EUR 24,750 || 
JPY 15,035 || 
USD 21,695 || Musk a Trump spolu před prezidentskémi volbami v roce 2024 vytvořili spolupráci, kterou plánovali změnit svět. Jenže přátelství teď skončilo.
Čas načtení: 2021-11-19 08:13:03
Proč ženy neohlašují znásilnění? Nový dokument ukazuje, že systém žije v zajetí mýtů
Nevhodné komentáře, nevyžádané fotky mužského přirození, osahávání i znásilnění. Z průzkumu pro Centrum pro oběti domácího a sexuálního násilí vyplynulo, že se s nějakou formou sexuálního obtěžování nebo násilí během svého života setkala každá druhá dospělá žena. Znásilněna byla každá desátá. Na policii se ale obrátí jen malý zlomek z nich. Znásilnění pod kůží, první český dokument, který mapuje tuto problematiku, uvede ČT2 v úterý 23. listopadu od 21:35 hodin. „Hovoří-li se o tématu znásilnění, většinou se má na mysli ona chvíle nedobrovolného aktu. Ale to je jen viditelná špička ledovce. Mnohem složitější a komplikovanější je realita „pod hladinou“, tedy následné vypořádávání se oběti s osudnou chvílí, řešení otázky, zda znásilnění oznámit, a když, tak jak a komu. A hlavně nekonečně se vlekoucí vyšetřování s nejistým výsledkem, zda bude pachatel vůbec potrestán, kdy ani trest není dostatečným zadostiučiněním za ztracenou kvalitu života. A tato šedá zóna života oběti je předmětem našeho dokumentu Znásilnění pod kůží. Je to stav, kdy oběť cítí nepříjemnou vzpomínku pod každým centimetrem čtverečním své kůže, v každém zákoutí svého vědomí,“ popisuje téma snímku manažer vývoje Centra dokumentární a publicistické tvorby ČT Radomír Šofr. Autoři dokumentu ukazují na konkrétních příbězích, proč je pro oběti složité násilný sexuální čin nahlásit. Jak velký je tlak, který na ně společnost vyvíjí. A co všechno na jejich cestě za spravedlností nefunguje. „Dokument chce objevovat příčiny systémového selhávání institucí, které by měly případy citlivě a empaticky řešit,“ říká režisérka Kateřina Hrochová. „Zatímco odborné poznání jde dopředu a společnost se sexuálnímu násilí čím dál více věnuje, tak celý systém jako by zaspal. Celá řada policistů, psychologů, lékařů, soudců, novinářů, advokátů žije v zajetí mýtu, které vůbec neodpovídají realitě. Například víme, že za drtivou většinou znásilnění je někdo, koho oběť zná. Přesto přetrvává stereotyp neznámého predátora, který čeká někde v křoví,“ doplňuje autor námětu Jaroslav Hroch. Ve snímku vystupují tři ženy. Všechny si prošly sexuálním násilím a otevřeně popisují své zkušenosti, psychologické dopady i nefunkčnost českého systému. Nyní pracují na svém uzdravení i zotavení. Chodí na terapeutická sezení, snaží se znovu najít důvěru ve vztahy i lidi a vyrovnávají se se svými úzkostmi. Terezu několik let znásilňoval její trenér. Nechtěla, aby mu to prošlo, a tak se obrátila na policii. Na radu Bílého kruhu bezpečí si vymínila, že výslechy bude provádět žena. „Po celou dobu procesu jsem pořád čekala. Utkvěl mi osmihodinový výslech. Vyčerpávající, náročný, podrobný. Musela jsem podstoupit i tři rozsáhlé znalecké posudky. U soudu jsem musela vypovídat znovu. Soudce se několikrát ptal, jestli to, co jsem uváděla, je skutečně pravda. Takže další zbytečný výslech,“ popisuje Tereza zkušenost s ohlášením. Trenér nakonec dostal nepodmíněný trest. Velice surově byla znásilněna i protagonistka dokumentu Dominika. Pokusila se o sebevraždu a následky trpí, stejně jako ostatní, dodnes. Na policii se neobrátila. „Mně v tu chvíli prostě o žádnou spravedlnost nešlo, jenom jsem se chtěla zachránit. Cítila jsem ten pocit, že se musím zachránit, abych mohla žít dál plnohodnotný život a nechat za sebou tu špínu a hrůzu,“ říká Dominika. I Karolína se stále se svou zkušeností vyrovnává. „Bydlím na koleji a je to absolutně bezpečný místo, nedostane se tam někdo cizí, ale přesto špatně spím, budím se hodně často, vylekám se každého nepravidelného neznámého zvuku,“ říká Karolína. „Tři mladé ženy se odhodlaly vyjít se svým příběhem před diváky a nechat jim nahlédnout, co to znamená být onálepkovaná nejrůznějšími mýty, vyrovnat se se sexuálním predátorstvím a najít sílu žít se svým stigmatem dál. Tři příběhy, které mohou společnost posunout ve vnímání nepatřičnosti sexuálního násilí. Tři příběhy s optimistickým vyústěním na svém konci. Jsem moc rád, že se nám toto téma povedlo přivést, myslím velmi sugestivně, na obrazovky České televize,“ uzavírá Šofr.
\nČas načtení:
Ochrana dětí na internetu před sexuálními predátory, kyberšikanou a dalšími hrozbami
[skoleni-kurzy.eu] Akreditace: MPSV - A2020 - 1113-SP - PC - PP - VP Virtuální svět a jeho nebezpečí MŠMT - 28093 - 2022-1-974 Prevence rizikového chování ve školském prostředí Cíl semináře Cílem semináře je zacelit propast mezi internetovými znalostmi dětí, pedagogických pracovníků a rodičů. Děti předběhly své rodiče a pedagogické pracovníky. V oblasti kyberprostoru se často pohybují s nevídanou lehkostí. Na útok sexuálního predátora, kyberšikanu a další rizikové jevy, které na ně na internetu čekají, však ...Aliaves Co., a.s.
\nČas načtení: 2024-03-19 00:00:00
Po napadení Cimickým si Jana Fabiánová vytvořila Trauma show
Byla první, která veřejně označila Jana Cimického za sexuálního predátora. Napadl ji, když za ním přišla do ordinace. Postupně se k Janě Fabiánové přidaly další ženy. Známý psychiatr teď čeká na výrok soudu, zatímco zpěvačka připravuje pořad Trauma show aneb Svépomocná talk show.
\nČas načtení: 2024-07-24 14:02:00
Přibývá lovců sexuálních predátorů. Vydávají se za děti a chytají pedofily
V Česku se objevuje stále víc takzvaných lovců sexuálních predátorů. Ti pod falešným profilem nezletilého dítěte vylákají sexuálního predátora na schůzku, kde ho následně konfrontují. Po internetu kolují videa, kde ho nutí přiznat se, vydírají ho, nebo dokonce fyzicky napadnou. Několik takových samozvaných strážců zákona už vyšetřuje policie.
