Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2019-07-25 08:06:28

Frederik Willem de Klerk: Když zkrachuje Jižní Afrika, padne Afrika celá

Ze všech stran je dnes slyšet, že světové politice chybějí skutečné osobnosti s vizí. Vyplatí se proto připomínat ty osobnosti, které formovaly pozitivně tvář světa v minulém století. Švýcarský deník případně zvolil jednoho z hrobařů apartheidu.   Pane de Klerku, když Africký národní kongres převzal v roce 1994 po konci apartheidu v Jižní Africe moc, slibovala tato strana „lepší život pro všechny“. Byl tento slib z dnešního pohledu splněn? Bohužel odpověď zní ne. Propast mezi bohatými a chudými je větší. Jistě, mnohým se daří lépe, černá střední třída vyrostla, podíl těch nejchudších se snížil. Ale podstatná část Jihoafričanů žije nadále pod existenčním minimem. Na přelomu století jsme ještě zaznamenali hospodářský růst až k pěti procentům. Dnes je hospodářství ve špatném stavu. Dluhy stouply, hrozí recese. Důvodem je špatné vládnutí v posledních deseti letech.   To jsou ty roky, v nichž byl u moci Jacob Zuma. Je tento neblahý vývoj bezprostředním následkem jeho prezidentování?  Zuma zemi velmi škodil. Korupce, která se pod ním velmi silně rozvinula, nás stála miliardy. Pod Zumou byla Jižní Afrika vyrabována úzkou kriminální elitou.    Není stále ještě pro jižní Afriku typická nerovnost důsledkem apartheidu? Africký národní kongres se občas pokouší to takto prezentovat. Ale po 25 letech u moci není příliš důvěryhodné přisuzovat všechnu vinu apartheidu. Skutečností je, že se nedostavily investice, které země potřebuje. Příčinou toho je politická nestabilita, špatný management a korupce. Náš nový prezident Cyril Ramaphosa se to snaží napravit. Bojuje s korupcí, usiluje o stabilizaci měny, vytváří prostředí příznivé pro obchod a zlepšuje kooperaci mezi veřejným a soukromým sektorem. Ramaphosa se drží hodnot, které byly ve středu pozornosti už za Mandely. Jeho postup je správný. Jeho jediným slabým místem je vnitřní rozpolcenost Afrického národního kongresu. V této straně jsou někteří, kteří pracují proti prezidentovi.   Očekávání spojená s prezidentem Ramaphosou jsou veliká. Může být jednotlivec řešením pro všechny problémy jižní Afriky? Ne, jedna osoba nemůže sama vyřešit všechny problémy – ani v Jižní Africe, ani v jiných částech světa. Ale dobrý lídr je velký rozdíl. Bez vůdčí síly Mandely, a při vší skromnosti i mojí, skončila by Jižní Afrika s největší pravděpodobností v občanské válce. Prezident Ramaphosa není sám. Má rozumný tým a silnou vládu, disponuje velkou podporou uvnitř i mimo svoji politickou stranu. Navíc nezná jen politiku, ale i hospodářství. Stal se – čistou cestou – jedním z nejúspěšnějších hospodářských šéfů země. {loadmodule mod_tags_similar,Související} {mprestriction ids="1,2"} S Ramaphosou jste se poprvé setkal v devadesátých létech, když byl vedoucím Mandelova vyjednávacího týmu a generálním tajemníkem Afrického národního kongresu. Jaký jste z něj měl první dojem? Byl tvrdým vyjednavačem, přísný, ale férový, chytrý a čestný.   A Mandela? Setkali jsme se poprvé v prosinci 1989. Přivedli ho přímo z vězení do mé kanceláře, která pak později byla jeho. Při tomto setkání nešlo o to, hovořit o nějakých zásadních otázkách, potřebovali jsme se navzájem poznat, vcítit se jeden do druhého. Po tomto setkání jsem byl přesvědčen, že s tímto mužem je možné udělat obchod. Zapůsobila na mne jeho důstojnost a schopnost naslouchat. Výhodou určitě bylo, že jsme oba dříve působili jako právníci. A k povolání právníka také patří schopnost nedělat předčasné závěry a přemýšlet analyticky.   V devadesátých létech bylo částečně kritizováno, že jste se sice omluvil za škodlivé důsledky apartheidu, ale samotný apartheid jste jako takový neodmítl jako zavrženíhodný. To není pravda. Řekl jsem, že apartheid je špatný. A vždy jsem opakoval, když jsem se stal prezidentem, že jsme v pozici, která je morálně neudržitelná.   Zpět k hospodářství. Politika ekonomické podpory černého obyvatelstva, kterou zastává Jižní Afrika, se stále setkává s kritikou. Mnozí říkají, že tento program, který byl určen pro podporu černého obyvatelstva, pomáhá jen některým. Souhlasíte s tím? Skutečně se tento program realizoval tak, že se obohatili jen někteří jednotlivci, a většina vyšla naprázdno. Za prezidenta Zumy z toho profitovali především ti, kteří byli blízko vládě. To se musí změnit.    V Jižní Africe se vede kontroverzní debata o možném vyvlastňování půdy bez náhrady. Vláda připravuje odpovídající změnu ústavy.  Prezident Ramaphosa oznámil, že taková změna ústavy musí být svázána se dvěma podmínkami: Nesmí poškodit hospodářství, a nesmí ohrozit potravinovou bezpečnost země. Pokud to bude splněno, může dojít k jemné změně ústavy, která se bude především týkat pozemků, které nejsou využívány. Nevěřím, že existuje riziko vyvlastnění pozemků, které jsou zemědělsky využívány. Především by se mělo jednat o pozemky ve městech, které jsou v majetku vlády. Nejde v tomto případě ani tak o zemědělské pozemky, jako o stavební plochy. Lidé nežijí většinou tam, kde pracují. Urbanizace Jižní Afriky rychle pokračuje a tady může být pozemková reforma určitou šancí.   Historická aureola Afrického národního kongresu se rozpadá. Před posledními volbami argumentovali mnozí v Jižní Africe, že by pro demokracii v zemi bylo prospěšné, kdyby Africký národní kongres nezískal absolutní většinu. Vidíte to také tak?  S tím ne úplně souhlasím. Nejsem žádný přívrženec Afrického národního kongresu, nikdy jsem tuto stranu nevolil. Domnívám se, že silná opozice je důležitá. A měl jsem obavy, když jsem viděl, jak pod vedením prezidenta Zumy uvnitř Afrického národního kongresu získává sílu rasismus. Pokud by ovšem Africký národní kongres ve volbách klesl pod 50 procent, objevila by se otázka po koaličním partnerovi. Pokud by se takovým partnerem stali socialističtí Bojovníci za ekonomickou svobodu, došlo by pravděpodobně k radikalizaci Afrického národního kongresu – k politování pro celou Jižní Afriku. Pokud ale Africký národní kongres poněkud ztratí na síle, bude to zdravý vývoj. A také silné poselství pro tuto stranu: Když se nezměníte, ztratíte svoji většinu.   Při volbách bylo také nápadné, že mnozí Jihoafričané, především ti mladí, vůbec k volbám nešli. Co to znamená? Vidím to jako projev normalizace. V ostatních zemích je podíl takových voličů srovnatelný. V devadesátých letech jsme měli situaci, kdy mnozí Jihoafričané mohli vůbec poprvé volit. To vedlo k vysoké volební účasti. Mezitím se ale volby v naší zemi staly „normální“ záležitostí   Jednou jste řekl, že jedním z klíčových faktorů pro úspěch vašich jednání s Mandelou byla schopnost vcítit se do druhé strany. To je schopnost, která ve světové politice v poslední době mizí. Co by bylo potřeba, aby se to změnilo? Jsem hluboce znepokojen tím, jak se ve světě stále více rozšiřuje populismus, také v silných demokraciích. Zdá se, jako by se síly v centru nedokázaly prosadit, jako by radikální elementy přebíraly kontrolu. To je nebezpečí pro budoucnost, pro Evropu, pro Ameriku, pro všechny demokratické státy. Rychlé řešení pro to neexistuje. Základní problém je, že pověst politiků je na mnoha místech tak špatná jako nikdy předtím. To se musí změnit, vždyť šéfové států a vlád mají odpovědnost. Vždy v historii, když se populisté a extremisté dostali k moci, neřešili problémy, spíše způsobovali značné škody.   Jsou politici dnes jiní než před třiceti lety? Pozoroval jsem v posledních letech tendenci, že mnozí jdou bezprostředně po skončení univerzity do politiky. Je mnoho politiků, kteří nikdy nebyli v reálném světě. Když jsem byl mladý, řekl mi otec, který byl sám politikem: Nechoď teď do politiky, napřed vykonávej tu profesi, kterou sis zvolil. Politikem jsem se pak stal v sedmatřiceti letech, a vyplatilo se to. Díky profesním zkušenostem jsem znal potřeby obyvatelstva.   Americký prezident Trump se stal politikem také poměrně pozdě. Tím by vaše kritérium splnil. Jak ho hodnotíte? Trumpovi skutečně není možné předhazovat, že je klasickým profesionálním politikem. Ale ne každý obchodník je také výjimečným prezidentem. Vnímám ho velmi kriticky. Integrita je důležitým předpokladem pro řízení. U Trumpa tuto integritu nevidím.   Ve vaší nadaci (Global Leadership Foundation) radí bývalí šéfové států a vlád prezidentům po celém světě. Poradil byste i Trumpovi? Jsme zaměřeni na rozvojové země, a tam se pokoušíme diskrétně radit. Zda bych radil Trumpovi? Vždyť neposlouchá ani svoje vlastní poradce. Proč by měl poslouchat nás?   Mohla by pro něj být zajímavá zkušenost s apartheidem, proti kterému byly vyhlášeny mezinárodní sankce. Trump také rád používá sankce, aby dosáhl svých cílů. Co si o tom myslíte?  Nevěřím na sankce. Měly by se používat jen ve zcela specifických případech. A mělo by se jednat o účinné sankce. V případě Jižní Afriky sankce dokonce potřebné reformy zbrzdily. Mnozí běloši si tehdy říkali: Kdo jsou, aby nám říkali, co máme dělat? S kampaní proti sankcím bylo vždycky možné vyhrát volby. Navíc sankce zpomalovaly hospodářský růst. Když hospodářství rostlo, bylo potřeba více pracovních sil. A rasová segregace se stala překážkou.   Jižní Afrika je hospodářsky stále ještě vedoucí zemí kontinentu. Do jaké míry je země modelem pro celý kontinent? Když zkrachuje Jižní Afrika, zkrachuje celá Afrika. Země je určena k tomu hrát významnou roli na celém kontinentu, zejména v subsaharské Africe.   Nebude to jednoduché. Výzvy pro Afriku jsou veliké.  Afrika je probouzející se obr. Disponuje obrovskými prostory, které se mohou zemědělsky využívat. Má mladé obyvatelstvo. Afrika je trhem se stovkami miliónů spotřebitelů. Mnoho afrických států se pohybuje správným směrem, směrem k demokracii, právnímu státu a rozumné hospodářské politice. Přirozeně je zde stále ještě dost problémových zemí. Celkově ale Afrika hledí vstříc velmi pozitivní budoucnosti. {/mprestriction}  Přeložil Miroslav Pavel.   Frederik Willem de Klerk (* 18. 3. 1936 v Johannesburgu) je bývalý prezident Jihoafrické republiky a nositel Nobelovy ceny míru. Spolu s Nelsonem Mandelou se podílel na destrukci politiky rasové segregace, tzv. apartheidu v JAR. Původně advokát byl v roce 1969 zvolen do parlamentu. V roce 1978 se stal členem jihoafrické vlády, ve které byl na různých pozicích celkem 11 let. Prezidentem JAR byl zvolen 15. září 1989. Po svém nástupu do funkce odsoudil apartheid a nechal z vězení propustit Nelsona Mandelu. Umožnil obnovení politické činnosti Afrického národního kongresu.

Čas načtení: 2021-02-08 18:07:57

Tři desítky umělců vyzývají k podpoře české kultury. Na prknech Národního divadla se uskuteční kulturní festival

Národní divadlo – jedna z největších kulturních institucí se v sobotu 27. února promění v koncertní halu hned se třemi scénami, na nichž vystoupí sóloví umělci i kapely mnoha žánrů. Sejdou se, aby upozornili na stav, ve kterém se kultura bez možnosti pořádání akcí nachází. A také na to, že současná situace nezasáhla jen je samotné, ale mnoho dalších profesí, které se již téměř rok nemohou ke své práci vrátit. Přímý přenos koncertu Národ sobě – kultura tobě uvede ČT art, zahájení diváci uvidí i na ČT1. Národní divadlo v atmosféře podobné hudebnímu festivalu se třemi desítkami umělců a kapel, které sobě i svému publiku chtějí ve více než tříhodinovém koncertu zpříjemnit čas při čekání na zlepšení podmínek ke konání koncertů i divadelních a tanečních představení. Iniciátorem koncertu jsou pořadatelé pražského hudebního festivalu Metronome. Program se zaměří na prolínání žánrů a spolupráci známých umělců představujících často zcela rozdílné styly. Vystoupí i představitelé klubové scény a opomenuty nebudou ani umělecké či technické profese. „Od loňského března se České televizi podařilo odvysílat víc než sto přímých přenosů divadel, koncertů a tanečních i hudebních vystoupení. Už od počátku jsme tak reagovali na vzniklou složitou situaci, která se nás bohužel týká dodnes. Vyjádřit nejen podporu, ale i povzbudit. Což je ostatně i cílem tohoto koncertu. Proto, když jsme byli osloveni s tímto nápadem, neváhali jsme. A protože jsme sami aktivními tvůrci, víme, koho všeho se současná krize dotýká a bez kterých by žádné vystoupení nešlo realizovat. I proto nám dává smysl se spojit s jedním z největších festivalů u nás, a tak klasickou institucí, jakou je Národní divadlo. Abychom propojili kulturní sféru napříč a ukázali její rozmanitost. A také bychom rádi divákům zprostředkovali prožitek z akce, na kterou je nemožné se v této době dostat. Program je plný známých jmen, ale i interpretů, které jim mohou rozšířit obzory,“ říká generální ředitel Petr Dvořák. V přímém přenosu diváci uvidí legendy, jakými jsou Michal Prokop, Václav Neckář, Ivan Hlas, Jana Kratochvílová nebo Meky Žbirka. Ze stálic české scény se v programu objeví skupiny Monkey Business, Mig 21, Wohnout, zpěváci Dan Bárta, Ondřej Ruml či zpěvačka Klára Vytisková. Klasickou hudbu bude reprezentovat orchestr Opery Národního divadla pod vedením Jaroslava Kyzlinka nebo houslový virtuos Pavel Šporcl. „Neumíme si svět bez muziky představit, a tak sobota sedmadvacátého února bude věnovaná všem, kteří to mají taky tak. Propojování žánrů nás baví. Musím ale přiznat, že tolik žánrů v rámci jednoho koncertu jsme ještě nepropojovali. Na tuto akci se moc těšíme,“ podotýkají producenti festivalu Metronome. „Vítáme v Národním divadle umělce všech žánrů, aby společně potěšili diváky České televize a ukázali naději, že se česká kultura díky své síle a kvalitě vrátí před diváky v nejlepší formě," dodává ředitel Národního divadla Jan Burian. Z alternativnějších směrů do Národního divadla zamíří rapové hvězdy PSH, 7krát3 nebo Ota Klempíř, experimentální Noisy Pots, rockeři The Atavists, skupina Poletíme? označující svůj styl jako „turbošanson“, producent taneční hudby DJ Roxtar nebo world music dechovka Lovesongs Orchestra. K podpoře kultury se připojí divadelníci Vladimír Javorský a Anna Fialová z „domovské“ scény, nebo hostující La Putyka. Vystoupí také tanečníci Baletu Národního divadla, Radim Vizváry za Laternu magiku. Přímý přenos vysílá v sobotu 27. února od 20:10 program ČT art, zahájení koncertu živě odvysílá i program ČT1. Program koncertu je k dispozici na webu www.kulturatobe.cz.

Čas načtení: 2021-08-30 13:54:10

ČT art bude patřit básníkům s Tomášem Klusem, historii televizní tvorby a festivalu Zlatá Praha

Kulturní stanice České televize ČT art slaví osm let. Speciální, týden trvající program, odstartuje již 30. srbna večer připomenutím padesátého výročí Divadla Sklep. Od 20 hodin uvede v přímém přenosu jeho kultovní Besídku. Ve středu 1. září uvidí diváci premiérový dokument Svět podle Muchy, čtvrtek bude patřit živému vystoupení Jiřího Suchého. Novým cyklem, který na Artu startuje, jsou Písně českých básníků s Tomášem Klusem v moderátorské roli. S premiérovými díly se vrací pořady Linka a Doupě Mekyho Žbirky. Tradiční součástí podzimního programu je také festival Zlatá Praha. Ten uvede například dokumenty Můj život s Bohuslavem Martinů a Štace Miloně Čepelky. „Za těch osm let, co ČT art vysílá, byly nejtěžší dva roky. Ten první, kdy Art po pár měsících příprav skočil rovnýma nohama do éteru, a pak ten poslední, kdy se kulturní život, tak jak jsme na něj byli zvyklí, prakticky zastavil. Rušili jsme spoustu natáčení, měnili program, ale přesto jsme dokázali divákům nabízet to, co nemohli vidět a slyšet v divadlech či hudebních sálech. Naše publikum to ocenilo a vysílání v době pandemie se stalo divácky nejúspěšnějším obdobím v historii kulturního kanálu,“ říká generální ředitel České televize Petr Dvořák „Tradice artových přímých přenosů loni dokonce zaznamenala rekord, představení Hvězda s Evou Holubovou zhlédlo sto třicet tisíc diváků. Divákům umíme zprostředkovati hůře dostupná, věčně vyprodaná představení. Po Dejvickém a loňském Národním divadle letos nahlédneme do kultovní Dobešky,“ dodává. „Kromě přímých přenosů nás na podzim čekají i dvě premiéry. Pořady, které jsou poučné, ale rozhodně nenudí. Prvním jsou Písničky českých básníků, ve kterých bude populární hudebník Tomáš Klus přibližovat současné generaci autory jako Orten, Hrabě nebo Seifert. Druhým pak Na programu televize mapující historii československé televize od padesátých let až po vznik České televize. Jsem přesvědčen, že práce s obsáhlým archivem a stovkou výpovědí nejen osobností, které jsou s vysíláním spojeny, bude na výsledku vidět,“ doplňuje výkonný ředitel ČT art Tomáš Motl. Nejdřív Sklep a Mucha, potom opera a krátké filmy ČT art slaví výročí zahájení svého vysílání tradičně tzv. Týdnem dárků. „Besídka k padesátému výročí bude speciální oslavou toho, že už to máme v práci i v životě fifty-fifty. Se Sklepem je mi jedno, jestli vystupujeme před kamerou, nebo na jevišti. Když mi bylo těžko, vrátil jsem se do Sklepa na plný úvazek a zjistil, že energie v souboru je léčivá,“ říká spoluzakladatel souboru Milan Šteindler. Středečním dárkem bude dokument o Alfonsu Muchovi, který neváhal opustit Paříž na Slovanská epopej. Snímek Romana Vávry Svět podle Muchy se tak po loňském krátkém uvedení v kinech dostává v premiéře i na televizní obrazovku. Mezi podzimní premiérové pořady se zařadí také Krátké čtvrtstoletí Divadla v Dlouhé a inscenace Lidská tragikomedie, které připomenou výročí zavedené pražské scény. Cyklus Státní opera, jak ji neznáte zase naváže na epizodický exkurz do historie a architektury Národního divadla. Roli průvodkyně převzala od Taťjany Medvecké sopranistka Kateřina Kněžíková. A už v půlce září se představí během jediného večera sedm talentovaných českých filmařů, kteří získali za své krátké filmy ocenění nebo dokázali svá díla dostat na mezinárodní festivaly. Během pásma Velké malé příběhy uvede ČT art snímky jako Anatomie českého odpoledne či Nosorožci. Zlatá Praha po roční pauze s doprovodným programem „Po kulturně utlumeném roce se mezinárodní televizní festival Zlatá Praha hlásí o slovo se vší parádou a opět bude o skvělých pořadech, uměleckých výkonech i velkých jménech,“ říká ředitel festivalu Tomáš Motl. „Kromě předních českých umělců jsem třeba nesmírně rád, že předsedou mezinárodní poroty se stala legenda mezi režiséry koncertů a oper Brian Large, který mimo jiné celosvětově proslavil fenomén Tří tenorů, když režíroval přenos onoho slavného prvního společného vystoupení Pavarottiho, Dominga a Carrerase v Římě.“ O zahájení festivalu se na Nové scéně Národního divadla ve středu 22. září postará houslista Václav Hudeček se svými hosty. Následující den je na programu premiéra dokumentu Ondřeje Havelky My tancujem swing o historii tohoto žánru v Československu a první uvedení portrétu Štace Miloně Čepelky. „Chceme divákům ukázat, že Miloň není pouze hercem Divadla Járy Cimrmana. Představíme ho taky jako hudebníka a literáta,“ popisuje režisér Patrik Ulrich. Jakub Sommer se zase v dokudramatu Můj život s Bohuslavem Martinů věnuje osobnosti významného hudebního skladatele: „Až při přípravách na natáčení jsem ho začal poslouchat a byl jsem překvapen, jakou bohatostí jeho hudba oplývá. Sám pro sebe jsem si objevil drahokam a jsem přesvědčen, že i v budoucnu mě jeho dílo nepřestane fascinovat.“ V tentýž den návštěvníci Nové scény Národního divadla uvidí i ukázku z velkého projektu Šest symfonií Bohuslava Martinů, který Česká televize natočila ve spolupráci s Českou filharmonií. A ani letos nebude na festivalu chybět doprovodný program. Na odpoledne se StarDance se představí známé tváře uplynulých ročníků, ale i chystané jedenácté řady, která odstartuje v polovině října. Kompletní program Zlaté Prahy je dostupný na webu festivalu. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2024-05-23 12:37:00

EDIH Cybersecurity Innovation Hub diskutoval o kyberbezpečnosti s firmami z Plzeňského kraje

