Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2025-03-01 09:29:00

Zelenskyj se omluvil. Chce zachránit vztah s Trumpem

Jaké budou důsledky páteční roztržky prezidentů Volodymyra Zelenského a Donalda Trumpa v Oválné pracovně Bílého domu? Při výbušné tiskové konferenci ukrajinský prezident Zelenskyj řekl, že jeho frustrace ze současné americké administrativy začala poté, co během pěti týdnů po inauguraci Trump vydal sérii kontroverzních komentářů. Po předčasném opuštění Bílého domu Zelenskyj poskytl interview stanici Fox News.

Čas načtení: 2025-03-01 09:29:00

Zelenskyj vyjádřil lítost. Chce zachránit vztah s Trumpem

Jaké budou důsledky páteční roztržky prezidentů Volodymyra Zelenského a Donalda Trumpa v Oválné pracovně Bílého domu? Při výbušné tiskové konferenci ukrajinský prezident Zelenskyj řekl, že jeho frustrace ze současné americké administrativy začala poté, co během pěti týdnů po inauguraci Trump vydal sérii kontroverzních komentářů. Po předčasném opuštění Bílého domu Zelenskyj poskytl interview stanici Fox News.

Čas načtení: 2025-03-01 14:51:00

Hádka může Ukrajinu přijít velmi draho. Trump zvažuje úplný konec vojenské pomoci

Americký prezident Donald Trump zvažuje ukončení všech probíhajících dodávek vojenské pomoci Ukrajině. S odvoláním na vysokého představitele Trumpovy administrativy o tom informoval deník Washington Post. Šéf Bílého domu tak prý reaguje na páteční výroky prezidenta Volodymyra Zelenského v Oválné pracovně a jeho "vnímanou neústupnost v mírovém procesu".

Čas načtení: 2025-04-11 10:00:00

USA: Demokraté budou vyšetřovat Trumpův insider trading

Senátor Adam Schiff právě oznámil, že oficiálně zahajuje vyšetřování, zda členové administrativy Donalda Trumpa nezákonně profitovali z jeho burzovních machinací.Předtím, než Trump odložil zavedení cel proti skoro všem zemím světa o 90 dní, informoval o tom své kamarády. Ti si nakoupili akcie podniků, které se v důsledku Trumpových cel propadly a po zveřejnění jeho oznámení, že cla odkládá na 90 dní, Trumpovi kamarádi vydělali na stoupnutí hodnoty akcií obrovské zisky.To je tzv. insider trading, burzovní obchodování na základě výlučně sdílených informací, které nejsou obecně známy, a je to vážný trestní čin. BREAKING: Senator Adam Schiff just announced he is formally opening an investigation to see if members of Donald Trump’s Administration illegally profited off of today’s stock market shenanigans. Retweet to make sure every American sees this. pic.twitter.com/NUysyqRs5u— Democratic Wins Media (@DemocraticWins) April 9, 2025 Objevil se klip, na kterém Donald Trump v Oválné pracovně hovoří o tom, jak lidé vydělali peníze při nedávných výkyvech na trhu v důsledku jeho machinací se cly.„Dneska tenhle vydělal dvě a půl miliardy a ten druhý vydělal devět set milionů, to není špatné!“ řekl Trump. A clip has emerged of Donald Trump in the Oval Office discussing how people made money in the recent market fluctuations, as a result of his tariffs."He made two-and-a-half billion today, and he made nine hundred million, that's not bad!"Watch ⬇️🔗 https://t.co/PMc7zJB5oH pic.twitter.com/V2m6UMOQ1H— Sky News (@SkyNews) April 10, 2025

Čas načtení: 2025-02-28 09:00:00

Trump Zelenskému v Bílém domě: Zahráváte si s třetí světovou váíkou. Kolaps rozhovorů

Strašné představení v Bílém domě. Trump a Vance se chovají k Zelenskému jako prasata. Odporné!— Jiří Pehe (@JiriPehe) February 28, 2025 Jestli budou republikánšti senátoři a členové dolní komory mlčet po tom, co předvedli vůči Zelenskému Trump a Vance, můžeme USA zcela odepsat jako člena Západu— Jiří Pehe (@JiriPehe) February 28, 2025 Kongresman Seth Moulton: To, co jsme právě viděli v Bílém domě, bylo setkání dvou ruských loutek s hrdinou.— Jiří Pehe (@JiriPehe) February 28, 2025 Trump píše, že Zelenský zneuctil Spojené státy v jejich drahocenné Oválné pracovně. Ve skutečnosti zneuctili Spojené státy v přímém přenosu Trump a Vance. A to totálně. Bylo to, jako by na Zelenského řvali v Oválné pracovně dva představitelé fašistického Ruska.— Jiří Pehe (@JiriPehe) February 28, 2025 Dear @ZelenskyyUa, dear Ukrainian friends, you are not alone.— Donald Tusk (@donaldtusk) February 28, 2025 Americký prezident říká, že je „pro Ukrajinu i Rusko“, a Zelenskému vzkazuje, že mu musí být „vděčný " Zelenskyj „nerespektuje USA“ a „není připraven na mír“, píše Trump.Na znamení toho, jak špatně rozhovory dopadly, americký prezident Donald Trump  zveřejnil na sociálních sítích aktualizaci, v níž uvedl, že zjistil, že Zelenskyj „není připraven na mír, pokud se do něj zapojí Amerika, protože má pocit, že naše účast mu dává velkou výhodu při vyjednávání“.„Nechci výhodu, chci MÍR,“ dodává.Dále říká, že Zelenskyj „znevážil Spojené státy americké v jejich posvátné Oválné pracovně“.„Může se vrátit, až bude připraven na mír,“ končí. Návštěva ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského v Bílém domě byla přerušena poté, co se dostal do ostré výměny názorů s americkým prezidentem Donaldem Trumpem a viceprezidentem JD Vancem, kteří ho během jednání v Oválné pracovně obvinili z „neuctivého“ chování. Trump Zelenskému opakovaně řekl, že „hazarduje s životy milionů lidí, s třetí světovou válkou ‚, a řekl mu, aby přestal lpět na dalších bezpečnostních zárukách s tím, že ‘buď se dohodnete, nebo končíme“. Trump klade falešné rovnítko mezi obě strany války a staví se „za Ukrajinu i Rusko“ , když usiluje o mírovou dohodu, což je v ostrém kontrastu se Zelenského výroky o Putinovi jako „vrahovi“ a „teroristovi“, který napadl Ukrajinu a s nímž není ochoten přistoupit na kompromis ohledně ukrajinského území. Dvojice se opakovaně střetla v názorech na Rusko a vyjednávání, stejně jako na míru evropské podpory Ukrajině. Zelenskyj opustil Bílý dům, přičemž byla zrušena i tisková konference obou lídrů, na níž měli podepsat dohodu o cenných zeminách.

Čas načtení: 2019-07-09 08:30:23

Jan Kameníček: Procity (ukázka z knihy)

