Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2024-02-07 17:37:43

Hlavním hostujícím dirigentem České filharmonie bude hvězdný Simon Rattle

Česká filharmonie ohlásila, že hlavním hostujícím dirigentem prvního českého orchestru se stane hvězdný Sir Simon Rattle. Smlouvu uzavírá na pět let a jeho titul nese přívlastek „k poctě Rafaela Kubelíka“. Simon Rattle, nositel rytířského řádu a držitel Řádu za zásluhy uděleného jak anglickou královnou, tak městem Berlín, je jedním z nejuznávanějších dirigentů současnosti. Za své nahrávky získal řadu prestižních mezinárodních ocenění, jimž vévodí třikrát cena Grammy.

Čas načtení: 2024-02-07 17:37:43

Hlavním hostujícím dirigentem České filharmonie bude hvězdný Simon Rattle

Česká filharmonie ohlásila, že hlavním hostujícím dirigentem prvního českého orchestru se stane hvězdný Sir Simon Rattle. Smlouvu uzavírá na pět let a jeho titul nese přívlastek „k poctě Rafaela Kubelíka“. Simon Rattle, nositel rytířského řádu a držitel Řádu za zásluhy uděleného jak anglickou královnou, tak městem Berlín, je jedním z nejuznávanějších dirigentů současnosti. Za své nahrávky získal řadu prestižních mezinárodních ocenění, jimž vévodí třikrát cena Grammy.

Čas načtení: 2021-08-10 14:48:43

Na filmový festival v Karlových Varech přijedou oscaroví herci Michael Caine a Johnny Depp

Hostem 55. ročníku MFF Karlovy Vary bude britský herec, držitel dvou Oscarů, Evropské filmové ceny a více než čtyřiceti dalších ocenění, Sir Michael Caine. V rámci slavnostního zahájení letošního ročníku karlovarského festivalu převezme Křišťálový globus za mimořádný umělecký přínos světové kinematografii. Festival navštíví také americký herec, producent a hudebník Johnny Depp. Během šesti desítek let trvající herecké kariéry vytvořil Michael Caine více než stovku rolí napříč filmovými a televizními žánry. Bohatost jeho filmografie je důkazem mimořádné herecké rozmanitosti, schopnosti vcítit se do postav, které ztvárňuje. Ať jde o hrdiny dramatických příběhů, například Muž, který chtěl být králem (1975, režie John Huston), Tichý hlas (1998, režie Mark Herman), stejně jako komedií jako je třeba Slečna Drsňák (2000, režie Donald Petrie) i akčních snímků, mezi něž patří „batmanovská“ trilogie Christophera Nolana Batman začíná (2005,) Temný rytíř (2008), Temný rytíř povstal (2012) nebo akční špiónská parodie Kingsman: Tajná služba (2014, režie Matthew Vaughn). Za herecké mistrovství si vysloužil mnoho ocenění. Když v roce 1987 získal prvního Oscara za nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli ve filmu Woodyho Allena Hana a její sestry, proměnil tím již čtvrtou nominaci na Cenu Akademie (předchozí získal za filmy Alfie, Slídil a Rita). V roce 2000 byl Oscarem oceněn podruhé, tentokráte za úlohu v adaptaci literárního bestselleru Johna Irvinga Pravidla moštárny (režie Lasse Hallström). Na Oscara byl nominován také v roce 2003 za hlavní roli v dramatu podle novely Grahama Greena Tichý Američan (režie Phillip Noyce). Filmové verze mysteriózního dramatu Slídil mu přinesly zajímavou příležitost. V roce 1972 v původní adaptaci známé divadelní hry vytvořil v režii Josepha L. Mankiewicze roli milence manželky úspěšného spisovatele a za svůj výkon byl nominován jak na zmíněného Oscara, tak na Zlatý Globus. V roce 2007 se pak v remaku pod režií Kennetha Branagha sám objevuje v úloze cynického literáta. Jedinečným důkazem jeho vybroušeného hereckého projevu je úloha v hořké bilanční komedii Mládí (2015) režiséra Paola Sorrentina. Za ztvárnění slavného hudebního skladatele, který tváří v tvář osudu bilancuje vlastní životní prohry, byl Caine oceněn Evropskou filmovou cenou pro nejlepšího herce. Současně obdržel také čestnou cenu EFA za celoživotní dílo. V roce 1992 získal Řád britského impéria, a v roce 2000 byl královnou Alžbětou II. povýšen do rytířského stavu. Je rovněž držitelem tří Zlatých Globů a dalších osmi nominací na tuto cenu. Na MFF Karlovy Vary osobně uvede komediální drama Best Sellers (2021), celovečerní režijní debut režisérky Liny Roesslerové, v němž ztvárnil mrzutého stárnoucího spisovatele, který se vydává na poslední literární turné. Johny Depp pomáhá filmům získat kultovní status Bohatá kariéra Johna Deppa je ověnčena třemi oscarovými nominacemi, Zlatým glóbem, Cenou Screen Actors Guild pro nejlepšího herce, ale i čtrnácti vítězstvími v People’s Choice Award udílené filmovými fanoušky a nespočtem dalších cen a nominací na ně. Na velkém plátně debutoval v atmosférickém hororu Noční můra v Elm Street (1984). Od počátku Deppovy kariéry to byly jeho nezaměnitelné výkony, které řadě filmů pomohly získat kultovní status, jmenujme snímky Co žere Gilberta Grapea (1993), Arizona Dream (1993), Mrtvý muž (1995), Krycí jméno Donnie Brasco (1997) nebo Strach a hnus v Las Vegas (1998). V téže době také započal dlouholetou spolupráci s režisérem Timem Burtonem, který ho obsadil do Střihorukého Edwarda (1990) či Ospalé díry (1999). Johnny Depp se rychle zařadil mezi celosvětově nejžádanější herecké osobnosti. Piráti z Karibiku: Prokletí Černé perly (2003) mu vynesli první nominaci na Oscara, další dvě následovaly za Hledání Země Nezemě a Sweeney Todd: Ďábelský holič z Fleet Street (2007), když mu druhý jmenovaný vynesl i Cenu Screen Actors Guild pro nejlepšího herce. Neméně důležitá kapitola Deppovy kariéry začala v roce 2011, kdy poprvé okusil úlohu filmového producenta. Hugo a jeho velký objev (2011) režírovaný Martinem Scorsesem získal 11 oscarových nominací a vysloužil si chválu kritiků. V dalších letech produkoval snímky Temné stíny (2012), Mortdecai: Grandiózní případ (2015) a Minamata (2020), ve všech zároveň ztvárnil hlavní role. Z Deppovy stále se rozrůstající filmografie festival vybral dva jím produkované snímky: dokument Hrnec zlaťáků: Pár drinků s Shanem MacGowanem (2020) a drama Minamata (2020), v němž navíc ztvárnil hlavní roli. „Jsme nesmírně poctěni, že festival navštíví ikona současného filmu,” dodává prezident festivalu Jiří Bartoška. „Johnnyho Deppa obdivujeme dlouhodobě, bude nám proto ctí jej přivítat v Karlových Varech.“ {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2020-07-07 06:03:33