Plzeň 23. května 2024 (PROTEXT) - V prostorách Vědeckotechnického parku v Plzni dnes proběhla regionální akce EDIH Cybersecurity Innovation Hub a jeho partnerů k tématu posilování informační a kybernetické bezpečnosti v malých a středních firmách. Odborníci z pěti partnerských organizací konsorcia zde na pozvání plzeňských hostitelů z BIC Plzeň, regionálního uzlu Enterprise Europe Network Česká republika pro Plzeňský, Jihočeský a Karlovarský kraj a místního DIH HIVE diskutovali o aktuálních legislativních požadavcích na firmy, které vznikají v důsledku nové evropské legislativy, rizicích v oblasti firemní bezpečnosti v souvislosti s digitální transformací podniků a také o možnostech, jak mohou plzeňské firmy i organizace s pomocí služeb tohoto EDIH skokově zvýšit svou technickou i organizační připravenost k jejich zvládání. Hlavními pořadateli akce byli sdružení CzechInno a institut CyberSecurityHubCZ.Právě zapsaný ústav CyberSecurityHubCZ je koordinátorem jediného českého EDIH projektu, který se hloubkově specializuje na oblast posilování bezpečnosti a odolnosti českých firem i organizací. EDIH Cybersecurity Innovation Hub přichází se svou nabídkou celkem téměř šesti desítek vzdělávacích, konzultačních, testovacích, simulačních a dalších služeb v oblasti kyberbezpečnosti určených těmto cílovým skupinám.„Naše devítičlenné konsorcium v sobě snoubí unikátní expertízu a infrastrukturu našich tří spoluzakládajících univerzit – Masarykovy univerzity, Českého vysokého učení technického v Praze a Vysokého učení technického v Brně - jako obsahových partnerů a hloubkovou znalost českého podnikatelského prostředí pocházející z dlouhodobé každodenní interakce s firmami a podnikateli, kterou přinášejí čtyři business development partneři našeho EDIH,“ říká ke složení konsorcia EDIH Cybersecurity Innovation Hub jeho koordinátorka Tereza Šamanová ze sdružení CzechInno. „Můžeme tak našim klientům nabídnout služby zahrnující jak sofistikované nástroje jako je kybernetický polygon KYPO nebo kybernetická aréna BUTCA, specializovaná školení k aktuálním bezpečnostním tématům jako je rozkrývání deepfaků, bezpečnost 5G sítí nebo IoT, kurzy pozitivního hackingu nebo hloubkové konzultace bezpečnostních aspektů řešení, které se klient chystá zavést do praxe ve své organizaci, tak i měkké služby jako je doporučení vhodného obchodního nebo operačního modelu organizace klienta, přístup k novým strategickým a obchodním kontaktům, síťování a propojovací akce, jejichž prostřednictvím se naši klienti mají možnost potkat s novými partnery,“ doplňuje Tereza Šamanová.Předmětem programu plzeňského Cybersecurity Twisteru a nabídky spolupráce pro místní firmy a organizace však byla nejen nabídka těchto služeb, ale zejména diskuze nad tím, co české firmy aktuálně v oblasti bezpečnosti trápí, kde potřebují pomoci s implementací nových řešení, a jaké problémy řeší v souvislosti s nutností kontinuálně posilovat své zabezpečení.Z obsahu akce a diskuze s přítomnými účastníky tak vyplynulo, že je třeba zejména neustále vzdělávat personál, ale i vedení firem a organizací, neb lidský článek je v oblasti bezpečnosti tím nejzranitelnějším a nejsnáze napadnutelným. I v této souvislosti plzeňské firmy projevily aktivní zájem o realizaci penetračních testů a phishingových kampaní, jejichž prostřednictvím lze ověřit, nakolik byla vzdělávací strategie firmy či organizace úspěšná. Současně je velmi zajímaly možnosti školení a cvičení v prostředí kybernetického polygonu KYPO, která v rámci služeb EDIH Cybersecurity Innovation Hub nabízí Masarykova univerzita, a kybernetické arény BUTCA, která je součástí infrastruktury VUT v Brně.Nutnost realizovat na úvod spolupráce komplexní hodnocení kyberbezpečnostní úrovně firem a organizací v programu zdůraznili Jiří Sedláček z Network Security Monitoring Clusteru a Zdeněk Lokaj z Fakulty dopravní ČVUT v Praze. Právě jejich organizace se uvnitř EDIH Cybersecurity Innovation Hub specializují na tento druh služeb a firmám i organizacím je nabízejí v různých variantách. Stejně jako u ostatních služeb EDIHu, i zde je nabídka pro klienty, a to díky dotaci z programů Digitální Evropa a z Národního plánu obnovy, až do vyčerpání kapacit projektu zcela bezplatná.V bloku věnovanému diskuzi o potřebách podniků představili aktuality ze svých firem ředitel společnosti COMTES FHT Michal Zemko a Tibor Szabó ze společnosti inQuool, která ve spolupráci s AMSP ČR připravuje komplexní systém posilování úrovně kyberbezpečnosti v českých malých a středních firmách s názvem KYBEROBRANA.CZ. Oba se shodli na tom, že situace ohledně nových legislativních požadavků na firmy v souvislosti s aktualizací evropské směrnice o kybernetické bezpečnosti (tzv. směrnice NIS2) a nově vznikajícím zákonem o kybernetické bezpečnosti je značně nejasná a nejistá. Na straně jedné nejsou jasné výsledné obrysy nového zákona, na straně druhé se firmy musejí na plnění povinností jím stanovených připravit velmi rychle, již v průběhu letošního roku. To ohrožuje jejich právní jistotu a znesnadňuje operativní rozhodování o nastavení optimální podoby vnitřních předpisů i způsobu implementace bezpečnostních zásad. Na straně druhé je již nyní zřejmé, že společnosti podnikající v oborech jako je odpadové hospodářství, chemický průmysl, potravinářství, ve vybraných odvětvích výroby a nebo také aktivní ve výzkumu – což je i případ COMTES FHT – budou muset posílit svá technická a organizační opatření směřující k vyšší míře jejich zabezpečení a zcela jistě tedy minimálně bude nutné absolvovat zevrubná školení vedení firem, firemního IT i běžných uživatelů.Na základní set služeb EDIH Cybersecurity Innovation Hub, které jsou zejména testovacího, vzdělávacího a konzultačního charakteru, pak svými službami navazují implementační partneři, jejichž ekosystém aktuálně vytváří CyberSecurityHubCZ. Ti pak firmám a organizacím pomáhají v zavedení odpovídajících technických řešení pro zvýšení míry jejich zabezpečení a provádějí firmy i organizace implementací pro ně vhodných opatření v oblasti kyberbezpečnosti. Právě proto se hlavním odborným partnerem plzeňského Cybersecurity Twisteru staly České Radiokomunikace.“V Českých Radiokomunikacích využíváme svých zkušenosti v oblasti zajišťování bezpečnosti pro naše vlastní datová centra, vysílače a další zařízení, které jsou součástí kritické informační infrastruktury veřejné správy. Jsme připraveni tyto zkušenosti sdílet i s malými a středními podniky a menšími veřejnými organizacemi a budeme se tesit i na spolupráci s těmi z Plzeňského kraje,” říká Anna Tůmová, manažerka pro komunikaci a strategické vztahy CRA.Cybersecurity Innovation Hub (CIH) nabízí služby seřazené do základní standardizované čtyřpilířové struktury, která je u všech EDIHů podobná – v případě CIH se však velmi silně zaměřuje na oblast kyberbezpečnosti.Díky dotaci z programů Digitální Evropa a z Národního plánu obnovy ČR je, až do vyčerpání kapacit projektu, poskytování těchto služeb pro české malé a střední podniky (až do velikosti tzv. malého podniku se střední kapitalizací – tj. do počtu 499 zaměstnanců) a české veřejné organizace zcela bezplatné. O Evropských centrech pro digitální inovace (EDIH):Evropská centra pro digitální inovace (EDIH) jsou nezisková konsorcia, která napomáhají svými standardizovanými službami malým a středním firmám a veřejným organizacím v úspěšné digitální transformaci. V letech 2022 a 2023 vybrala Evropská komise v Česku šest Evropských center pro digitální inovace, jimž poskytla dotaci z programu Digitální Evropa, které následně získaly doplňkové financování z Národního plánu obnovy ČR. Všechny EDIH v ČR i ostatních evropských zemích postupně začínají poskytovat své služby, více o tematice na webu Evropské komise v mapě nově vybraných EDIH či webové stránce celoevropské sítě EDIHů.O CyberSecurity Hubu:CyberSecurity Hub, z.ú., je zapsaným ústavem vzniknuvším v roce 2020 za účelem propojení odborných kapacit a realizace společných projektů tří velkých českých univerzit – Masarykovy univerzity, Českého vysokého učení technického v Praze a Vysokého učení technického v Brně – v oblasti kyberbezpečnosti. CyberSecurity Hub, z.ú. je koordinátorem projektu EDIH CIH (Cybersecurity Innovation Hub), provozovatelem vědeckých parků CERIT I + II, subjektem pověřeným implementací celoevropského projektu EuroQCI v ČR a významným hráčem v evropských strukturách v oblasti kyberbezpečnosti i bezpečnosti budoucích kvantových počítačů.O sdružení CzechInno:Sdružení CzechInno (CzechInno, z.s.p.o.) je česká nevládní nezisková organizace založená v r. 2011 k podpoře inovačního podnikání, která působí v roli inovačního matchmakera propojujícího ve svých projektech soukromou, veřejnou a akademickou sféru. Od r. 2015 se specificky zaměřuje na témata související s implementací digitálních inovací a pokročilých digitálních technologií do podnikatelské praxí, veřejných organizací i běžného života.V r. 2017 se CzechInno stalo zakladatelem Středoevropské platformy pro digitální inovace CEEInno, která sdružuje více než 150 aktérů v oblasti digitálních inovací ze středoevropského regionu i z dalších zemí, kteří v rámci platformy spolupracují na konkrétních projektech ke zvýšení digitální zralosti podnikání i společnosti. Součástí platformy jsou mj. i všechny oficiálně registrované české digitální inovační huby (centra pro digitální inovace), spoluzakladatelem a partnerem dvou z nich – Hubu pro digitální inovace se sídlem v Praze a Cybersecurity Innovation Hubu se sídlem v Brně - je i sdružení CzechInno.CzechInno je již od r. 2017 tradičním organizátorem osvětových roadshow na podporu meziregionálního sdílení dobrých praxí a komunikace v oblasti digitálních inovací, letos pod názvem Cybersecurity Twister, v jejímž rámci aktuálně s regionálními aktéry debatuje tematiku posilování bezpečnosti a odolnosti českých firem i veřejných organizací.Spoluorganizátory letošní první regionální akce z cyklu Cybersecurity Twister byli také ostatní partneři EDIH Cybersecurity Innovation Hub, Enterprise Europe Network Česká republika, BIC Plzeň a DIH HIVE.Projekt Cybersecurity Innovation Hub je realizován s podporou Evropské unie (program Digitální Evropa) a z Národního plánu obnovy ČR. Zdroj: CzechInno ČTK Connect ke zprávě vydává obrazovou přílohu, která je k dispozici na adrese http://www.protext.cz 

Čas načtení: 2020-03-04 11:16:17

Hlavní hvězdou Světa knihy v Praze bude Andrzej Sapkowski

Autor kultovní ságy Zaklínač Andrzej Sapkowski se na festival Svět knihy Praha vrací po deseti letech. Návštěvníci se setkají i s polskými autory populárních detektivek, nejzajímavějšími prozaiky i polskou poezií, včetně slam poetry. Polskou kulturní rozmanitost přiblíží také multižánrová Knižní noc, program zaměřený na děti nebo diskuse o slavné polské reportážní škole. Zaklínači se jako jedné z nemnoha středoevropských literárních postav podařilo probojovat do hlavního proudu globální popkultury. Mlčenlivého krotitele monster, kterého vedle knih proslavila i počítačová hra a nyní seriál Netflixu, uvede na veletrhu nejenom sám hvězdný autor. Přijede také Tomasz Bagiński, v současnosti nejvýznamnější polský tvůrce animovaných filmů. Podílel se i na vzniku počítačové hry The Witcher a nyní je výkonným producentem seriálu Zaklínač, který na konci loňského roku vévodil žebříčkům sledovanosti. Původně byla mezi potvrzenými hosty aktuálního ročníku i nobelistka Olga Tokarczuk, která už v minulosti na Světě knih Praha vystupovala, ale v souvislosti s náročnými povinnostmi spojenými s nejvyšší literární cenou se nakonec rozhodla až do léta celý veřejný program zrušit. V polské delegaci ale nebudou chybět nositelé dalších literárních cen loňského roku, například vítěze nejprestižnější polské literární ceny Nike a jednoho z nejznámějších Poláků v Česku – Mariusz Szczygieł. Přiblíží nejen svoji poslední knihu Není, ale také české publikum uvede do zajímavého polského literárního fenoménu – literární reportáže.  Své české překlady představí i dvojnásobný laureát této ceny a jeden ze žijících klasiků polské prózy – Wiesław Mysliwski. Diskusí se zúčastní i Marek Cichocki, laureát esejistické Ceny Józefa Mackiewicze, a také reportér Jack Fairweather, který získal prestižní britskou Costa Award. Jedná se sice o autora píšícího anglicky, ale do programu čestného hosta ho nominovalo téma – příběh Witolda Pileckého, dobrovolného vězně tábora Auschwitz. „Pokud jste byli v Polsku naposledy třeba před deseti lety, překvapí vás, jak rychle se mění. A nejde jenom o nové dálnice či varšavské mrakodrapy. Vedle nich vyrůstají nová muzea a galerie a bouřlivě se rozvijí i živá kultura. Zároveň je Polsko země, která intezivně prožívá svou historii i tradice. Literatura, divadlo nebo film odráží všechny tyto diskuse jako první. Tuhle různorodou a často vzájemně si protiřečící zemi chceme představit,“ říká ředitel Polského institutu v Praze Maciej Ruczaj. Během prodlouženého pátečního veletržního večera, takzvané Knižní noci, se mimo jiné odehraje divadelní představení podle hry Wojciecha Tomczyka Norimberk. Kapela Tęgie Chłopy zahraje moderní verze tradičních písní a nebudou chybět ani speciality polské kuchyně. A pro fanoušky slamu je během večera připraven program, v němž se vedle českých mistrů Dr. Filipitche, Anatola Svahilce či pana Fenka o svůj básnířský um podělí Rudka Zydel (mistryně Polska 2018) a Wojtek Cichoń alias Kidd, zajímavý a zkušený slamer, který se pohybuje na pomezí rapu a spoken word. Překlad textů se bude promítat za účinkujícími. „České čtenáře kromě polské reportáže jednoznačně okouzlily polské knihy pro děti. To je vidět i na pultech českých knihkupectví, a tak bude součástí polského národního stánku dětský koutek, kde se budou střídat prezentace a dílny pro nejmenší čtenáře, a v Lapidáriu Národního muzea najdete velkou výstavu ilustrace pro děti,“ dodává Lucie Zakopalová, programová koordinátorka polského programu. Na první ochutnávku polského programu zve Svět knihy Praha ještě před zahájením 26. ročníku. Jako předvoj do Prahy a Brna už v dubnu přijede vítězka Evropské ceny za literaturu a filmařka Marta Dzido. Doprovodné akce festivalu zahájí 6. a 7. dubna polsko-česká beseda Možnosti slasti, tedy diskuse o milostném románu Marty Dzido a Jana Němce v Knihovně Václava Havla, a česká premiéra filmu Pan T, příběhu extravagantního literáta uprostřed šedé stalinistické Varšavy. Samotný festival se uskuteční od 14. do 17. května. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2024-06-17 13:41:00

Akce Czech Baseball Day představila Česko desítkám tisíc Japonců

Praha 17. června 2024 (PROTEXT) - Společnost Panasonic spolupracuje s Českou baseballovou asociací (ČBA) od loňského roku, kdy začala finančně podporovat program "Marines-Czech Baseball Bridge". V rámci této spolupráce se ve středu 12. června odehrál v Japonsku tzv. Czech Baseball Day. Desítky tisíc japonských diváků se během mače mezi Chiba Lotte Marines a Hokkaido Nippon-Ham Fighters dočkaly propagace českého baseballu i České republiky. Doprovodný program zápasu například obohatilo vystoupení folklorního souboru Valaška i stánky zaměřené na české kulturní památky a tradice.Loňský úspěch českého národního týmu na World Baseball Classic, baseballovém mistrovství světa, přinesl velký zájem japonských fanoušků o český baseball. Tento interes se přenesl i na japonské firmy - především na společnost Panasonic. Ta v ČR vyrábí tepelná čerpadla a ve své plzeňské továrně plánuje do roku 2030 produkovat až milion jednotek ročně. Japonská společnost se loni zavázala na tři roky sponzorovat český baseball a pomáhat ČBA s rozvojem hráčů mimo jiné financováním tréninkových kempů a stáží pro reprezentanty i trenéry národního týmu.V rámci dohodnuté spolupráce již došlo v srpnu loňského roku k návštěvě zástupců české reprezentace v Japonsku a letos na jaře ke stáži reprezentačního trenéra pálkařů Alexe Derhaka. Ten dostal příležitost zúčastnit se jarní přípravy špičkového baseballového týmu Chiba Lotte Marines.Desítky tisíc Japonců na Czech Baseball DaySvědkem pokračování spolupráce mezi českým a japonským baseballem byl třicetitisícový stadion ZOZO Marine ve městě Čiba. To se nachází necelých 40 kilometrů od hlavní japonské metropole Tokia a jde o domovský stánek celku Chiba Lotte Marines, který uspořádal u příležitosti zápasu s Hokkaido Nippon-Ham Fighters tzv. Czech Baseball Day.Pod dohledem českého velvyslance v Japonsku Martina Klučara se slavnostního nadhozu zápasu ujal český reprezentant Milan Prokop, který v současné době nastupuje za jiný japonský tým, Kanagawa Future Dreams. Kromě toho byl ve spolupráci s Českým centrem v Tokiu připraven pro návštěvníky stadionu bohatý program, jenž japonským baseballovým fandům odprezentoval krásy a tradice České republiky. „Navštívit mohli řadu stánků věnovaných české kultuře, pamětihodnostem a užít si mohli i vystoupení folklorního souboru Valaška. Těší nás, že jsme jako Panasonic mohli přispět k tomu, aby se ČR v zemi vycházejícího slunce ještě více zviditelnila,“ říká Petr Horký, obchodní ředitel společnosti Panasonic pro ČR a SR.Baseball pojítkem mezi ČR a JaponskemV našich zeměpisných šířkách dominuje sportovní scéně fotbal a hokej, ale Japonsku vládne baseball. "Tam jde o jednoznačně nejsledovanější sport a nás obrovsky těší, že vztahy s japonským baseballem od loňského mistrovství světa neustále rozvíjíme. Učíme se od těch nejlepších a v podmínkách, které jsou od těch českých diametrálně odlišné. Navíc se musím pochlubit, že Japonci náš progres vnímají a dobré výsledky naší reprezentace je – vzhledem k poloprofesionálním podmínkám, ve kterých fungujeme – až šokují," říká s úsměvem Lukáš Ercoli, marketingový a komunikační ředitel České baseballové asociace.Důkazem rozvíjejících se vztahů mezi českým a japonským baseballem je kromě programu "Marines-Czech Baseball Bridge" i Pražský baseballový týden, který se uskuteční 6.–9. července. „Záštitu nad letošním ročníkem převzal japonský velvyslanec v ČR Kansuke Nagaoka a nejde o náhodu. Právě japonský národní tým se turnaje poprvé za jeho 43letou historii zúčastní. Baseballové mistry světa z Japonska doplní tchajwanský národní tým i dalších šest špičkových evropských reprezentací včetně té české a rozdají si to o titul baseballového vládce Prahy," těší se Lukáš Ercoli.Kontakt:www.aircon.panasonic.czČTK Connect ke zprávě vydává obrazovou přílohu, která je k dispozici na adrese http://www.protext.cz. 