\nČas načtení: 2024-08-07 13:46:00
Onanista potřísnil v metru patnáctiletou dívku spermatem. Policie hledá muže dvou tváří
Pražská policie hledá sexuálního predátora, který onanoval na nástupišti stanice metra Muzeum a svým spermatem potřísnil patnáctiletou dívku. V souvislosti s případem potřebují kriminalisté vyslechnout muže z kamerových záznamů, který by mohl poskytnout velmi důležité informace. Záhadou navíc je, že tento muž cestou z metra změnil svoji vizáž, převlékl si tričko a nasadil dioptrické brýle.
\nČas načtení: 2024-08-07 13:43:00
Onanista potřísnil v metru patnáctiletou dívku spermatem. Policie hledá muže dvou tváří
Pražská policie hledá sexuálního predátora, který onanoval na nástupišti stanice metra Muzeum a svým spermatem potřísnil patnáctiletou dívku. V souvislosti s případem potřebují kriminalisté vyslechnout muže z kamerových záznamů, který by mohl poskytnout velmi důležité informace. Záhadou navíc je, že tento muž cestou z metra změnil svoji vizáž, převlékl si tričko a nasadil dioptrické brýle.
\nČas načtení: 2024-11-08 09:00:00
Rozhovor Britských listů 693. Co znamená vítězství Donalda Trumpa?
Rozhovor s amerikanistou Kryštofem Kozákem o volebním úspěchu notorického lháře, defraudanta a sexuálního predátora v Trumpa v amerických prezidentských volbách a o tom, co to přinese USA i celému světu, zejména s ohledem na bezpečnost, ekonomiku a řešení klimatické krize.Kompletní transkript tohoto rozhovoru
\nČas načtení: 2025-01-23 15:25:00
Vydíral ji a hrozil jí fyzickým násilím, pokud se s ním nevyspí! Policie v Praze dopadla nebezpečného sexuálního predátora (24) ze sousední země. Podařilo se to díky oznámení 20leté dívky, jež s mužem byla na rande. Když se pokusila kontakt ukončit, ukázala se jeho pravá tvář. Cizinec navíc nebyl v oboru žádný nováček - policisté u něj našli videa sexu s ženami ze seznamek i videa, na nichž masturbuje na veřejnosti, která za úplatu zveřejňoval na internetu. Vyšlo taky najevo, že se v Česku skrývá před vězením! Policie hledá jeho případné další oběti.
\nČas načtení: 2025-01-10 13:30:35
Vlastní sestra obvinila šéfa OpenAI Sama Altmana ze sexuálního obtěžování
Sam Altman byl sestrou nařčen ze sexuálního obtěžování Jeho rodina tvrzení rázně odmítá Tvrdí, že je psychicky nemocná a odmítá se léčit Sam Altman, zakladatel a CEO společnosti OpenAI, která stojí za slavnou AI, kterou všichni známe jako ChatGPT, se nyní musí bránit nařčení ze sexuálního obtěžování. Žalobu na něj podala jeho vlastní sestra Ann Altmanová a mimo jiné v ní tvrdí, že ji Sam po dobu téměř deseti let sexuálně zneužíval. Přečtěte si celý článek Vlastní sestra obvinila šéfa OpenAI Sama Altmana ze sexuálního obtěžování
Čas načtení: 2021-11-19 08:13:03
Proč ženy neohlašují znásilnění? Nový dokument ukazuje, že systém žije v zajetí mýtů
Nevhodné komentáře, nevyžádané fotky mužského přirození, osahávání i znásilnění. Z průzkumu pro Centrum pro oběti domácího a sexuálního násilí vyplynulo, že se s nějakou formou sexuálního obtěžování nebo násilí během svého života setkala každá druhá dospělá žena. Znásilněna byla každá desátá. Na policii se ale obrátí jen malý zlomek z nich. Znásilnění pod kůží, první český dokument, který mapuje tuto problematiku, uvede ČT2 v úterý 23. listopadu od 21:35 hodin. „Hovoří-li se o tématu znásilnění, většinou se má na mysli ona chvíle nedobrovolného aktu. Ale to je jen viditelná špička ledovce. Mnohem složitější a komplikovanější je realita „pod hladinou“, tedy následné vypořádávání se oběti s osudnou chvílí, řešení otázky, zda znásilnění oznámit, a když, tak jak a komu. A hlavně nekonečně se vlekoucí vyšetřování s nejistým výsledkem, zda bude pachatel vůbec potrestán, kdy ani trest není dostatečným zadostiučiněním za ztracenou kvalitu života. A tato šedá zóna života oběti je předmětem našeho dokumentu Znásilnění pod kůží. Je to stav, kdy oběť cítí nepříjemnou vzpomínku pod každým centimetrem čtverečním své kůže, v každém zákoutí svého vědomí,“ popisuje téma snímku manažer vývoje Centra dokumentární a publicistické tvorby ČT Radomír Šofr. Autoři dokumentu ukazují na konkrétních příbězích, proč je pro oběti složité násilný sexuální čin nahlásit. Jak velký je tlak, který na ně společnost vyvíjí. A co všechno na jejich cestě za spravedlností nefunguje. „Dokument chce objevovat příčiny systémového selhávání institucí, které by měly případy citlivě a empaticky řešit,“ říká režisérka Kateřina Hrochová. „Zatímco odborné poznání jde dopředu a společnost se sexuálnímu násilí čím dál více věnuje, tak celý systém jako by zaspal. Celá řada policistů, psychologů, lékařů, soudců, novinářů, advokátů žije v zajetí mýtu, které vůbec neodpovídají realitě. Například víme, že za drtivou většinou znásilnění je někdo, koho oběť zná. Přesto přetrvává stereotyp neznámého predátora, který čeká někde v křoví,“ doplňuje autor námětu Jaroslav Hroch. Ve snímku vystupují tři ženy. Všechny si prošly sexuálním násilím a otevřeně popisují své zkušenosti, psychologické dopady i nefunkčnost českého systému. Nyní pracují na svém uzdravení i zotavení. Chodí na terapeutická sezení, snaží se znovu najít důvěru ve vztahy i lidi a vyrovnávají se se svými úzkostmi. Terezu několik let znásilňoval její trenér. Nechtěla, aby mu to prošlo, a tak se obrátila na policii. Na radu Bílého kruhu bezpečí si vymínila, že výslechy bude provádět žena. „Po celou dobu procesu jsem pořád čekala. Utkvěl mi osmihodinový výslech. Vyčerpávající, náročný, podrobný. Musela jsem podstoupit i tři rozsáhlé znalecké posudky. U soudu jsem musela vypovídat znovu. Soudce se několikrát ptal, jestli to, co jsem uváděla, je skutečně pravda. Takže další zbytečný výslech,“ popisuje Tereza zkušenost s ohlášením. Trenér nakonec dostal nepodmíněný trest. Velice surově byla znásilněna i protagonistka dokumentu Dominika. Pokusila se o sebevraždu a následky trpí, stejně jako ostatní, dodnes. Na policii se neobrátila. „Mně v tu chvíli prostě o žádnou spravedlnost nešlo, jenom jsem se chtěla zachránit. Cítila jsem ten pocit, že se musím zachránit, abych mohla žít dál plnohodnotný život a nechat za sebou tu špínu a hrůzu,“ říká Dominika. I Karolína se stále se svou zkušeností vyrovnává. „Bydlím na koleji a je to absolutně bezpečný místo, nedostane se tam někdo cizí, ale přesto špatně spím, budím se hodně často, vylekám se každého nepravidelného neznámého zvuku,“ říká Karolína. „Tři mladé ženy se odhodlaly vyjít se svým příběhem před diváky a nechat jim nahlédnout, co to znamená být onálepkovaná nejrůznějšími mýty, vyrovnat se se sexuálním predátorstvím a najít sílu žít se svým stigmatem dál. Tři příběhy, které mohou společnost posunout ve vnímání nepatřičnosti sexuálního násilí. Tři příběhy s optimistickým vyústěním na svém konci. Jsem moc rád, že se nám toto téma povedlo přivést, myslím velmi sugestivně, na obrazovky České televize,“ uzavírá Šofr.