Ukázka z knihy Petera Lehra Historie pirátství: Od vikingů po somálské lupiče

Kniha popisuje historii pirátství od samého počátku až po současnost, kdy je omezeno jen na některé lokality. Popisuje způsoby přepadávání lodí, přístavů nebo vesnic a měst na pobřeží i to, jak se tyto strategie vyvíjely s příchodem nových technologií, politických spojenectví apod. Vyvrací romantické představy o pirátech, které byly vytvořeny mnoha příběhy a hollywoodskými filmy. Kniha také přináší portréty nejslavnějších pirátů, mapy a kresby lodí.   Ukázka z knihy   ČÁST I izolované oblasti, od 700 do 1500   připojení ke zlotřilému řádu Proč si lidé zvolí stát se pirátem nebo privatýrem, proč se rozhodnou pro kariéru námořního lupiče? Většina romantických filmů a románů o pirátech nevšímavě opomíjí ošklivou pravdu, že pirátství bylo – a v mnoha přímořských oblastech stále je – velmi nebezpečné povolání, ohrožující přinejmenším zdraví samotného piráta. Člověk, který se pro tuto kariéru rozhodl v minulosti, tak patrně učinil s nadějí na rychlé zbohatnutí. Mnohem pravděpodobněji ho však čekalo utonutí, vyhladovění, úmrtí na kurděje, malárii, mor či jinou z mnoha exotických a tehdy ani nepojmenovaných chorob, doživotní zmrzačení při nehodě či v boji, zabití v bitvě nebo umučení k smrti řadou velmi nepříjemných způsobů, po dopadení mohl zemřít na popravišti nebo shnít ve vězení. Je tedy důležité mít na paměti, že volba pirátství za povolání nemusí být vždy motivována romantickými představami ani láskou k dobrodružství.      Za rozhodnutím stát se pirátem obvykle stála jedna ze dvou hnacích sil. Za prvé neutěšené postavení zavdávající oprávněný důvod ke stížnostem, jako je bída či chudoba, nezaměstnanost, drsnéživotní podmínky a obecně bezútěšná a beznadějná budoucnost. A za druhé nenasytná touha po bohatství nebo vidina snadno vydělaných peněz. Mocným motivačním faktorem býval rovněž útěk před spravedlností. „Moře vždy sloužilo jako útočiště nezákonných a kriminálních společenských živlů.“ Přesná směsice zmíněných prvků nezávisela ani tak na zeměpisné oblasti, ale spíše na místních okolnostech, které se v průběhu času mohly podstatně měnit.      V době pozdního středověku, tedy mezi roky 1250 a 1500, existovaly ve Středomoří oblasti, které se těšily hospodářskému růstu, což podnikavým jedincům, zejména velmi zručným řemeslníkům, nabízelo řadu dokonale legálních příležitostí. Na druhé straně bylo možné narazit na místa, kde vládla stagnace a růst nezaměstnanosti ještě urychloval zvyšující se počet obyvatelstva, na oblasti, kde charakteristickou chudobu zhoršovaly neustálé nájezdy a protiútoky různých námořních mocností a jejich loďstev, často podporovaných privatýry – nebo korzáry –, soukromými osobami vybavenými licencí (oficiálním vládním pověřením k vedení kořistnické činnosti na moři), jakož i piráty bez licence. V křesťanských oblastech na středomořském pobřeží profitovaly zavedené námořní mocnosti jako Benátky, Janov a Pisa z prudce rostoucího obchodu s byzantskou říší a s hlavními přístavy muslimských říší, například s Alexandrií, i s přístavy na pobřeží Černého moře, například s Kaffou (dnešní Feodosija). Benátští, janovští a pisánští kupci bohatli na vzácném zboží, mezi něž patřily drahokamy, hedvábí, koření, porcelán, zlato, stříbro, kožešiny a otroci, a spolu s nimi bohatli i alexandrijští a byzantští obchodníci.      Pokud se občané zmíněných vzkvétajících přístavních měst rozhodli pro pirátství, činili tak nejčastěji z touhy po zbohatnutí a stávali se hlavně korzáry, licencovanými piráty. Není překvapením, že se mezi piráty hlásili zejména občané ze spodních příček společenského žebříčku, kteří měli vstupem do tak rizikové profese nejmíň co ztratit, zato mohli nejvíc získat. Například v případě přístavů Bidžája (Alžírsko) a Trapani (Sicílie) se do pirátských aktivit na „zkrácený úvazek“ zapojovali „lidé skromného původu“ jako dělníci, maloobchodníci nebo řemeslníci, rybáři a námořníci. Na ostrovech podél námořních tras nuzně se protloukající chudobní rybáři a rolníci určitě sledovali dychtivýma očima těžce naložené obchodní lodě. Tato místa byla obvykle odříznuta od ekonomického pokroku a často se stávala cílem loupeživých nájezdů korzárů, kteří zde lovili otroky a odváželi s sebou vše, co mohlo posloužit jako zdroj zisku. Nikoho nepřekvapí, že se žalostné životní podmínky a touha po bohatství spojily a daly na těchto místech vzniknout pirátským základnám, z nichž některé přežily až do devatenáctého století.      I v severoevropských vodách stály tvrdé životní podmínky za vznikem  a vzestupem volně  organizovaných pirátských a privatýrských flotil námořních lupičů, známých nejprve jako „vitaliáni“ (německy Vitalienbrüder, volně přeloženo bratři živitelé) a později jako „likedeeleři“, které na přelomu čtrnáctého a patnáctého století operovaly v Baltském a Severním moři. Vdůsledku neustálých námořních válekv této části Evropy byly vypleněny mnohé přímořské oblasti a tuhý feudální řád na pevnině držel poddané v pevném područí. Není divu, že mnozí chudí rolníci a nádeníci, kteří nevlastnili ani kousek půdy, se ve třináctém a čtrnáctém století přesouvali do měst v naději na lepší život. Tam však zjistili, že jejich bída se v relativní anonymitě města ještě prohloubila. Platilo to zejména v případě státu Řádu německých rytířů, který se rozkládal na částech území dnešního Estonska, Lotyšska, Litvy, Polska, Ruska a Švédska. Ovládal ho katolický vojenský řád, který se až do počátku patnáctého století podílel na křížových výpravách proti pohanským kmenovým královstvím a knížectvím.      V té době byly akty pirátství v Baltském moři poměrně časté a docházelo k nim ze stejných důvodů jako v jiných koutech světa: hustý námořní provoz nabízel bohatou kořist a neustále se měnící politická spojenectví přímořských států znemožňovala ustavení a účinné dodržování námořního práva. Například již v roce 1158 obyvatelstvo dánských pobřežních oblastí Jutska a Sjællandu uprchlo v důsledku neustálých nájezdů do vnitrozemí a nechalo za sebou neobdělávanou a nechráněnou půdu. „Všude vládla sklíčenost, nikdo nemohl spoléhat na zbraně ani na pevnosti.