Čas načtení: 2019-12-09 12:16:59

Literární vyhlídky (9. až 15. prosince)

Nadcházející týden přinese množství zajímavých literárních akcí – kromě Prahy bude v tomto směru aktivní zejména Ostrava. O víkendu pak proběhne další zimní Knihex v pražském Studiu ALTA, který kromě produkce menších nakladatelů nabídne i bohatý doprovodný program. A několik tipů na nové knihy či audioknihy naleznete jako obvykle na konci našeho přehledu.   POZVÁNKY 9. 12. Ostrava / V 18 hodin bude v Antikvariátu a klubu Fiducia uvedena kniha Daleko do ničeho (Host 2019) – monografie Petra Hrušky o Ivanu Wernischovi. Publikace si všímá nejen Wernischovy básnické a překladatelské tvorby nebo editorské práce, ale zachycuje i jeho životní peripetie a umělecký kontext, v němž se jeho tvorba ocitá. Praha / Od 18 hodin proběhne v knihovně Libri prohibiti křest knihy Prokop Voskovec: Kusy domů a jiné texty (Paper Jam 2019). Posmrtnou sbírku básníka, shrnující nejvýznamnější cykly z jeho díla i neznámé básně z jeho pařížské literární pozůstalosti, představí editor knihy Stanislav Dvorský. Dále budou číst Petr Král, Jan Gabriel a Jakub Řehák.   10. 12. Praha / V 17 hodin prosloví v Ústavu pro českou literaturu AV ČR Claire Madl přednášku „Dva pražští nakladatelé a knihkupci mezi evropským obchodem, habsburským státem a lokálním angažováním se“. Paralelní dráhy dvou knihkupců činných v Praze v 70. a 80. letech 18. století, Wolfganga Gerleho a Michaela Samma, umožňují sledovat, jak původem cizí knihkupci zakotvili v Čechách a významně zde přispěli k rozvoji psaného slova a literárního života v interakci s habsburským státem, místními autory a čtenářstvem. Praha / Od 17 hodin nabídne Židovské muzeum s Praze projekci autorského dokumentu Evy Lustigové Tvoje slza, můj déšť: Přítomnost Arnošta Lustiga (2012), který zaznamenává živou formou setkání a osobní rozhovory s jejím otcem. Světově uznávaný spisovatel v něm s typickým humorem vzpomíná na dětství přerušené nacistickou okupací, zkušenost z koncentračního tábora, počátky své spisovatelské dráhy, pobyt v Izraeli a USA či na celoživotní přátelství s Otou Pavlem. Po promítání filmu bude následovat beseda s jeho tvůrkyní. Brno / V 17.30 zavítá do Knihovny Jiřího Mahena v rámci projektu Spisovatelé do knihoven básník Jan Škrob. Na svém kontě má dvě sbírky: Pod dlažbou (2016) a Reál (2018). V roce 2015 byl zařazen do sborníku Nejlepší české básně 2015 a o dva roky později byl nominován na Literu pro objev roku. V roce 2018 získal třetí místo v soutěži Básne SK/CZ a zvítězil v Drážďanské ceně lyriky. Praha / Od 18 hodin proběhne v kavárně a knihkupectví Řehoř Samsa představení unikátního vydání sbírky Guillaume Apollinaire: Kaligramy (Garamond 2019) v překladu Petra Šrůty, který bude přítomen. Jedná se o vůbec první české zpracování celých Kaligramů, jak je Apollinaire napsal a nakreslil. O Apollinairovi promluví prof. Jiří Pelán z FF UK, verše zarecituje herec Vladimír Polívka. Praha / V 19 hodin bude v knihkupectví a literární kavárně Volvox Globator uvedena jediná známá básnická sbírka H. P. Lovecrafta. Básně přednese překladatel Vicki Shock, hudbou ho doprovodí ilustrátor knihy František Štorm (elektronika) a Michal Hrubý (basklarinet). Sbírka básní Houby z Yuggothu (Fungi from Yuggoth) obsahuje věnec sonetů, šestatřicet tematicky i dějově provázaných textů, stylově mezi Petrarkou a Shakespearem, napsaných z valné většiny v devíti dnech na přelomu let 1929 a 1930. Praha / Od 19 hodin nabídne Galerie Ščigol autorské čtení francouzského básníka Guillauma Basseta. Jeho prvotina Oheň tvých blízkostí (2017) vyšla dvojjazyčně, v češtině (v překladu Marie Dudilieux) a ve francouzském originálu. Básníka uvede a české překlady Marie Dudilieux přečte Robert Wudy Praha / V 19.30 představí v kavárně Fra spisovatel Petr Borkovec svou novou knihu Petříček Sellier & Petříček Bellot (Fra 2019). Většina sloupků, fejetonů, „ranních úvah“, dopisů a drobných próz v této knížce byla napsána v letech 2017–2019. Téměř všechny byly publikovány v novinách, časopisech, na internetových portálech a v rozhlase. Praha / Od 19.30 proběhne v kulturním centru Prostor39 křest knihy Ondřeje Macla Výprava na ohňostroj (Petr Štengl 2019). Jedná se o román-reportáž s básnickými prvky na téma Evropské unie a mladých lidí. Laureát Ceny Jiřího Ortena v nové knížce reflektuje svůj roční dobrovolnický pobyt pod záštitou Evropského domu Bordeaux-Aquitaine v roce 2015/16, kdy zároveň zkoušela srdce Evropy tzv. migrační krize, a on nevěděl, co se sebou...   11. 12. Praha / V 18 hodin nabídne Malá vila Památníku národního písemnictví setkání s oceňovaným britským dramatikem Justinem MacGregorem, který přijel do Prahy pracovat na divadelní hře Vaclav’s Prague Spring Blues. Jeho otec byl členem Královské shakespearovské společnosti, která v roce 1964 odehrála v Praze Krále Leara s Paulem Scofieldem v hlavní roli. Setkání s Václavem Havlem mnohým hercům změnilo život. O tom, co předal Václav Havel hercům a oni jemu, pojednává hra Justina MacGregora. Večerem provází spisovatel a komentátor David Vaughan. Texty v překladu Tomáše Míky čte Kajetán Písařovic. Praha / Od 18 hodin začne v sídle nakladatelství Meander vánoční večírek, v jehož průběhu se dočká křtu kniha autorské dvojice Jan Nejedlý a Jaromír Plachý s názvem Hororová čítanka (Meander 2019). Těšit se můžete na čtení hrůzo-humorných hororových příběhů Jana Nejedlého a vtipné ilustrace na přání od Jaromíra Plachého, svařák, cukroví a živou hudbu. Praha / V 19 hodin představí v Literární kavárně Týnská básník Ewald Murrer svou novou sbírku Noční četba (Aula 2019) a z knihy obsahující 100 epických básní přečte ukázky. Praha / Od 19 hodin nabídne Café Jedna křest knihy Barbory Baronové Ženy o ženách (wo-men 2019) a setkání s českými dokumentaristkami. Publikace představuje rozhovory s třiceti ženami, které v Česku vytvářejí dokumentární obsah. Vedle filmařek se jedná o žurnalistky, umělkyně, socioložky, historičky, spisovatelky nebo kurátorky, které tematizují svou práci, kreativní přístupy, etiku, vztahy s dokumentovanými osobami nebo aspekty dokumentární práce. Praha / V 19 hodin proběhne v Kampusu Hybernská autorské čtení Jáchyma Topola z románu Sestra. Autorovu četbu doplní komentáři editorka nového vydání, které vyšlo letos v edici Česká knižnice, Daniela Iwashita. Řeč bude o jazyce románu, o jeho postupné genezi a variantách v prvním a druhém vydání a v neposlední řadě o významu díla v tvorbě Jáchyma Topola i v české literatuře. Moderuje Barbora Čiháková. Praha / Od 19 hodin bude v Kavárně Liberál uvedena dvojice knižních novinek z produkce nakladatelství Trigon. V Gersinově knize Hvězdářova žiletka s ilustracemi Jana Reisingera se střídají básně s básnickými prózami vycházejícími ze snové obraznosti, kterou však velmi netypicky provází slovní askeze a nechuť k bájení i zbytečným dekoracím. Poému Mount Anne Ladislava Slezáka zdobí šité ilustrace Zdeňky Saletové. Večerem provází redaktorka Božena Správcová, hudební doprovod Mikoláš Chadima. Praha / Ve 20 hodin nabídne kulturní centrum Prostor39 setkání s překladateli Martinem Ritterem a Martinem Pokorným a s germanistkou Veronikou Jičínskou, které si klade za cíl představit dosavadní české překlady textů Waltera Benjamina a zpřítomnit specifika Benjaminova jazyka. Pozornost bude tudíž soustředěna zejména k třísvazkovému výboru, které pro nakladatelství OIKOYMENH připravil Martin Ritter, a k novému překladu Benjaminova spisu Původ německé truchlohry Martina Pokorného, stranou by však neměly zůstat ani překlady starší (výbory Dílo a jeho zdroj a Agesilaus Santander).   12. 12. Ostrava / Od 18 hodin zavítají do Antikvariátu a klubu Fiducia coby hosté čtvrtého pořadu Debutů spisovatelé Ondřej Macl a Ivan Motýl. Ondřej Macl získal za svou prvotinu Miluji svou babičku víc než mladé dívky (2017) Cenu Jiřího Ortena. Originální debut je intimní montáží života, jemuž kromě autentického citu nechybí groteskní nadhled, na kterém je taktéž založena autorova druhá kniha ironických žáčkovských variací K čemu jste na světě (2018). Ivana Motýla spojuje s Ondřejem Maclem zapálení pro performativní realizování vlastní básnické tvorby. Po sbírce Zloděj ve sklenici (vlastním nákladem, 1991), vydává (společně s malířem a sochařem Petrem Szyrokým, který na večeru vystoupí společně s autorem) „oficiální“ prvotinu Struska (2019), která je nesena na expresivní imaginativnosti, kráse i surovosti života. Večerem provázejí básník Roman Polách a literární historička Iva Málková. Praha / V 18 hodin proběhne v Židovském muzeu v Praze večer na téma „Joseph Roth: Dlouhá cesta z Haliče do Paříže“. O spisovateli, od jehož úmrtí letos uplynulo osmdesát let, promluví germanista a překladatel Tomáš Dimter v rozhovoru s ředitelem Pražského literárního domu Davidem Stecherem. Praha / Od 19 hodin se v kavárně Čekárna uskuteční křest dvou nových titulů spisovatele Petra Motýla, které vyšly v nakladatelství Malvern – prozaické knihy Bohemiana 1988–2019, v níž glosuje malé i velké události českých dějin posledních třiceti let, a básnické sbírky To by se mi líbilo, která skládá počet z dosavadního autorova života, v rovině spirituální i ryze pozemské.  Praha / V 19 hodin proběhne v pražském Goethe-Institutu další Překladatelský čtvrtek s Terezou Semotamovou (moderátorka) a spisovatelem a editorem Petrem Borkovcem. – V roce 2017 připravil Goethe-Institut v Praze cyklus večerů, představující hlavní témata, trendy a aktéry české a německé básnické scény a vybízející k diskuzi o shodných rysech i rozdílech obou básnických světů. Kurátory celoročního cyklu, který nesl název Tady a teď, byli Dagmar Leupold a Petr Borkovec. Antologie Šest německých básníků, která vychází v nakladatelství Fra, přináší překlady poezie šesti autorů, kteří v rámci cyklu četli a debatovali. Praha / Od 19 hodin zavítají do Knihovny na Vinohradech básníci Pavel Novotný a Jaromír Typlt se svojí proslulou halekací „Bö eM Wö inscenací“ klasické fónické básně Ursonate Kurta Schwitterse, významného představitele dadaismu. Uvádí Robert Wudy. Ostrava / V 19 hodin budou v Galerii výtvarného umění v Ostravě představeny nové knihy autorů Protimluvu, Martina Šenkypla a Václava Maxmiliána. Oba přijdou číst a debatovat o svých nových sbírkách – Václav Maxmilián přečte básně ze sbírky Pobřeží a Martin Šenkypl básně ze sbírky Černý vesmírný popel. Praha / Od 19.30 zavítá do kavárny Fra dvojice slovenských autorů – Ivona Pekárková a Peter Brezňan. Moderuje Eva Tomkuliaková.   13. 12. Ostrava / V 16.30 proběhne v Antikvariátu a klubu Fiducia prezentace nové knihy o poutních písních na Moravě v době barokní s názvem Horo krásná, spanilá! (Host 2019). Jan Malura a Jakub Ivánek z Filozofické fakulty Ostravské univerzity vydali knihu o poutních písních, které v 17. – 19. století užívali Moravané a Slezané při svém nábožném putování. Praha / Od 17 hodin nabídne knihkupectví Přístav setkání s básníkem, esejistou, prozaikem, výtvarníkem, historikem umění a poutníkem Josefem Kroutvorem, spisovatelem, básníkem a publicistou Milošem Doležalem a operním režisérem Davidem Radokem. Součástí literárního večera bude i výstava z tvorby Josefa Kroutvora a Davida Radoka. Praha / V 17.30 se v Kampusu Hybernská uskuteční maraton čtení romských autorů, kteří představí své povídky na duchařské téma. Od 19 hodin pak začne slavnostní křest společné knihy O mulo! Povídky o duchách zemřelých (Kher 2019). Herečka Bára Hrzánová přečte jednu z povídek, ilustraci v reálném čase na její motivy bude vytvářet a na projekční plátno přenášet Martin Zach, o hudební doprovod se postará klavírista Robert Ferenc. Program a diskusi moderuje Karolína Ryvolová.   14. 12. V sobotu i v neděli Studio ALTA vždy od 10 do 20 hodin hostit další knižní jarmark Knihex – setkání nakladatelů a čtenářů pod jednou střechou s cílem podpory menších nakladatelů a jejich produkce. Připraven je také pestrý doprovodný program. V sobotu zde budou mimo jiné představeny knihy Marka Tomana a Magdaleny Rutové Neskutečná dobrodružství Florentina Flowerse, poctivého piráta ve službách madam L. (od 12 hodin), druhý díl knihy Vojtěcha Matochy Prašina s podtitulem Černý merkurit (od 12.30) či kniha Ivana Klimeše Antonín Vaverka: Mé vzpomínky od zlaté Prahy až po americké hvězdy (od 17 hodin) a od 19 hodin též nové číslo magazínu Lógr (s hudebním vystoupením Hany Lundiakové alias Stinky).   15. 12. Nedělní program Knihexu nabídne kupříkladu panelovou diskuse o knižní distribuci (od 11 hodin), které se zúčastní zástupci menších nakladatelství a knihkupectví: Bára Baronová z wo-men, Petr Januš z Rubata, Karolina Voňková za Knihex a Lipnik, Zuzana Šuleková z Pipasiku a za knihkupce dorazí Josef Jindrák z Polí5, moderovat bude Anna Štičková z nakladatelství Nová beseda. Z knižních novinek se zde představí druhý díl komiksové trilogie Návrat Krále Šumavy s podtitulem Agent chodec (od 15 hodin) nebo kniha Big Joe (od 16 hodin), autobiografie legendárního zápasníka Josefa Šmejkala, známého po světě jako Big Joe. {loadmodule mod_tags_similar,Související} NOVÉ (AUDIO)KNIHY Ondřej Macl: Výprava na ohňostroj aneb o Evropské unii a mladých lidech (Petr Štengl 2019) Román-reportáž s básnickými prvky o Evropské unii a mladých lidech. Hlavní hrdina Ondřej absolvuje vysokou školu a ocitá se na pracovním úřadě. Chmurná představa příliš jisté budoucnosti ho nutí k útěku – stane se dobrovolníkem Evropského domu ve francouzském Bordeaux. Společně s dalšími deseti rychlokvašenými „ambasadory“ má za úkol šířit evropské hodnoty, představovat svou zemi dětem ve školách, pomáhat při sportovních událostech včetně fotbalového Eura... V době, kdy propuká tzv. migrační krize, Ondřej utíká před národem, před rodinou i před svou dívkou Andreou, paralyzován jakýmsi ohňostrojem, který ho trhá zevnitř na cáry.   José Donoso: Obscénní pták noci (Malvern 2019) Obscénní pták noci je román, který nemá obdoby. José Donoso kdysi přiznal, že při jeho psaní trpěl nesnesitelnými bolestmi – a pochopil, že pokud knihu nedokončí, nikdy se jich nezbaví. Výsledný „totální román“ se mezitím stal textem, o kterém se píší celé disertace. Moc a bezmoc, mužství a ženství, ošklivost a krása, skutečnost a sen, řád a chaos, tvář a maska, bujnost a úpadek, bída a bohatství – každá z těchto opozic by vydala na několik pojednání i za předpokladu, že by do sebe nebyly v knize tak nesmlouvavě zaklesnuté. V sevření těchto rozporů zaznívá slábnoucí hlas Humberta Penalozy, který tráví své dny v polorozpadlém domě mezi dožívajícími stařenami a sám se stává jednou z nich. Na líci světa neuspěl, a tak se usadil na jeho rubu, po boku „lidské suti“, aby sám sebe jednou provždy popřel. Jde ale jen o jednu z mnoha proměn, jimiž postavy Obscénního ptáka noci procházejí.   Vratislav Kadlec: Hranice lesa (Argo 2019) Muž, kterému straka ukradla jméno, tváře mizející v mlze, tajemné tělo za koupelnovou zdí a porouchaný automat na kávu jako příčina námořní katastrofy – ale též neschopnost sdělit svým nejbližším vlastní pocity, dětské křivdy zažrané pod kůží, rozchody visící jako těžký mrak nad letními dny, strach z otevřených dveří a šmátrání po autenticitě protékající mezi prsty. Bukové listí, zvířecí hřbitůvky a hvězdy na konci světa. – Prozaický debut Vratislava Kadlece nabízí sedmnáct povídek, v nichž jako by se potkával Karel Michal a jeho Bubáci pro všední den s texty Jorgeho Luise Borgese. Jednotlivé povídky ohmatávají různé podoby hranic, nejasné prahy v nás i kolem nás a životní mezníky, po jejichž překročení není návratu. Postavy povídek se často ocitají v neveselých situacích, vyprávění však nechybí humor a za slovy tu a tam cítíme poťouchlý úsměšek vypravěče. Humor vyvstává ve chvílích, kdy si uvědomujeme chybu, která nebolí. I práh bolestivosti je ovšem velmi nejasné a proměnlivé povahy.   Guillaume Apollinaire: Kaligramy (překlad Petr Šrůta, Garamond 2019) Apollinairovy Kaligramy jsou obrazové básně, verše zapsané do obrazů, které mají znázorňovat. Mnoho básní by bez výtvarného uspořádání bylo pro čtenáře nepochopitelných. K tomuto ojedinělému pokusu o zapsání poezie vedlo Apollinaira jeho kubistické a futorologické přesvědčení, které hlásal v předválečné Paříži v kruhu umělců, i jeho úzké přátelství s Pablem Picassem. Apollinairova hra s překvapivými obrazy a souvislostmi v mnohém ovlivnila poezii 20. století. Poprvé vyšly Kaligramy až po Apollinairově smrti v roce 1918 a obsahují 80 básní, rozdělených do šesti oddílů. Přestože ovlivnily mnoho českých básníků, nebyly Kaligramy nikdy přeloženy do češtiny v původním grafickém zobrazení celé. Existuje pár básní přepsaných do obrazů zejména od Jiřího Konůpka, ale nikdo se nepokusil o obtížné převedení překladu do obrazců u celé sbírky. Autorem prvního českého překladu Kaligramů je básník, překladatel a pedagog Petr Šrůta.   Barbora Baronová: Ženy o ženách (wo-men 2019) Kniha Ženy o ženách: Intimita tvorby českého ženského filmového a literárního dokumentu přináší dvacet osm rozhovorů s dvaceti devíti ženami tvořícími v Česku dokumentární obsah. Vedle filmařek jsou v knize zahrnuty také umělkyně, žurnalistky, vědkyně, socioložky, historičky, kurátorky nebo spisovatelky. V rozhovorech představují svůj pohled na dokumentární tvorbu, hovoří o etice, vztazích s dokumentovanými osobami, motivacích k tvorbě, financování, terapeutickém potenciálu dokumentu, cenzuře i o svém postavení v branži, respektive ve společnosti. Kniha obsahuje mj. rozhovory se spisovatelkou Petrou Dvořákovou, slovenskou filmařkou Zuzanou Piussi, literátkou Alenou Wagnerovou, autorkou filmových časosběrů Helenou Třeštíkovou, filmařkou Lindou Kallistovou Jablonskou, aktivistkou a filmovou dokumentaristkou Apolenou Rychlíkovou, autorkou celovečerních filmových dokumentů Olgou Sommerovou, novinářkou a spisovatelkou Juditou Matyášovou nebo žurnalistkou a humanitární pracovnicí Petrou Procházkovou.   Judith Hermannová: Lettipark (čte Kateřina Jebavá, Větrné mlýny 2019) Audiokniha Lettipark obsahuje povídkový příběh, který napsala Judith Hermannová. Jak blízko můžeme být lidem, které milujeme? Fotograf sleduje svého adoptivního syna, se zájmem i odstupem zároveň, jeho žena ten pohled vidí, a tím by se to mohlo celé pokazit. Starý muž vzpomíná na cestu na ostrov Nantucket, poslední společnou výpravu s přáteli a do domu, který je zatím jen nahrubo postavený, slovy se kreslí do vzduchu. Žena vypráví o jednom dni u jezera, o jednom neštěstí a možná i o jedné velké lásce. Dítě poprvé v životě spálí věc, která pro něj byla dlouho důležitá. – Postavy Judith Hermannové jsou někdy úplně bezbranné. O to intenzivnější jsou jejich setkání s jinými, milovanými nebo cizími lidmi. Tyto momenty nastávají bezděčně, bez vzruchu a pod povrchem vyvolávají existenciální tíhu. Judith Hermannová používá málo slov a mezi nimi se odehrávají neuchopitelné věci.   Stephen King: Osvícení (čte Petr Jeništa, OneHotBook 2019) Audiokniha Osvícení obsahuje hororový příběh od Stephena Kinga. Horský hotel Overlook se nachází v nejpůvabnějším koutě státu Colorado a zvlášť v zimě budí dojem klidu. Wendy Torrenceová si v něm touží nejen odpočinout, ale také docílit zlepšení narušených rodinných vztahů. Naproti tomu její manžel Jack, zkrachovalý učitel a nevyléčený alkoholik, vzal práci mimosezonního správce tohoto zařízení jako příležitost uniknout životní smůle. Ani jednoho by nenapadlo, jakým hrůzám tady bude muset čelit jejich pětiletý „osvícený“ syn Danny, kterému se v liduprázdných pokojích zjevují mrtví hosté, střílející mafiáni či oživlé zahradní dekorace. Číhá tu čiré zlo právě na ně? Možná, i když ani jejich předchůdci nedopadli na téhle ponuré štaci právě nejlíp…

Čas načtení: 2020-08-31 10:36:02

Výstava Sluneční králové v Národním muzeu ukazuje předměty starověkého Egypta, které tuto zemi dosud nikdy neopustily

Národní muzeum otevřelo výstavu nazvanou Sluneční králové, která návštěvníky zavede do nejstaršího období egyptské říše, do doby dávných stavitelů pyramid. Prostřednictvím ještě nikdy ve světě nevystaveného souboru téměř 300 vzácných předmětů, starých takřka pět tisíc let, za pomoci moderních multimediálních technologií přenese své návštěvníky do nejstarších časů staroegyptské civilizace a umožní jim zažít atmosféru doby velkých egyptských králů. Po mnoha letech příprav se v Národním muzeu podařilo uskutečnit výstavu, která je unikátní nejen stářím a hodnotou vystavovaných předmětů, ale i zemí jejich původu. Ještě nikdy nebylo z Egypta do zahraničí zapůjčeno takové množství významných artefaktů jako právě na výstavu Sluneční králové. „Výstava je nejen splněným snem Národního muzea i několika generací českých egyptologů, ale též jednou z nejvýznamnějších výstav, kterou Národní muzeum za dobu své existence uspořádalo. Návštěvníci budou mít možnost téměř půl roku obdivovat světově unikátní soubor tisíce let starých egyptských památek,“ říká generální ředitel Národního muzea Michal Lukeš. Starý Egypt doby Staré říše obecně představuje první teritoriální stát v historii naší planety. Právě tehdy, v době mezi 27. a 22. století před naším letopočtem došlo k nevídanému rozmachu této civilizace, která nás dodnes ohromuje svou vyspělostí, umem i záhadami. Lokalita Abúsír je součástí pyramidových polí táhnoucích se od dnešní Káhiry v délce několika desítek kilometrů na jih až k Fájúmské oáze. V průběhu Staré a Střední říše právě v této oblasti vznikaly největší pyramidové komplexy panovníků a pohřebiště příslušníků jejich rodin stejně jako vysokých hodnostářů země ale i obyčejných obyvatel. Abúsír společně se sousední Sakkárou představuje samý střed této oblasti, kde se nachází převážná většina královských i nekrálovských památek, které se dochovaly do současnosti. Sluneční králové je označení odkazující k panovníkům 5. dynastie, kteří uctívali jako hlavní božstvo staroegyptského panteonu slunečního boha Rea. Čtyři z těchto panovníků si postavili své zádušní komplexy právě v Abúsíru. Architektura, umění nebo filozofie, stejně jako řízení státu dosáhly za jejich vlády vrcholu. Na výstavě upoutají největší poklady z doby 3. až 1. tisíciletí před naším letopočtem v čele s naprosto unikátními královskými sochami panovníka Raneferefa, které představují jeden z největších dochovaných souborů královské plastiky doby Staré říše. Nechybí ani rozsáhlý soubor soch princezny Šeretnebtej a písaře Nefera. K vidění ale jsou také například kamenné nádoby, keramika, texty nebo reliéfy z královských komplexů panovníků z Abúsíru. Celková pojistná hodnota předmětů je miliarda korun. Návštěvníkům se představí zápůjčky z mnoha světových muzeí – z Egyptského muzea v Káhiře, z Velkého egyptského muzea v Gíze, z muzeí v Berlíně, Lipsku, Hannoveru, Heidelbergu, Hildesheimu a Frankfurtu nad Mohanem. K vidění budou rovněž předměty, které Národní muzeum získalo jako československý podíl na nálezech učiněných expedicí Univerzity Karlovy v Abúsíru. „Výstava Sluneční králové představuje poprvé mimo území Egypta ty největší světové objevy, které na pyramidovém poli v Abúsíru prakticky každý rok uskutečňuje expedice Českého egyptologického ústavu. V Praze jsou tak k vidění desítky unikátních artefaktů vyprávějících ojedinělý příběh staroegyptské civilizace stavitelů pyramid,“ říká ředitel českých archeologických výzkumů v Egyptě a prorektor Univerzity Karlovy Miroslav Bárta. „Expedice Českého egyptologického ústavu je největší českou vědeckou expedicí pracující soustavně mimo území naší republiky. Její výsledky a objevy – a tato unikátní výstava – je toho dokladem, snesou srovnání s těmi nejvyššími světovými měřítky,“ dodává k práci českých egyptologů rektor Univerzity Karlovy prof. Tomáš Zima. Výstava je unikátní nejen díky ve světě doposud nevystaveným vzácným předmětům, ale i svým moderním pojetím a designem. Jejím cílem je též přenést návštěvníky do doby staré egyptské říše.  Využití moderních multimediálních technologií a působivé architektury umožní návštěvníkům zažít originální atmosféru královského Abusíru. Národní muzeum připravuje po celou dobu trvání výstavy doprovodný program: Přednášky českých egyptologů, filmové večery na téma Egypta, programy pro děti, speciální komentované prohlídky i egyptologickou noc v muzeu. Informace o výstavě, která je pro veřejnost otevřena do 7. února 2021, a o doprovodných akcích naleznete na webových stránkách Národního muzea www.nm.cz nebo na webových stránkách www.slunecnikralove.cz/www.kingsofthesun.com. {loadmodule mod_tags_similar,Související}  

