Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2020-02-19 07:46:52

Jak bude vypadat svět po koronavirové infekci?

Epidemie koronaviru není ještě zdaleka za námi. Zajímavé je ale zamyslet se nad jejími dlouhodobými efekty. V současné chvíli podléhá v Číně nějaké formě omezení pohybu zhruba 500 milionů lidí. (Pomalu začíná dávat smysl počítat to na procenta z celého lidstva, což?) Jedna věc je ovšem epidemie sama – té se v dnešním článku věnovat nechci. Druhá její následky v dnešním propojeném světě. Jaké můžou být? Hrozí nedostatek důležitého zboží Ekonomicky tvoří Čína 12 procent globálního exportu, i když v posledních letech už tento podíl neroste. Jenom země EU dovezly roku 2018 z Číny zboží za 400 miliard eur. Jakýkoliv výpadek v produkci čínských továren nebo v práci přístavů se tedy musí poměrně rychle projevit nedostatkem určitých druhů zboží. Řekněme v řádu týdnů. V e-mailu z Číny, který jsem zachytil na Redditu a nemohu garantovat jeho pravdivost ani úplnost, se píše: „Prosím vezměte na vědomí, že současná situace v Číně povede k prodloužení našich dodacích lhůt a dostupnosti produktů. V tuto chvíli nemůžeme potvrdit žádné nové objednávky na rok 2020. Dodávky již sjednané budou opožděny o 10 až 12 týdnů, případně déle, v závislosti na tom, jak se bude vyvíjet současná situace s koronavirem.“ Už loni se ve Spojených státech – EU o tom moc slyšet nechtěla – dost často skloňovalo slovo decoupling, neboli opětovné oddělování zásobovacích řetězců od čínských výrobců. (A Forbes před tím varoval.) Pro Trumpovu administrativu je to politicky zajímavý projekt, protože případný přesun výrobních kapacit zpátky na americký kontinent by jistě jeho voliči z rust beltu ocenili. Druhá, z hlediska Washingtonu minimálně stejně důležitá motivace, je zkomplikovat Čínanům jejich mocenské ambice ve zbytku světa. Pro decoupling udělal koronavirus nejspíš daleko více než hlasité pošťuchování na nejvyšší úrovni, při kterém ani Čína, ani USA nechtěly zajít moc daleko. Poprvé za mnoho let hladkého fungování globální obchodní výměny existuje reálná možnost, že zavládne nedostatek důležitého zboží, například chemických surovin pro výrobu léčiv. I firma Apple pochybuje o tom, že se jí po výpadku výroby iPhonů v čínské továrně Foxconn podaří dosáhnout plánovaných tržeb. A někteří výrobci aut jsou nuceni se popasovat se skutečností, že jejich továrny stojí právě v „zavřeném“ velkoměstě Wu-chanu. Otázka je, k jakému druhu evolučního tlaku na trhu to povede. Lépe se budou mít ty firmy, které se stihly aspoň trochu předzásobit. Kdo příliš spoléhal na just-in-time delivery, může toho zpětně litovat. Tenhle druh optimalizace až na hranu často tlačí manažeři kvůli „katování kostů“, aby se mohli pochlubit před akcionáři, že nikde nic zbytečně neleží ve skladech. Jenže v nouzi je lepší, když máte rezervy, než když fungujete jako průtokový ohřívač. Výroba samotná je dnes hodně automatizovaná, hodně produktů projde výrobní linkou bez toho, aby se jich dotkla lidská ruka. Kdyby šlo jenom o výrobu, hodně továren by mohlo fungovat skoro bez lidí. Lidská pracovní síla se koncentruje spíš na samotném konci – kontrola kvality, balení, logistika. Tam se ta současná čínská karanténa projeví největšími problémy. Kdo tyhle procesy dokáže aspoň trochu automatizovat, bude mít zase výhodu. Je možné, že uvidíme tlak na to, nasadit roboty i do balení a expedice. No a konečně tu máme téma cestování a vůbec toho, co všechno se odehrává v reálném světě a co virtuálně. Letecký provoz v Číně prudce poklesl a doufám, že se jednoho dne dočkáme vyčíslení, jestli epidemie koronaviru měla na počet pasažérů větší účinky než aktivity příznivců Grety Thunbergové zvané flygskam. (Snad se v tom nikdo neinspiruje!) Obchodní setkání se přesouvají online, školní vyučování také. Je možné, že už tam zůstanou i po odeznění epidemie. Zajímavá historická paralela – nic nebránilo kolem roku 1900 nějakému masivnějšímu nástupu žen do moderního pracovního procesu. Vzdělání měly, ruce a nohy měly, jen jít do kanceláře (nebo i do fabriky). Jediná skutečně silná bariéra byla ta, že se to nikdy nedělalo, zvlášť v hodně konzervativních společnostech, jako byla ta britská. Ale když vypukla první světová válka, začal být v bojujících státech takový nedostatek mužů, že společenské tabu padlo skoro přes noc. Válka skončila za čtyři roky, ale od sociálních změn, které způsobila, už nebylo cesty zpět. Podobně bych čekal, že i dnešní situace přinutí některé firmy, školy atd. uvažovat nad tím, jak maximum své činnosti realizovat na dálku, po internetu. Nejvíc samozřejmě v Číně, ale odtamtud se to bude šířit. Nevím ale, jestli z toho mám mít radost. Dlouhé dojíždění je sice ubíjející, ale na druhou stranu, pokud se i škola nebo práce postupně přestěhují do virtuálního prostoru, kdy a kde ještě potkáte živého člověka? Nepovyšujme zaslepenost na společenskou normu Na začátek druhého tématu, kterého bych se chtěl dnes dotknout, se ještě musím vrátit na Twitter. Můj poslední článek narazil na nesouhlas Ivana Pilipa, který se vyjádřil k „článkům tohoto typu“ ještě o něco obecněji. Pominu-li formulaci podrývání důvěry, která mi trochu nahání husí kůži (vnímám ji totiž dost podobně jako podvracení republiky z totalitních dob), mám za to, že jde o zásadní nepochopení toho, jak demokracie a svobodná společnost obecně fungují. Respektive toho, co je jejich skutečně silnou stránkou. Demokracie sama o sobě neprodukuje nijak důvěryhodné politiky ani instituce. Zvolit lze libovolného pablba, ten si s sebou do úřadu může přivést další pablby jako věrné podřízené; a v různých vězeních světa sedí dost politiků, kteří byli do své funkce řádně zvoleni a následně se začali věnovat kriminální činnosti. Demokracie není dokonce ani garantem hospodářské prosperity. Taková Itálie je demokratický stát a stagnuje, Čína nikoliv a rostla nonstop po celou generaci. Co ale demokracie má a autoritářské režimy nemají, je právě ta možnost projevit veřejně nedůvěru vůči mocným lidem, institucím i různým rádoby svatým principům, aniž by vás za to stihl trest. Nebo by aspoň měla mít. A tím pojmem trest nemyslím jenom trest podle trestního zákoníku, ale i různé jiné tresty, třeba vyhození z práce. Kverulanti všeho druhu fungují v demokraciích jako imunitní systém, který se snaží zabránit tomu, aby průseroví jedinci, struktury či ideologie zatáhli zemi někam, odkud už není návratu. Čím více bude jejich činnost omezována, tím větší riziko, že další generace bude nucena řešit neřešitelné problémy – kterým se přitom dalo předejít, kdyby se zaslepenost nepovýšila na žádoucí společenskou normu. I demokratické státy mají někdy tendenci zabíhat nepříjemně blízko ke hraně represe vůči nežádoucím myšlenkám. Abychom nechodili na jiný kontinent, tak současný nepotěšující stav Švédska je dán mj. tím, že kolem kritiků azylové a migrační politiky byl svého času zbytkem tzv. slušné společnosti vybudován sanitární kordon – nikdo se s nimi nebavil, protože Švédsko je přeci vstřícná, světu otevřená humanitární velmoc (pojem hlásaný tehdejším ministrem zahraničí Carlem Bildtem). Teprve tlak reality přiměl švédskou vládu na konci roku 2015 k tomu, aby prudce zařadila zpátečku. I potom trvalo zbytku politické scény ještě pět let, než se začali se Švédskými demokraty aspoň opatrně bavit. Nemohli si aspoň část těch dnešních problémů ušetřit, kdyby nenechali svoje kritiky dlouhá léta mluvit do hluché zdi? Toť se ví, že mohli. (Ejhle, článek z Respektu na podobné téma.) Sousední Dánsko si taková šílená tabu neukládalo a dnes je na tom o dost líp. Ono, když už to rozebíráme, na tento druh krátkozrakého myšlení se dá dost běžně narazit i mimo státní sféru, u soukromníků. Je to obecně lidský problém: snaha zachovat si tvář i v situacích, které jsou ve skutečnosti ztracené. Dovolte mi zde ocitovat něco z dosud nevydaných Zapomenutých příběhů 3, které právě procházejí sazbou. Perfektně se to sem hodí. „Vedení firmy nechtělo o možné souvislosti se svítící barvou ani slyšet. Když vnitřní vyšetřování potvrdilo, že problém je skutečně v radiu, založil předseda představenstva výslednou zprávu do šuplíku. K jeho smůle se ovšem radioaktivita samotná uložit do šuplíku nedala a případů tedy přibývalo. V roce 1928 zemřel předčasně sám dr. von Sochocky, vynálezce svítícího ciferníku a jeden ze zakladatelů firmy. Ten sice nikdy žádné štětce neolizoval, ale dost často bral sloučeniny radia do rukou. Když jej záření udolalo, bylo mu 45 let.“ Změní koronavirus Čínu? Zpátky ke koronaviru. Čína je na tom z hlediska svobodného šíření informací mnohonásobně hůř než nějaké Švédsko nebo Německo. Co se zpráv týče, jsou tam nějaké ty oficiální kanály, a kromě nich už jenom divoká šeptanda na sociálních sítích. Jejich uživatelé přitom musejí počítat i s možností, že teď v krizi jim leccos projde, ale že někdy za půl roku, až bude po epidemii, si policie zmapuje jejich příspěvky zpětně a došlápne si na každého, kdo se moc odchýlil od stranické linie. Nebo aspoň na každého desátého, aby si to všichni ostatní v nějaké budoucí podobné situaci rozmysleli. Uživatelé tedy mají motivaci zůstat pokud možno anonymní – jenže anonymové zase nemají reputaci, kterou by mohli ztratit, tudíž můžou šířit úplně cokoliv. Nic moc situace, pravdy se nedoberete. Je přitom možné, že epidemii v dnešním rozsahu by se bývalo dalo zabránit, kdyby úřady nestrávily první měsíc a půl snahou problém udržet pod mediální pokličkou (dokonce i starosta Wu-chanu přiznal, že to byla chyba). Což je něco, co by se jim v zemi s nějakou kulturou svobody slova rozhodně nepodařilo. Teď je tedy skoro půlka národa pod různými formami úřední karantény, letadla přestávají létat a továrny vyrábět. Jste-li Číňan a pozorujete-li to všechno na vlastní oči a na vlastní riziko, dost možná vás napadne, že ten státní informační monopol může být ve svých důsledcích taky docela destruktivní. Zvlášť pokud jste vzdělaný Číňan, který už párkrát navštívil cizinu a zjistil, že jsou i jiné systémy. Samozřejmě zcela jiná věc je, jestli vám taková myšlenka k něčemu bude. Čínský státní aparát je dost silný na to, aby nepřipustil nějaké její rozsáhlejší rozvíjení. Ale malinko, malinko by to jeho postavení mezi lidmi přeci jenom nahlodat mohlo. Koneckonců i ten současný prezident je jenom smrtelník a nemá zatím absolutní moc. Třeba jej jednou vyhodí ze sedla nějaký větší pragmatik a třeba k tomu přispěje i koronavirus, malý kousíček dědičné informace, kterému je úplně jedno, kdo sedí na vrcholu mocenské pyramidy v Pekingu. Kéž by. {loadmodule mod_tags_similar,Související} Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE.