“ Vévoda Jan z Meklenburku (do vévodského stavu jej roku 1348 v Praze povýšil Karel IV.) nabídl v rámci války, kterou koncem čtrnáctého století vedl proti dánské královně Markétě, privatýrské pověření prakticky každému, kdo si o ně řekl. Tím jen dále otevřel stavidla a do té doby neorganizovaní piráti se sdružili do velkých flotil. Převážně námořní válka Meklenburska proti Dánsku vyžadovala stavbu nových lodí, pro něž bylo třeba zajistit posádky. A protože válka přinášela naději na rozsáhlé drancování a plenění, hrnuly se do meklenburských přístavů zástupy dobrodruhů a zoufalců vesměs severoněmeckého původu, dychtivých nechat se najmout. Dětmarova Kronika je popisuje těmito slovy:   V tomto roce [1392] se shromáždil neukázněný a vzpurný dav dvořanů, měšťanů z mnoha měst, úředníků a sedláků, kteří nazvali  sami sebe  vitaliáni. Tvrdili, že vyrazí proti královně Dánska, aby osvobodili švédského krále, jehož uvěznila, a že nebudou nikoho zajímat ani plenit, pouze podpoří zbožím a pomocí ty [z Meklenburska], kdo budou bojovat proti královně.   Svému slibu se vitaliáni zpronevěřili, ohrožovali „celé moře a všechny kupce, přátele i nepřátele“. Vitaliáni ani jejich nástupci likedeeleři se – podobně jako jiné velké organizované pirátské skupiny – neobjevili znenadání a zčistajasna. Můžeme jen spekulovat, zda tyto muže vedla touha po bohatství, nebo zoufalé životní podmínky, aby se stali námořními lupiči, neboť nikdo z těch zástupů povětšinou negramotných a nevzdělaných lidí nezanechal paměti. Je však pravděpodobné, že oba zmíněné faktory poháněly četné obyvatele hanzovních měst, aby se dali na pirátství. Volání meklenburského vévody po privatýrech jim znělo jako vábení sirén. Nabízelo naději na únik ze spárů bídné chudoby a na zbohatnutí – nebo alespoň na smrt při snaze získat lepší postavení. Ještě pochopitelnější je, že se k vitaliánům přidávali i stávající námořníci. Podmínky úmluvy sice mohly zahrnovat ustanovení, že meklenburští privatýři budou placeni pouze z kořisti, přesto naděje na obohacení při rabování byla jistě svůdná. Pokud se kapitán rozhodl připojit se k pirátskému bratrstvu, posádka ani nemusela přestoupit na jiné plavidlo. Rozdíl mezi obchodní a pirátskou či privatýrskou lodí spočíval jen v tom, že ta druhá uvedená mívala lepší posádku i výzbroj.      Názvy, pod nimiž tyto aliance námořních lupičů vešly ve známost, jsou dostatečně výmluvné. Podle některých názorů vděčí vitaliáni, bratři živitelé, za své pojmenování jednomu z úkolů, jimiž byla tato skupina privatýrů pověřena. Roku 1390 dostali příkaz zásobovat, tedy živit, vyhladovělé obyvatele Stockholmu, když dánský nepřítel odřízl město od zásobovacích tras. Přijatelnější vysvětlení zní tak, že název bratři živitelé odkazuje na skutečnost, že si tito privatýři zajišťovali obživu vlastními  silami.  Odkaz na „bratry“ nebo „bratrstvo“ naznačuje vzájemnost, když už ne rovnost. Tento prvek je výraznější v pojmenování (ve středověké dolnoněmčině) Likedeelern, které se vyskytuje v soudobých německých pramenech kolem roku 1398 a znamená „rovnocenní podílníci“. V dobách striktního hierarchického rozdělení společnosti, kdy všichni měli vědět, kde je jejich místo, je kvazi socialistická představa rovnocenného podílu bez ohledu na původ sama o sobě výzvou předhozenou politickým elitám – aristokracii, církvi a mocným hanzovním obchodníkům.      Zajímavé je, že to nebyli pouze utlačovaní, kdo se ve středověku rozhodli pro pirátskou nebo privatýrskou dráhu. Kariéra piráta nebo privatýra lákala dokonce i šlechtu a často z velmi podobných důvodů: uniknout životu v chudobě a strádání, do něhož je uvrhl nepřející osud. Chudoba šlechticů byla samozřejmě relativní a mnozí urození zřejmě vyrazili na moře spíše z touhy po dobrodružství než pro cokoliv jiného. Zůstává ovšem neměnným faktem, že mnoho jedinců urozeného původu se stalo piráty nebo privatýry z donucení. Tak například v Itálii čtrnáctého století se běžně stávalo, že v důsledku častých násilných srážek mezi různými městskými státy i mezi jednotlivými frakcemi uvnitř těchto států byla řada vysoce postavených rodin nucena uprchnout ze svých domovských měst. Snažily se udržet své postavení (nebo spíš prostě přežít) tím, že se daly na pirátství a lupičství. Kolem roku 1325 napadaly ghibellinské galéry vyplouvající z Janova konvoje obchodních lodí, plenily a loupily. V roce 1464 se pirátem, a to velmi neblaze proslulým, stal dokonce janovský vévoda a arcibiskup Paolo Fregoso, když jej političtí nepřátelé vyhnali z města. Italští vyhnanci ovšem nebyli jediní příslušníci šlechty, na něž tehdy dolehly zlé časy. Když nečekané uzavření míru v roce 1302 vedlo k obrovské nezaměstnanosti mezi vojáky a žoldnéři, trpěli i katalánští rytíři. Mnozí se uchýlili pod vlajku jistého Rogera de Flor, bývalého templáře, který se po vyloučení z řádu pro údajné krádeže stal pirátem. S námořními nájezdy měl bohaté zkušenosti, neboť se od svých osmi let plavil na templářských lodích a z plavčíka to dotáhl až na velitele galéry. Tato skupina profesionálních žoldnéřů, známá pod názvem (Velká) Katalánská kompanie, působila po většinu čtrnáctého století převážně ve východním Středomoří buď jako privatýři, nebo jako piráti – podle toho, zda bojovali pro nějakého pána, nebo pro sebe.      Situace vitaliánů v Baltském moři byla koncem téhož století jen mírně odlišná. Mnozí příslušníci nižší šlechty v tomto regionu strádali ve stavu infausta paupertas neboli „nešťastné chudoby“, a to navzdory možnostem a ambicím svého původu. Většina z nich byla závislá na příjmech z půdy, kterouvlastnili, abylitakvelmizranitelnívpřípadech agrárních krizí, kdy ceny zemědělských výrobků klesaly na samotné dno. Tito šlechtici představovali typický důsledek oněch nejistých válečných časů, ovšem na rozdíl od jiných skupin chudiny měli jednu dobře zpeněžitelnou výhodu – byli zocelení častými válkami, v nichž bojovali, takže prokazovali neobyčejné bojové schopnosti. Navíc svým ubohým postavením ospravedlňovali své loupení a drancování jakožto „drobný“ nebo „odpustitelný“ hřích, který na nich nezanechá žádné stigma. Potvrzuje to i soudobé rčení: „Ruten, roven, det en is gheyen schande, dat doynt die besten von dem lande.“ (Potulka a loupež neznamená hanbu, dělají to i ti nejlepší ze všech zemí.) Bylo tedy jen logickým krokem rozšířit loupení ze souše i na moře.      