Čas načtení: 2024-10-24 14:23:00

Smart Business Festival CZ shrnul novinky z patnácti sítí a projektů

Praha 24. října 2024 (PROTEXT) - Smart Business Festival CZ 2024 shrnul na jednom místě novinky z patnácti sítí a projektů V Praze se včera uskutečnil jubilejní 10. výroční Smart Business Festival CZ – přehlídka aktivit a podnětů ke spolupráci v oblasti zavádění digitálních inovací do praxe určená zejména pro české malé a střední podniky. Stěžejními podtématy letošního ročníku byly bezpečnost, odolnost a udržitelnost a nabídka jejich posílení i pro ty nejmenší české firmy, ale i veřejné organizace. V programu se představilo šest Evropských center pro digitální inovace (EDIH), která v Česku působí, a s nimi spolupracující zástupci partnerských sítí a projektů. Akci uspořádalo sdružení CzechInno spolu s institutem CyberSecurityHubCZ. Akci svými úvodními vstupy zahájili Malgorzata Nikowska z Generálního ředitelství pro komunikační sítě, obsah a technologie Evropské komise (DG CONNECT) a vrchní ředitel sekce digitalizace a inovací Petr Očko, který řekl: „Z pohledu Ministerstva průmyslu a obchodu je Smart Business Festival jednou z klíčových akcí, kde je diskutována podpora primárně malých a středních firem z pohledu digitální transformace české ekonomiky, a jsme rádi, že zde každoročně můžeme prezentovat i novinky za Ministerstvo průmyslu a obchodu České republiky,“ a dále doplnil: „Evropská centra pro digitální inovace jsou klíčovými pilíři podpory digitální transformace firem v České republice. Kromě nich máme v Česku i funkční projekt tzv. Testing and Experimentation Facility AI Matters, který se specializuje na podporu firem při zavádění umělé inteligence do výroby. Jsme rádi, že tento projekt běží jak s podporou z EU, tak i ze zdrojů na národní úrovni. Vedle toho naše ministerstvo realizuje celou řadu dalších národních programů - z novinek bych rád zmínil zejména zcela nový program podpory výzkumu, vývoje a inovací s názvem TWIST, který se ve svém I. pilíři zaměřuje na klíčové strategické technologie – umělou inteligenci, kvantové počítání a polovodiče. V tuto chvíli připravujeme první výzvu, která by měla být publikována ještě do konce tohoto roku a těšíme se na mnoho zajímavých projektů.“ V dopoledním programu a současně i v expoziční části akce se dále představili zástupci všech šesti v Česku sídlících Evropských center pro digitální inovace, která fungují v letech 2023 – 2025 (s perspektivou pokračování v navazujícím období), tedy: - Cybersecurity Innovation Hub se sídlem v Brně, který se specializuje na kybernetickou a informační bezpečnost, má celorepublikovou působnost a zaměření jak na malé a střední podniky, tak i veřejné organizace. Konsorcium řídí CyberSecurityHubCZ sdružující jako zakládající partnery Masarykovu univerzitu, České vysoké učení technické v Praze a Vysoké učení technické v Brně, EDIH má celkem 9 partnerů. - EDIH CTU se sídlem v Praze a zaměřením na umělou inteligenci, jehož koordinátorem je České vysoké učení technické v Praze a jeho členy dalších 7 partnerů. I tento EDIH má celorepublikovou působnost a zaměřuje se na podporu malých a středních podniků i veřejných organizací. - EDIH Ostrava se superpočítáním a zpracováním velkých dat jako hlavními technologickými oblastmi a zaměřením na obecnou digitální transformaci firem v Moravskoslezském kraji, jehož řídicím partnerem je Vysoká škola báňská – Technická univerzita v Ostravě a dalším partnerem Moravskoslezské inovační centrum. - EDIH Brain4Industry se sídlem v Dolních Břežanech, který se zaměřuje na chytrou výrobu, aditivní technologie a umělou inteligenci s Fyzikálním ústavem Akademie věd ČR jako koordinátorem a celkem čtyřmi partnery konsorcia. - EDIH DIGIMAT, který sídlí v Kuřimi a v rámci svého zaměření na chytrou výrobu a Průmysl 4.0 se zabývá zejména robotikou a umělou inteligencí, ale i racionalizací výroby včetně energetického managementu. Koordinátorem tohoto konsorcia je společnost Intemac Solutions a EDIH zahrnuje celkem 4 partnery. - EDIH Northeast se sídlem v Liberci a sedmi partnery, který svými aktivitami napomáhá lepší digitální transformaci podniků i veřejných organizací v Libereckém a Královéhradeckém kraji. Služby českých EDIH jsou dotovány z evropského programu Digitální Evropa a z Národního plánu obnovy, díky čemuž mohou klienti získat významnou slevu na jejich služby, a nebo je v řadě případů čerpat zcela bezplatně. Sít EDIH funguje nejen v Česku, ale i zbytku Evropy. Evropská komise prostředky z programu Digitální Evropa podpořila v aktuálním období celkem 151 konsorcií po celé EU, z nichž řada poskytuje služby i českým subjektům. V programu Smart Business Festivalu se tak představily např. i EDIH DInO z bavorského Freyungu, který své služby nabízí firmám i veřejným organizacím v česko-bavorském příhraničí nebo EDIH AI5Production z Vídně, který vyvinul za účelem zvýšení spolehlivosti ověřování původu zboží v přeshraničním kontextu tzv. Digital Product Pass. Kontakty na všechna Evropská centra pro digitální inovace spolu s jejich sektorovým a regionálním zaměřením jsou k nalezení na stránkách Evropské komise. CyberSecurityHubCZ krom konsorcia EDIH Cybersecurity Innovation Hub koordinuje nebo se podílí na koordinaci i řady dalších strategických projektů, jejichž prostřednictvím posiluje odolnost a bezpečnost české ekonomiky. Těmi jsou například: - Čerstvě otevřené česko-taiwanské společné centrum pro vývoj bezpečných čipů – Advanced Chip Design Research and Development Centre. Projekt vznikl za finanční účasti taiwanské vlády a strategické podpory Úřadu vlády ČR a nejvyšších ústavních činitelů. - Česká účast v celoevropské síti EuroQCI, jejímž cílem je vybudování kvantově bezpečné strategické infrastruktury napříč Evropou. Projekt získal financování z evropského programu Digitální Evropa a z Národního plánu obnovy. - Česká anténa Evropského centra kompetencí pro kyberbezpečnost (ECCC) – tedy tzv. NCC-CZ, Národní koordinační centrum pro kyberbezpečnost, které zastřešuje Národní úřad pro kybernetickou bezpečnost (NÚKIB) ve spolupráci se CyberSecurityHubCZ. Novinky k těmto projektům zazněly na Smart Business Festivalu CZ 2024 a jejich společnou nabídku – zejména v oblasti šíření osvěty a vzdělávání v oblasti posilování kyberbezpečnosti a odolnosti českých firem i organizací zrekapitulovali Luboš Fendrych z Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost za projekt NCC-CZ, Daniel Reitzner z Masarykovy univerzity za CZQCI a Prof. Tomáš Pitner ze CyberSecurityHubCZ na projekt ACDRC. O informace o všech projektech si lze požádat cestou jednotného kontaktního formuláře na webu CyberSecurityHubCZ. Hlavním partnerem akce byly České radiokomunikace, a.s., které mají k podtématům letošního Smart Business Festivalu CZ 2024 velmi blízko. Členka vedení společnosti s gescí za oblast udržitelnosti Anna Tůmová k zapojení ČRA do komunikace k tématu udržitelnosti uvedla: „V Českých Radiokomunikacích jsme si vědomi toho, že naše činnost v oblasti provozu datové infrastruktury ovlivňuje životní prostředí i lidské životy, a proto dodržujeme pravidla environmentální a sociální zodpovědnosti. Prostřednictvím kombinace k přírodě šetrného designu našich technologií, odpovědného přístupu k zaměstnancům a důrazu na jejich vzdělávání tak sledujeme dopad našich aktivit na klíčové oblasti jako je změna klimatu nebo podpora diverzity. Zaměřujeme se na klíčové oblasti, jako jsou změna klimatu, diverzita, etika a firemní postupy, včetně projektů, jako je přeměna brownfields na Zbraslavi, která využívá stávající infrastrukturu k dalšímu rozvoji konektivity.“ V Česku ale působí i celá řada dalších relevantních sítí, které se podílejí na posilování bezpečnosti, odolnosti a udržitelnosti českých podniků a nabízejí státem nebo Evropskou unií dotované služby v této oblasti. Na Smart Business Festivalu své služby tak představili také: - Projekt tzv. Testing and Experimentation Facility (TEF) s názvem AI Matters, kde českou účast zajišťuje Český institut informatiky, robotiky a kybernetiky ČVUT v Praze, - EIT Manufacturing a jeho český národní hub EIT Manufacturing Hub Czechia zastřešený taktéž CIIRC ČVUT v Praze, - Síť Enterprise Europe Network Česká republika, kterou koordinuje Technologické centrum Praha a která poskytuje podporu inovativním českým firmám v Česku a dalších více než 60 zemích celého světa, - Zástupci regionálních a oborových digitálních inovačních hubů, které sice nedosáhly na podporu určenou Evropským centrům pro digitální inovace z programu Digitální Evropa, ale přesto nabízejí relevantní služby podpořené z jiných programů na celkem 279 místech po celé Evropě. Ondřej Beránek z AI Matters TEF tak přiblížil služby svého projektu a spolu s Annou Tahovskou z EIT Manufacturing Hub Czechia se shodli na tom, že nabídka služeb z pohledu jejich projektů a spolupráce s EDIH CTU je zjednodušena tím, že všechny tři projekty zastřešuje v Česku jedna instituce – tedy České vysoké učení technické v Praze. Karel Charvát z DIH Plan4All představil jeden z nových projektů propojujících umělou inteligenci s evidencí místních dat (GIS) a usnadňuje tak plánování v regionálním rozvoji. Petr Hladík, koordinátor sítě Enterprise Europe Network Česká republika, pak shrnul celou akci i zastoupení své sítě slovy: „Smart Business Festival letos slaví desáté výročí a je obdivuhodné, kolik toho ve své desetileté historii dokázal. Technologické centrum Praha bylo odborným partnerem festivalu po celou tuto dobu a společně s organizátory ze sdružení CzechInno se vždy snažilo na festivalu zviditelňovat a podporovat české technologické firmy s chytrými nápady a mezinárodním obchodním potenciálem,“ a dodal: „To je také cílem sítě Enterprise Europe Network, kterou v ČR Technologické centrum Praha koordinuje.“ Samostatnou kapitolu programu pak tvořila nabídka bližšího zapojení pro české firmy i veřejné organizace do celoevropské iniciativy GAIA-X, která umožňuje technologicky nezávislé a platformou GAIA-X ověřené uchovávání a sdílení dat v několika sektorech s vysokou relevancí pro evropskou ekonomiku jako jsou průmyslová výroba, zdravotnictví, veřejné služby nebo turistika a místní rozvoj. Její zástupce Frederik Tengg vyzval české firmy, aby v rámci posilování své odolnosti a nezávislosti na službách technologických gigantů více využívali služeb této sítě a podnítil české hráče k vytvoření českého GAIA-X hubu, který prozatím není ustaven. Po skončení konference následovaly diskuze na prezentačních místech jednotlivých zastoupených organizací a také praktická ukázka činnosti jednoho z klientů EDIH Cybersecurity Innovation Hub – tedy Smíchovské střední průmyslové školy a gymnázia, která byla i místem konání akce. O Evropských centrech pro digitální inovace (EDIH): Evropská centra pro digitální inovace (EDIH) jsou nezisková konsorcia, která napomáhají svými standardizovanými službami malým a středním firmám a veřejným organizacím v úspěšné digitální transformaci. V Česku funguje 6 takových center, více o tematice na webu Evropské komise a v katalogu EDIH. O sdružení CzechInno: CzechInno je zájmovým sdružením právnických osob založeným v roce 2011 k podpoře českého inovačního podnikání, partnerem EDIH Cybersecurity Innovation Hub (CIH) a autorem unikátního systému podpory inovací v ČR, který spočívá v každoroční organizaci: - soutěže Vizionáři, jejímž cílem je oceňovat inovativní počiny v českém podnikání, - každoroční přehlídky nabídek a tipů pro zefektivnění podnikání s názvem Smart Business Festival, - projektu na podporu obchodní a výzkumné spolupráce mezi Českou republikou a Ukrajinou s názvem Smart Ukraine - série regionálních a online osvětových a vzdělávacích akcí pod souhrnným názvem Cybersecurity Twister, určené k podpoře posilování bezpečnosti a odolnosti českých firem i veřejných organizací. O CyberSecurityHubCZ: Cyber Security Hub je zapsaným ústavem, jehož zakladateli jsou Masarykova univerzita, České vysoké učení technické v Praze a Vysoké učení technické v Brně. Jeho základním posláním je propojovat aktivity svých zakladatelů v oblasti informační a kybernetické bezpečnosti a přispívat k vyšší míře odolnosti českých firem i veřejných organizací v této oblasti. O Smart Business Festivalu CZ 2024 Smart Business Festival CZ 2024 uskutečnil pod záštitou ministra průmyslu a obchodu ČR. Hlavním partnerem byly České Radiokomunikace, a.s. – poskytovatel unikátní televizní, rozhlasové a internetové infrastruktury. Odbornými partnery akce byly Technologické centrum Akademie věd ČR jako koordinátor sítě Enterprise Europe Network Česká republika a síť EIT Manufacturing. Mediálními partnery projektu se stali portál BusinessInfo a časopis Inovační podnikání a transfer technologií. Informace o činnosti sdružení CzechInno a všech jeho projektech jsou k dispozici na www.czechinno.cz Kontakt pro média: David Kratochvíl, MBA – předseda řídicího výboru sdružení CzechInno E: kratochvil@czechinno.cz, ČTK Connect ke zprávě vydává obrazovou přílohu, která je k dispozici na adrese http://www.protext.cz.

Čas načtení: 2020-02-27 08:17:42

Čeští literáti se představí na knižním veletrhu v Paříži

Mezinárodní knižní veletrh Livre Paris 2020 je jedním z největších knižních veletrhů v Evropě, letos se koná 20.–23. března. Česká republika se jej zúčastní po dvanácti letech a představí francouzským čtenářům šest autorek a autorů: naši literaturu zastoupí Bianca Bellová, Jiří Grus, Vojtěch Mašek, Patrik Ouředník, Josef Pánek a Marek Toman. Francouzská knižní událost roku Livre Paris se koná v největším francouzském veletržním prostoru Porte de Versailles na jihu Paříže, navštíví ji každoročně více než 160 tisíc návštěvníků a představí se na ní téměř 3000 autorů z více než 50 zemí. Veletrh je koncipován nejen jako odborná akce, ale především jako výstava pro nejširší veřejnost. Českou účast na Livre Paris 2020 připravuje České literární centrum, sekce Moravské zemské knihovny v Brně, ve spolupráci s Guillaumem Bassetem, kurátorem připravovaného programu, který prezentaci ČR říká: „Vedle národního stánku chystáme bohatý program za osobní účasti autorů. Mezi ně bude pochopitelně patřit ve Francii nepřehlédnutelný Patrik Ouředník, dále vystoupí Bianca Bellová, držitelka Ceny Evropské unie za literaturu a Magnesie Litery za román Jezero, který vyšel ve Francii pod názvem Nami; Josef Pánek, rovněž laureát Magnesie Litery, jehož Láska v době globálních klimatických změn vyjde ve francouzštině u příležitosti veletrhu; stejně jako komiks Drak nikdy nespí, který přijedou představit dva z jeho tří tvůrců – Jiří Grus a Vojtěch Mašek. Všichni jsou autory nedávno do francouzštiny přeložených knih a na veletrhu se budou účastnit prezentací a debat. Kromě nich přijali pozvání i spisovatelé dosud do francouzštiny nepřekládaní, kteří zde představí svou tvorbu především profesionální nakladatelské veřejnosti, jako například Marek Toman.“ Moderování debat se ujmou mj. Jean-Gaspard Páleníček nebo Magdalena Platzová. Cílem účasti České republiky však nebude jen představení samotných literátů. „Na Livre Paris 2020 chceme podpořit vznik nových překladů české literatury do francouzštiny a vzbudit ve Francouzích větší zájem o naši současnou literaturu. Na veletrhu proběhne nejen vystoupení autorek a autorů v rámci čtení a besed, ale pro odbornou veřejnost připravujeme například debatu překladatelů či speed dating mezi nakladateli, překladateli a agenty. Na českém národním stánku bude vystavena kolekce nejkrásnějších českých knih ve spolupráci s Památníkem národního písemnictví a česká literatura ve francouzském překladu, která se zde bude také prodávat. Veletržní program doplní doprovodné akce mj. v Českém centru Paříž pod záštitou velvyslance Michela Fleischmanna s prezentací potenciálních, dosud do francouzštiny nepřekládaných současných autorů, večerem české lyriky a literárním workshopem pro děti z České školy bez hranic,“ zdůrazňuje pověřený vedoucí Českého literárního centra Martin Krafl. Velmi zajímavou akcí z prezentace České republiky bude v sobotu 21. března debata nad bibliografií Milana Kundery. Účast potvrdili ministr kultury Lubomír Zaorálek, romanopisec a esejista Guy Scarpetta a Tomáš Kubíček, ředitel Moravské zemské knihovny v Brně. „Je samozřejmě záměrem, že dvojjazyčnou publikaci o díle Milana Kundery, která současně tematizuje jeho příslušnost do francouzského a českého čtenářského okruhu, představíme na pařížském veletrhu. Kundera totiž patří do obou národních literatur, a navíc z nich vychází do kontextu literatury světové. Debatu, kterou pak na veletrhu nad jeho dílem povedeme, máme v úmyslu otevřít směrem k pojmenování různých způsobů čtení jeho románů, které vycházejí a současně vstupují do těchto dvou různých jazykových a kulturních zkušeností,“ vysvětluje Tomáš Kubíček. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2019-08-06 08:28:04

Ve sbírce skla Národního muzea se nachází kalamář Boženy Němcové či korbel její dcery Dory

