Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2024-11-14 17:27:00

Privátní síť pro připojení bezpilotních letounů na bázi 5G-A umožní město budoucnosti

Peking 14. listopadu 2024 (PROTEXT/PRNewswire) - Ve starobylém, životem pulzujícím městě Nanking započala nová éra dronů létajících v nízkých nadmořských výškách.Na obloze nad Nankingem se stále častěji prohánějí drony. Plní různé úkoly: efektivní logistiku a distribuci, čímž dodávají městským obchodním aktivitám nový impulz. Dokáží přesně zmapovat terén, díky čemuž zajišťují podrobné údaje pro městské plánování a výstavbu. V naléhavých případech šetří čas a pomáhají zachraňovat lidské životy.Díky rychlému rozvoji sektoru se z bezpilotních leteckých prostředků, které byly dříve vnímány jako spotřební zboží, postupně staly průmyslové nástroje. Vznikly také bezpilotní letecké prostředky připojené do sítě. U těchto leteckých prostředků se nemusí řešit problémy s izolovanými zdroji informací či omezeným přenosem obrazu. Pomocí síťových signálů totiž rozšiřují signál, stávají se spolehlivým pozorovatelem děním dole na zemi a postupně nacházejí uplatnění ve všech oblastech života.Aby byla zajištěna bezpečnost a efektivita letů síťových bezpilotních leteckých prostředků v nízkých nadmořských výškách, město Nanking pro ně už delší dobu vytváří potřebnou infrastrukturu. Konkrétní řešení základen vycházejí z charakteru terénu a podmínek v jednotlivých lokalitách, aby kontinuita signálu ve vzdušném prostoru zůstala neporušena. Zároveň jsou pravidelně testovány a optimalizovány frekvence a sklony těchto základen v Nankingu. Referenční ukazatel přijímané síly signálu ve vzdušném prostoru (RSRP) v Nankingu překonává hranici -95 a odstup signálu od šumu (SINR) je 5, což zaručuje, že sítě v různých oblastech či trasách splňují požadavky pro lety v nízkých nadmořských výškách.Společnost China Telecom vybudovala pro správu bezpilotních leteckých prostředků v síti 5G integrovanou cloudovou platformu. Tato platforma se zakládá na zdrojích cloudové sítě, technologii e-surfing nebula, která je soustředěna na okraj a konec cloudové sítě. Platforma má špičkový systém řízení letů, který dokáže řešit problémy, jako je dálkové ovládání, živý obraz a správa dat. China Telecom chce z této platformy vybudovat profesionální cloudovou platformu pro řízení letů bezpilotních leteckých prostředků, která bude mít i průmyslové využití a budou v ní zakomponované i nástroje umělé inteligence. Platforma je kompatibilní se všemi druhy bezpilotních leteckých prostředků i krytů těchto prostředků. Platforma spravuje a řídí bezpilotní letecké prostředky, které do ní byly začleněny. Díky vytvoření této platformy lze u bezpilotních leteckých prostředků v síti 5G zavést inteligentní dohled a správu pro let v nízkých nadmořských výškách, což celkově pomáhá lety standardizovat a zlepšit efektivitu a bezpečnost městské správy.Společnost Nanjing Telecom zkoumala využití milimetrových vln sítě 5G-A při detekci bezpilotních leteckých prostředků a vytvořila pokročilý systém pro sledování letů v nízkých nadmořských výškách. Systém umožňuje zachytit polohu a stav leteckých prostředků v reálném čase. Společnost zároveň nechala řadu pracovníků vyškolit na pozici vedoucího letového provozu pro lety v nízkých nadmořských výškách i na pozice dalšího technického personálu. Díky tomu se oblast letu v nízkých nadmořských výškách bude moct udržitelně rozvíjet.Díky výše uvedenému technickému zázemí mohlo oficiálně vzlétnout první bezpilotní letadlo sítě 5G s názvem Little Blue Whale, které bude sloužit v rámci systému hromadné dopravy města Nanking. Letadlo započalo svou cestu v Horse Group Transfer Center. Využití bezpilotních leteckých prostředků v nízkých nadmořských výškách pro potřeby veřejné dopravy počítá s propojením sítě 5G, inteligentní sítě v nízkých nadmořských výškách a dalších digitálních technologií s vozy, trasami a zastávkami hromadné dopravy, což nastartuje další vývoj a nové scénáře produktivních řešení.Pro modernizaci a prostorový model bezpečnostního systému správy měst je klíčové policejní letectvo, které poskytuje účinnou a inteligentní podporu. Tradiční policie čelí v současné době čtyřem problémům. Zaprvé, nedokáže rychle porozumět, co se děje, protože využívá jen vysílačky a mobilní telefony. Zadruhé, pracovníci policie na místo činu dorážejí se zpožděním a cestu na místo činu komplikují environmentální důvody i zácpy na silnicích. Zatřetí, práce v nepřehledném terénu je náročná. Pracovníci policie mají v horských oblastech či v noci problém zatýkat podezřelé, prohledávat terén i zachraňovat oběti. Začtvrté, sledovací zařízení policie jsou jen na některých místech, nedokáží zachytit všechno, a policie proto nemá realistickou představu, co se děje. Policejní navigační systémy jsou proto klíčovým bodem pro budoucí vývoj veřejné bezpečnosti. Ve spolupráci s oddělením veřejné bezpečnosti vznikl projekt, který dává bezpilotní letecké prostředky policii k dispozici. Platforma bezpilotních leteckých prostředků je součástí intranetu oddělení veřejné bezpečnosti. Tím se docílí přenosu obrazu v reálném čase a také se zajistí ochrana dat. Zároveň jsou v Nankingu rozmístěny kryty a drony by měly preferenčně směřovat do krytů na policejních stanicích. Aktuálně je domluvená zakázka na bezpilotní letecké prostředky v hodnotě 28 milionů jüanů.Půvabné město Nanking se díky dronům stává průkopníkem nových trendů v rozvoji měst a oblasti inovací. Předpokládá se, že jak se bude technologie dronů postupně rozvíjet a jak bude přibývat možností jejich využití, najde se pro ně v Nankingu další, někdy i překvapivé uplatnění.Foto - https://mma.prnewswire.com/media/2556428/A_based_UAV_network_connection_private_network_enabling_city_future.jpg Foto - https://mma.prnewswire.com/media/2556429/image_5032577_27344132.jpg  KONTAKT: Hua Zhang, zhanghua111@chinatelecom.cn    

Čas načtení: 2021-11-26 13:43:05

O hledání a nalézání

Život je cesta, na které se lidé potkávají, ale často i míjejí. To jsou slova autorů knížky s titulem O hledání a nalézání Olgy Nytrové a Bohumila Ždichynce, která se právě teď objevila na pultech našich knihkupectví. Srdce se podobá nejmenšímu světýlku, které spojeno s Láskou nikdy nezhasíná, vyslovila v básni Prosincové ticho spisovatelka, básnířka, esejistka, publicistka, dramaturgyně, vysokoškolská pedagožka a předsedkyně Pražského klubu spisovatelů a vedoucí literárně dramatického klubu Dialog na cestě, Olga Nytrová, působící v duchovenské službě Církve československé husitské. Podstata lidské existence tkví v životním přesahu sama sebe a najít cestu k sobě znamená i najít cestu k druhým, jít za světlem a stát se světlonošem– to jsou slova lékaře-internisty, vědeckého pracovníka, spisovatele, básníka a esejisty Bohumila Ždichynce. Kniha je rozdělena do dvou částí. První s názvem Světlo v srdci představuje básně a eseje, v nichž se odrážejí přírodní, historické, společenské a teologické souvislosti světa a lidského vědomí. Použiji slova z doslovu docenta Miloše Kodejšky: básně a eseje zachycují odvěkou touhu člověka chodit po světle, vnímat životodárnou sílu vyplývající z Kristových biblických slov – Já jsem světlo světa, kdo mě následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života. Olga Nytrová říká, že teprve prožitkem víry vstupujeme do věčnosti. Je přesvědčena o tom, že umění, zvláště slovesné, může hrát významnou roli v duchovní kultivaci. Základním projevem víry je podle autorky postupná nezávislost člověka na tradičních vzorcích víry, od kterých je třeba se odpoutávat a přibližovat svou víru ke stále hlubším hodnotám. Tou pravou hodnotou je pravda jako projev bytí. Bohumil Ždichynec má názorově hodně společného s uměleckými životními náhledy Olgy Nytrové. Je přesvědčen, že víra umožňuje nacházet vnitřní svobodu, chápat děje nejenom v exaktních ale i duchovních souvislostech, kterými se zabývají vědy teologické, sociální i přírodní. Víra podle něj vychází ze zkušeností a moudrostí minulých generací, které představují tolik potřebnou názorovou stabilitu. Druhou část knihy nazvali Stezkami světla a je tvořena mozaikou uměleckých náhledů na člověka v průběhu jeho životní cesty. Oba básníci se uměleckými prostředky snaží, aby lidé procitli a vnitřně spatřili stezky světla i určité životní nástrahy a aby pochopili, že představují jejich vlastní cesty ke štěstí. Každý z autorů se s tématem hledání a nalézání v lidském bytí popasoval po svém. Láska, kamarádství, poctivost, dobro se nám vracejí zase jinde, jindy a odjinud, sděluje doktor Ždichynec. Životní mezníky vyznačují lidskou pouť na tomto světě, vytyčují cestu, kterou si lze představit také jako hledání smyslu narození a smrti, životních jistot, jako konfrontaci s pravdou, jež činí člověka lepším a dává v něm vyniknout tomu podstatnému. Olga Nytrová dochází k poznání, že hledáme svoji celistvost a totožnost, snažíme se chápat vlastní generaci a její směřování. Těší nás, když se čas od času setkáme s někým, jehož otázky jsou blízké těm našim. Cítíme přitom nepříliš častý souzvuk a zároveň nás provokuje jistá odlišnost. Napadají nás nové souvislosti, odhalujeme potřebu nenahraditelného mezigeneračního dialogu. Autoři se shodují v otázce, jak naložit s hodnotami v naší příliš sebestředné době. S přáním Miloše Kodejšky bych si dovolila rovněž souhlasit: Kéž je posláním tohoto díla vnést lidem do srdcí světlo a prozářit jejich správné životní cesty, ať v naší zemi dojde k duchovnímu probuzení, které by přineslo tolik potřebnou společenskou proměnu!   UKÁZKY Z KNIHY Člověk a svět Bohumil Ždichynec Náš život se s rozvojem technologií zrelativizoval a stále rychleji se proměňuje. Nevíme, kam až dojde takto se vyvíjející svět i jak se projeví na člověku. Pusťme si pozpátku příběh světa, jako přetáčený film. Civilizace nás přehlušila, ztratili jsme schopnost vnímat ticho. Tak probíhá prožívání osudového obrazu genese a bytí. Pozbýváme schopnosti přetavit minulost ve zkušenost, jako poznání sebe sama, jako poodkrývání tajemství, které před nás staví svět, v němž žijeme. Vezeme se na energetické vlně, technika nás očarovala, ale co náš vnitřní svět? (...) Uvolnili jsme díky internetu svůj mozek k tomu, abychom hledali pro sebe nejlepší alternativu z možných cest, anebo jen k tomu, abychom podlehli jakési digitální demenci? Zkusme se dívat na zevní svět z perspektivy vnitřní zkušenosti. Aniž si to uvědomujeme, život je ve své relativitě krásným dramatem, které prožíváme každý sám, ve svém nitru. Jak s ním v dalších generacích naložíme? Třeba si osvojíme úplně jinou řeč ve stavech změněného vědomí. Myslím ale, že souvislostí se dobereme, jestliže obsah světa začneme vnímat jako vlastní myšlenkový obsah. To, co trvá, co se vrací, co odchází.   Křest poezie Bohumil Ždichynec V jedné pražské kavárně nad ránem, padal z oblohy červenožlutý písek Sahary. V oáze poezie zjevil se mi Saint-Exupéry, Malý princ s kvítkem prchavé krásy. Rosa metafor měla pomněnkovou barvu, rozpíjela se v očích. Vzal jsem rosu do dlaně, křtil poezii. Noc odvál vítr, začínal den. Kvítek pouštní chvíle zůstal pro herbář v mém srdci, ukládám sem verše, jako závaží krásy. Jsou extraktem víry, která léčí. Vyvěrají na cestě, po které jdu.   Hlas je svědectvím Olga Nytrová Hlas je jako holá dlaň jako oči s přimhouřenými víčky Hlas odtajňuje barvu srdce odhaluje výmoly na cestě prozrazuje ukryté nášlapné miny zaznívá v něm skřípění zlomů Hlas dává najevo omyly propady zlomy Nese v sobě trýzeň propastí touhu výšek nesdělitelnost proměny Hlas odhaluje pravou radost je intuitivním klíčem k hlubině srdce   Cesta Olga Nytrová Každý má svou stezku houštím života, pěšinu parkem, cestu pláněmi i roklinami. Jeden jde rozvážným krokem, má svůj rytmus, druhý poskakuje jako kůzle, třetí se vleče obtížen starostmi. Někdo se dívá radostně dopředu, jiný pohlíží na cestu s nedůvěrou a úzkostí, bojí se nemoci, stáří a opuštěnosti. (...) Před nedávnem jsem šla večer úzkou pražskou uličkou Liliovou do Jindřišské a potkala jsem drobného fousatého šedovlasého člověka v zimníku. Vypadal dost ošuměle a zanedbaně, tvář strhanou a vyžilou, nebylo by divu, kdyby si ho někdo spletl s bezdomovcem. Zvolna se ploužil, mobil přitisknutý k uchu a povídá do mluvítka roztřeseným hlasem: „Jo, před chvilkou mi volal syn. Byl právě na schůdcích do letadla, letí do New Yorku.“ Vnímala jsem přitom protiklad nemohoucnosti stáří, v kombinaci se vzdáleností a rozmachem mládí plného sil, jež se vydává na cestu na jiný kontinent. Byl to pocit zvláštně zprostředkované blízkosti. Cesty mnohých z nás se s narůstajícím věkem zužují. Propukne nemoc páteře, projeví se vetchost a opotřebovanost brání vycházení z bytu. Je tu náhle větší možnost věnovat se soustředěné cestě do vlastního nitra. Ježíš je cesta, on jde s námi. Přijde nechtěné asketické omezení. Ale to naopak všechno může vést k intenzivnější cestě dovnitř, do svého nitra.   Hledejme v sobě, co bude dál… Bohumil Ždichynec Vnést zkušenost do vědomí znamená uvědomit si ji a prožít ji. Tím docházíme k sebepoznání. Využití představivosti, imaginace, je pramenem přirozených tvůrčích sil. Má uzdravující vliv na duši, dochází-li během ní k dialogu mezi člověkem a jeho nevědomím. Celostní pojetí lidské existence není něčím, co je dáno a priori samo o sobě, je to vždy odpověď na výzvu. Opět to ticho visící tíživě a hmatatelně nad pozemskou krajinou, z něhož nyní zaznívá čísi fotogenický hlas. A srdce se ptá: „Lze myslet na život, na který nemáme čas?“ Staré latinské přísloví praví: „Beata est vita conveniens naturae suae“ – „Šťastný je život shodující se s vlastní přirozeností“. Technokratickou civilizací zbavováni tíže ozvěny, přestanou posléze zpívat i ptáci. Ti jsou posledními potomky dinosaurů na naší planetě, ale nejsou svým zpěvem náhodou také prvními básníky? Život je idea zhmotnělá do uměleckého díla. Hledejme v sobě, co bude dál.   O hledání a nalézání, nakladatelství Bondy, Praha 2021