Většina šlechticů, kteří se dali k pirátům, se na rozdíl od „obyčejných“ lidí stala veliteli. Vyškrábali ze dna truhlice posledních pár zlatek, koupili loď, vyzbrojili ji a najali posádku z řad svých bojem zocelených přívrženců v nikoliv liché naději, že jim pár úspěšných nájezdů vynaložené prostředky bohatě vrátí. Jiní, ještě chudší šlechtici, byli natolik zběhlí a zruční ve válečném umění, že se stali pirátskými veliteli, aniž by si napřed museli pořídit loď. To byl i případ dvou mnichů žebravého řádu, kteří se stali vůdci vitaliánů.      Není známo, co tyto dva „svaté“ muže přimělo připojit se k námořním lupičům, ale překvapivě nešlo o první „klášterníky“, řádové bratry, kteří se stali piráty. Mnich Eustach, známý také jako Černý mnich, se narodil jako Eustache Busket ve francouzském Boulogne-sur-Mer při pobřeží Lamanšského průlivu někdy kolem roku 1170 do vznešené rodiny – jeho otec Baudoin patřil k předním šlechticům tohoto přímořského kraje. Mladíkovi se zřejmě dostalo řádného rytířského i námořnického výcviku, jeho pozdější pozoruhodné činy jako privatýra a piráta naznačují, že první zkušenosti získal jako korzár ve Středomoří. Není jasné, proč se rozhodl vstoupit jako mnich do benediktýnského kláštera. O něco zřejmější jsou důvody, proč duchovní službu opustil. Když odmyslíme zvěsti o údajných zločinech, hnala jej touha pomstít smrt svého otce, jehož zabil jiný šlechtic. Po krátkém působení jako bandita ve svém rodném kraji dobře využil nabyté korzárské dovednosti a kolem roku 1204 se připojil k privatýrům anglického krále Jana, který vedl dlouhou a úpornou válku proti francouzskému panovníkovi Filipu II. Téměř deset let Eustach napadal francouzské koráby a útočil na francouzské pobřeží Lamanšského průlivu. Za svou polonezávislou základnu si zvolil ostrov Sark – k velké mrzutosti obyvatel nedalekých anglických přístavů Hastings, New Romney, Hythe, Dover a Sandwich (známých jako Cinque Ports, Pět přístavů), kteří byli rovněž vystaveni jeho drancování. Když se proti Eustachovi v letech 1212 a 1213 postavil anglický dvůr, rychle změnil strany a ve francouzských službách napadal anglické lodě a pobřeží. Jeho osud se naplnil 24. srpna 1217 v bitvě u Sandwiche, když se anglickým námořníkům podařilo proniknout na palubu jeho lodi poté, co napřed oslepili francouzské protivníky tím, že jim nasypali doočí nehašené práškové vápno.„Naskákali na Eustachovu loď a mimořádně krutě se vypořádali s jeho muži. Pochytali všechny barony a mnicha Eustacha zabili. Usekli mu hlavu a bitva okamžitě skončila.“      Nebyl jediný člen církevního řádu, který porušil svaté sliby a vydal se na dráhu piráta. Na druhé straně zeměkoule najdeme jiné zbloudilé, tentokrát buddhistické mnichy, kteří učinili totéž. Například jistý Sü-chaj vedl mnoho let poklidný život jako vzdělaný a uznávaný mnich ve slavném Tygřím klášteře nedaleko Chang-čou. Avšak roku 1556 se z neznámých důvodů náhle rozhodl, že opustí klášter a přidá se k pirátům Wo-kchou, kteří v letech 1440 až 1570 aktivně působili ve Východočínském a Jihočínském moři. Dobře využil svých znalostí náboženský chrituálů, liturgických žalmů i věšteckého umění as jejich pomocí si získal „věrnost své posádky, která ho nazývala ,generálem, jehož seslala nebesa, aby zpacifikoval oceány‘“. Ale stejně jako křesťanští duchovní, kteří se připojili k pirátům v Severním a Baltském moři, i on představoval spíše výjimku než pravidlo. Wo-kchou, což doslova znamená „japonští bandité“, verbovali své členy převážně mezi Japonci, Číňany a Malajci, hnanými buď  touhou po zbohatnutí, nebo chudobou. Většinu tvořili zkušení čínští námořníci, kteří dříve sloužili ve válečném nebo obchodním loďstvu. Proud rekrutů zesílil po schválení tvrdého omezení či přímo zákazu námořního obchodu a rozpuštění mocného námořníholoďstva dynastie Ming, které pod velením admirála Čeng-chea brázdilo vody Indického oceánu mezi roky 1405 a 1433.      Náhlá změna čínské námořní politiky měla za následek tisíce nezaměstnanýcha strádajících námořníků, kteří se zoufale snažili najít nové uplatnění. Mnozí obchodníci se rozhodli pokračovat ve svém, nyní již prakticky nezákonném podnikání a zapojili se do pirátství – buď aktivně organizováním nájezdů, nebo pasivně obchodováním s kradeným zbožím. Nejmocnějším mezi těmito kupci-piráty byl jistý Wang Č’, původně bohatý a vážený obchodník se solí. Základnu si zbudoval na ostrově Kjúšú pod ochranou japonských feudálních pánů a z ní ovládal stále rostoucí pirátskou říši, aniž by se sám aktivně podílel na nájezdech a plundrování. V jeho případě proběhl přerod z uznávaného obchodníka v obávaného piráta nedobrovolně: zákaznámořníhoobchoduzničiljehopodnik, který na mořeplavbě závisel. Neměl prostě jinou možnost.   bůh to tak chce Stát se pirátem bylo mnohem snazší, pokud se k tomu nevztahovalo žádné společenské stigma. Některé přímořské národy – například Vikingové, kteří za raného středověku (od osmého století) napadali pobřeží britských ostrovů, Irska i evropské pevniny, nebo ve stejné době, ale na druhé straně zeměkoule takzvaní Orang Laut (Mořští lidé), kteří pocházeli od Malackého průlivu – pokládaly nájezdné lupiče za vznešené válečníky, kteří zasluhují úctu a obdiv. V těchto kulturách patřila účast na pirátských nájezdech ke způsobům, jak získat nejen reputaci, ale také bohatství.      Pro členy válečnické společnosti, kteří se chtěli osamostatnit jako nezávislá feudální knížata, byly nejdůležitější tři prvky. Museli si vydobýt pověst neohrožených bojovníků, získat do svých vojů dostatečný počet otroků-bojovníků a nashromáždit bohatství. Platilo to zejména pro Vikingy:   Bohatství u Vikingů neznamenalo pasivní hromadění zlata a stříbra, ukrytého kdesi v jámě nebo v truhlici, ale spíše je představovalo postavení, spojenectví a styky. Skandinávské komunity v období Vikingů tvořily otevřený systém, v němž musel každý jedinec či rodina soustavně bránit svou pozici vůči ostatním, kteří si  s ním byli teoreticky rovni.   Universum 2020, z anglického originálu Pirates: A New History, from Vikings to Somali Raiders přeložil Dalibor Míček, vázaná, 360 stran, 1. vydání. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2020-01-14 20:15:42