Kolekce sklářských výrobků uchovávaná v největší muzejní instituci u nás byla postupně budována již v 19. století. Ukrývá předměty, jejichž pojistná hodnota se šplhá do sedmiciferných čísel či artefakty vyprávějící svůj vlastní příběh. V depozitáři Národního muzea v Terezíně jsou tak uchované jak středověké vitráže, barokní dvojstěnné sklo či předměty užitého umění, jež patřily nejedné významné osobnosti českých zemí. Mezi vůbec nejcennější exponáty se řadí Pohár pro Josefa Jungmanna, vyrobený v harrachovské sklárně Nový Svět v roce 1836. Povšimnout si lze zejména náročně provedeného brusu na víku, které má tvar panovnické koruny s odnímatelným křížkem. Tento historický artefakt zároveň obsahuje nápisy „Vlasti miláčku, Mladoni drahý, ctí Tebe vroucně Čechie vděčná“. Mladoň je počeštělý výraz pro jméno našeho národního buditele a celý text tedy oslavuje J. Jungmanna především jako autora velkého česko-německého slovníku. Tento unikátní pohár bylo možné spatřit na výstavě 2 x 100 a jeho znovu vystavení se chystá v nové expozici Národního muzea, jejíž slavnostní otevření proběhne příští rok v létě. Ze sklárny hrabat Harrachů pochází více podobných předmětů, jež jsou cenné nejen pro své umělecké kvality, ale i svojí historií, kterou nepochybně mají. Dalším neopominutelným artefaktem je luxusní pohár na vysoké noze z křišťálového skla, zhotovený roku 1890 jako osobní dar od Otty hraběte Harracha třeboňskému archiváři a historikovi Františku Marešovi. Ten pracoval pro rod Harrachů při genealogických průzkumech a je i známý svou publikací České sklo, jež vyšla roku 1893. Celý pohár s víkem se vyznačuje náročným brusem, jenž je navíc doplněn rytým harrachovským znakem s trojicí pštrosích per ve štítu. Ve sbírce skla lze také dohledat dva předměty spojené s naší největší spisovatelkou – Boženou Němcovou. Prvním z nich je její kalamář, který byl vystaven ve stálé expozici na zámku Vrchotovy Janovice a nyní je zapůjčen pro výstavní projekt Vlastním hlasem, představující emancipované ženy včera a dnes, konající se v Náprstkově muzeu. Psací souprava Boženy Němcové demonstruje to, co bylo pro naši osobnost 19. století tak klíčové. Spisování pro ni nepředstavovalo jen vyplnění volného času, ale především způsob obživy. Životní situace ji nutila zvládnout finanční starosti, jelikož peníze zasílané manželem, který s rodinou nežil, nepokryly ani základní výdaje. Rozmělňování striktně daných společenských konvencí mělo za následek, že byla někdy svými vrstevníky a nejen současníky hodnocena jako „velká česká spisovatelka, ale špatná ženská“. Kalamář byl do sbírek Národního muzea zakoupen spolu s dalšími několika desítkami předmětů od Antonína Kneysla, účetního záložny v Novém Bydžově, jenž ho patrně získal z pozůstalosti Dory Němcové (1841–1920), dcery Boženy Němcové. Právě s ní je spojen druhý artefakt, a to sice její holba. Silnostěnný korbel patřil Doře Němcové, která byla svobodná a žila téměř celý svůj dospělý život v Jičíně a živila se jako učitelka. V dobovém tisku její tehdejší soused Jaroslav Hlaváček, jenž v dětství bydlel ve stejné ulici, vzpomínal, jak ji občas chodil pro pivo za tři krejcary. Právě občasná konzumace opojného nápoje činila patrně její život snesitelnějším. V dětství si dcera slavné spisovatelky hodně vytrpěla. Nejenom že onemocněla a v důsledku toho měla na tváři i těle po celý život viditelné jizvy, ale také musela neustále čelit bídě a ústrkům. Se svou matkou byla vždy srovnávána. V Jičíně obdržela nabídku k sňatku od kupce Antonína Soumara, jenž by jí jistě zajistil pohodlný život bez útrap. Toho však odmítla a nadále vykonávala povolání učitelky a začala si s ženatým tesařským mistrem Václavem Fejfarem. Učitelky byly nuceny až do první republiky žít v celibátu, pokud se svého povolání vzdaly, mohly se vdát a žít „normální“ rodinný život. Ze vztahu s V. Fejfarem vzešel syn, kterého odjela tajně porodit do Prahy a jemuž osud nadělil velmi krátký život. Dožil se pouhých 12 let. Bolest ze ztráty dítěte, i nemožnost se o něj starat (syna dala na výchovu do Slaného) se na ní jistě podepsala. Zatrpkla a i její žačky ji považovaly za nesnesitelnou. Na stáří si nechala postavit vilu od věhlasného architekta Dušana Jurkoviče, na níž velice lpěla – jako by všem chtěla dokázat, že i ona stejně jako její matka něco vytvořila. Kvůli stavbě domu se však velmi zadlužila a po její smrti ho dědicové prodali. Předmětů, které pomáhají vyprávět životní příběh té či oné významné osobnosti, se v depozitářích Národního muzea nachází mnoho. Za pozornost stojí například i konvice s miskou na mléko z pozůstalosti hudebního skladatele Václava Jana Tomáška, který pracoval pro Jiřího Františka hraběte Buquoye na jeho jihočeském panství, kde také zmíněný artefakt vznikl. Nelze opominout ani pohár s fotografickým portrétem Bohuslava Jiruše – šlechtice, botanika, lékaře a především jednatele společnosti Musea království českého, jenž se do sbírek dostal z jeho pozůstalosti. Příběhy jiných exponátů, a to nejen z oblasti sklářských výrobků, se aktuálně mohou „historie milovní“ návštěvníci dozvědět na výstavě Tajný život sbírek ve zrekonstruované budově Národního muzea na Václavském náměstí v Praze. Výstavní projekt představuje „osud“ toho či onoho exponátu, jeho cestu do Národního muzea a následnou péči o něj. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2021-06-03 16:07:19

Nejstarší lebku moderního člověka vystavuje Národní muzeum. Pro ženu z Koněprus hledá jméno

V depozitářích Národního muzea se občas ukrývají předměty, které svou skutečnou unikátnost odhalí až při opravdu detailním zkoumání a vědeckých analýzách. Ne jinak tomu je i u posledního velkého objevu, při kterém se týmu vědců podařilo datovat fosilní lebku ženy (známé odborníkům jako Zlatý kůň) z Českého krasu do období před více než 45 tisíci lety. Jedná se tedy o dosud nejstarší zrekonstruovaný genom (genetickou informaci uloženou v DNA) moderního člověka. Národní muzeum navíc nechalo udělat podle této lebky hyperrealistický model, takže nyní můžete doslova pohlédnout do tváře naší minulosti. Lebka samotná i model ženy jsou k vidění v Panteonu v Historické budově Národního muzea do 2. července. Mezinárodní tým vědců, jehož součástí byli i odborníci z Národního muzea a z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze, určili, že člověk z Koněpruských jeskyní je nositel pravděpodobně nejstaršího genomu anatomicky moderních lidí Evropy. Zkoumaná genetická informace totiž vykazuje delší úseky neandertálské DNA než 45 tisíc let starý jedinec z Ust'-Ishim ze Sibiře, jemuž patřil dosud nejstarší známý moderní lidský genom. Návštěvníci Národního muzea mají nyní možnost spatřit nejen tuto nesmírně vzácnou lebku, ale i model ženy, který byl podle ní vyrobený a prohlédnout si detailně její tvář. Aby tato jedinečná tvář nezůstala beze jména, vyhlašuje Národní muzeum na svých facebookových stránkách anketu s cílem tuto tisíce let starou dámu pojmenovat. Každý bude mít možnost navrhnout jméno pro našeho dávného předka. Odborná porota následně vybere ze všech návrhů celkem pět nejzajímavějších a veřejnost pak hlasováním na sociálních sítích Národního muzea vybere finální jméno. Díky zmíněnému poslednímu objevu však také vědci zjistili, že nynější podoba modelu se bude muset ještě nechat v některých detailech přepracovat. Vzhledem k tomu, že model byl zhotoven v době, kdy nebyly ještě výsledky poslední analýzy známy, předpokládalo se, že lebka je mladší. Z toho důvodu bude nyní potřeba u modelu například upravit pigment pleti nebo ho obléknout do jiného oděvu. Není to přitom poprvé, co vědci v případě těchto kostí přehodnotili své původní domněnky. Zpočátku například předpokládali, že se jedná o pozůstatky tří jedinců namísto jedné osoby. „Muzea jsou instituce, které nejenom vystavují jednotlivé exponáty, ale dokáží vyprávět poutavé příběhy a odhalovat tajemství naší minulosti. Lebka ženy z Českého krasu tak v sobě ukrývá nejen nejstarší genom moderního člověka, ale též vypráví fascinující příběh výjimečného sbírkového předmětu, vědecké vytrvalosti vedoucí ke světovému objevu a odhaluje tajemství ženy, která zde žila před více jak 45 tisíci lety, ale též poodhaluje některá tajemství zrodu moderního člověka na naší planetě. Národní muzeum je nejen výstavní, ale též špičkovou vědeckou institucí a já jsem velice hrdý, že naši odborníci dokážou světu přinášet tak výjimečné vědecké objevy,“ říká Michal Lukeš, generální ředitel Národního muzea. Žena, známá vědcům jako Zlatý kůň, uložená ve sbírkách Národního muzea, byla objevena v Čechách v polovině minulého století. Již prof. Emanuel Vlček předpokládal její velké stáří, avšak tehdejší metody nebyly schopny starobylost nálezu prokázat. Předchozí pokusy o datování založené na pozůstatcích zvířat nalezených poblíž nálezu a na morfologii poměrně dobře dochované lebky Zlatého koně vedla k počátečnímu odhadu stáří do období před více než 30 tisíci lety, ale pozdější radiokarbonové datování zařadilo fosilii do období před 15 tisíci lety. Lebka navíc byla v 50. letech minulého století konzervována tehdy běžnou metodou v chemikálii, která však zapříčinila značné znesnadnění přesné datace. Datování nálezu nad 30 tisíc let podporovaly závěry nedávné antropologické studie publikované v časopise PLOS One, která naznačila, že ženská lebka Zlatý kůň vykazuje morfologickou podobnost k lidem Evropy, kteří zde žili již před maximem posledního zalednění (Late Glacial Maximum). Proto se antropologové z Národního muzea a z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze obrátili na paleogenetika Johanesse Krauseho z Ústavu Maxe Plancka pro výzkum lidské historie v německé Jeně s žádostí o spolupráci. Teprve výsledky této genetické analýzy přinesly jasnější obraz. Byla to zejména neandertálská DNA, která vedla tým k jejich hlavním závěrům o stáří fosilie. Zlatý kůň nesl ve svém genomu přibližně stejné množství neandertálské DNA jako lidská fosilie ze sibiřské lokality Ust´ Ishim nebo jiní anatomicky moderní lidé mimo Afriku, ale segmenty s neandertálským původem byly v průměru mnohem delší. Výsledky analýzy DNA ukazují, že Zlatý kůň žil blíže době mísení moderního člověka s neandertálci, tedy přibližně dva tisíce let po posledním mísení. Na základě těchto zjištění tým tvrdí, že Zlatý kůň představuje dosud nejstarší lidský genom, který je zhruba stejného stáří, ne-li o několik set let starší, než Ust’-Ishim. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2020-07-07 18:16:16

Bojíte se špehování občanů? Uměli jsme to dobře již v roce 1945

Co se dělo na Ústecku v roce 1945, o tom samém hovořili pamětníci i jinde v Čechách. Podle politologa Zdeňka Zbořila jenom místní souvislosti byly rozdílné. Vše ostatní měli lidé společné: Ohromná únava z války, které se dnes říká posttraumatická stresová porucha, postihla celou společnost, byť každého jednotlivce jinak. Lidé měli hlad po vydatném jídle, po jistotě, ale také po pomstě. Mnozí kvůli válečným útrapám orámovaným gestapem, Lidicemi, Ležáky a nočními nálety spojenců měli chuť ze zloby dát nějakému Němci přinejmenším pěstí do zubů, nebo i hůře. Informace o konci války na Ústecku v roce 1945 jsou z tohoto hlediska obrazem jednání lidí kdekoliv v Čechách a na Moravě. Pokud někdo varuje, že bez všeobecného (kamerového a digitálního) šmírování neudělá člověk už zítra ani krok a zažijeme, co tu v historii ještě nebylo, je to úsměvné. Taková opatření zde existovala i bez elektronického sledování od starověku. Bez různých povolení a potvrzení v kapse se od poloviny května 1945 nikdo nemohl bezpečně vzdálit ze svého bydliště. Nekonečný počet provizorních potvrzení Od oficiálního převzetí moci 8. května byla československá státní správa na Ústecku definována jen útržkovitě. Byla deklarována momentálními nařízeními. Až koncem května, patnáct dní po převzetí moci v Ústí nad Labem, se objevuje první oficiální oběžník. Odkazuje na vládní nařízení, které bylo vydané čtyři dny před faktickým osvobozením Ústí a zároveň i před oficiálním koncem války 8. května 1945. Proto byla od 8. května vydávána provizorní potvrzení prakticky na cokoliv. Bylo potřeba udržet alespoň v hrubých rysech přehled o tom, co se děje, co někteří lidé mohou či nesmí. Nebylo výjimkou, že člověk mohl mít u sebe potvrzení o místě trvalého pobytu, potvrzení o tom, kde je zaměstnán, aby mu nyla umožněna cesta z trvalého bydliště do místa práce, další potvrzení mohlo týkat určitého druhu dopravy či faktu, že je jeho držitel z nějakého důvodu zproštěn evakuace čili odsunu. Typický je příklad potvrzení na jméno Josef Strache. Dne 17. září 1945 Severočeské uhelné doly v Mostě, důl Doblhoff III. v Modlanech vystavil potvrzení, že občan Strache Josef z Maršova je zaměstnán na dole Doblhoff III. „jako horník a jest dle nařízení báňského rev. úřadu v Teplicích – Šanově zproštěn evakuace.“ Od individuálních potvrzení k oprávnění pro nositele úředního listu Nejčastěji byla vydávána konkrétní potvrzení pro jednotlivce. Zmocňoval jej k určité práci a volnému pohybu při ní, k určitému úřednímu jednání nebo jenom oznamoval, že daný člověk není nacista či že je československým státním občanem. Zvláště potvrzení o občanství bylo pro některé lidi velmi důležité. Znamenalo, že se s ním nebude jednat jako s Němcem a nebude mu případně hrozit zatčení, pokud se bude pohybovat mimo své bydliště. V nejistotě tehdejších dnů měla potvrzení mimořádně velký význam. Například Adolf Jüstel měl provizorní „Potvrzení“, že je členem Národního výboru a je oprávněn nosit zbraň. Potvrzení bylo vydáno v Maršově 10. května 1945. Dochovala se také kopie potvrzení z 11. května. Český národní výbor (ČNV) v Ústí nad Labem v ten den vydal dvěma mužům prozatímní plnou moc k dohlížení u firmy Mühlig – Union, ústecké sklárny. V ten den vydal ústecký ČNV i potvrzení, že „pan Alois Jandejsek má zplnomocnění od zástupce Národního výboru českého v Ústí n. L. do vykonávání služby vrchního dozoru v oblasti teplického (dnes západního) nádraží v Ústí n. L. Každý zaměstnanec dráhy jest povinen rozkazu bratra Jandejska uposlechnouti.“ V dalším z potvrzení stálo „Prosíme, aby panu Josefu Kratochvílovi, prozatímnímu vedoucímu táboru Rusů, Francouzů a jiných, bylo na platné poukazy vydáno zboží.“ Kromě toho například 11. srpna okresní správní komise povoluje Maxi Sochůrkovi, správci rafinerie cukru v Ústí, bydlícímu na Střekově, přechod přes Masarykova zdymadla, taktéž i Zdeně Brtníkové. Další potvrzení z 12. května praví: „Prosíme všechny odbory Národního výboru, aby byly nápomocny paní Antonii Krejzlové, na její cestě do Prahy.“ Z téhož dne je také kopie žádosti Českého národního výboru adresovaná Správě Ústeckého pivovaru v Ústí nad Labem „Kancelář Národního výboru potřebuje nutně pro posádku velitelství v Ústí n. L. lahvové pivo dobré jakosti. Prosíme o promptní dodání na pozdější vyrovnání, k rukám úřadovny ČNV uhelný syndikát v Ústí n. L.“ Další instrukce z 15. května byla tohoto znění: „Potvrzujeme, že osobní vůz Praga Picolo stojící v Trmicích, Nádražní tř. 614 jest majetkem pana Jindřicha Utišila. Výše uvedený vůz je k naší dispozici, t. j. Českého Národního výboru v Ústí n. L.“ Německé průkazy československé státní moci Na rozmnožovacím stroji byly připraveny „Prozatímní stvrzení“ pro pracovníky železnice. Člověk s tímto provizorním průkazem byl oprávněn nosit předepsanou pásku umožňující volný pohyb. „Toto stvrzení platí pouze ve spojení s osobním průkazem vydaným Reichsbahn.“ Páteří dopravy v prvních dnech po skončení války v Čechách byla železnice, pokud mělo být dopraveno na větší vzdálenost něco jiného, než co uveze sedřený kůň zapřažený za rozvrzaný vůz. Němečtí železničáři byli nepostradatelní a museli mít možnost se pohybovat volně ve dne i v noci v rámci směnného provozu. Proto v místě bydliště obdrželi provizorní průkaz platný s originálními německými průkazy Deutsche Reischsbahn. Stráže znovuzrozené československé místní moci se setkávaly u železničářů s Personenausweis a Dienstausweis, tedy s osobními a služebními průkazy zaměstnanců železnice. Průkazy byly hodnověrné, protože byly opatřeny fotografií. Některé průkazy byly kromě původního německého razítka přerazítkované razítkem příslušného národního výboru. Rozmnoženy byly také formuláře „Potvrzujeme tímto příjem těchto zbraní: … od pana ….   Potvrzuje: Československý Národní výbor V Ústí n. L., dne ……… 1945.“ Doloženo je písemně přijetí zbraní již 9. května, kdy podle archivních materiálů vypsal ústecký ČNV Siegfriedu Rudischerovi ze Střekova potvrzení o příjmu jedné pistole s municí. Potvrzení na doručitele Byly také vydávány příkazy či potvrzení na obecného nositele – jakoukoliv osobu, která se prokáže potvrzením. Například ze 14. května je kopie příkazu ČNV: „Vydejte prosím ihned 64,20 kg salámu nebo jiných masových produktů pro tábor ruských zajatců v Předlicích, Lidový dům.“ O den později ČNV vydal tuto instrukci: „Pan Mottl nebo pan Rumrich. Je-li možno, vyměň doručiteli tohoto listu maso za salám.“ Doručitelů bylo mnoho. Symbolizovali směnný obchod v době, kdy všeho bylo málo. Proto poslíčkové jezdili i do firem pro různé výrobky, včetně ústecké likérky, odkud přiváželi též alkohol pro různá slavnostní setkání s delegacemi. Povolení k útěku z bývalé sudetské župy Již od prvního okamžiku, kdy se zhroutila německá Říše, musela nastupující provizorní československá moc řešit i otázky jednotlivců. Proto provizorní vedení města také posvětilo útěk německých dívek ze sudetské nejistoty. ČNV například 14. května 1945 vydal strohé dvouřádkové potvrzení naťukané na psacím stroji: „Slečna Ruth Barbara Winterlingová jest čsl. státní příslušnicí, jelikož se na našem území narodila.“ Ve stejný den potvrdil, že nemá námitek proti tomu, aby se oddala s Harmen Klinkenborgem, holandským státním příslušníkem. Dotyčné potvrzení bylo vydáno, jelikož manželé opustí naše území, směr Holandsko. Naprosto provizorní potvrzení Ačkoliv úřady vydávaly provizorní potvrzení, některá potvrzení byla doslova improvizovaná. Typickým příkladem bylo potvrzení vystavené 6. června 1945, jež vydal „Československý Národní výbor Vyklice“. Samotné razítko výboru místní výroby nepřipomínalo žádné oficiální razítko obecního úřadu, respektive místního národního výboru.  Je pravděpodobné, že toto improvizované razítko uznávali ti, kteří o těchto provizorních potvrzeních v okolních obcích věděli. Tomu odpovídá i obsah potvrzení: „Čsl. Národní výbor ve Vyklicích tímto potvrzuje, že Adolf Kajc bytem ve Vyklicích jest zahradníkem ve Chumu Hotovicích, a Český Újezd, kolo potřebuje nutně služebně.“ V nejbližším okolí nositeli potvrzení zajišťovalo, že ho nikdo nezadrží kvůli tomu, že má jízdní kolo. Mohl upadnout do podezření, že kolo ukradl, nebo že nedovoleně kamsi odjíždí, aby zmizel… Podnikové průkazy Na rozdíl od úřadů velké firmy se uměly ihned přeorientovat a tiskaři jim rychle vyrobili různé průkazy a potvrzení, která měla vyšší „štábní“ čili grafickou úroveň než provizorní potvrzení národních výborů. Akciová společnost Jiří Schicht, jedna z největších firem v Ústí nad Labem, nechala ještě v průběhu května vytisknout průkazy v českém jazyce. Mezi věcmi zabavenými lidem, kteří byli umístěni do internačního tábora, se dochoval například průkaz č. 8 269 na jméno Kratkai Kurt s bydlištěm Zálezly 145 vydaný 29. května 1945. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2020-06-15 16:52:29

Národní muzeum opět otevřelo Sál minerálů

V Historické budově Národního muzea mohou návštěvníci opět vidět vystavené minerály ze sbírek Národního muzea, a to v původních historických vitrínách, které prošly náročným restaurováním. Z původní expozice však byla více než třetina vystavených exponátů obměněna, takže nabídne i pohled na minerály, jež návštěvníci doposud nemohli v Národním muzeu spatřit. Nově otevřená část expozice s názvem Sál minerálů představuje svým návštěvníkům více než 4000 předmětů ze sbírky, která celkově čítá neuvěřitelných 100 tisíc minerálů z celého světa. Tato sbírka je v Národním muzeu nejstarší a její neustálé rozšiřování probíhá už více než 200 let. Ty nejzajímavější a nejkrásnější minerály návštěvníci nyní uvidí v kompletně zrestaurovaných tzv. Schulzových vitrínách, které získaly svůj název po architektovi historické budovy Národního muzea Josefu Schulzovi. V expozici spatříte například několik podob zlata, stříbra, diamantů nebo grafitů v jejich surové formě. Přesvědčíte se, kolik barev může mít takový fluorit či achát a nechybí ani velký kus křišťálu. Příznivce blyštivých kamenů pak určitě nezklame například ametyst nebo zajímavě strukturovaný antimonit. „Sbírka minerálů Národního muzea je tou největší v České republice a obsahuje řadu mineralogických ukázek, které patří mezi nejlepší svého druhu na světě. Sál minerálů byl jednou z prvních expozic otevřených v Historické budově po jejím postavení a je vedle kostry Plejtvájka Myšoka jedním ze symbolů Národního muzea,“ říká generální ředitel Národního muzea Michal Lukeš. K vidění je mimo jiné také asi stovka minerálů pocházejících od jednoho ze zakladatelů Národního muzea hraběte Kašpara Šternberka a desítky ukázek od takových osobností jako byli kníže Klemens Metternich, opat strahovského kláštera Jeroným Josef Zeidler či první zaměstnanec Národního muzea mineralog František Xaver Zippe. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2024-05-01 05:30:00

Za smrt na hranicích stane před soudem velitel pohraničníků

Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 1 podalo obžalobu proti bývalému veliteli pohraničníků před rokem 1989 – plukovníkovi Janu Muzikářovi. Ten podle obžaloby „v období nejpozději od října 1982 do 24. 10.