Čas načtení: 2020-04-21 17:14:58

Nakladatelé, knihkupci ‒ kdo, jakou a proč potřebuje podporu

Od ministerstva kultury (MK) očekávám systémovou podporu. Pokud jde o knižní obor, ministr zatím, jak dokládají jeho dosavadní vyjádření, nepochopil, že jde o fungování celku, a ten závisí na koncovce – knihkupcích (řetěz je tak silný, jak silný je jeho nejslabší článek). Bez existence funkční prodejní sítě vytvoří podpora vydání knih několika (čtyřiceti, padesáti, stovky?) nakladatelů skanzen bez odbytu. Vyrazit s batohem jako v devadesátkách nakladatel může. Ale kam? Na začátku 90. let bylo u nás asi 1000 knihkupectví, dneska jen málo přes polovinu: 537 (údaj z podzimu 2019). Nejhůř jsou na tom města kolem deseti tisíc obyvatel, knihkupectví dnes nemají nejen průmyslové Lovosice (tam je sice antikvariát, ale funguje jako zásilkový obchod), ale ani kulturně a turisticky přitažlivá Třeboň. O menších, ale z hlediska obslužnosti okolních vesnic důležitých sídlech nemluvě (například v Nepomuku, pokud vím, taky žádný obchod s knížkami není). Jako nakladatel v téhle situaci o dotaci z MK neuvažuji, stejně jako dosud. S výjimkou první knížky v roce 2010 jsem o nic nežádal, protože ten systém považuji na rozdíl od řady kolegů za špatně nastavený, i když dílčí pomoc představuje. Administrativně je však velmi nekomfortní. Pro ilustraci podle přítele-nakladatele, který dlouhodobě data MK sledoval a vyhodnocoval, rostl počet kolonek v žádostech údajně takto: 1993 – 19 kolonek, 1999 – 40, 2001 – 81, 2015 – 102, 2020 – 282. Křivka růstu je velmi podobná růstu počtu zaměstnanců britského ministerstva kolonií v době rozpadu impéria v letech 1935–1954, jak to uvádí profesor N. C. Parkinson ve svých proslulých zákonech. Dotace MK na podporu knih včetně literárních akcí plynule rostly, v roce 2018 dosáhly 57 milionů korun. Jenže dotace na vydávanou knihu smí pokrýt nejvýše 50 procent nákladů, zbytek by měl uhradit prodej. Toho lze ale dosáhnout, odhaduje stejný zdroj, až při nákladech kolem 800 výtisků. Malonákladové tituly, zejména poezie a debuty, tak stejně zůstávají ve ztrátě. Závažnější je fakt, že dotované tituly beletrie představují pouhá dvě procenta z celkové produkce, u knih pro děti je to dokonce jen jedno procento. Vyplývá z toho, že knihkupce dotované knihy rozhodně nad vodou nedrží. Spíš je to naopak: nabídkou oněch dotovaných titulů knihkupci pomáhají nakladatelům. Přesto knižní obor jako celek přispívá do rozpočtu na odvodech každoročně přibližně jednou miliardou korun. Letos jsem poprvé žádal o podporu pro jednu knihu Státní fond kultury (ten je sice spravován také ministerstvem, ale zatím je znatelně pružnější). Z požadované částky jsme dostali 30 %, v celkové kalkulaci to je 13 procent nákladů na výrobu knihy. Bez další – privátní – podpory bychom knihu vydat nemohli. S vydáním knihy si můžeme poradit i bez ministerstva, ale existenčně jsme závislí na tržbách (které dostaneme, až když se kniha prodá). Pan ministr tomu říká byznys. Ten aktuální vypadá tak, že naše tržba za březen 2020 (a to byla třetinu měsíce ještě knihkupectví otevřená) ve srovnání s průměrem březnových prodejů za předcházejících pět let (2015–2019) činí 27,59 procenta – tedy pokles tržeb o více než 72 procent. V dubnu předpokládáme ještě větší propad. Ostatní, i větší nakladatelé na tom nebudou o moc lépe. Připadá pro nás v úvahu žádost o refundaci části výplat na kurzarbeit. Má to být 60 procen z 60 procent původních mezd. Ty jsme měli postavené hodně pod současným průměrem, a ještě to byly jenom polovina a pětina úvazku. Snížili jsme pochopitelně hned březnové výplaty. Proti nerealizovaným tržbám představuje možná (ne jistá) náhrada směšných ani ne 10 procent ztráty na tržbách (jen za březen). Jak na tom jsou nakladatelé s více zaměstnanci, není těžké odhadnout. Z pohledu uvedených čísel a vazeb považuji knihkupeckou síť za nejdůležitější část literárního provozu, na kterou by stát a ministr kultury měli zaměřit podporu nejenom v době krize. Pokud nebude mít kdo knihy prodávat, náklady jednotlivých titulů se můžou v nadsázce omezit na povinné a reklamní výtisky. E-shopy to nespasí, ale budiž. Ovšem pokud zaniknou ty české, uprázdněný prostor využije Amazon nebo jiný monopol a vynutí si zabijáckou marži (jako se to stalo v Maďarsku). Nebo se každý nakladatel bude muset stát zároveň knihkupcem. To by mohla být dobrá zpráva: pro vlastní zásilkovou službu vytvoří pracovní místo nebo zakázku pro OSVČ a přispěje tak ke snížení právě rostoucí nezaměstnanosti. Není však vůbec jisté, jestli zásilkový prodej na mzdu pro onoho zaměstnance či na fakturu pro OSVČ vydělá. Opravdu velká nakladatelství své distribuce mají, ale jaké riziko představují pro ostatní nakladatele, když jim prodej svých knih svěří, ukázala Euromedia zastavením plateb za už prodané knihy téměř okamžitě po zavření obchodů. Zanikne i jiná perspektiva. Knihkupectví není jen obchod s výlohou, ale v menší nebo i větší míře je to také svého druhu kulturní instituce v dané lokalitě. Jestliže ministr knihkupce odmítá zařadit do svých představ o pomoci knihám a dává tak od nich ruce pryč, pohřbívá sice ne celou českou knižní kulturu, ale její významnou složku. Ještě poznámka k vládní podpoře kultury: 9. dubna se ministr Zaorálek pochlubil, že vláda odsouhlasila 1,07 miliardy pomoci pro kulturu. Hned týž den večer však premiér ministra své vlády brutálně zesměšnil svým obvyklým obkročákem – s očima upřenýma na čtečku v přímém přenosu řekl: „Jsme připraveni uvolnit až 1000 miliard.“ Kde a jak na to vezme, je věc jiná, slibem nezarmoutíš. Miliarda podpory pro kulturu a z ní část pro knihy vypadají ale potom takto: pro kulturu jako celek 1,07 promile, na živou kulturu vyčlenil ministr 0,44 promile a na knihy 20 milionů, to je 0,02 promile – dvě stotisíciny z deklarované pomoci rozvrácenému ekonomicko-společenskému organismu České republiky. Dvě koruny na obyvatele včetně nemluvňat. Děkujeme, pane ministře. Pro srovnání: V roce 2003 zaplatila Česká republika po prohrané arbitráži o Novu 10,7 miliardy korun. Každý občan ČR přispěl tisícovkou. Jiné, ne-kulturní, zato obří a trvalé dotace nejsou předmětem tohoto textu. Právě ty ale názorně ukazují, jak ošidným lékem dotace jsou. Dotace lze používat jako doping pro handicapované, případně při podobném ataku, jako je ten současný. Jenže působí jako droga. Jsou návykové a postupně velmi omezí, když ne znemožní návrat k přirozenému bezdotačnímu životu. A můžou vést k tomu, že pro některé firmy se dotace stávají hlavním cílem a smyslem existence, vábnou kořistí. Nezpochybňuji dotace jako potřebnou formu pomoci. Jsou to ale jen utišující prostředky, které nemíří na příčiny nemoci, pouze zmírňují její dopady. V horším případě dovedou pěkně vysávat státní rozpočet. Aktuální krize maloobchodu uzavřením prodejen ukázala na potřebu systémové podpory knihkupecké sítě, především malých knihkupectví. Jak? Němci přicházejí s nápadem rozhýbat prodej nových aut příspěvkem na každé prodané auto, takzvaným šrotovným, jako před deseti lety. To je samozřejmě dotace, ale ukazuje sílu automobilové lobby. Svaz českých knihkupců a nakladatelů připravuje každoročně kampaň Kniha ti sluší ke Světovému dni knihy 23. dubna (letos byla z původního termínu posunuta, začíná v pondělí 27. dubna, kdy se konečně otevřou alespoň malá knihkupectví). Padesátikorunový kupon ale hradí knihkupec, jde na úkor jeho marže. Co kdyby ministerstvo tuhle akci, která podporuje prodej knih, zahrnulo do svého rozpočtu? A nestála by pro knihkupce za úvahu daňová úleva na zaměstnance? Ta, která je určená na zaměstnání invalidů, v knihkupectví nemá moc smysl, i fyzicky je to práce náročná. Takovou pobídku by ovšem ministr kultury musel prosadit v dalších resortech, na financích a na ministerstvu práce. Za klíčovou a potřebnou pomoc pro nakladatele považuji: 1. Umožnění odpisů ze zásob. Dosud neřešený, ale zásadní problém. (Zjednodušené vysvětlení pro neekonomy: dokud nakladatel s podvojným účetnictvím každou jednotlivou knihu neprodá, nemůže si započítat její výrobní cenu do nákladů; čím déle má knihu na skladě a čím více knih chce nabízet déle než jednu sezónu, tím větší finanční prostředky má ve skladu umrtvené.) 2. Snížení DPH z knih na nulu. Lubomír Zaorálek v rozhovoru pro Právo 18. dubna prohlásil: „…musíme vytvořit prostředí, které umožní nejširší kultuře přežít.“ Pokud chce ministr knižnímu trhu a české knižní kultuře skutečně a dlouhodobě prospět, nemusí žádat o žádné přímé peníze ze státního rozpočtu. Hned ve dvojí funkci (také jako poslanec) se může zasadit o změny, které významně a systémově pomůžou všem: nakladatelům, knihkupcům a v důsledku i čtenářům. Jedna z Ezopových bajek obohatila evropskou kulturu o úsloví Hic Rhodus, hic salta! Překládá se: Tady ukaž, co umíš!   Autor je publicista a majitel nakladatelství Novela bohemica. Text je převzatý z jeho blogu na Aktuálně.cz.