Soubor Procity mapuje literární vývoj českého spisovatele Jana Kameníčka, jehož tvorba byla výrazně ovlivněna studiem na konzervatoři a celoživotním vztahem ke klasické hudbě. Nikdy nekončící hledání, opakované kladení otázek po smyslu života, jež bývá občas přerušeno nečekaným únikem mezi tóninami dur a moll k dodekafonii, spoutané pouze prolínajícími se slovy bez jakéhokoli řádu, bez interpunkce, forma tvořená popřením běžných jazykových a gramatických zákonitostí… Ve výsledku nezáleží na tom, jestli pátráme po osudu zmateného či ztraceného anonymního hrdiny či slavného hudebního skladatele, který pozvolna přichází o zrak. Jde především o způsob nazírání základních pojmů, jako je osud, vina, spravedlnost nebo štěstí. Kameníček nevolí způsob přímočarý, který by byl pro vypravěče snadný. Neulehčuje to ani čtenáři. Pokud však ten vytrvá, dočká se katarze, i když ne příliš optimistické. Řečeno slovy jednoho z Kameníčkových typických hrdinů: „Člověk nedojde ke štěstí, protože se mu bude stále připomínat jeho vina.“   Ukázka z knihy: 1.Upřímně řečeno, můj pán byl vždycky podivín. Stále do sebe zahloubaný, zavřený od rána do večera ve své pracovně, obklopený svými knihami. Knihy miloval, několik hodin denně četl.            Všechny jsou i teď narovnány v dlouhých řadách, všechny ve stejné vazbě s knížecím znakem na hřbetu. Vím to, jednou týdně utírám v jeho knihovně prach. I teď, když tu pán již není.            V knihovně je Lope de Vega, oblíbená pánova kniha Cervantesův Don Quijote, tu knihu četl mnohokrát, také Baconova Nová Atlantida, Pascalovy Myšlenky, Eschenbachův Parzival, Komenského Labyrint světa a ráj srdce, Michelangelovy Verše a dramata Shakespearova, Jonsonův Alchymista a O svobodě křesťana od Luthera nebo Jak dojít k věčnosti od jistého Franceska Busoniniho.            Žil vždycky sám, to musím říci, do mého příchodu o něho pečovala chůva, která letos, v prvním měsíci roku, zemřela na stáří; dožila se osmdesáti sedmi let. Ona mu vařila, po její smrti jsem se staral o pána já sám.            Nemůžu říci proti pánovi ani jedno špatné slůvko, i když je mně nepochopitelné, proč se choval celých patnáct let, co jsem ho znal, tak podivínsky. S nikým se nestýkal, nikdo ho nenavštěvoval. Těch patnáct let probíhalo stále stejně, stále ve stejném pomalém tempu a ustálených zvycích.            Ráno jsem pánovi – tedy přesněji v jedenáct hodin, protože pán pracoval dlouho do noci – přinesl snídani. Potom pracoval do tří a byl podáván oběd, obyčejně vařené maso nebo silný vývar s bílým pečivem, to měl nejraději. Potom znovu do práce, kdy seděl až do večera v hlubokém křesle a přemýšlel, v osm hodin lehká večeře a pak jsem měl již volno, pán mě nepotřeboval. Musím říci, že od osmi hodin večer jsem obyčejně zaléval v létě zahradu nebo v zimních měsících jsem si třídil svoji sbírku minerálů. Tak to s pánem šlo každý den, kromě středy odpoledne, kdy se projížděl na koni dvě hodiny po rozlehlém parku, který patří k sídlu.            Peněz jsme měli hodně, pán musel být velice bohatý, ale o velikosti jeho majetku nikdo nic nevěděl. Nevím, proč se rozhodl pro takový způsob života, nevím, co ho nutilo trávit celé dny v pracovně mezi svými knihami a baňkami a křivulemi. Prý, říkal Hansi, pán chce vynalézt elixír života. Možné to je, jednou se mi svěřil, že by se chtěl stát… nesmrtelným. Musel to být geniální člověk, ten můj pán, v osmi letech, říkávala chůva, složil skladbu pro cembalo, ve dvaceti namaloval portrét své matky, obraz visí v pánově pracovně, ve třiceti napsal pětisetstránkový román.            Navždy si ho budu pamatovat jako člověka menší postavy, pronikavého pohledu tmavých očí, s delšími dozadu sčesanými vlasy, on totiž nikdy nenosil paruku.            Už je podzim, venku v parku padá listí ze stromů. Chodím prázdnými pokoji, občas utřu prach nebo otevřu některé z oken, aby se místnosti provětraly. Stále víc a víc jsem přesvědčený, že se ta změna s mým pánem udála ve chvíli, kdy jsem ho jednoho lednového rána v tomto roce zahlédl rozčíleného v jeho pokoji…            Vstal jsem ten den jako vždy, v půl sedmé, oblékl se, rozhodnutý jít do města na nákup, jak mi přikáže chůva. Vešel jsem v přízemí do haly a uviděl jsem chůvu ve dveřích kuchyně, jak se sepjatýma rukama hledí nahoru ke schodišti. Dříve než jsem stačil popřát dobrého jitra, zaslechl jsem duté rány, třesk rozbíjeného skla a výkřiky. Nerozhodoval jsem se dlouho a vyběhl po schodech k pánovu pokoji. Zaklepal jsem. Vevnitř se rozléhaly hlasy, jako by se hádaly. Chvíli bylo ticho, zaklepal jsem znovu a ozval se další výkřik.            Pomalu jsem otevřel dveře. Na stole, na koberci, na židlích s vysokými opěradly byla spousta rozbitého skla. Páchlo to tu spáleninou. Pán seděl nebo spíš ležel v hlubokém křesle, s očima vytřeštěnýma ke stropu a něco si šeptal.            Došel jsem k němu a naklonil se nad jeho tvář.            „Musím to dokázat,“ šeptal, „musím to dokázat…“            Pomohl jsem mu vstát a dovedl ho k posteli, jež stála v nejtmavším koutě pokoje, tedy proti oknům, která teď byla zatažena závěsy. Pán ihned usnul. Zhasl jsem svíce na stole a vyšel ven z pokoje.            Od toho dne se pán velmi změnil. Byl ještě zamlklejší, chodil tiše s rukama za zády po chodbách, a když pár dní po této příhodě chůva zemřela, šel jsem za rakví jen já sám. Pán mě o to prosil, řekl, že nemůže jít, že smrt… nenávidí. Ano, tak to řekl.            Najednou, po několika týdnech, naším zámečkem začala znít hudba. Pán přehrával cosi na cembalu, které jsme spolu s Hansim přenesli z hudebního pokoje. Hrál hodiny a hodiny, byl jsem rád, z pokoje totiž zmizely všechny ty podivné křivule a byl tam také čistší vzduch…            Jak zbytečně jsem se v těch dnech radoval, jak jsem se mýlil! Myslel jsem si, že se pán zklidnil, proto už netráví dny a noci nad tím elixírem, bylo jasné, že ho nevynalezl, protože jinak by se byl patrně pochlubil nebo by mi to alespoň naznačil. Ale to jeho věčné hraní na cembalo naznačovalo jakési podivné napětí, které se šířilo celým sídlem. {loadmodule mod_tags_similar,Související}             Jednou v noci mě probudil šramot v mém pokoji. Tiše jsem se nadzdvihl na loktech a hleděl mžouravě do tmy. Jakýsi stín otevřel moji skříň s oděvy. Chvíli se ve skříni přehraboval, potom se tiše z pokoje vytratil. Ráno jsem zjistil, že mi zmizel starý kabát, klobouk a jedna stará paruka, kterou jsem stejně již nenosil.            „V našem zámku straší, pane,“ řekl jsem ten den pánovi.            „Straší?“ podivil se a sklonil tvář nad klávesy, „co si to vymýšlí, Joachim…“            „Nějaké strašidlo mi v noci ukradlo paruku, pane,“ řekl jsem.            „Tak,“ řekl pán a zapreludoval několik tónů, „a co to tedy má na hlavě…“            „A také mi to ukradlo kabát a klobouk, jsem zcela okraden, pane.“            „Už po tom nepátral, Joachim, nedělal si s tím těžkou hlavu, koupí si klobouk nový,“ a znovu udeřil do kláves.            Náhle se ke mně obrátil: „Nechce, Joachim, abych mu zahrál, co jsem zkomponoval?“; a než jsem stačil kývnout hlavou, začal hrát.            Myslím, že to bylo krásné, rozumím trochu hudbě, hrál jsem v mládí na loutnu, pán byl umělec.            Uvažoval jsem, když pán hrál, zda můj klobouk nemohl vzít Hansi, který se staral o pánovy koně, a také jsem to pánovi řekl, když dohrál. Předtím jsem však krátce pohovořil o pánově hudebním umění.            „Hansi?“ přemýšlel. „Proč by to dělal? Ne, už nad tím nepřemýšlel, Joachim,“ a pán se usmál, „možná že to byl jen sen…“            Uklonil jsem se a vyšel na chodbu. Prohledal jsem znovu skříň, podíval se i do cestovního kufru pod postelí.            Sen to nebyl, pán se mýlil, kabát, paruka a klobouk opravdu zmizely… Spisovatel a scenárista Jan Kameníček (*1955), absolvent Střední průmyslové školy stavební, studoval na Pražské konzervatoři obor violoncello, poté krátce působil v Československém rozhlase. Od roku 1980 je ve svobodném povolání. Pochází z významné kulturní rodiny jak z matčiny, tak otcovy strany a mezi jeho příbuznými figurují jména jako Josef Fanta (architekt), Marie Fantová (provdaná Breinlová, novinářka a překladatelka), Eva Horlivá (překladatelka), Dagmar Hochová (fotografka) či Vladimír Hoppe (filozof). Tato skutečnost sehrála v životě Jana Kameníčka významnou roli a v mnohém se odrazila také v jeho textech. Zpočátku psal povídky, a společně s přítelem z konzervatoře Svatoslavem Gosmanem rozhlasové hry či televizní scénáře s hudební tematikou. Začal publikovat časopisecky, jeho první rukopisy vyšly samizdatově. Častým tématem Kameníčkových próz byla zejména v počátcích jeho literární kariéry hudba či výrazné osobnosti světové hudební scény jako Johann Sebastian Bach či Ferenc Liszt. Později začala převažovat existenciální témata, literární kritikou byl často označován za pokračovatele klasických existencionalistů. Oficiálně debutoval v nakladatelství Československý spisovatel v roce 1988 novelou Rekviem za kantora Bacha. Od té doby vydal několik povídkových souborů, novel, románů a experimentálních próz. Nakladatelství Dybbuk, Praha, 2019, váz., 560 stran.