Čas načtení: 2024-06-01 10:13:37
Havlíčkův Brod - V policejní cele skončil minulý týden nebezpečný muž, který v Havlíčkově Brodě vyhrožoval s paralyzérem v ruce ženě, že jejímu muži, který nebyl doma, ublíží. Násilí a agrese není podezřelému muži vůbec cizí, koncem dubna napadl svojí tehdejší přítelkyni. Na jiné ženě se dopustil sexuálního násilí. Dále bylo zjištěno, že muž má na sobě vytetované nacistické symboly. Nebezpečného muže kriminalisté zadrželi a byl obviněn ze spáchání čtyř trestných činů, na podaný návrh byl vzat do vazby, uvedla Policie České republiky. The post Vyhrožoval s paralyzérem v ruce ženě, koncem dubna napadl svojí tehdejší přítelkyni, na jiné ženě se dopustil sexuálního násilí. Nyní hrozí muži s nacistickým tetováním až 10 let first appeared on Pravda24.
Čas načtení: 2025-04-03 12:21:15
Jean-Claude Van Damme byl obviněn z obchodování s lidmi a sexuálního zneužívání dětí
Policie obvinila Hollywoodského herce Jeana-Clauda Van Damma z vědomého sexuálního styku s nezletilými. Úřady podaly na Hollywoodského herce trestní oznámení u Rumunského Ředitelství pro vyšetřování organizovaného zločinu a terorismu (DIICOT), informovala pobočka CNN Antena 3. Obvinění viní Van Damma z… The post Jean-Claude Van Damme byl obviněn z obchodování s lidmi a sexuálního zneužívání dětí first appeared on Akta X.
Čas načtení: 2025-05-09 10:00:00
Oběti sexuálního zneužívání duchovními jsou znepokojeny a uraženy volbou papeže Lva XIV
Papež čelil otázkám ohledně svého přístupu k případům sexuálního zneužívání dětí duchovními v dřívější fázi své kariéry poté, co skupina obětí podala stížnostSkupiny obětí sexuálního zneužívání duchovními se cítí vážně znepokojeny a uraženy volbou papeže Lva XIV., který ignoroval otázky týkající se jeho přístupu k případům sexuálního zneužívání duchovními v dřívější fázi své kariéry a stal se prvním americkým papežem v historii římskokatolické církve.Než se Robert Prevost ve věku 69 let stal papežem, vedl ve svém rodném městě Chicagu augustiniánský řeholní řád, když se objevila obvinění, že kněz a ředitel katolické střední školy pod jeho vedením zneužili nejméně jednoho studenta a uchovávali obrázky znásilňování dětí.
Čas načtení: 2020-09-24 15:11:04
Celibát katolických kněží by měl být zrušen, píše ve své nové knize církevní historik Hubert Wolf
Katolická církev zavazuje své kněze k životu bez manželství a bez pohlavního styku. To má však fatální vliv na nedostatek kněží. Odhaduje se, že od šedesátých let se jich na celém světě vzdalo svého úřadu kvůli celibátu zhruba dvacet procent. Počty kněžského dorostu již celá desetiletí masivně klesají, studenti teologie uvádějí často jako důvod, proč nevstupují do kněžského semináře, právě celibát. Stále více farností už nemá vlastního faráře. Kniha münsterského církevního historika Huberta Wolfa Celibát podrobuje celibát analýze. Sleduje historii celibátu, zpochybňuje jeho ospravedlnění a nachází důvody, proč by měl být zrušen. Wolf v knize Celibát zaměřil svoji pozornost na problematiku tohoto mocenského nástroje katolické církve. „Jeden z důvodů k celibátu, o němž se zřídka hovoří otevřeně, je stabilizování hierarchického systému katolické církve. S mužem, který by měl ženu a děti, by církevní vrchnost nemohla hýbat jednoduše jako se šachovou figurkou a přesouvat ho celé roky bez udání důvodů z jednoho místa na druhé,“ píše Wolf. „V dnešní době je tato poslušnost sice povýšena na spirituální úroveň, jenže zůstává stejně jako dříve nevysloveným nosným sloupem systému katolické církve.“ Wolf poukazuje na to, že celibát v římskokatolické církvi nebyl vždy jedním ze základních aspektů kněžství, a připomíná, že apoštolové a poté biskupové, kněží a jáhni, již byli povoláni Ježíšem a posléze řídili vývoj rané církve, byli obvykle ženatí. Celibát se začal výrazně prosazovat až 300 let po Kristu. Nový zákon se pro celibát nijak nevyslovuje; proto postoj církve od raného středověku prochází četnými proměnami: od akceptování manželského svazku přes omezení sexuálního styku manželů v souvislosti s přijímáním svátosti a přes přijetí skutečnosti, že východní křesťanské církve kněžím sňatek povolují, až k definitivnímu utužení celibátu, jež spadá do 19. století, respektive na přelom 19. a 20. století. Celý klerický systém katolické církve je podle Wolfa zpochybnitelný: katolická církev jako absolutní monarchie je výmyslem devatenáctého století, jenž za současných podmínek ztrácí svou důvěryhodnost. Vedle církevně-ekonomických důvodů – nejsou-li potomci, nemá kdo dědit – nachází Wolf další zdroje celibátu jednak v židovských předpisech týkajících se čistoty, jednak v pozdní antice, zejména u stoiků a u gnostiků s jejich dualismem hmoty a ducha. Tento asketický ideál však podle něj není s postavou Ježíše vůbec v souladu. Ukázka z knihy 1 Tabu padlo Nedostatek kněží a obvinění ze zneužívání nutí Vatikán začít mluvit o celibátu. Řím, 4. dubna 2014. Papež František poskytuje audienci biskupovi brazilské diecéze Xingu Erwinu Kräutlerovi. Oba muži si navzájem políbí ruku a prsten, jak je v Jižní Americe při pozdravu zvykem. Atmosféra je víc než uvolněná a biskup informuje papeže o situaci původního obyvatelstva v Amazonii: devadesát procent křesťanských obcí jeho diecéze nemůže v neděli pravidelně slavit eucharistii, sedmdesát procent tak může dokonce činit jen třikrát do roka, protože prostě nejsou kněží. Poté Kräutler vypráví Františkovi o vysvěcení jedné kaple v odlehlé farnosti, kam sám jako biskup odcestoval. Když se otevřely dveře malého kostelíka, ocitl se Kräutler v šoku, protože tu chyběl oltář. Okamžitě upozornil na to, že slavnost eucharistie přece stojí v centru víry i katolického života v obci; na to mu představená obce odpověděla, že to ví samozřejmě taky. „Jenže my tu máme slavnost eucharistie dvakrát třikrát do roka … takže žádný oltář nepotřebujeme.