Zemřel Josef Čermák, jeden z nejzasvěcenějších českých vykladačů díla Franze Kafky

„Zemřel Josef Čermák, muž laskavé tváře a rytířského jednání, jehož přednášky z komparativní literatury by člověk na vysoké škole nevynechal, ani kdyby měl kvůli tomu odložit rande. Jeho úmrtí mi telefonem oznámil jeho syn,“ oznámil 14. ledna večer na svém fcb účtu Marek Wollner, šéfredaktor reportážní publicistiky České televize. Josef Čermák (1928) byl mezinárodně uznávaným znalcem Kafkova díla. Přeložil několik desítek titulů z němčiny, francouzštiny, italštiny a španělštiny, mimo jiné Kafkovy romány Nezvěstný a Proces, Deníky a Dopisy rodičům z let 1922 až 1924, jejichž byl prvním editorem (1990). Byl autorem publikací Franz Kafka – Výmysly a mystifikace (2005), Pražské vademecum Franze Kafky (2005), Zápas jménem psaní – o životním údělu Franze Kafky (2009), Franz Kafka v Assicurazioni Generali (2011). Byl také spoluautorem libreta expozice Město K. Franz Kafka a Praha ve Franz Kafka Museum v prostorách Hergetovy cihelny v Praze na Malé Straně.  „Byl to prvotřídní překladatel a bezkonkurenční znalec života a díla Franze Kafky, vydavatel dopisů z jeho pozůstalosti a taky autor řady jeho životopisných knih. Jako žák Václava Černého se přirozeně potuloval v končinách mnoha světových literatur, byl doma v německé, francouzské i španělské, se stejnou nevyčerpatelnou znalostí se nořil do středověku i moderních proudů. Poslouchat jeho přednášky byla ryzí radost, která mě držela ve škole, když už řada aktivnějších spolužáků běhala raději po redakcích. Vzdělanost z něj dýchala noblesou a kulturou šlechticů ducha, s jejichž světem se nám, neotesaným pasáčkům vepřů, pokoušel zprostředkovat kontakt. Ostatně jeho ženou byla dcera neméně proslulého literárněvědného barda Bedřicha Fučíka. Jsem rád, že jsem ho před pár lety ještě mohl potkat na křtu knihy sestavené z jeho statí s názvem “I do daleka vede cesta”, kam mi vepsal emotivní věnování. Ke svým nezdárným žákům se totiž vždy hlásil s láskou a až dojemnou hrdostí. Budiž mu země lehká,“ napsal o Čermákovi Wollner. Josef Čermák vystudoval bohemistiku, romanistiku a srovnávací dějiny literatur na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Zásadní pro něj bylo, že se stal žákem literárního vědce Václava Černého. Poté pracoval jako redaktor, šéfredaktor a nakonec jako hlavní lektor ve Státním nakladatelství krásné literatury a umění, později přejmenovaném na Odeon. Po roce 1989 pracoval jako šéfredaktor nebo ředitel v několika nakladatelstvích (například Aventinum či Grafoprint Neubert). V roce 2017 mu vyšla kniha I do daleka vede cesta…: Vybrané studie z literární komparatistiky a moderní německé literatury. Jde o shrnutí autorova celoživotního díla (nejstarší z uveřejněných studií je z roku 1949, nejmladší z roku 2015). Její první část je věnována studiím ze světové literatury a komparatistiky, druhý česko-německým kulturním vztahům se zvláštním důrazem na pražskou německo-židovskou literaturu a třetí životu a dílu Franze Kafky. Na webových stráoách Českého rozhlasu si můžete poslechnout jeho desetidílné vzpomínky. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2024-02-22 12:47:40

Řád Rytířského kříže [1991- ]

Autor: MART.in Datum: 22.02.2024 12:47:40 Název:Name:Řád Rytířského křížeOrder of the Knights CrossNázev v originále:Original Name:Vyčio Kryžiaus ordinasDatum vzniku:Date of Establishment:15.01.1991Datum zániku:Date of Termination:DD.MM.RRRRStruktura:Structure:VelkokřížKomandérský velkokřížKomandérský křížDůstojnický křížRytířský křížGrand CrossCommander's Grand CrossCommander's CrossOfficer's CrossKnight's Cross Poznámka:Note:Obnovený řád, který zanikl v roce 1940, po připojení Litvy k SSSR.A renewed order, which ceased to exist in 1940, after the annexation of Lithuania to the USSR.Zdroje:Sources: uk.wikipedia.org lt.wikipedia.org

Čas načtení: 2024-02-29 15:28:55

Bräundle-Schmidt, Kai

Autor: Jirka Cooper Datum: 29.02.2024 15:28:55 Příjmení:Surname:Bräundle-SchmidtBräundle-SchmidtJméno:Given Name:KaiKaiJméno v originále:Original Name:Kai Bräundle-SchmidtFotografie či obrázek:Photograph or Picture:Hodnost:Rank:majorMajorAkademický či vědecký titul:Academic or Scientific Title:--Šlechtický titul:Hereditary Title:--Datum, místo narození:Date and Place of Birth:19.06.1917 Flensburg / 19.06.1917 Flensburg / Datum, místo úmrtí:Date and Place of Decease:14.08.1991 Braderup, Šlesvicko-Holštýnsko / 14.08.1991 Braderup, Schleswig-Holstein / Nejvýznamnější funkce:(maximálně tři)Most Important Appointments:(up to three)- pobočník velitele 501. granátnického pluku (290. pěší divize)- adjutant of commander of 501st Grenadier Regiment (290th Infantry Division)Jiné významné skutečnosti:(maximálně tři)Other Notable Facts:(up to three)- nositel Rytířského kříže Železného kříže- recipient of Knight's Cross of the Iron CrossSouvisející články:Related Articles:Zdroje:Sources:www.tracesofwar.com

Čas načtení: 2024-03-18 17:19:56

Fluhs, Friedrich

Autor: Jirka Cooper Datum: 18.03.2024 17:19:56 Příjmení:Surname:FluhsFluhsJméno:Given Name:FriedrichFriedrichJméno v originále:Original Name:Friedrich FluhsFotografie či obrázek:Photograph or Picture:Hodnost:Rank:vrchní šikovatelSenior Field SergeantAkademický či vědecký titul:Academic or Scientific Title:--Šlechtický titul:Hereditary Title:--Datum, místo narození:Date and Place of Birth:26.08.1912 Gnutz / 26.08.1912 Gnutz / Datum, místo úmrtí:Date and Place of Decease:DD.07.1944 Minsk / DD.07.1944 Minsk / Nejvýznamnější funkce:(maximálně tři)Most Important Appointments:(up to three)- velitel čety 5. roty (II. prapor, 255. granátnický pluk, 110. pěší divize)- platoon leader of 5th Company (II Battalion, 255th Grenadier Regiment, 110th Infantry Division)Jiné významné skutečnosti:(maximálně tři)Other Notable Facts:(up to three)- nositel Rytířského kříže Železného kříže- recipient of Knight's Cross of the Iron CrossSouvisející články:Related Articles:Zdroje:Sources:www.tracesofwar.com

Čas načtení: 2024-03-23 06:00:01

Příběh českých okultistů za protektorátu. Jeden se dal do služeb nacistů, druhý proti nim bojoval