Čas načtení: 2024-12-05 12:22:47

Praktické pracovné oblečenie pre rôzne profesie – ako si vybrať?

Máte pracovnú pozíciu, ktorej povaha si vyžaduje špeciálne oblečenie, či už kvôli vašej bezpečnosti, čistote alebo z hygienických dôvodov? Mnohé práce sú tak špecifické, že si jednoducho ráno nemôžete obliecť svoje obľúbené oblečenie a v ňom celý deň pracovať. Nutné je povedať, že pracovné oblečenie pre rôzne profesie zohráva kľúčovú úlohu nielen v zabezpečení bezpečnosti zamestnancov, ale aj … Príspevok Praktické pracovné oblečenie pre rôzne profesie – ako si vybrať? zobrazený najskôr Ako a Prečo?.

Čas načtení: 2019-07-10 21:23:31

William Somerset Maugham: O údělu člověka (ukázka z knihy)

Ve svém díle O údělu člověka vytvořil William Somerset Maugham jeden z prvních románů lékaře, které dosáhly ve 20. století značné  obliby u čtenářů i autorů po celém světě. Maugham, handicapovaný koktavostí a homosexuálními sklony, ho plánoval již od svých 23 let, od doby lékařské praxe v nemocnici sv. Tomáše. Jeho hrdina Philip Carey, senzitivní medik a pak lékař postižený tělesnou vadou, zcela zřetelně vychází z Maughamových vlastních životních prožitků, avšak v klikatém třicetiletém vývoji jeho života se zároveň odrážení problémy a rozpory celé tehdejší mladé generace, která „již nevěřila v Boha“, ale ještě ze „starého zvyku Bohu děkovala za to, že v něho přestala věřit“. Základní myšlenkovou i citovou atmosférou Maughamova románu je skepse, převládající mezi evropskou inteligencí v dusném období před výbuchem války. Autor otevřeně pitvá nitro svého hrdiny, jeho komplex méněcennosti, jeho závistivost nebo krutost, jeho sobectví a krajní individualismus, vystřídaný zoufalým pocitem osamělosti, i jeho závislost na morálně rozkolísané ženě. Philip je tak soustředěn na sebe, že mu sociální zájmy zůstávají cizí. Přesto se vykupuje díky své houževnatosti a vědomím společenského uplatnění. O značný ohlas románu v USA se zasloužila recenze prozaika a novináře Theodora Dreisera. Na Maughamovo dílo později navázaly dobově oblíbené romány o lékařích (Arrowsmith Sinclaira Lewise). Podobně jako někteří jeho současníci – Herbert George Wells či John Galsworthy – navazuje i Maugham na tradice realismu 19. stol., avšak v románě O údělu člověka neobyčejně silně akcentuje psychologickou a světonázorovou problematiku. V Čechách zatím vyšel tento román pouze jednou, a to v roce 1964. "Přestože osobní zkušenost a vlastní prožitek v románu jasně převažují, nešlo Maughamovi o román výlučně autobiografický. Pravda autorova života a konfabulace se dokonale prolínají. V třiceti letech vnitřních bojů, vítězství, proher a krizí Philipa Careyho obráží se totiž generační problémy celé epochy přelomu století. Obraz doby, kterou poznáváme jakoby skryti v nitru člověka, který ji sám žil, je možná to nejcennější, co nám Maughamovo dílo skýtá," napsal tehdy v doslovu Radoslav Nenadál. Ukázka z knihy Den začínal tmavým a kalným ránem. Mraky se těžce ploužily po nebi a v sychravém vzduchu se hlásil sníh. Služebná vešla do pokoje, kde spalo dítě, a rozhrnula záclony. Bezděky pohlédla na protější dům se sádrovými ozdobami a parádním vchodem na hlavním průčelí a přistoupila k dětské postýlce.     „Vzbuď se, Philipe!“ řekla.      Stáhla z chlapečka přikrývku, vzala ho do náručí a nesla dolů. Byl ještě rozespalý.      „Maminka po tobě touží.“ Dole otevřela dveře do pokoje a odnesla dítě k posteli, na níž ležela žena. Byla to jeho matka. Vztáhla paže a chlapeček se k ní přitulil. Neptal se, proč ho probudily. Žena ho políbila na oči a hubenýma drobnýma rukama hladila teplé tělíčko v bílé flanelové noční košilce. Přitiskla ho k sobě.      „Chce se ti spát, miláčku?“ zeptala se.      Hlas měla tak slabý, jako by se už ozýval z veliké dálky. Chlapeček neodpověděl, jen se spokojeně usmál. Byl přešťastný v té velké teplé posteli, v objetí těch měkkých paží. Tulil se k mamince, jako by se chtěl ještě zmenšit, a ospale ji políbil. Za chvíli zavřel oči a tvrdě usnul. K posteli se přiblížil lékař.     „Ach, nechte mi ho ještě!“ poprosila úpěnlivě.      Lékař neodpověděl a vážně se na ni zadíval. Žena věděla, že si chlapečka bude smět u sebe nechat jen chvíli, a znovu ho políbila, pohladila ho po celém tělíčku až k nožkám, pravou sevřela v ruce a ohmatala na ní všech pět prstíků, pak mu zvolna pohladila levou nožku. Zasténala. „Copak?“ zeptal se lékař. „Unavilo vás to.“      Zavrtěla hlavou – nemohla promluvit a slzy se jí řinuly po tvářích. Lékař se nad ní sklonil.      „Dejte mi ho.“      Byla velmi slabá, nemohla odporovat jeho žádosti, a tak mu dítě nechala. Lékař je podal chůvě.     „Radši ho zas položte do postýlky.“      „Prosím.“      Odnesla chlapečka, který pořád ještě spal. A tu se matka rozplakala, jako by jí to mělo srdce utrhnout.      „Co s ním bude, s chudáčkem?“  {loadmodule mod_tags_similar,Související}      Ošetřovatelka, najatá na měsíc, se ji snažila uchlácholit, a za chvíli pláč ustal, z vyčerpání. Lékař přistoupil ke stolu na druhé straně pokoje, na němž pod plachetkou leželo tělíčko mrtvě narozeného děťátka. Zdvihl plachetku a podíval se. Z postele na něj nebylo vidět, bránila tomu zástěna, ale žena uhodla, co tam dělá.      „Holčička, nebo chlapeček?“ zeptala se šeptem.      „Zase chlapeček.“ Žena už mlčela. Chůva se za chvíli vrátila. Přistoupila k posteli. „Mladý pán Philip se vůbec neprobudil.“      Ticho. Lékař nemocné znovu změřil tep.      „Tak se zdá, že tu zatím nejsem nic platný. Přijdu zas po snídani.“      „Já vás vyprovodím, pane doktore,“ řekla chůva.      Mlčky šli po schodech dolů. V hale doktor zůstal stát.      „Vzkázala jste pro švagra paní Careyové, že?“      „Ano, pane doktore.“      „Nevíte, v kolik hodin tu bude?“      „Nevím, pane doktore. Čekám telegram.“     „A co s chlapcem? Snad byste ho raději měli poslat pryč.“     „Slečna Watkinová říkala, že si ho vezme k sobě.“      „Kdo to je?“      „Jeho kmotra, pane doktore. Myslíte, že se z toho paní Careyová dostane?“      Lékař zavrtěl hlavou.      O týden později Philip seděl na podlaze v salonku u slečny Watkinové v Onslow Gardens. Pokoj byl zaplněn těžkým nábytkem a na každé pohovce ležely tři velké polštáře. I v každé lenošce byl polštář. Ty všechny si vzal a z lehkých pozlacených židlí s vyplétaným sedátkem si vymyslel a snadno postavil jeskyňku, aby se v ní mohl schovat před indiány, kteří číhali za okenními závěsy. Přiložil ucho k podlaze a poslouchal, jak se stádo buvolů žene prérií. Tu zaslechl, že se otvírají dveře, a zatajil dech, aby ho nikdo nenašel. Ale něčí ruka prudce odtáhla židli a polštáře spadly.      „Jen počkej! Slečna Watkinová se na tebe bude zlobit!“ „Ahoj, Emmo!“      Chůva se shýbla a políbila ho, pak začala natřásat polštáře a dávat je zpátky na místo.      „Mám už jít domů?“ zeptal se.      „Ano, přišla jsem si pro tebe.“      „Ty máš nové šaty.“ Tehdy, v roce osmnáct set osmdesát pět, se nosily honzíky. Ty šaty byly z černého sametu, s úzkými rukávy a svislými rameny a na sukni s třemi širokými kanýry. Chůva přišla v černém kukaňovém klobouku, uvázaném na sametové stužky. Chvíli se rozmýšlela. Otázka, kterou čekala, se neozvala, a tak nemohla dát odpověď, na jakou se připravila.      „Ty se ani nezeptáš, jak je mamince?“ řekla nakonec.      „Jé, já jsem zapomněl! Jak je jí?“      Teď už měla odpověď připravenou.      „Mamince je dobře a je šťastná.“      „To jsem rád!“      „Maminka je pryč. Už ji neuvidíš.“      Philip nerozuměl, jak to myslí.      „A proč?“      „Maminka je v nebi.“      Dala se do pláče a Philip se také rozplakal, ačkoli pořád nechápal. Emma byla vysoká, kostnatá žena se světlými 14 vlasy a širokým obličejem. Pocházela z Devonshiru, a přestože mnoho let sloužila v Londýně, stále měla protáhlou výslovnost. Vlastním pláčem se ještě víc rozlítostnila a přitiskla si chlapečka k srdci. Bezděčně ho politovala, že je připraven o jedinou lásku na světě, která je úplně nesobecká. Je to hrozné, že se ho mají ujmout cizí lidé. Ale za chvilku se vzpamatovala.    „Čeká na tebe strýc William, chce s tebou mluvit,“ řekla. „Jdi se rozloučit se slečnou Watkinovou a půjdeme domů.“      „Já se s ní nechci rozloučit,“ odpověděl a instinktivně utajil pláč.      „Tak dobře – běž si tedy nahoru pro klobouček.“ Doběhl si pro něj, a když se vrátil dolů, Emma tam na něho čekala. V pracovně za jídelnou slyšel něčí hlasy. Zůstal stát. Věděl, že tam slečna Watkinová a její sestra rozmlouvají se známými, a pomyslel si – bylo mu devět let –, že by ho litovaly, kdyby k nim šel.      „Asi bych slečně Watkinové přece jen měl dát sbohem.“      „Udělal bys dobře,“ odpověděla Emma.      „Jdi tam a řekni jim, že přijdu.