Čas načtení: 2024-03-26 22:27:00

Huawei Cloud na veletrhu KubeCon EU 2024: příchod inteligentní éry díky nepřetržitým inovacím s otevřeným zdrojovým kódem

Paříž (Francie) 26. března 2024 (PROTEXT/PRNewswire) - Na veletrhu KubeCon + CloudNativeCon Europe 2024, který se konal 21. března v Paříži, zdůraznil Dennis Gu, hlavní architekt ve společnosti Huawei Cloud, ve svém hlavním projevu s názvem "Nativní cloudové technologie a technologie umělé inteligence: příchod inteligentní éry díky nepřetržitým inovacím s otevřeným zdrojovým kódem", že integrace nativních cloudových technologií a technologií umělé inteligence má zásadní význam pro transformaci průmyslu. Společnost Huawei Cloud plánuje pokračovat v inovacích projektů s otevřeným zdrojovým kódem a spolupracovat s vývojáři, s cílem otevřít dveře pro příchod inteligentní éry.Umělá inteligence představuje klíčovou výzvu pro paradigma nativního cloudu.Cloudové technologie v posledních letech způsobily revoluci v tradičních IT systémech a urychlily digitální pokrok v oblastech, jako jsou internet a vládní služby. Nativní cloud díky správě mikroslužeb přinesl nové možnosti, jako jsou bleskový prodej a agilní provoz, například DevOps. Tyto změny mají zásadní dopad na životy lidí i rychlý růst a široké přijetí umělé inteligence, včetně rozsáhlých modelů, se staly základem průmyslové inteligence.Podle průzkumu společnosti Epoch z roku 2023 se výpočetní výkon potřebný pro základní modely zvyšuje každých 18 měsíců desetinásobně, což je pětkrát rychleji než tempo růstu předpovězené Moorovým zákonem pro obecné výpočty. Vznik tohoto "nového Moorova zákona" v důsledku umělé inteligence a převaha rozsáhlých modelů umělé inteligence představuje výzvu pro technologie nativního cloudu. Dennis Gu ve svém projevu nastínil následující klíčové body:• Nízké průměrné využití GPU/NPU zvyšuje náklady na trénování a odvozování umělé inteligence.• Častá selhání velkých tréninkových shluků modelu snižují efektivitu tréninku.• Složitá konfigurace rozsáhlých modelů má za následek vysoké nároky na vývoj umělé inteligence.• Ruku v ruce s nasazením rozsáhlého odvozování umělé inteligence přichází riziko nepředvídatelného zpoždění přístupu koncových uživatelů a objevují se potenciální problémy s ochranou osobních údajů.Inovace v oblasti umělé inteligence ze strany společnosti Huawei Cloud nabízí vývojářům nápady, jak řešit různé výzvy.Rostoucí velikost modelů umělé inteligence vyžaduje více výpočetní kapacity, což představuje výzvu pro technologie nativního cloudu, ale také nabízí příležitosti pro inovace v tomto odvětví. Dennis Gu se podělil o příběhy týkající se inovací v oblasti umělé inteligence společnosti Huawei Cloud a nabídl vývojářům referenční bod pro řešení výzev.Společnost Huawei Cloud pomocí KubeEdge – cloudové nativní platformy pro edge computing – vytvořila platformu pro plánování a správu více robotů. Pomocí této platformy mohou uživatelé s využitím příkazů v přirozeném jazyce říkat platformě, co má dělat, a systém bude koordinovat několik robotů na okraji ve snaze splnit složité úkoly. Systém je navržen s třídílnou architekturou (cloud, okrajový uzel a robot), která řeší problémy, jako je porozumění přirozenému jazyku, efektivní plánování a správa více robotů či správa přístupu k robotům různých typů. Prostřednictvím rozsáhlých modelů provádí příkazy v přirozeném jazyce a předvídá dopravu, přiděluje úkoly a plánuje trasy. Třídílná architektura výrazným způsobem zvyšuje flexibilitu robotické platformy, zlepšuje efektivitu řízení o 25 %, zkracuje dobu potřebnou pro nasazení systému o 30 % a zkracuje dobu potřebnou pro nasazení nových robotů z měsíců na pouhé dny.Hlavní službou jedné z předních platforem pro sdílení obsahu v Číně, kterou využívá více než 100 milionů aktivních uživatelů měsíčně, jsou doporučení na domovské stránce. Tato funkce vychází z modelu s téměř 100 miliardami parametrů. K trénování tohoto modelu platforma využívá tréninkový clutser s tisíci výpočetními uzly, včetně stovek ps a pracovníků na jednu tréninkovou úlohu. Existuje proto velká poptávka po lepším plánování topologie, vysokém výkonu a velké propustnosti. Volcano, projekt s otevřeným zdrojovým kódem, rozšiřuje podporu pro úlohy umělé inteligence nebo strojového učení v systému Kubernetes a nabízí řadu zásad pro správu úloh a pokročilé plánování. Volcano zahrnuje algoritmy, jako je plánování s ohledem na topologii, plnění přihrádek a plánování s ohledem na dohodu o úrovni služeb (SLA), což vede k 20% zlepšení celkového výkonu tréninku a výraznému snížení složitosti provozu a údržby platformy.Bezserverová umělá inteligence stojí v čele vývoje nativního cloudu.Řada podniků a vývojářů čelí výzvě, jak efektivně a spolehlivě provozovat aplikace umělé inteligence a zároveň minimalizovat provozní náklady. Společnost Huawei Cloud přišla s řešením tohoto problému, když identifikovala klíčové požadavky na cloudové nativní platformy umělé inteligence a zavedla nový koncept nazvaný Serverless AI.Dennis Gu během svého vystoupení vysvětlil, že bezserverová umělá inteligence je navržena tak, aby zjednodušila složité úlohy trénování a odvozování pomocí inteligentního doporučování paralelních zásad, což vývojářům usnadňuje její používání. Obsahuje také funkci automatického rozšíření adaptivního GPU/NPU dynamicky upravující přidělování prostředků na základě změn pracovní zátěže v reálném čase a zajišťující efektivní provádění úloh. Kromě toho je v bezserverové umělé inteligenci k dispozici bezporuchový clutser GPU/NPU, takže se již vývojáři nemusí obávat, že by hardwarové poruchy mohly přerušit služby. A co je nejdůležitější, bezserverová umělá inteligence je kompatibilní s běžnými architekturami umělé inteligence, takže vývojáři mohou snadno integrovat své stávající nástroje a modely umělé inteligence.Bezserverová umělá inteligence je také velmi významným pokrokem pro poskytovatele cloudových služeb. Bezserverová umělá inteligence přináší řadu výhod, jako jsou lepší využití GPU/NPU, efektivnější hybridní pracovní zátěž pro trénování, odvozování a vývoj i ekologicky šetrné výpočty díky lepší energetické účinnosti, takže můžete ušetřit peníze za elektřinu. Bezserverová umělá inteligence navíc umožňuje sdílení GPU/NPU mezi více nájemci v různých prostorech nebo v různém čase, což zvyšuje míru opětovného využití prostředků. Nejdůležitějším aspektem bezserverové umělé inteligence je její schopnost zajišťovat garantovanou kvalitu služeb (QoS) a SLA pro úlohy školení i odvozování, což zajišťuje stabilní a velmi kvalitní služby.Bezserverová umělá inteligence využívá flexibilní vrstvu plánování prostředků, která je postavena na virtualizovaném operačním systému. Tato vrstva zapouzdřuje základní funkce aplikačních rámců do vrstvy zprostředkování aplikačních prostředků. Dennis Gu představil referenční architekturu pro bezserverovou umělou inteligenci. Domnívá se, že tento návrh architektury umožňuje bezserverové umělé inteligenci automatické řízení rozsáhlých zdrojů. To zahrnuje přesnou analýzu vzorců využití prostředků, sdílení prostředků z heterogenních hardwarových fondů a zajištění odolnosti proti chybám během úloh tréninku umělé inteligence skrze virtualizaci GPU/NPU a živou migraci zátěže. Kromě toho vícerozměrné plánování a adaptivní pružné škálování zlepšují využití prostředků.Techničtí odborníci ze společnosti Huawei Cloud na dílčím fóru poznamenali, že počet úloh spojených s umělou inteligencí nebo strojovým učením, které běží na platformě Kubernetes, neustále roste. Výsledkem je, že řada společností buduje platformy umělé inteligence nativního cloudu na několika clutserech Kubernetes, které jsou rozmístěny v datových centrech a na různých typech GPU. Aplikace Karmada a Volcano zvládají inteligentně plánovat pracovní zátěž GPU ve více clusterech, podporují přenos chyb a zajišťují konzistenci a efektivitu v rámci clusterů i mezi nimi. Kromě toho mohou vyvažovat využití prostředků v celém systému a kvalitu služeb pracovních úloh s různými prioritami, aby se vypořádaly s výzvami správy rozsáhlých a heterogenních prostředí GPU.Karmada nabízí okamžitou a spolehlivou automatickou správu aplikací ve scénářích s více cloudy a hybridními cloudy. Stále více uživatelů pomocí aplikace Karmada vytváří přizpůsobitelná a efektivní řešení v produkčních prostředích. Aplikace Karmada byla v roce 2023 oficiálně povýšena na inkubační projekt CNCF a komunita se těší, že se k ní připojí další partneři a vývojáři.Volcano Gang Scheduling je řešení pro scénáře distribuovaného tréninku umělé inteligence a velkých dat, přičemž řeší problémy nekonečného čekání a slepých uliček v distribuovaných tréninkových úlohách. Zásluhou topologie úloh a plánování s ohledem na vstupy a výstupy se minimalizuje zpoždění přenosu distribuovaných tréninkových úloh, čímž se tréninkový výkon zlepší o 31 %. Kromě toho minResources řeší spor o zdroje mezi ovladačem Spark a spouštěčem ve scénářích s vysokou souběžností, optimalizuje stupeň paralelismu a zvyšuje výkon o 39,9 %.Dennis Gu je přesvědčen, že klíčem ke zvýšení produktivity umělé inteligence je agilita cloudových technologií a inovace heterogenních výpočetních platforem umělé inteligence. Společnost Huawei Cloud se věnuje inovacím s otevřeným zdrojovým kódem a prostřednictvím spolupráce s kolegy z oboru se snaží nastolit novou éru inteligence.Foto – https://mma.prnewswire.com/media/2370741/Dennis_Gu_Chief_Architect_Huawei_Cloud.jpg KONTAKT: Lavanda Wang, lavanda.wang@huawei.com PROTEXT 

Čas načtení: 2025-04-02 10:00:00

Z kuchaře operátorem CNC: Automatizace mění nároky na zaměstnance

Mnoho výrobních firem stále spoléhá na lidskou práci namísto investic do plně automatizovaných řešení. Podle Štěpána Mlezivy ze společnosti Renishaw si však firmy začínají uvědomovat, že bez automatizace nezískají potřebnou flexibilitu a budou ještě více závislé na stále nedostupnější kvalifikované pracovní síle. Místo zkušených odborníků, kterých je nedostatek, proto často hledají alespoň spolehlivé zaměstnance s ochotou učit se. Často se takoví pracovníci osvědčí více než ti s potřebnou kvalifikací.

