vybavení patří varná konvice - kávovar. Na pokoji je připojení k internetu, telefon, televize, rádio, CD přehrávač, DVD přehrávač a WiFi. V koupelnách je sprchový kout. K dispozici mají hosté také vysoušeč vlasů a kosmetické zrcátko. V objektu jsou pokoje pro rodiny a nekuřácké pokoje. Pláž: Se nachází 170 m od hotelu. Pláž je písčitá u vstupu do moře s oblázky, vstup do moře je pozvolný, K dispozici jsou sprchy. Lehátka, slunečníky a plážové osušky zdarma. Pláž je s resortem propojena podchodem tunelem vedoucího do hotelového bazénu. Strava: Ultra All Inclusive Hlavní restaurace: 07.00-10.00 snídaně formou bufetu, 10.00-11.00 pozdní snídaně formou bufetu, 12.30-14.30 oběd formou bufetu, 18.45-21.30 večeře formou bufetu, 23.30-02.00 noční občerstvení, 02.00-06.00 brzká snídaně Bar u bazénu: 12.00-15.45 Gözleme turecké palačinky, 12.00-16.00 lehké občerstvení, palačinky, vafle aj., 10.00-19.00 alkoholické a nealkoholické nápoje místní výroby Bar na pláži: 12.00-16.00 lehké občerstvení, 16.00-17.00 zmrzlina, 10.00-18.00 alkoholické a nealkoholické nápoje místní výroby Dolní Lobby bar: 11.00-18.00 dortíky a sušenky, 00.00-00.00 alkoholické a nealkoholické nápoje místní výroby nápoje po půlnoci za poplatek Lobby bar: 10:00-00.00 alkoholické a nea ...InAkademia s.r.o.
Čas načtení: 2024-02-18 10:04:00
Tuřín je starobylá zelenina. Pěstoval se v oblastech kolem Středozemního moře už ve starověku. Jako kulturní rostlina je znám už 4000 let. Dokonce se o něm zmiňuje i Hérodotos ve starověkém Řecku nebo Plinius ve starověkém Římě. Má dlouhou historii, do které patří i záchrana od hladomoru v různých etapách – například od dobývání Evropy Římany až po vězně v Terezíně.
Čas načtení: 2012-04-09 00:00:00
Pull & Bear retro jaro 2012
Španělská značka Pull & Bear představila uvolněnou a mladistvou kolekci jaro/léto 2012. Kampaň od Středozemního moře je plná slunce, svěžesti a v každém z nás musí evokovat obrazy relaxačních dnů na pláži a zábavu s přáteli. Vzhledem k tomu, že letní sezóna je za dveřmi, můžeme se začít těšit na nov ...
Čas načtení:
Krásné ostrovy Malta a Gozo leží uprostřed modrého Středozemního moře jižně od Sicílie. Potápění na ostrově Malta je opravdu zážitkem na celý život a s našimi last minute zájezdy jej máte na dosah ruk
Čas načtení:
Počasí v Egyptě – kdy je zde ideální doba na dovolenou?
Egypt se nachází v severovýchodní části Afriky při pobřeží Středozemního a Rudého moře. Díky své poloze v subtropickém pásmu je pro Egypt typické velmi teplé, ale suché klima. Léta jsou zde opravdu ho
Čas načtení:
Nejlépe hodnocené hotely Sicílie
Sicílie je největším ostrovem Itálie a také celého Středozemního moře a je velmi zajímavým turistickým cílem. Není tedy divu, že sem každoročně zavítají tisíce turistů z Evropy i dalších světových kon
Čas načtení:
Letecké zájezdy na Mallorcu za méně než 10 000 Kč
Mallorca je jedním z nejoblíbenějších ostrovů Středozemního moře a v poslední době láká stále více českých turistů. Už jste ji také navštívili? V tomto článku jsme si pro vás připravili přehled zájezd
Čas načtení:
Kypr nabízí jedny z nejkrásnějších pláží Středozemního moře
Kypr je třetím největším ostrovem Středozemního moře a je také oblíbeným místem pro letní dovolené. Jedním z největších lákadel tohoto ostrova jsou jeho nádherné pláže. Pláž Agia Napa byla dokonce při
Čas načtení:
Podzimní dovolená na Baleárech
Baleárské souostroví je jednou z turisticky nejoblíbenějších destinací Španělska. Zahrnuje ostrovy jako je Mallorca, Menorca a Ibiza , přičemž všechny se nacházejí v západní části Středozemního moře.
Čas načtení: 2022-08-04 08:00:00
Z dob, kdy jsme nesměli vycestovat má dovolená u Baltu pachuť obyčejnosti, nudy a nekomfortu. Můžete si být jisti, že od devadesátých let se hodně změnilo po celém světě, stejně tak úroveň služeb a ubytování kolem Baltského moře. Sice zde není parno a dusno jako u Středozemního moře, o to více oc ...
Čas načtení: 2015-04-05 18:00:00
Punta Cana s TUIfly za 8 790 Kč
Období letních dovolených je sice ještě v nedohlednu, nicméně pokud chcete již nyní odpočinek a vymanit se, alespoň na chvíli, z toho zaběhlého stereotypu, vydejte se na exotickou dovolenou, která ve vás zanechá nezapomenutelné zážitky. V oblastech Středozemního moře, kam většina lidí jezdí právě na ...