“      Chtěl tu příležitost co nejlíp využít. Emma zaklepala na dveře a vešla dovnitř. Slyšel ji, jak říká:     „Slečno Watkinová, mladý pán Philip by se s vámi rád rozloučil.“      Rozmluva ihned zmlkla a Philip přikulhal do pokoje. Henrietta Watkinová byla statná žena s brunátným obličejem a obarvenými vlasy. Když si tehdy někdo barvil vlasy, vyvolávalo to poznámky, a když si je přebarvila Philipova kmotra, často o tom doma slýchal všelijaké řeči. Žila se starší sestrou, která se klidně smířila se svým stářím. Měly na návštěvě dvě dámy, které Philip neznal – zvědavě se na něho podívaly.      „Ubožátko!“ zvolala slečna Watkinová a popadla ho do náručí. Dala se do pláče. V tu chvíli teprve pochopil, proč nebyla doma na oběd a proč má na sobě černé šaty. Nemohla promluvit.      „Musím domů,“ řekl za chvilku. Vymanil se jí z náručí a ona ho znovu políbila. Pak přistoupil k její sestře a také jí dal sbohem. Jedna z cizích dam se zeptala, zda ho smí políbit, a Philip jí to vážně dovolil. Ačkoli měl pláč na krajíčku, bystře a s příjemnými pocity vnímal dojem, jaký vzbudil, a rád by byl zůstal trochu déle, když se s ním tolik nadělá, ale uvědomoval si, že by už měl jít, a tak se vymluvil, že na něho čeká Emma. Vyšel z pokoje. Emma si zatím odskočila do suterénu popovídat s přítelkyní, počkal na ni tedy nad schody. Zaslechl hlas Henrietty Watkinové.      „Jeho matka byla má nejlepší přítelkyně. Nesnesu pomyšlení, že je mrtvá.“      „Nemělas chodit na pohřeb, Henrietto,“ namítla její sestra. „Já věděla, že tě to rozčílí.“      Pak slyšel jednu z těch cizích. „Chudáček malý, je to hrozné, že zůstal na světě tak docela sám. A kulhá, jak vidím.“      „Ano. Má koňskou nohu. Jeho matku to velmi rmoutilo!“      Tu se Emma vrátila. Zavolala drožku a řekla kočímu, kam má jet. 3Přijeli k domu, kde zemřela paní Careyová – v Kensingtonu, v neutěšené ctihodné ulici mezi Notting Hill Gate a High Street – a Emma zavedla Philipa do salonu. Jeho strýc tam psal děkovné dopisy za darované věnce. Jeden se k pohřbu opozdil a ležel v lepenkové krabici na stole v hale.      „Prosím, mladý pán Philip,“ řekla Emma.      Pan Carey zvolna vstal a podal chlapečkovi ruku. Teprve pak ho napadlo, aby ho políbil na čelo. Byl podprůměrného vzrůstu, náchylný k tělnatosti, a nepřistřižené vlasy nosil rozprostřené po olysalé hlavě, aby mu zakryly pleš. Obličej měl vyholený a nebylo těžké si představit, 16 že v mládí mohl být hezký. U řetízku k hodinkám mu visel zlatý křížek.      „Teď budeš bydlet u mne, Philipe. Jsi rád?“      Když se přede dvěma roky Philip vystonal ze spalniček, poslali ho na faru, ale zapamatoval si líp tamější podkroví a velkou zahradu než strýce a tetu.      „Jsem.“      „Musíš teď mě a tetu Louisu považovat za své rodiče.“      Chlapci se trochu zachvěla ústa, zarděl se, ale neodpověděl.      „Tvá maminka mi tě nechala na starost.“     Pan Carey dost těžko nalézal vhodná slova. Když dostal zprávu, že švagrová umírá, ihned se rozjel do Londýna, ale cestou nemyslel na nic jiného, než jaký to do jeho života vnese nelad, bude-li úmrtím švagrové donucen vzít si na starost jejího synka. Byl už starý, hodně přes padesát, a třicet let ženatý, ale zůstali s manželkou bezdětní – nijak se netěšil, že u nich bude pobývat chlapec – možná hlučný a nevychovaný. Švagrovou nikdy neměl moc rád.      „Zítra si tě odvezu do Blackstablu.“      „Emmu také?“      Chlapeček jí vložil ručku do dlaně a ona mu ji stiskla.      „Emma bohužel musí pryč,“ řekl pan Carey.      „Ale já chci, aby Emma jela se mnou.“ Philip se rozplakal a ani chůva se neubránila pláči. Pan Carey se na ně bezradně zadíval.      „Snad byste nás měla s mladým pánem Philipem na chvíli nechat samotné.“     „Prosím, důstojný pane.“      Philip se jí pevně držel, ale mírně se mu vyprostila. Pan Carey si ho posadil na koleno a jednou paží ho objal.      „Nesmíš plakat. Jsi už velký, nehodí se, abys měl chůvu. Musíme se postarat, aby ses dostal do školy.“      „Já chci, aby Emma jela se mnou,“ opakoval chlapeček. „To stojí hodně peněz, Philipe. Tvůj otec jich moc nezanechal – věru nevím, kam se poděly. Musíš si dát pozor, abys neutratil zbytečně ani penny.“      Den předtím pan Carey navštívil právního zástupce rodiny. Philipův otec byl lékař s dobrou praxí, podle jeho platu v nemocnici se dalo usuzovat na zajištěnou existenci, a tak faráře překvapilo, když se po jeho náhlém úmrtí na otravu krve zjistilo, že ovdovělé manželce nezanechal téměř nic víc než svou životní pojistku a tolik, co mohl vynést pronájem jejich domu v Bruton Street. To bylo před půlrokem; paní Careyová měla už tehdy choulostivé zdraví, a když poznala, že je těhotná, ztratila hlavu a pronajala dům prvnímu zájemci, který se namanul. Nábytek uložila do skladu, a aby se před narozením děcka vyvarovala zbytečných problémů, najala si na rok zařízený dům, kde podle farářova názoru platila hanebně vysokou činži. Ale nebyla zvyklá hospodařit s penězi, a tak nedovedla své výdaje přizpůsobit změněným poměrům. To málo, co měla, jí bůhvíjak proklouzlo mezi prsty, takže po zaplacení všech výloh zbývalo Philipovi na živobytí jen něco přes dva tisíce liber, než bude schopen vydělávat si sám. Tohle všechno se Philipovi nedalo vysvětlit – pořád plakal.      „Jdi radši k Emmě,“ řekl pan Carey, neboť tušil, že chůva dovede chlapečka utěšit líp než kdo jiný.      Philip se beze slova svezl strýci z kolena, ale pan Carey si ho přidržel.      „Pojedeme zítra, protože v sobotu si musím připravit kázání, a tak Emmě vyřiď, že ti má sbalit věci dnes. Můžeš si odvézt všechny hračky. A jestli si chceš vzít něco na památku po tatínkovi a mamince, můžeš si vybrat na každého jednu upomínku. Všechno ostatní se prodá.“      Chlapec vyklouzl z pokoje. Pan Carey nebyl vůbec zvyklý pracovat a jen s nechutí se ujal vyřizování korespondence. Na psacím stole z jedné strany ležela hromádka účtů a ty ho roztrpčovaly. Hned po smrti paní Careyové objednala Emma v květinářství spousty bílých květů do pokoje, v němž mrtvá ležela. Taková marnotratnost! Ta Emma si ale dovoluje! Beztak by ji propustil, i kdyby nebylo té finanční tísně.      Ale Philip k ní přiběhl, schoval si obličej na jejích prsou a plakal, jako by mu mělo puknout srdce. A ona ho s pocitem, že je skoro její vlastní dítě – ujala se ho, když mu byl měsíc –, utěšovala něžnými slůvky. Slibovala, že za ním občas zajede, že na něho nikdy nezapomene, a vyprávěla mu o tom kraji, kam měl odjet, i o svém domově v Devonshiru – její otec vybírá mýtné na silnici do Exeteru, mají doma v chlívku prasátko a krávu a té krávě se zrovna narodilo telátko –, až Philip zapomněl na pláč, tak ho vzrušilo pomyšlení na blízkou cestu. Za chvíli ho postavila na zem, protože měla moc práce, a on jí pomáhal rozkládat své šatstvo na posteli. Poslala ho do dětského pokoje pro hračky a za chvilku si tam už blaženě hrál.      Ale samota ho nakonec omrzela a vrátil se do ložnice, kde už mu Emma rovnala věci do velikého plechového kufru. A tu si vzpomněl, jak mu strýc říkal, že si může vzít po tatínkovi a mamince něco na památku. Pověděl to Emmě a zeptal se jí, co si tedy má vzít.      „Jdi se podívat do salonu, co by se ti líbilo.“      „Je tam strýček William.“      „To nevadí. Teď jsou to tvoje věci.“      Philip se loudal dolů a uviděl dveře do salonu otevřené. Pan Carey už tam nebyl. Philip zvolna obcházel kolem dokola. Bydleli v tom domě jen krátce, takže v něm pro chlapečka jen máloco mělo zvláštní význam. Byl to pokoj cizích lidí a neviděl tam nic, co by ho zaujalo. Ale věděl, co tam je maminčino a co patří domácímu, a za chvilku se rozhodl pro malé hodiny, o nichž maminka jednou před ním řekla, že se jí líbí. S těmi se tedy dost bezútěšně vrátil nahoru. U dveří do matčiny ložnice se zastavil a poslouchal. Nikdo mu sice neřekl, že tam nesmí, ale tušil, že by asi neudělal dobře, kdyby tam vešel – dostal trochu strach a srdce se mu znepokojeně rozbušilo, ale zároveň cítil nutkání otočit klikou. Udělal to velice jemně, jako by ho uvnitř neměl nikdo slyšet, a pak zvolna strčil do dveří. Chvilku postál na prahu, než se odvážil dál. Strach ho přešel, ale vypadalo to tam nějak divně. Zavřel za sebou dveře. Rolety byly stažené a v chladném světle zimního dne se v pokoji šeřilo. Na toaletním stolku ležely kartáče a ruční zrcátko paní Careyové a na tácku její vlásenky. Na poličce nad krbem stála jeho fotografie vedle tatínkovy. Chodíval do toho pokoje, i když tam maminka nebyla, ale nyní se mu zdál jakoby jiný. Židle vypadaly nějak zvláštně. Postel byla odestlaná, jako by tam měl v noci někdo spát, a na polštáři ležela složená noční košile.    