Čas načtení: 2024-01-05 08:15:17

Regenerace: Spánek jako pasivní regenerace fotbalistů 

Regenerace je nedílnou a klíčovou součástí tréninkového procesu u fotbalistů všech věkových i výkonnostních úrovní. Fotbalisté často - jak v soutěžním, tak v přípravných obdobích - podstupují náročné tréninky a celou řadu zápasů. Kvalitní spánek je nezbytný pro rychlé zotavení po fyzickém výkonu. Pomáhá minimalizovat únavu a zkracuje dobu potřebnou k regeneraci.  Kvalitní spánek je třeba chápat elementární pasivní regeneraci, za kterou je je ve svém domácím prostředí zodpovědný především sám hráč. Obvykle hráči spí každý den, respektive noc a v drtivé většině případů jsme schopni ovlivnit kvalitu spánku, jeho délku, prostředí ve kterém spíme i co spánku předchází, tak by spánek měl být prioritou z pohledu regenerace fotbalistů všech věkových i výkonnostních úrovní. Přesto by však spánek měl být součástí tréninkových plánu a trenér by s ohledem na něj měl tréninkový plán připravovat. 

Čas načtení: 2024-01-05 08:15:17

Regenerace: Spánek jako pasivní regenerace fotbalistů 

Regenerace je nedílnou a klíčovou součástí tréninkového procesu u fotbalistů všech věkových i výkonnostních úrovní. Fotbalisté často - jak v soutěžním, tak v přípravných obdobích - podstupují náročné tréninky a celou řadu zápasů. Kvalitní spánek je nezbytný pro rychlé zotavení po fyzickém výkonu. Pomáhá minimalizovat únavu a zkracuje dobu potřebnou k regeneraci.  Kvalitní spánek je třeba chápat elementární pasivní regeneraci, za kterou je je ve svém domácím prostředí zodpovědný především sám hráč. Obvykle hráči spí každý den, respektive noc a v drtivé většině případů jsme schopni ovlivnit kvalitu spánku, jeho délku, prostředí ve kterém spíme i co spánku předchází, tak by spánek měl být prioritou z pohledu regenerace fotbalistů všech věkových i výkonnostních úrovní. Přesto by však spánek měl být součástí tréninkových plánu a trenér by s ohledem na něj měl tréninkový plán připravovat. 

Čas načtení: 2011-02-02 00:00:00

Stoličky Endy, zamilujete si je! / Studio Ve

Stolička bývala součástí každé domácnosti, není to ani tak dávno. Poslední léta zaznamenávají rostoucí zálibu ve stylu retro, ať už se to týká muziky, anebo interiérového nábytku. Design, obecně všechny kreativní záležitosti, se vždy obracel do minulosti, aby našel potřebnou dávku inspirace. Nadčaso ...

Čas načtení: 2014-03-03 15:00:00

Jaké blazery a saka obléknout do letošního jara?

Jaro s sebou kromě nádherného počasí a přírody přináší i potřebnou obměnu šatníku. Pokud už jste úspěšné zvládly úkol nakoupit kabát a boty, můžete postoupit dál. Sáčka či blazery si také zaslouží vaši pozornost, s jarem a létem totiž přichází jejich pravý čas. Těšit vás mohou rozmanité designy, kte ...

Čas načtení: 2024-01-26 08:36:34

7 tipů, jak jezdit na sněhu a náledí

Jak jezdit na sněhu? Když v zimě sněží, prší a k ránu mrzne, je náledí jistota. Seznamte se proto s několika praktickými triky, díky nimž bezpečně dorazíte do cíle bez ohledu na terén a počasí. 1. Pneu jsou základ To, že máte přezuto na zimní gumy, ještě nemusí znamenat, že zajistí potřebnou stabilitu. „Minimální hloubka ... Číst dál The post 7 tipů, jak jezdit na sněhu a náledí appeared first on TopDrive.cz.

Čas načtení: 2019-03-22 15:14:28

Proč je Pilates tak oblíbené cvičení?

Pokud čekáte, že po jedné lekci Pilates budete mít propocené tričko, tak jste na omylu. Pilates totiž nemá tělo vyčerpávat, tělu naopak dodává potřebnou energii a obnovuje vitalitu. Pilates cvičení je potřeba provádět pravidelně, díky tomu tak získáte dokonalé držení těla. Kromě toho všeho také dodává svalům kyslík a v těle probíhá lepší cirkulace krve.

Čas načtení: 2014-05-16 07:15:00

Test vôní do záchodu - ktoré sú najkvalitnejšie?

Toaleta je potrebnou miestnosťou v každom byte i dome a predsa len v nej nejaký ten čas strávime, preto by sme tu mali dodržiavať hygienicky čisté prostredie a príjemné ovzdušie. Čo by na každom WC rozhodne nemalo chýbať, je samozrejme toaletný papier, osviežovač vzduchu, ale tiež kvalitné vône do z ...

Čas načtení: 2020-01-23 00:15:00

Jde to i bez něj aneb co musíte vědět o motorovém oleji

Co všechno byste měli o motorovém oleji vědět? Je možné se bez něj obejít? A pokud ano, jak daleko se s autem bez oleje dá dojet? Motorový olej je jednou z nejpodstatnějších kapalin vozidla. Je základním prvkem pro potřebnou funkci motoru vozu. Jeho životnost ale není nekonečná, během provozu se opo ...

Čas načtení: 2015-09-10 12:00:00

Chcete běhat dál a rychleji? Pomoci může změna stravy

Podlehli jste i vy běžecké horečce, nakoupili si potřebnou výbavu, běháte a běháte, ale lepší výkony stále nepřicházejí? Zaměřte se na výživu! Velmi brzo zjistíte, že správně nastaveným harmonogramem a skladbou stravy i pitného režimu objevíte nečekané rezervy a váš výkon půjde nahoru. Pozor – spor ...

Čas načtení: 2012-12-17 20:00:00

Šmakoun - dokonalá náhražka masa

Hubnete či jste se rozhodli přejít na zdravější stravu, která nezatěžuje organismus a neubírá vám potřebnou energii? Pak jistě víte, jak náročné je sestavení jídelníčku, který je lehký a zároveň vyvážený. Nedostatek vitamínů a minerálních látek by na vašem těle napáchal paseku, proto je velmi nutné ...

Čas načtení: 2023-12-07 00:02:54

Huawei FreeBuds Pro 3: ještě více ticha [recenze]

Klid na hovory i na poslech hudby, Huawei i letos přináší kvalitní ANC špunty s potřebnou výbavou pro nerušené vychutnání hudby kdekoliv s zrovna nacházíte. Huawei FreeBuds Pro 3 jsou ke koupi za 4 799 Kč v bílé, stříbrné a zelené variantě (eshop Huawei). Samotná sluchátka jsou odolná dle normy IP54, snesou tak mokré i […]

Čas načtení: 2023-12-07 18:06:18

6 tipů pro správnou letní péči o pleť a pokožku

Známe to všechny. Extrémy počasí nemá naše pleť ani trochu ráda. V zimě póry trpí pod studeným mrazem, větrem a v přetopených místnostech, v létě naopak pleť dostává zabrat kvůli ostrému slunci, vysušenému vzduchu z klimatizace a přechlorovaným bazénům. V obou případech dochází k nadměrnému přesušení pokožky, která pak časem ztrácí elasticitu a rychleji stárne. A docílit nepružné, nezdravě vypadající kůže určitě nechceme. Co tedy s tím? Je potřeba se o naši pleť s láskou starat a denně jí věnovat alespoň minimální péči. A v létě obzvlášť! 1) Vsaďte na kvalitní kosmetiku Pokud při péči o tělo dáváte přednost přírodním přípravkům bez zbytečné chemie, škodlivých parabenů a silikonů, děláte jedině dobře. Protože přes vlasy a kůži se do těla vstřebají stejně rychle živiny, jako i nežádoucí chemické látky.  A nezdravé chemie je kolem nás už tak nadbytek, proto není potřeba tělo zatěžovat víc, než je nutné. Skvělé a k organismu šetrné jsou například přípravky od české značky SALOOS. Kvalitní kosmetika od tohoto oblíbeného českého výrobce totiž obsahuje výtažky z rostlin a zejména blahodárné esenciální oleje z kontrolovaného ekologického hospodaření. Saloos pečlivě dbá na původ a kvalitu surovin, na kterou klade zásadní důraz, pravidelně ji testuje a kontroluje. Při výrobě přípravků používá prvotřídní, za studena lisované oleje s nejvyšším obsahem přírodních látek. Díky své BIO kvalitě a příznivým cenám se tato značka u svých zákazníků těší velké oblibě. 2) Obrušujte Ano, ač se vám tento krok může zdát na první pohled zbytečný, opak je pravdou. Kvalitní peeling je skutečně základ. Pokožku je totiž v prvé řadě třeba dobře prokrvit a zároveň zbavit odumřelých buněk a šupinek. Teprve takto ošetřená kůže pak dokáže výborně vstřebat výživné látky z krému či pleťové masky. Samotný tělový peeling pokožku přirozeně hydratuje, zvláčňuje a časem porazí všechny tak nepříjemně drsné lokty, kolena i paty. Saloos vyrábí luxusní peelingové směsi, vše v BIO kvalitě, stačí si jen vybrat, která je vám složením a vůní více sympatická. Až si doma uděláte pečující chvilku pro sebe, namíchejte si třeba alko či nealko vychlazené Mojito a k němu si rovnou dopřejte mojitový peeling, který bude stejně osvěžující, jako váš koktejl. Pokud máte jemnou a citlivou pleť a bojíte se, že peeling bude příliš agresivní, vyzkoušejte zajímavou alternativu ve formě francouzského jílu. Jako jediný z jílů je totiž 100% francouzský jíl hypoalergenní, má antibakteriální účinky a na pokožku navíc zafunguje jako naprostá minerální bomba. Francouzský jíl je totiž velmi bohatý např. na železo, hořčík, vápník, křemík či stopové prvky.  Zanesené póry vám šetrně vyčistí a pokožku zároveň detoxikuje. Po aplikaci jílu pak bude pokožka celého těla prozářená, vyživená a svěží. 3) Vyživujte Vrátily jste se krásně opálené od moře, ale zjišťujete, že kromě bronzu se na vašich nohou blýská i nějak moc suchých šupinek, i když jste je poctivě mazaly? Může vás uklidnit fakt, že v tom nejste sama. V létě opravdu může suchá kůže na nohou, lýtkách i chodidlech potrápit mnohem víc, než v ostatních ročních obdobích. Bosé nohy obrušuje a vysušuje písek, slaná voda i chlór v bazénu. A na to je jediná rada. Nejprve důkladný peeling a pak každé ráno i večer pořádně mazat, mazat, mazat. Mastné krémy však v horkém létě nejsou pro pokožku zrovna příjemné. Vyzkoušejte proto třeba některý z voňavých tělových olejů Saloos. Ty jsou čistě přírodní, obsahují esenciální oleje a výtažky z bylin a rostlin a tím pádem velké množství bioaktivních látek, vitamínů a minerálů v jejich přirozené podobě, které dokážou předat našemu tělu. Oleje jsou velice příjemné k pokožce, krásně se vtírají a kůže po nich zůstane nejen krásně provoněná, ale zároveň vyživená a bez pocitu mastnoty. Pro dokonalé promazání a odstranění pocitu suché pokožky můžete vyzkoušet například kokosový olej v exoticky lákavých variantách pomeranče, kávy, čokolády či vanilky. Horký favorit letošního léta: pleťové oleje! Pleť potřebuje šetrnější péči než zbytek těla. I na to Saloos myslel, a proto ani váš obličej se jemné olejové péče nemusí vzdávat. Na ošetření větrem a sluncem ošlehané pleti můžete vyzkoušet BIO regenerační obličejový olej v praktickém malém balení s rozprašovačem. Tyto malé, ale úžasně účinné lahvičky s dary přírody se staly hitem letošního léta. Obličejový olej je praktickou alternativou denního i nočního krému. Základem pleťových olejů Saloos jsou nejkvalitnější bio oleje lisované za studena. Jojobový olej významně pomáhá regulovat vlhkost pokožky. Brutnákový je díky vysokému obsahu kyseliny gama-linolenové mimořádně vhodný na problematickou pokožku a šípkový zase ideálně bojuje proti vráskám a podporuje vitalitu zralé pleti. Dále mohou oleje obsahovat i žádaný bio arganový olej nebo olej z granátového jablka. Rozprašovač se vám pohodlně vejde do kabelky, takže ho můžete mít kdykoli při sobě a při sebemenším náznaku pnutí pokožky okamžitě použít. 4) Hydratujte Vaše tělo potřebuje ke správnému fungování vodu a v létě je zejména namáhaná pleť po hydrataci hladová jak vlk. Je nutné pleť cíleně zvlhčovat, i když trávíme celé léto v klimatizované kanceláři? Rozhodně ano. Klimatizace totiž sice zchladí vzduch, ale zároveň z něj i z vaší kůže vysaje všechny molekuly vody. Klimatizace tedy naší pleti škodí snad ještě více než krátký pobyt na sluníčku. Na to je dobré myslet nejen při pobytu v kanceláři, ale taky na dlouhé cestě letadlem při cestě do našeho dovolenkového cíle. Na léto je proto vhodné pořídit si nejen nějaký lehký hydratační krém či pleťový olej, ale k němu jako skvělý doplněk třeba ještě pleťovou vodu v rozprašovači, která dodá pleti tolik potřebnou vláhu. Květinové pleťové vody jsou skvělé v tom, že zvládnou pleť krásně čistit a hydratovat zároveň. Přirozeně zvyšují vlhkost pleti, příjemně ji osvěžují a tonizují. Květinová vůně je navíc velice jemná, nevtíravá a čistě přírodního původu. Určitě by tedy v létě neměla chybět v žádné dámské kabelce. 5) Dodržujte pitný režim Vodu je potřeba tělu dodat nejen zvenku, ale hlavně zevnitř. Jak je pitný režim důležitý, víme všichni. Je však potřeba dbát na to, co pijeme. Pleti škodí alkohol i slazené nápoje. Je proto lepší se jim vyvarovat. V horkých letních dnech je proto ideální čistá voda bez bublinek, přírodní (uměle neslazené) domácí limonády či vlažné bylinné čaje. Abyste na pití nezapomínaly, noste si vždy malou lahev vody s sebou! 6) Odlehčete stravu V létě si tělo o lehčí stravu říká samo. Šťavnaté hrozny, melouny, zralé jahody a zelenina ze zahrádky. Ideální volba. Jasně, k létu neodmyslitelně patří grilované maso i buřty. Netřeba se jich dobrovolně vzdávat. Ale zároveň není dobré jejich konzumaci přehánět. V horku má organismus už tak dost práce s jeho ochlazováním a není dobré ho proto zatěžovat potravinami, které se dlouho tráví. Pokud můžete, nehroťte to ani s kafíčky, dortíčky a zmrzlinami. Je v nich zbytečně mnoho cukru a často i umělých sladidel, které tělu neprospívají. Prostě nic se nemá přehánět. Vždy je dobré najít rovnováhu a maso občas vyměnit za rybu nebo grilovaný sýr a proložit ho třeba zeleninovým salátem. Uvidíte, že když se začnete stravovat zdravěji a lehčeji, vaše pokožka se vám odvděčí svým krásným, zdravým vzhledem. A jak jste na tom vy? Jakých rad se v letní péči o pokožku držíte vy?