Čas načtení: 2014-09-18 12:00:00
Téměř každý jistě slyšel o Malorce, kterou ročně navštěvuje tisíce turistů z celého světa. Méně známým, ale rozhodně ne méně atraktivním ostrovem, je Menorka, nacházející se na západní částí Středozemního moře. Překrásný ostrov zaujímá rozlohu 702 km2, což je přibližně jedna pětina zmiňované Malorky ...
Čas načtení: 2012-02-05 10:00:00
Letenky na Sicílii – objevte krásy Středomoří
Největší ostrov Středozemního moře tvoří nedílnou součást Apeninského poloostrova, který je stejně tak navštěvovaný, jako zbytek pevniny. Díky svému autonomnímu statutu je velice oblíbeným a navštěvovaným letoviskem, neboť nabízí nesčetné turistické možnosti v podobě průzračného moře, písečných pláž ...
Čas načtení: 2011-08-30 00:00:00
Levné letenky do Chorvatska – okuste krásy Dubrovníku či Splitu
Chorvatsko se svou navštěvovaností řadí mezi neoblíbenější země Evropy. Do této slunné destinace ročně zavítá přes milion turistů a cestovní ruch zde patří k nejsilnějším odvětvím vůbec. Oblast středozemního moře je proslulá křišťálově čistým mořem, subtropickým klimatem a srdečnými domorodci. Chorv ...
Čas načtení: 2021-06-09 18:12:04
O pochodu s korány aneb Jak Maroko k Západní Sahaře přišlo
Milí čtenáři, slíbil jsem aspoň krátké zastavení u masového šturmu španělské hranice, který se nedávno odehrál v severoafrické Ceutě. O samotném průběhu akce se toho napsalo dost i česky, ale ve zpravodajství poněkud schází jeden detail. Ona ta událost vyvolává určité reminiscence z nedávné historie. Je víceméně jisté, že k této akci ve stylu „ukážeme vám, k čemu je vám ten váš plot bez naší milostivé spolupráce“ vedla nespokojenost Maroka s tím, že Španělé přijali na své území Ibrahima Ghaliho, bývalého šéfa takzvané fronty Polisario. To je už starší chlapík (73), který vyhledal ve Španělsku lékařské ošetření kvůli onemocnění covidem. Polisario je organizace, která už několik desítek let bojuje za nezávislost takzvané Západní Sahary. Nu, a Západní Sahara je území de facto kontrolované Marokem, které bylo dříve španělskou kolonií. Nic extra cenného tam není, kromě velkých zásob fosfátů. Ale způsob, kterým si Maroko zajistilo vládu nad Západní Saharou, stojí za připomenutí. Není to až tak dávno; celá věc se odehrála roku 1975. Stačil zástup Maročanů Na podzim 1975 měl vojenský režim Francisca Franca namále, protože španělský caudillo ležel na smrtelné posteli. Jediný vysoký důstojník, kterého si Franco vychovával jako následníka, admirál Luis Carrero Blanco, už nežil. Těsně před Vánocemi roku 1973 jej totiž vyhodila do vzduchu baskická teroristická organizace ETA. Osmdesát kilo výbušniny stačilo k tomu, aby Blancovo auto vyletělo až do výše pátého patra, a zesnulému admirálovi se začalo neoficiálně říkat první španělský kosmonaut. Fáze předávání moci bývá problematická i u demokracií, natož u režimů s generály v čele. Marocký král Hasan II. se rozhodl využít příležitosti a rozšířit teritorium státu o sousední Západní Saharu, která byla pod španělskou kontrolou od roku 1884. Pronesl tedy ke svému lidu patriotické projevy a jeho podřízení zorganizovali masivní akci, které se účastnilo zhruba 350 tisíc osob. Leč nemělo jít o klasickou válku, kdepak! Místo toho zkrátka obrovský zástup Maročanů vybavených rudými vlajkami Maroka, portréty krále a výtisky koránu, vtrhl na území španělské Západní Sahary s tím, že vojenské posádky oslabeného španělského režimu si netroufnou po nich střílet. Pro jistotu je ovšem stejně doprovázeli nějací ti vojáci, kdyby náhodou. Události se začalo říkat „Zelený pochod“, podle barvy islámu. Kalkulace marockého krále byla přesná. Silně přečíslení Španělé se skutečně nebránili a kontrola Západní Sahary přešla de facto do rukou Maroka. Formálně se Španělsko vzdalo Západní Sahary až o pár dní později, ale to už bylo jen stvrzení reálně existujícího stavu. Prakticky vzato tím jeden koloniální pán vystřídal druhého, protože nepříliš početného místního obyvatelstva (tehdy méně než 100 tisíc obyvatel) se na jeho názor nikdo moc neptal. Přesně podle principu, že kde se nesčítají ballots (hlasy), tam budou létat bullets (kulky), pokračovala guerrillová válka s hnutím Polisario, jenom roli okupantů od Španělů převzali Maročané. Ačkoliv Maroko mělo samo o sobě daleko větší možnosti než vzbouřenci z pouště, Polisario bylo a je zase logisticky