Philip otevřel veliký šatník, stoupl si na špičky, vzal z něho tolik šatů, kolik mohl pobrat do náručí, a zabořil do nich obličej. Ucítil z nich voňavku, již maminka užívala. Pak vytahoval zásuvky plné maminčiných věcí a prohlížel si je; mezi prádlem byly sáčky s levandulí, měly svěží a příjemnou vůni. Cizost se z pokoje vytratila a zdálo se mu, jako by si maminka teprve před chvílí vyšla na procházku. Brzy se zas vrátí a přijde k němu nahoru do dětského pokoje na čaj. Bylo mu, jako by na rtech ucítil její políbení.      Není pravda, že ji už nikdy neuvidí! Není to pravda zkrátka proto, že to je nemožné. Vylezl na postel a položil si hlavu na polštář. Ležel tam úplně bez hnutí. 4Philip se s pláčem rozloučil s Emmou, ale cesta do Blackstablu ho bavila, a než tam dojeli, smířil se s osudem a rozveselil. Pan Carey svěřil jejich zavazadla nosiči a vydal se s Philipem pěšky na faru – trvalo jim to něco přes pět minut, a když tam došli, Philip se najednou upamatoval na zahradní vrátka: z pěti latěk, červená, lehce se v závěsech otvírala sem i tam, takže se na nich mohl, ale nesměl, vozit dozadu a dopředu. Zahrádkou prošli k domovním dveřím. Ty byly jen pro návštěvy, pro neděli a zvláštní příležitosti, třeba když farář odjížděl do Londýna nebo se odtamtud vracel. Obvykle se chodilo do domu a z domu postranními dveřmi a vzadu byly ještě jedny pro zahradníka a pro žebráky a tuláky. Dost velký dům ze žlutých cihel a s červenou střechou, postavený v církevním slohu asi před čtvrtstoletím, měl hlavní vchod jako chrámový portál a v saloně gotická okna.      Paní Careyová věděla, kterým vlakem přijedou, a čekala v salonu, až uslyší klapnout vrátka. Ihned jim šla ke dveřím naproti.      „Tady je teta Louisa,“ řekl pan Carey, jakmile se ukázala. „Běž a dej jí hubičku!“      Philip se k ní kulhavě rozběhl – měl přece koňskou nohu – a najednou se zarazil. Paní Careyová byla malá a scvrklá, stará asi jako její muž, s obličejem plným hlubokých vrásek a s bleděmodrýma očima. Šedivé vlasy měla nakroucené do prstýnků podle módy z jejích mladých let. Byla v černých šatech a jako jedinou ozdobu nosila na krku zlatý řetízek s křížkem. Měla ostýchavé chování a jemný hlas.      „Šli jste pěšky, viď, Williame?“ řekla téměř vyčítavě, když manžela líbala. „Já na to zapomněl,“ odpověděl a pohlédl na synovce. „Nevadilo ti, žes musel jít pěšky?“ zeptala se chlapce.      „Ne. Já chodím všude pěšky.“ Jejich rozhovor ho trochu překvapil. Teta ho vyzvala, aby šel dál, a vstoupili do haly vydlážděné červenými a žlutými dlaždičkami, v nichž byl střídavě vytlačen řecký kříž a Beránek Boží. Z haly vedlo vzhůru okázalé schodiště z leštěného smrku se zvláštním pachem – dodatečně vestavěné, protože když se dělaly nové lavice pro kostel, zbylo naštěstí dost dřeva. Sloupkové zábradlí zdobily symboly čtyř evangelistů.      „Dala jsem zatopit v kamnech, myslela jsem, že vám bude po cestě zima,“ řekla paní Careyová.      Ve velikých černých kamnech v hale se totiž topilo, jen když bylo velmi špatné počasí a když měl farář rýmu. Když měla rýmu paní Careyová, nikdy se v nich netopilo. Uhlí bylo drahé. A pak, služebná Mary Ann to neměla ráda, když všude hořelo v kamnech. Jestli chtějí mít zatopeno všude, budou si muset vzít ještě jednu služebnou. Pan a paní Careyovi jsou v zimě pořád v jídelně, tam jim jeden oheň stačí. Ani v létě si nedovedli odvyknout, do salonu si tedy chodil jenom pan Carey v neděli odpoledne zdřímnout. Ale každou sobotu si dal zatopit v pracovně, potřeboval si sepsat kázání.      Teta odvedla Philipa nahoru do malinké ložnice s vyhlídkou na příjezdovou cestu. Hned před oknem byl veliký strom, na nějž se Philip upamatoval, poněvadž měl spodní větve tak nízko, že se na něj dalo vyšplhat hodně vysoko.      „Malý pokojíček pro malého chlapečka,“ řekla paní Careyová. „Nebudeš se bát spát o samotě?“     „Vůbec ne!“      Poprvé byl na faře s chůvou a paní Careyová s ním neměla příliš co do činění. Zadívala se teď na něho trochu nesměle.      „Dovedeš si sám umýt ruce, nebo ti je mám umýt já?“      „Dovedu se mýt sám,“ odpověděl sebejistě.      „Dobrá, tak se na ně podívám, až přijdeš dolů na čaj.“      Neměla o dětech ponětí. Když se rozhodlo, že Philip bude u nich v Blackstablu, paní Careyová se hodně napřemýšlela, kolik péče mu má věnovat – nesmírně jí záleželo na tom, aby splnila svou povinnost; ale když už tam byl, viděla, že se ho ostýchá, zrovna tak jako on jí. Doufala, že nebude hlučný a nevychovaný, protože nevychované a hlučné chlapce její muž nemá rád. Omluvila se Philipovi, že ho nechá o samotě, za chvilku se však vrátila, zaklepala na dveře, ale nevešla dovnitř, jen se ho zeptala, jestli si umí sám nalít vodu do umyvadla.      Potom šla dolů a zazvonila k čaji. Souměrná jídelna měla z obou stran okna s těžkými závěsy z červeného rypsu a uprostřed velký stůl, na jednom konci stála okázalá mahagonová kredenc se zrcadlem a v protějším rohu harmonium. U krbu stála z každé strany velká honosná židle potažená tlačenou kůží a s háčkovanou dečkou na opěradle: jedna s postranními opěradly, té se říkalo „manžel“, druhá bez nich, a té se říkalo „manželka“. Paní Careyová nikdy nesedala v křesle – tvrdila, že nerada sedí moc pohodlně a stejně má pořád hodně co dělat, proto má radši židli. A že kdyby u její židle byla postranní opěradla, třeba by se jí z ní nechtělo vstávat.      Když tam přišel Philip, farář právě prohrabával oheň a ukázal mu dva pohrabáče. Jeden byl velký, vyleštěný, až se blýskal, neopotřebovaný, a říkalo se mu farář; a druhému, mnohem menšímu, který zřejmě prošel už mnohokrát ohněm, se říkalo kaplan.      „Na co čekáme?“ zeptal se pan Carey.      „Řekla jsem Mary Ann, aby ti uvařila jedno vejce. Myslela jsem, že budeš mít po cestě hlad.“      Paní Careyová se domnívala, že jízda vlakem z Londýna do Blackstablu je velmi únavná. Sama se málokdy vydávala na cesty, protože prebenda vynášela jen tři sta ročně, a když její muž potřeboval dovolenou, jezdil si sám, pro dva peníze nestačily. Moc rád se účastnil církevních sjezdů a obvykle si to dovedl zařídit tak, že se jednou za rok podíval do Londýna; jednou byl v Paříži na nějaké výstavě a dvakrát nebo třikrát ve Švýcarsku. Mary Ann přinesla vejce a usedli ke stolu. Židle byla pro Philipa moc nízká a pan Carey ani jeho žena nevěděli, co si počít.      „Podložím mu pár knih,“ navrhla Mary Ann.      Vzala z harmonia velikou Bibli a modlitební knihu, z níž farář předčítal modlitby, a položila je na Philipovu židli.      „Ale, Williame, nemůže přece sedět na Bibli!“ namítla pohoršeným tónem paní Careyová. „Nemohly by se mu přinést nějaké knihy z pracovny?“      Pan Carey o té otázce chvíli uvažoval.      „Snad by to pro jednou tolik nevadilo, Mary Ann, jestli dáte modlitební knihu navrch. Knihu obecných modliteb sepsali lidé, jako jsme my. Nemůže si dělat nárok na božský původ.“      „Na to jsem nepomyslela, Williame,“ řekla teta Louisa. Philip se uvelebil na knihách, farář se před jídlem pomodlil a usekl vršek vejce.      „Tu máš,“ řekl a podal jej Philipovi. „Můžeš si ten vršek sníst, jestli chceš.“ Philip by také chtěl vejce jenom pro sebe, ale nenabídli mu je, a tak si vzal, co mohl.      „Jak nám snášely slepice, co jsem byl pryč?“ zeptal se farář.      „Moc špatně, představ si – jen jedno dvě vejce denně.“      „Jak ti chutnal ten vršek, Philipe?“ zeptal se strýc.      „Děkuji, moc.“    „V neděli odpoledne ho dostaneš zas.“ Pan Carey měl vždycky v neděli k čaji vejce naměkko, aby se posilnil před večerními bohoslužbami. William Somerset Maugham (1874–1965) byl britský prozaik a dramatik stavěný naroveň Kiplingovi, Galsworthymu a Wellsovi. Do svých deseti let vyrůstal s rodiči ve Francii, po jejich smrti se vrátil do Anglie, kde ho vychovával strýc. Vystudoval medicínu, ale lékařské povolání prakticky nevykonával. První úspěchy mu přinesla jeho dramata, např. Paní Dotová (1908) a Živitel (1930). V románech pracoval s naturalistickou poetikou, ironií a propracovanou psychologií postav. Jádro jeho rozsáhlého díla tvoří částečně autobiografický román O údělu člověka (1915), z dalších je to např. Odsouzen k útěku (1932) a Julie, ty jsi kouzelná (1937). Své náměty čerpal mj. z četných cest po Evropě, Asii, Americe a Oceánii, závěr života strávil ve Francii. Jeho díla patřila svého času k nejvydávanějším a také nejpřekládanějším; do češtiny bylo přeloženo mezi lety 1927 až 1976 celkem jedenáct jeho prozaických titulů. Nově v edici Pozdní sběr zatím vyšly jeho romány Poslední půlšilink (2017), Barevný závoj (2017), Veselice (2018) a Na ostří nože (2018). Z anglického originálu Of Human Bondage, vydaného nakladatelstvím William Heinemann Ltd. v Londýně roku 1956, přeložila Jarmila Fastrová, nakladatelství PROSTOR, 2019, v českém jazyce vydání druhé, brožovaná, 744 stran.