Čas načtení: 2011-06-02 00:00:00

Nábytek Softline: Luxus ze Skandinávie

Společnost Softline působí v oblasti výroby nábytku přes třicet let, během nichž si získala ocenění i uznání ze strany zákazníků a vydobyla si tak pevné postavení nejen na dánském trhu. Prioritou společnosti je vyrábět funkční, komfortní, kvalitní i designový nábytek, který bude přínosem do každého ...

Čas načtení: 2022-03-07 17:58:37

Střípky z bojiště II.

Ruský útok na Ukrajinu pokračuje už druhým týdnem. Zastavíme se tentokrát u několika zajímavých bodů. Jinak 5. března uplynulo právě 69 let od chvíle, kdy tento svět konečně opustil neblahý jedinec zvaný Stalin. Kdo má dvě hodiny času, může se zkusit podívat na černou komedii na toto téma, sežene-li ji ovšem. Bývala svého času na Netflixu, nevím, zda je tam i teď. Každopádně je to povzbuzující připomínka, že všeho jenom do času. TB2 Bayraktar se zatím na bojištích osvědčuje natolik, že až tato hrůza skončí, dá se čekat, že se půlka planety postaví do fronty na nové dodávky. Ukrajinská armáda také natočila videoklip sestříhaný ze záběrů z Bayraktaru a doprovodila jej adekvátně drsnou písničkou. TB2 je příkladem toho, že „větší” neznamená nutně „lepší”. Jeho radarová stopa je natolik malá, že těžká protiletecká technika typu Buků jej vůbec neregistruje; protiletadlové zbraně nemohou střílet po každém drobném stínu na obrazovce, protože v 99 procentech případů by sestřelily leda tak sovu na lovu, což se, přátelé, nevyplácí. Obsluha Bayraktarů nemusí být nijak zvlášť školená, protože stroj se v podstatě pilotuje sám, stačí mu na mapě naklikat nácestné body. Odstartovat umí z každého kusu rovné silnice, takže nepotřebuje letiště. Nevýhody? Jako malý stroj má Bayraktar jen omezený dolet a omezenou kapacitu munice. „Těžká” stíhačka, není-li ovšem sestřelena, má daleko větší akční rádius a mnohem větší schopnost působit nepříteli škody. Ale taky proti ní bude fungovat klasická protivzdušná technika, takže Bayraktar může tam, kam by Suchoj nemohl. Kdyby měli Ukrajinci 200 Bayraktarů, možná už by bylo po válce. Mají jich nějaké desítky, nedávno dostali z Turecka další zásilku, ale určitě jich také pár ztratili. Jak rychle zvládnou Turci vyrábět nové, toť otázka. Turecko to vůbec hraje na obě strany, nepřipojilo se k sankcím, ale zavřelo Bospor pro válečné lodě. Nepochybně na tom vydělají, přesně podle českého pořekadla, že „když se dva perou, třetí se směje”. Logistické problémy Dlouhý konvoj. Typická otázka, která se přetřásá na diskusních fórech, je ta, proč Ukrajinci nezničí ten konvoj dlouhý jak týden před výplatou, který se zarazil někde kus od Kyjeva. Někdo z toho odvozuje, že ukrajinská obrana zas tak silná není. Je pravděpodobné, že tento konvoj má protivzdušné zbraně, ale hlavní faktor leží jinde: několik dní stojící konvoj není problém pro vás, ale pro nepřítele. Moderní armáda je jako žralok: buď plave, nebo se začíná topit. A vojáci sedící v tomto konvoji spotřebovávají denně jídlo a palivo, aby nezmrzli, jenomže nebojují. Zásobovat takový had vozidel zaseklých na silnici obklopené bahnem je samo o sobě logistická noční můra, i bez dronů poletujících kolem a číhajících na náklaďáky bez protivzdušného doprovodu. Bahno bude v nejbližších dnech vůbec hrát velkou roli, a také je asi příčinou, proč ruské operace na severu Ukrajiny jdou podstatně hůře než na jihu. Jih je daleko sušší a po nezpevněném povrchu se tam dá jezdit i v březnu. Pro čtenáře, kteří pochybují o tom, že by pouhá logistika mohla být zásadní problém, který by zastavil velkou ruskou armádu: zkuste si představit, že po desítkách a stovkách kilometrů silnic, kolem kterých se „potulují” jednotky nepřítele a nad kterými občas hlídkují i téměř nezachytitelné drony, musíte provézt celé cisterny plné hořlavého paliva. Teď připočtěte skutečnost, že jedna jediná taková cisterna, pokud ji nepřítel opravdu úspěšně zapálí a zničí, zablokuje tu silnici na několik hodin, ne-li dní. To je pekelně obtížný úkol a pouhá hrubá síla na něj nestačí; na ten musíte mít praktické zkušenosti a výbornou schopnost koordinovat jednotlivé složky svých vojsk. Zanedbaná údržba Když už jsme u otázky logistiky. Dva dlouhé thready na Twitteru (jeden, druhý) se zamýšlejí nad otázkou, v jakém že přesně technickém stavu ta ruská vozidla vlastně jsou. Obě úvahy musíme brát s rezervou, protože jde o spekulace na základě fotek, ale racionální základ podle mě mají. Jejich jádrem je to, že vojenská technika potřebuje určitou pravidelnou údržbu, která je “nevděčná” a přitom skoro neviditelná: vyměňovat pravidelně pneumatiky, zejména parkujete-li na přímém slunci, které je postupně oslabuje, kontrolovat náboje kol, vyměňovat olej atd. Pokud to neděláte, riskujete, že při zvýšené zátěži – třeba při jízdě severoukrajinským bahnem – příslušné vozidlo selže. A teď tedy ta otázka: kolik ruských dopravních prostředků nasazených při invazi bylo opravdu pečlivě udržováno podle požadovaných technických standardů a kolik ne? Tahle otázka je obzvlášť zajímavá pro nás, bývalé obyvatele sovětského bloku, protože s ní máme své zkušenosti. Chronickou chorobou zemí za železnou oponou bývalo právě zanedbávání údržby draze zakoupeného zařízení nebo postavených budov. Dokonce i u nás se toho jen těžko zbavujeme, viz třeba ostudný stav pražského autobusového terminálu Černý Most po pouhých dvaceti letech od jeho dokončení. (A kdybych měl jmenovat příklady ze svého rodného Moravskoslezského kraje, ani bych nevěděl, kde začít.) No, a jaká asi bude situace v Rusku? Toto je totiž jedno z míst, kde se vojenské rozpočty dají tunelovat nejsnáze. Zběžná kontrola, pokud vůbec přijde, takové věci jako staré pneumatiky na automobilech vůbec neodhalí, a dodavatelská firma si přitom může naúčtovat novou sadu každých pár měsíců. Ony se ty jachty pro oligarchy samy nenakoupí, že. Stojí za povšimnutí, že předchůdce současného ministra obrany Šojgua, Anatolij Serďukov, byl před deseti lety vyhozen poté, co začal dělat příliš důkladné inspekce skutečného stavu jednotlivých posádek a odhalil při nich hromadu šlendriánu. Šlápl přitom na mnoho kuřích ok a přišel o místo. Jeho nástupce Šojgu pak většinu Serďukovových reforem odvolal. Piloti XXXL Poslední zajímavá otázka pro dnešek. Jak je na tom kromě údržby techniky i kvalita personálu? Bývalý sovětský blok býval přeborníkem v generování impresivních statistik. I normalizační Československo to umělo; podle chlubných zpráv čs. statistických úřadů byste nepoznali, že jde o zemi, která musela nastavět v centrech měst nekonečná lešení, aby padající kusy zanedbaných omítek nezabíjely náhodné chodce. Dodnes si na ty kilometry pomalu zahnívajícího dřeva pamatuji; jako dítěti mi to přišlo normální. Podobně současná ruská armáda je podle papírů druhá nejsilnější na světě, ale z toho nepoznáte, jaká je její reálná bojeschopnost. Ta se musí ukázat až v praxi. Už od začátku této války si odborníci všeho druhu kladou otázku, jak to, že je ruské letectvo tak málo „přítomno na bojišti”. Nedává to smysl. Moderní válka mezi průmyslovými státy se vede tak, že v prvních hodinách udeříte ze vzduchu na leteckou infrastrukturu nepřítele, zničíte jeho letiště a letadla, a následně si užíváte naprostou vzdušnou převahu. Z nějakého záhadného důvodu se to na Ukrajině dosud nestalo, ačkoliv už se bojuje deset dní. Mezi možná vysvětlení patří to, že přes svoji statisticky impresivní sílu toho ruské letectvo zkrátka není schopno. Malý střípek do mozaiky, který by tomu nahrával… V sobotu 4. března sestřelili Ukrajinci ruský Suchoj nad městem Černihiv. Dva piloti se ze zničeného stroje katapultovali. Jeden z nich, normální mladý chlapík, to bohužel nepřežil. Ten druhý ano a dostal se do ukrajinského zajetí. (Katapultování z poškozeného letadla není nijak banální úkon. Křehký a zranitelný člověk v podstatě chvíli letí na velmi výkonných raketách. Zrychlení, které přitom jeho organismus zažije, je větší, než jaká jsou dnes běžná u kosmických letů. Zranění typu zlomených obratlů jsou běžná a můžou znamenat konec kariéry. V nejhorším se přitom dá i zahynout.) Nu, a ten druhý pilot vypadá takto. Nikoliv Top Gun, ale Top Gut. V roce 2015 téhož chlapíka vyfotili v Sýrii se syrským prezidentem Bašárem Asadem. Už tehdy měl Pravé Pivní Pupendo Pepy Pivrnce, a pořádné! Obě fotky jsem sebral na Redditu a úmyslně jsem začernil tvář dotyčného, protože nejsem právník a nechci se dostat do křížku se ženevskými konvencemi o právech válečných zajatců, jejichž výkladem si nejsem jist. Ale kdo se bude trochu snažit, snadno najde originály, nemluvě o videu, ve kterém Ukrajinci onoho pána vyslýchají. Mám za to, že nejde o žádný elaborátní fake a že je to opravdu ten samý člověk, jen dnes o sedm let starší. (Jestli se ukáže, že to fake byl, budu o tom informovat.) Nu, a teď si položte otázku: jaký druh vzdušných sil nechá osobu v takové kondici vlézt do stíhačky a vzlétnout do oblak? Normální armády mají nějaké standardy na fyzičku vojáků, které nesplníte-li, můžete být maximálně mechanikem v týlu nebo posouvat papíry v kanceláři ze složky do složky. Letectvo bývá obzvlášť vybíravé a u zájemců o kariéru pilota hledá každou hnidu a důvod, proč je odmítnout. Piloti stíhaček bývají při vzdušných manévrech vystaveni velkému přetížení, které může vést i ke ztrátě vědomí. Měli by být fyzicky fit. Jestli je ruská armáda ochotna tolerovat takového člověka v kokpitu, nemůže mít moc dobré kádrové rezervy. I starší stíhačky Suchoj (toto byla nejspíš varianta Su-34) jsou „hračky” za desítky milionů dolarů! Za jejich knipl by měla jít jenom elita. A teď zkuste zavzpomínat, kdy jste naposledy viděli českého, amerického, britského, čínského nebo třeba brazilského vojenského pilota v kombinéze XXXL. Žádná mocnost světa není schopna udržovat celé svoje letectvo ve stoprocentně funkčním stavu. USA i se svým gigantickým vojenským rozpočtem považují za dobrý standard 70procetní nasaditelnost letadel. Němci na tom svého času byli strašně; psal jsem o tom roku 2018 (bohužel se u toho článku při aktualizaci WordPressu rozsypalo formátování odstavců), kdy měli v nasazeníschopném stavu jen 26 z 93 letounů Tornado a problémy stíhaly i čerstvě dodané transportéry A400M. Pak je samozřejmě představitelné i to, že z celé ruské vzdušné síly je reálně nasaditelných třeba jen 15 procent a že část těch nasaditelných letounů musí zůstat hlídat dlouhé hranice státu, takže nemůže být stažena do centra dění. To by současnou nepříliš dominantní roli ruského letectva na ukrajinském nebi docela dobře vysvětlovalo. Nu, brzy uvidíme. Na reálném bojišti se žádnými statistikami excelovat nedá. Tam se všechny skutečné slabiny projeví.   Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE.