podporováno sousedními státy (hlavně Alžírskem). Strategická situace tak nakonec zdegenerovala do patu a příměří, což Maroko potvrdilo navršením masivního, 2700 kilometrů dlouhého valu, kterým se od Polisaria oddělilo. Region nacházející se za ním, velice řídce osídlený, byl Polisariu ponechán k vládnutí. Součástí příměří domluveného roku 1991 bylo budoucí referendum o statutu celé země, ale za třicet let se na něj jaksi nenašla vhodná chvíle. Zkusí to znovu? No, tak tedy Maroko k Západní Sahaře přišlo. Obyvatelé Ceuty a Melilly to velmi dobře vědí, stejně jako Maročané sami. To je kus historického kontextu, který českým čtenářům scházel, protože u nás není tahle epizoda příliš známá. Kdybychom měli zkonstruovat přibližnou, ne úplně přesnou analogii z našich dějin, tak vypuštění několika tisíc převážně marockých migrantů na Ceutu se dá srovnat s tím, že by se někde u Hrádku nad Nisou sešla skupina mladých mužů v krátkých kalhotech a s plechovými bubínky. Pocvičili by si své síly poražením nějakých těch hraničních kamenů s písmeny CZ a D, načež by se po pár hodinách nechali znovu odstrčit na německé území – protentokrát. Chválabohu má současné Německo dost rozumu na to, aby podobné akce nedělalo. Ale ze strany Maroka šlo o jednoznačnou připomínku, že ta dvě města považuje za svoje a že pro případ vhodné příležitosti by mělo po ruce způsob, jak je obsadit. Stejně jako kdysi obsadilo Západní Saharu. Tož takové máme sousedy, kteří nám hlídají ty vnější evropské hranice. A to přitom objektivně vzato není Maroko z těch nejhorších. Ve srovnání s Erdoganovým Tureckem jde o stát s relativně liberální ústavou, kde politická opozice není vysloveně šikanována úřady a ve vězení sedí „jenom“ čtyři novináři (stav z roku 2020). Ale mají holt také určité zájmy a vědí, jakou pákou si je prosadit: malilinkou demoverzí Zeleného pochodu pro jeden den. Protože to je situace, která teď na našem břehu Středozemního moře nahání politikům i obyvatelstvu ten největší děs. Troufl bych si odhadnout, že po nejbližší léta se nejen španělská, ale i evropská diplomacie bude od tématu Západní Sahary držet raději pěkně stranou. Aby náhodou někoho nepodráždila. Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE. {loadmodule mod_tags_similar,Související}
Čas načtení: 2020-07-16 14:56:00
Do třetice věnuji Knihovnu starověku a najednou to je úplně jiná písnička. Jozue možná nedobyl Jericho a charakteristika dávné podunajské civilizace od litevské archeoložky podezřele připomíná současné liberální a feministické představy o lidské společnosti. Zenon Kosidowski: Příběhy Mrtvého moře (Práce 1988/ překlad Josef Vlášek) Tento polský spisovatel (1898–1978) s docela zajímavým životopisem (po druhé světové válce přednášel i v USA) se pustil skepticky do biblických vyprávění a docela zlomyslně je po svém převyprávění vysvětluje a zakotvuje ve známých historických souřadnicích. Tady je příklad: „V historii exodu narazíme velmi často na překvapivé věci. Nesmírně zajímavá je zejména postava Mojžíšova nástupce a dobyvatele Kanaánu Jozua, postava záhadná v každém ohledu. Objevitelé Jericha, jak už víme, tvrdí rozhodně, že toto hrazené město se stalo kořistí jakýchsi nájezdníků ve 14. století př. n. l., tedy zhruba celé století před příchodem egyptských Izraelitů. Proto se biblický Jozue nemohl stát jeho dobyvatelem.“ Vysvětlení hledá autor v diferenciaci Izraelitů, kteří nikdy nebyli v Egyptě, a těch, kteří přišli do Kanaánu později právě z Egypta. Ale tady otazníky nekončí. Přečtěte si to. Harald Haarmann: Historie potopy světa. Po stopách raných civilizací (Paseka 2010/ překlad Michal Mocek) Pic kozu do vazu, řekl by klasik. Po všech těch mantrách o sumerském a egyptském vynálezu písma na sklonku čtvrtého tisíciletí př. n. l. čtu najednou z pera německého historika a kulturologa (1946), že už skoro dva tisíce let předtím začali používat písmo příslušníci kultury Vinča v Podunají (dnešní Srbsko a Bulharsko, částečně Transylvánie). Kromě toho ustanovuje Haarmann ve shodě s americkými výzkumníky čas potopy na 6 700 let př. n. l. a barvitě líčí, jak se tehdy za obrovitého hukotu valily slané vody Středozemního moře do sladkovodního Euxeinského jezera (dnešního Černého moře). Patrnou matkou vize podunajské minulosti a takto změněného paradigmatu je litevská archeoložka Marija Gimbutasová, která z nálezů