Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2024-02-08 00:00:00

KOMENTÁŘ: Zajistí lepší online služby nová regulace, nebo trh?

Řada služeb je dnes poskytována ryze digitálně. Od poslouchání hudby a sledování filmů, přes vedení účetnictví, nakupování až po placení, vše se přesouvá do online prostředí. Ačkoliv jsou služby od různých poskytovatelů často dost podobné, alespoň z pohledu klienta, přechod mezi nimi nebývá úplně jednoduchý. Nad otázkou proč tomu tak je, se ve svém komentáři zamýšlí František Nonnemann, bankovní analytik skupiny Partners.

Čas načtení: 2019-11-14 06:57:38

Můj výlet do politiky. Události roku 1989 očima mluvčího Štrougalovy a Adamcovy vlády

„Kde jsi byl, celý den jsem tě sháněl?“ obořil se na mne Stanislav Rázl, vedoucí úřadu předsednictva federální vlády o přestávce v tehdejším Smetanově divadle. „Byl jsem v Českých Budějovicích na reportáži,“ odpověděl jsem trochu zaraženě. „Přijď za mnou zítra do kanceláře,“ zazněla rezolutní odpověď. Co se, proboha, děje? Stanislava Rázla jsem samozřejmě znal, protože s mým otcem poměrně dlouho spolupracovali na tehdejším ministerstvu chemického průmyslu. A já jsem s nimi, jako školák, občas jezdil o prázdninách na služební cesty. Ale to už je dávno, říkal jsem si.  Druhý den se vše poměrně rychle vyjasnilo. Poté, co jsem odmítl skleničku koňaku (v deset hodin gentleman přece ještě nepije), jsem se dozvěděl, že odchází šéf tiskového odboru vlády František Kouřil a předseda vlády Lubomír Štrougal mi nabízí, abych jeho pozici převzal. A nejen to: chce prý federální kabinet informačně více otevřít. Perestrojka – bylo to tehdy tak kouzelné slovíčko. Připadalo mi to legrační. Já, novinář, navíc s docela slušným kádrovým škraloupem (tzv. vyškrtnutí z KSČ po prověrkách po roce 1968), mám najednou mluvit za vládu? A navíc jsem vůbec nevěděl, jak se to dělá. Jsem zvyklý se poměrně rychle rozhodovat, a tak jsem kývl. Počátkem ledna 1988 jsem vstoupil hlavním vchodem do budovy předsednictva vlády a ocitl se v předsíni docela slušně velké politiky. Premiér Štrougal se se mnou nijak zvlášť nevybavoval. „Udělej návrh, jak by vláda měla o své činnosti lépe informovat!“ A nechal mne jít. Všechno začalo zostra. Počátkem ledna přijel na návštěvu Československa na pozvání federální vlády kancléř Kohl. A předtím, jak to bylo zvykem, se Štrougal sešel s tehdy západoněmeckými novináři. Vše probíhalo standardně: otázky, odpovědi. Kamery už zhasly, premiér vstal a odcházel z místnosti. Ve dveřích se najednou otočil a k novinářům, kteří už schovávali magnetofony a bloky, řekl: „Víte, já jsem z jižních Čech, a po válce jsem jako student jezdil na běžkách na Šumavě do Bavorska na pivo a s bavorskými dědky jsme tam v jedné hospodě klábosili o životě. A tak by to zase mělo být!“ Otočil se a zmizel za dveřmi. Novináři se mne vrhli. „Co tím chtěl pan premiér říci?“ Asi jsem trochu koktal, ale vymáčkl jsem ze sebe alespoň: „Slyšel jsem to stejně jako vy. Zřejmě si to myslí.“ Mojí první povinností bylo psát komuniké ze zasedání vlády. Takovou trochu delší zprávu, což nebyl po letech novinařiny na pozici ekonomického redaktora problém. Text musel schválit premiér a pak jsem ho odeslal do ČTK. Nevzpomínám si, že by v tom textu dělal nějaké významné změny. V té době byl jedním z ministrů i můj kolega ze studií na VŠE. Když jsme se poprvé potkali v zasedací místnosti vlády, zeptal jsem se ho, jak se tam mám chovat. Podíval se na mne pobaveně a řekl mi: „Hlavně si nedělej žádné poznámky a až odtud vyjdeš, raději všechno zapomeň!“ Musel jsem ale splnit úkol a připravit projekt informování o činnosti federální vlády. Téměř automaticky mne napadlo, že nejlepší bude po každém zasedání vlády uspořádat tiskovou konferenci, vybrat jeden zajímavý bod a přivést tam ministra, který jej předkládal. Abych to neměl příliš jednoduché, chtěl jsem na tyto tiskovky zvát nejenom domácí, ale i zahraniční novináře, kteří byli v Československu akreditováni. A tak později v plénu seděli Michael Žantovský anebo Ondřej Hejma, kterého jsem vyvolával podle kapely, ve které působil: „Hlásí se Žlutý pes.“ Pořád jsem ale nevěděl, jak se to „tiskové mluvení“ vlastně dělá. A tak jsem se jednoho dne vypravil do Varšavy, kde byl mluvčím polské vlády legendární Jerzy Urban. Poradil mi jednoduše a dobře: „Před každou tiskovkou musíte podle politické situace odhadnout, jaké otázky asi přijdou. Nejste přece hloupější než ti novináři před vámi. A na každou takovou otázku si alespoň zhruba připravte odpověď. Nejhorší je totiž improvizace, pak se dělají chyby.“ Byla to dobrá rada! První tisková konference po zasedání vlády se konala bezprostředně po tzv. svíčkové demonstraci v Bratislavě, proti které policie masivně zasáhla. A tehdejší západní novináři chtěli vědět, co na to naše federální vláda, jaké je její stanovisko. Věděl jsem, že to kabinet neprojednával, takže jsem celkem ochotně zaimprovizoval a řekl, že to byla záležitost slovenských orgánů, federální vláda se tím nezabývala. Zbavil jsem se sice dalších otázek, ale ne následků. Při dalším zasedání vlády na mne křičel prof. Colotka, předseda slovenské vlády a místopředseda federální: „Co tam vykládáš za hlouposti?! Vždyť přece víš, kde se takové věci rozhodují!“ Zvát na tiskovky po vládě novináře, kteří zastupovali západní média, byl sice dobrý taktický tah směrem k otevřenosti jednání, ale pro mne to nebylo jednoduché. Pochopitelně přicházeli s otázkami k opozici, která v Československu působila. A já jsem neměl prakticky žádné informace. Když jsem to vysvětloval premiéru Štrougalovi, pokýval jen hlavou. Za několik dní mi řekl: „Zavolej Lorencovi, před každou tiskovkou ti poví, co budeš potřebovat.“ A tak jsem po dva roky chodil za prvním náměstkem federálního ministra vnitra a šéfem obávané StB a diskutoval s ním o řadě konkrétních otázek. Byl a stále to ještě je velmi bystrý muž. Vzpomínám si na dva konkrétní výstupy z těchto diskuzí. Když jsem si postěžoval, že mne už nebaví pořád se vytáčet kvůli zásahům policie proti demonstrantům, podíval se na mne krátce a řekl: „Tak co kdybychom nějakou tu demonstraci povolili,“ „To asi není v naší kompetenci,“ odpověděl jsem. „To ne, ale napiš to Štrougalovi.“ Což jsem udělal. Po čase byla k překvapení všech povolena v Praze demonstrace na Škroupově náměstí. Ta druhá záležitost byla skutečně konspirační. „Alexander Dubček pojede do Bologně, má tam dostat čestný doktorát. A ti dogmatici u nás by ho chtěli zbavit občanství, aby se nemohl vrátit domů.“ Co s tím? Nakonec to dopadlo tak, že na tiskové konferenci k zasedání Rady vzájemné hospodářské pomoci, které se konalo v Praze, se přihlásil jeden západoněmecký novinář s otázkou, zda Alexandru Dubčekovi bude odebráno československé občanství, když bude v zahraničí. Byl jsem připraven a odpověděl jsem jednoduše: „Alexander Dubček je československým státním občanem a jeho základním právem je žít na území Československa.“ Situace byla vyřešena. Dubček se vrátil domů. V první řadě na tiskové konferenci seděl Alojz Lorenc a spokojeně přikyvoval. Kdo asi pobídl toho západoněmeckého novináře k oné otázce? {loadmodule mod_tags_similar,Související} {mprestriction ids="1,2"} Jak jsem cestoval do Moskvy  Jaro 1989 už bylo těhotné blížícími se změnami. A co udělají Sověti? Na tuto otázku nikdo nedokázal dát jednoznačnou odpověď. „Poletíš do Moskvy a pokusíš se tam zjistit, jaká je tam, atmosféra,“ řekl mi premiér Adamec. „Vašek Soukup (tehdejší šéf zahraničního odboru na předsednictvu vlády) ti tam připraví setkání s poradci Gorbačova na ÚV. Zkus vyzvědět, jaké mají plány!“  Když jsem zjistil, že letím Aeroflotem v první třídě, začalo mi docházet, že je to vážné. Pro jistotu jsem odmítl skleničku vodky na přivítanou a přemýšlel o tom, co mne čeká. Na letišti v Moskvě to bylo každopádně auto našeho velvyslanectví s mužem, který mne měl mít na starosti. První úkol byl zbavit se ho. Večer jsem totiž měl už domluvenou první schůzku v budově ÚV KSSS. „Jsem unavený, půjdu do hotelu,“ řekl jsem mu. A tak mne vysadil v recepci dnes již neexistujícího hotelu Moskva, který stál nedaleko Rudého náměstí. Odtud to bylo do budovy ÚV KSSS pěšky jen několik minut. Už tam na mne čekali. Poslouchal jsem je – byli to lidé z nejužšího kruhu poradců Gorbačova – a říkal jsem si: Tohle nemůže dobře dopadnout. Perestrojka je sice super, ale když se zdvihne poklička nad hrncem plným všech těch politických, ekonomických a národnostních problémů, se kterými Sovětský svaz zápolil, nemůže nedojít k explozi. Odpověď byla pořád stejná: Perestrojka všechno vyřeší. Druhý den už byl zábavnější. Akademik Bogomolov byl ředitelem Ústavu světové socialistické soustavy Akademie věd. Poslouchal mne a nakonec se zeptal: „Vy byste asi chtěli, abychom vzali toho Jakeše, posadili ho na naše tanky a odjeli.“ Zasmáli jsme se tomu a skoro to tak dopadlo. Byl to zkušený muž.  