Čas načtení: 2022-02-07 23:23:46

Divide et impera aneb Římský způsob budování státu

Dokonce i moji nejvěrnější čtenáři si stěžují, že série článků o problémem nepřátelských komunit v Evropě začíná být depresivní a že je čas obrátit myšlenky k něčemu konstruktivnějšímu. To je pravda, jdeme tedy na to. A jako vždycky bych čerpal poučení z historie. Dnes se hodně mluví o pádu (západo-)římské říše, který různí diskutéři často používají jako přirovnání. Málokdo ale přemýšlí nad tím, jakým způsobem předtím ta římská říše rostla. A to přitom rostla pěkně dlouho! Trvalo jí hezkých pár set let, než někdy za Trajána dosáhla svého maximálního rozsahu. Na západě ji zastavil oceán, na jihu Sahara (oboje tehdejšími prostředky nepřekonatelné), na severu skutečnost, že ve studené a deštivé Germánii nic cenného nebylo, a na východě Peršané, jediná srovnatelně vyspělá a organizovaná velmoc v širokém okolí, se kterou si pak Římané po další staletí marně a krvavě rozbíjeli hlavy. (Později z toho vyčerpání obou říší těžil jistý Mohamed a jeho následovníci.) Přitom původní Řím, to byl celkem zanedbatelný flíček země v bažinách Latia, velikosti o něco málo větší než dnešní Lucembursko, proti sousedním Etruskům naprostá kulturní i mocenská periferie. (Etruské umění mělo vysokou úroveň, a ještě v době římské republiky si bohatí Římané zvali etruské umělce k výzdobě svých domů.) Je patrné, že samotní původní Římané by čistě početně (demograficky) nedokázali ovládnout ani Itálii samotnou, natož tak obrovské území kolem ní. Na to zkrátka neměli dost lidí. Antické války měly celkem vysokou úmrtnost mezi vojáky – daleko větší než ve středověku – protože tehdejší bitvy měly často formu střetu mezi dvěma početnými útvary pěchoty a ten útvar, který povolil a rozsypal se jako první, se stal strašlivě zranitelným vůči nepříteli, jehož formace vydržela pohromadě; jednoduše řečeno, do odkrytých zad se z těsné blízkosti velmi dobře bodá a seká. Taková bitva u Kann, která trvala pouhý jeden den, si vyžádala mezi Římany několik desítek tisíc obětí, více, než kolika životy zaplatili Britové první den bitvy na Sommě roku 1916 – a to už se na Sommě bojovalo tanky a kulomety, kdežto u Kann to byly oštěpy a meče. Jinými slovy, kdyby bojovní Římané spoléhali jen na vlastní původní národ – asi podobně, jako to dělali řečtí Sparťané, kteří mezi sebe zásadně odmítali přijmout cizince, a přitom k válčení sahali často – při tomto způsobu „vedení politiky jinými prostředky“ by jich ubývalo, až by z nich nakonec nic nezbylo. (To se taky přesně stalo těm Sparťanům.) To znamená, že součástí jejich velmocenské strategie byla snaha vyrábět z podmaněných nepřátel nové Římany, a že byla zřetelně úspěšnější než současné snahy evropských států nějak integrovat obyvatelstvo paralelních společností. Je ovšem pravda, že Římané byli mnohem pragmatičtější než dnešní Evropa. Nekrmte svoje nepřátele Jedna z věcí, se kterou uměli staří Římané v době růstu impéria dobře zacházet, bylo udělování občanství. Občanství byla odměna, kterou mohli dostat jednotlivci nebo i celé kmeny, ale teprve, když prokázali dostatečnou loajalitu vůči Římu. V legiích sloužila spousta cizinců, ale když si ty desítky let v blátě a sněhu opravdu odkroutili a nedopustili se přitom žádné vzpoury apod., tak měli na římské občanství nárok. Dokonce dědičný. To byl „stroj na Římany”, který jich za dobu trvání říše vyrobil několik milionů – slušný počet jedinců na poměry starověké Evropy, která nebyla ani zdaleka tak hustě osídlená jako dnes. V principu, že občanství je odměna, bychom se mohli inspirovat i dnes. Naše současné ozbrojené síly nepotřebují ani zdaleka tolik lidí jako římské legie, ale pokud někdo například dobrovolně nastoupil jako sanitář k záchrance a tahal se celé roky na nočních směnách s obézními kardiaky po schodech, nechť klidně to občanství dostane za pět let, kdežto jeho kamarád poflakující se doma by se neměl stát Čechem ani za půl proflákaného století. To ovšem znamená mezi těmi lidmi velmi pečlivě rozlišovat a nejsem si jist, zda se do toho našemu státu chce. Selektivní udělování občanství podle zásluh či důvěry je jenom jedním z mnoha projevů principu „Divide et impera“, čili „Rozděl a panuj“, který zní dnešnímu posluchači příliš cynicky, ale popravdě řečeno je to asi lepší alternativa než válčit se sjednoceným blokem protivníků. Součástí římské strategie bylo to, že stal-li jste se loajálním Římanem, měl jste z toho veškeré možné výhody, kdežto vzpurné kmeny dostaly bolestivý výprask. A zase: vyžadovalo to mezi těmi lidmi rozlišovat, až na osobní úroveň, a ti Římané na to rozlišování byli ochotni vynaložit nějaké úsilí a čas, kdežto dnes jsou naše administrativní systémy často „plošné”, nárokové a algoritmizované. Tím se sice na jednu stranu omezuje korupce a zvůle jednotlivých úředníků, na druhou stranu ale dochází k extrémům, kdy nějaký bradatý fanatik kázající džihád vesele pobírá standardní sociální dávky a není možné mu je legálně sebrat. Tady děláme velkou chybu, kterou by uměli pojmenovat už ve starověku: nekrmte svoje nepřátele. To je ovšem chyba, která by se s trochou kreativity dala napravit. Sociální systémy je možné reformovat. Jediným receptem je důkladná osvěta „Divide et impera” je celkem plodný princip a věřím, že by nám posloužil stejně dobře jako Římanům, kteří časem vstřebali i vysloveně znepřátelené národy. Prostě: systematicky podporovat ty, kteří jsou ochotni se sekularizovat a chovat se slušně, a stejně systematicky postupovat proti těm na opačném konci spektra. Jistá nevýhoda je v tom, že ten proces trvá dlouho, celé generace, a dnešní svět touží po rychlých řešeních. V demokratických státech se těžko formuluje dlouhodobá politika, protože vlády se střídají co pár let a dostane-li se k moci nějaká strana, která bere každého vraha jako nepochopeného chudáčka, můžou její reformy snadno znegovat úsilí předešlých deseti či patnácti let. Jedním z důležitých prvků principu „rozděl a panuj” je to, aby ti lidé ze znepřátelené komunity, kteří se rozhodnou „kolaborovat” s protivníkem, měli dlouhodobou jistotu, že se jim to vyplatí. V tomto fungoval Řím lépe než dnešní doba, protože i když se ti césarové prali a žrali mezi sebou (krize 3. století byla obzvlášť vypečená, divím se, že ji ta říše vůbec přežila), římské právo mělo velkou setrvačnost a nezasahovalo se do něj každých pár let. Hlavní faktor, který nám podle mého názoru brání jít tímto pragmatickým směrem, je skutečnost, že celkem dost Evropanů si stále ještě odmítá přiznat, že ty nepřátelské komunity na kontinentě vůbec máme, natož pak, jaké podstaty to jejich nepřátelství je. Nepojmenujete-li problém, těžko jej můžete začít analyzovat a řešit. Moje zkušenost je, že i ti dobří liberálové bez problémů uznávají, že právo šaríja je něco příšerného, ale začnou se kroutit v momentě, když jim řeknete, že je to integrální součást islámu už od jeho samého počátku a že ji nelze jen tak chirurgicky oddělit jako nějaký nežádoucí výrůstek a tvářit se, že tam vlastně nepatřila. Tahle skutečnost totiž moc koliduje s naší tradicí svobody vyznání a vede k různým nepříznivým závěrům o tom, jak moc je tato tradice v případě islámu udržitelná. Realita samozřejmě pozvolna prosakuje do kolektivního vědomí národů. V takové Francii jsou už v tom pochopení celkem daleko a současné preference levice (tři levicoví kandidáti Jadot, Mélenchon a Hidalgová dají dohromady chabých 18 procent) tomu odpovídají, ale zároveň je tam ta situace asi nejhorší a teď už patrně neřešitelná. Ve státech, kde je zatím situace méně kritická, je zase větší snaha předstírat, že se nic neděje, nebo že všechno je vina jakýchsi bílých rasistů. Na toto popravdě vidím jediný recept, důkladnou osvětu, i když se to třeba určité vrstvě politiků nebude líbit a budou se takové informace snažit nějak zatlouci či aspoň zdiskreditovat.   Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE.