Čas načtení: 2024-02-14 11:31:00

Téměř 25 % zájemců o seznámení online čelí digitálnímu stalkingu

Praha 14. února 2024 (PROTEXT) - Podle studie, při které bylo v 21 zemích světa dotazováno vždy 1000 lidí, se zájemci o online „randění“ snaží být při hledání lásky obezřetní. Téměř čtvrtina respondentů (23 %) uvedla, že se setkala s nějakou formou online stalkingu ze strany svojí nové známosti, přičemž lidé bývají překvapivě často vystaveni nárůstu pronásledování a zneužívání v období svátku zamilovaných, Dne svatého Valentýna, což souvisí s riziky, která vyplývají z možností sledování polohy, nedostatečné ochrany osobních údajů a obecněji nadměrné sdílení.Zneužívání má různou podobu. Více než třetina (39 %) respondentů se setkala s nějakou formu násilí nebo nevhodného chování ze strany současného nebo dřívějšího partnera: 16 % respondentů bylo obesláno nevyžádanými e-maily nebo zprávami, a co je možná nejzávažnější, 13 % respondentů bylo bez svého souhlasu natáčeno nebo fotografováno. Dalších 10 % sdělilo, že někdo sledoval jejich polohu, 10 %, že se jim někdo naboural do účtů na sociálních sítích nebo do e-mailů, a varovné je, že 7 % z nich našlo ve svých zařízeních stalkerware, nainstalovaný bez jejich vědomí.S nějakou formou násilí nebo zneužívání se setkalo více dotazovaných žen než mužů (42 % oproti 36 %). Tyto nepříjemné zkušenosti přitom zažilo kupodivu více lidí, kteří mají nyní nějakého nového partnera, než osoby v dlouhodobém vztahu (48 % oproti 37 %). Obavy z pronásledování na internetu vyjádřilo 34 % respondentů, přičemž ženy se této možnosti obávají o něco více než muži (36 % oproti 31 %).Situace se liší i podle regionu. Více osob, které se setkaly s nějakou formou online stalkingu, žije v oblastech Jižní a Střední Ameriky a Asie, například 42 % respondentů v Indii, 38 % v Mexiku a 36 % v Argentině.„Internet věcí neboli propojený svět je skvělý a nabízí nespočet možností. S možnostmi však přicházejí i hrozby a jednou z nich je snadný přístup ke sledovatelným datům, který nás činí zranitelnými vůči zneužití,“ říká David Emm, hlavní bezpečnostní výzkumník společnosti Kaspersky. „Vinu za toto nevhodné chování sice nikdy nenesou oběti stalkingu, bohužel na nich však stále leží břemeno, aby podnikly kroky k minimalizaci rizik. Myslím, že je dobré, když se lidé snaží o ověření identity svého protějšku na internetu, ale vyzval bych je také, aby provedli rychlou kontrolu smysluplnosti rozsahu sdílení svých informací, hesel a dalších údajů, a zamysleli se nad tím, jak by tyto informace mohly být v nepoctivých rukou zneužity.“„Orientace v online seznamkách a virtuálním prostoru může být náročná a pro sociální média a seznamovací aplikace je zásadní, aby zavedly ověřovací procesy, které pomohou potvrdit, že profily uživatelů odpovídají jejich skutečným fotografiím. Pokud je mi známo, používá tuto úroveň ověření v současné době pouze aplikace Bumble. Kromě toho by měly být snadno dostupné online bezpečnostní příručky a zdroje v několika jazycích, aby uživatelé měli k dispozici potřebnou podporu, aniž by se museli registrovat do aplikace,“ uvádí Emma Pickeringová, vedoucí týmu Technology-Facilitated Abuse and Economic Empowerment v organizaci Refuge a dodává: „Britský zákon o bezpečnosti na internetu představuje precedens, protože reguluje platformy s cílem chránit uživatele. Vzhledem k rozšíření stalkingu a zneužívání prostřednictvím technologií doporučujeme lidem, aby si zabezpečili svoje aktivity na internetu, včetně hesel a účtů. Ti, kdo řeší podobné problémy, by se měli obrátit na místní úřady nebo podpůrné služby.“Společnost Kaspersky připravila několik tipů, jak zůstat při online seznamování v bezpečí. Více informací najdete v našem průvodci bezpečným seznamováním nebo navštivte stránku https://stopstalkerware.org/resources/, kde najdete další způsoby, jak se chránit před stalkerwarem.Používejte složitá a jedinečná hesla a nikomu je nesdělujte.Pokud se vám zdá, že je něco příliš dobré na to, aby to byla pravda, důkladně si to ověřte!Udělejte si čas na kontrolu svého digitální soukromí.Dobře si rozmyslete, co budete sdíletVytvořte si „bezpečný plán“ pro přechod z digitálního do reálného vztahu.Zvažte použití komplexního řešení kybernetické bezpečnosti nebo VPN, abyste se ochránili.Společnost Kaspersky spolupracuje s odborníky a organizacemi v oblasti domácího násilí, od služeb na podporu obětí a programů pro pachatele až po výzkumné a vládní agentury, s cílem sdílet znalosti a podporovat odborníky i oběti. Kaspersky je jedním ze zakladatelů mezinárodní skupiny Coalition Against Stalkerware, která se zabývá bojem proti stalkerwaru a domácímu násilí. Od roku 2021 je partnerem konsorcia projektu EU DeStalk, který je spolufinancován z programu Evropské unie pro práva, rovnost a občanství. Společnost Kaspersky také spustila a spravuje TinyCheck, bezplatný, bezpečný a snadno použitelný nástroj pro kontrolu zařízení na přítomnost stalkerwaru a monitorovacích aplikací. ČTK ke zprávě vydává přílohu, která je k dispozici na adrese http://www.protext.cz.  

Čas načtení: 2022-01-10 15:00:33

Bold Gallery zahájí rok znepokojivou výstavou Václava Buchtelíka

Mezilidské i enviromentální vztahy se vší svojí složitostí jsou tématem první velké pražské výstavy malíře Václava Buchtelíka. Pod podvratným názvem Mood:DOOM (slovní hříčkou s anglickými slovy nálada a zánik ve formě palindromu, výrazu, který dává stejný smysl při čtení zleva i zprava), uvádí holešovická Bold Gallery nejnovější obrazový projekt ostravského vizuálního umělce a hudebníka, který společně s kurátorem Radkem Wohlmuthem připravil speciálně pro její prostor. „Zajímají mne hlavně odvrácené strany lidského bytí, v optimističtějších věcech necítím potřebnou tenzi a napětí,“ říká k němu stručně Buchtelík, který těží z nejistot a úzkostí minulosti i přítomnosti, stejně jako z katastrofických vizí. Předlohou jsou mu často koláže z knih a tiskovin oficiální propagandy 70. a 80. let, které převádí na plátno a zvýrazňuje barevnými explozemi kadmiové oranže. Blízká je mu barokní extatičnost, která ale postrádá prvek naděje, útěchy či katarze. Na jejich místě pozorný divák najde ironii, odstup a temnou hravost. „Jakkoli Buchtelíkova plátna mohou působit vizionářsky, a navzdory tomu, že se v některých případech jeho pochmurné obrazy naplňují, ve skutečnosti skoro vždy vycházejí z osobní mytologie, konkrétních stavů mysli a situačních konstelací. I proto je možné vnímat je jako kódované autobiografické zkratky,“ vysvětluje kurátor výstavy Wohlmuth a dodává: „Své koncentrované prožitky a pocity ale přetavuje do obecnější vizuální i obsahové roviny.“ Buchtelík ve svých obrazech používá výrazné atributy jako například hady nebo masožravé rostliny, ale i když si uvědomuje jejich tradiční význam, používá je jako intuitivní otevřené symboly. Bez ohledu na to, co zobrazuje, jsou středobodem jeho zájmu hlavně komplikované mezilidské i environmentální vztahy. Právě ty určují obsah jeho pláten, v nichž najdeme přiznaně kolážovitou stavbu, která pomáhá vytvořit pocit napětí a silné vnitřní dynamiky v konfrontaci člověka s hrozivým nebeským prostorem. „Divák pak může hledat odpověď na otázku, co takové scény vlastně zachycují. Jestli bezbrannost vůči temným silám přesahujícím lidský horizont, nebo naopak skutečnost, že tím opravdovým zlem je člověk, který jen sklízí to, co sám svým chováním zasel,“ doplňuje Wohlmuth. Václav Buchtelík se narodil roku 1990 v Karviné. Po studiích užité malby u Aleše Hudečka na Střední umělecké škole v Ostravě pokračoval v letech 2010–2015 v Ateliéru malby Daniela Balabána na Fakultě umění Ostravské univerzity. Vedle malby pracuje také s kolážemi sestavenými z dobových knih a tiskovin ze 70. a 80. let, které mu slouží také jako předlohy pro díla, v nichž tematizuje rozličné formy úzkosti a děsu. V jeho díle nalezneme různé nepřímé odkazy ke konkrétním obrazům nebo obdobím, například k barokní expresivitě. Vystavoval na skupinových i samostatných výstavách u nás a na Slovensku. Výstavu Mood:DOOM lze zhlédnout od 14. ledna do 13. února 2022 v Bold Gallery (U Měšťanského pivovaru 6a, Praha 7).