Když jsem po návratu sepisoval pro premiéra Adamce zprávu z cesty, obsahovala vlastně docela stručné sdělení: V Moskvě nevědí, co činí a nemá smysl jakkoliv na ně spoléhat. Musíme si pomoci sami. Krátce poté se rozeběhla akce Most. Mělo to ještě pikantní dohru po páteční demonstraci 17. listopadu. V pondělí 20. zasedala vláda a měla k tomu přijmout nějaké prohlášení. Adamec z jednání kabinetu odešel a předal řízení místopředsedovi Urbanovi. Ten z toho byl zjevně nešťastný, a tak nakonec příprava komuniké spadla na Jaromíra Obzinu. Z četky i televize mne neustále bombardovali, kdy už konečně něco bude, a tak jsem se vydal do sekretariátu Obziny. Jaké překvapení, seděla tam polovina sovětské ambasády a pomáhala sestavit komuniké. A protože to byla ta polovina spíše protigorbačovská, podle toho také komuniké vypadalo. Obzina mi ho podal a řekl: „Běž to přečíst do televize.“ Rychle jsem text přelétl a odpověděl: „Jediné, co pro vás mohu udělat, je, že to pošlu do četky (tehdy Československá tisková kancelář). Číst v televizi nebudu nic. Jste úplně mimo mísu!“  Jak jsem nesestřelil ministra Genschera  Zdálo se, že je to docela obyčejná neděle, 30. září 1989. Tak obyčejná ale zase nebyla, protože jí předcházely dny, kdy se tehdejší západoněmecká ambasáda plnila uprchlíky z NDR. A před víkendem se konečně podařilo najít řešení. Pro uprchlíky přijedou z NDR vlaky a pojedou přes území NDR do západního Německa. A ve vlacích dostanou cestovní pas s výjezdní doložkou. Jednání nebyla jednoduchá. Vzpomínám si, jak jednou chtěl premiér Adamec telefonovat se svým partnerem Willi Stophem ve východním Berlíně. „Nechce jít k telefonu,“ stěžoval si. Nevím už, kdo z kruhu poradců přišel s docela brutálním návrhem: „Tak jim řekni, že je pustíme rovnou na Západ přes naši hranici, podobně jako to udělali Maďaři.“ Willi Stoph nakonec k telefonu přišel. A řešení, které respektovalo tvář NDR, se našlo. Takže pohoda a klid? Ani náhodou. Najednou u mne doma zazvonil telefon. Na druhé straně byl důstojník ze štábu ochrany vzdušného prostoru státu. Do Prahy odstartovalo z Bonnu vládní letadlo s ministrem zahraničí Genscherem na palubě a nemá povolení ke vstupu do našeho prostoru. „Co máme dělat?“ zněla jednoduchá otázka. „A proč se, proboha, ptáte mne? Já jsem tiskový mluvčí vlády a s těmito záležitostmi nemám opravdu nic společného.“ „Já vím,“ řekl mi, „ale nikdo z odpovědných funkcionářů mi nebere telefon. Vy jste jediný, komu jsem se dovolal.“ „Tak dobře, já to zkusím,“ povzdechl jsem si. A začal jsem vytáčet nejrůznější čísla. Předseda vlády, ministr zahraničních věcí, ministr obrany – nic. Uspěl jsem jedině u tajemníka ÚV KSČ Vasila Biľaka, který byl v hierarchii ústředního výboru odpovědný za mezinárodní styky. Telefon nevzal ovšem on, ale jeho manželka. „Soudruh je na procházce,“ řekla mi. Mezitím znovu volal ten nešťastný voják, který potřeboval rozkaz. Už prý zbývá jen několik minut… „Přece ho nesestřelíme,“ řekl jsem mu. Viditelně se mu ulevilo, a tak letadlo s ministrem Genscherem v klidu přistálo na pražské Ruzyni. Ministr pak mohl z balkónu velvyslanectví na Malé Straně čekajícím občanům NDR oznámit, že mohou odejet do jejich nové vlasti. Když jsem v pondělí o všem referoval premiérovi Adamcovi, vyslechl mne klidně a řekl: „Dobře jsi udělal.“ Nevěděl jsem, jestli mám plakat, nebo se smát. Nakonec to ale byla pro mne jedna z posledních kapek, která ukazovala rozpad fungování systému a státu. O mnoho let později jsem seděl na večeři v malém kruhu v Pasově. A naproti už byl bývalý ministr Genscher. „Udělal jste historické rozhodnutí,“ řekl mi. „Vstoupí to do dějin.“ Jsem poněkud politicky nekorektní, a tak jsem mu odpověděl, že do dějin bych naopak vstoupil, kdybych to letadlo nechal sestřelit. Pravda, vstoupil bych tam jako idiot…  Jak jsem přišel o fotografii Havla a Dubčeka  K mým povinnostem tiskového mluvčího vlády patřily i rozhovory se zahraničními novináři. Nepočítal jsem je a ani jsem si nedělal zvláštní záznamy. Na některé si vzpomínám, jiné zapadly do minulosti. Jeden si ovšem pamatuji obzvláště dobře. Ohlásili se dva novináři z amerického týdeníku Time. Plánovali jsme společnou večeři, ale nějak pořád nešli. V té době ještě nebyly mobilní telefony, takže jsem jim prostě nemohl zavolat. Nakonec přiběhli celí uřícení a s mnoha omluvami mi sdělovali, že byli na návštěvě u Václava Havla po jeho propuštění z vězení a že se tam najednou objevil Alexander Dubček. A začali mi ukazovat fotografie, které udělali polaroidem. Měli těch záběrů hodně, a tak jsem je poprosil, zda by mi jeden snímek jako náplast za zpoždění nevěnovali. Dostal jsem ji, strčil do kapsy a pak jsme si už jen povídali. Tím to ale zdaleka neskončilo. Když jsem druhý den přišel do práce, položil jsem bezmyšlenkovitě tuto fotografii na stůl. Netrvalo ani půl hodiny a zazvonil telefon. Alojz Lorenc: „Máš na stole fotografii Havla a Dubčeka z jejich včerejšího setkání. Mohl bys mi ji dát? Pošlu pro ni někoho.“ Trochu jsem zaváhal, protože jsem si v tom okamžiku uvědomil hodnotu toho snímku. „Dobře, udělejte si kopii a pak mi ji vraťte, prosím.“ „Žádný problém,“ zněla odpověď. Asi to trochu problém byl, protože pro fotografii si sice za chvíli přišel Lorencův muž, ale pořád mi ji nevraceli. Když jsem se připomínal, dozvěděl jsem se, že fotografie byla barevná a nějak se ji nedařilo okopírovat. Ale nakonec jsem ji dostal. Později jsem se dozvěděl, že Alexanderu Dubčekovi se na tohle setkání příliš nechtělo, ale ti, kteří ho organizovali, velmi dobře odhadli jeho politický význam. Ukazovalo totiž, jak se opozice, složená z bývalých komunistů, sbližuje s opozicí nekomunistickou. Selhání stále ještě vládnoucí komunistické strany, která se nedokázala vypořádat s traumatem roku 68 a následujících prověrek s vylučováním svých členů, tak získalo obrazovou podobu.  Škoda jen, že ve zmatku listopadových dní, jsem tuhle fotografii někde založil a už nenašel. Jak se informace, že mám na stole právě tuhle fotografii, dostala až k Alojzi Lorencovi, po tom jsem raději nepátral. Jak jsem poznal Václava Havla Cesty Václava Havla a moje se v životě zkřížily několikrát. Kromě toho, že jsme dlouhá léta bydleli v Praze nedaleko od sebe – já v Trojanově ulici a on na nábřeží, které se dnes jmenuje Rašínovo – absolvovali jsme oba stejné tzv. Akademické gymnázium ve Štěpánské ulici. A chodili jsme do stejné vinárny v Gorazdově ulici. Jako dramatika jsem jej začal vnímat po roce 1963, kdy Divadlo Na zábradlí uvedlo jeho hru Zahradní slavnost. Studoval jsem v té době Vysokou školu ekonomickou a téma – absurdní svět moci, odtržené od reality života – pro mne bylo opravdu vzrušující. Není náhodou, že otec absurdního divadelního dramatu Samuel Becket právě Havlovi věnoval jednu ze svých her.  Osobně jsem se s Václavem Havlem setkal až v době sametové revoluce. Ještě než k tomu došlo, byl ale nechtěným účastníkem mého téměř konfliktu s Ladislavem Adamcem. Před návštěvou Rakouska v květnu 1989 přijeli do Prahy rakouští novináři. V Hrzánském paláci se setkali s Adamcem a poklidný rozhovor narušila jen otázka: „A co si myslíte o Václavu Havlovi?“ „Je to pro mne politická nula,“ odpověděl Adamec. Novináři zavětřili a tužky jen běhaly po papíře. Když odešli, zeptal jsem se Adamce, proč to řekl. Vždyť už tušíme, že s Havlem budeme jednou sedět u jednacího stolu. „Na ÚV mi pořád vytýkají, že jsem příliš měkký, tak jsem se chtěl ukázat,“ odpověděl mi. Večer jsem pak šel s touhle novinářskou partou na pivo a pokoušel jsem se je umluvit, aby výrok nepoužívali. Samozřejmě, bylo to zbytečné. „Možná bychom to i kvůli vám udělali,“ zněla jejich odpověď, „ale je nás tu několik a nemůžeme se za nikoho zavázat.“ Tak vznikl skandál, který měl trvání až do prvního jednání opozice s vládou v Obecním domě. Ale o tom později.  Ve vzrušených dnech listopadu a prosince 1989 jsem se s Havlem setkal už jako ústřední ředitel Československé televize. Šlo o jeho vystoupení před prezidentskými volbami. Pamatuji se na tohle setkání poměrně dobře, hlavně kvůli jeho závěru s kazetou (i když nebylo tak dramatické, jak se později převyprávělo).  Krátce po listopadu 89 mne ještě Adamcova vláda jmenovala ústředním ředitelem Československé televize. A tak jsem rovnou vpadl do politického boje, mimo jiné kolem volby prezidenta po Gustávu Husákovi. Michael Kocáb mne jednoho dne pozval na schůzku s Václavem Havlem, který tehdy sice ještě veřejně nechtěl být prezidentem, ale vlastně o ten úřad velmi stál. A tak jsme se s Kocábem sešli před budovou rozhlasu na Vinohradské a popojeli kousek dál do ateliéru Jožky Skalníka. Kromě Havla, Kocába a mne (a mého tehdy ročního syna Michala, kterého jsem musel z rodinných důvodů vzít s sebou) tam byli, pokud si dobře vzpomínám, ještě Petr Pithart a Stanislav Milota. Pochopitelně se jednalo o vystoupení Václava Havla a jeho stoupenců v televizi v rámci boje o prezidentský úřad. Nemyslím si, že jsme se s Havlem pohádali, nepřijížděl jsem tam s cílem bránit jim ve vystupování v televizi. Jedno z mých prvních opatření jako ředitele televize bylo, že jsem obrazovku otevřel pro velmi různé politické názory. A nakonec jsme se nějak dohodli. A ta kazeta? To bylo tak: spolupracovníci Václava Havla měli takový zvyk, že všechny rozhovory nahrávali. Když jsem do ateliéru přišel, vlastně jsem skoro nemluvil, protože Havel „držel řeč“, možná někdy trochu vzrušeněji, ale taková byla doba. A magnetofon běžel. Když skončil, řekl jsem, že spolu samozřejmě můžeme jednat, ale ať vypnou ten magnetofon. Což Stanislav Milota udělal. Když jsme skončili, Havel mi tu kazetu, snad aby ukázal, že záznam z našeho jednání není nutné uchovávat, dal. A já jsem ji automaticky strčil do kapsy. Syn Michal už poplakával. V náručí s ním jsem tedy sešel k autu, položil ho na zadní sedadlo a když už jsem chtěl odejet, všiml jsem si, že na mne mává Petr Pithart. „Nemůžete nám tu kazetu vrátit?