“ Pro těch několik případů se může dát dovnitř stůl. Biskup a papež se shodnou na tom, že „se tu něco rozpadá“, že v oblasti Amazonie dochází k „fatálnímu odvykání eucharistii“. Jednatřicet kněží se nemůže na území větším než Spolková republika Německo starat o osm set křesťanských obcí. František a biskup zvažovali možnosti řešení. Kräutler připomíná návrh jihoafrického biskupa Fritze Lobingera, aby byly obce bez kněze v budoucnu vedeny kolektivně jakýmisi teams of elders, variantou rady starších, a tyto muže a ženy „pak rovněž vysvětit na kněze, aby mohli spolu se svou obcí také slavit eucharistii.“ Řeč přijde i na téma viri probati – tedy ženaté muže, kteří se osvědčili v manželství i povolání a kteří by měli být vysvěceni na kněze. Audience končí slavnou papežovou větou, aby mu biskupské konference připravily „odvážné“ návrhy. Soukromá audience v této atmosféře a otevřený rozhovor o nedostatku kněží, celibátu a svěcení ženatých kněží a vdaných žen by za předchůdců papeže Františka byly sotva možné. Celibát byl považován za „zářící drahokam“ v koruně církve, jenž principiálně nesměl být zpochybňován. Dobří katolíci se o něm nebavili. V debatě mezi pastýři a nejvyšším pastýřem beztoho nebyl tématem. Kdo se odvážil byť jen promluvit o povinnosti kněžského celibátu, tomu bylo rychle upřeno právo na pravověrnost. To bylo téma pro kritické teology, pro „neoficiální církev“, pro kněze-odpadlíky, kteří se vzdali svého úřadu kvůli ženě, pro ženy kněží, pro děti kněží a v neposlední řadě pro romány a filmy. Intimní vhledy do sexuálního života andělů v sutaně a s kolárkem jsou zárukou řvavých titulků nejen bulvárního tisku. Filmy a filmové série o kněžích, kteří se musejí rozhodnout mezi láskou k nějaké ženě a láskou k Bohu, se stávají výnosnými trháky. Katolická církev by tento problém ráda zamlčela, faktem ale je, že svůj úřad kvůli nutnosti dodržovat celibát opustilo mnoho tisíc kněží po celém světě. Pokořujícímu procesu zbavení kněžských povinností a převedení do laického stavu se přitom podrobí jen minimum z nich. Jenom tímto procesem, probíhajícím na úrovni diecéze a vedeném římskou Kongregací pro bohoslužbu a řád svátostí, jež nakonec předkládá papeži své doporučení oficiálního rozhodnutí, lze konstatovat neplatnost svěcení a kněz může být navrácen do laického stavu. Teprve poté je knězi – již coby laikovi – dovoleno uzavřít platný církevní sňatek. Odhaduje se, že se od šedesátých let vzdalo na celém světě svého úřadu kvůli celibátu zhruba dvacet procent kněží. Jenom v Německu by to bylo, vycházíme-li z celkového počtu okolo 14 000 duchovních, několik tisíc. Oficiální čísla nejsou, což je příznačné, k dispozici. Počty kněžského dorostu již celá desetiletí masivně klesají, kněžské semináře doslova vymírají, řada diecézí nemá proto mnoho let vlastní kněžské svěcení. Studenti teologie uvádějí často jako důvod, proč nevstupují do kněžského semináře, právě celibát. Pastorační situace se mezitím drasticky zhoršila, stále více farností už nemá vlastního faráře. Těch několik málo zbývajících duchovních si stále častěji připadá jako „pastorační velkopodnikatelé, cestující se svátostmi a držitelé celibátu“. Místo aby přemýšleli o podmínkách přístupu k úřadu, hledají biskupové spásu ve stále větších duchovních jednotkách, pastoračních prostorech a katolických spolcích – nebo v kněžích z Indie, Polska a Afriky, kteří přicházejí z naprosto odlišného kulturního okruhu a jen zřídka dostatečně ovládají němčinu. Jinak tomu bylo ještě na druhém vatikánském koncilu, který probíhal v letech 1962 až 1965. Tehdy se biskupové, minimálně během neveřejných diskusí v příslušných komisích, zeširoka dohadovali o spojení celibátu s kněžským úřadem a uvažovali o flexibilnějším pojímání závazku celibátu. Když však poté chtěli pojednávat o celibátu na koncilním plénu samotném, zasáhl papež Pavel VI. a dal zřetelně najevo, že pokládá za nevhodné mluvit o něm veřejně. Tímto krokem papež znemožnil biskupům shromážděným na koncilu, aby o tématu rozhodovali, a toto rozhodnutí strhl na sebe. Rok a půl po konci koncilu prohlásil papež, odvolávaje se na jemu náležející učitelský úřad, zcela lapidárně, „že stávající závazek celibátu musí být také i nyní spojen s kněžským úřadem“. Němečtí biskupové se měli zcela držet tohoto předpisu. Typické je jejich chování během synody ve Würzburgu, která se konala jako „společná synoda biskupství Spolkové republiky Německo“ od roku 1971 do roku 1975 s cílem realizovat závěry druhého vatikánského koncilu. Poté, co došlo během katolického dne v Essenu roku 1968 k bouřlivým sporům mezi katolickými laiky a německými biskupy kvůli naléhavým a nezbytným reformám – šlo zejména o povolení antikoncepční pilulky, její regulaci a odstranění závazku celibátu –, chtěli biskupové na würzburské synodě dostat všechno znova pevně pod kontrolu. Když synoda připravovala závěr týkající se pastorační služby v obci, objevil se nepřeklenutelný rozpor mezi většinou synody a německými biskupy. Laikové argumentovali tím, že se katolická církev v Německu nachází, pokud jde o pastoraci, v nouzové situaci, protože je příliš málo kněží a mnoho duchovních má „lidské problémy“ s celibátem. Požadovali proto svěcení viri probati. Německá biskupská konference nato povolila o zamýšleném závěru vůbec diskutovat jenom v „závislosti na tom, že bude otázka přístupu ženatých mužů ke kněžství“ prozatím pominuta. V závěrečném textu samém musela proto synoda vysvětlit, že na podkladě pokynu německých biskupů z 13. dubna nesmí „v této otázce přijmout žádné rozhodnutí“. Zcela obecně se tam proto mluvilo o přezkoumání nových přístupů ke kněžství a zazněla formulace: „Obecně se proto uznává, že si výjimečné a nouzové pastorační situace mohou žádat svěcení mužů, kteří se osvědčili v manželství a povolání.