Čas načtení: 2024-11-06 10:10:04

Donald Trump je zpět v Oválné pracovně a finanční trhy explodují!

Akcie letí vzhůru, Bitcoin překonává rekordy a investoři po celém světě zatajují dech. Jste připraveni na tuto finanční bouři, která může zásadně ovlivnit vaše investice? Článek Donald Trump je zpět v Oválné pracovně a finanční trhy explodují! z webového portálu Finex.cz.

Čas načtení: 2024-12-16 09:00:00

Příchod umělé inteligence skutečně nebude vyřešen odložením odchodu do důchodu

Musím se usmívat nad uspokojením českých vládnoucích politiků, včetně pana prezidenta Pavla, kteří jsou nadšeni nad svou tzv. "důchodovou reformou", odsunující odchod občanů do důchodu do 67 let.Je doslova neuvěřitelné, že tito politikové zdá se vůbec netuší, že kolem nich zuří revoluce umělé inteligence a jsme na samotné hraně radikálních ekonomických změn. "Apokalypsa" umělé inteligence by mohla v Británii připravit o práci téměř 8 milionů lidí Do pěti let.Děleno šesti (Británie 60 milionů obyvatel, Česko 10 milionů) v Česku by to bylo 1,3 milionu ztracených pracovních příležitostí. V Česku je pracovně aktivních 5,6 milionu lidí,  tedy o práci by v prvních letech umělé inteligence přišlo cca 23 procent pracovně aktivních lidí. Pak to bude pokračovat dál. Níže uvádíme velmi optimistický odhad jedné americké univerzity, která poukazuje na to, že podle optimistů prý vznikne i množství nových pracovních příležitostí, jenže se na to lidé musejí už teď začít rychle připravovat (univerzita to používá jako reklamu pro své kurzy).Uvádí, že o práci přijdou prodavači v obchodech, recepční, účetní, výzkumnící a analytikové, skladníci a pojišťováci.Méně ohrožena  jsou prý ta pracovní místa, kde je zapotřebí lidského úsudku, tedy učitelé, právníci a soudci, ředitelé a manažeři, psychologové a psychiatři, chirurgové, analytici počítačových systémů a umělci a spisovatelé.K tomuto optimismu mám velkou skepsi, protože podle vlastní zkušenosti vidím, že už nyní  je učitelská praxe ohrožena (studenti si nechávají psát své seminární práce chatbotem) a umělci všeho druhu, hudebníci, zpěváci, malíři a grafici bědují, že už  nyní je umělá inteligence připravuje o práci. BBC si tento týden stěžovala, že na internetu se rozšířilo falešné televizní zpravodajství, perfektně předstírající, že je to právě BBC, vyrobené chatbotem. Tak nevím.Kdysi dávno za komunismu nás marxističtí lektoři vyučující marxismu-leninismu poučovali, že až vznikne komunismus, budou zrušeny peníze a každému se bude dostávat, co potřebuje, podle jeho přání. (Jedna paní lektorka nám říkala, že za komunismu bude v autobusech zadarmo kafe, netušila, že to zavede ve Student Agency brzo po pádu komunismu jakýsi Jančura. :) ) Tehdy jsme se lektorům bájícím o komunismu smáli: netušili jsme, že jsme té utopii blíže, než jsme si mysleli.Jestliže dojde k tomu, že většina lidí přijde o práci a hodnoty budou vyrábět jen roboti, a zisky budou shromažďovat jen majitelé robotů, stát bude muset majetníky robotů tvrdě zdanit, nemá-li se společnost plně rozložit v sociálním chaosu. A daněmi vybrané peníze se budou muset rozdělovat mezi nezaměstnané jako univerzální příjem. Představa, že  v této situaci něco zmůže odložený odchod do důchodu, je opravdu směšná. Proč se čeští politikové chovají jako idioti? Jak ovlivní umělá inteligence pracovní místa v letech 2024-2030