indikovala hypotetickou vinařskou kulturu na jihovýchodním Balkáně, nazvala ji protoevropskou a konstatovala, že ji vyvrátili indoevropské kmeny, jež přitrhly z černomořsko-kaspických stepí. Její charakteristika dávné podunajské civilizace v mých očích podezřele připomíná současné liberální a feministické představy o lidské společnosti: šlo o relativně homogenní, mírumilovnou a matrifokální kulturu nehierarchicky uspořádanou, neusilující o mocenskou strukturu, která ovšem podlehla válečnické násilné invazi. Centrálním momentem Haarmannova výkladu o písmu je to, že zatímco v Metopotámii a Egyptě byly motivem jeho vynálezu praktické ekonomické potřeby evidence zboží, v Podunají psali lidé své znaky na rituální sošky zvířat a lidí proto, aby komunikovali s mocnostmi, jimž adresovali své prosby a zaříkávání. Rozluštěno není nic. Zdá se, že tradiční katedrové vědce tohle vše zanechalo chladnými. Olga Tokarczuková: Pravěk a jiné časy (Host 1999/ překlad Petr Vidlák) Přede dvěma lety se stala autorka (1962) laureátkou Nobelovy ceny, což jen povzbudilo už tak živý český zájem o její knihy. Pravěk je román Polska ve 20. století, rodinná legenda s mytickými prvky, fascinující fikce s vlastními zákony, konkrétní imaginace působivější než skutečnost. Tokarczuková není realistka, Tokarczuková nepsychologizuje, Takarczuková má v sobě vančurovské puzení k bezprostřední modelaci postav, stačí jméno a stojí tu s neodvolatelnou plastičností figura, kterou si už nespletete s jinou. Pravěk je název místa, ale hlavně je to teplé hnízdo vyprávění, v němž se líhnou lidské situace kreslené prostě v každodennosti a sahající přitom před narození i za smrt. Nekonečná je složitost a proměnlivost lidského soužití, a proto je nezbytné hledat smysl. Bez tohoto hledání nemá smysl nic. {loadmodule mod_tags_similar,Související}
Čas načtení: 2020-04-08 09:38:05
Sever proti jihu aneb Kdo zaplatí účet za koronavirovou epidemii
Koronavirová krize znovu oživila spor „spořivých“ a „zadlužených“ států o to, jak má fungovat eurozóna. Ve starořeckých pověstech vystupuje slepý věštec Teiresiás, který by se neztratil ani dnes. Například to, že jej bohyně Héra na sedm let proměnila v ženu, by v genderfluidním hnutí jistě vyvolalo obrovské nadšení. (Méně už pak skutečnost, že to byl vlastně trest.) Teiresiovou specializací bylo předpovídání budoucnosti, při kterém spoléhal zejména na duše mrtvých, přivolané ze záhrobí krví obětovaných zvířat apod. Prý byl přitom docela přesný. Moderní následovníci věštce Teiresia se zabývají podobnou činností, totiž předpovídáním ekonomického růstu. Například česká vláda nám nyní vážně tvrdí, že růst pro rok 2021 odhaduje na 3,1 procenta. Jak pěkně to mají spočítané na desetinu procenta! Inu pašáci. V proskleném officu dneška není ovšem místo pro obětní oltář, který byl dávno nahrazen kávovarem a automatem na barelovou vodu. Snad i tím lze vysvětlit, že prognostici dnešní doby jsou ve svých odhadech podstatně méně přesní než jejich legendární předchůdce Teiresiás. Bez dobrých kontaktů v záhrobí je přeci jen věštění budoucnosti o dost obtížnějším úkolem. Koronavirová epidemie – klasická černá labuť – udělala z veškerých nedávných prognóz ekonomického vývoje řezanku. Jestliže se ještě před dvěma měsíci v Evropě prorokoval mírný, asi jednoprocentní růst (řeč evropského komisaře Gentiloniho ze 13. února tohoto roku), dnes, po restriktivních opatřeních, která přiškrtila ekonomiku, to vypadá na poměrně drsný pokles široko daleko. Místo toho, aby vlády od svých občanů peníze vybíraly, jsou postaveny spíš před otázku, jak zabránit kolapsu příliš mnoha firem naráz. Příslušné finanční rezervy má ovšem málokterý stát. Dokonce i Norsko, které si vytvořilo velký fond na horší časy, musí řešit otázku likvidity, protože ten fond se vesměs skládá ze sbírky cenných papírů, které se v krizových časech nedají prodat úplně obratem ruky a za dobrou cenu. Ale norské starosti by ve zbytku Evropy chtěli mít. Žádná vláda si teď nebude moci dovolit říci svým živnostníkům a firmám „běžte se pást“. To by politicky nepřežila. A nejsou-li tedy rezervy, bude se stimulovat na dluh. Což je problém hlavně na silně zadluženém jižním křídle EU, které je přitom epidemií postiženo nejhůře (Španělsko a Itálie mají hodně mrtvých, i Francie je na tom dost špatně). Jižní země si s sebou táhnou velký a těžký