“ zeptal se. Došlo mi, že se asi bojí toho, jak vystupoval Václav Havel. „Anebo ji tady rovnou zničíme,“ nabídl mi. Podal jsem mu ji a on ji začal strkat do kanálu. Jenže ten byl ucpaný. A tak jsem nad tím mávl rukou. A jak dopadl vztah Adamec – Havel poznamenaný „politickou nulou“? Když se poprvé v prosinci 1989 sešla v Obecním domě delegace vlády a opozice, seděli tam proti sobě Adamec a Havel a vůbec se na sebe nedívali přátelsky. U boku jednacího stolu stál houf fotoreportérů a čekal, co se bude dít. Musel jsem jít k premiérovi Adamcovi a říci mu: „Vstaň a podej Havlovi ruku, nebo tu budeme sedět do Vánoc.“ Prokletí „politické nuly“ snad bylo zažehnáno. Za oponou politiky aneb Jak jsem řediteloval televizi  Mám k televizi – a spíše té Československé – trochu zvláštní vztah. Tím prvním důvodem je, že jsem skoro deset let (zhruba v letech 1975 až 1985) moderoval a spoluvytvářel v brněnském studiu pořad „To nechce klid“. V té době to byl prakticky jediný kritický pořad, logicky s velkou sledovaností. Dokonce jsem měl dostat prestižní cenu Zlatý krokodýl, ale na poslední chvíli to aparát ÚV KSČ zakázal, protože jsem byl tzv. vyškrtnutý ze strany kvůli nesouhlasu s „bratrskou pomocí“ v srpnu 68. Mělo to ale i pozitivní důsledky. Někdy v květnu 1991 jsem při návratu z Vídně poněkud překročil povolenou rychlost. Policista se na mne pátravě zadíval, odkud mne prý zná. Tak jsem musel s pravdou ven. Mávl rukou a řekl: „Jeďte!“ Bez pokuty. Poněkud dramatičtější byly měsíce po listopadu 89. V pondělí 27. listopadu si mne zavolal premiér Adamec a řekl mi, že ÚV KSČ předává řízení tzv. státních sdělovacích prostředků (Československá televize, Československý rozhlas a ČTK) vládě. A mám mu prý rychle navrhnout, co dělat. Rada byla jednoduchá: Je třeba vyměnit šéfy. Pro rozhlas a ČTK jsem někoho navrhl, jen u televize jsem si nebyl jistý. A Adamec mi tehdy řekl: „Tak tam půjdeš ty, stejně jsi se chtěl vrátit do novin!“ Jeho výrok měl svoji předehru. Doprovázel jsem premiéra v září 1989 na jeho cestě do Rumunska a shodou okolností jsem tehdy v Bukurešti slavil narozeniny. A tak mi přál a ptal se, jaké mám další plány. Odpověděl jsem jednoduše: „Chtěli jste po mně koncipovat a realizovat novou informační politiku vlády, zavedl jsem mimo jiné pravidelné tiskové konference po zasedání kabinetu, a teď bych se rád vrátil ke své profesi – k novinařině.“ Adamec se na mne nedíval příliš souhlasně. Byl to svým způsobem vládní a stranický byrokrat. A nechápal, že někdo tuto kariéru opouští. Vypili jsme skleničku koňaku a já jsem na všechno zapomněl. Události ani nedaly jinak. Až na to pondělí 27. listopadu, kdy mi to Adamec vrátil i s úroky.  Vláda mne následně jmenovala ústředním ředitelem Československé televize a já jsem se vydal na Kavčí hory. Doba byla poněkud vzrušená, možná si někdy uspořádám vzpomínky. Jedno z mých prvních rozhodnutí bylo, že budeme přímým přenosem vysílat štědrovečerní půlnoční mši. Představitelé katolické církve měli trochu problém s výběrem vhodného kostela, ale nakonec se všechno podařilo. Vyměnil jsem šéfredaktora Televizních novin a jejich znělku. A začal jsem také moderovat některé pořady. Dodnes rád vzpomínám na dlouhou noční diskuzi se Zdeňkem Mlynářem, který se vrátil z vídeňského exilu a chtěl se rychle zapojit do politické scény. Prezentoval se pochopitelně jako levicově smýšlející politik. Jeho syn Vladimír Mlynář, mi pak vyčítal, že jsem tím jeho otci zkazil kariéru.  Už v té době se ovšem začaly rýsovat televizní problémy, které svým způsobem přetrvávají dodnes. Snad jen drobnou vzpomínku na Michaela Steinera, tehdejšího prvního radu ještě západoněmeckého velvyslanectví a pozdějšího velvyslance, se kterým mne pojily pracovní a docela přátelské vztahy kolem obsazení budovy ambasády občany NDR. Jednoho dne mi zavolal: „Pojďte na večeři, mám pro vás zajímavého člověka!“ Když jsme se sešli, seděl s námi u stolu dlouhodobý korespondent ARD v Madridu, který zažil odchod Franka a nástup krále. „Bylo to jednoduché,“ vyprávěl mi, „ještě večer v televizních zprávách moderátor chválil Franka a druhý den – tentýž moderátor – řekl, jak je ten král vlastně prima.“ Trochu to zlehčuji, ale taková byla podstata jeho sdělení. Nevím, jestli ho kvůli tomu přivezli do Prahy. Ale pochopil jsem to jako decentní doporučení. Zájmem západoněmecké politiky tehdy byla sice změna režimu, ale pokud možno bez otřesů. Každopádně když jsem uvažoval o jakémsi ukotvení Československé televize v nových politických poměrech, nemohlo mne napadnout nic jiného než jakýsi statut veřejnoprávnosti, který jsem náznakem znal ze západoněmecké politiky. Za několik dní potom přijel do Prahy nejvyšší šéf ARD, se kterým jsem vše konzultoval a který mi nabídl veškerou pomoc. Současně jsem založil určitý poradní sbor televize, do kterého jsem pozval politiky, zástupce církve a další představitele. Bylo to samozřejmě přechodné řešení a doktor Hubáček z mého sekretariátu začal okamžitě koncipovat návrh veřejnoprávního statutu televize. Provoz uvnitř organizace ovšem jel po jiných kolejích. Ti, kteří věrně sloužili propagandě komunistické strany, začali tušit nebezpečí. A tak vznikaly rychle různé akce. Proslulé byly tzv. garáže. Když jsem se díval do tváří těch lidí (některé jsem si ještě pamatoval, jak chodili na vládu točit oficiality), říkal jsem si, že nevědí, která bije. A tzv. nové odbory – vedl je muž jménem Dekoj, pokud si dobře pamatuji – chtěly televizi dokonce řídit. Moje odpověď byla jednoduchá: Šéfem jsem tady já! Myslím, že mne neměli v lásce. A zdá se mi, že pan Dekoj sedí na Kavkách dodnes. Moje působení mělo rychlý konec. Nebyl jsem příliš nakloněn diskutovat o pořadí zpráv v Televizních novinách s různými poradci Václava Havla. Jednomu jsem dokonce řekl, že je horší než Fojtík, což byl známý ideologický tajemník ÚV KSČ. Reakce byla rychlá. Zavolal si mne předseda vlády Marián Čalfa a řekl mi: „Mirku, Havel tě chce odvolat a nabízí ti místo v diplomatických službách.“ S odvoláním jsem nemohl než souhlasit a do diplomacie jsem nešel, nejsem na to typ. Po krátké době jsem založil spolu s dalšími kolegy vydavatelství Economia, kde jsem se stal spolumajitelem a šéfem. Jak všechno souvisí se vším, potkal jsem asi po pěti létech prezidenta Havla na nějaké recepci a poté, co jsem slušně pozdravil, neboť jsem tak naučený, mi svým zadrhávajícím hlasem řekl, že mu vyčítají, jak se ke mně zachoval. Nemohl jsem si odpustit otázku: „A kdopak vám to vyčítá?“ Neodpověděl, ale pro mne to vlastně bylo zbytečné, protože jsem tušil, kdo to je.  Jana Havligerová, myslím, že tehdy působila v Blesku, po mně hned vystartovala: „O čem jste se bavili, Mirku?“ „O ženských přece,“ odpověděl jsem. Moc se jí to sice nelíbilo, ale vzala to sportovně.  Spíš jako tečka nad i: Když jsem odevzdal klíče od ředitelny a odešel z Kavčích hor, nastoupil jsem hned druhý den do jedné západoněmecké mediální instituce. Asi za trojnásobný plat televizního ředitele. Jako analytik. A pak už nastala éra Economie. Ale pro pořádek ještě jednu vzpomínku. Když jsem pracoval jako balkánský zpravodaj Mladé fronty v Bělehradě (v krátkém období léto 1968 až jaro 1969), působil tam jako zpravodaj Československého rozhlasu Karel Jezdinský. Téměř každý večer jsme někde vysedávali a popíjeli víno. Myslím, že jsme se docela skamarádili. Jednoho večera mi Karel řekl, že ráno jede do Mnichova a bude tam jednat o přechodu do Svobodné Evropy. Co jsem mu měl odpovědět? „Je to tvoje rozhodnutí.“ Po návratu připravil tiskovou konferenci, dal mi ještě předem přečíst svoje prohlášení. A pak odejel. Na československém velvyslanectví se samozřejmě mohli zbláznit. První rada, který byl zřejmě rezidentem rozvědky, na mne křičel: „Proč si nám nic neřekl, musel jsi to přece vědět. Vždyť jste spolu byli pořád někde po hospodách!“ Nějak jsem to „ukecal“, stejně jsem se brzy vracel do Prahy. Když pak Karel Jezdinský přijel po listopadu 89 do Prahy, zašli jsme opět na víno a vzpomínali na dobu v Bělehradě. Problém byl, že přijel i s tehdejším předsedou Rady svobodného Československa profesorem Jiřím Horákem, který obnovoval činnost sociální demokracie u nás. „Pojď na večeři,“ řekl mi Karel. A tak jsme se vydali na Konopiště. „Nechceš zůstat v politice?“ zněla jednoduchá otázka Karlova i profesora Horáka. „V sociální demokracii.“  Nechtěl jsem. Považoval jsem můj výlet do politiky za uzavřenou záležitost. I když počátkem roku 1990 jsem tuto nabídku dostal ještě jednou. Tentokrát z úst Heinze Fischera, tehdejšího šéfa parlamentního klubu rakouské sociální demokracie a pozdějšího prezidenta Rakouska. Setkání zprostředkoval Eduard Harant, muž s českými kořeny a vynikajícími kontakty v rakouské sociální demokracii. I tehdy jsem to odmítl, a to se jednalo o docela vysoké funkce. Oba se na mne zase jednou nedívali příliš přátelsky, i když s panem Harantem jsme později velmi úzce spolupracovali. Ale to už byla opravdu doba Economie. {/mprestriction} 