Čas načtení: 2020-08-12 17:49:03

Národní muzeum přibližuje své sbírky lidem s postižením zraku či sluchu

Národní muzeum nově spustilo na svém webu sekci Národní muzeum bez bariér. Návštěvníci zde naleznou nejen veškeré informace týkající se návštěvy osob s postižením sluchu a zraku, ale také virtuální prohlídku Historické budovy natočenou přímo v českém znakovém jazyce, upravené virtuální výstavy s titulky a tlumočením nebo audiozáznamy virtuálních výstav pro nevidomé. Jednou z novinek v nabídce Národního muzea jsou i pravidelné měsíční komentované prohlídky Historické budovy v českém znakovém jazyce. „Chceme, aby nabídka Národního muzea byla co nejpestřejší pro všechny skupiny návštěvníků a aby se k nám rádi vraceli. Rozšiřujeme proto naše dlouholeté aktivity o pravidelné komentované prohlídky pro neslyšící, úplnou novinkou je pak zpřístupnění v online prostoru,“ vysvětluje Michal Lukeš, generální ředitel Národního muzea. Díky webové sekci Národní muzeum bez bariér (přístupné ZDE) je možné nyní vidět z pohodlí domova například výstavy Přírodovědecké sbírky ve fotografiích, Říká se jí sametová či Příběh plejtváka myšoka a vzdělávací videa pro děti z cyklu Honzík a Fany v muzeu. Připraven je i virtuální průvodce v českém znakovém jazyce, který je kromě své online verze přístupný i v průběhu návštěvy Historické budovy Národního muzea prostřednictvím QR kódů rozmístěných po budově. Všechna videa pro neslyšící je možné kromě webových stránek Národního muzea najít i na youtube kanálu Národního muzea v sekci (playlistu) Muzeum bez bariér.  Nově Národní muzeum nabízí také komentované prohlídky Historické budovy v českém znakovém jazyce. Ty se budou konat pravidelně vždy poslední středu v měsíci. Zájemci se na ně mohou přihlásit online prostřednictvím elektronického formuláře.  Kromě aktivit pro neslyšící připravilo Národní muzeum k poslechu také audiozáznamy vybraných virtuálních výstav ve formátu mp3, především pro lidi s postižením zraku.  Národní muzeum tak navazuje na své dlouholeté aktivity v oblasti zpřístupnění sbírek všem návštěvníkům. Například v Národopisném muzeu Národního muzea je otevřena stálá expozice Tradiční lidová kultura dotykem a v Národním památníku na Vítkově se od loňského roku nachází haptický model této stavby. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2019-07-25 08:06:28

Frederik Willem de Klerk: Když zkrachuje Jižní Afrika, padne Afrika celá

Ze všech stran je dnes slyšet, že světové politice chybějí skutečné osobnosti s vizí. Vyplatí se proto připomínat ty osobnosti, které formovaly pozitivně tvář světa v minulém století. Švýcarský deník případně zvolil jednoho z hrobařů apartheidu.   Pane de Klerku, když Africký národní kongres převzal v roce 1994 po konci apartheidu v Jižní Africe moc, slibovala tato strana „lepší život pro všechny“. Byl tento slib z dnešního pohledu splněn? Bohužel odpověď zní ne. Propast mezi bohatými a chudými je větší. Jistě, mnohým se daří lépe, černá střední třída vyrostla, podíl těch nejchudších se snížil. Ale podstatná část Jihoafričanů žije nadále pod existenčním minimem. Na přelomu století jsme ještě zaznamenali hospodářský růst až k pěti procentům. Dnes je hospodářství ve špatném stavu. Dluhy stouply, hrozí recese. Důvodem je špatné vládnutí v posledních deseti letech.   To jsou ty roky, v nichž byl u moci Jacob Zuma. Je tento neblahý vývoj bezprostředním následkem jeho prezidentování?  Zuma zemi velmi škodil. Korupce, která se pod ním velmi silně rozvinula, nás stála miliardy. Pod Zumou byla Jižní Afrika vyrabována úzkou kriminální elitou.    Není stále ještě pro jižní Afriku typická nerovnost důsledkem apartheidu? Africký národní kongres se občas pokouší to takto prezentovat. Ale po 25 letech u moci není příliš důvěryhodné přisuzovat všechnu vinu apartheidu. Skutečností je, že se nedostavily investice, které země potřebuje. Příčinou toho je politická nestabilita, špatný management a korupce. Náš nový prezident Cyril Ramaphosa se to snaží napravit. Bojuje s korupcí, usiluje o stabilizaci měny, vytváří prostředí příznivé pro obchod a zlepšuje kooperaci mezi veřejným a soukromým sektorem. Ramaphosa se drží hodnot, které byly ve středu pozornosti už za Mandely. Jeho postup je správný. Jeho jediným slabým místem je vnitřní rozpolcenost Afrického národního kongresu. V této straně jsou někteří, kteří pracují proti prezidentovi.   Očekávání spojená s prezidentem Ramaphosou jsou veliká. Může být jednotlivec řešením pro všechny problémy jižní Afriky? Ne, jedna osoba nemůže sama vyřešit všechny problémy – ani v Jižní Africe, ani v jiných částech světa. Ale dobrý lídr je velký rozdíl. Bez vůdčí síly Mandely, a při vší skromnosti i mojí, skončila by Jižní Afrika s největší pravděpodobností v občanské válce. Prezident Ramaphosa není sám. Má rozumný tým a silnou vládu, disponuje velkou podporou uvnitř i mimo svoji politickou stranu. Navíc nezná jen politiku, ale i hospodářství. Stal se – čistou cestou – jedním z nejúspěšnějších hospodářských šéfů země. {loadmodule mod_tags_similar,Související} {mprestriction ids="1,2"} S Ramaphosou jste se poprvé setkal v devadesátých létech, když byl vedoucím Mandelova vyjednávacího týmu a generálním tajemníkem Afrického národního kongresu. Jaký jste z něj měl první dojem? Byl tvrdým vyjednavačem, přísný, ale férový, chytrý a čestný.   A Mandela? Setkali jsme se poprvé v prosinci 1989. Přivedli ho přímo z vězení do mé kanceláře, která pak později byla jeho. Při tomto setkání nešlo o to, hovořit o nějakých zásadních otázkách, potřebovali jsme se navzájem poznat, vcítit se jeden do druhého. Po tomto setkání jsem byl přesvědčen, že s tímto mužem je možné udělat obchod. Zapůsobila na mne jeho důstojnost a schopnost naslouchat. Výhodou určitě bylo, že jsme oba dříve působili jako právníci. A k povolání právníka také patří schopnost nedělat předčasné závěry a přemýšlet analyticky.   V devadesátých létech bylo částečně kritizováno, že jste se sice omluvil za škodlivé důsledky apartheidu, ale samotný apartheid jste jako takový neodmítl jako zavrženíhodný. To není pravda. Řekl jsem, že apartheid je špatný. A vždy jsem opakoval, když jsem se stal prezidentem, že jsme v pozici, která je morálně neudržitelná.   Zpět k hospodářství. Politika ekonomické podpory černého obyvatelstva, kterou zastává Jižní Afrika, se stále setkává s kritikou. Mnozí říkají, že tento program, který byl určen pro podporu černého obyvatelstva, pomáhá jen některým. Souhlasíte s tím? Skutečně se tento program realizoval tak, že se obohatili jen někteří jednotlivci, a většina vyšla naprázdno. Za prezidenta Zumy z toho profitovali především ti, kteří byli blízko vládě. To se musí změnit.    V Jižní Africe se vede kontroverzní debata o možném vyvlastňování půdy bez náhrady. Vláda připravuje odpovídající změnu ústavy.  Prezident Ramaphosa oznámil, že taková změna ústavy musí být svázána se dvěma podmínkami: Nesmí poškodit hospodářství, a nesmí ohrozit potravinovou bezpečnost země. Pokud to bude splněno, může dojít k jemné změně ústavy, která se bude především týkat pozemků, které nejsou využívány. Nevěřím, že existuje riziko vyvlastnění pozemků, které jsou zemědělsky využívány. Především by se mělo jednat o pozemky ve městech, které jsou v majetku vlády. Nejde v tomto případě ani tak o zemědělské pozemky, jako o stavební plochy. Lidé nežijí většinou tam, kde pracují. Urbanizace Jižní Afriky rychle pokračuje a tady může být pozemková reforma určitou šancí.   Historická aureola Afrického národního kongresu se rozpadá. Před posledními volbami argumentovali mnozí v Jižní Africe, že by pro demokracii v zemi bylo prospěšné, kdyby Africký národní kongres nezískal absolutní většinu. Vidíte to také tak?  S tím ne úplně souhlasím. Nejsem žádný přívrženec Afrického národního kongresu, nikdy jsem tuto stranu nevolil. Domnívám se, že silná opozice je důležitá. A měl jsem obavy, když jsem viděl, jak pod vedením prezidenta Zumy uvnitř Afrického národního kongresu získává sílu rasismus. Pokud by ovšem Africký národní kongres ve volbách klesl pod 50 procent, objevila by se otázka po koaličním partnerovi. Pokud by se takovým partnerem stali socialističtí Bojovníci za ekonomickou svobodu, došlo by pravděpodobně k radikalizaci Afrického národního kongresu – k politování pro celou Jižní Afriku. Pokud ale Africký národní kongres poněkud ztratí na síle, bude to zdravý vývoj. A také silné poselství pro tuto stranu: Když se nezměníte, ztratíte svoji většinu.   Při volbách bylo také nápadné, že mnozí Jihoafričané, především ti mladí, vůbec k volbám nešli. Co to znamená? Vidím to jako projev normalizace. V ostatních zemích je podíl takových voličů srovnatelný. V devadesátých letech jsme měli situaci, kdy mnozí Jihoafričané mohli vůbec poprvé volit. To vedlo k vysoké volební účasti. Mezitím se ale volby v naší zemi staly „normální“ záležitostí   Jednou jste řekl, že jedním z klíčových faktorů pro úspěch vašich jednání s Mandelou byla schopnost vcítit se do druhé strany. To je schopnost, která ve světové politice v poslední době mizí. Co by bylo potřeba, aby se to změnilo? Jsem hluboce znepokojen tím, jak se ve světě stále více rozšiřuje populismus, také v silných demokraciích. Zdá se, jako by se síly v centru nedokázaly prosadit, jako by radikální elementy přebíraly kontrolu. To je nebezpečí pro budoucnost, pro Evropu, pro Ameriku, pro všechny demokratické státy. Rychlé řešení pro to neexistuje. Základní problém je, že pověst politiků je na mnoha místech tak špatná jako nikdy předtím. To se musí změnit, vždyť šéfové států a vlád mají odpovědnost. Vždy v historii, když se populisté a extremisté dostali k moci, neřešili problémy, spíše způsobovali značné škody.   Jsou politici dnes jiní než před třiceti lety? Pozoroval jsem v posledních letech tendenci, že mnozí jdou bezprostředně po skončení univerzity do politiky. Je mnoho politiků, kteří nikdy nebyli v reálném světě. Když jsem byl mladý, řekl mi otec, který byl sám politikem: Nechoď teď do politiky, napřed vykonávej tu profesi, kterou sis zvolil. Politikem jsem se pak stal v sedmatřiceti letech, a vyplatilo se to. Díky profesním zkušenostem jsem znal potřeby obyvatelstva.   Americký prezident Trump se stal politikem také poměrně pozdě. Tím by vaše kritérium splnil. Jak ho hodnotíte? Trumpovi skutečně není možné předhazovat, že je klasickým profesionálním politikem. Ale ne každý obchodník je také výjimečným prezidentem. Vnímám ho velmi kriticky. Integrita je důležitým předpokladem pro řízení. U Trumpa tuto integritu nevidím.   Ve vaší nadaci (Global Leadership Foundation) radí bývalí šéfové států a vlád prezidentům po celém světě. Poradil byste i Trumpovi? Jsme zaměřeni na rozvojové země, a tam se pokoušíme diskrétně radit. Zda bych radil Trumpovi? Vždyť neposlouchá ani svoje vlastní poradce. Proč by měl poslouchat nás?   Mohla by pro něj být zajímavá zkušenost s apartheidem, proti kterému byly vyhlášeny mezinárodní sankce. Trump také rád používá sankce, aby dosáhl svých cílů. Co si o tom myslíte?  Nevěřím na sankce. Měly by se používat jen ve zcela specifických případech. A mělo by se jednat o účinné sankce. V případě Jižní Afriky sankce dokonce potřebné reformy zbrzdily. Mnozí běloši si tehdy říkali: Kdo jsou, aby nám říkali, co máme dělat? S kampaní proti sankcím bylo vždycky možné vyhrát volby. Navíc sankce zpomalovaly hospodářský růst. Když hospodářství rostlo, bylo potřeba více pracovních sil. A rasová segregace se stala překážkou.   Jižní Afrika je hospodářsky stále ještě vedoucí zemí kontinentu. Do jaké míry je země modelem pro celý kontinent? Když zkrachuje Jižní Afrika, zkrachuje celá Afrika. Země je určena k tomu hrát významnou roli na celém kontinentu, zejména v subsaharské Africe.   Nebude to jednoduché. Výzvy pro Afriku jsou veliké.  Afrika je probouzející se obr. Disponuje obrovskými prostory, které se mohou zemědělsky využívat. Má mladé obyvatelstvo. Afrika je trhem se stovkami miliónů spotřebitelů. Mnoho afrických států se pohybuje správným směrem, směrem k demokracii, právnímu státu a rozumné hospodářské politice. Přirozeně je zde stále ještě dost problémových zemí. Celkově ale Afrika hledí vstříc velmi pozitivní budoucnosti. {/mprestriction}  Přeložil Miroslav Pavel.   Frederik Willem de Klerk (* 18. 3. 1936 v Johannesburgu) je bývalý prezident Jihoafrické republiky a nositel Nobelovy ceny míru. Spolu s Nelsonem Mandelou se podílel na destrukci politiky rasové segregace, tzv. apartheidu v JAR. Původně advokát byl v roce 1969 zvolen do parlamentu. V roce 1978 se stal členem jihoafrické vlády, ve které byl na různých pozicích celkem 11 let. Prezidentem JAR byl zvolen 15. září 1989. Po svém nástupu do funkce odsoudil apartheid a nechal z vězení propustit Nelsona Mandelu. Umožnil obnovení politické činnosti Afrického národního kongresu.

Čas načtení: 2021-09-03 21:25:51

Velryba je zpět! Národní muzeum otevírá stálou expozici Zázraky evoluce

Kostra plejtváka myšoka je od 3. září po náročném restaurování opět přístupná návštěvníkům Národního muzea společně s 1500 unikátními předměty ve zcela nové expozici Zázraky evoluce. Na ploše 2000 m2 v celkem šesti sálech se pro veřejnost otevírá jedna z nejmodernějších přírodovědeckých expozic v Evropě. Novou expozici s názvem Zázraky evoluce připravovali pracovníci Národního muzea dlouhých pět let za spolupráce s odborníky, preparátory, umělci a IT specialisty z celé Evropy, aby mohla nyní návštěvníkům Národního muzea nabídnout pohled světové úrovně. Expozice vypráví poutavé příběhy evoluce a představuje svět zvířat tak, jak ho z muzeí běžně neznáte – bez polic a regálů. Nad hlavou vám budou doslova létat ptáci či proplouvat ryby. Uvidíte zvířata v jejich přirozeném prostředí a pohybu. Vzácné exponáty doplňují zbrusu nové modely zvířat včetně žraloka bílého, plejtváka malého nebo největšího modelu krakatice obrovské na světě, který má na délku 17 metrů. „Před 129 lety v létě roku 1892 byla do novostavby Národního muzea z Českého průmyslového muzea v domě u Halánků převezena kostra velryby – plejtváka myšoka. Od toho momentu se začala psát historie přírodovědeckých expozic muzea a velryba se stala jedním z nejznámějších exponátů a také symbolem naší instituce. Souběžně s generální rekonstrukcí budovy Národního muzea prošla i velryba náročným restaurováním a opět se stává ústředním exponátem zcela nové přírodovědecké expozice Zázraky evoluce. Jsem moc rád, že ji opravenou a moderním způsobem vystavenou budou moci obdivovat další generace návštěvníků, stejně jako naši rodiče a prarodiče předchozích téměř 130 let a bude jim dělat stejnou radost,“ říká generální ředitel Národního muzea Michal Lukeš. Pod názvem Zázraky evoluce ukazuje expozice v šesti sálech s názvy Vykročení všemi směry; Voda, náš živel; Z vody na souš; Dobytí vzduchu; Ovládnutí světa a Planeta zvířat návštěvníkům bohatství druhů, které vznikaly jako výsledek různých evolučních cest. Představuje několik zásadních vývojových kroků, které živočichové vykonali na cestě k obsazení a ovládnutí téměř všech koutů naší planety. Seznamuje veřejnost s výsledkem dlouhého evolučního procesu a vysvětluje, jak se zajímavé a často opravdu rozdílné organismy přizpůsobovaly rozličným podmínkám na Zemi. Díky tomu návštěvníci nahlédnou do světa bezobratlých živočichů, ryb, obojživelníků, plazů, ptáků a v neposlední řadě i savců. Projdou si živočišnou říši od nejmenšího exponátu kleštíka včelího s rozměry pod jeden milimetr až po ten největší, kterým je plejtvák myšok dlouhý 22,5 metru. V této nové expozici samozřejmě nechybí ani moderní multimediální technologie. Hned v úvodním sále se návštěvníci díky videomappingu seznámí s expozicí jako takovou a prostřednictvím „obživlých“ obrazů uvidí živočichy, se kterými se pak později sami setkají. Světelné a zvukové prvky jednotlivých sálech pak dodávají prostoru neopakovatelnou atmosféru, která návštěvníky vtáhne do fascinujícího světa zvířat. Součástí expozice jsou i interaktivní prvky. Například díky dřevěným destičkám s barevnými komiksově laděnými zvířecími postavičkami se návštěvníci zábavnou formou dozvědí i málo známé informace o jednotlivých zvířecích druzích. Chybět samozřejmě nemohou ani předměty, na které si mohou příchozí sami sáhnout. Díky tomu se třeba podívají přímo do tlamy zvětšené hlavy zmije, zkusí si, jakou sílu je potřeba vynaložit k zavření otevřené obří mušle nebo budou navádět mnohonožku úzkými podzemními chodbičkami.

Čas načtení: 2020-12-18 12:50:46

U Národního muzea bude dva roky k vidění Tvárnice od Martina Zeta

V odpoledních hodinách 17. prosince dorazil do Prahy kolosální náklad z Brna. Přivezl umělecké dílo s názvem Tvárnice od současného umělce a sochaře Martina Zeta. Dílo bude ke spatření dva roky můžete v muzejní zóně mezi starou a novou budovou Národního muzea. Praha od začátku proměny prostoru kolem Národního muzea pracuje s tím, jak ho dále rozvíjet a doplňovat, minimálně do té doby, než jím budou projíždět znovu tramvaje. Prvním počinem byla výstava v loňském roce, která vyprávěla příběh proměn území a detailně popisovala realizaci aktuálního stavu. Nyní je prostor doplněn sochou, jejíž předloha vznikla ve stejné době jako Nová budova Národního muzea (bývalé Federální shromáždění). Tato socha tak dočasně doplní prostor a svým způsobem vytvoří vzpomínku na koňskou bránu, která v těchto místech stávala. Mohutná světlá kostka odlehčená zvláštním průřezem byla inspirována tvárnicí, kterou v 70. letech vytvořil pro dělící dekorativní zeď sídliště v Praze na Pankráci II otec Martina Zeta (1960), sochař Miloš Zet (1920–1995). Původní tvárnice evokuje na jedné straně skořepinový tvar, inspirovaný bruselským stylem, který se následně prosadil do nejširší tvarové produkce československé architektury hluboko do druhé poloviny 20. století. Na straně druhé se divák neubrání pocitu, že Miloš Zet pracoval i s tradicí české kubizující architektury nebo užité tvorby. Objekt tak v sobě koncentruje nejrůznější aluze moderního názoru na architekturu a design a zároveň je reziduem sochařovy spolupráce s architekty na výstavbě moderního sídliště. Současný sochařský objekt Martina Zeta Tvárnice v sobě, podobně jako Nová budova Národního muzea v sobě skrývá dvě historická období, shodně v odstupu několika desítek let (1937/1973, 1970/2019). Pro prostor muzejní oázy je Tvárnice od sochaře Martina Zet ideální svou monumentalitou. Koresponduje s architekturou bývalého Federálního shromáždění od Karla Pragera a může být připomínkou blízkého brutalistního a zbořeného Transgasu. Nové dílo Martina Zeta připomíná kontinuitu naší současnosti, která má mimo jiné kořeny jak v nedávné totalitní historii, tak v moderním názoru na architekturu a uspořádání městského prostoru. Umístění Tvárnice Martina Zeta poblíž Národního muzea může být vnímáno i jako příspěvek k aktuální debatě o brutalistní architektuře a tématu ochrany těchto památek v širším společenském diskursu. Objekt původně vznikl pro přehlídku umění ve veřejném prostoru Brno Art Open v roce 2019. Po expozici u Národního muzea se do budoucna počítá s trvalejším umístěním Tvárnice na sídlišti Pankrác II. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2021-05-07 19:33:33

Národní muzeum otevřelo výstavu o československých a českých sportovcích na olympijských hrách

O zajímavých historických a společenských souvislostech, ale především o československých a českých sportovcích, vypráví nová výstava s názvem Olympijské Tokio, která je právě otevřena v Historické budově Národního muzea a bude zde až do konce srpna letošního roku. Vznikla ve spolupráci Národního muzea, Českého olympijského výboru a Vojenského historického ústavu. Věděli jste, například že olympijské hry se měly v Tokiu poprvé konat v roce 1940? Že v roce 1964 se z Tokia poprvé vysílal televizní přenos přes satelit? A že se hry v moderní historii olympismu dosud nikdy neodkládaly? To jsou jen některé ze zajímavých informací, které na vás ve výstavě čekají. Mimo jiné se také seznámíte například s historií sportovního vybavení. Prohlédnete si gymnastické nářadí z konce třicátých let i současnosti. Porovnáte kolo zlatého dráhaře z Tokia 1964 Jiřího Dalera se špičkovým modelem současnosti. K vidění jsou i části originální osmiveslice z roku 1964, dobové sportovní oblečení i osobní předměty pamětníků her. Fanoušci mohou obdivovat medaile československých a českých olympioniků, včetně zlaté, kterou získal Jiří Daler. Vystaveny jsou i tři originální kimona, jež Čáslavské věnovali japonští fanoušci a jedno z nich jí daroval sám japonský císař. „V době uzavření Národního muzea pro veřejnost jsme nezaháleli a připravovali celou řadu nových výstavních projektů. Jednou z nových výstav, kterou jsme 4. května otevřeli v naší Historické budově je i výstava Olympijské Tokio, kterou jsme připravili společně s Českým olympijským výborem a Vojenským historickým ústavem. Sportovní sbírka Národního muzea je jednou z nejvýznamnějších sportovních sbírek i v evropském kontextu. Cíleně a dlouhodobě mapujeme a dokumentujeme nejen české sportovní úspěchy, ale i významné sportovní soutěže, včetně olympiád. Doufám, že se výstava bude návštěvníkům líbit a po skončení letošní olympiády v Tokiu v České republice přibude mnoho nových olympijských medailí,“ říká generální ředitel Národního muzea Michal Lukeš. „Výstava ilustruje olympijské úspěchy našich sportovců v čele s Věrou Čáslavskou. Ale také úžasný pokrok a změny ve sportu, technologiích i každodenním životě. Pro mě osobně je nejcennější atmosféra, kterou cítíte z dobových materiálů. Je unikátní, ale v něčem velmi podobná atmosféře, kterou zažívají sportovci na olympijských hrách i v současnosti. Jde o pocit výjimečné soudržnosti, ale zároveň rozmanitosti a pestrosti,“ dodává předseda ČOV Jiří Kejval. „Sport hrál vždy mimořádnou úlohu při posílení fyzických i morálních vlastností naší společnosti, což si návštěvníci mohou mimo jiné připomenout i prostřednictvím osudů našich sportovců, kteří se v roce 1940 místo do zápolení na tokijských olympijských sportovištích zapojili do bojů o obnovení samostatného Československa,“ doplňuje ředitel Vojenského historického ústavu brigádní generál Aleš Knížek.  Československou výpravu v roce 1964 zachytil na řadě dosud nepublikovaných fotografií Karel Novák. Zaznamenal nejenom sportovní výkony, ale i všední život v Tokiu, atmosféru olympijské vesnice či přílet naší výpravy. Jeho snímky jsou součástí výstavy. Promítat se bude také oficiální film Mezinárodního olympijského výboru ze stejného období. Záběry zapůjčila ze svého archivu i Česká televize. Dobovou atmosféru navodí historické záznamy z archivu Českého rozhlasu. K vidění jsou také akreditace sportovců, originální plán olympijské vesnice s umístěním jednotlivých národních výprav a další oficiální dokumenty. Vystavené jsou dobové fotoaparáty a videokamera. Olympijské hry v roce 1940, které byly zrušeny kvůli válečnému konfliktu, budou zastoupeny například dopisem tokijské organizační komise pro tehdejšího předsedu ČSOV Jiřího Gutha-Jarkovského. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2019-09-21 09:12:02