Před okupací působilo v Československu hned několik okultních skupin. Většina z nich byla uzavřená a neměly ani oficiální jméno. Zabývaly se vyvoláváním duchů, sestavováním horoskopů a telepatií. Toto je jen náčrt jejich aktivit, kvůli svému elitnímu charakteru je nebylo možno do detailu prozkoumat. Slovo magie se tehdy nepoužívalo, své pokusy a myšlenky nazývaly pojmem hermetismus.   Hitlera stvořili okultisté. Šéf tajné společnosti mu přikázal nosit u sebe mandragoru Číst více Příběh bílého čaroděje Život Jana Kefera nezačal šťastně, jeho tatínek spáchal sebevraždu, údajně kvůli podvodu, který na něj udělali jeho obchodní společníci. Byl vychováván matkou a již v dětství vykazoval jisté paranormální nadání, také se traduje historka, že v raném věku často přicházel o zrak, což měla být předzvěst budoucí jasnozřivosti. Své nadání využil při studiu na arcibiskupském gymnáziu, také měl cit pro hudbu, hře na klavír se naučil již v pěti letech, coby student složil operu s názvem Paleček. Ovládal asi patnáct jazyků. Duchovní nauky mu nebyly nikdy cizí, jeho třídním učitelem byl mystik Jaroslav Ovečka a ten jej nasměroval k ezoterickým vědám.   V rámci magických věd se zabýval hlavně theurgií a mumiální léčbou. Theurgie byla více méně zapomenutou okultní disciplínou, která má kořeny ve starověkém Řecku, a byl to právě Kefer, který ji obnovil. Jde o spojení s vyššími bytostmi z duchovního světa nebo jejich vyvolání či vytvoření. V případě mumiální léčby se mág snaží nemoc z těla pacienta přemístit do jiného organismu, například myši. Jeho touhou bylo prosadit magii, tedy hermetismus, jako skutečnou vědeckou disciplínu, dokonce se mu mělo podařit vyléčit tímto způsobem rakovinu. Kefer byl mezi českými okultisty velmi uznávaný, až na Arvéda Smíchovského, se kterým měl časté spory.  Malostranský Faust  Jiří Arvéd Smíchovský měl s Janem Keferem společný osud. Narodil se do velmi významné rodiny, která patřila do rytířského řádu, měli dokonce kontakt i na papeže, jeho otec byl také znám v uměleckých kruzích. Po vystudování gymnázia pokračoval na právnickou fakultu, zde se projevilo jeho jazykové nadání. Uměl kolem sedm jazyků, mezi nimi i starořecky a hebrejsky. Stal se členem společnosti Universalia, kde se potkal s Keferem. Rozdíl mezi nimi byl hned zřetelný, Smíchovský považoval magii za vysoce elitní věc a byl proti její popularizaci.   Smíchovského učarovala temnota, začal se zajímat o nacismus a stal se členem české Národní obce fašistické. Jednou ve sklepě svého domu dokonce vyvolával ďábla, přátelé přítomni seanci měli s hrůzou utéct pryč. Po zabrání Sudet se Smíchovský přihlásil k německé národnosti, poté již otevřeně propagoval nacismus. Po vyhlášení protektorátu se dal do služeb nacistické rozvědky SD. Účastnil se útoku na vinohradskou synagogu a na jiné židovské modlitebny, jeho cílem bylo ukořistit staré hebrejské knihy. Stal se z něj skutečný novodobý Faust.  Co byla Universalia? Její původní název zněl Volné sdružení pracovníků okultních. Pražská polečnost se zabývala hermetismem a filozofií, po zatčení Kefera v roce 1941 byla společnost oficiálně zrušena, obnovena byla v roce 1990. Mezi členy byla řada významných českých spisovatelů, jako například Ladislav Klíma. Patřily do ní také dvě významné osobnosti českých okultních dějin, byli jimi Jiří Arvéd Smíchovský a Jan Kefer. Spojovalo je, že se narodili do dobrých rodin, také měli velké nadání pro studium, oba uměli mnoho jazyků. Rozdíl mezi nimi tkvěl v jejich pohledu na svět. Byli jako jin a jang. Zatímco Kefer se snažil použít své schopnosti a znalosti pro dobro světa, Smíchovský se dostal do vod černé magie a temného mysticismu. Za první republiky byly tyto rozdíly v rámci akademické diskuse akceptovatelné. Nacistická okupace způsobila vyhrocení a vyhranění názorů.   Střet dvou světů  Postavy Smíchovského a Kefera jsou jako černá a bílá, jako by je někdo vystřihl z románu, a také jejich konec měl nádech tajemství. Zatímco Jan Kefer se snažil pomáhat odbojářům a k tomu se věnoval léčitelství, Smíchovský udával své kolegy gestapu. Kefer a další okultisté také provedli jednou v noci rituál, který měl zničit Hitlera.   Tvrdí muži z gestapa si jednoho dne došli i pro Jana Kefera. Neměli v úmyslu jej mlátit, naopak úkol byl přesvědčit jej ke spolupráci. Traduje se, že mág použil při výslechu jakousi tajnou techniku a opustil své tělo, jiným slovem zemřel. Podle svědků vynesli gestapáci z místnosti mrtvého Kefera, který na sobě neměl žádné známky bití. Skupina, která měla Kefera na starosti, byla za trest poslána na sovětskou frontu. Král magie Harry Houdini byl postrachem spiritualistů a nešetřil ani své přátele. Prováděl jim dost šílené kousky Číst více V rodině Kefera dodnes věří, že ten, kdo jej udal gestapu, byl právě Smíchovský. Měl být dokonce poslán k němu na celu, kde jej přemlouval, ať svolí a spolupracuje s nacisty. Sám Smíchovský měl z nacistů strach, byl totiž homosexuál a to gestapo dobře vědělo. Po válce byl souzen za kolaboraci, k okultismu se hlásil i za mřížemi. Vykonal tam sám na sobě obřízku. Smíchovský zemřel patrně po úderu do hlavy, který dostal od bachaře, dusil se pak několik hodin a jeho obličej byl poté úplně černý. V roce 2022 byl natočen film Arvéd, který se volně inspiruje jeho životem, snímek dobře zachycuje Smíchovského touhu po vědění, která ovšem nebyla ušlechtilá, ale měla zvrácené a sobecké důvody.  Zdroj: autorský článek (autor své informace čerpal v přednášek Sranislava Motla a knih Nacismus versus okultismus v protektorátu a Arvéd) KAM DÁL: Železná panna: Hrozné utrpení, na které se nevydržel nikdo dívat. Kromě syna Saddáma Husajna