Čas načtení: 2024-03-10 09:33:27

Intelektuál Zeman?

V sérii textů, kterými připomínáme šťastné výročí konce Miloše Zemana v české politice, se analytik a důvěrný znalec Zemanovy politické osobnosti zabývá otázkou, nakolik je Miloše Zemana možno pokládat za intelektuála.

Čas načtení: 2024-04-22 17:16:32

Ukrajina může díky pomoci z USA vyprášit Putinovi kožich. Češi také nelení, hodnotí bezpečnostní analytik Svárovský

Komentář: USA po měsících lavírování šláply na plyn a konečně daly zelenou masivní pomoci Ukrajině sužované ruskou agresí. Na vojenskou pomoc půjde 545 miliard korun z celkově schváleného balíku 1,44 bilionu korun. Otázkou dne je, zda tato vzpruha bude znamenat změnu na bojišti ve prospěch Ukrajiny a imperiální Rusko obdrží údery, které budou vskutku bolet. Bezpečnostní analytik Martin Svárovský pro portál ŽivotvČesku.cz uvedl, že díky schválení balíku pomoci začne pro ruského cara Vladimira Putina dosti obtížné období. Klíčem jsou rakety dlouhého doletu.

Čas načtení: 2024-05-23 00:00:00

KOMENTÁŘ: Jak neprodělat, když úrokové sazby letí dolů

Oči všech Čechů jsou už nějakou dobu upřeny na Českou národní banku a tlačí ji, aby snížila úrokové sazby co nejníže a co nejrychleji. Důvod je jasný, ulehčí se půjčování peněz a zlevní hypotéční úvěry. Prostě se nám bude žít jednoduše a nastartuje se ekonomika. Jak jinak ještě na těchto úrokových sazbách vydělat? Nad touto otázkou se zamýšlí Martin Mašát, analytik Partners.

Čas načtení: 2024-08-11 08:00:01

Ukrajinský útok na Rusko je vzkaz pro Západ: Stále nejsme na kolenou

V jednom z dřívějších článků jsme psali o rozzuřeném Vladimiru Putinovi, který ve vysílání ruské televize s obrovskou nechutí poslouchal zprávy z Kurské oblasti, kde se Ukrajincům překvapivě daří už několik dnů postupovat hlouběji a hlouběji do Ruska. Podle Jiřího Vojáčka jsou takové záběry určeny spíše dovnitř Ruska. „Ty záběry z ruské televize jsou podle mého směrovány zejména domácímu publiku, aby vidělo, že se Vladimir Putin stále stará o to, jak probíhá vojenská operace na Ukrajině. Důvěra obyčejných Rusů je ta hlavní výhoda, kterou si za ty roky Putin vybudoval,“ říká Vojáček. Pár stíhaček Ukrajině válku nevyhraje. Časem by ale mohly znamenat zvrat Číst více Skvěle naplánované PR Vysvětlení má i pro to, k čemu by měl být útok užitečný Ukrajincům. „Obsazení části ruského území je spíše PR. I když už trvá docela dlouho a rozšiřuje se, je jen otázkou času, než Rusové Ukrajince vytlačí zpět za hranici. Ze strany Ukrajiny je to dobře naplánovaná akce, která má upozornit mezinárodní společenství, že Ukrajina není rozhodně na kolenou, jak by se mohlo zdát z průběhu bojů v Donbasu,“ míní vojenský analytik a dodává, že je to také signál, že jakékoliv ústupky Putinovu režimu nejsou pro Ukrajince na pořadu dne, ačkoliv se o nich mluví stále častěji. Rusové stahují vojsko z fronty Ukrajinská protiofenziva ale zřejmě nebude mít dlouhého trvání, ač je velmi úspěšná. Podle nejaktuálnějších dat stále ukrajinské jednotky postupují, v sobotu podle zatím neověřených zpráv dokonce na území Ruska vnikly i v Bělgorodské oblasti. Rozrůstá se také seznam zničené ruské techniky. Ukrajinci rovněž přicházejí o obrněná vozidla, jejich ztráty ale zdaleka nejsou takové jako ruské. Zdá se, že Ukrajincům vychází i plány ohledně odlehčení frontě, ruský prominentní vojenský blogger Rybar na svém telegramovém kanálu hlásí stahování ruských sil z Bachmutu a Avdijivky, tedy z míst těch nejkrvavějších střetů na frontě. Do konce srpna bude po všem Podle Vojáčka ale nebude mít ofenziva dlouhého trvání. „Kdybych si měl tipnout, tak na konci srpna už nebude po ukrajinských jednotkách v tomto průlomu ani památky. Kdyby tomu mělo být jinak, byla by to pro Rusko obrovská mezinárodní ostuda, proto odhaduji, že se tak nestane. Rusové mají stále více zdrojů než Ukrajina,“ myslí si Vojáček. I tak je podle něj obdivuhodné, co Ukrajina dokázala s pouhými několika stovkami mužů. Lotyši staví zátarasy na hranicích s Ruskem. Ukazují, že se budou Putinovi bránit Číst více Rusové na svoje lidi kašlou Ukrajinci se na své „pouti“ Ruskem setkali s překvapivě malým odporem, a dokonce se podle některých informací měli zmocnit rozsáhlého skladu zbraní a munice, které Rusové shromažďovali pro další vlnu útoku na Charkovskou oblast. Ruské úřady už lidem v Kurské oblasti vzkázaly, že by neměli očekávat rychlé osvobození. „Musíme se na situaci dívat střízlivě, nebude možné je rychle zahnat,“ vzkázal tamním obyvatelům generál Andrej Gurulev. Po dlouhém mlčení se k invazi Ukrajiny do Ruska vyjádřil i běloruský diktátor Alexandr Lukašenko. Ten se bojí, že případný pád Ruska by ovlivnil i ostatní státy, a apeloval na to, aby spojenci Rusku pomohli. KAM DÁL: Orbán už musel začít splácet dluhy Putinovi. Evropa bude chtít Maďarsko odříznout.