“ A tak němečtí biskupové úspěšně nasadili náhubek, předepsaný Pavlem VI., také laikům. Ani na velkých sebeprezentacích německého laického katolicismu, na katolických dnech, se už po würzburské synodě téma prakticky neobjevilo. Pokud vůbec přišlo na přetřes, pak spíše během „katolického dne zespoda“. Jenže celibát nebyl tématem pouze v Německu. Na skoro všech národních synodách po druhém vatikánském koncilu bylo slyšet hlasy požadující svěcení ženatých mužů na kněze, od Jižní Ameriky přes Švýcarsko a Rakousko až po Nizozemsko. Na rozdíl od Německa se nizozemští kardinálové důrazně vyslovili pro to, aby byli „ženatí muži připuštěni ke kněžskému úřadu a kněží, kteří byli vyloučeni kvůli sňatku, byli znova navráceni svému úřadu“. Řím reagoval ostře, nizozemské biskupy usadil, krok za krokem vyměnil celý episkopát země a nahradil ho zastánci celibátu. Strategie Říma nakonec vyšla. Převažující většina biskupů se totiž v následujících desetiletích držela kurií předepsané linie, jak dokládá množství pastýřských listů, prohlášení a rozhovorů. Podpory se jim dostávalo především od Jana Pavla II., jenž opakovaně podtrhoval, že církev bude trvat na „drahokamu“ celibátu, a všechny námitky proti svobodnému stavu kněží odmítal jednoduše s argumentem, že jsou „cizí evangeliu, tradici i učení církve“. Objevily se jen osamocené výjimky jako např. rottenburský biskup Georg Moser, jenž připustil vótum své diecézní synody z let 1985/86, v němž byl vznesen požadavek k Německé biskupské konferenci, „aby znova promyslela kněžské svěcení mužů osvědčivších se v manželství a povolání a podnikla nezbytné kroky“. Padesát let bylo téma zrušení příkazu celibátu a alternativních přístupů ke kněžství přinejmenším pro hierarchii katolické církve tabu. Podíváme-li se přece jen na několik náhodně zvolených vyjádření vrchních katolických pastýřů z října 2018, jako bychom se ocitli v alternativním filmu: kardinál státní sekretář Pietro Parolin, druhý muž ve Vatikánu, vysvětluje v rozhovoru z 2. října 2018, že „celibát kněží … lze docela dobře zpochybnit“. Parolin zdůraznil, že církevní učení není monolit, nýbrž „živoucí organismus, který roste a vyvíjí se“. Už v roce 2013 potvrdil, že celibát nepředstavuje „žádné dogma“, nýbrž „tradici církve“, pročež je diskuse o něm veskrze možná. Předseda Německé biskupské konference kardinál Reinhard Marx žádal 5. října 2018 v Římě u příležitosti zahájení magisterského studijního programu Safeguarding of Minors, aby se o celibátu vedla otevřená debata. Arcibiskup mnichovský a freisinský uvedl skandál se zneužíváním jako příčinu toho, že se církev musí v poctivé diskusi postavit mnoha otázkám, k nimž patří „zneužívání moci a klerikalismus, sexualita a sexuální morálka, celibát i výchova kněží“. Arcibiskup bamberský Ludwig Schick uvedl 8. října 2018, že je možné uvažovat o dispenzi od celibátu; osvědčení muži by mohli být tímto způsobem zbaveni překážky manželství, jež stojí v cestě svěcení. A dokonce apoštolský nuncius v Německu, arcibiskup Nikola Eterović, prohlásil v jednom interview pro Herder Korrespondenz: „Celibát není tabu.“ On osobně je sice proti odstranění celibátu, ale „v této otázce“ neexistuje „žádné jednoznačné řešení. Musíme prostě diskutovat o tom, co je pro církev nejlepší.“ Pokud jde o důvody, proč by se tak najednou mělo diskutovat o tomto tématu, můžeme na základě vyjádření kardinálů a biskupů uvést konkrétně především tři motivy: nutnost vyrovnat se se skandály vyvolanými sexuálním zneužíváním, potřebu odstranit prudce narůstající nedostatek kněží a zmírnit systémovou a strukturální krizi katolické církve. Výzvy papeže Františka k odvážným návrhům se chopili alespoň latinskoameričtí biskupové z oblasti Amazonie. V Římě půjde na podzim roku 2019 na biskupské synodě s názvem „Amazonie – nové cesty pro církev a komplexní ekologii“ rovněž o katastrofální nedostatek kněží na severu Brazílie. Biskupové by měli navrhnout kněžské svěcení minimálně ženatých mužů. Bude-li se debatovat také o připuštění žen k církevním úřadům, není zřejmé. Tabu padlo. V katolické církvi se má opět otevřeně a bez předsudků debatovat o svobodném stavu kněží i o odstranění závazku celibátu – a sice v celé církvi počínaje papežem přes kardinály, biskupy, teoložky i teology až po věřící. V tomto smyslu je třeba následujícím tezím z církevních dějin rozumět jako příspěvku vyzývajícímu k poctivé diskusi ve smyslu „platonsko-aristotelské a scholastické praxe argumentace“, podle níž „je nějaké mínění označeno jako ‚teze‘ pouze tehdy, je-li zastáváno někým, kdo je připraven je racionálně obhájit“. Hubert Wolf (1959), německý církevní historik, vystudoval na univerzitách v Tübingenu a v Mnichově katolickou teologii se zaměřením na středověké a moderní církevní dějiny. V roce 1992 se stal profesorem na univerzitě ve Frankfurtu nad Mohanem a později také v Münsteru. Dlouhodobě se věnuje výzkumu římské inkvizice a studiu významných církevních osobností. V roce 2003 získal cenu Gottfrieda Wilhelma Leibnize a o tři roky později Gutenbergovu cenu. Kromě jiného je autorem několika monografií, některé z nich byly přeloženy také do angličtiny, francouzštiny, italštiny a dalších jazyků. jako příklad uveďme knihy Index. Der Vatikan und die verbotenen Bücher (2006, Vatikánský index zakázaných knih), Papst und Teufel. Die Archive des Vatikan und das Dritte Reich (2008, Papež a ďábel. Vatikánské archivy a třetí říše). V českém překladu vyšly knihy Případ Sant’Ambrogio. Utajený skandál římských řeholnic a Konkláve. Tajemství papežské volby. Z německého originálu Zölibat. 16 Thesen, vydaného nakladatelstvím C. H. Beck. v Mnichově roku 2019, přeložila Daniela Petříčková, 200 stran, nakladatelství Prostor 2020, první vydání. {loadmodule mod_tags_similar,Související}
Čas načtení: 2020-01-15 13:50:18