Čas načtení: 2021-09-03 20:21:59

Dohodl se Brežněv s Husákem ještě před srpnovou okupací?

Pro naši rozklíženou společnost je signifikantní, že postupně mizející ohlasy pražského jara rezonují disharmonicky; vždyť ani po půlstoletí nebyly vyjasněny všechny základní otázky jeho cílů, podstaty a smyslu, nejsou plně identifikovány determinující mezinárodní souvislosti atd. U mladé generace převládají médii povrchně zprostředkované, zkreslené, schematické přístupy (nebo spíše odstupy a nezájem); pamětníci, uznávající tuto dobu za největší prožitek svého života, pomalu odcházejí. Pouze občas někteří politici úspěšně zneužívají deformovaný výklad těchto událostí k obhajobě svých pofiderních programů. Ti, kteří byli tenkrát mladí (dnes 70+), však nezapomínají, a proto nepovažují toto období všeobecné naděje i naivního nadšení za „pouhé soupeření dvou skupin v rámci KSČ“, ale za oprávněný pokus o demokratizaci života naší země v daných, silně limitovaných podmínkách; jednoznačně za jeden z prvních kroků směřujících za široké podpory obyvatelstva k postupnému návratu Československa ke skutečné plnokrevné (pluralitní) demokracii a k normálnímu, léty osvědčenému uspořádání moderní společnosti. Nadšeným snílkům a netrpělivým nedočkavcům se však dostalo dvacet let „normalizace“! Má smysl vracet se s pokorou a empatií do nedávné historie a tázat se, zda mohla existovat jiná, příznivější cesta osudu této „postižené“ generace? Mladá generace pražské jaro radostně prožívala Je zbytečné připomínat, že většina tehdejší mládeže (i občanské společnosti) neměla nic společného s „vědeckým učením M-L“, oficiální politika ji příliš nezajímala, chtěla pouze beat a žít jako jejich vrstevníci za Šumavou! V tehdy výrazně vyjadřované podpoře všeobecně oblíbeného Alexandra Dubčeka (dnes jí neprávem vyčítané) spatřovala jedinou cestu úniku z nenáviděného krunýře svírajícího ji přemírou nepřirozených omezení a nesmyslných a pro současné generace nepochopitelných zákazů. Nečekaná naděje na rychlou změnu, přílišný optimismus a nehrané, nespoutané nadšení náhle probuzených občanů vedlo k překotnému vývoji (opřenému mimo jiné též o ne zcela vykrystalizované názory) plnému upřímné touhy a naivity i neúmyslných chyb a nezvládnutých přešlapů i omylů. Obrodný proces, stěsnaný do pouhých několika nádherných měsíců, nestačil přinést zralé plody. Nemůže být proto až troufalé a pramálo seriózní pokoušet se dnes autoritativně o exaktní měření jejich kvality bez existence jejich vzorků? Nekriticky je odsuzovat bez pochopení nutných souvislostí a hluboké empatie oné doby, například pouze na chatrném základě jejich zbylých pozůstatků? Naše, tehdy mladá generace pražské jaro nejen radostně prožívala, do jeho proudů též aktivně vstupovala. Své radikální představy dychtivě a bez bázně diskutovala ve škole i v hospodě, na čundru, na potlachu i cestou ve vlaku, necítila však zrovna nutkavou potřebu tisku vlastních programů a petic apod. (Historici ale preferují tištěnou podobu dokumentů!) Akční program KSČ byl pro ni překonán dříve, než byl vytištěn. Nikdo netušil, kde a kdy se dravý proud převratných změn, který prudce strhával břehy zatuchlých předsudků a nenáviděných rigorózních pravidel, zastaví. Vynucená demise Antonína Novotného spustila takovou lavinu personálních změn, že nikdo na vrchu si nemohl být svou židlí jistý. Ještě větší zemětřesení spojené se zásadní obměnou křesel se očekávalo po mimořádném sjezdu KSČ v září. Meze svobody se každým dnem nadějně posunovaly, byly to krásné časy naivních ideálů a dívky nosily krátké sukně… Sověti u nás chtěli mít své armádní jednotky „Kdyby nebyl Tonda Novotný tak tvrdohlavě umíněný a až ješitně pyšný a sebevědomě se nedomníval, že v rámci Varšavské smlouvy je Československo schopno ubránit se vlastními silami bez trvalé přítomnosti cizích armád na svém území; mohlo to v 68 všechno dopadnout úplně jinak a národ by nebyl tak tragicky rozdělen!“ litoval v důchodu Miloš Jakeš. O strategické potřebě alokace sovětských jednotek na našem území přesvědčoval Novotného již Nikita Chruščov. Sovětský záměr rozmístit u nás svá vojska trval od války. Na podzim 1945 se totiž prezidentu Benešovi povedl husarský kousek, prosadil současný odchod U.S. Army i Rudé armády a naše území se tak ocitlo bez cizích armád, což v poválečné Evropě představovalo téměř raritu! Při slavnostním loučení Rudé armády s dojatými a vděčnými občany sovětští důstojníci slibovali, že se k nám brzy vrátí. (Vrátili se až za 23 let na další 23 roků, ale to už je nikdo nevítal.) Sovětský nátlak okamžitě zesílil po nástupu Brežněva, který byl maršálům zavázán nejen za podporu při sesazení Chruščova – jemuž mimo jiné vyčítali nedomyšlené stažení vojska z Rumunska v roce 1958. Generál-politruk Leonid Brežněv uniformy miloval, v soukromí nosil oblíbené lampasy alespoň na teplácích. Hned na jaře 1965 si maršál Andrej Grečko vynutil dohodu o výstavbě tří skladů s jadernými hlavicemi v Československu. Novotný sice zvyšoval výdaje na zbrojení – vztažené na jednoho obyvatele patřily ve světě mezi enormní; avšak Sověti přesto v roce1966 nekompromisně vyžadovali v zájmu posílení jihozápadního křídla Varšavské smlouvy přesunout do ČSSR dvě sovětské divize! V podmínkách studené války bylo obtížné trvale se stupňujícímu koncentrovanému nátlaku Sovětů dlouhodobě odolávat, vždyť kromě Rumunska byla sovětská armáda přítomna ve všech zemích sovětského bloku, a navíc ČSSR přímo sousedila s NATO! Získat souhlas Novotného se nedařilo, usilovně se proto hledaly jiné cesty. Nepřišel by možná vhod případný „objev kontrarevoluce“ v ČSSR jako vítaná záminka pro finální prosazení plánu vstupu vojsk a jejich trvalého setrvání v Československu? Při sledování časové osy průběhu klíčových událostí jasně vyniká, že úmysl dostat sovětská vojska do Československa byl výrazně staršího data než náhlé zjištění „objevu kontrarevoluce“ v ČSSR! Obrodný proces, který se nacházel ještě v samotném zárodku, na počátku jara se u nás na teprve rozbíhal, byl Sověty okamžitě označen za nebezpečný ohníček tzv. kontrarevoluce, byť se v té době jen nejistě rozhoříval. Ostražité sovětské velení zpozornělo a dlouhodobý strategický záměr, průběžně zpracovávaný do taktických a operačních plánů, vytáhlo z trezoru. Maršálové potom pouze čekali na vhodnou příležitost, záminku, aby kompletně připravené plány „vtržení“ a okupace Československa mohli spustit. S předstihem je předávali určeným vyšším velitelům a vyčkávali na moment, kdy se politbyro podvolí soustředěnému nátlaku „jestřábů“, generality a vojenskoprůmyslového komplexu. Bylo možné v dané situaci bipolárně rozděleného světa a pevně stanovené role ČSSR v něm, reálně uvažovat o nějakém kompromisním východisku? Bylo snad představitelné nalézt způsob určité kompenzace za eventuální souhlas s alokací nevítaných vojsk na našem území, a tak případně předejít jejich pozdějšímu agresivnímu vstupu? Nabízely se v daných podmínkách jiné reálné alternativy? Nerozhodný a nespolehlivý Saša V lednu 1968 tvrdohlavého a nerudného Novotného nahradil usměvavý Alexander Dubček, ke kterému zpočátku choval Brežněv vřelý až otcovský vztah. Na zasedání politbyra ÚV KSSS 16. ledna 1968 dokonce přiznal „osobní odpovědnost za výběr Dubčeka“! Také náčelníci KGB na Lubljance se radovali, že „v Praze vyhrál náš Saša!“ S postupujícím jarem a obrodným procesem jejich optimismus slábl a přestávali věřit, že Saša splní všechna očekávání, která v něj původně vkládali. Brzy mu vyčítali, že odvolává a jmenuje kádry bez obvyklých konzultací a předchozího souhlasu sovětské strany. Stačil tak vyměnit řadu vedoucích funkcionářů v ústředním výboru KSČ, ve vládě i v krajích a hrubě tím narušil pracně budovanou síť Sovětům oddaných a věrných spolupracovníků v ČSSR. Příliš spokojeni nebyli ani se sesazením prezidenta republiky. Dubčekův nový ministr vnitra Josef Pavel už přímo ohrozil těsné vazby na KGB! Podle stížností Sovětů nedodržoval Dubček zavedený zvyk konzultovat s nimi všechny záležitosti předem. Byli notně zklamáni jeho údajnou nerozhodností, výmluvami a celkovou nespolehlivostí. Moskva proto začala vyhledávat nové kádry. V sovětském vedení koordinoval agendu „československé krize“ předseda KGB Jurij Andropov podřízený pouze Brežněvovi. Disponoval vynikajícími zkušenostmi z úspěšného potlačení „kontrarevoluce“ v Maďarsku, kde v roce 1956 působil jako velvyslanec. Důvodně se obával, aby se také v ČSSR neopakovala krvavá verze občanské války. Věděl, že pokud se mu nepodaří zlomit a donutit stávající vedení KSČ k poslušnosti, bude nutné najít vedení nové. Vycházel ze svých osvědčených zkušeností, kdy v Budapešti 1956 objevil, příslušně vychoval a nakonec (po získání souhlasu Moskvy) prosadil do nejvyšší funkce v Maďarsku Jánose Kádára, do té doby druhořadého funkcionáře. Z bývalé oběti politických represí 50. let vygeneroval nejvěrnějšího sovětského místodržitele ve východním bloku, který 35 let obětavě plnil též úlohu prosovětského agenta a provokatéra. (Například v lednu 1968 vylákal Dubčeka na schůzku, na níž – zaúkolován Andropovem – na něm vyzvídal jeho představy a názory, které obratem hlásil do Moskvy. Obdobně zákeřně postupoval též při dalších důvěrných setkáních s Dubčekem.) Andropov potřeboval získat plastický obraz situace, a proto rozšířil síť zpravodajských kontaktů. Zmobilizoval vybranou skupinu nelegálů a na jaře 1968 je převelel do Československa. Vyhledávali tam vhodné kádry, důkladně prověřovali stávající politiky (například Josefa Smrkovského, Oldřicha Černíka, Vasila Bilaka, Aloise Indru aj.), typovali nové; v soukromých diskusích ověřovali jejich skutečné názory, charakter, vztah k SSSR a jeho předákům apod. Například Dubček byl jimi charakterizován jako velmi váhavý a nerozhodný člověk, nepevný a perspektivně nespolehlivý, jenž pouze slibuje, ale dané sliby neplní, „žvanil jako Kerenský“. Konkrétní případ fungování takového nelegála vylíčil Igor Sinicin v knize Andropov zblízka (Moskva 2004) na podkladě vzpomínek svého otce Jeliseje Sinicyna, který byl na jaře 1968 vyslán na sovětský konzulát do Bratislavy pod krytím pracovníka ÚV KSSS. Osvědčil se jako rozvědčík již za války například ve Skandinávii, kde mimo jiné živě komunikoval s emigrantem Willy Brandtem, pozdějším západoněmeckým kancléřem. Na Slovensku byl nasazen především na Bilaka a Gustáva Husáka. Ve svých zprávách zasílaných přímo na stůl Andopova kritizoval tvrdé, extrémně levicové pozice Bilaka – jeho příliš nekompromisní postoje ho vylučovaly z možnosti zastávat nejvyšší funkci v KSČ, postrádal schopnosti získat oporu obyvatelstva atd. Byť Bilak zorganizoval podpisy tzv. zvacího dopisu a „jestřábi“ v moskevském politbyru jej preferovali, od začátku srpna ho Andropov nepovažoval za vhodného pro nejvyšší funkci v Praze. Na doporučení rozvědčíka se Andropov přiklonil k Husákovi, pokládal jej za velmi zkušeného politika, zdatného rétora a velmi ctižádostivého a obratného organizátora, schopného přesvědčit a strhnout za sebou masy. Cenil si také, že Husák přes prožité útrapy a represálie zůstal přesvědčeným komunistou (jako jeho oblíbený Kádár). Prostřednictvím četných rozhovorů s rozvědčíkem získal Husák důvěru samotného Andropova, ač se spolu nesetkali. Na scénu vstupuje Husák „Jednou v polovině srpna 1968 zazvonila v bratislavské kanceláří ‚představitele ÚV KSSS' přímá linka a ve vysokofrekvenčním telefonu se ozval hlas J. V. Andropova,“ píše se v citované knize, „Jeliseji, domníváš se, že se můžeme skutečně spolehnout na Gustáva Husáka? Bude s námi bojovat proti pravici?