Čas načtení: 2020-09-25 12:53:11

Vlastimil Vondruška: Smích je spolu s věrností a svobodou tím nejcennějším, co si musíme chránit

„Pro mne je psaní stále smysl života a někdy i relaxace,“ přiznává Vlastimil Vondruška, který si přízeň čtenářů získal zejména historickým detektivními cykly – Hříšní lidé Království českého s královským prokurátorem Oldřichem z Chlumu a renesanční Letopisy královské komory. Za svou tvorbu získal státní vyznamenání, řadu literárních cen a také za publicistiku, kniha Husitská epopej II se stala Českým bestselerem.   Pocházíte z Kladna. Na FF UK v Praze jste vystudoval historii a národopis. Začínal jste Československé akademii věd v Ústavu pro etnografii a folkloristiku a pak jste byl v Národním muzeu, kde jste byl od roku 1986 ředitel jeho historické části. Proč jste si vybral právě historii a národopis? Je takové obligátní rčení, které se používá ve všech životopisech, které začíná slovy: „Už od mládí…“ Je to sice banální, ale je to tak. I když to musím trochu upřesnit. Mě srdce vždycky táhlo k nejstarším dějinám lidstva, především k egyptologii. Na střední škole jsem se ale zamiloval do dějin Mezopotámie, a dokonce jsem začal jezdit na Karlovu univerzitu a soukromě jsem se zkoušel naučit staroasyrštinu a babylonštinu a čtení klínopisů. Sebekriticky přiznávám, že to bylo nad mé lingvistické síly, protože mi můj profesor vysvětlil, že pochopit smysl těchto jazyků znamená, že bych měl umět minimálně ještě hebrejsky, arabsky a nebyla by špatná ani sumerština… Když jsem skončil gymnázium, zjišťoval jsem, jaké obory se aktuálně na filozofické fakultě otevírají. To nebylo jako dnes, že otevřou všechno a vezmou prakticky každého, jen aby měli co nejvíce duší a peněz. Když jsem se skromně poptával na katedře egyptologie, sdělili mi, že ji neotevřou, protože by museli vyučovat, a na to nemají chuť, musí bádat. Volil jsem historii, ale protože se tehdy musely studovat dva pokud možno související obory, přidal jsem si národopis. A záhy jsem tomuhle spojení propadl, protože pro studium dějin běžného života lidí je to ideální kombinace. Později jako spisovatel jsem svému rozhodnutí blahořečil, protože díky němu se ve světě středověku pohybuji jako doma.   Jste vystudovaný historik a na svém kontě máte řadu odborných publikací a článků. Psaní se věnujete od mládí a dnes patříte mezi naše nejčtenější autory, a přitom jste svoji první detektivní knížku Příběh plzeňských mordů vydal v roce 1994 ve vlastním nákladu. Co vás přivedlo k psaní historických detektivek? Začalo to hned po ukončení vysoké školy. Měl jsem ještě to štěstí, že jsem musel absolvovat vojnu. Zní to paradoxně, že? Ale to by bylo na dlouhou diskusi o přerodu nedospělého chlapce v samostatného muže. Ono to totiž nebylo tak zlé, jak se traduje. U většiny jednotek tehdy panoval nepořádek a já jsem mohl trávit spoustu času „nedovoleně vzdálen“ od posádky. Nikoli kvůli tělesným požitkům, ale v archivech. Tam jsem náhodou narazil na soudní protokoly renesančních měst. Po vojně jsem nastoupil do aspirantury v Ústavu pro etnografii a folkloristiku a začal jsem psát pro různé časopisy. Kromě jiného pro Signál, neboť jsem chtěl kultivovat duše našich policajtů detektivními příběhy ze středověku (to byly mé první literární kroky). Protože byly tyhle sloupky úspěšné, zabředával jsem do psaní literatury stále víc a víc a nesmírně mě to bavilo.   Přízeň čtenářů jste si získal zejména příběhy královského prokurátora Oldřicha z Chlumu a jeho věrného pomocníka panoše Oty, jako i královského písaře Jiřího Adama z Dobronína a jeho pomocníka Petra Korce. Jednou jste řekl, že své postavy necháváte volně žít… To je dáno technikou, jakou spisovatelé své příběhy vytvářejí. První je metoda „projektantská“. Autor si předem všechno vymyslí, připraví si precizní algoritmus a zápletky a pak začne psát. Tuhle kostru už jen rozvíjí popisem míst a dialogy. Takový způsob psaní je z hlediska přípravy pracnější a zdlouhavější, podobně píše Dan Brown. Druhá metoda je imaginativní. Vymyslíte si jen situaci, ale nic nekonstruujete předem a do příběhu jakoby vstoupíte. Vše prožíváte se svými hrdiny. Takhle psal například Georges Simenon. Můj první detektivní román byl Příběh plzeňských mordů. Tehdy jsem se snažil uplatnit školní znalosti, takže jsem si předem připravil osnovu knihy. Jenže sotva jsem začal psát, postavy si začaly dělat, co chtěly. Chvíli jsem se tomu bránil, ale pak jsem osnovu odložil a příběh prožíval. A když jsem knihu dopsal, byl vrahem někdo jiný, než jsem původně zamýšlel. A bylo to lepší! Od té doby píšu imaginativně.   V letech 1990 až 2009 jste se věnoval podnikání a spolu s manželkou jste provozovali sklárnu Královská huť v Doksech, kde jste se zabýval výrobou kopií historického skla a sklu jste věnoval také odborné knihy České sklo a Sklářství nebo historickou ságu Falknovská huť o osudech sklářského rodu Heřmanů. Proč právě sklo? Historii skla jsem se věnoval hned po skončení studií a spolupracoval jsem s národním podnikem Crystalex, který budoval svou značku na tradicích českého skla. To znamenalo dějiny českého sklářství studovat. Tehdy vznikla myšlenka vyrábět kopie starého českého skla a díky novoborským sklářům se začalo s pokusy a první výrobou. Po sametové revoluci jsem tenhle nápad přetavil v reálné podnikání. Sklářství, to rukodělné, kterým jsme se spolu s ženou Alenou zabývali, je totiž opravdu tvrdé a poctivé řemeslo, ale současně nesmírně krásné. Vytvářet nádherné tvary z kašovité skloviny je malý zázrak. Sklo je navíc jako žena. Čím více péče mu věnujete a s čím větší láskou se o něj staráte, tím lepší je výsledek.   Za své odborné publikace jste obdržel několik cen a kniha Husitská epopej II se stala Českým bestselerem roku 2015. Co to pro vás znamená? Autoři, kteří tvrdí, že je nezajímá, co si myslí čtenáři, neboť oni dělají umění podle potřeb své duše, se hluboce mýlí. Copak není radostí spokojenost zákazníků? Zákazníkem pro mne je čtenář, nikoli literární teoretik nebo kritik (je neuvěřitelné, jak často se představy obou skupin rozcházejí). Já píšu knihy pro čtenáře, a proto mne každé ocenění spojené s čtenáři nesmírně těší. Abych to vysvětlil, o Magnesii liteře rozhoduje pár zasvěcených, o ceně Bestseller roku zájem čtenářů, který se dá snadno vyčíslit prodanými výtisky.   Také jste napsal divadelní hry Ještě, že nejsem kat, Gaudeamus konšelé aneb O potulných hercích, režisérovi a jedné radnici nebo Vínem proti pohanství aneb staročeský dekameron, v níž hrajete hlavní roli středověkého učence. Proč právě středověk je tématem vašich her? Kde vás možno vidět hrát? Své romány situuji především do středověku, je proto logické, že tohle období ukazuji i v divadelních hrách. Abych tuhle část mé tvorby přiblížil, povím více o své poslední hře Vínem proti pohanství aneb staročeský dekameron. V představení se přeneseme do šenku někdy na konci středověku, kde se setká univerzitní mistr, pronásledovaný inkvizicí, se skupinou chudých trubadúrů. V zábavě zdatně sekunduje šenkýřka a její sklepnice, které umějí mnohem víc než jen rozlévat víno. Vyprávím, čtu ukázky z kronik, písně obstarává příbramská hudební skupina Ginevra a sklepnice k tomu půvabně tančí. A jak to už v šenku bývá, semele se všechno možné, od přípitků a veršů o pijáctví až k církevním předpisům, jak se má žena správně milostně oddávat manželovi a kolikrát je nevěra přípustná, aby byla hříšnice ještě spasena. I když je při tom všem hodně smíchu, není to rozhodně jen zábava pro zábavu. Naším cílem bylo současně se zamyslet nad pomíjivostí života, ale také nad odpovědností, kterou máme vůči této zemi a našim potomkům. A že si tropíme posměšky z dnešního uspěchaného světa, nadutých politiků, ale také sami ze sebe není ani třeba dodávat. Protože smích je spolu s věrností a svobodou tím nejcennějším, co si musíme chránit. Máme za sebou asi třicet repríz po celých Čechách i na Moravě. Letošní „šňůru“ jsme ovšem museli kvůli koronaviru zrušit a nejsem si jistý, zda se někdy k téhle hře vrátíme, protože přestávka od posledního představení v listopadu 2019 je příliš veliká. A ani tenhle podzim nevypadá bohužel nadějně.    Pravidelně získáváte Cenu čtenářů nakladatelství MOBA a vaše knihy patří k nejpůjčovanějším titulům v českých veřejných knihovnách. Často besedujete v knihovnách, na co se vás lidé nejčastěji ptají? Takové ty standardní otázky jsem shrnul a odpovídám na ně na mých internetových stránkách. Třeba zda Oldřich z Chlumu žil, nebo jak jdou romány s ním časově za sebou. Jenže tyhle literární dotazy často doprovázejí otázky naprosto neuvěřitelné, třeba kolik ujel na koni Oldřich z Chlumu denně, zda nad islámem zvítězíme či zda věřím v ilumináty. A to nemluvím o otázkách typu, kde podle mne postavil tábor u dané obce Jan Žižka, když jel podle kroniky kolem, protože to v kronice zapsáno není. Ale snažím se být vědmou a odpovídat i na ty nejabsurdnější otázky, protože si vážím všech čtenářů a chápu, že každý považuje za důležité něco jiného.   Jaký jste čtenář vy? Máte oblíbený žánr, spisovatele nebo knihu? Od mládí jsem četl hodně. A snažím se číst stále. V první řadě pochopitelně historické romány, jednak proto, že mne zajímá, jak to „dělají kolegové“. Ale důvod je i pragmatický, je to prostě doba, kterou mám rád. Nepohrdnu ovšem ani dobrým románem z dílny klasiků. Netvrdím, že všechny knihy dočtu do konce. Pokud v nich narazím na špatný jazyk či faleš, pokud příběh nemá spád a je příliš vykonstruovaný, pak je mi líto ztrácet čas a sáhnu po jiném titulu. Jsou samozřejmě autoři, kteří nikdy nezklamou a k nimž se rád vracím, namátkou Robert van Gulik, Georges Simenon nebo Michail Šolochov.   A co chvíle volna, jak je rád trávíte? Je o vás známé, že jste se věnoval horolezectví: Horolezectví jsem se věnoval déle než dvacet let a myslím, že hodně intenzívně. Nicméně věk je věk, a protože jsem už důchodce, tak jsem přesedlal na jinou zábavu přiměřenou opotřebení tělesné schránky. Spoustu času trávím se svou ženou a psem, oba jsou nároční a rozmazlení (smích), ale taky se starám o velkou zahradu, poslouchám hudbu, čtu si a hlavně píšu. Pro mne je psaní stále smysl života a někdy i relaxace. To neznamená, že jsem pecivál, ale doba je taková a nemá cenu riskovat nákazu. Jak říká staré přísloví – jen hlupák tahá spícího psa za ocas.   Vlastimil Vondruška, CSc., se narodil 9. května 1955 v Kladně. Publikoval také pod pseudonymem Jan Alenský. Působí jako historik, publicista a spisovatel. Vystudoval historii a národopis na FF UK v Praze. Je autorem řady odborných a populárně naučných publikací, píše knihy pro děti a mládež, historické detektivky (cykly – Hříšní lidé Království českého a Letopisy královské komory), historické románové cykly (Husitská epopej, Přemyslovská epopej, Prodavači ostatků, Křišťálový klíč). Je rovněž autorem rozhlasových dramatizací, divadelních her a filmu Jménem krále. Manželka Alena je rovněž historikem a teoretikem uměleckého řemesla. Je autorkou návrhů skla a řady knih o řemeslech, lidových zvycích a nejnověji knihy o vývoji rodiny. {loadmodule mod_tags_similar,Související}  