V Manchesteru vyšla zpráva hodnotící chování místní policie při vyšetřování sexuálního otrokářského gangu v Rochdale. Nevyznívá pro strážce zákona moc dobře. Zpráva dne ve Velké Británii: manchesterská policie úmyslně nekonala a ignorovala množící se hlášení o tom, že dívky v Rochdale a okolí se stávají obětmi sexuálního otrokářství. Píšou o tom BBC, Independent, Guardian, Daily Telegraph, Timesy, Daily Mail, místní tisk, zkrátka všichni. Plný 145stránkový text zprávy ovšem není ke stažení (na rozdíl od podobné zprávy v notoricky proslulém Rotherhamu), takže se musíme spolehnout na to, co se dozvíme od novinářů. (Do největších detailů jde samozřejmě Daily Mail.) Šetření inicioval nový regionální starosta Velkého Manchesteru Andy Burnham roku 2017, poté, co zhlédl pořad BBC Zrazená děvčata (Betrayed Girls). Máte-li hodinu a půl, můžete se na něj podívat sami. Ze zprávy, kterou vypracovali bývalý policista Gary Ridgway a pracovník ochrany dětí Malcolm Newsam, vyplývá, že manchesterská policie úmyslně odložila vyšetřování celého zločinného spolku, a to i přesto, že ukázalo na téměř sto podezřelých, a dala vyšší prioritu bytovým vloupačkám a krádežím aut. Počet obětí přesahoval padesát. Jedna z obětí, patnáctiletá Victoria Agoglia, zemřela na předávkování heroinem, který jí násilně píchal padesátiletý muž. Ani to nestačilo k tomu, aby vyšetřování pokračovalo. (Její babička následně patřila k lidem, kteří se snažili věc trochu rozvířit.) Zpráva cituje jednoho z policistů: „Zásadní vliv mělo to, že skupina pachatelů se skládala zejména z asijských mužů a nám bylo řečeno, abychom zkusili najít nějaká jiná etnika.“ („Asijský“ je v politicky korektním žargonu Británie vesměs synonymum pro Pákistánce, Bangladéšany, Indy a Srílančany, ne pro Japonce. V tomto případě šlo o pákistánský gang s jedním členem z Afghánistánu.) The Independent zase cituje něco jiného: „Byly vyjádřeny obavy z rizika proaktivní taktiky nebo podněcování rasové nenávisti.“ Jak hezky je to řečeno, byly vyjádřeny, jako by náhle čísi nehmotný hlas zazněl z nebe a pronášel ona varovná slova k uším ohromených příslušníků kriminálky. Nebo snad neviditelná ruka napsala svítící barvou na zeď místní kantýny vzkaz „Nechte je bejt!“? Tak to asi nebylo, že? Nejspíš to řekla nějaká konkrétní osoba či osoby, jejichž jména nám ale zůstávají utajena. Škoda. Ten někdo si teď nejspíš tak trochu hlídá zadnici, protože ví, že po téhle zprávě by mezi britskou veřejností moc populární nebyl. Zejména pak mezi příbuznými obětí. A Manchester Evening News dodává další zajímavé detaily. „Pachatelé si za účelem sexu volně vyzvedávali Victorii a další děti z dětských domovů provozovaných městem, před očima‘ úředníků.“ Mimochodem, zase ten pasivní způsob: were allowed čili „bylo jim dovoleno“. Kým dovoleno? Každým? Možná dokonce každým. A když už se jednou policie rozhodla, že celou věc vyšetřovat nebude, lpěla na tomto rozhodnutí velice dlouho: „Ještě v srpnu 2018 odmítal policejní šéf uzavřené vyšetřování opět otevřít.“ Můj komentář k celé věci. Jednoho krásného dne, až bude mít naše civilizace nějaké zcela jiné problémy, se tenhle případ bude studovat na vysokých školách. Psychologie konformity a poslušnosti je pořád stejná. Pochopit, že hodný táta od rodiny si ráno navlékne uniformu a od 8.00 diriguje na rampě v Osvětimi přicházející Židy: ty do tábora, ty do pece, je podobně obtížné, jako pochopit, že v policii, organizaci vysloveně určené k boji se zločinci a k ochraně jejich obětí, mohl nějaký boss z libovolného důvodu zarazit vyšetřování otrokářského podniku průmyslových rozměrů, a že lidí, kteří se s tím nesmířili, bylo vevnitř sboru strašlivě málo. Ale stává se to pořád a znovu. Asi bychom s tím měli počítat. Ani demokracie vůči tomu nejsou imunní. Whistleblowerka tohoto případu, bývalá policistka Margaret Oliver, v roce 2012 z policie po patnácti letech odešla… Dnes říká, že její bývalí kolegové by měli být za celou věc také trestně stíháni, v čemž s ní srdečně souhlasím. Nicméně podobný problém nastal v notorickém Rotherhamu: obava z toho, že budou označeni za „rasisty“, vedla policisty k tomu, aby nechali věc raději být. Výsledek? Přes tisíc obětí. To už není náhoda. Myslím si, že máme velký civilizační problém s tím, kterému druhu pošuků nasloucháme a propůjčujeme jejich názorům váhu. Každý národ má svoje cvoky. Nedávno jsem nedaleko stanice metra Muzeum potkal pána, který i v mrazu horlivě přednášel kolemjdoucím svoji teorii o tom, že Ježíš se brzy vrátí z kosmického prostoru, a dokládal to Nostradamem. Jenže vyznavač teorie o Ježíši-kosmonautovi nemá žádný vliv na běh našich institucí a určitě na svoji originální výzkumnou činnost nedostane žádné dotace. Nepozvou jej nikam do školy, aby své závěry předkládal žákům. Co ale podobné případy, které celé dny kverulují na Twitteru o systémovém rasismu, privilegiu bílého muže atd.? Takové ty, které najdou aspoň dva případy ŠOKUJÍCÍ!!! DISKRIMINACE!!! ještě předtím, než se zakousnou do první ranní housky? Kolik těch lidí pracuje na nějakém dotovaném místě, kolika z nich naslouchají politici? To je náš kolektivní fail: bereme tento druh intelektuální magořiny vážně a ještě jej podporujeme. Pak se zavádějí různé dvojí metry a jednoho dne to skončí souhvězdím otrokářských gangů po celé Anglii. Ale tomu se říká multikulturalismus nebo antirasismus a někteří politici se k tomu hrdě hlásí… Pak se může stát, že údajně transfobní limerick na sociální síti policii zaujme, kdežto případ otrokářského gangu nechá ležet. Svého času na mnichovské bezpečnostní konferenci kritizoval tenhle dvojí metr i bývalý britský premiér Cameron (celý text projevu zde): „Když má bílý člověk problémové názory, třeba rasistické, odsoudíme je, a to je v pořádku. Ale když stejně nepřijatelné názory nebo praktiky přicházejí od někoho, kdo bílý není, jsme až příliš opatrní, popravdě se přímo bojíme, se tomu postavit.“ No jo, no. Víme to; co s tím uděláme? Pro začátek, nevolit do veřejné funkce nikoho, kdo tenhle druh myšlení šíří. Abychom se jednoho dne nedočkali zvláštní zprávy o lhostejnosti policie vůči aktivitě otrokářů někde v Brně či v Teplicích. {loadmodule mod_tags_similar,Související} Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE.