Čas načtení: 2024-03-29 06:00:01

Udatný otec a zbabělý syn ve stoleté válce. Kresčak aneb smrt Jana Lucemburského

V bitvě u Kresčaku Angličané drtivě porazili francouzské vojsko pod vedením krále Filipa VI., který utekl z boje se zbytkem svých vojáků. Během bitvy padlo více než tisíc francouzských rytířů, kolem 4 tisíc dalších jezdců a více než 30 tisíc pěšáků. Mezi nimi se statečně bili Jan Lucemburský a jeho syn. Oproti tomu anglická armáda přišla pouze o 3 rytíře a 40 lučištníků. Proč tomu tak bylo? Jana Lucemburského si pamatujeme jako udatného bojovníka. V roli panovníka to neměl lehké. České neutěšené poměry jej donutily především bojovat – nejdřív o trůn a pak se mu války tak zalíbily, že se pral už jen ze sportu a především z hrdinství, jak vypráví Vlastimil Vondruška ve své knize o slavných českých bitvách. Zemřel v bitvě u Kresčaku – slepý, ale nezrazen svými nejvěrnějšími.  Slepý král bojoval do posledního dechu: Udatnost Jana Lucemburského uctil i jeho nepřítel Číst více Udatný Lucemburk v poslední bitvě Českého krále Jana v té době považovali za přední evropskou válečnou autoritu a říkalo se mu „jestřáb“, jak zmiňuje Jan Urban v knize o Kresčaku. Beneš Krabice z Weitmile ve své kronice cituje Janův slavný výrok. „Toho nebude, aby český král z boje utíkal, ale zaveďte mě tam, kde zuří největší válečná vřava. Pán buď s námi, ničeho se nebojme, jenom pečlivě střežte mého syna.“ V první bitvě stoleté války prokázal ohromnou statečnost. V pozdních večerních hodinách, kdy Francouzi již prchli, rozkázal slepý Jan svým rytířům, aby zaútočili. Všichni padli a český král ukončil svou životní pouť. Jeho konec lze považovat za jakousi okázalou sebevraždu. Útěk zbabělého syna Jeho syn ale přežil díky poranění paže, které způsobil zatoulaný anglický šíp, jak vypráví Jan Urban. Moudře se na radu vytratil z bitevního pole, ale tento útěk byl později považován za zbabělost. Jeho statečný otec by se nejspíš za údajnou „chladnou vypočítavost“ svého syna styděl. Co by však nastalo, kdyby budoucí král skonal v mládí na bitevním poli? Vládl by v českých zemích klid a mír, nebo by se stoletá válka rozpínala i do českých zemí? Za všechno mohla stoletá válka Co to vlastně byla stoletá válka a kde je třeba hledat její příčiny? Vondruška mluví o sérii bitev mezi francouzskou a anglickou stranou. Příčiny této nekonečné vojny se objevují již v prvním tisíciletí, kdy vznikalo podhoubí nenávisti a hamižnosti francouzských králů a normanských vévodů s právem na anglický trůn. Právě zde bylo semeniště všech nesvárů a lakotnosti vládců. Jelikož Normandie byla vazalem Francie, francouzští králové si dělali nároky na anglické panství, kde panovali normanští vévodové. Normandie si to nenechala líbit a bránila se. Začala stoletá válka a její první bitva – bitva u Kresčaku. Politika, to jsou dnes jen samé intriky, nevraživost a kamarádíčkování. Vyprávět by ale mohl už Jan Lucemburský Číst více Anglie může poděkovat lučištníkům Asi se ptáte, proč v bitvě u Kresčaku tak slavně zvítězili právě Angličané. Patrně v tom hráli významnou úlohu právě angličtí lučištníci. „Angličané používali dlouhé luky, jež mohl ovládat jedině pěšák. Francouzi znali spíše luky kratší, z nichž se dalo střílet za jízdy na koni, ale ne tak daleko a tak prudce,“ píše Vlastimil Vondruška. Dalším francouzským hendikepem bylo malé množství střelců z kuše. Bylo jich několik set oproti několika tisícům anglických luků. A to byl největší důvod, proč Francouzi prohráli na plné čáře. Používání luků druhý lateránský koncil roku 1139 sice zakázal, jak vysvětluje Hans-Dieter Otto ve své monografii o vojenských omylech, ale ve středověkých bitvách se tento zákaz hojně porušoval.  Disciplína Anglie přemohla neposedné Francouze Jan Urban popisuje den bitvy u Kresčaku a uvádí, že se Francouzi nemohli dočkat, až začne bitevní vřava. Francouzský král váhal, a poněvadž si francouzští rytíři jeho váhání domýšleli jako zbabělost, bez rozkazu krále a chaoticky vytáhli na bitevní pole. Toho využili angličtí lučištníci a vystřelili první šípy, které málokdy minuly cíl. Na obou stranách vládl hlad, žízeň a únava, a proto vojáci už chtěli mít bitvu vítězně za sebou, aby si mohli odpočinout. Vše hrálo pro anglickou stranu, neboť měla lepší bojovou morálku oproti francouzské nedisciplinovanosti, rivalitě a anarchii. Na straně francouzské armády nastal všeobecný zmatek a tlačenice. Tudíž bitva skončila fiaskem pro Francii a vítězstvím pro Anglii. Hans-Dieter Otto ve své knize tvrdí, že „bitva u Kresčaku skončila katastrofou a znamenala zánik rytířstva. Koncept rytířského boje vzal za své a musel ustoupit novým moderním zbraním“. Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Císař Karel IV. neměl klid ani po bolestivé smrti: Týdny s ním chodili po Praze, srdce se ztratilo.

Čas načtení: 2024-04-04 11:02:55

Knight's Path: The Tournament – zúčastněte se rytířského turnaje

Nezávislých počinů není nikdy dost. Především když stojí za váš čas. Knight's Path: The Tournament je česká hra od tvůrce Jana Tichoty a Aamn Chahroura, která představuje svůj obrovský potenciál na menším rytířském turnaji. Článek Knight's Path: The Tournament – zúčastněte se rytířského turnaje se nejdříve objevil na Gaming Professors | Herní magazín, recenze her, hry na pc.

Čas načtení: 2024-04-15 20:15:00

20:15 Manon Lescaut

Příběh Vítězslava Nezvala o lásce nevěrné, a přitom oddané, plný napínavých zvratů a okouzlujícího rytířského světa. Inscenace Národního divadla, kterou její režisérka Daniela Špinar přenesla z jeviště, aby ji jako filmový projekt natočila v autentických prostředích historické divadelní budovy (2021). Hrají: J. Pidrmanová, V. Polívka, R. Mácha, V. Beneš, R. Mácha, M. Řezníček a L. Zbranková. Režie D. Špinar[online]

Čas načtení: 2024-04-28 19:51:37

Schultz, Otto /1920-2013/

Autor: Jirka Cooper Datum: 28.04.2024 19:51:37 Příjmení:Surname:SchultzSchultzJméno:Given Name:OttoOttoJméno v originále:Original Name:Otto SchultzFotografie či obrázek:Photograph or Picture:Hodnost:Rank:podplukovníkLieutenant ColonelAkademický či vědecký titul:Academic or Scientific Title:--Šlechtický titul:Hereditary Title:--Datum, místo narození:Date and Place of Birth:31.05.1920 Dannenberg / 31.05.1920 Dannenberg / Datum, místo úmrtí:Date and Place of Decease:28.07.2013 Fürstenfeldbruck / 28.07.2013 Fürstenfeldbruck / Nejvýznamnější funkce:(maximálně tři)Most Important Appointments:(up to three)- velitel II./JG 51- velitel 6./JG 51- commander of II./JG 51- commander of 6./JG 51Jiné významné skutečnosti:(maximálně tři)Other Notable Facts:(up to three)- německé stíhací eso 2. světové války s 73 sestřely- nositel Rytířského kříže Železného kříže- german fighter ace of WW2 with 73 claims- recipient of Knight's Cross of the Iron CrossSouvisející články:Related Articles:Zdroje:Sources:https://en.wikipedia.org/wiki/Otto_Schultzwww.tracesofwar.com

Čas načtení: 2024-04-28 19:29:19

Schulz, Otto /1911-1942/

Autor: Jirka Cooper Datum: 28.04.2024 19:29:19 Příjmení:Surname:SchulzSchulzJméno:Given Name:OttoOttoJméno v originále:Original Name:Otto SchulzFotografie či obrázek:Photograph or Picture:Hodnost:Rank: vrchní šikovatel Senior Field SergeantAkademický či vědecký titul:Academic or Scientific Title:--Šlechtický titul:Hereditary Title:--Datum, místo narození:Date and Place of Birth:11.02.1911 Trzebiatów (dříve Treptow an der Rega) / 11.02.1911 Trzebiatów (former Treptow an der Rega) / Datum, místo úmrtí:Date and Place of Decease:17.06.1942 poblíž Sidi Rezegh / 17.06.1942 near Sidi Rezegh / Nejvýznamnější funkce:(maximálně tři)Most Important Appointments:(up to three)--Jiné významné skutečnosti:(maximálně tři)Other Notable Facts:(up to three)- německé stíhací eso 2. světové války s 51 sestřely, 15.02.1942 se stal esem jednoho dne (5 s., 40.-44.)- nositel Rytířského kříže Železného kříže- padl v boji, pravděpodobně sestřelen Jamesem F. "Stocky" Edwardsem (v té době byl 3. nejúspěšnějším německým esem na africkém bojišti)- german fighter ace of WW2 with 51 claims, on 15.02.1942 became ace in day (5 s., 40th-44th)- recipient ofKnight Cross of the Iron Cross- killed in action, probably shot down by James F. "Stocky" Edwards (at this time was 3rd leading german africa campaign fighter ace)Související články:Related Articles:Zdroje:Sources:https://en.wikipedia.org/wiki/Otto_Schulz_(pilot)www.tracesofwar.com