kufr dluhů už z minulosti. V jejich ekonomikách přitom hrála významnou roli turistika – což je na oficiálních číslech dobře vidět. A turistika teď v podstatě přestala existovat. Na jak dlouho, to nikdo neví. (Oficiální čísla nejsou všechno. Kolem turistického ruchu tradičně existuje i spousta pracovních příležitostí „načerno“, ve kterých dostávají lidi peníze na ruku a bez papírů. Pokud vás někdy zajímalo, jak můžou kraje typu jihošpanělské Andalusie s brutální nezaměstnaností přes 20 procent vůbec nějak fungovat, tak přesně takhle. Místní vlády to víceméně tolerují, protože je to ve všeobecné mizérii přeci jen změkčující faktor a jeho důsledným potlačováním by si nadělaly hodně nepřátel. Nicméně s tím je teď taky konec. Bída na periferiích bude tím pádem – aspoň dočasně – daleko silnější než v dobách, kdy bylo každé AirBnB rezervované na týdny dopředu.) A to je turistika jenom jedním z mnoha postižených odvětví… Není divu, že jižní politici panikaří a volají po pomoci ze severu, který je na tom přeci jen lépe než oni. Jejich snem jsou koronabondy, společné dluhopisy celé eurozóny, které by pokryly současný ekonomický propad. A to je přesně to, co politici ze zemí jako Nizozemsko nebo Německo nechtějí připustit – společné ručení za dluhy je pro tamní voliče tabu. Bylo by lákavé dívat se na tenhle spor čistě morálními brýlemi: utráceči a flákači chtějí po zodpovědných lidech, aby je vytáhli z průšvihu. Docela dost lidí to taky dělá a na pravici je tahle optika poměrně populární. Sám jsem nepřítel velkého zadlužování, ale takhle jednoduché to zase není. Hlavní problém jižních států není ani tak v míře zadlužení, jako v tom, že mezi nimi a Severem se v různých ekonomických parametrech rozevřely pořádně široké nůžky. Například ještě kolem roku 2000 byla Francie z hlediska podílu vývozu na HDP podobnou mocností jako Německo, dnes se mu dívá na záda – a to z pěkné dálky (zdroj). Itálie je na tom ještě mnohem hůř, v podstatě se nikdy nevzpamatovala z velké krize roku 2008 (zdroj). Každý má pro tento vývoj svoje oblíbené vysvětlení. Někdo poukazuje na nevhodnost jednotné měny pro tak rozdílné ekonomiky (z německého hlediska je euro slabé a značně stimuluje německý export, pro jižní státy je zase moc silné). Jiný zas rád argumentuje kulturními rozdíly, což se mi osobně ale moc nezdá – korupce, mafie a siesta se kolem Středozemního moře vyskytují odjakživa, nezačalo to náhle až po roce 2000, ale ve druhé půlce 20. století byly státy jako Itálie a Francie docela ekonomicky živé a rychle bohatnuly. Pak jsou tu ještě další argumenty, ne tak moralizující, jako je třeba stárnutí populace a odliv mladých mozků do ciziny. Případně také vzestup Číny coby průmyslové velmoci, která dokázala vytlačit Italy a Francouze z trhu levnějšího spotřebního zboží. Nejspíš bude těch faktorů víc. Každopádně s tímto nepříznivým vývojem nedokázaly v postižených zemích nic udělat levicové vlády, pravicové vlády, nacionalistické vlády, probruselské vlády ani nikdo další. Románské státy jsou na tom tom dnes ekonomicky mnohem hůř než Německo a na něj navázané země typu Nizozemska. V nedávné minulosti vesměs udělaly striktní rozpočtové škrty, takže dalšího prostoru k šetření už zas tak moc není (třeba italské škrty byly velmi bolestivé, také Španělé museli proškrtat například zdravotnické výdaje a dnes jsou pod evropským průměrem, což je znát). A do toho přišla další krize daná coronou. Hrozí z toho řecký scénář, ale v daleko větším měřítku. Podíváme-li se ovšem na situaci z perspektivy německého voliče, je dost patrné, že se nebude chtít dělit, a že nejde o sobectví, kterým zas tak rádi argumentují Jižané. Ona totiž v těch grafech, které ukazují raketový růst německých vývozů, zaniká jedna důležitá okolnost. Zisky z tohoto exportního boomu se rozhodně nerozdělily mezi německé obyvatelstvo rovnoměrně. Řadový Němec, zvlášť důchodce (a těch je v zestárlém Německu hodně), musí v každodenním životě hospodařit dost opatrně, aby vyšel. Jedním z určujících výdajů, který ovlivňuje životní úroveň, je nájemné, které ve velkých německých městech poslední dobou značně narostlo – dost na to, aby z toho aktuálně v Německu byl významný sociální problém. A městští Němci přitom tradičně žijí v nájmu až do smrti, jen menšina obyvatel Mnichova, Berlína či Kolína nad Rýnem svoje byty vlastní. (V Berlíně jen 