Čas načtení: 2024-08-29 19:45:21

Pašinjan zhoršuje strategickou blokádu Arménie a mění ji na centrum NATO proti Íránu a Rusku

Arménie: Arménský premiér Nikol Pašinjan prohlubuje strategickou blokádu své země a mění ji na centrum NATO proti Íránu a Rusku, píše nezávislý geopolitický a vojenský analytik Drago Bosnic na stránkách portálu infoBRICS. Od té doby, co byla tato nešťastná země jižního Kavkazu v roce 2018 uchvácena Pašinjanovým režimem podporovaným NATO, je to pro jednu z nejstarších civilizací ve známé historii jen jedna katastrofa za druhou. Takovou strategickou idiocii (mírně řečeno) lze očekávat pouze od politika, který pracuje proti zájmům své země. Přežití Arménie pod tímto druhem „vedení“ lze popsat pouze jako pouhé štěstí (nebo možná nic jiného než božský zásah). Založit své přežití pouze na štěstí však ani nelze považovat za strategii a je jen otázkou času, kdy dojde. Jak jsem již uvedl dříve, Pašinjanova rezignace by jistě nevyřešila problémy Arménie, ale byl by to zatraceně dobrý začátek. ...

Čas načtení: 2024-10-28 13:00:01

Čínský bombardér nad Havají! V USA se třesou strachy

Zbrojní závody se neodehrávají jen na vodě či na souši, ale přirozeně i ve vzduchu. Jak řekl lapidárně vojenský analytik Andreas Rupprecht: „Všechno americké válečné plánování a akvizice armádního materiálu jsou zaměřeny proti Číně a bombardér B-21 je jedním z hlavních vkladů v těchto úvahách.“  Úctyhodný dolet  Američané už mají k dispozici dlouho očekávaný bombardér B-21, Čína se zase spoléhá na svůj H-20. Jak uvádí dobře obeznámený americký magazín National Interest, tento stroj by mohl dosáhnout americké základny na Guamu, potenciálně i Havaje. Zejména dolet je vlastností, kterou se může čínský stroj pyšnit, ten má činit asi 8 500 km. Sériový vrah Václav Mrázek: Vzrušovalo mě, že mrtvola ženy je k znásilnění poddajná Číst více Nicméně podle čínských médií, která musíme brát se značnou rezervou a která cituje rovněž web Army Recognition, má činit dolet H-20 až 13 000 km. Zajímavé je srovnání s ostatními bombardéry. Ruský Tu-160 má dolet 12 300 km, americký B-21 Raider asi 10 500 km.  Pokrok v jaderném odstrašování Vlastní vývoj stealth podzvukového bombardéru pak znamená pro Peking významný skok ve vojenských kapacitách, zejména v oblasti jaderného odstrašování, jak píše dále National Interest. A je to současně dalším důkazem, že se Čína chce ve zbrojních závodech nejen vyrovnat USA, ale také převzít v dlouhodobější perspektivě štafetový kolík ještě modernějším či údernějším vojenským arzenálem. Tank T-84: Vozidlo do extrémních podmínek. Ukrajinský dravec se chystá na lov ruské kořisti Číst více Poprvé se veřejnost o vývoji nového bombardéru dozvěděla v roce 2016. H-20 má být konstrukčně létajícím křídlem, bude mít nosnost 10 tun konvenčních nebo jaderných zbraní. H-20 má být navržen tak, aby prováděl útoky na velkou vzdálenost. K tomu má dopomoci už výše zmíněný profil stealth, tedy obtížná zjistitelnost.  První let zatím neproběhl V březnu 2024 vysoký představitel čínského letectva Wang Wei prohlásil, že H-20 bude odhalen „už velmi brzy“, nicméně to se zatím nestalo. A otázkou zůstává, kdy absolvuje nový stroj, který je ve vývoji, svůj první let. I kdyby to bylo příští rok, bude uveden nejprve v roce 2030 a bude trvat dalších několik let, nebo možná i dekádu, než se stane bojeschopným.  Raketa Zirkon. Putinova střela má úctyhodný dostřel, ale i své slabé stránky Číst více Bude samozřejmě záležet, kolik svých bombardérů Čína a USA jsou schopné vyrobit. U B-21 se počítá s tím, že počet má činit nejméně 145 strojů, co se týče H-20, u něj nejsou čísla k dispozici, protože se stále vyvíjí. Předpokládaný počet amerického bombardéru mohou ovlivnit, respektive snížit rozpočtové problémy amerického letectva. Podtrženo, sečteno, čínský bombardér H-20 může být sice pro Peking zajímavou akvizicí, která v mnoha směrech dotahuje americký protějšek, nicméně podle vojenských odborníků nebude kvalitativně zcela srovnatelný s bombardérem B-21 amerického letectva. To nemění na druhé straně nic na tom, že Čína ve vývoji dálkových bombardérů učinila výrazný krok kupředu.  Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Houfnice M777 řádí na Ukrajině. Zbraně však mají vážnou slabinu.

Čas načtení: 2025-01-17 00:00:00

Tři faktory přinesly investorům skvělý rok. Co bude rozhodovat letos

Máme za sebou skvělý investiční rok. Akciové trhy nadělily více než dvacetiprocentní zhodnocení a nebyly v tom rozhodně samy. Svoji hodnotu zvyšovalo prakticky vše, na co se podíváte. Zlato přidalo skoro třicet procent. Kryptoměnový hit Bitcoin věnoval svým investorům více než stoprocentní zhodnocení. Šampionem v pelotonu klasických měn pak byl americký dolar. Nad otázkou, zda bude i letošní rok ziskový, se zamýšlí Václav Pech, investiční analytik společnosti Broker Trust.

Čas načtení: 2025-02-01 08:40:00

Fridrichová tam hraje sama sebe, pobavilo Žantovského. Nasvítil problém ČT

TÝDEN V MÉDIÍCH Mělo by dojít ke spojení České televize a Českého rozhlasu? Touto otázkou se zabývá předseda hnutí ANO Andrej Babiš. Mediální analytik Petr Žantovský říká, co by to znamenalo. Všímá si úsměvné minirole Nory Fridrichové v novém veřejnoprávním seriálu i překvapivého návrhu poslance vládní ODS, který by trochu narovnal podmínky na mediálním trhu. Dnešní text uzavírá vzpomínka na nedávno zesnulého Petra Hanniga.

Čas načtení: 2024-06-17 10:30:13

Budou Apple Watch Series X tenčí a větší? Známý analytik má jasno

Chystané Apple Watch Series X budou až o 15 procent tenčí a největší rozměr bude 49 milimetrů O tom je přesvědčen známý analytik Ming-Chi Kuo K představení příští verze Apple Watch nejspíše dojde až na podzim letošního roku Chytré hodinky Apple Watch si za dobu své existence získaly pořádný zástup fanoušků. Pro mnoho konkurenčních výrobců je také spolupráce mezi hodinkami a chytrým telefonem od Applu etalon toho, jak mohou zařízení mezi sebou komunikovat. Zatímco od vydání první verze se design chytrých hodinek příliš neproměnil (s výjimkou modelu Ultra), při představení Series 10, nebo jak jsou také občas označovány Series X, očekává nejeden fanoušek i analytik razantnější proměnu. Přečtěte si celý článek Budou Apple Watch Series X tenčí a větší? Známý analytik má jasno

Čas načtení: 2024-11-19 17:30:01

Trumpův mír na Ukrajině neklapne. Pak bude nový americký prezident k Rusku tvrdší než Biden