Čas načtení: 2024-06-18 08:43:00

iKomunita se rozrůstá. Představuje další pětici realizačních firem

Praha 18. června 2024 (PROTEXT) - iKomunita, technické řešení inteligentního sdílení energie pro bytové domy, města a obce, se rozrůstá o další pětici partnerských firem. Tyto certifikované společnosti tak mohou využívat její duševní vlastnictví ve formě užitných vzorů a realizovat inteligentní řešení komunitní energetiky.iKomunita je unikátní systém řízeného nabíjení a vybíjení baterií, jenž umožňuje většímu počtu odběratelů, kteří mají obnovitelný zdroj energie a jsou vzájemně propojeni, optimalizovat spotřebu elektrické energie a minimalizovat přetoky do sítě. „Jsme franšízová značka a certifikovaným partnerským společnostem umožňujeme využívat naše know-how ve formě užitných vzorů. Fungujeme napříč Českou republikou,“ vysvětluje Leopold Benda, generální ředitel firmy BlueBen servisní, jedné ze zákládajících společností iKomunity.„iKomunita překonává nedokonalost dosavadních variant, jakou je například jednotné odběrné místo (JOM). Je administrativně jednodušší a komunitním energetickým společenstvím přináší větší úsporu. iKomunita také zákazníkům umožňuje ponechat si elektroměry a smlouvy na dodávku elektřinu od svých dodavatelů, aniž by museli rušit odběrná místa na individuální dodávku elektřiny pro sebe,“ vysvětluje dále Benda a dodává: „Těší mě, že se nám podařilo navázat spolupráci s firmami VORTEX Company, s.r.o., Solarweek, s.r.o., ARPEG – ARP elektro group, s.r.o., BIDLI holding, a.s., a dále také s Greenwatt Solution, s.r.o.“Společnost VORTEX Company, s.r.o., je stálicí na trhu v oblasti elektroinstalace. „Většina našich klientů je v Jihočeském a Plzeňském kraji. Primárně se specializujeme na průmyslové objekty a rodinné domy,“ říká o společnosti její jednatel Jindřich Müller.Další z nových partnerských firem, Solarweek, s.r.o., se zaměřuje na kompletní řešení v oblasti instalace fotovoltaických elektráren – od poradenství přes projektování až po samotnou profesionální instalaci. „U nás ve společnosti věříme, že sdílená energie je důležitou částí energetické koncepce České republiky. V konečném důsledku nová energetická společenství posílí roli koncového zákazníka na trhu s elektřinou,“ říká Libor Němeček, jednatel společnosti Solarweek, s.r.o., která sídlí v Olomouckém kraji.iKomunita dále navázala spolupráci s ARPEG – ARP elektro group, s.r.o, která je zastoupena v Moravskoslezském a Středočeském kraji. Zajišťuje komplexní dodávky fotovoltaických elektráren pro bytové domy, firmy a obce. „Již několik let pomáháme efektivně šetřit finance obyvatelům obytných domů i majitelům rodinných domů a firem. Samozřejmostí je také realizace fotovoltaických elektráren pro města a obce,“ uvádí Aleš Kneifel z pozice jednatele firmy.Další partnerská firma BIDLI holding, a.s., je spolehlivým dodavatelem fotovoltaiky pro bytové i rodinné domy a firemní objekty a funguje napříč Českem. „Vzrůstající ceny energií se týkají každého z nás. Je proto výhodné vyrábět si elektřinu částečně nebo i zcela ve vlastní režii. Jsme rádi, že jsme se mohli stát certifikovanou partnerskou firmou iKomunity, která výrazně vylepšuje návratnost vynaložené investice. Navíc klienti ocení jednoduchost administrativy a rychlost realizace. Náš tým má za sebou více než dvanáct let zkušeností s pokročilými řešeními a stovky spokojených klientů,“ říká Ing. Jiří Lejnar, předseda představenstva společnosti.Společnost Greenwatt Solution, s.r.o., která se nalézá v Jihočeském kraji, dodává kompletní fotovoltaické elektrárny na klíč. „Věříme, že každý dům vyžaduje řešení na míru na základě individuálních potřeb zákazníků. Kvalita je pro nás důležitá. Proto nabízíme a instalujeme pouze prověřené fotovoltaické technologie na klíč s kvalitními solárními panely,“ říká Adam Klose, jednatel společnosti.iKomunita se jako nová značka poprvé představila veřejnosti na 29. ročníku mezinárodní výstavy Infotherma. V současné době spolupracuje s více než dvaceti realizačními firmami. V květnu představila spolupráci s podniky AquaSolarTech, s.r.o., VENTA, spol. s r.o., TRONIK Mělník, s.r.o., Rerivo, s.r.o., a Sunmill, s.r.o. Nyní prezentuje druhou pětici firem. V současné chvíli má za sebou více než 200 úspěšných realizací napříč Českou republikou.Aktuální seznam partnerů iKomunity je zveřejněn na jejích webových stránkách na adrese https://www.ikomunita.cz/partneri.php. Jak se může realizační firma zapojit do instalace iKomunity?„Pokud máte zájem stát se naší partnerskou realizační firmou, kontaktujte nás prostřednictvím formuláře na webových stránkách https://www.ikomunita.cz/kontakt.php. Můžete se nám také ozvat na telefonním čísle 774 589 252,“ uzavírá Leopold Benda. O iKomunitěiKomunita je technické řešení určené k inteligentnímu sdílení elektřiny v energetických komunitách pro bytové domy, města a obce. Funguje na principu řízeného nabíjení a vybíjení baterií, díky čemuž umožňuje většímu počtu odběratelů, kteří mají obnovitelný zdroj energie a jsou vzájemně propojeni, maximalizovat spotřebu elektrické energie a minimalizovat přetoky do sítě. Toto řešení využívá fotovoltaické panely pro výrobu elektrické energie, která je pak chytře rozdělována mezi jednotlivé domácnosti či veřejné budovy, jako jsou školy, městské úřady či knihovny. iKomunita je chráněna užitným vzorem – v současné době je v ní zapojeno 15+ realizačních firem.Více o iKomunitě naleznete:na webové stránce: www.ikomunita.cz,LinkedInu: (https://www.linkedin.com/company/ikomunita/),Facebooku (https://www.facebook.com/ikomunitacz). Zdroj: Stance Communications  

Čas načtení: 2025-01-08 14:19:23

Belini - 36 let zkušeností ve výrobě kvalitního a levného nábytku

36 let kvality, důvěry a vývoj Společnost Belini má 36leté zkušenosti na trhu s nábytkem, které jsou od začátku spojeny s neustálým vývojem a zkvalitňováním nabídky. Společnost již 18 let prodává nábytek i online, což z ní činí lídra v tomto segmentu v Evropě. Díky pokročilým technologiím, jako jsou robotické výrobní linky a sklady s technologií RFID, Belini dodává nejen vysoce kvalitní produkty, ale také zaručuje rychlé vyřízení objednávek. Dnes se společnost Belini těší důvěře 2,5 milionu zákazníků, kteří oceňují odolnost a dostupnou cenu nabízeného nábytku. Levný a kvalitní nábytek pro každý interiér Společnost Belini se od začátku své činnosti řídí posláním vyrábět nábytek, který spojuje kvalitu, estetiku a funkčnost s přijatelnou cenou. Společnost vyrábí produkty, které jsou ideální pro domácnosti, jakož i kancelářské a komerční prostory. a okamžitou dostupnost. To vše je možné díky moderním řešením v logistice a mažování skladových zásob, které zaručují, že každý objednaný produkt se k zákazníkovi dostane v rekordně rychlém čase. Inovace a technologie, které ocení zákazník Belini je společnost, která neustále investuje do moderních technologií, aby zajistila nejvyšší kvalitu svých produktů. Robotické výrobní linky umožňují přesnou výrobu každého prvku, eliminujíc riziko chyb a sklady s technologií RFID umožňují rychlou správu zásob a rychlé vyřízení objednávek. Díky takovým řešením si Belini udržuje nejen vedoucí postavení na trhu, ale splňuje také očekávání zákazníků, kteří očekávají rychlé vyřízení objednávky bez kompromisů v kvalitě. Certifikáty potvrzující kvalitu a ekologii Společnost Belini je zodpovědná značka, která dbá nejen na kvalitu svých produktů, ale také na zdraví zákazníků a ochranu životního prostředí. Certifikát Green Angel potvrzuje, že všechny materiály používané společností jsou bezpečné pro zdraví uživatelů. Společnost se může pochlubit také certifikátem FSC Green Wood, který zaručuje, že použité nábytkové desky jsou vyrobeny ze dřeva z certifikovaných, zodpovědných farem. Certifikát nízkých emisí navíc dokazuje použití materiálů, které splňují přísné normy, včetně snížených emisí formaldehydu, díky čemuž je nábytek od společnosti Belini ještě ekologičtější a zdravotně nezávadný. Plány do budoucnosti – vývoj, který nezpomaluje Společnost Belini se dívá na budoucnost s optimismem, plánuje další rozvoj nabídky a technologie. Společnost má v úmyslu představit nové modely nábytku přizpůsobené měnícím se potřebám a trendům a zároveň investovat do ekologičtějších materiálů a výrobních technologií. Modernizace skladů a logistiky umožní ještě rychlejší vyřizování objednávek, což je klíčové pro naplňování očekávání moderních zákazníků. Společnost Belini zůstává věrná svému poslání poskytovat pevný, levný a okamžitě dostupný nábytek každému, kdo to potřebuje. Poděkování zákazníkům a partnerům Společnost Belini to je 36 let historie plné důvěry a spolupráce. Společnost za svůj úspěch vděčí loajálním zákazníkům, spolehlivým obchodním partnerům a angažovanému týmu zaměstnanců. Při příležitosti výročí připravila společnost Belini speciální akce, které vyjadřují vděk za roky podpory a důvěry. Shrnutí - kvalitní nábytek od lídra na trhu Belini je značka, která spojuje tradici s moderností a poskytuje zákazníkům kvalitní, funkční a cenově dostupný nábytek. Díky dlouholetým zkušenostem, moderním technologiím a environmentální odpovědnosti je dnes společnost Belini jedničkou na trhu s nábytkem. Belini slaví své 36. výročí a zve vás seznámit se s nabídkou nábytku, který je ihned dostupný a splní očekávání i těch nejnáročnějších zákazníků. Poznejte nabídku nábytku od společnosti Belini a zjistěte proč nám důvěřuje již 2,5 milionu zákazníků!