Čas načtení: 2024-02-22 08:00:01
Svatba s blízkým příbuzným? Kupodivu to jde, když na to máte žaludek
Svatba je velká věc pro celou rodinu – a co potom, když se na ní sejde jedna rodina. V Evropě přitom nebylo historicky nijak výjimečné vzít si vzdáleného člena rodiny. Typickým příkladem je šlechta, kde byly takové sňatky zcela běžné. A ačkoliv dnes už si nevezmete bratra ani matku, se sestřenicí vám nikdo problémy dělat nebude. Zákon totiž tento příbuzenský vztah už nepovažuje za tak rizikový, aby před ním obyvatele chránil právním předpisem. Svatba Adély Gondíkové nebyla bez chybičky. Šaty by totiž volila jiné, než nakonec oblékla Číst více V historii to bylo běžné Ve filmu Vlk z Wall Street říkal Donnie Azoff, kterého si zahrál Jonah Hill, že si vzal svoji sestřenici, protože je děsně sexy a nechtěl, aby ji měl někdo jiný. Sám Zeus byl dítětem sourozenců, Oidipus si vzal svou matku a spartský král Leonidas se dokonce oženil se svou neteří a císař Claudius v Římě kvůli neteři změnil zákony. Za incest to nikdo nepovažoval. Incest je termín, který popisuje sexuální aktivitu nebo sňatek mezi příbuznými, kteří nemohou legálně uzavřít manželství. Věnuje se mu zejména trestní právo. Tyto vztahy jsou obvykle považovány za morálně, eticky a právně nepřijatelné v mnoha společnostech po celém světě. Existuje několik forem incestu, včetně sexuálního zneužívání dítěte ze strany rodičů nebo jiných příbuzných, sexuálního vztahu mezi sourozenci nebo mezi rodičem a dítětem. Důvody, proč je incest považován za neetický nebo nelegální, zahrnují riziko genetických abnormalit u potomků, potenciální zneužívání moci v případě vztahu mezi rodičem a dítětem a narušení rodinných vazeb a dynamiky. Jenže se s tím pochopitelně pojí možná úskalí – a to zejména riziko genetických onemocnění. Takový král Karel II. měl prý obludně zvětšený jazyk, a na koho promluvil, ten mu sotva rozuměl. Jeho rodiče – Marie Anna Habsburská a Filip IV. – byli strýc a neteř. Své ano řekla bratranci i anglická královna Viktorie… Odvážný Charles Darwin a jeho Emma Lidé si jsou už dlouho vědomi toho, jaká rizika s sebou přináší příbuzenské sňatky a s tím spojený sex, proto v moderní společnosti takové nápady zákon zakazuje. I historicky má toto ustanovení své předchůdce – židovská Tóra jasně definovala, kdo smí a nesmí vstoupit do manželství. Děti, jejichž rodiče jsou blízcí příbuzní, považovala za nelegitimní. V podobném duchu mluví také Korán. Ani to ale nezabránilo slavnému přírodovědci Charlesu Darwinovi, aby si vzal svou sestřenici Emmu Wedgwood. Posvětila mu to anglikánská církev a uspěl by i u nás. Jak získat vyšší alimenty? Pokud je otec flákač, soud mu může pořádně zavařit Číst více Chystejte veselku, nikdo vám v cestě nestojí Jakkoliv na to můžeme nahlížet s podivem, bratranec a sestřenice jsou příbuzní třetího stupně, a tak český zákon považuje jejich sňatek za zcela legální. Trestný čin incestu se u nás vztahuje pouze na sourozence a příbuzné v přímém pokolení. Není to však standard, v USA je taková veselka zakázána hned v několika státech. Tyto inciativy přišly zejména po americké občanské válce, kdy narůstala snaha chránit zdraví místních obyvatel. Překvapivě neplatí automatický zákaz sňatku mezi bratrancem a sestřenicí ani v církevním právu, kdy můžete v případě třetí a čtvrté boční linie žádat místního biskupa o tzv. dispenz k sňatku. Pokud se k takovému kroku rozhodnete, je vždy dobré v případě plánování rodiny upozornit ošetřujícího lékaře na to, že jako budoucí rodiče jste vzdálení příbuzní. Riziko geneticky podmíněných chorob se u vás totiž pochopitelně zvyšuje. Zdroj: občanský zákoník, trestní zákoník, history.com KAM DÁL: Malý Adam se ztratil z hracího koutku. Tragédii se pak nepodařilo zabránit.
Čas načtení: 2024-02-22 14:30:00
Téměř 60 procent žen zažilo nějakou formu sexuálního násilí, ukázal průzkum
Téměř tři pětiny žen v Česku se v životě staly terčem nějaké formy sexuálního násilí. Znásilnění podle navrhované právní definice, o které teď jedná Sněmovna, pak zažila pětina žen. Na policii se obrátilo šest procent znásilněných. Roční náklady ze zdravotního pojištění na léčbu následků obětí činí zhruba 2,3 miliardy korun. Ukázal to výzkum o výskytu a dopadech sexuálního násilí, jehož výsledky dnes na tiskové konferenci představila společnost proFem. Agentuře MIndBridge Consulting loni od května do června odpovídalo 5042 žen od 18 do 65 let. Zjištění jsou reprezentativní.
Čas načtení: 2024-02-23 09:00:00
Obvinění o sexuálních útocích Izraele na palestinské ženy jsou věrohodná, konstatuje panel OSN
Odborníci uvádějí důkazy o znásilňování, sexuálním ponižování a hrozbách znásilněním dívek a ženExperti OSN konstatují, že se setkali s "důvěryhodnými tvrzeními", že palestinské ženy a dívky byly během pobytu v izraelském vězení vystaveny sexuálním útokům, včetně znásilnění, a vyzývají k úplnému vyšetření těchto případů.Skupina odborníků uvedla, že existují důkazy o nejméně dvou případech znásilnění, vedle dalších případů sexuálního ponižování a vyhrožování znásilněním. Reem Alsalem, zvláštní zpravodajka OSN pro násilí na ženách a dívkách, uvedla, že skutečný rozsah sexuálního násilí může být podstatně vyšší."Možná se ještě dlouho nedozvíme, jaký je skutečný počet obětí," uvedla Alsalemová, kterou Rada OSN pro lidská práva (UNHRC) jmenovala zvláštní zpravodajkou v roce 2021.Poznamenala, že zdrženlivost při oznamování sexuálních útoků je běžná kvůli obavám z odvety vůči obětem. Uvedla, že v rámci vlny zadržování palestinských žen a dívek po vypuknutí izraelsko-hamasácké války 7. října dochází v izraelských zadržovacích centrech ke stále tolerantnějšímu přístupu k sexuálním útokům.