14 procent, v málokterém velkém městě je to nad 25 procent, podrobný přehled podle okresů v PDF.) V téhle situaci by se nikdo nehnal do toho, poslat na sklonku života část svých úspor cizincům na sanování problémů, za jejichž vznik necítí zodpovědnost. A nelze to po něm ani spravedlivě chtít. Společné koronabondy tak nejspíš nebudou, to by neprosadila ani Merkelová, ani nikdo jiný. Co tedy bude? Nejsem Teiresiás a nemám kontakty v záhrobí, abych to dokázal říci přesně. Nicméně jižním státům hrozí ekonomický kolaps. Svého času, dokud ještě platily pesetou a lirou, se tyhle země z problémů dostávaly „tištěním peněz“, které je pro voliče stravitelnější než sebrat jim přímo úspory z účtu (co na tom, že efekty jsou podobné – na psychologii záleží). Dnes tedy tisknout peníze nemůžou, ale Evropská centrální banka by mohla. Tudíž lze očekávat, že představitelé jižních zemí budou tlačit na to, aby s tím začala. Na takové návrhy tradičně Němci říkávali nein, ale otázka je, zda jsou v pozici, aby neinovali i nadále. Když bylo v problémech Řecko, mohli si dovolit tvrdší postoj – řecká ekonomika přeci jen představovala mizivé procento celé eurozóny. Italská, well, to už je problém zcela jiných rozměrů. Ta by s sebou mohla strhnout několik dalších a vyvolat dominový efekt s těžko odhadnutelnými následky. A to není v zájmu Berlína. Proto si myslím, že k nějakému tisku peněz na evropské úrovni dojde. Moc jiných politicky průchodných možností totiž není. {loadmodule mod_tags_similar,Související}
Čas načtení: 2019-07-09 08:41:08
Zesnulý Josef Koutecký: Medicína je plná zázraků, stejně jako celý život
V pátek 5. června zemřel v nedožitých 89 letech Josef Koutecký, lékař, chirurg a zakladatel dětské onkologie v Československu. Kromě toho, že byl vynikajícím lékařem, se angažoval také v oblasti kultury: mimo jiné byl členem Rady Národního divadla, Nadace Národní galerie a Nadace Českého svazu výtvarných umělců grafiků Hollar. Chceme ho připomenout ukázkou z knižního rozhovoru Osm múz mého života, dialogu s novinářkou Martinou Riebauerovou (vydalo nakladatelství Vyšehrad v roce 2016). Přemýšlel jste nad tím, proč je rakovina mezi všemi nemocemi takové tabu? Lidé se stále často bojí i jen vyslovit to slovo. Samozřejmě. Je to dáno dvěma okolnostmi. Tou první je, že nádory – a neříkejte prosím rakovina, nemám to rád – provázejí lidstvo od jeho vzniku a vesměs vždycky špatně skončily. Dostaly tudíž punc nevyléčitelného onemocnění, provázeného utrpením a bolestí. Tento mýtus vyvolává u lidí děs, kvůli němuž se někteří, když se dozvědí diagnózu, zhroutí, či dokonce zasebevraždí. Zažil jsem to i u rodičů nebo prarodičů, kterým jsme řekli, že dítě má nádor. Druhý důvod spočívá v biblické legendě o hadovi jako zvířeti slizkém, podlém, a nebezpečném, který svedl pramáti Evu, aby utrhla a jedla jablko z jediného zakázaného stromu Poznání, Eva pak svedla Adama – jak by ne? – a Pán Bůh je vykázal z ráje. Zmíněná a přetrvávající představa o hadech je ovšem úplný nesmysl, a já vím, co říkám, protože jsme jich měli doma i třiačtyřicet najednou. Hadi vůbec nejsou slizcí, a když jim nešlápnete na krk, tak vám nic neudělají. Samozřejmě jedovaté hady jsme nepěstovali. Ale v mysli mnoha lidí je nádor jako ten zlý had. Proto také nesnášíte slovo rakovina? Přesně. To mi nesmí student říct, a já jsem jinak velmi hodný examinátor. Nádorů je několik set druhů. A každý má jiné biologické vlastnosti. Kožní karcinom je například v devětadevadesáti a půl procentu nezhoubného charakteru. Necháte jej vyříznout a pacient je vyléčený. Naopak zhoubný nádor mozkového kmene nebo slinivky břišní mívá často fatální prognózu. A teď řekněte slovo rakovina pacientovi, který má v podstatě nezhoubný nádor. Je-li jen trochu psychicky labilní, okamžitě propadne beznaději. Jak to slovo vzniklo? Termín „karkinoma" použil poprvé slavný řecký lékař Hippokrates. Žil u Středozemního moře a všiml si, že na zvířata, která při odlivu nestačila utéci do moře a uvízla na písčině, se vrhli krabi a začali je svými klepety požírat. Jejich kusadla Hippokratovi připomněla klinický obraz, který je někdy patrný na povrchu ženského prsu stiženého nádorem. Na kůži jsou červené pruhy tvořené mízními cévami, naplněnými nádorovými buňkami. A protože tamní krab se jmenuje Carcines maenas, vyslovil Hippokrates poprvé ono řecké "karkinoma". Z