Sidonie Nádherná – múza několika mužů

Poslední majitelka zámku Vrchotovy Janovice Sidonie Nádherná z Borutína jen těžko zapadá do škatulek typů žen své doby. Aristokratka, která celý život toužila po harmonii a lásce, překračovala genderové normy věku, v němž se narodila. Díky svým finančním možnostem si mohla žít, jak sama chtěla, nicméně je otázkou, zda skutečně někdy byla šťastná. V životě Sidonie Nádherné hráli velkou roli muži. Prvním z nich byl bezpochyby spisovatel Karl Kraus, s nímž udržovala kontakt po celý život. On ji také přivedl k řízení automobilu, což nebyla v první polovině 20. století činnost obvyklá pro ženu. S Karlem Krausem se však stýkala i přítelkyně a častá návštěvnice Vrchotových Janovic Mechtilde Lichnowsky. Taktéž šlechtična a podobně jako Kraus spisovatelka. Není jasné, jakou úlohu v tomto trojúhelníku hrála láska a jakou přátelství. Mechtilde byla vdaná a se svým manželem Karlem Maxem Lichnowským leccos sdílela, což dokládá jejich obsáhlá a velmi důvěrná korespondence. Společně také budovali sbírku asijského umění. Mechtilde Lichnowsky však byla ženou velmi nekonvenční, ráda se oblékala jako muž a vůči ostatním ženám se pro své tvůrčí nadání cítila nadřazena. Sidonii považovala za bytost mnohému nerozumějící a ve své povídce Kreslíř svou přítelkyni nikterak nešetří. Do Vrchotových Janovic zajížděl též spisovatel a sekretář věhlasného sochaře Augusta Rodina Rainer Maria Rilke, který přirozeně žárlil na Sidoniina stálého souputníka Krause a snažil se jí ho zprotivit poukazováním na jeho židovský původ. Rilke byl však ženatý a jeho žena Clara Westhoff Rilke dokonce v Paříži vymodelovala bustu Sidonie Nádherné, jež byla později vytesána do mramoru a převezena do Vrchotových Janovic. Zde pro ni vybral umístění další muž Sidoniina života – uznávaný portrétista Max Švabinský. Ten ji navíc ozdobil vlastnoručně batikovaným šátkem. Bustu lze aktuálně spatřit na výstavě Vlastním hlasem v sekci věnované Sidonii Nádherné. Max Švabinský patřil ve své době k vyhledávaným malířům a jeho dílo je ceněno i dnes. Obraz zobrazující Sidonii namaloval začátkem roku 1908, krátce po Vánocích. Předcházela tomu zdlouhavá jednání, které vedl bratr Sidonie Jan. Umělec práci na podobizně odkládal, až osobní setkání se zajímavou aristokratkou ho přesvědčilo k vytvoření podobizny v jeho ateliéru v Praze u Prašné brány. Právě během práce na portrétu se šlechtična sblížila s umělcem a později se údajně stali milenci, což je však některými badateli zpochybňováno. Vztah patrně trval do roku 1912. Za hotový obraz bylo Švabinskému vyplaceno 400 zlatých a vystaven byl pouze jednou, a to na výstavě S.V.U. Mánes roku 1908. Dílo vzbudilo zájem širokého publika. Na první pohled na něm upoutá oduševnělý obličej mladé baronky oděné do přepychových krajkových šatů. Celou kompozici pak ovládá postava zasazená do stylizovaného interiéru s menším stolkem, na němž se objevuje sbírka čínských básní. Ty Sidonie později nechala Švabinskému na památku spolu s přípisem Milovanému ateliéru. Na dlouhá léta obraz upadl v zapomnění, patrně byl uchováván na zámku Vrchotovy Janovice. Roku 1949 před útěkem z Československa ho aristokratka ukryla na nizozemském velvyslanectví, odkud se ho však již nepodařilo odeslat do zahraničí a kde zůstal až do roku 1997, kdy byl předán do sbírek Národního muzea. Dnes lze portrét spatřit ve stálé expozici na zámku Vrchotovy Janovice. Další památkou, jež ilustruje vztah s Maxem Švabinským, je litografie, kterou malíř věnoval Sidonii k jejím jmeninám. Faksimile této překrásné grafiky zohledňující půvab aristokratky je vystavena v dočasné expozici představující emancipované ženy v Náprstkově muzeu. Během života obdržela Sidonie několik nabídek k sňatku. Ucházel se o ni například italský šlechtic Carlo Guicciardini, jehož dvoření nemohlo nechat Sidonii chladnou, a i když ho nemilovala, zasnoubila se ním. Svatba byla na spadnutí, nicméně se neuskutečnila a Sidonie prchla z Itálie zpět na své sídlo do Vrchotových Janovic. Léta plynula a ona stále udržovala kontakt s Karlem Krausem, kterého též podporovala její další přítelkyně Mary Dobřenská. Ta Krausovi také několikrát poskytla finanční podporu pro vydávání jeho časopisu Die Fackel. Mary Dobřenská z Potštejna však byla vdaná a na svém zámku ve východních Čechách pořádala salon, kde se scházely uznávané osobnosti tehdejšího kulturního i politického života. I Sidonie Nádherná uvažovala o sňatku a možná na truc Karlu Krausovi si nakonec roku 1920 vzala hraběte Maxe Thuna-Hohensteina, který jí byl roven svým stavem. Svého manžela si však nemohla vybrat hůře. Excentrický a nesnesitelný aristokrat to neměl v hlavě v pořádku. Sidonie ho po několika měsících opustila a uchýlila se zpět na svůj zámek do Vrchotových Janovic. On nakonec skončil v zařízení pro duševně nemocné. Manželství bylo rozvedeno až roku 1933. Čas šel dál, a i když Sidonie toužila po dítěti, zůstala bezdětná. Svůj život zasvětila péči o Janovický zámek a jeho park. Přečkala druhou světovou válku, nicméně dějinné okolnosti ji přinutily chvatně opustit roku 1949 nové Československo a ona se s několika kufry věcí vypravila do Londýna, kde se setkala se svými přítelkyněmi z mládí, a nakonec zde i zemřela. Zámek Vrchotovy Janovice je dnes ve správě Národního muzea a od dubna do října je zde možné navštívit stálou expozici věnovanou Sidonii Nádherné a také společnosti 19. století. Za Sidonií Nádhernou se v těchto dnech až do konce roku 2019 lze vypravit do Náprstkova muzea, kde je jí věnována pozornost na výstavě o ženské emancipaci, jakožto ženě vybočující z řady. V rámci exhibice se lze zúčastnit také komentované prohlídky s kurátorkou výstavy, která se koná 8. října v 17 hodin. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2022-04-01 17:36:54

Plejtvák myšok v Národním muzeu už není jen kostrou. Díky aplikaci ho uvidíte jako živého

Národní muzeum spustilo zcela novou aplikaci pro mobilní zařízení s názvem Národní muzeum v kapse, která dokáže návštěvníky navigovat na zvolené místo či k vybranému exponátu a také jim umožní pohodlný nákup vstupenek. Pomocí rozšířené reality uvidí návštěvník přímo ve svém mobilu, jak by vypadal ikonický plejtvák myšok ve své skutečné podobě. Mít přímo nad hlavou takto „vylepšený“ symbol Národního muzea i s vodní hladinou jistě ocení malí i velcí návštěvníci, stejně jako možnost se s virtuálním plejtvákem vyfotit.  Cílem nové aplikace je nabídnout návštěvníkům komplexní zážitek, kdy si v aplikaci nejen koupí a načtou vstupenku, ale nechají se i expozicemi provést. Díky mobilnímu průvodci je doba, kdy návštěvníci jen procházeli mezi vitrínami definitivně pryč. Nyní si o některých exponátech mohou přečíst nebo poslechnout zajímavosti, které do aplikace přidávají přímo odborníci Národního muzea. Pro každou ze čtyř nově otevřených expozic bude navíc dostupná komentovaná prohlídka. Dohromady je ke spuštění připraveno více než osm hodin mluveného slova v českém i anglickém jazyce. Návštěvník si také může doma s předstihem sám naplánovat trasu, která nejvíce odpovídá jeho zájmům a časovým možnostem. „Slíbili jsme veřejnosti, že po stavební rekonstrukci Národního muzea budeme pokračovat v rekonstrukci digitální, komunikovat s návštěvníky za pomoci nejmodernějších technologií, rozšiřovat zážitky z návštěvy expozic a zlepšovat orientaci po našich budovách. Aplikace je významným krokem k plnění tohoto slibu,“ říká generální ředitel Národního muzea Michal Lukeš. Nová mobilní aplikace, kterou vyvinula česká technologická firma Futured, vznikala 24 měsíců a dokáže návštěvníka provést celým muzejním komplexem a přesně ho nasměrovat na jakékoliv místo, ať už se jedná o konkrétní expozici, kavárnu, obchod, šatny či toalety. Celkem je po muzejním komplexu rozmístěno přes tisíc takzvaných Bluetooth Low Energy Beaconů, díky nimž je aplikace schopná přesně rozpoznat, na jakém místě se návštěvník nachází.   V poslední době je velmi oblíbenou a rychle nastupující funkcionalitou rozšířená realita, která dává možnost exponáty vidět a zažít v reálném prostředí. Mobilní telefon tak stačí jednoduše namířit na více jak 22 metrů dlouhou kostru plejtváka myšoka, která je zavěšená u stropu muzea, a aplikace ji okamžitě obalí masem a kůží, takže získáte dojem, že jste uprostřed oceánu. Model plejtváka vytvořilo studio More.is.More. Plejtvák myšok v rozšířené realitě funguje díky tzv. technologii SLAM (Simultaneous Localization and Mapping), a jedná se o v ČR zcela unikátní takto profesionální využití. Inspirací byly pro Národní muzeum zdařilé mobilní aplikace institucí jako Rijskmuseum v Nizozemsku, Art Institute of Chicago nebo American Museum of Natural History a MoMa v New Yorku. Tím ale Národní muzeum se svými aktivitami v této oblasti nekončí. Další tematické trasy se plánují i v ostatních budovách. Chybět nebudou ani nové 3D modely i nové modely rozšířené reality v dalších expozicích. Od 31. března si návštěvníci mohou aplikaci zdarma stáhnout z App Store pro iOS a Google Play. V současnosti Národní muzeum nabízí vše v angličtině a v češtině a do budoucna se počítá i s dalšími jazykovými mutacemi.

Čas načtení: 2022-03-11 10:00:50

V Národním muzeu ožily dějiny. Nová expozice poprvé ukáže naši historii od středověku až po 19. století

V Národním muzeu se právě otevřela další zcela nová expozice s názvem Dějiny, která atraktivním způsobem zachycuje minulost českých zemí od 8. století až do první světové války. Na celkové ploše 1300 m2 je vystaveno na dva tisíce exponátů, které společně vypráví příběh naší historie. Jedná se tak o u nás zcela ojedinělý muzejní projekt jak rozsahem, tak i množstvím sbírkových předmětů ilustrujících tak dlouhý časový úsek. Od nejmenších předmětů středověkých šperků nebo drobných artefaktů dokumentujících každodenní život lidí až po největší exponát v podobě arcibiskupského kočáru z 18. století, který lze s trochou nadsázky označit za Mercedes své doby. Za posledních osm měsíců tak Národní muzeum otevírá čtvrtou rozsáhlou stálou expozici. Expozice Dějiny nabízí v celkem sedmi sálech domácím i zahraničním návštěvníkům zcela jedinečnou možnost zorientovat se v dějinách na našem území natolik, aby pochopili nejen události jako takové, ale i souvislosti mezi nimi a mohli si utvořit celistvý obrázek naší minulosti. Středověk s raným novověkem propojuje téma náboženské víry, raný novověk s moderním 19. stoletím a jeho hlavním mottem pokroku zase téma objevování a poznávání světa pomocí vědy. Příběh dějin spojuje několik rovin informací. Hlavní snahou autorů bylo poukázat na souvislosti a připomenout vztah našich předků k tomuto území. Začínáme sice již v 9. století a končíme stoletím 19., ale mnohé z témat jsou ryze aktuální i dnes a budou i nadále. Expozice poukazuje na téma hranic a budování státu, na téma identity – ať již náboženské, zemské či národní – jazykové. Významnou roli hraje i fenomén střetu způsobeného touhou po vlivu a moci – tak často končícímu ve válečných událostech. V mikropohledu dějin tak návštěvník může sledovat středověké dobývání Křivoklátu, stejně jako velké dějiny v případě turecké expanze v 16. století nebo širší souvislosti bitvy u Kolína v 18. století. Naše území se velmi brzy na počátku středověkých dějin dostalo do dlouhodobě stabilních hranic, uvnitř kterých se odvíjí bouřlivý náboženský vývoj a později i stejně tak bouřlivý vývoj národní. Je to silný příběh vztahu k místu, k půdě, k vlasti. Ať již jde později o uvědomělý příběh český, německý či židovský. Všechny tyto odstíny a rozdíly expozice postihuje. Zdůrazňuje i souvislosti vztahu k sousedním územím a celkům, včetně staleté spolupatřičnosti našeho území k širším státním celkům. „Národní muzeum během několika málo měsíců otevírá již svou čtvrtou stálou expozici. Tentokrát jednu z nejdůležitějších, nejvýznamnějších a dnes také z nejaktuálnějších. Expozice Dějiny návštěvníka provede našimi složitými dějinami od vzniku českého státu až do počátku první světové války. Ukáže zlomové, významné, ale i tragické okamžiky naší historie, na které bychom neměli zapomínat a seznámí s důležitými souvislostmi. Muzeum ji otevírá ve své Historické budově na Václavském náměstí, která se stala nejen jedním ze symbolů naší státnosti, ale též svědkem brutální okupace v roce 1968,“ říká generální ředitel Národního muzea Michal Lukeš. V jednotlivých sálech expozice návštěvník rozhodně nepřehlédne jejich architektonické dominanty. Po vstupu do prvního sálu uvidí velkou obrannou zeď středověkého hradiště, do jejíž druhé strany jsou zabudovány vitríny s ukázkami impozantního bohatství středověkých archeologických nálezů z českého území. Ve stejném prostoru se pak nachází také stavba rotundy s tématem příchodu křesťanství. V dalším sále je dominantní kompozice obrovského kříže demonstrujícího náboženský konflikt mezi katolictvím a protestantstvím. Pro navození atmosféry baroka byla v následujícím sále vytvořena stylizovaná kaple s ukázkami sochařského umění své doby. V dalším prostoru je zcela nepřehlédnutelný kočár pražského arcibiskupa Viléma Florentina ze Salm-Salmu znázorňující symbol tehdejší technické vyspělosti a dynamiky. Vrchol této práce s architektonickými prvky pak návštěvník nalezne v poslednímu sálu 19. století, kterému dominuje velký model budovy Národního muzea, instituce, která sehrála významnou roli v našich dějinách a ovlivnila jejich vývoj. Z něj pak návštěvník vejde do monumentálního Panteonu Národního muzea, aby se rozloučil s obdobím monarchie a vykročil do 20. století, jehož expozici najde v Nové budově Národního muzea. Jednotlivá historická období do jednoho příběhu propojují velkoformátová videa, která nejen vytváří dobovou atmosféru a líčí souvislosti, ale též návštěvníka vtahují do jednotlivých historických událostí. Prožije tak například průběh staroměstské exekuce roku 1621 nebo se ocitne uprostřed bitvy u Kolína roku 1757. Pro velké i malé návštěvníky je připravena i celá řada interaktivit. Potěžkají si tak například středověký meč či palcát, vyzkouší si, jak by jim slušela přilba nebo si prohlédnou nejrůznější štíty s vyobrazenými erby. V expozici se nachází i množství vzácných předmětů. Mezi takové patří například nejstarší dochovaná soška hlavy Jana Žižky z roku 1515, unikátní soubor obrazů ze slavnostní dekorace u příležitostí svatořečení Jana Nepomuckého v Římě a v Praze roku 1729, keramická zdobná dlaždice s vůbec prvním vyobrazením Českého lva z 13. století, horoskop Albrechta z Valdštějna, Slavnostní uniforma rakousko-uherského polního maršála z majetku císaře Františka Josefa I., cestovní kufříkový klavír Emy Destinnové nebo sádrový odlitek lebky Karla Hynka Máchy.

Čas načtení: 2022-01-29 13:28:30

Sbírky Národního muzea pomohly objasnit migraci do Británie v době bronzové

Národní muzeum zásadně přispělo k objasnění migrace do Británie v době bronzové, a to svou účastí na studii vedené vědci z Univerzity v Yorku, ve Vídni a Harvard Medical School ve spolupráci s Akademií věd ČR. Ta pomohla pochopit chování našich předků. Samotný projekt započal již v roce 2015. Záměrem bylo provést genetický profil obyvatel žijících na našem území od mladší doby kamenné po laténské období. Po zajištění archeologických podkladů bylo nutné vybrat reprezentativní vzorky tehdy žijících lidí. Celkem šlo v případě Národního muzea o více jak sto koster, u kterých se prováděla genetická analýza, tedy byla určena pohlavní příslušnost a odhadovaný věk v době úmrtí. Obdobně se pak postupovalo i v dalších zemích Evropy. Zmiňovaná studie následně odhalila, že mezi léty 1300–800 před Kristem došlo k rozsáhlému přesunu lidí z území západní Evropy (dnešní Francie a Belgie) na území Británie a byla tak nahrazena zhruba polovina předků obyvatelstva jihovýchodní Británie. Analýza DNA téměř 800 pravěkých lidí, z nichž přes 100 bylo právě ze sbírek Národního muzea, ukázala i to, že keltské jazyky se do Anglie dostaly mnohem dříve, než se předpokládalo, a také, že na ostrově lidé lépe snášeli mléko. Výsledky studie současně naznačují, že spíše než o násilnou invazi nebo jedinou velkou migraci se jednalo o trvalé kontakty mezi Británií a pevninskou Evropou v průběhu několika staletí, jako byly cesty obchodníků či smíšená manželství. Antropologické oddělení Národního muzea, které se na nynější studii významně podílelo, bylo založeno před více než padesáti lety a za tu dobu se stalo pracovištěm světové úrovně. Od roku 2009 se podílí na výzkumu Českého egyptologického ústavu Univerzity Karlovy v egyptském Abúsíru tím, že koordinuje a zajišťuje zpracování lidských kosterní pozůstatků odkrytých na této lokalitě. V posledních letech pak bylo mimo jiné součástí průzkumů a identifikace pozůstatků několika významných historických osobností (například kněžny Marie Antonie rozené Lichnowské, astronoma Tycho Brahe, faráře Josefa Toufara či političky Milady Horákové). Zajímavým a ojedinělým případem byl nález a následná identifikace pozůstatků patnácti mnichů v kostele a klášteře Panny Marie Sněžné v Praze. Národní muzeum má za sebou celou řadu objevů a úspěchů ve vědecké práci. Zmínit lze například nedávný objev nejstaršího genomu (genetické informace uložené v DNA) ve fosilní lebce ženy z Českého krasu, jež je součástí sbírek Národního muzea, nebo objev nejstarší rostlinné makrofosilie světa s názvem Cooksonia Barrandei, která je v současnosti k vidění v expozici Okna do pravěku.