Čas načtení: 2024-12-20 13:35:40

Vánoce Miloše Zemana ve „vybrané" společnosti: Nejedlý, Mynář, i rudá obálka z Číny

Čínský velvyslanec, Babiš a Tünde Bartha, kardinál Duka, Nejedlý, Mynář a Ovčáček. Vánoce Miloše Zemana.  Červená obálka V Zemanově pracovně bylo při posledním letošním "úředním dni" nabito celebritami. Jako první přispěchal s novoročním blahopřáním čínský velvyslanec Feng Biao, který Zemanovi předal červenou obálku. Co obsahovala? „Novoroční blahopřání od čínského prezidenta Si Ťin-pchinga a jeho manželky," vyjádřil se exprezident na svém Facebooku. Miloše Zeman byl několikrát terčem kritiky za nekritický přístup k Číně, kam neúnavně vyvážel Krtečka a sliboval, že Číňané proinvestují v Česku stovky miliard. Skutečnost ale byla úplně jiná a čínských investic se uskutečnil jen zlomek. Návštěva z Dálného východu však byla jen začátek. Dobře placená dovolená? Petr Pavel je pracovně v Austrálii, Zemanovi kamarádi pukají závistí Číst více Přišel Babiš i Duka Po čínské obálce dorazil i Andrej Babiš se svou bývalou šéfkou Úřadu vlády Tünde Barthou, manažerkou, která se starala i o jeho neúspěšnou prezidentskou kampaní. „Opravdu milá adventní návštěva! Předseda hnutí ANO Andrej Babiš a paní Tünde Bartha. Přátelské setkání a zajímavá rozmluva," oglosoval návštěvu Zeman. Ani tahle návštěva nedorazila s prázdnou, Zeman od Babiše dostal luxusní maďarské víno. „Krásná tradice, to je adventní setkání s kardinálem Dominikem Dukou," okomentoval návštěvu bývalého pražského arcibiskupa, který Babiše vystřídal. Duka přinesl exprezidentovi vánočku. V Lánech pařil s Nejedlým i Ovčáčkem Pak už ale přišel  čas na opravdový večírek. Ten se podle Blesku konal v jedné z restaurací v Lánech, kde Zeman bydlí. Tam dorazily všechny kontroverzní postavičky bývalé hradní party. Třeba Martin Nejedlý, jeho neoficiální poradce s velmi nadstandartními kontakty v Rusku, kterého měla v hledáčku i česká tajná služba. Párty si nemohl nechat ujít ani Vratislav Mynář s manželkou Alex. Mynář proslul tím, že dokázal kreativně využít peněz daňových poplatníků pro vlastní byznys. Hradní náklaďák mu třeba bez placení vozil stromky na zahradu v Osvětimanech. Chybět samozřejmě nemohl ani Zemanův bývalý mluvčí Jiří Ovčáček, který Zemana obdaroval vínem. Zemanová kontra Pavlová. Ivana peníze nepotřebovala, protože nebyla vidět Číst více Paní Colombová Ivana Po dlouhé době se na některé z fotografií objevila také bývalá první dáma Ivana Zemanová. S tou exprezident zavítal na vánoční koncert francouzské šansoniérky Mireille Mathieu. Za tou dokonce zavítal i do zákulisí. „Setkání s úžasnou umělkyní je pro nás vždy nádherným přátelským časem. Jako pozornost a vzpomínku jsem věnoval i svou novou knihu Prezidentský úděl," uvedl k setkání Zeman. KAM DÁL: Za odměnu prý dostane zlatý důl. Putin má nového vyjednavače pro Sýrii, Ramzana Kadyrova                  

Čas načtení: 2025-02-16 23:01:27

Coworking: pracovné prostredie na prenájom a kľúčové výhody

Coworking je pomerne mladým pojmom, s ktorým sa zoznamujeme v posledných rokoch práve vďaka svetu startupov, podnikateľských aktivít... Príspevok Coworking: pracovné prostredie na prenájom a kľúčové výhody zobrazený najskôr ZN.SK.

Čas načtení: 2025-02-28 09:00:00

Channel 4 News: Že by Zelenského Trump a Vance záměrně vlákali do pasti?

 Channel 4 News, pátek 28. února 2025, 19 hodin: Trump:   "Zahráváte si s třetí světovou válkou a to, co děláte, je velmi neuctivé vůči této zemi. Této zemi, která vás podpořila mnohem více než mnoho  lidí říkalo, že měla." Reportér z Washingtonu:  Řvaní  v Oválné pracovně. Vůdce světa, který chce zůstat svobodný. se v Bílém domě setkal s Donaldem Trumpem. Vypadalo a znělo to jako naprostá roztržka. Co tedy bude následovat? Vance: „Měl  byste nabídnout nějaké slova uznání Spojeným státům americkým a jejich občanům. prezidentovi, který se snaží zachránit vaši zemi.“ Zelenskyj: „Hledám. Co? O čem to mluvíte? Místo vás.  Pokud budete mluvit velmi hlasitě o válce, můžete - " Trump: „On nemluví nahlas. Nemluví nahlas. Vaše země je ve velkých potížích. Počkejte chvíli. Ne, ne. Hodně jste toho namluvil.“ Zelenskyj:  „Můžu já můžu já mohu odpovědět mohu?“ Reportér: Dobrý večer z Bílého domu. Že prý to bude skvělé v televizi, to glosoval Donald Trump po drsné hádce   v Oválné pracovně, v níž se viceprezident Vance a prezident Trump obořili na prezidenta Zelenského a obvinili ho z hazardu s třetí světovou válkou. Trump zvýšil hlas  na ukrajinského vůdce, a řekl mu, že teď nejste v dobré pozici. Vance i Trump označili Zelenského za neuctivého a nevděčného. Ten měl popelavou tvář a bránil se svou angličtinou, která se mu téměř rozpadla vzteky. Jeho velvyslankyně seděla s tváří zabořenou v dlaních a měla blízko k slzám. Vladimiru Putinovi se to muselo strašně líbit a Keiru Starmerovi, který byl láskou zrovna včera bombardován ve stejné kanceláři, strašně nelíbit. Tiskovou konferenci zrušili. Zelenskyj v posledních pár minutách odjel.  Trump se vrátil na sociální sítě, kde napsal, že se může vrátit, až bude připraven na mír.

Čas načtení: 2025-03-01 11:00:00

Křik v Oválné pracovně. Úplný přepis vášnivé hádky mezi Trumpem, Zelenským a Vancem

Hádka, křik a vášnivá gesta. To vše v přímém přenosu, který sledoval celý svět. Tak bizarně skončilo v pátek v Oválné pracovně v Bílém domě setkání prezidentů Donalda Trumpa a Volodymyra Zelenského. Do sporu se vložil i viceprezident J.D. Vance. Nabízíme vám úplný přepis a překlad zhruba desetiminutové hádky (tedy ne přepis celé schůzky). Je to někdy skutečně bizarní čtení. Protože mnozí pak mají při hodnocení některé slova zkreslit, vynechat či vytrhnout z kontextu, nabízíme souboj v Oválné pracovně tak, jak se odehrál.   

Čas načtení: 2025-03-02 09:00:00

V USA vypukly po Trumpově a Vanceově „přepadení“ Zelenského proukrajinské protesty

 Po debaklu v Oválné pracovně s americkým prezidentem a viceprezidentem se ve Vermontu, New Yorku a Bostonu konaly demonstraceProtesty proti Trumpově administrativě vypukly v sobotu po celých USA po bezprecedentním střetu v Oválné pracovně, v němž Donald Trump a JD Vance vystupňovali napětí s ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským.

Čas načtení: 2025-03-05 09:36:40

Ako si vytvoriť ergonomické pracovné prostredie?

Snáď každý ortopéd či špecialista na cvičenie by vám potvrdil, že čelíme „epidémii sedenia“. Vo všeobecnosti máme málo pohybu, sedíme v práci, doma, v aute, jednoducho mnohí ľudia presedia väčšinu dňa, a to ešte často aj v neprirodzenej polohe. Okrem toho, že riešením je viac zdravého pohybu, tak zabúdať netreba ani na ergonómiu pracovného prostredia. Nemusíte hneď zháňať niekoho … Príspevok Ako si vytvoriť ergonomické pracovné prostredie? zobrazený najskôr Ako a Prečo?.