Čas načtení: 2024-03-03 08:08:25

Hyundai přestává v Nošovicích vyrábět manuální převodovky. Zájem o ně totiž klesá

V poslední dekádě se výrazně proměnil poměr mezi manuálními a automatickými převodovkami. Zatímco těch automatických přibývá, těch manuálních naopak ubývá. Souvisí to na jedné straně s elektrifikací a na té druhé s tím, že auta dnes mají s automatickými převodovkami nižší emise, takže je řada automobilek úplně vyřadila z nabídky. Ve své továrně v Nošovicích … Hyundai přestává v Nošovicích vyrábět manuální převodovky. Zájem o ně totiž klesá Pokračovat ve čtení »

Čas načtení: 2024-07-30 13:30:22

Už žádné Made in China? Prémiový iPhone se bude vyrábět v nejlidnatější zemi světa

Apple se drží svého plánu zbavit se závislosti na výrobních kapacitách v Číně Posílit chce svou přítomnost v nejlidnatější zemi světa, Indii V příštích několika letech chce v Indii vyrábět až čtvrtinu svých iPhonů Dlouhá léta platila Čína za zemi, kde se vyplatí vyrábět téměř cokoli. Relativně kvalifikovaná pracovní síla zde byla k dispozici za velmi nízké náklady, což zahraničním společnostem umožňovalo mít vyšší zisky. V posledních letech ale střední třída v říši středu čím dál tím více bohatne a ani obyčejní tovární dělníci už nechtějí pracovat „za misku rýže“. To velké západní firmy staví před otázku, zda akceptovat vyšší náklady, o které si budou muset snížit zisky, nebo se stojí za to přesunout do jiné země, například do té nejlidnatější, kterou je Indie. Přečtěte si celý článek Už žádné Made in China? Prémiový iPhone se bude vyrábět v nejlidnatější zemi světa

Čas načtení: 2025-01-23 09:00:00

Trump vyhrožuje cly firmám, které nevyrábějí v USA

 Donald Trump řekl Světovému ekonomickému fóru, že firmy musejí vyrábět své produkty v USA, jinak budou čelit clům.Donald Trump v projevu v Davosu dal najevo, že veškerý dovoz do USA bude podléhat clůmSoudci odsoudili Trumpovy milosti z 6. ledna jako založené na „revizionistickém mýtu"Trump hrozí cly firmýám, které nevyrábějí v USAFirmy musejí vyrábět své produkty ve Spojených státech, jinak budou čelit clům, řekl Donald Trump na Světovém ekonomickém fóru.„Přijďte vyrábět svůj produkt do Ameriky a my vám dáme jedny z nejnižších daní ze všech národů na světě. Snižujeme je velmi výrazně, a to i z původních Trumpových daňových škrtů,“ řekl prezident.„Ale pokud nebudete vyrábět svůj produkt v Americe, což je vaše výsada, pak velmi jednoduše budete muset zaplatit clo, různou výši, ale clo, které nasměruje stovky miliard dolarů, a dokonce biliony dolarů do naší státní pokladny na posílení naší ekonomiky a splácení dluhu.“Dále slíbil:    Za Trumpovy vlády nebude na světě lepší místo pro vytváření pracovních míst, stavbu továren nebo rozvoj firmy než právě zde, ve starých dobrých USA.Trump prohlásil, že zavede cla na řadu zemí hned první den svého úřadu, ale nakonec se rozhodl, že s tím alespoň prozatím počká.

Čas načtení: 2021-05-12 08:49:11

Čipový hladomor

Na trhu je nedostatek počítačových čipů. Na rozdíl od toaletního papíru nelze úplně snadno zvýšit jejich výrobu. Co s tím? Světové automobilky si stěžují na nedostatek čipů. Problém dorazil i do České republiky, kde Škoda Mladá Boleslav začala „odkládat“ nedodělané vozy na pronajatou plochu letiště v Hradci Králové; k jejich dokončení scházejí čipy. Zdražily i některé počítačové součástky, třeba grafické karty. Svět se zajímavým způsobem změnil. Dříve se za kritickou součást ekonomiky považovala ropa, na jejíž produkci a dovozu byly nejvyspělejší státy světa silně závislé. Nedávné dějiny Perského zálivu podle toho také vypadaly, jedna invaze a válka střídala druhou. Dnes to vypadá, že ropu na seznamu nejdůležitějších obchodovatelných komodit světa vystřídaly právě čipy. Na rozdíl od ropy ovšem nelze nedostatek čipů řešit jejich těžbou v Texasu či v obou Dakotách. A největší producent světa sídlí a vyrábí v místě, které z hlediska světové politiky taky není zrovna poklidnou zahradou. Na Tchaj-wanu. (Některé továrny TSMC jsou i mimo Tchaj-wan, ale know-how a výroba nejpokročilejších modelů se koncentruje právě tam.) Velice zajímavá situace, není-liž pravda? Budou z toho další invaze a války, nebo budou velmoci chodit kolem největších továren po špičkách? Automobilky zaspaly Omezíme-li se konkrétně jen na automobilky, ty si za svoji situaci mohou tak trochu samy. Loni totiž zrušily velkou část svých objednávek čipů, protože se v covidové epidemii obávaly poklesu odbytu nových aut. A protože princip dodávek „Just in Time“ (JIT) je v automobilové branži svatý, neměly zásoby pro okamžik, až se výroba zase obnoví. Jenže JIT vyrostlo v dost specifických podmínkách, kdy gigantická automobilka může svým subdodavatelům nadiktovat, co se jí zachce, a oni nejsou v pozici něco namítat. Vyrábíte-li nějakou vysoce specializovanou součástku pro jeden koncern, má vás ten koncern obchodně v hrsti, i když jste formálně nezávislé s. r. o. A zavolá-li vám jejich manažer a řekne „skákat“, budete skákat pěkně podle rozkazu; snaživější typy si rovnou pořídí trampolínu. Velké automobilky zkrátka nejsou příliš zvyklé slyšet od svých dodavatelů slovo „ne“. Najednou si zvykat musejí, protože když teď zase stoupla poptávka po autech, přišly automobilové firmy za výrobci čipů a zjistily, že … kapacita výroby je plně vytížená, protože o co menší byla poptávka po autech, o to více se za epidemie prodalo počítačového vybavení všeho druhu. „Čipaři“ mají zákazníků plno, sotva je stíhají uspokojovat, a automobilové továrny se musejí zařadit do fronty a čekat, až se výrobní linky zase uvolní. S vyhlídkou na dodávky čipů až za dlouhé měsíce. Přitom je zajímavé, že zrovna Toyota, která svého času koncept „Just in Time“ razila jako první, s nedostatkem čipů zatím problém nemá. Má totiž svoje vlastní rezervy. Příčina je ta, že po japonském cunami roku 2011 měli v Toyotě svoje vlastní zásobovací problémy, které zbytek světa neřešil. Po jejich zvládnutí prostudovali svoje zásobovací řetězce, identifikovali všechna slabá místa a došli k názoru, že mít zásobu čipů pro strýčka Příhodu je dobrá věc. A to se jim nyní velice vyplatilo. Nejmodernější čipy vyrábějí jen dvě firmy Můžeme se jemně posmívat krátkozrakým automobilkám, ale fakt je, že v problémech nejsou zdaleka samy. Vězí v něm i spousta dalších podniků. Aniž by to bylo navenek moc vidět, různé dříve mechanické součástky (termostaty, časovače, spínače) byly během posledních dvaceti let nahrazeny elektronikou. Pro dopravního inženýra z roku 1960 by určitě bylo překvapením, kolik čipů má dneska taková moderní tramvaj, a že jsou potřeba i k elementárním úkonům typu otevírání dveří. To samé se týká vysavačů, varných desek, praček, toustovačů atd., atd. Dříve kompletně mechanické stroje se změnily ve specializované roboty, i když jejich vnější forma zůstala podobná. Někteří inženýři ten vývoj chválí, jiní zase říkají „starý dobrý parní stroj“, ale vesměs se shodují na tom, že je to globální trend, se kterým se nedá nic moc dělat. Tím pádem teď vázne výroba spousty produktů. U současného nedostatku čipů by se dalo teoreticky čekat, že se tu otevře brána pro další konkurenty – výrobce, kteří využijí zvýšené poptávky a růstu cen k tomu, aby začali dodávat. Prakticky zůstaly v elitní skupině výrobců těch nejmodernějších čipů už jen dvě firmy – korejský Samsung a tchaj-wanská TSMC. Třetí možný kandidát, americký Intel, poněkud technologicky pokulhává, i když teď v Intelu vyměnili ředitele a pokusí se zpoždění zase dohnat. Všichni ostatní výrobci hrají druhou a nižší ligu. Proč? Protože vyrábět čipy, zvlášť ty špičkové, vyžaduje vložit obrovskou finanční investici do továrny, jejíž vybavení každých pár let zastará, a ještě navíc sehnat kvalitní inženýry se zkušenostmi z praxe, kterých se po světě nepoflakují žádné stovky a tisíce, a které, když už vůbec hledají novou práci, se vám samozřejmě nejprve pokusí „vyfouknout“ právě ten Samsung, TSMC nebo Intel. To jsou tak masivní překážky pro vstup na trh, že je jen tak někdo nepřekoná. Stojí za povšimnutí, že v té nejvyšší kategorii výrobců čipů zatím nefiguruje žádná čínská firma; patrně je postup na tuto úroveň těžký i pro Čínu, která má zdrojů dost. Bohužel tam není ani žádná firma evropská, i když drobnou útěchou může být, že aspoň supersložité vybavení pro EUV litografii se vyrábí v Nizozemsku. Intel prý nedávno nabídnul EU, že postaví továrnu na čipy na evropské půdě, pokud na ni dostane dotaci osm miliard eur. V Americe, která začíná být ze strategické situace také poněkud nervózní, investuje Intel do dvou továren 20 miliard dolarů. Ochrání Tchaj-wan výroba čipů před Čínou? Zajímavá otázka je, nakolik by stavba nějaké nové továrny na opačném konci světa vůbec proti této strategické závislosti pomohla. Toto není pěstování kaučukovníku, které se dá provozovat nezávisle na zbytku světa. Výroba čipů má také svůj vlastní logistický řetězec, který se vesměs koncentruje v jihovýchodní Asii, protože právě zde se nacházejí ty současné továrny. Kdyby se tam přece jen něco semlelo, dokázala by izolovaná továrna na jiném kontinentě vyrábět i nadále, aniž by z krizové oblasti něco důležitého dovážela? Těžko říci; i technologický gigant Apple narážel při pokusu vyrábět notebooky Mac Pro v Americe na takové detaily, jako že nikdo z amerických výrobců nebyl schopen dodat určitý typ šroubků v adekvátním množství. Zjišťovat něco takového až pod tlakem krize by jistě byla velká zábava. Na druhou stranu, ono to z hlediska těch velmocenských vztahů mezi Čínou a Amerikou může být i dobře. Tenhle druh křehkosti obchodních řetězců funguje oběma směry. Pokud víte, že nějakou tu fabriku musíte dobýt zcela netknutou včetně lidí, a víte také to, že protivník ji v případě hrozící porážky zničí a ty lidi si bude hlídat, máte důvod se do té invaze nepouštět a omezit se na obvyklé diplomatické výhrůžky. Na třetí stranu, když se člověk podívá, jak svého času Německo a Rakousko-Uhersko vklopýtaly do první světové války, i když věděly, že jim hrozí odříznutí od světového námořního obchodu, a tím pádem od 90 procent zdrojů planety, tak ten racionální optimismus není možná úplně na místě.   Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2019-07-13 22:05:24