něho se později stalo latinské "carcinoma". Ve staročeštině se začalo říkat rak a z raka se stala rakovina. Ale uvědomte si, že zoologicky je to absolutní nesmysl, protože krab a rak jsou úplně jiná zvířata. Takže pokud už bychom to tak chtěli nazývat, museli bychom říkat krabovina. Od Hippokratových dob je ostatně ikonografickým symbolem nádoru krab. Já si ovšem ještě pamatuji, kdy se pacientům neříkalo vůbec nic. Moje babička diagnózu neznala, ale všichni okolo ano. Jak se na to zpětně díváte? Lékaři tak ono tabu vlastně spoluvytvářeli. Tehdy to tak prostě bylo. Dneska se pacientovi říká pravda a důvod je jednoduchý. Valná většina pacientů ví, že jde na onkologii, ví, co to je, protože kdyby nic jiného, tak si to najde na internetu. To, čemu jsme říkávali zbožná lež, už dnes není moderní. Používali jsme ji také proto, že jsme nádory neuměli vůbec léčit. Jak jsem řekl, když jsem začínal, přežívala tři procenta dětí. Jak se sdělovala diagnóza dětem? Rodičům se říkala pravda vždycky, dětem ne. Samozřejmě to vyvolávalo velké problémy v dospívajícím věku, kdy dítě přestává být dítětem, ale zdaleka ještě není dospělým. Je mu patnáct, šestnáct, sedmnáct a je na oddělení, kde kamarádi umírají. Potkávali se, psali si a najednou konec. Přestali se setkávat, přestaly přicházet dopisy. Kde je? Umřel. A já mám stejné onemocnění, napadalo je. Mnohé děti cítily, že to s nimi jde z kopce. Postupně slábly a začaly tušit, že se z toho nedostanou. A tak se samozřejmě někdy zeptaly: „Pane profesore, umřu?" Co jste na to odpovídal? Říkal jsem: "Je to vážné, ale děláme, co můžeme, a pokusíme se to všechno zvládnout." Je samozřejmě těžké takto mluvit s šestnáctiletou dívkou. A stále jsou pacienti, kteří – a teď mluvím o dospělých – to nechtějí vědět. My jim pravdu nevnucujeme. Pokud ji vědět chtějí, řekneme jim ji se vším, co je k dispozici. Máte nádor, ale nádorů je mnoho, některé jsou moc špatné a jiné lepší. My uděláme všechno, co budeme moct. Bude to provázeno tím či oním, musíte s námi spolupracovat, pokusíme se to zvládnout a máte šanci. Můžeme obecně říct i prognózu. Ale jak dopadnete vy, nikdy dopředu nevíme. Protože lékař, který dopředu někomu řekne, že mu zbývají dva, tři měsíce, je pro mne špatný doktor. Měl jsem pacienty, o nichž jsem si myslel, že přežijí rok, a oni umřeli za čtrnáct dní, a měl jsem takové, kde jsem byl přesvědčený, že umřou za krátkou dobu, a žijí dodnes. Každý jsme jedinečný. Byl jste někdy svědkem zázraku? Něčeho, co jste si jinak než jako zázrak neuměl vysvětlit? Byl. Existují dva zázraky. Zázrak z hlediska církevního, ale teď nemám na mysli tyto zázraky. Ani já se na ně neptám. A pak skutečně existují situace, kdy jsem si byl něčím skálopevně jist, a najednou to bylo úplně jinak. A já jsem žasnul a nepřestal žasnout. To se v medicíně opravdu stává. Medicína je plná zázraků, stejně jako celý život. Nějaký příklad? Měli jsme holčičku se zhoubným nádorem v malé pánvi. Operovali jsme ji, ozařovali, podávali chemoterapii. Tehdy se užívala a ještě dnes užívají cytostatika, která mají jednu svízelnou komplikaci. Může vzniknout těžký zánět sliznice močového měchýře, a ten zánět se projevuje těžkým krvácením. Takže pacient vlastně jako by močí krev. U té holčičky to trvalo už řadu dní, jen si představte to obrovské množství krve. To jsem měl ještě stanici na klinice profesora Kafky. Radil jsem se s ním a on řekl: "Nedá se nic dělat, močový měchýř musí pryč, jinak nám vykrvácí." Dnes už se to řeší jinak, ale tehdy se měchýř odstranil a močovody se svedly do tlustého střeva, takže časem děti stejně umíraly na vzestupnou infekci ledvin. Ale jiná varianta nebyla. Vypsali jsme tedy děvčátko k operaci. Byla středa, v 8,15 jsme měli začít. V šest ráno jsem byl na klinice, abych si holčičku ještě prohlédl. A sestra, která měla noční službu, mi hlásí: "Pane primáři, já nevím, jak je to možné, ale Mařenka, nebo jak se ta holčička jmenovala, od včerejška čurá úplně čistou moč." Skutečně, to dítě od té doby nemělo stopu krve v moči, aniž bychom cokoli udělali. Kdyby to přestalo krvácet o den později nebo kdyby byla vypsaná na operaci v úterý místo ve středu, tak by byla bez močového měchýře a dnes už dávno mrtvá. Nevím proč, nevím, jak se to stalo. Zkrátka jako když utne. Řekněte tomu jinak než zázrak. Třeba velmi silná vůle žít a pevná víra, že prostě