Čas načtení: 2025-05-22 10:00:00

Trump přepadl jihoafrického prezidenta videem a falešnými tvrzeními o rasismu proti bělochům

 Cyril Ramaphosa reaguje na výhrůžné gesto v Oválné pracovně a nehorázné tvrzení o genocidě bělochů výzvou k zachování kliduDonald Trump přepadl jihoafrického prezidenta Cyrila Ramaphosu a pustil mu video, o kterém falešně tvrdil, že dokazuje genocidu bělochů v rámci „opačného apartheidu“.Tento zastrašující trik ve středu vyvolal nejnapjatější setkání v Oválné pracovně od února, kdy Trump šikanoval Volodymyra Zelenského. Ramaphosa, který dříve prohlásil, že do Washingtonu přijel „resetovat“ vztahy mezi oběma zeměmi, však na provokaci nepřistoupil a navrhl, aby o tom „mluvili velmi klidně“. Trump dlouhodobě tvrdí, že Afrikánci, menšina pocházející převážně z holandských kolonistů, kteří vládli Jižní Africe během desetiletí rasového apartheidu, jsou pronásledováni. Jižní Afrika toto tvrzení odmítá. V zemi je vysoká míra vražd a drtivá většina obětí jsou černoši.

Čas načtení: 2022-06-15 13:06:47

Ondřej Aust (Médiář): V médiích jde především o to, aby vám lidi věřili

Hostem nového dílu Nejen o reklamě byl Ondřej Aust. Šéfredaktor zpravodajského oborového webu Médiář si s moderátorem Martinem povídal o tom, proč je print dnes už těžkopádný, v čem všem ho dnes dokáže předčit internet a digitální distribuce, jak to mají v redakci pracovně nastavené nebo proč se vyplácí ctít sezónnost. Print vs. digital. Média se postupně přesouvají do online prostředí. Jaký vliv to má na kvalitu novinářského řemesla? Internet se stal levnou distribuční platformou. Pro práci lidí v redakci je rychlost internetu ovšem zničující. Věci se dodělávají za běhu. Dřív byste počkal, až nasbíráte a ověříte všechny informace, a teprve pak to vydal. Dnes je to spíš vydávání na pokračování. Na druhou stranu, i nám se vyplatilo počkat si dva tři dny, sehnat další hlasy, dopracovat materiál, než jsme ho vydali. Důvěryhodnost webu je důležitá a na zájmu čtenářů se to projeví. Musíte mít ale opravdu velkou kázeň a vydržet informaci hned nevydat. Boj o rychlost je jasný a málokdo mu odolá. Psát na internet ovšem neznamená sednout ráno a chrlit kvanta textů, než večer padnete. Podle mě nejlépe funguje, když se průběžně dělá web a občas k tomu vydá print. Ne naopak. Navíc současná situace rozdělí už dost skomírající tiskový trh na tituly, které přežijí, protože je lidé budou číst, budou chtít je mít na papíře a ke značce se přimknou, když je silná. A pak na tituly, které jsou dělané jen setrvačně. Přijde očistný proces. Jak funguje Médiář? Jaké jsou Vaše úkoly, když jako redaktor ráno přijdete do práce? Ještě, než přijdu do práce, přijde hned po probuzení pomyslná rozcvička zkontrolováním mobilu. Ověřuju, jestli v šest ráno odešel newsletter a už koukám, co se mi do emailu sype. Do toho vás od práce odtahují nejrůznější tiskovky a akce, které se po covidu opět rozběhly. Všechna témata, která vám přijdou nosná, musíte mít pečlivě promyšlená. A je jedno, jestli jste v redakci dva nebo je vás 50. Musíte mít dobře propracovaný koncept daného média a podle toho jet. A co se nám v Médiáři také vyplácí, je ctít sezónnost. Na webu a obecně v médiích se témata periodicky opakují. Sezónu nemáte jen inzertní, ale také pozornost lidí se v průběhu roku mění. Práce na webu nikdy není hotová, ale třeba letní měsíce, kdy všichni jedou jen „na půl plynu“, jsou klidnější. Jak funguje spolupráce a synergie mezi Médiářem a mediálními domy? Před lety jsme řešili, jaká bude naše nabídka, díky které můžeme ekonomicky existovat. Než jsme tohle uspokojivě vyřešili a začalo to fungovat, jsem si říkal, že v momentě, kdy náš projekt nebude ekonomicky úspěšný, musíme si přiznat, že ho trh nechce. Takhle jednoduché to je. V obsahové rovině narážíme na to, že paradoxně žádný z mediálních domů, až na výjimky, si segmentu komunikace (který není malý!) nevšímá. My dnes spolu s dalšími kolegy sloužíme pouze jako doplněk, kde se mediální domy prezentují. Důležité je však zdůraznit, že segment této mediální i nemediální komunikace má obrat hodně přes 100 miliard Kč ročně. A mě udivuje, že jednotlivé mediální domy a deníky na rozdíl od zahraničních titulů, jako je například Guardian, si tak velkého segmentu nehledí. Speciálně u ekonomických titulů bych to čekal, protože segment komunikace není zanedbatelný a svým významem ho považuji za klíčový pro společnost. Mediálním domům tak uniká řada zajímavých témat, která by si navíc zasloužilo dostat do hlavního proudu. Jak vypadá marketing a PR vaší značky Médiář? Co děláte proto, abyste byli vidět a slyšet? Spoléhám na kanály, které jsou prosty algoritmů. V praxi to znamená, že se soustředím na naše kanály, jako je web a newsletter. Nepouštíme na web žádný programatik, kampaně děláme jednoduchým způsobem, dá se říct až analogovým. Je to tedy spíš brandová než výkonnostní komunikace. Co se týče komunikace směrem ke čtenáři, tak ano, je tam úlitba, protože nás mohou číst i na Facebooku, tam odkazy vkládáme víceméně pravidelně. Podíval jsem se, co přináší reálně Instagram, Linkedin a Twitter a konverze na web je v mizivých jednotkách procent. Proto se snažíme, aby si lidi zvykli chodit přímo na náš web. Pracujeme proto průběžně s jeho strukturou, každý den na webu aspoň jedna větší novinka a pokud možno původní. Denně odesíláme newsletter, který informuje o novinkách na webu a velmi dobře slouží také jako reklamní nosič. A co dalšího uslyšíte? Jak Ondřej nahlíží na ostatní oborové titulyJaké má Médiář plány do dalších letJak se Médiář staví k současnému fenoménu podcastů

Čas načtení: 2024-02-17 10:41:00

Šutaj Eštok odmieta, že by sa mal zvyšovať vek odchodu policajtov do výsluhy

Šéf rezortu ocenil prácu policajtov a deklaroval snahu zlepšovať ich pracovné podmienky.

Čas načtení: 2020-12-17 21:30:00

USA 2020 - California Black Friday + Covid = Masakr (c) mozektevidi.net

Na black Friday jsem v práci dostal možnost pracovně vycestovat do Kalifornie. Této možnosti jsem rád využil. Příjemná změna oproti Floridě. ShipMonk. Kategorie: Práce Pokračovat ve čtení článku (c) Mozektevidi.net

Čas načtení: 2014-02-15 00:00:00

Osvětlení v kuchyni: bodové i centrální

Člověk většinou řeší osvětlení v obývacím pokoji, pracovně, dětském pokoji, ale na kuchyni tak trochu zapomíná. A to byste opravdu neměli podceňovat, protože kvalitní osvětlení v kuchyni je velmi důležité. Vždyť jak jinak bychom mohli uvařit chutné jídlo? Osvětlení v kuchyni, zdroj: NancyHugoCKD.co ...

Čas načtení: 2013-05-13 00:00:00

Multifunkční vozík Smith Storage Cart / Tři v jednom

Málo místa v pracovně? Vaše problémy může vyřešit multifunkční kousek s názvem Smith Storage Cart od firmy Danese Milano, který má na svědomí designér Jonathan Olivares. Jedná se sice o poněkud postarší záležitost, ovšem jako zajímavost je jistě aktuální i dnes, tak jsme si o tomto vozíku připravili ...

Čas načtení: 2011-04-11 00:00:00

Nařasená košile pro každou dámu

Patříte mezi pracovně vytížené ženy, u kterých je vzhled součástí práce? Nevkusně zvolené oblečení by vám mohlo pokazit schůzku? Pak vám nezbývá než nakupovat elegantní oblečení vhodné na každodenní nošení. Dobře padnoucí kalhoty a lodičky jsou úplným základem, ovšem nezapomínejte na svršek. Ten mu ...

Čas načtení: 2010-10-11 00:00:00

Dámské halenky stylové módní značky Reserved

Módní značka původem z Polska je dnes na trhu velmi oblíbená a populární. Sortiment této značky je opravdu široký. Vybrat si mohou nejen ženy a muži, ale také děti. Kromě oblečení se Reserved zabývá i módními doplňky a bižuterií. Dámské oblečení je velmi kvalitní a stylové. Pracovně vytížené ženy o ...