“ Plukovník potvrdil předsedovi KGB, že Husák má absolutně jeho důvěru a že věří jeho schopnostem zmobilizovat k vítězství levice v KSČ nejen Slováky, ale i Čechy! Andropov se na chvilku zamyslel a potom požádal: „Můžeš do hodiny přivést k tomuto telefonu soudruha Husáka?“ Přesně za hodinu zazvonil opět Andropov: „Je u tebe soudruh Husák? Předej mu telefon!“ Husák převzal telefon a odpověděl Andropovovi na pozdrav, poté si krátce vyměnili názory na situaci v Československu. Řeč Andropova v telefonu silně zněla, navíc si Husák přiložil sluchátko tak, aby mohl poslouchat i přítomný rezident. Bez předchozího upozornění Andropov náhle řekl: „Soudruhu Husáku, chce s vámi hovořit Leonid Iljič.“ Husák se podivil. V telefonu zaburácel Brežněvův bas: „Soudruhu Husáku!“ obrátil se na něj generální tajemník ÚV KSSS: „Vím, jak obětavě pracujete pro svoji vlast a jak se snažíte odvrátit silné vnitřní a vnější otřesy. Chci vás ubezpečit, že plně chápeme vaše postoje, ale obáváme se zhoršení situace…Chci se vás zeptat, podpoříte nás v případě vzniku mimořádných okolností?“ „Ano, soudruhu Brežněve,“ klidně odpověděl Husák. „Budu stát na straně Sovětského svazu. Domnívám se, že pouze společně můžeme stabilizovat situaci v Československu a předejít velkému krveprolití.“ Tento rozhovor Andropova a Brežněva prokázal, že Moskva se už definitivně rozhodla a orientovala na spolupráci s Husákem. Nyní lze již lépe porozumět nejen nečekanému mezipřistání letadla delegace vedené prezidentem Ludvíkem Svobodou v Bratislavě cestou na jednání do Moskvy 23. srpna 1968, aby přibralo Husáka, do té doby druhořadého politika, který nebyl ani členem ÚV KSČ; ale především překvapivému hodnocení z úst Alexeje Kosygina, který při rozboru dosavadního průběhu Moskevských rozhovorů na zasedání politbyra 25. srpna 1968 jmenovitě vyzvedl Husákův přístup: „Husák si vedl velmi dobře a rozumně.“ Tehdy politbyro ÚV KSSS navrhovalo tři varianty dalšího postupu v československé krizi – v každé revoluční vládě se počítalo s významnou rolí pro Husáka; jak v první vedené Svobodou, tak i ve druhé, kde figuroval dokonce na postu premiéra a KSČ měl vést Černík. Nakonec se prosadila třetí varianta – zachovat dosavadní skladbu vedení s tím, že provede všechna Moskvou nadiktovaná opatření vlastníma rukama a uskuteční nařízenou „normalizaci“. Ovšem s výhradou účasti Františka Kriegela, Čestmíra Císaře a Oty Šika. Spolu s nimi měl odejít také Bilak, který zbaběle zcela zklamal, plány jeho skupiny na mimořádná opatření se zhroutily a jeho vliv se vytratil. Podle Sinicina bylo velkou zásluhou Andropova a Brežněva, respektive Kosygina a Michaila Suslova, že Moskva v roce 1968 neopakovala krvavou maďarskou cestu a neprosadily se drastické názory „jestřábů“ Nikolaje Podgorného, Petra Šelesta, Dmitrije Ustinova a Grečka. Ve své skvělé Husákově biografii uvádí Michal Macháček „svědectví Lubomíra Štrougala, který přisuzuje Sinicynovi klíčovou úlohu v Husákově politické kariéře, a nakonec i v cestě do čela KSČ, jelikož Siniyin dokázal u Brežněva a Andropova vzbudit vůči Husákovi důvěru…Posléze mu (Sinicyn) předal moderní vysílačku americké výroby, přes kterou mohl nový lídr udržovat přímý kontakt s Brežněvovým sekretariátem.“ Podle Macháčka koordinoval Sinicyn přísně utajované setkání Husáka s Brežněvem v noci ze 13. na 14. dubna 1969. Potkali se na letišti v Mukačevu za zády Šelesta i Bilaka. Ambiciózní pragmatik Husák se tam Sovětům zřejmě upsal k submisivní poslušnosti a zavázal k plnění dosud plně neidentifikovaných úkolů, a mohl tak být 17. dubna 1969 zvolen prvním tajemníkem ÚV KSČ! Soupeřící supervelmoci nad Československem společně zlomily hůl Když se na podzim 1969 nedařilo situaci v ČSSR zcela normalizovat, požádal Husák Andropova o vyslání osvědčeného zpravodajce, nyní již generálmajora zahraniční rozvědky PGU KGB Sinicyna, do funkce vedoucího rezidentury KGB v Československu. S Husákem potom těsně spolupracoval až do roku 1981. Pamětníci vzpomínají, že neoficiální vliv tohoto rezidenta na veškeré zdejší dění byl enormní, mimo jiné zprovoznil tajný kanál do Moskvy, kterým Husák (a Bilak) dostával informace, rady a příkazy přímo z Kremlu. Komunikace probíhala bez vědomí sovětské ambasády a našich vrcholných představitelů a stranických orgánů. Autor uvedené knihy, který působil jako pomocník člena politbyra ÚV KSSS a předsedy KGB Andropova, připomíná, jak se jeho šéf velmi pyšnil tím, že osobně stvořil dva genseky – Kádára v Maďarsku a Husáka v Československu, rád se s nimi stýkal. V té době nemohl ještě vědět, že zdárně umetá cestičku dalšímu – Michailovi Gorbačovovi. Tak, jak byl Husák vyzdvižen a dosazen, byl Sověty obdobným způsobem též odejit. Rozhodnutí o jeho odchodu z nejvyšší stranické funkce bylo definitivně stvrzeno v sobotu 10. dubna 1987 při pražské návštěvě Gorbačova s tím, že jej nahradí Jakeš. S oběma Gorbačov na Hradě předtím osobně jednal. Aby mezi lidmi nevznikl dojem, že výměna je přímým následkem návštěvy, bylo stanoveno, že se uskuteční až na podzim. (Odejít z funkcí se zavázal též Bilak.) Ke změně v čele KSČ došlo 17. prosince 1987. Při zpětné deskripci průběhu tzv. československé krize 1968 vyplývá, že se zde osudově protnuly minimálně tři roviny determinujících zájmů. Vedle barvité interní plochy známého domácího kvasu obrodného procesu se ostře a nekompromisně prosazovala rovina zájmů sovětského bloku diktovaných Moskvou. Na globální úrovni hrozivě působily nepřekročitelné geopolitické limity dané dohodami Spojenců z dob druhé světové války, které nadlouho zpečetily neradostný osud Československa. Z klíčového mezinárodního hlediska zůstalo v roce 1968 Československo ve světě osamocené. Svět československé reformní pokusy příliš nevítal, v obavách je spíše zamrazil. Nový československý model socialismu sice vzbudil nadšené sympatie a verbální podporu světové levicové veřejnosti, vyzbrojené však pouze tužkami a psacími stroji; potřebnou pozitivní pozornost mocných tehdejšího světa ale nezískal, jejich oči poutala více válka ve Vietnamu, Střední východ, Čína apod. Podle jejich pohledu mohl československý experiment dokonce ohrozit křehkou rovnováhu bipolárně rozděleného světa přímo na horké hranici obou bloků. Zásadní faktor představoval postoj USA. (Jak by se asi zachovaly USA v čistě hypotetickém případu drtivého vítězství radikální levice v západním Německu, která by mimo jiné jednoznačně směřovala k vystoupení z NATO a EHS a bezprostřednímu vyhlášení neutrality a k nevratnému sjednocení Německa, aniž by brala ohledy na stanoviska USA a svých západních spojenců?) Na schůzi politbyra ÚV KSSS 24. července 1968 diplomatický veterán Ivan Majskij úzkostlivě varoval před vyvoláním možného konfliktu se Západem v důsledku připravované invaze do ČSSR. Andrej Gromyko na místě jeho obavy vyvrátil. Velvyslanec Anatolij Dobrynin se totiž již 22. července 1968 setkal se státním tajemníkem USA Deanem Ruskem a zjistil, že USA se rozhodně nechtějí zaplést do konfliktu kvůli Československu! V tomto směru byla vláda USA od samého počátku zdrženlivá a nechtěla být zatažena do událostí v ČSSR; považovali je za záležitost samotných Čechů a dalších států Varšavské smlouvy. Američané se navíc snažili o bilaterální setkání na nejvyšší úrovni a o jednání o odzbrojení. Politbyru bylo nyní jasné, že případná sovětská aplikace krajních opatření v ČSSR určitě nenarazí na aktivní odpor ze strany USA. V Čierne nad Tisou 29. července 1968 proto Brežněv mohl spokojeně ujistit Bilaka, že USA plně akceptují právo Sovětů řešit si poměry v sovětském východoevropském bloku. USA považovaly vojenskou intervenci za pouhou nehodu na cestě k uvolnění mezinárodního napětí v době studené války! Mimořádná noční návštěva Dobrynina v Bílém domě 21. srpna 1968 proto prezidenta ani příliš nepřekvapila. Husák ji později (1990) výstižně okomentoval: „Prezident Johnson se dohodl s Brežněvem a vzal okupaci ČSSR na vědomí. Formálně protestoval, ale jinak nehnul ani prstem.“ Násilné potlačení Pražského jara přesto sehrálo ve světových dějinách výraznou roli a paradoxně přispělo ke zmírnění mezinárodního napětí. Při řešení československé krize dospěly obě soupeřící supervelmoci k dojemné shodě, když nad vzpurným Československem společně zlomily hůl a daly přednost ochraně svých imperiálních zájmů v adekvátních sférách vlivu. (Přece nelze připustit, aby malé, submisivní státy svévolně překreslovaly hranice bloků, na nichž se dohodly velmoci!) V atmosféře po Glassboro, v době příprav jednání o odzbrojení a chystané cesty Johnsona do Moskvy, USA velkoryse tolerovaly masivní přesuny statisíců po zuby ozbrojených vojáků Varšavské smlouvy riskantním západním směrem i samotnou okupaci Československa za sovětský příslib zastavit pohyb okupačních armád v ČSSR v dostatečné vzdálenosti před hranicemi NATO. Historici dokumentují, jak překvapivý únorový převrat v Praze 1948 „popohnal“ Stalinem vystrašené západoevropské státníky k urychlenému podpisu Bruselského paktu (17. března 1948) a založení NATO. Nečekaný projev mimořádně silné vzájemné důvěry jindy vždy ostražitých úhlavních nepřátel – jaderných supervelmocí, získaný a prověřený během československého srpna 1968, se proto mohl stát jedním z hlavních impulsů, který úspěšně pootevřel dveře na cestě k nastartování Helsinského procesu. Potenciální pozitivní efekt pro světové dějiny byl ale i tentokrát dosažen mimo jiné opět na úkor upozaděných československých občanů!