nemohu umřít? Věříte tomu? Pokud onou vírou myslíte schopnost nepodlehnout onemocnění a bojovat s ním, tak na takovou schopnost samozřejmě věřím. Vím také o případech nevyléčitelně nemocných lidí, kteří tu dávno neměli být, ale zemřeli až ve chvíli, kdy bylo splněno něco, co splněno být mělo. Pamatuji vdovu, která oproti všem předpokladům žila a starala se o svého syna, než odpromoval a stal se soběstačným. Zemřela několik dní po jeho promoci. Stejně tak bývá pravidlem, že takové ty zlobivé a neposedné děti se léčí snáze než děti, které sedí v koutku a naříkají. Malé děti samozřejmě nevědí, co je to nádor a že je na světě něco konečného. Znají mrtvou a živou vodu, vědí, že stačí pár kapek a mrtvý vstane. Že Šípková Růženka procitne po kouzelném polibku prince. Až s postupem věku dítě pozná, že když mamince natrhá na louce kytici, kvítka v teplé ručičce zvadnou a už se nikdy nenarovnají. Že pes, kterého přejelo auto, už nikdy nebude běhat. Pak mu umře dědeček, babička, děti se odstěhují od rodičů. Život není nic jiného než postupná izolace. První izolace je porod. Druhou izolací je odstavení od prsu. A takhle následuje jedna izolace za druhou. Naše charaktery a spolu s nimi i kvalita života se utvářejí tím, jak se s těmito izolacemi vyrovnáváme. To platí i pro nemoci. A vůbec nejhorší izolací je umírání v osamocení. To by nikdy neměl lékař nebo sestra dovolit zvláště u pacienta, který nikoho nemá nebo za nímž už nikdo nechodí. Víte ale, jak je to dneska se stářím. Člověk umírá, tak mu uděláme jen to nejnutnější, i návštěv je méně a méně. To je ta nejhorší izolace, jaká člověka může v životě potkat. Bohužel byli i rodiče, kteří, když jejich děti začaly umírat, jezdili na návštěvy méně a méně. Protože to neunesli? Buď, nebo se rozhodli pro – psychologové tomu říkají takovým ošklivým slovem – reinvestici. Ještě, než dítě zemřelo, začali investovat do nového života a obracet svůj zájem k něčemu, co je povede dál. My pro to máme pojem předčasná izolace. Zažil jsem skutečně takové rodiče. {loadmodule mod_tags_similar,Související} Měl jste pro ně pochopení? Ne. Naprostá většina lidí chce svému blízkému, a dítěti tím spíš, dosloužit, jak se říká, do posledního dechu. Proto i tehdy, když jsme měli zakázány návštěvy kvůli obavám z infekce, jsme u umírajících dětí vždycky zařídili izolovaný pokoj, kam měli rodiče přístup. U malinkých dětí je to ještě o něco složitější. Ony nedávají vinu za to, že jsou vytrženy z domova a musí ležet v nemocnici, kde jsou podrobovány někdy i bolestivým vyšetřením a léčebným postupům, lékařům. Kladou ji rodičům, protože rodiče jsou tady přece od toho, aby je chránili. To rodiče je dali do nemocnice, rodiče je nechají, aby jim doktoři dělali to a ono. Zažil jsem maminku, která byla u umírajícího dítěte od rána do večera, ale večer musela domů za druhým potomkem. A když odcházela, tak ji dítě proklínalo. Představte si tu hrůzu. Odcházela a nevěděla, jestli ho ráno ještě uvidí, přesto odcházela s tím, že jí dítě nadávalo a obviňovalo ji z toho, že umírá. Jak jste tohle zvládal vy? Špatně. Samozřejmě to ze mě nespadlo tím, že jsem zavřel dveře své pracovny. Často jsem s tím byl i doma. Jak víte, já miluju muziku. Chodili jsme na koncerty a já je v jednu dobu neprožíval tak, jak bych měl, protože mi hlavou stále běžela nějaká tragédie z kliniky. Pak jsem se toho zbavil, protože takhle doktor fungovat nemůže. To bych se musel rovnou zasebevraždit
Čas načtení: 2024-02-21 09:00:00
Izrael v Gaze zničil kulturní dědictví mnoha staletí. Je to válečný zločin
Channel 4: V jiném životě mohla být Gaza turistickým centrem, centrem kultury s bohatou historií a krásnými plážemi u Středozemního moře, ale roky blokád a krvavých konfliktů si vybraly svou daň. Izraelská reakce na útok Hamásu ze 7. října způsobila, že Gaza je k nepoznání. Satelitní snímky odhalují rozsah zkázy, více než 70 % civilní infrastruktury Gazy bylo poškozeno nebo zničeno, včetně 22 míst kulturního dědictví označených organizací UNESCO, mešit a kostelů starých stovky let, muzea a několika archeologických nalezišť. Palestinské ministerstvo kultury však konstatuje, že toto číslo je mnohem vyšší, a zdokumentovalo zničení a vážné poškození více než 200 památek. Vymazání kulturního dědictví obyvatel je jedním z mnoha válečných zločinů, které Jihoafrická republika vytýká v žalobě Izraeli.