Čas načtení: 2024-04-16 12:47:00
Žena obžalovaná v případu sexuálního násilí na jejím vlastním nezletilém synovi v úterý u Krajského soudu v Ústí nad Labem odmítla, že by ho znásilňovala. Uvedla, že se synem souložila proto, aby mu pomohla. Podle ní se syn ani nebránil pít moč. Z videonahrávek podle soudu ale vyplynulo, že se bránil. Žena a její druh podle obžaloby chlapce dlouhodobě sexuálně zneužívali. Žaloba je viní mimo jiné i ze sexuálního zneužití ženina tehdy dvouměsíčního vnuka a zoofilie, muže pak i z přechovávání omamných a psychotropních látek. Hrozí jim až dvanáctileté vězení.
Čas načtení: 2024-04-29 11:55:00
Policie obvinila Gérarda Depardieua ze sexuálního napadení. Po výslechu byl zadržen
Francouzský herec Gérard Depardieu byl v pondělí zadržen v souvislosti s obviněním ze sexuálního napadení dvou žen, píše AFP s odkazem na své zdroje. Herec odpovídá na otázky kriminalistů v případu dvou žen, které ho viní ze sexuálního napadení během natáčení filmů v letech 2014 a 2021. Depardieu dlouhodobě vinu odmítá.
Čas načtení: 2024-04-29 12:56:25
Herec Gérard Depardieu je ve vazbě kvůli obvinění ze sexuálního napadení
Francouzský herec Gérard Depardieu byl v pondělí ráno zadržen v souvislosti s obviněním ze sexuálního napadení dvou žen a je ve vazbě, uvedla agentura AFP. Stanice BFM TV již dříve informovala, že pětasedmdesátiletý herec byl předvolán k výslechu v případu dvou žen, které ho viní ze sexuálního napadení během natáčení filmů v letech 2014 a 2021. Jeden z nejznámějších francouzských žijících herců dlouhodobě vinu odmítá.
Čas načtení: 2024-04-29 12:24:00
Herce Depardieua zadržela policie. Viní ho ze sexuálního napadení dvou žen
Francouzský herec Gérard Depardieu byl v pondělí ráno zadržen v souvislosti s obviněním ze sexuálního napadení dvou žen a je ve vazbě, uvedla agentura AFP s odkazem na zdroje. Stanice BFM TV již dříve informovala, že pětasedmdesátiletý herec byl předvolán k výslechu v případu dvou žen, které ho viní ze sexuálního napadení během natáčení filmů v letech 2014 a 2021. Jeden z nejznámějších francouzských žijících herců dlouhodobě vinu odmítá.
Čas načtení: 2024-05-04 19:15:00
Právní stát nesmí spoléhat na víru a hesla typu „Věřte ženám“. Musí sázet na důkazy
Už je to víc než týden, co po své výpovědi ve věci psychiatra Cimického veřejně promluvila televizní moderátorka Martina Vrbová Hynková. V případu sexuálního napadení figuruje jako poškozená, ale nemluvila o sobě. Shrnula to, co je společensky významné. V podání ČTK i toto: „Je opravdu důležité, aby se na oběti sexuálního násilí začalo nahlížet jako na ty, kterým se má primárně věřit. Věřit, ne je zpochybňovat.“
Čas načtení: 2024-05-18 05:40:00
Se sexuálním násilím se setkala více než polovina žen. Znásilnění zažila pětina
Organizace proFem, která se dlouhodobě věnuje pomoci obětem a přeživším domácího a sexualizovaného násilí, provedla výzkum sexuálního násilí. Zkoumala i jeho dopady na životy obětí i ekonomické důsledky. Nějakou formu sexuálního násilí zažilo přes polovinu z dotázaných více než pět tisíc žen.
Čas načtení: 2024-06-01 10:02:01
Rusko vede válku plnou sexuálního násilí v okupovaných oblastech Ukrajiny
Monitorovatelé lidských práv již dlouho informují o tom, že ruské policejní a bezpečnostní síly bezuzdně používají sexuální násilí vůči vězňům a zadrženým v Rusku. Nyní se zdá, že Rusko tyto praktiky exportuje na okupovanou Ukrajinu. The post Rusko vede válku plnou sexuálního násilí v okupovaných oblastech Ukrajiny first appeared on Pravda24.
Čas načtení: 2024-06-04 18:00:23
X jako konkurence pro OnlyFans? Muskova sociální síť začala podporovat porno
Sociální síť X Elona Muska jednou provždy vyřešila otázku týkající se sexuálního obsahu Ten v minulosti tiše tolerovala, přičemž nyní se proti němu oficiálně nevymezuje Pornografický obsah, který je za hranou, bude ale stále odstraňovat Pokud jde o šíření nahoty a sexuálního obsahu, byla sociální síť Twitter, nyní známá pod názvem X, vždy „trochu někde jinde“ (ostatně třeba účet cestovatele Dana Přibáně by mohl vyprávět). S trochou snahy šlo na síti najít vše od lehké erotiky až po tvrdší pornografii, přičemž sociální gigant se příliš nenamáhal s pravidelným promazáváním, což je vzhledem k americkému původu sítě přinejmenším překvapivé. To ovšem nicméně neznamená, že by X bylo plné pornografie – pokud jste ji vyloženě nehledali, patrně jste na ni díky rozumným algoritmům nejspíše ani nenarazili. Přečtěte si celý článek X jako konkurence pro OnlyFans? Muskova sociální síť začala podporovat porno
Čas načtení: 2024-06-13 14:42:00
Soud řeší brutální sexuální zneužívání dítěte. Žaloba mluví i o zoofilii
Dcera ženy obžalované ze sexuálního zneužívání vlastního nezletilého syna u Krajského soudu v Ústí nad Labem dnes řekla, že o zneužívání bratra nevěděla, nežila s nimi. Obžalovaná u soudu uvedla, že se synem souložila proto, aby mu pomohla. Žena a její druh podle obžaloby chlapce sexuálně zneužívali dlouhodobě, pořizovali u toho fotografie, nahrávky. S praktikami v obci na Lounsku začali, když dítěti bylo sedm let. Musel například močit na ženu. Žaloba je viní mimo jiné i ze sexuálního zneužití…
Čas načtení: 2024-07-22 10:00:00
Britská policejní vedoucí oddělení ochrany dětí říká, že intimní snímky by se měly hlásit, aby se řešila „vlna“ sexuálního zneužívání na internetu Rodiče dětí mladších 18 let by podle šéfky policie pro ochranu dětí měli kontrolovat telefony svých dětí, zda neobsahují nahé fotografie, aby se tak vypořádali s „přílivovou vlnou“ případů sexuálního zneužívání na internetu.Nová vedoucí vyšetřování zneužívání dětí v Národní radě policejních náčelníků, zástupkyně vrchního konstábla Becky Riggsová, řekla listu Sunday Times, že rodiče by měli policii hlásit jakékoli intimní snímky svých dětí.