Čas načtení: 2024-04-28 22:53:12

Schulz, Otto /1915-1941/

Autor: Jirka Cooper Datum: 28.04.2024 22:53:12 Příjmení:Surname:SchulzSchulzJméno:Given Name:OttoOttoJméno v originále:Original Name:Otto SchulzFotografie či obrázek:Photograph or Picture:-Hodnost:Rank:nadporučíkSenior LieutenantAkademický či vědecký titul:Academic or Scientific Title:--Šlechtický titul:Hereditary Title:--Datum, místo narození:Date and Place of Birth:29.05.1915 Duisburg / 29.05.1915 Duisburg / Datum, místo úmrtí:Date and Place of Decease:06.04.1941 Promachon / 06.04.1941 Promachon / Nejvýznamnější funkce:(maximálně tři)Most Important Appointments:(up to three)- velitel 3. roty, I. praporu, 125. pěšího pluku- commander of 3rd Company, I Battalion, 125th Infantry RegimentJiné významné skutečnosti:(maximálně tři)Other Notable Facts:(up to three)- nositel Rytířského kříže Železného kříže- recipient of Knight's Cross of the Iron CrossSouvisející články:Related Articles:Zdroje:Sources:www.tracesofwar.com

Čas načtení: 2024-05-06 18:45:41

Reuter, Derfflinger von

Autor: Gebirgsjäger Datum: 06.05.2024 18:45:41 Příjmení:Surname:von Reutervon ReuterJméno:Given Name:DerfflingerDerfflingerJméno v originále:Original Name:Derfflinger von ReuterFotografie či obrázek:Photograph or Picture:-Hodnost:Rank:podplukovníkLieutenant ColonelAkademický či vědecký titul:Academic or Scientific Title:--Šlechtický titul:Hereditary Title:--Datum, místo narození:Date and Place of Birth:04.02.1915 Wilhelmshaven / 04.02.1915 Wilhelmshaven / Datum, místo úmrtí:Date and Place of Decease:13.04.1945 Primorsk / 13.04.1945 Fischhausen / Nejvýznamnější funkce:(maximálně tři)Most Important Appointments:(up to three)- velitel Granátnického pluku 45 - commander of the 45th Grenadier RegimentJiné významné skutečnosti:(maximálně tři)Other Notable Facts:(up to three)- nositel Rytířského kříže- recipient of the Knight's Cross of the Iron CrossSouvisející články:Related Articles:Zdroje:Sources:www.tracesofwar.com

Čas načtení: 2024-05-24 12:41:14

Krause, Max

Autor: Gebirgsjäger Datum: 24.05.2024 12:41:14 Příjmení:Surname:KrauseKrauseJméno:Given Name:MaxMaxJméno v originále:Original Name:Max KrauseFotografie či obrázek:Photograph or Picture:Hodnost:Rank:podplukovníkLieutenant ColonelAkademický či vědecký titul:Academic or Scientific Title:--Šlechtický titul:Hereditary Title:--Datum, místo narození:Date and Place of Birth:12.11.1916 Královec / 12.11.1916 Königsberg / Datum, místo úmrtí:Date and Place of Decease:11.01.2004 11.01.2004 Nejvýznamnější funkce:(maximálně tři)Most Important Appointments:(up to three)- velitel Granátnického pluku 106 - commander of the 106th Grenadier RegimentJiné významné skutečnosti:(maximálně tři)Other Notable Facts:(up to three)- nositel Rytířského kříže- recipient of the Knight's Cross of the Iron CrossSouvisející články:Related Articles:Zdroje:Sources:www.tracesofwar.com

Čas načtení: 2024-06-05 14:19:37

Klein, Gerhard

Autor: Gebirgsjäger Datum: 05.06.2024 14:19:37 Příjmení:Surname:KleinKleinJméno:Given Name:GerhardGerhardJméno v originále:Original Name:Gerhard KleinFotografie či obrázek:Photograph or Picture:Hodnost:Rank:plukovníkColonelAkademický či vědecký titul:Academic or Scientific Title:--Šlechtický titul:Hereditary Title:--Datum, místo narození:Date and Place of Birth:02.01.1903 Mohuč / 02.01.1903 Mainz / Datum, místo úmrtí:Date and Place of Decease:20.12.1988 Bonn / 20.12.1988 Bonn / Nejvýznamnější funkce:(maximálně tři)Most Important Appointments:(up to three)- velitel 251. pěší divize- commander of the 251st Infantry DivisionJiné významné skutečnosti:(maximálně tři)Other Notable Facts:(up to three)- nositel Rytířského kříže- recipient of the Knight's Cross of the Iron CrossSouvisející články:Related Articles:Zdroje:Sources:www.tracesofwar.comforum.axishistory.com

Čas načtení: 2024-07-12 10:12:45

Britský labouristický premiér Starmer odmítal monarchii, nyní je sir. Býval i v hledáčku StB

Kdysi volal po zrušení monarchie, aby o mnoho desetiletí později poklekl před tehdejším princem z Walesu (nynějším králem Karlem III.) a nechal se pasovat do rytířského stavu. I to je nový britský premiér Keir Starmer, který levicové labouristy po 14 letech strávených v opozici dovedl k volebnímu vítězství a sestavení vlády. Mimo ostrovní království málo známý politik má přitom i nečekané vazby na Česko.

Čas načtení: 2024-07-12 13:28:39

Sann, Fritz

Autor: Jirka Cooper Datum: 12.07.2024 13:28:39 Příjmení:Surname:SannSannJméno:Given Name:FritzFritzJméno v originále:Original Name:Fritz SannFotografie či obrázek:Photograph or Picture:-Hodnost:Rank:podplukovník (Bundeswehr)Lieutenant Colonel (Bundeswehr)Akademický či vědecký titul:Academic or Scientific Title:--Šlechtický titul:Hereditary Title:--Datum, místo narození:Date and Place of Birth:29.07.1913 Kallies (dnes Kalisz Pomorski) / 29.07.1913 Kallies (now Kalisz Pomorski) / Datum, místo úmrtí:Date and Place of Decease:31.05.1972 Obernkirchen / 31.05.1972 Obernkirchen / Nejvýznamnější funkce:(maximálně tři)Most Important Appointments:(up to three)- velitel 8. pěšího pluku námořnictva- commander of Marine-Infanterie-Regiment 8Jiné významné skutečnosti:(maximálně tři)Other Notable Facts:(up to three)- nositel Rytířského kříže Železného kříže- recipient of Knight's Cross of the Iron CrossSouvisející články:Related Articles:Zdroje:Sources:www.tracesofwar.comwww.deutsches-marinearchiv.de

Čas načtení: 2024-07-12 14:54:30

Pöhner, Georg

Autor: Jirka Cooper Datum: 12.07.2024 14:54:30 Příjmení:Surname:PöhnerPöhnerJméno:Given Name:GeorgGeorgJméno v originále:Original Name:Georg PöhnerFotografie či obrázek:Photograph or Picture:Hodnost:Rank:poddůstojníkSubordinate OfficerAkademický či vědecký titul:Academic or Scientific Title:--Šlechtický titul:Hereditary Title:--Datum, místo narození:Date and Place of Birth:14.12.1918 Staffelstein / 14.12.1918 Staffelstein / Datum, místo úmrtí:Date and Place of Decease:20.08.1999 Staffelstein / 20.08.1999 Staffelstein / Nejvýznamnější funkce:(maximálně tři)Most Important Appointments:(up to three)--Jiné významné skutečnosti:(maximálně tři)Other Notable Facts:(up to three)- nositel Rytířského kříže Železného kříže- recipient of Knight's Cross of the Iron CrossSouvisející články:Related Articles:Zdroje:Sources:www.tracesofwar.com