„Umírají Rusové i Ukrajinci. Chci aby přestali umírat. A udělám to - budu to mít hotové za 24 hodin," prohlásil Donald Trump při debatě se současným prezidentem USA Joe Bidenem. Jak moc je takový plán realistický? Podle vojenského analytika, kterého jsme oslovili, to rozhodně nebude tak jednoduché. Trumpovy pokusy velmi pravděpodobně napoprvé selžou, naznačuje Jiří Vojáček. Pak ale Rusko bude mít opravdový problém. Co jako první vybuchne v Rusku? Analytik vysvětluje, jak Ukrajina pomocí ATACMS může Rusům zatopit Číst více S Rusy se Trump napoprvé nedohodne „Řekl bych, že prezident Trump se bude snažit tyto snahy spíše mírnit a dotlačit obě strany k míru cestou, kterou bude moci později vydávat za svou vlastní," říká analytik, jedním dechem ale dodává, že naděje na rychlé ukončení války jsou v tomto ohledu poněkud naivní. „Se zkušeností z jeho minulého volebního období bych nevylučoval, že až se s Rusy v prvním kole nedohodne," vysvětluje Vojáček a dodává, že pak by se mohl americký prezident urazit a vůči Rusku hodně přitvrdit. Dokonce ještě více, než Joe Biden, který se snaží Ukrajinu podporovat co nejvíce. Trumpovci nejsou zajedno Vojáček také poukazuje na významný rozpor v názorech na Ukrajinu v Trumpově okolí. „Zatímco jeho bezpečnostní poradce Mike Waltz je pro dodávky raket na Ukrajinu, jeho syn Bidenovo rozhodnutí naopak zesměšňuje," uvádí analytik a připomíná, že Donald Trump často působí jako neřízená střela a hlasy z jeho okolí nejsou příliš důvěryhodné. Naráží tím na výše zmíněného Trumpova syna .„Zdá se, že zbraňový průmysů se chce ujistit, že spustí 3. světovou válku, než bude mít můj otec šanci vytvořit mír a zachránit životy,“ řekl Donald Trump junior podle Guardianu. Jak ale poznamenal Vojáček, Mike Waltz, budoucí Trumpův bezpečnostní poradce a vojenský veterán, zastává názor, že nejjistější je „mír dosažený silou" a podporuje i větší zapojení NATO v konfliktu.   Evropa bude Ameriku následovat Jak by to měl Trump ale udělat, aby nezradil své voliče? Je možné, že před tvrdým postupem proti Putinovi poleví. „V tomto ohledu si spíš myslím, že aktuální rozhodnutí (o použití raket ATACMS na ruském území, pozn. red.) zpětně revokuje," poznamenává Vojáček a doplňuje, že na amerických rozhodnutích jsou v podstatě přímo závislá i povolení k použití raket od jiných zemí. „Britové jsou na špici vojenské pomoci Ukrajině a politicky z toho těží a neradi by o to přišli. Macron je fanfarón, který nebude chtít zůstat pozadu. Takže bych řekl, že svolení ze strany Británie a Francie je jen otázka času a spíš týdnů než měsíců," shrnuje situaci Vojáček. Zhrzení Ukrajinci si přijdou pro Čechy, kteří jim spí se ženami, blouzní dezinformátor Vidlák Číst více Rusko a jaderné zbraně Válka mezi Ruskem a Ukrajinou už trvá tisíc dnů. Zřejmě při té příležitosti dnes Vladimir Putin podepsal novou jadernou doktrinu, která umožňuje úder jadernými zbraněmi i v reakci na použití těch konvenčních, třeba právě raket, které Američané povolili Ukrajincům použít na ruském území. Jakkoliv však hrozí jadernými zbraněmi i tamní propagandisté, je třeba si uvědomit, že takový úder by nebyl příliš účinný. „Všichni vědí, že Rusové jaderné zbraně mají, věří jim to a nezpochybňují to. Zkouška nad neobydleným územím tak podle mě prostě nemá smysl. Rusové by tím nedosáhli vůbec ničeho. Škody, které by případně Ukrajině způsobili vojensky, by byly příliš malé," říká analytik Lukáš Visingr, se kterým autor článku hovořil při příležitosti předchozích jaderných hrozeb z Ruska.

Čas načtení: 2024-11-27 06:00:01

Severokorejci v ruské armádě na Ukrajině. Číně se to nelíbí, což bude pro KLDR problém

V Číně se prostě o angažmá severokorejských soudruhů vůbec nemluví. Ale uvnitř vládnoucí komunistické strany to vře. Kim Čong-un zase přibral, má 140 kilo. Diplomati pro něj tajně shánějí důležité léky Číst více Čína se totiž staví ve válce na Ukrajině do role jakéhosi mírotvůrce, jak píše americký Institute of Peace, který se navzdory svému jménu světovými konflikty zabývá. „I přes strategické partnerství s Ruskem se Čína zdržela téměř všech rezolucí OSN odsuzujících invazi a zdržela se poskytování vojenské pomoci Rusku,“ píše se ve zprávě institutu. S Ruskem nicméně stále udržuje dobré vztahy a poskytuje zemi technologie, pomocí kterých může sestrojit třeba smrtící drony. Netlačí na Rusko ani v tom, aby se stáhlo z Ukrajiny pryč. Ožehavé téma „Je to téma, které je pro Číňany čím dál tím nepohodlnější. Obávají se, že ruské povzbuzování by mohlo vést KLDR k úvahám o vojenských nebo jiných akcích, které by nemusely být v zájmu Číny,“ sdělil redakci Čtidoma.cz analytik z českého ministerstva zahraničí. Jeho identitu redakce zná, nepřál si však být kvůli exponovanosti své funkce jmenován. „Čína se přímo neodváží kritizovat Rusko, ale je vidět, že rostoucí koordinace mezi Pchjongjangem a Moskvou ji znervózňuje,“ doplňuje analytik.  Pokud tedy Kim Čong-un překročí hranici, která by Čínu nutila zapojit se do konfliktu, je klidně možné, že se od Severokorejců velký čínský bratr prostě odvrátí, jak naznačuje náš zdroj. „To ticho v čínských médiích o Severokorejcích ve válce je neuvěřitelné. Je to, jako když je výročí Maovy kulturní revoluce, kterému se v Číně ve vtipech mezi lidmi říká Den, ve který se nic nestalo,“ říká analytik z ministerstva. Jaderné zbraně jsou problém Úplná tragédie pro Čínu by byla, kdyby Pchjongjang skutečně dostal od Rusů jaderné zbraně. „To by byl opravdový problém. Mnoho zemí v regionu by se totiž okamžitě spojilo s Američany v boji proti KLDR a Čína by zůstala v regionu prakticky bez spojenců. Navíc by ji mohlo NATO obvinit z toho, že v minulosti Kimovi pomáhala i vojensky,“ vysvětluje analytik.  Jak píše výše zmíněný americký institut, Čína svou úzkou spolupráci s KLDR obnovila v roce 2021, země se dokonce zavázaly ke vzájemné obraně. Severní Korea má tak dohody o vzájemné obraně jak s Čínou, tak s Ruskem, jak tomu bylo v období studené války. Podle institutu by tak v případném diplomatickém konfliktu mezi Čínou a Severní Koreou mohlo dojít k „zásadnímu posunu v bezpečnostní rovnováze“. Podle osloveného analytika však nepůjde o otevřený konflikt. Špatně vybavení, demotivovaní, podvyživení. Přesto Kimovi vojáci mohou Putinovi vyhrát válku Číst více KLDR by odchod Číny zničil „Dokážu si představit, že by Čína přestala úplně podporovat KLDR, kdyby šlo do tuhého. To by pro Kimův režim mělo samozřejmě nedozírné účinky, protože Číňani jsou vedle Rusů jedni z mála, kteří jsou ochotní odebírat jejich zboží. V případě, že by s tím přestali, by zemi hrozila obrovská hospodářská krize,“ dodává odborník. 

Čas načtení: 2025-01-30 12:09:00

Průměrný plat 55k–130k? Začněte s CompTIA Security+ ještě dnes

Praha 30. ledna 2025 (PROTEXT) - Nikdy není pozdě začít pracovat jako analytik kybernetické bezpečnosti.V ČR tato pozice nabízí průměrný výdělek 55 000 – 130 000 Kč měsíčně a návod, jak začít, najdete zde. Lidé přecházejí do IT kvůli lepšímu platu, flexibilní pracovní době či dynamice oboru.I s vysokoškolským titulem může být obtížné uspět bez profesní certifikace, proto se cesta do kyberbezpečnosti často opírá o mezinárodně uznávané certifikace, jako je CompTIA Security+.Ta dokládá, že máte praktické znalosti pro ochranu digitálního prostředí (hardware, software, sítě, mobilní zařízení).V bootcampu TAYLLORCOX vás připravíme na roli analytika kybernetické bezpečnosti a umožníme vám získat tuto prestižní, vendor-neutral certifikaci, která otevře dveře k novým pracovním příležitostem.Celou zprávu naleznete zde: https://tx.cz/blog/nikdy-neni-pozde-zacit-pracovat-jako-analytik-kyberneticke-bezpecnosti     

Čas načtení: 2024-02-19 17:24:45

Na lacnejší benzín a naftu si budú musieť motoristi ešte počkať, neočakáva sa ani veľké zdražovanie

Na zlacňovanie na našich čerpacích staniciach si budeme musieť ešte počkať. Ako uviedol pre agentúru SITA analytik J&T Banky Stanislav Pánis, ceny benzínu aj nafty sa budú pohybovať naďalej nad 1 eurom a 60 centami. Výrazné zdražovanie analytik neočakáva. Cena nafty sa nezmenila Analytik.....