Čas načtení: 2021-04-08 21:07:29

Josef Bernard Prokop: V literatuře jsem „všežravec“

Psaní, varhany, rozhlas – jsou tři hlavní pilíře práce rozhlasového moderátora, varhaníka a spisovatele Josefa Bernarda Prokopa, autora Lucemburské pentalogie, která vyšla i v audio verzi, série detektivek s paní Grimmovou, který v současné době dodělává knížku z konce husitských bouří.      Narodil jste se v Praze pod Vyšehradem a jste křtěný Vltavou. Jaký jste byl kluk a co vás bavilo?  Byl jsem normální zlobivý kluk, nějaká ta třídní, ředitelská důtka. Bavila mě spousta věcí, to je, myslím, v tom věku běžné, člověk se podvědomě snaží poznat co nejvíc, aby později měl z čeho vybírat. Hodně jsem četl, sportoval, poslouchal hudbu a hrál na klavír. A vymýšlel příběhy. To mě bavilo.   Vystudoval jste hru na varhany, klavír a hudební vědu. Co vás přivedlo ke studiu varhan, na které stále hrajete a pořádáte koncerty nejen u nás, ale i v Evropě? Když mi bylo tak sedm, dostal jsem od Ježíška gramofonovou desku, LP, mám ji dodnes, patřičně ohranou. Byly na ní varhanní skladby Johanna Sebastiana Bacha a já jsem se při poslechu zamiloval do toho neskutečně krásného nástroje, který umí tolik zvuků, barev, odstínů. Dodnes mě to nepustilo… Dozvěděl jsem se, že musím nejdřív umět dobře na klavír. A tak jsem začal cvičit pilněji. Chodil jsem tehdy ministrovat, i když se to v té době nedoporučovalo, a uprosil jsem jednou pana faráře, abych si mohl zahrát, pod dohledem pana kostelníka jsem mohl zkusit na varhanách, co jsem se zatím naučil na klavír. Znělo to docela dobře. Strýc byl amatérský varhaník, takže první poučení co a jak jsem dostal od něj. A pak už jsem začal varhany studovat. Je to nádhera i dřina. V zimě mrznete, v létě bývá často v kostele dost teplo, každé varhany jsou jiné – jiná menzura a ponor kláves, pedálu, jiné rejstříky a jiný zvuk rejstříků. Hrát oběma rukama i oběma nohama je fyzicky náročné a vyžaduje to koncentraci, je to skvělá relaxace. Varhany v Čechách byly po době komunistického vládnutí v hrozném stavu. Kromě několika málo nástrojů, které byly příliš na očích, než aby se nechaly zpustnout. Naštěstí už se velkou část těch zanedbaných podařilo uvést do dobrého stavu. Díky armádě farářů, farníků, varhanářů a mnoha dalších. Měl jsem to štěstí zahrát si víckrát na velké nástroje ve Francii, Španělsku a Německu, Rakousku a dalších zemích. Ale i malé nástroje v zapadlých vsích znějí často překvapivě a krásně. To by bylo na dlouhé povídání.     V roce 1992 jste udělal konkurz na moderátora do Českého rozhlasu a od té doby jste provázel posluchače řadou hudebních přímých přenosů a koncertů. Také jste autorem řady rozhlasových pořadů s hudební a literární tematikou. Od roku 2020 provázíte posluchače na ČRo Dvojka v Nedělním Dobrém ránu. Co vás na práci „rozhlasáka“ baví? O konkurzu mi tehdy řekl naši a dotlačili mě, abych tam šel. Já moc nedoufal, že bych se do rozhlasu mohl dostat. Při takové konkurenci… A kupodivu, z nějakých sto, sto padesáti lidí vybrali deset a mě mezi nimi. Ještě týž den jsem si smlouval první službu se šéf hlasatelkou Hankou Maškovou, skvělým člověkem i rozhlasákem. A najednou jsem mluvil na mikrofon a učil se od těch, které jsem předtím poslouchával na druhé straně vysílacího procesu. Byli skvělí a pomáhali začátečníkovi, jak mohli… tehdy jsme se střídali mezi stanicemi, začínal jsem na Praze, byl párkrát na Radiožurnálu a zůstal na Vltavě. A pak jsem nejen provázel přenosy a koncerty – byl jsem programový hlasatel, moderátor, hudební redaktor – později jsem napsal asi dvě stě padesát pořadů, spolupracoval jsem několik let i s literární redakcí. V minulém roce jsem se vrátil tam, kde jsem začínal – na Dvojku, někdejší Prahu, a stal se součástí týmu Nedělního dobrého rána. Je to krásná práce a je tam velmi dobrá společnost – od skalních rozhlasáků, přes režiséra, publicisty, básníky až po botanika anebo lékaře. Uznejte, že to stojí za to. Každý to děláme jinak, ale věřím, že se to posluchačům líbí.   V roce 2014 jste debutoval jako spisovatel prvním dílem z Lucemburské pentalogie, historickým románem Karel IV – Tajný deník. Proč právě Karel IV a jeho rod? Někde jste řekl, že někteří z vašich předků byli ve službách u dvora Otce vlasti, Karla IV… Já jsem Karla IV. měl vždycky v úctě a oblibě. A protože jsem sedm let chodil do školy na Malé Straně, často jsem procházel pod Mosteckou věží a sledoval jeho sochu. Pokud jsem měl pocit, že se mračí, většinou jsem pak ve škole dostal špatnou známku. Když jsem si o něm později přečetl, nevycházel jsem z údivu, co ten člověk všechno dokázal! Léta jsem psal povídky, skeče a scénky a chtěl jsem se pustit do něčeho většího. Měl jsem víc nápadů a nemohl se rozhodnout, čím začít. A zase mi pomohla procházka po Karlově mostě. Když jsem docházel na malostranský břeh, měl jsem pocit, jako by mě někdo pozoroval. Zvedl jsem hlavu a nad sebou opět zahlédl císařovu tvář. Tentokrát jsem měl dojem, že se usmívá, asi pochybovačně, nebo vyzývavě – dokázal bys o mě napsat? A tak jsem se pustil do psaní knihy. Snad se to povedlo, to ať posoudí čtenáři. A ano, několik mých předků se pohybovalo na Karlově dvoře v jeho blízkosti. Je to rodinná tradice a historické prameny ji potvrzují.   V třídílné sérii Baronka Grimmová jste si vybral detektivní žánr a stvořil zvídavou dámu, baronku Marii Terezii Annu Grimmovou, která žije s přáteli na zámku v Kostelci. Co vás přivedlo k detektivce, a měl jste předobraz pro tohoto „detektiva v sukních“?  Nelly Grimmová je podle skutečné postavy. A kostra se skutečně našla. Město Kostelec existuje, jen se jmenuje maličko jinak. A psaní románů o ní s detektivní zápletkou je pro mě aktivní odpočinek. První jsem napsal po třetím Karlovi, kdy jsem potřeboval trochu změnit literární a dobové klima, ale zase ne moc. Ta starosvětská atmosféra je uklidňující, měl jsem ji moc rád už jako dítě. S mojí babičkou, rovněž dámou ze staré školy, jsme tetu Nelly navštěvovali ještě za minulého režimu. Žije dodnes a má se čile k světu. A já mám díky ní spoustu dalších námětů.   Lucemburská pentalogie vyšla také v audio verzi a skvěle ji načetli Jiří Dvořák a Marek Holý. Knihu Marie Terezie načetli Hana Maciuchová a Otakar Brousek ml. a herec Aleš Procházka je skvělým interpretem knihy Sámo. Jak jste spokojen s interprety? Neuvažoval jste o tom, že byste některou ze svých knížek načetl sám?    Měl jsem velké štěstí, že už moje prvotina Karel IV. – Tajný deník zaujala Martina Pilaře, šéfa vydavatelství One Hot Book a ten mě oslovil, jestli bych souhlasil s audio podobou v podání Jiřího Dvořáka – musel bych být blázen, abych odmítl! Přiznám se, že kdykoliv si představím císaře Karla, mám pocit, že promlouvá tím krásným kultivovaným hlasem z audioknihy. A pak přibyly další knihy a další interpreti – abych to vzal chronologicky – Marek Holý, Aleš Procházka a Hana Maciuchová s Otakarem Brouskem ml. Co si autor může přát víc? Co jméno, to vynikající umělec! Snad je to i trochu uznání pro ty moje knížky, když je dostali tak dobří herci… Ostatně, moc mě potěšil Jiří Dvořák, když v jednom rozhovoru, který se týkal audioknihy Karel IV. řekl, že hlouposti by nečetl. Audio podoba dává knize zase jinou dimenzi. Nemusíte se soustředit na písmo, vnímáte rovnou vyřčené slovo. A ta slova můžete číst mnoha způsoby, ale v ústech zmíněných interpretů dostávají přesné významy, které autor zamýšlel. Já sám už jsem měl to potěšení načíst své detektivní příběhy paní Grimmové pro KTN, kde s velkou radostí už řadu let načítám knihy. Je to smysluplná nádherná práce, kterou dělám moc rád.   V roce 2020 vám vyšla kniha Třicetihlavá saň aneb Ve službách mocných, kterou jste napsal podle dochovaných rukopisných Pamětí barona Filipa. Pracujete na další knížce?  Samozřejmě. O nápady nemám opravdu nouzi. Dodělávám knížku z konce husitských bouří a chystám se pak na dobu o pár století později a potom bych rád do současnosti. A protože docela často dostávám dotazy, jestli bude další paní Grimmová, rád bych se k ní zase vrátil. Když bude mít úspěch baron Filip, tedy Třicetihlavá saň, mám připravené pokračování. A nápady mám na další a další…   Jaký jste čtenář? Máte oblíbené autory nebo knížku? Jsem vášnivý čtenář, ale správně se říká, co člověk nenačte v dětství a rané dospělosti, těžko stíhá později. Je na to málo času. Tedy na oblíbenou četbu. Číst musím literaturu, potřebnou k psaní. Knihy tištěné, i virtuální. Kdybyste viděla můj počítač a pdf a doc soubory, které jsem musel pročíst, anebo alespoň prolistovat, pochopila byste. Pro jednu knihu jsou to stovky souborů, některé mají dvě stě, tři sta stran. A pro jednu malou zmínku o něčem musíte hledat a hledat. V literatuře jsem, jak se říká „všežravec“: Mám rád antické autory, italskou renesanční poezii, samozřejmě Shakespeara, Moliera, jejich hry se dají dobře poslouchat, i číst, ale i sira Artura Conana Doyla a jeho Sherlocka Holmese, Simenona, Gardnera, Chestertona, Galsworthyho, Čapka, Poláčka, Vančuru, Jirotku a další a další. Co mi přijde pod ruku a co mě nějak zaujme.   Umíte odpočívat? Jak rád trávíte chvíle volna? S tím volným časem je to horší, ale jeho zbytky si pečlivě hlídám. Procházky s psíkem, jízda na kole, cestování, když je čas a smí se to, lyžování a aktivní lenošení, relaxace.   Josef Bernard Prokop pochází z Prahy. Vystudoval hru na varhany a klavír a hudební vědu. Od roku 1992 působí v Českém rozhlase. Napsal a realizoval několik set rozhlasových pořadů, je autorem dvanácti knih a tří divadelních her, jako spoluautor napsal s Antonínem Moskalykem několik televizních scénářů. Do jeho Lucemburské pentalogie patří knihy Karel IV – Tajný deník, Karel IV – Císař a císařovna, Karel IV – Císař a synové, Václav IV – Tajná kronika velké doby malého krále a Zikmund Lucemburský – Tajné vzpomínky. V sérii detektivních románů Baronka Grimmová vyšly knihy Paní Grimmová se představuje aneb Případ zapomenuté vraždy, Paní Grimmová a případ mrtvého lichváře aneb Zimní případ, Paní Grimmová a případ továrníka na penzi aneb Jarní případ. Napsal také knihy Marie Terezie: Symfonie života velké císařovny, Sámo – Velký vládce Čechů a tajný vyslanec krále Chlothara a Třicetihlavá saň aneb Ve službách mocných. {loadmodule mod_tags_similar,Související}