Ne více, ale lépe!

Ze změny klimatu a sucha se v posledních letech konečně stala témata. Stejně závažným problémem je pak ztráta biodiverzity. Na světě je ohrožen vyhynutím téměř milion druhů rostlin a živočichů. Krajinu přitom ničíme především velkoplošným a přechemizovaným zemědělstvím – ať už se na výstavě v Lysé nad Labem říká cokoliv. Nejen z chemického průmyslu zaznívají argumenty, že je nutné vyrábět více a více potravin v závislosti na rychlý nárůst populace. Podle některých odborníků je klíčem k tomuto problému agroekologie.  Agroekologie, jak název napovídá, spojuje tato disciplína dvě původně izolované vědy – ekologii, zaměřující se na teorii a přírodu, a agronomii hledající aplikované přístupy vyhovující člověku. Můžeme ji definovat jako nauku o struktuře a funkcích zemědělských systémů. Chce chápat domestikovaná přírodní prostředí v celé jejich komplexnosti: interakce člověka, rostlin a zvířat, jejich biologické, fyzikální a klimatické prvky. Jde o systémový přístup, který se snaží pochopit, jak zemědělské postupy upravují, zjednodušují a případně oslabují ekosystémy, a navrhovat řešení, která by jim umožnila pracovat bez toho, aniž by je oslabovala. „Abychom byli v zemědělství efektivní, musíme nejprve znát fungování ekosystému jako celku,“ řekl deníku Le Monde profesor Marc Dufumier, francouzský agronom a průkopník vědecké agroekologie. „Zastánci agrochemikálií vždy označují výnos na hektar za silný argument. Důležité je, podle mého názoru, zvýšit přidanou hodnotu, to znamená vzít v úvahu to, co se vyrábí, ale také to, co je zničeno. Produktivní zemědělství produkuje hodně, ale je také velice destruktivní, používá toxické chemikálie a fosilní paliva. V průmyslových zemích nemusíme vyrábět více, musíme vyrábět lépe,“ dodává Dufumier.  Posláním kteréhokoliv hospodáře by nemělo být jen dosažení maximální produkce, ale také, a především, zodpovědně spravovat a chránit krajinu a životní prostředí. Jak na to? Výběrem správných odrůd plodin, které chce pěstovat, správným načasováním agrotechnických zásahů a šetrným přístupem k půdě a vodě. Zní to logicky? Nebylo a není to však zdaleka pravidlem.  Kolektivizace a celá socialistická zemědělská velkovýrobní soustava zanechala na české krajině obrovské stopy. Scelování pozemků a průmyslový způsob práce ignoroval místní ekologickou heterogenitu, které se dřívější rodinné hospodářství téměř dokonale přizpůsobovalo. Po roce 1989 se využívání zemědělské půdy v souvislosti se změnou vlastnických vztahů postupně mění. Bohužel ruku v ruce s pozitivními změnami jde i výrazná orientace na tržní plodiny, což způsobuje nedodržování zásady jejich střídání, vyčerpávání půdy a porušování agroekosystémových vazeb. Peníze jsou prostě silný argument v jakékoliv diskusi. {loadmodule mod_tags_similar,Související} {mprestriction ids="1,2"} Dobrá praxe vyžaduje dobrou vůli Přiblížení se optimální praxi je podle odborníků komplexní proces, který začíná legislativou, místní a evropskou. V tomto smyslu je zásadní Společná zemědělská politika a přerozdělování kontroverzních zemědělských dotací. Nařízení a dotace hrají zásadní roli ve výběru pěstovaných plodin. Potravinářských plodin je v Evropě velký nadbytek. Odhadem zhruba 15 % orné půdy dnes v ČR zabírá nepotravinářská produkce, například řepka, cukrovka nebo kukuřice. Shodou okolností jde o plodiny také nejvíce chemizované. Jejich pěstování tak dále přispívá k ekologické krizi dnešní zemědělské krajiny.  Studie uvádějí, že neonikotinoidní pesticidy zabíjejí ptáky a opylující hmyz. V České republice je podle odborníků situace stále únosná, v jiných zemích naopak kritická. Jak říká biolog a bývalý europoslanec Pavel Poc, když jedete po Evropě, tak v Česku máte pořád ještě špinavé sklo od hmyzu: „V Německu ještě taky, i když o něco méně. Když jedete po Holandsku nebo po Belgii, tak máte čisté sklo. V Číně jsou oblasti, kde už nejsou opylovači. Takže tam, když třeba kvetou citrusy, tak vyběhne tisíce lidí se štětečky a opylují to. My neumíme tuhle ekosystémovou službu nahradit. Naštěstí tohle je věc, která se podle mě v Evropě pochopila, a docela včas.“ V EU došlo během relativně krátké doby k zákazu asi čtyř tisíc ze sedmi tisíc registrovaných látek, včetně některých nejnebezpečnějších pesticidů, například neonikotinoidů.  Bez chemie nic nevyroste! V roce 2050 má dosáhnout počet lidí na Zemi deseti miliard. Může se ale takový počet lidí vůbec uživit? Je to trochu začarovaný kruh – intenzifikací zemědělství přicházíme o půdu a opylovače, bez půdy a opylovačů pak o značnou část potravin přijdeme úplně. Neexistuje jediný recept a jediné řešení: každý ekosystém je jiný. Každopádně je ale nezbytné co nejvíce omezit využívání fosilních paliv a syntetických výrobků. Inteligentní udržitelné zemědělství slibuje nakrmit těch deset miliard. „Na technické úrovni ano, to je naprosto možné. Pokud má dnes 820 milionů lidí hlad a jedna miliarda trpí nedostatkem výživy, nemá to totiž nic společného s nedostatkem potravin, ale s nedostatkem příjmů. Jsou to chudí lidé, kteří si to jídlo prostě nemohou koupit,“ tvrdí Marc Dufumier. Aby byl člověk dost živený, potřebuje asi 200 kilogramů obilí (nebo ekvivalentu) ročně. Světová produkce přitom dnes činí kolem 330 kg. Tak kde je chyba?  Agroekologie neodmítá inovace, pokud respektují fungování ekosystému! Největší chybou konvenčního zemědělství je ignorování faktu, že ekosystém je spleť složitých interakcí. Více než sto let sází na jednu kartu, a to výnos odrůd s vysokým potenciálem, především díky křížení, genetice, chemii atd. To s sebou nese nutnost upravit si ten ekosystém, přizpůsobit ho. Tím jsme ho nejen oslabili, ale dokonce ohrozili. Získali jsme sice plodiny, které jsou produktivnější, ale mají velkou potřebu hnojiv a jsou velmi citlivé na škůdce. Začínají se také objevovat druhy odolné vůči léčbě. Tyto problémy hodlá agrochemická lobby řešit zase jinými odrůdami, geneticky modifikovanými organismy, dalšími chemikáliemi atd. Je to věčný běh kupředu, který ale nemá v dohledu konkrétní cíl a hlavně ani smysl. Co tedy s tím?  Je mnoho forem zemědělství, které usilují jeho problémy a problémy životního prostředí řešit. Vedle integrované produkce, která se snaží co nejvíce využít přírodních zdrojů a naopak omezit provozní prostředky, které prostředí zatěžují, je to například tzv. precizní hospodaření, které klade důraz na moderní technologie (přehled o tématu a dalších udržitelných postupech přináší například kniha Bořivoje Šarapatky, Agroekologie: východiska pro udržitelné zemědělské hospodaření). Další důležitou součástí řešení je individuální přístup. Často například vyvstává otázka konzumace masa. Čím více lidí jí vícekrát do týdne maso, tím více půdy a rostlinné produkce je potřeba k vypěstování krmiva. Evropský dobytek je navíc krmen dováženou sójou, především ze zemí Jižní Ameriky. Obrovská poptávka způsobuje rozšiřování zemědělských ploch na úkor deštných pralesů. Kácení starých lesů je ekologická katastrofa. Nejenže přicházíme o stromy vyrábějící kyslík a pohlcující dusík, jejich kácením se ze dřeva a půdy naopak obrovské množství dusíku uvolňuje, a to množství porovnatelné s tím produkovaným tepelnými elektrárnami. Dále je problémem spotřeba vody – na výrobu například jednoho steaku je v porovnání s rostlinnou produkcí skutečně enormní. Přepočítáno na váhu, jeden kilogram hovězího spotřebuje více než 15 000 litrů vody, zatímco k vypěstování kila mrkve vám stačí 130 litrů. Skoro tři miliardy lidí přitom už dnes žijí v oblastech s nedostatkem vody. A nemluvě o tom, že jíst o něco méně masa a o něco více mrkve by bylo nepochybně zdraví prospěšné.   {/mprestriction} 

Čas načtení: 2024-04-08 14:15:54

Škoda začala vyrábět modernizovanou Octavii. Zahájila tím novou kapitolu v oblasti udržitelnosti a inovací

Škoda Auto zahájila v hlavním mladoboleslavském závodě sériovou výrobu modernizovaného modelu Octavia. Kromě jiných vylepšení se inovovaná čtvrtá generace nejúspěšnějšího modelu značky pyšní přepracovanou maskou chladiče, novými světlomety Matrix-LED druhé generace a hlasovou asistentkou Laurou s integrovaným chatbotem ChatGPT. Přesunem výroby modelu Octavia do Kvasin v nadcházejících měsících tohoto roku si česká automobilka ve svém […]

Čas načtení: 2024-04-16 05:06:19

Alfa Romeo Milano byla představena před pár dny, ale vyrábět se nebude. Místo ní to bude Junior

Itálie a Alfa Romeo byli v uplynulých dnech ve při. Automobilka představila nový model s názvem Milano, který plánovala vyrábět v Polsku, ale to prý podle italských zákonů není možné. Alfa Romeo ale nemůže jen tak přehodit naplánovanou výrobu z továrny do továrny, takže si spočítala, že levnější bude změna jména. A to také udělala. […]

Čas načtení: 2024-05-12 10:00:00

Jak jsme připraveni na ptačí chřipku u lidí?