Čas načtení: 2021-07-18 11:38:54

Národní muzeum představuje česká ex libris

Národní muzeum ve spolupráci s Památníkem národního písemnictví otevřelo v Historické budově výstavu s názvem Pro knihy, pro sbírku, pro radost. XVI. Trienále českého ex libris 2020. Přehlídka současné tvorby 2018–2020. Celkem představuje 126 drobných grafik od 46 různých autorů. Výstava je k vidění do 3. října. Exlibris (knižní značka) je malý grafický lístek obvykle vlepovaný do knihy, jehož účelem je označit, komu kniha patří nebo ze které knihovny pochází. Právě otevřená výstava Pro knihy, pro sbírku, pro radost. XVI. Trienále českého ex libris 2020 představuje návštěvníkům především to nejlepší ze současné české tvorby. Na výstavě návštěvníci uvidí mimo jiné i práci deseti výtvarníků, kteří získali ocenění na přehlídce současné české tvorby ex libris za roky 2018–2020, která již po šestnácté přinesla možnost sledovat vývoj v oblasti tradičních grafických technik i hledání nových postupů u technik moderních, proměny uměleckých tendencí a ikonografických trendů. Neoceněné práce je pak možné vidět prostřednictvím virtuální prohlídky dostupné přímo ve výstavě pomocí speciální obrazovky nebo na webových stránkách Památníku národního písemnictví. Grafiky v rámech doplňuje také instalace trojrozměrných exponátů přibližující podstatu grafikovy práce. Tedy s čím grafik pracuje (nástroje), jaký materiál používá (štočky) a jak vypadá výsledný tisk. K původnímu účelu ex libris, tedy označit vlastníka knihy, odkazují ukázky užitých ex libris. Jedno z nich je například přímo vmalované do knihy Josefem Váchalem pro Hanku Mackovou a nechybí ani jeden originální návrh exlibris s opravami. Soutěžní přehlídky Trienále českého ex libris se konají již padesát let, od roku 1992 se tak děje pod patronací Památníku Národního písemnictví. V roce 2020 k soutěži přistoupila jako partner Knihovna Národního muzea, která spravuje druhou největší sbírku ex libris v republice. Ve svých fondech uchovává přes sto tisíc knižních značek, z nichž nejstarší pochází z 16. a 17. století. Tvorba ex libris se nyní řadí k tradičnímu uměleckému oboru. Než se z něj stala samostatná sběratelská oblast, jak jej vnímáme v dnešní době, prošel zajímavým historickým vývojem. Soudobé ex libris, spojované s knižní kulturou i žánrem volné grafiky, se přetvořilo ve specifickou disciplínu, které se věnují význační umělci i studenti výtvarných škol. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2021-02-08 18:07:57

Tři desítky umělců vyzývají k podpoře české kultury. Na prknech Národního divadla se uskuteční kulturní festival

Národní divadlo – jedna z největších kulturních institucí se v sobotu 27. února promění v koncertní halu hned se třemi scénami, na nichž vystoupí sóloví umělci i kapely mnoha žánrů. Sejdou se, aby upozornili na stav, ve kterém se kultura bez možnosti pořádání akcí nachází. A také na to, že současná situace nezasáhla jen je samotné, ale mnoho dalších profesí, které se již téměř rok nemohou ke své práci vrátit. Přímý přenos koncertu Národ sobě – kultura tobě uvede ČT art, zahájení diváci uvidí i na ČT1. Národní divadlo v atmosféře podobné hudebnímu festivalu se třemi desítkami umělců a kapel, které sobě i svému publiku chtějí ve více než tříhodinovém koncertu zpříjemnit čas při čekání na zlepšení podmínek ke konání koncertů i divadelních a tanečních představení. Iniciátorem koncertu jsou pořadatelé pražského hudebního festivalu Metronome. Program se zaměří na prolínání žánrů a spolupráci známých umělců představujících často zcela rozdílné styly. Vystoupí i představitelé klubové scény a opomenuty nebudou ani umělecké či technické profese. „Od loňského března se České televizi podařilo odvysílat víc než sto přímých přenosů divadel, koncertů a tanečních i hudebních vystoupení. Už od počátku jsme tak reagovali na vzniklou složitou situaci, která se nás bohužel týká dodnes. Vyjádřit nejen podporu, ale i povzbudit. Což je ostatně i cílem tohoto koncertu. Proto, když jsme byli osloveni s tímto nápadem, neváhali jsme. A protože jsme sami aktivními tvůrci, víme, koho všeho se současná krize dotýká a bez kterých by žádné vystoupení nešlo realizovat. I proto nám dává smysl se spojit s jedním z největších festivalů u nás, a tak klasickou institucí, jakou je Národní divadlo. Abychom propojili kulturní sféru napříč a ukázali její rozmanitost. A také bychom rádi divákům zprostředkovali prožitek z akce, na kterou je nemožné se v této době dostat. Program je plný známých jmen, ale i interpretů, které jim mohou rozšířit obzory,“ říká generální ředitel Petr Dvořák. V přímém přenosu diváci uvidí legendy, jakými jsou Michal Prokop, Václav Neckář, Ivan Hlas, Jana Kratochvílová nebo Meky Žbirka. Ze stálic české scény se v programu objeví skupiny Monkey Business, Mig 21, Wohnout, zpěváci Dan Bárta, Ondřej Ruml či zpěvačka Klára Vytisková. Klasickou hudbu bude reprezentovat orchestr Opery Národního divadla pod vedením Jaroslava Kyzlinka nebo houslový virtuos Pavel Šporcl. „Neumíme si svět bez muziky představit, a tak sobota sedmadvacátého února bude věnovaná všem, kteří to mají taky tak. Propojování žánrů nás baví. Musím ale přiznat, že tolik žánrů v rámci jednoho koncertu jsme ještě nepropojovali. Na tuto akci se moc těšíme,“ podotýkají producenti festivalu Metronome. „Vítáme v Národním divadle umělce všech žánrů, aby společně potěšili diváky České televize a ukázali naději, že se česká kultura díky své síle a kvalitě vrátí před diváky v nejlepší formě," dodává ředitel Národního divadla Jan Burian. Z alternativnějších směrů do Národního divadla zamíří rapové hvězdy PSH, 7krát3 nebo Ota Klempíř, experimentální Noisy Pots, rockeři The Atavists, skupina Poletíme? označující svůj styl jako „turbošanson“, producent taneční hudby DJ Roxtar nebo world music dechovka Lovesongs Orchestra. K podpoře kultury se připojí divadelníci Vladimír Javorský a Anna Fialová z „domovské“ scény, nebo hostující La Putyka. Vystoupí také tanečníci Baletu Národního divadla, Radim Vizváry za Laternu magiku. Přímý přenos vysílá v sobotu 27. února od 20:10 program ČT art, zahájení koncertu živě odvysílá i program ČT1. Program koncertu je k dispozici na webu www.kulturatobe.cz.

Čas načtení: 2021-02-04 18:48:30

Národní divadlo chce být i slyšet, spustilo svůj podcast

Národní divadlo spustilo svůj podcastový kanál nazvaný jednoduše: „Národní divadlo“. Jeho cílem je přiblížit první scénu jako živý organismus, kde se stále něco děje, a pomoci divákům dozvědět se něco více jednak o chodu divadla, jednak o vzniku jednotlivých inscenací. Všechny čtyři soubory Národního divadla – tedy činohra, opera, balet a Laterna magika – proto budou pravidelně připravovat k poslechu pořady, které přiblíží aktuální dění v divadle a nabídne novinky o oblíbených umělcích i jejich dílech. Moderátory podcastů se stali herci činohry Lucie Juřičková a David Matásek, průvodci jednotlivých pořadů však budou různí: dramaturgové, režiséři, tanečníci, zpěváci i herci Národního divadla. Posluchač podcastů se de facto stane svědkem celého života inscenace od jejího zrodu po derniéru. Prvním pořadem, který Národní divadlo od začátku ledna 2021 na kanále uveřejňuje, je série s titulem K jádru věci. V prvních čtyřech zhruba půlhodinových dílech představuje každý ze souborů vznik jedné své aktuální inscenace. O každé z nich se posluchač dozví nejen základní informace, ale i detaily, které by jinde těžko našel. Balet Národního divadla jako první představuje ikonický titul Labutí jezero. Emeritní první sólistka a baletní mistryně Tereza Podařilová v něm mimo jiné přibližuje něžný vztah hudby a tance na obrazu labutě jemně si čechrající peří na svých křídlech. Kromě originálních impresí se ale lze dovědět taneční rozbor příběhu, fakta z dějin tohoto baletu či to, jak se liší v Národním divadle uváděná verze choreografa Johna Cranka od verzí jiných. Kromě pořadu K jádru věci se chystají i další; měsíční magazín o aktuálním dění na všech scénách nebo speciály zaměřené na detailní zpracování toho, čím který soubor právě žije. Podcast Národního divadla je k dispozici na běžných podcastových aplikacích, tedy na Spotify, Apple Podcasts, Google Podcasts a dalších. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2020-12-22 08:36:31

Stát koupí Reynkův zámeček v Petrkově, vznikne v něm Česko-francouzské centrum literatury a výtvarného umění

Vláda na návrh ministerstva kultury schválila 22. prosince záměr vykoupit usedlosti v Petrkově na Vysočině, kde společně žili a tvořili významný český básník, grafik a překladatel Bohuslav Reynek a jeho žena, francouzská básnířka Suzanne Renaud. Ze zámečku se stane Česko-francouzské centrum literatury a výtvarného umění a bude samostatným pracovištěm Památníku národního písemnictví. „V České republice není tolik významných míst, která by tak silně ovlivnila českou kulturu a umění 20. století jako je právě Petrkov. Dílo Bohuslava Reynka a jeho ženy neodmyslitelně patří ke kulturnímu dědictví nejen Kraje Vysočina a České republiky a je důkazem výborných česko-francouzských kulturních vztahů. Naším cílem je, aby se z Petrkova stalo místo setkávání umělců, aby se zde konaly workshopy, konference jak pro výtvarníky, tak i spisovatele, překladatele a další. Jsem přesvědčen, že Památník národního písemnictví bude dobrým správcem nejen samotného domu a jeho okolí, ale bude systematicky pečovat o kulturní odkaz rodiny Reynkovy,“ řekl ministr kultury Lubomír Zaorálek.   Soubor nemovitostí, které stát prostřednictvím Památníku národního písemnictví vykoupí, tvoří objekt zámečku, hospodářské budovy a pozemky, včetně mobiliáře a osobních věcí rodiny Reynkových. Cílem odkupu je záchrana tohoto kulturního dědictví a jeho zpřístupnění veřejnosti. Památník národního písemnictví byl k výkupu a provozování zámečku jako Česko-francouzského centra literatury a výtvarného umění vybrán mimo jiné i proto, že disponuje rozsáhlou sbírkou Reynkova díla, zejména grafik a písemností a dokáže široké kulturní aktivity v Petrkově rozvíjet. Projekt Petrkov by se měl stát místem kulturního setkávání nejen návštěvníků, ale současných umělců, studentů či vysokoškolských pedagogů. Budou se zde pořádat výstavy, vzdělávací kurzy či konference. Stát zaplatí za nemovitost 18 miliónů korun. Projekt bude rozdělen do tří etap, nicméně již v prvním čtvrtletí 2021 se může zahájit jeho činnost přípravou projektů a náborem zaměstnanců (5,5 úvazku). První etapa (2020–2021) je spojena s výkupem nemovitostí a jejich nezbytným technickým zabezpečením. Druhá etapa (2021–2023) zahrnuje obnovu areálu a vybudování Česko-francouzského centra. Třetí etapa (od roku 2024) bude zaměřena na dokončení expozic tak, aby byl umožněn již plný návštěvnický provoz a činnost centra v plném rozsahu.   Bohuslav Reynek (1892–1971) byl jedním z nejvýznamnějších českých umělců 20. století. Básník, grafik, překladatel z francouzštiny a němčiny byl neodmyslitelně spjat s Vysočinou. Petrkov, kde žil až do své smrti, je přítomen v jeho tvorbě již od jeho raných kreseb po pozdní grafiky, stejně tak i v jeho básních.  Suzanne Renaud (1889–1964) byla francouzskou básnířkou a překladatelkou a manželkou B. Reynka. Od druhé poloviny 30. let až do svého úmrtí žila a tvořila v tehdejším Československu. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2020-12-15 11:23:20

Zažijte kouzlo Vánoc: Louskáček – Vánoční příběh v podání Baletu Národního divadla naživo na ČT art

Balet Národního divadla a Č̌eská televize připravily neobyčejný dárek: 21. prosince ve 20:00 hodin na programu ČT art bude odvysílán přímý přenos baletu Louskáček – Vánoční příběh. Tanečníci sice „naživo“ vystoupí před prázdným hledištěm Národního divadla, chtějí ovšem překročit hranice jeviště a umožnit divákům zažít opravdové vánoční kouzlo... Balet ND bude tento přímý přenos paralelně streamovat na svém oficiálním YouTube kanále. Záznam události pak bude možné zhlédnout také v iVysílání České televize a na oficiálním Youtube kanále Baletu ND až do 27. prosince 2020. „Jsme velmi rádi, že přinášíme tento virtuální dárek divákům, kteří tak během vánočního času mohou s námi zažít toto magické dobrodružství. I když je nám samozřejmě líto, že naši umělci (tanečníci, hudebníci) nemohou své umění sdílet s diváky během živých vystoupení. Vše dobré a šťastný nový rok 2021,“ říká umělecký ředitel Baletu Národního divadla Filip Barankiewicz. „Krásná hudba a magický příběh dojímá už bezmála sto třicet let a pro mnoho rodin je návštěva Louskáčka ve vyprodaném Národním divadle každý rok okolo Vánoc vytouženým snem. Proto mě moc těší, že letos jim ho pomůžeme splnit alespoň takto, zprostředkovaně, naživo. Vánoce na ČT art jsou nabité kvalitním uměním, ale Louskáček z naší první baletní scény bude patřit určitě k vrcholům jeho sváteční nabídky,“ říká výkonný ředitel kulturní stanice Č̌eské televize Tomáš Motl. Louskáček – Vánoční příběh v choreografii Youriho Vàmose již šestnáct let neodmyslitelně patří k vánoční divadelní tradici Národního divadla. Do srdcí diváků se zapsal nejen pohádkovou atmosférou, ale i důrazem na hluboké lidské příběhy, v nichž dobro vítězí nad zlem. Verze maďarského choreografa Youriho Vàmose spojuje originální libreto baletu vycházející z Louskáčka a myšího krále E. T. A. Hoffmanna s povídkou Vánoční koleda Charlese Dickense. Tato kombinace dovoluje hodnověrně vyprávět rámcový děj o napraveném lakomci a podivínovi Scroogeovi a umožňuje tanečně ztvárnit základní dějové prvky původního Čajkovského baletu. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2020-12-02 19:21:37

Fotografií roku 2020 se v soutěži Czech Press Photo stal snímek muže v dezinfekční bráně

Fotografií roku se v 26. ročníku Czech Press Photo stal snímek Romana Vondrouše z ČTK, který zachytil muže procházejícího dezinfekční bránou. Mezinárodní porota vybrala vítěze z více než pěti tisíc snímků od 288 autorů. „Fotografie roku má zobrazovat nejdůležitější téma uplynulého roku. Tou byla a stále je jednoznačně pandemie koronaviru. Asi každý očekával fotografii chodce s rouškou v prázdné Praze. Vítězný snímek však upozorňuje na současnou situaci trochu jinak a ve zkratce popisuje život, který nyní prožíváme. Účastník Národního průmyslového summitu 2020 konaného v Betlémské kapli prochází dezinfekční bránou. Výtvarně čistý obraz vyvolává pocity izolovanosti, únavy, rezignovanosti a obav. Klade otázky: Je toto norma? Součást nového běžného života? Jaká nás čeká budoucnost?“ shrnuje předseda poroty Joe Klamar. „Fotografii jsem pořídil 9. září 2020 v Betlémské kapli v Praze, kdy účastníci Národního průmyslového summitu museli projít dezinfekční bránou v souvislosti s epidemií koronaviru. Už při příchodu ke vstupu do Betlémské kaple mě tato scéna zaujala. Začal jsem rychle fotografovat příchozí, protože do začátku konference zbývalo pouze pár minut a většina účastníků již byla v sále. Dvě dezinfekční brány stály těsně za dveřmi a zrovna v tu chvíli do nich pronikal i sluneční svit, který v kombinaci s proudící dezinfekcí dotvořil zajímavou světelnou atmosféru. Měl jsem štěstí, že muž zachycený na snímku, jako jeden z mála příchozích, neměl nasazenu roušku a v jeho tváři se značily jakési odevzdané emoce a únava z této nelehké doby, kterou všichni procházíme,“ popisuje vznik fotografie Roman Vondrouš. V letošním ročníku bylo vypsáno sedm fotografických kategorií. Soutěžilo 288 fotografů, kteří přihlásili přes pět tisíc fotografií. Příspěvky byly přihlašovány elektronicky v průběhu celého měsíce září. Odborná mezinárodní porota pracovala ve dnech 14. až 15. října v galerii Czech Photo Centre ve složení Joe Klamar z Agence France-Presse, reportážní fotografka z USA Nicole Tung, australský fotograf Chris McGrath z Getty Images, český fotograf Herbert Slavík a šéf fotobanky ČTK Petr Mlch. Součástí soutěže je od počátku Grant Prahy – roční tvůrčí stipendium pražského magistrátu na fotografování proměn hlavního města. Postupně tak vzniká obsáhlá sbírka souborů fotografií, které dokumentují Prahu a její vývoj. Grant Prahy vybral osobně pražský primátor Zdeněk Hřib. Letošním držitelem se stal Amos Chapple, který získal Grant Prahy se svým projektem Střešní strážci Prahy. „Fotografický cyklus Střešní strážci Prahy je jedinečný v tom, že sice zobrazuje poměrně neměnné téma, jako je pohled na město a jeho panorama, zároveň ale rozehrává příběhy postav, soch, které na okolní prostor reagují. Hrdě se nad ním tyčí, hlídají ho a vzdávají mu hold. Zpřístupňuje také podmanivost našeho města z perspektivy, která je běžně lidem nepřístupná, zapovězená. Symbolicky nám tak tento svět otevírá,“ popisuje pražský primátor Zdeněk Hřib. Výstava vítězných a dalších vybraných fotografií 26. ročníku soutěže Czech Press Photo se uskuteční v prostorách Národního muzea. Výstava začne až následující rok.   VÝSLEDKY CZECH PRESS PHOTO 2020 AKTUALITA 1. místo: Lukáš Kaboň / Deník / Střelba ve Fakultní nemocnici Ostrava (FNO) Dvaačtyřicetiletý muž postřelil brzy ráno v čekárně traumatologické ambulance Fakultní nemocnice Ostrava (FNO) celkem devět lidí, 10. prosince 2019 v Ostravě. Čtyři pacienti přišli na místě o život, tři další lidé podlehli způsobeným zraněním. 2. místo: Tomáš Benedikovič / Denník N / Kočner Marian Kočner obklopený zakuklenci u specializovaného soudu v Pezinku. 27. února 2020. 3. místo: Jaroslav Novák / TASR / Loučení s koronou Lidé se baví během hostiny za přibližně půlkilometrovým stolem na pražském Karlově mostě 30. června 2020. Velkolepá hostina měla být podle organizátorů jakýmsi symbolickým rozloučením s koronavirovou krizí.   REPORTÁŽ 1. místo: Roman Vondrouš / ČTK / Dezinfekce Účastníci Národního průmyslového summitu 2020 museli 9. září 2020 v Betlémské kapli v Praze projít dezinfekční bránou v souvislosti s epidemií koronaviru. 2. místo: Gabriel Kuchta / Deník N / JIP během pandemie koronaviru Zdravotníci a lékaři ošetřují pacienty nakažené covidem-19 na jednotce intenzivní péče ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze, 29. března 2020. 3. místo: Jarmila Štuková / Váleční koně v Sýrii Podle Světové organizace arabských koní (WAHO) se z 8500 registrovaných arabských koní na 3000 ztratilo v syrské občanské válce.   KAŽDODENNÍ ŽIVOT 1. místo: Martin Divíšek / EPA / Praha za dob koronaviru Praha se vylidnila, lidé zpomalili, na Karlově mostě byla slyšet hučící Vltava. Celá země si musela zvykat na život v rouškách. 2. místo: Irena Zlámalová / Jeden rok v životě jedné holky Anně Julii Slováčkové byla diagnostikována rakovina prsu. Je jí 24 let. Fotografie zachycují devět měsíců jejího života s touto zákeřnou nemocí. 3. místo: Kevin V. Ton / Jízda historickou tramvají Povinnost používat roušky se vrátila. Česká republika, Praha, 12. září 2020.   UMĚNÍ A KULTURA 1. místo: David W Černý / Reuters / Cirk La Putyka během omezeného vycházení Členové umělecké skupiny Cirk La Putyka vystupují v ulicích Prahy, aby pobavili obyvatele, kterým vláda České republiky omezila pohyb z důvodu zpomalení rozšíření koronaviru. 2. místo: Matej Kalina / News and Media Holding / V první linii Slovenské Divadlo Andreje Bagara v Nitře po první vlně pandemie covidu-19 odehrálo představení pro personál z první linie, který se staral o lidi zasažené nákazou. Na představení se tak přišli podívat zdravotníci a záchranáři z Nitranského kraje. 3. místo: Zdeněk Dvořák / Humberto pod rouškou Cirkus Humberto je jediný cirkus, který čekal měsíc na štaci a doufal, že se situace změní. Ostatní cirkusy jsou od začátku zpět ve svých zimovištích. Nouzový stav je potkal těsně poté, co se cirkus v Brně postavil a bez jediného odehraného představení.   SPORT 1. místo: Richard Dömös / Sluneční hodiny Spojení času a pohybu. Noční fotka z Bratislavy u slunečních hodin zachycuje Michala Kovačoviče, jednoho z předních BMX jezdců Slovenska. 2. místo: Gabriel Kuchta / Deník N / Diváci sledují fotbal v autokině po obnovení nejvyšší fotbalové soutěže Fanoušci sledují zápas FC Viktoria Plzeň proti AC Sparta Praha v autokině v Plzni, 27. května 2020. 3. místo: Barbora Reichová / ČOV/ Nezlomní olympionici Série zachycující trénink a přípravu nejlepších českých sportovců během nouzového stavu způsobeného epidemií nemoci covid-19, díky čemuž byla plošně uzavřena veškerá sportoviště.   PORTRÉT 1. místo: Jano Stovka / Herci Genius loci Státního divadla Košice. Portréty herců. 2. místo: David Neff / MAFRA, a.s./ Sestřičky po službě na ARO „covidáriu“ v Nemocnici Na Bulovce Zdravotní sestry po službě na ARO „covidáriu“ v Nemocnici Na Bulovce. Zdravotníci bojují o životy pacientů ve dvanáctihodinových směnách ve speciálních ochranných skafandrech a jejich tváře devastují respirátory. 3. místo: Richard Dömös / Karanténa Tato série zprostředkovává pocity fotografa během návštěv svých nejbližších v období karantény.   ČLOVĚK A ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ 1. místo: Petr Toman / Projekt Hydronaut Třináct let strávil Matyáš Šanda stavbou podvodní laboratoře, která bude sloužit i kosmickému výzkumu. V srpnu 2020 se stanice nazvaná DeepLab H03 poprvé ponořila. Dvojice potápěčů v ní strávila rekordních sedm dnů vyplněných vědeckými pozorováními. 2. místo: Tomáš Predajňa / Zlomený velikán V 16. století popsal kartograf Sebastian Münster ledovec Rhône jako děsivě obrovskou ledovou masu. 21. století je svědkem jeho zániku i pokusů o oddálení jeho konce. 3. místo: Martin Veselý / MAFRA, a.s. / Uzavřená zoo Koronavirová epidemie si vyžádala sérii přísných opatření i v Safari Parku Dvůr Králové, který byl od poloviny března pro návštěvníky uzavřený. Na snímku jde ošetřovatel krmit mládě marabu, proti mému fotoaparátu letí volavka obrovská.   PARTNERSKÉ CENY Canon Junior Award pro mladého autora získala Monika Řeháková za portrét s názvem Skrze. Cenu Výboru dobré vůle – Nadace Olgy Havlové získal Milan Bureš z týdeníku Respekt za sérii Medici na ulici. Cenu Úřadu Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) získala Lenka Klicperová se sérií Turecká invaze. V rámci hodnocení letošního ročníku soutěže Czech Press Photo zároveň zasedala online pětičlenná dětská porota složená z členů Dismanova rozhlasového dětského souboru. Ta společně s mezinárodní porotou vybrala jako nejlepší snímek fotografii Matka borovic od Aleše Bílého. Speciální stipendium ČTK pro mladého autora nebo autorku do 26 let, které bude probíhat přímo v této agentuře, získal David Stejskal se sérií Medici na ulici. Nově soutěž Czech Press Photo začala spolupracovat se společností Samsung, která udělila cenu Davidu W Černému za sérii ze zrušeného Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech. Čtenáři časopisu Lidé a Země vybrali prostřednictvím online hlasování snímek Jaroslava Nováka Loučení s koronou. Nominované fotografie naleznete ZDE.  {loadmodule mod_tags_similar,Související}