Čas načtení: 2024-02-26 10:52:00

„Propásli jste to.“ Ukrajinu čeká utrpení. Možná věčné

Ukrajinu čekají temné časy, míní finský analytik Emil Kastehelmi. Podle něho Ukrajina příliš dlouho otálela s mobilizací a teď bude mít až do léta podstav, protože tento problém, kterého si bylo vojenské velení vědomo, neřešila s patřičnou naléhavostí. Je podle něho nutné se řídit těmi nejpesimističtějšími scénáři. Švédský analytik Mikael Valtersson pak poznamenal, že co se týče pomoci Ukrajina nedokázala cíl splnit ani s tou, která jí přišla v roce 2023. A další dodávky podle něj jen utrpení prodlouží. Americký analytik Tyler Weaver pak nastínil, kam by mohli Rusové oslabené Ukrajince zatlačit.

Čas načtení: 2024-04-07 09:25:30

Přední světový analytik dat spojuje globální explozi turbo rakoviny s mRNA vakcínami

Renomovaný datový analytik Edward Dowd v nejnovějším odhalení, které otřáslo lékařským establishmentem, bije na poplach a odhaluje jasnou a aktuální souvislost mezi alarmujícím nárůstem celosvětového výskytu turbo rakoviny a podáváním mRNA vakcín proti COVID-19. V pořadu Dr. Drewa, Dowd vypustil… The post Přední světový analytik dat spojuje globální explozi turbo rakoviny s mRNA vakcínami first appeared on Akta X.

Čas načtení: 2024-05-31 23:59:11

Čas vydělávání peněz na kryptoměnách končí, předpovídá hlavní analytik Glassnode

Mileniálové, kteří zbohatli díky Bitcoinu, už pravděpodobně nebudou riskovat své jmění na alternativních kryptoměnách, tvrdí přední analytik společnosti Glassnode. Článek Čas vydělávání peněz na kryptoměnách končí, předpovídá hlavní analytik Glassnode z webového portálu Finex.cz.

Čas načtení: 2024-07-16 07:00:01

Další válka kvůli nástupci Kadyrova? Rusko si ji nemůže dovolit, říká analytik a vysvětluje pravděpodobný scénář

Informace o Kadyrovově nepříliš uspokojivém zdravotním stavu se objevují už od začátku ruské invaze na Ukrajinu. Jakkoliv se některé ze zpráv ukázaly jako liché, zdá se, že Kadyrovova kariéra se pomalu blíží ke konci. Myslí si to nejen britský analytik Mark Galeotti, který nedávno promluvil pro Times, ale i Jiří Vojáček, kterého redakce Čtidoma.cz oslovila.  „Pokud jde o Kadyrova, ty informace o jeho zdravotním stavu jsou samozřejmě nepřesné, nikdo moc neví, co mu je. Na druhou stranu protože jsou ty zkazky o něm tak časté, dá se předpokládat, že na nich něco bude, takže je skutečně možné, že Kadyrov bojuje s nějakým vážnějším onemocněním,“ říká Vojáček. Podle analytika to ale vypadá, že v zemi se poté, co Kadyrov přestane být prezidentem, příliš nezmění. Putinův sen o obnovení Sovětského svazu je blíž. V sázce je přežití Ukrajiny, ale i pověst USA jako globálního lídra Číst více Ruská mašinérie pojede dál „Ten režim tam je tak tuhý, že vše půjde dál, pokud by to převzal například jeho syn. Ohledně nástupnictví bude důležité, na koho ukáže Kreml, ostatně i současnou garnituru drží u moci Kreml, a kdyby od ní dal ruce pryč, zmizí stejně rychle, jako byla nastolena,“ domnívá se Vojáček. Putin se ale při případné změně vůdce Čečenska bude snažit vyřešit vše mírovou cestou. „Rusko v Čečensku dle mého spíše uplatní stejnou taktiku, kterou uplatňovalo dlouhodobě na Ukrajině a kterou uplatňuje nyní v Gruzii – uplácení místních politiků a jiné ‚soft‘ techniky namísto válečných operací,“ naznačuje analytik. Válku si Putin nemůže dovolit Případná válka by totiž podle Vojáčka mohla být pro Rusko likvidační. Vychází přitom z historie. „Jestliže by se povstání podobalo tomu z 90. let, tak by si jeho potlačení vyžádalo opravdu značné síly, které nyní Rusko nemá, protože celá jeho armáda je na Ukrajině,“ soudí a doplňuje, že proto nevěří, že by k nějaké válce za Putinova života došlo. „Kdybyste se mě ptal třeba na Gruzii, tam věřím, že by Rusové dokázali bojovat na dvou frontách, ale Čečensko není Gruzie,“ říká. Putinův tank jen na vojenské přehlídky. Proti Ukrajině Armaty nebojují, chybí na ně zdroje Číst více V souvislosti s Kadyrovovým nástupcem také padl dotaz na jednotky Achmat na Ukrajině. Právě jejich velitel Apti Alaudinov je jedním ze skloňovaných možných nástupců Kadyrova, na které ukázal i výše zmíněný Mark Galeotti. Jak velkou pomocí jsou vůbec čečenské jednotky v ukrajinské válce? „Je to pro Rusy vítaná pomoc, jsou to jistě ty z kvalitnějších jednotek, na druhou stranu nejsou příliš početné, takže by se bez nich válka na Ukrajině jistě obešla. Ve stovkách tisíc nasazených vojáků jsou achmatovci jen kapkou v moři,“ říká oslovený analytik.

Čas načtení: 2024-07-19 13:30:57

Analytik Kuo: umělá inteligence Applu zatím tahák nebude, obří zájem o iPhone 16 se neočekává

Apple údajně nečeká nadstandardně velké prodeje řady iPhone 16 Ačkoli se očekávalo, že AI bude hlavním tahákem, v Cupertinu nejspíše zavládla skepse Podle údajů od dodavatelů si Apple objednal méně komponentů, než v případě iPhonu 15 Během představení iOS 18 v rámci vývojářské konference WWDC bylo jedním z ústředních témat umělá inteligence a není se co divit – Apple delší dobu čelil kritice odborné i laické veřejnosti, že mu v tomto ohledu výrazně ujíždí vlak. Ačkoli v iOS 18, jehož ostrá verze přijde společně s řadou iPhone 16, hraje umělá inteligence ústřední roli, v Cupertinu téhle kartě příliš nevěří. To alespoň tvrdí známý analytik Ming-Chi Kuo. Přečtěte si celý článek Analytik Kuo: umělá inteligence Applu zatím tahák nebude, obří zájem o iPhone 16 se neočekává

Čas načtení: 2024-08-05 07:00:01

Pár stíhaček Ukrajině válku nevyhraje. Časem by ale mohly znamenat zvrat

Ukrajina dostala první dodávku stíhaček F-16. Ačkoliv jde jen o jednotky kusů a stíhačky nejsou nejnovějšího data výroby, pro Ukrajinu to bude podle Vojáčka citelná pomoc. Analytik vysvětluje, že ačkoliv první letouny tohoto typu vylétly už v sedmdesátých letech, Ukrajina rozhodně nedostane žádné muzejní kousky. „U F-16 je nutné si uvědomit, že Ukrajina nedostane ty úvodní verze ze 70. let, protože v zemích, které by měly své letouny poslat na Ukrajinu, prošly tyto stroje modernizacemi, které verze A/B dostaly na úroveň verzí C/D z 80. a 90. let,“ říká analytik. Putin se bojí spát ve svém luxusním sídle v Soči. Na noc utíká do pevnosti Valdaj Číst více Modernizované F-16 jsou mocná zbraň Takové stíhačky jsou už vybaveny moderní technikou. „Používají v kokpitu barevné displeje, mají modernizované radary a zejména mohou používat sadu mnohem modernější munice, například protiletadlové řízené střely AIM-120 AMRAAM, což je velice výkonná protiletadlová zbraň i ve starších verzích,“ vypočítává Vojáček. Podle analytika je také nutné si uvědomit, že Rusové na tom nejsou po technické stránce o moc lépe. Nad Ukrajinou totiž zdaleka nepoužívají to nejlepší, co mají. Rusko se bojí létat s moderními stroji „Většina ruského letectva je zhruba na úrovni modernizovaných F-16, těch opravdu velmi moderních strojů není mnoho a Rusové s nimi nad Ukrajinou šetří, protože ukrajinské bojiště je nasyceno protiletadlovými prostředky. Rusové samozřejmě nechtějí přicházet o Su-35S nebo Su-30SM a další moderní stroje,“ objasňuje Jiří Vojáček důvod, proč i relativně starší stroje mohou nad Ukrajinou uspět. To ale není jediný důvod. Lotyši staví zátarasy na hranicích s Ruskem. Ukazují, že se budou Putinovi bránit Číst více Jen pár stíhaček nestačí „Rusové mají samozřejmě některé mnohem modernější konstrukce, síla těch dodávek je v tom, že už původní americké letouny jsou zpravidla ve většině ohledů výkonnější než jejich ruské protějšky – dosah radaru, dolet protiletadlových raket, celková šíře výzbroje,“ uvádí vojenský analytik pro Čtidoma.cz. Naprosto klíčový ale podle něj bude počet stíhaček, které Ukrajina dostane. Neupřesněné jednotky kusů, které měla země dostat teď, totiž určitě stačit nebudou. „Až jich Ukrajina bude mít nějaký kritický počet (asi jeden letecký pluk, tedy cca od 40 ks nahoru), bude schopná ovlivňovat situaci na bojišti ve strategickém měřítku, a to zejména ve vzduchu,“ uzavírá Vojáček. KAM DÁL: Černochová chce cvičit Ukrajince v Česku, Fialově vládě to zlomí vaz.

Čas načtení: 2024-09-28 12:40:01

Lidé mají opět strach, že jim ujede vlak a už nenakoupí Bitcoin za levno, říká analytik

Bitcoin během krátké doby prudce vzrostl z 53 na 66 tisíc USD a na kryptoměnový trh se vrátilo tzv. FOMO, říká Markus Thielen, analytik 10X Research's. Článek Lidé mají opět strach, že jim ujede vlak a už nenakoupí Bitcoin za levno, říká analytik z webového portálu Finex.cz.

Čas načtení: 2024-11-18 16:06:01

Co jako první vybuchne v Rusku? Analytik vysvětluje, jak Ukrajina pomocí ATACMS může Rusům zatopit

Průlom na Ukrajině. Prezident Spojených států Joe Biden vydal rozhodnutí, podle kterého bude moci tyto mocné zbraně používat i na území Ruska. Předpokládá se, že ostatní se brzy přidají. My jsme se zeptali Jiřího Vojáčka na to, na co bychom se měli přichystat. Přelomové rozhodnutí Analytik nejdříve upřesňuje situaci s raketami. „Americká média upřesňují původní informace New York Times, že rakety ATACMS půjde použít jen v kurském výběžku, se zdá, že nejpravděpodobnějším dodavatelem střel s velkým dosahem bude nakonec Německo. Předseda CDU a pravděpodobný příští kancléř Merz prohlásil, že dá Putinovi 24 hodin a poté začne na Ukrajinu posílat střely s plochou dráhou letu Taurus KEPD," říká Jiří Vojáček. A nastiňuje první cíle těchto raket, ať už je dodá kdokoliv. Krym v plamenech: Řízené střely mohou změnit průběh války. Mají dosah, který ohromí Číst více Ničivý i psychologický efekt Na střele ATACMS se začalo pracovat v osmdesátých letech, rakety jsou odpalovány z vozidla. Jsou určené k ničení pozemních a jiných cílů, mohou ale také sloužit k zajištění taktické podpory pěchoty. Není pochyb, že ATACMS v ukrajinské výzbroji pozvedne vojenské akce obránců před ruskou invazí. Schopnost zasáhnout velmi vzdálené ruské cíle má kromě ničivého účinku ještě nepopiratelný psychologický efekt.   Kde zaútočí nejdříve? Co tedy v Rusku vybuchne jako první? „Budou zcela jistě vojenské cíle. Sklady munice, velitelská stanoviště v Donbasu. To teď Ukrajinu tíží nejvíce, ruský postup směrem na Pokrovsk a dál," říká analytik ale jedním dechem dodává, že takzvané politické cíle (ty, jejichž zničení bude pálit hlavně civilní obyvatele - elektrárny, významné budovy) přijdou hned po nich. „Zelenskyj dobře ví, že jestli něco může ukončit válku v prospěch Ukrajiny, pak je to vnitroruský tlak na prezidenta, který by se mohl objevit, pokud by byly ničeny politicky významné objekty v hloubi ruského území," míní Vojáček. Jak vlastně Rusko na takové útoky raketami dlouhého doletu reagovat? „Rusové mohou jistě ještě přitvrdit, věci jako kobercové bombardování nebo zbraně hromadného ničení jsou nasnadě, ale v prvním případě se vystavují riziku sestřelů a ve druhém naprosté mezinárodní izolace, jakkoli v Rusku jsou významné hlasy, které navrhuji použití taktických jaderných zbraní existují," upozorňuje analytik. Skutečnou mezinárodní izolaci si ale podle něj nepřeje ani Rusko. Nemožné se stane už možným? Jihokorejské zbraně na Ukrajině proti ruským okupantům Číst více Ve hře jsou rakety od Britů i Francouzů Střely podobného typu však nevlastní jen Američané a výše zmínění Němci. Ještě v noci z neděle na pondělí totiž francouzský deník Le Figaro vydal zprávu, že k USA se s povolením raketových úderů na Rusko přidávají Británie a Francie. Následně ale list tyto zprávy stáhnul. Podle Vojáčka ale nebude trvat dlouhou, než takové povolení skutečně přijde. V Moskvě bude tuhá zima Můžeme se tedy dočkat obrázků hořícího Kremlu? „Jestli se Ukrajinci odváží zaútočit třeba na Kreml, to si myslím, že asi ne. Ale později třeba elektrárny v okolí Moskvy, aby mělo hlavní město výpadky elektřiny, to si naopak dokážu představit velmi," nastiňuje případné následky takového rozhodnutí. Rusy, a nejen ty, kteří se podílejí na invazi na Ukrajinu, tak dost možná čeká velmi krušná zima. KAM DÁL: Paulová ze StarDance: Noční rande s tanečníkem a kila dole  

Čas načtení: 2024-12-03 18:00:08

Skládací iPhone způsobí „zemětřesení“. Přijít má za dva roky, tvrdí analytik

Trh s ohebnými telefony se ustálil, neroste, někde spíš klesá Vychází to z analýzy trhu s flexibilními displejovými panely podle DSCC Zásadní změnu analytici vyhlíží s příchodem skládacího iPhonu v roce 2026 Trh se skládacími telefony se ustálil a neroste. Tuto myšlenku vyjádřil Ross Young, analytik společnosti DSCC podřízené Counterpoint Research. Potvrzuje to analýza trhu s ohebnými displejovými panely. Nicméně segmentu svítá naděje, kterou má za dva roky zhmotnit vstup Applu do tohoto technologického odvětví. Přečtěte si celý článek Skládací iPhone způsobí „zemětřesení“. Přijít má za dva roky, tvrdí analytik

Čas načtení: 2025-02-01 08:28:17

Takto ti môžu hacknúť Gmail. Bezpečnostný analytik odhalil brutálny podvod, s akým sa ešte nestretol

Pozor, bezpečnostný analytik s prezývkou zachlatta varuje užívateľov, že “g.co”, čo je oficiálna URL skratka pre Google, je napadnutá. Množstvo užívateľov prichádza o ... The post Takto ti môžu hacknúť Gmail. Bezpečnostný analytik odhalil brutálny podvod, s akým sa ešte nestretol appeared first on Vosveteit.sk - Správy zo sveta technológií a vedy.

Čas načtení: 2025-03-16 19:00:43

Uznávaný analytik má jasno: Tim Cook by se měl omluvit za Apple Intelligence

Analytik Ming-Chi Kuo se ostře pustil do Applu Podle něj by měl Tim Cook celou situaci ohledně Apple Intelligence pro Siri vysvětlit Namístě je dle jeho názoru také omluva Umělá inteligence je v současné době v technologickém světě tématem číslo jedna. Zatímco většina velkých firem na tento trend naskočila relativně včas, výjimkou je Apple. V jeho případě to dlouho vypadalo, že si s AI příliš hlavu neláme, nicméně nakonec představil své řešení v podobě Apple Intelligence. Ta byla také hlavním tématem při představení nových iPhonů na podzim loňského roku, ovšem mělo to jeden háček – všechny funkce, které Apple při představení zmínil, začal uvolňovat postupně, přičemž řada z nich stále není pro uživatele k dispozici, především ty, které se týkají asistentky Siri. Přečtěte si celý článek Uznávaný analytik Ming-Chi Kuo má jasno: Tim Cook by se měl omluvit za Apple Intelligence

Čas načtení: 2024-03-13 14:00:43

Kupovat Bitcoin na 70 tisících je jako kupovat ho na 20 tisících v minulém cyklu, říká analytik

Bitcoin rally pokračuje. Jak dlouho bude ještě trvat a kam až se může cena vyšplhat je otázka, která momentálně vrtá hlavou asi všem. Někteří tvrdí, že mají odpověď. Článek Kupovat Bitcoin na 70 tisících je jako kupovat ho na 20 tisících v minulém cyklu, říká analytik z webového portálu Finex.cz.

Čas načtení: 2024-03-16 13:06:38

Ztrácíte víru v akcie Apple? Tento analytik vás přesvědčí k jejich nákupu!

Akcie Apple od začátku roku dost klesly, ale některé investory to neodrazuje. Analytici jim dávají za pravdu a považují současný pokles spíše za příležitost. Článek Ztrácíte víru v akcie Apple? Tento analytik vás přesvědčí k jejich nákupu! z webového portálu Finex.cz.

Čas načtení: 2024-03-23 15:16:00

Za útokem mohou stát ruské bezpečnostní síly, jde o sympatie, říká analytik

Bezpečnostní analytik Tomáš Šmíd v rozhovoru pro iDNES.cz mluví o možnosti, že za útokem v ruském Krasnogorsku mohou stát ruské bezpečnostní síly. Současně mluví o eskalaci či použití jaderných zbraní. „Vidíme, že i putinovské elity mnohem více vyhrožují použitím jaderných zbraní, než to třeba dělávali sovětští vůdci. Ti v tom byli mnohem opatrnější,“ říká bezpečnostní analytik v rozhovoru.

Čas načtení: 2024-04-08 15:00:04

Kdy vyjdou nové iPady? Experti se shodují na jediném termínu

Apple představí nové iPady nejspíš zkraje měsíce května S odkazem na své zdroje to uvedl protřelý analytik Mark Gurman Očekává se iPad Pro, iPad Air a nová sada příslušenství, včetně Apple Pencil Jarní představení revitalizovaných iPadů je dle mnohých zdrojů na spadnutí. Analytik Mark Gurman z agentury Bloomberg v nejnovějším vydání svého newsletteru poukazuje na premiéru v květnu. Dle jeho zjištění se dočkáme minimálně dvou iPadů a také novějšího příslušenství. Přečtěte si celý článek Kdy vyjdou nové iPady? Experti se shodují na jediném termínu