 Virus H5N1 ničí ptačí populace a nyní infikuje i savce. Je na řadě přenos z člověka na člověka? A jsme připraveni na další pandemii?V posledních čtyřech letech zuří tichá pandemie. Pandemie, jejíž počet obětí se odhaduje na stovky milionů, ale které se až dosud věnovalo pozoruhodně málo pozornosti.Jde o pandemii ptačí chřipky, kmene H5N1, která se od roku 2020 přesunula daleko za hranice ptačího světa a zasáhla savce od mléčného skotu přes domácí zvířata až po druhy, které žijí na našem prahu, jako jsou lišky. Přítomnost viru byla zjištěna na všech kontinentech, dokonce i na Antarktidě. Přestože se zatím nevyvinula schopnost šířit se mezi lidmi, minulý měsíc se rozezněly poplašné zvony poté, co se v Texasu nakazil pracovník mléčné farmy virem H5N1, zřejmě od skotu.Zdá se, že jde o první známý případ ptačí chřipky, která se na člověka dostala z jiného savce. „Na vědecké úrovni i na úrovni veřejného zdraví panují stále větší obavy,“ říká Dr. Gregory Poland, ředitel výzkumné skupiny pro vakcíny na Mayo Clinic, který již dříve přirovnal rostoucí míru infekce mezi zvířaty k „dunění před zemětřesením“.    Je zřejmé, že před několika lety se současný kmen ptačí chřipky změnil, aby se stal nadměrně nabitýmAčkoli je virus H5N1 dobře známý svým ničivým dopadem na populace volně žijících ptáků a drůbeží farmy v USA - k 5. květnu bylo v USA ve 48 státech nakaženo 91 milionů chovaných ptáků - Polsko znepokojily zejména zprávy o tom, že se tímto virem nakazily domácí kočky od dobytka a vážně onemocněly nebo zemřely. „Máme jen velmi málo výzkumů, které by nám řekly, jak k tomu všemu u dobytka dochází a jak se to šíří,“ říká.Ve Velké Británii získal virolog profesor Paul Digard a jeho tým z Roslinova institutu v Edinburghu v loňském roce další grant ve výši 3,3 milionu liber na zintenzivnění výzkumu ptačí chřipky a posouzení rizika, které by mohl současný kmen H5N1 představovat pro člověka.„Chřipka se neustále vyvíjí a je zřejmé, že před několika lety se současný kmen ptačí chřipky změnil a stal se superchřipkou,“ říká Digard. „Nyní, když se zdá, že je poměrně rozšířený v populaci krav v USA, je to mnohem přímější cesta, kudy by se mohl přenést na lidi a získat adaptace potřebné k tomu, aby se stal pandemií.“Úkolem Roslinova týmu je zjistit přesné změny v sekvenci viru, které mu zřejmě umožňují infikovat krávy, a poté tento kmen otestovat v laboratoři na lidských buňkách a miniaturních orgánech. Konečným cílem bude předpovědět, zda začíná být nebezpečnější pro lidi a zvířata, která žijí v naší blízkosti, a předat tyto informace příslušným orgánům veřejného zdraví.Pokud zjištění vzbudí obavy, mohlo by to vládě poskytnout více důkazů, aby začala posilovat národní zásoby vakcín proti chřipce. V loňském roce se objevily zprávy, že britská Agentura pro zdravotní bezpečnost provedla nákup vhodných očkovacích látek, zatímco USA nashromáždily národní rezervu čtyř typů vakcín proti chřipce, které by mohly poskytnout určitou ochranu proti H5N1 v případě budoucího vypuknutí epidemie. Ani tyto zásoby by však nestačily pro celou zemi a Digard vysvětluje, že vlády stojí před zoufale obtížným rozhodnutím, pokud jde o vyvážení ekonomických nákladů na vakcíny a snahu zajistit, aby byly na případnou epidemii co nejlépe připraveny.„Problémem je rozhodnout se, kdy zmáčknout spoušť,“ říká. „Protože pokud budete čekat, až už bude pandemie, pak budete hrát na honěnou a víte, že nebudete schopni rychle vyrobit dostatek vakcín, abyste ochránili všechny.“Úzké hrdlo vakcínyPokud by se virus H5N1 skutečně začal šířit mezi lidmi, dobrou zprávou je, že svět má v poslední době dostatek zkušeností se zaváděním rozsáhlých očkovacích programů. V současné době bylo podáno více než 13 miliard dávek vakcín Covid-19, které pokrývají 70 % světové populace, zatímco na vrcholu epidemie prasečí chřipky v roce 2009 bylo vyrobeno přibližně 3 miliardy dávek vakcín.Podle amerického Centra pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC) existují dvě kandidátské vakcíny proti příbuznému kmeni chřipkových virů, které by mohly být v případě potřeby dodány během několika týdnů. Různí výrobci mají také zvláštní povolení od regulačních orgánů k aktualizaci svých vakcín proti chřipce s příslušnými cíli z kmene H5N1, aniž by museli žádat o novou licenci.Světová zdravotnická organizace (WHO) uvádí, že podle jejích odhadů by v případě pandemie H5N1 mohlo být během jednoho roku vyrobeno 4-8 miliard dávek chřipkových vakcín. Podle odborníků by to vyžadovalo výrazné rozšíření celosvětové kapacity pro výrobu vakcín proti chřipce, která se odhaduje na přibližně 1,2 miliardy dávek.„Nezapomeňte, že k dosažení ochranné imunity je zapotřebí dvou dávek s odstupem tří až čtyř týdnů,“ říká Poland. „Můžete si to rychle spočítat a zjistit, jak na tom jsme.“Ačkoli výrobci pracují na vakcínách proti H5N1 již od poloviny roku 2000, výzkum vždy naznačoval, že představují mnohem větší technickou výzvu než každoročně distribuované vakcíny proti sezónní chřipce. Zejména se zdá, že tyto vakcíny vyžadují mnohem větší dávku, aby vyvolaly dostatečnou imunitní odpověď. Dávka kandidátské vakcíny proti H5N1 vyráběné francouzskou farmaceutickou společností Sanofi má 90 mikrogramů, což je šestkrát více než u typické vakcíny proti sezónní chřipce. Podle Polska by tak bylo mnohem náročnější vyrábět očkovací látku v potřebném rozsahu.Předpovědi WHO ohledně kapacity se mohou opírat o zvýšení výroby adjuvantních vakcín. Ty využívají další složku neboli adjuvans, která se kombinuje s vakcínou, aby posílila imunitní odpověď, což umožňuje mnohem menší dávku, kterou je snadnější vyrábět ve velkém množství. Farmaceutická společnost GSK uvádí, že její vakcína proti pandemické chřipce Adjupanrix, která využívá adjuvans, má dávku 3,75 mikrogramů. „V roce 2022 jsme podepsali smlouvu s Úřadem EU pro připravenost na mimořádné zdravotní situace a reakci na ně o rezervaci budoucí výroby a dodávek 85 milionů dávek vakcíny Adjupanrix,“ uvádí společnost. „V případě pandemie chřipky vyhlášené WHO tak bude zajištěna připravená výroba a dodávky přípravku Adjupanrix do 12 členských států EU.“Rychlost výroby by se však stále mohla ukázat jako překážka. V případě pandemie H5N1 WHO odhaduje, že 79 % vyrobených vakcín by bylo vyrobeno tradičními technologiemi zlatého standardu, které vyžadují inkubaci ve slepičích vejcích. Zatímco mluvčí společnosti Sanofi uvedl, že během pandemie prasečí chřipky v roce 2009 byly vakcíny vyrobeny během tří měsíců, je známo, že platformy založené na vejcích jsou časově náročnější: proces může trvat až šest měsíců.Novější technologieMísto toho by mohla být opět důležitým nástrojem technologie messengerové RNA (mRNA), která se ukázala jako neocenitelná při výrobě vakcín Covid-19. Je známo, že tato platforma je rychlejší a účinnější než starší technologie založené na vejcích. V současné době probíhají klinické studie, na kterých spolupracují jak společnosti Moderna, tak GSK a CureVac, a které testují vakcíny proti H5N1 na lidech. Vzhledem k dřívějším potížím se stimulací dostatečné imunitní odpovědi na H5N1 však podle Digarda není dostatek údajů pro zkoumání možné účinnosti mRNA vakcín.„Je to technologie, která je potenciálně použitelná i v tomto případě,“ říká. „Nemyslím si, že zatím máme k dispozici údaje, na jejichž základě bychom mohli říci, že funguje stejně dobře.“Vzhledem k tomu, že virus H5N1 je stále z velké části omezen na zvířecí populaci, může být jedním z nápadů, jak snížit přenos a omezit možnost přeskoku na člověka, masové očkování drůbeže a hospodářských zvířat. Karen Groganová, docentka z Centra pro diagnostiku a výzkum drůbeže na Georgijské univerzitě, však není přesvědčena, že by to přineslo výraznou změnu.    Pokud přesměrujeme veškerou výrobu vakcín na očkování proti H5N1, znamená to, že nevyrábíme vakcíny proti sezónní chřipce.„Očkování komerční drůbeže by nesnížilo množství životaschopného viru v prostředí, protože ho tolik vylučují volně žijící ptáci,“ říká. „Šíření do mléčného skotu pravděpodobně souvisí s volně žijícími ptáky na těchto mléčných farmách. Neexistují žádné schválené vakcíny proti H5N1 pro použití u hospodářských zvířat nebo domácích mazlíčků; ty by musely být vyvinuty, což je proces, který trvá přibližně čtyři roky.“Pokud by došlo k pandemii viru H5N1, Polsko předpokládá, že zdravotnické služby na celém světě by se v prvních šesti měsících epidemie musely částečně spoléhat na antivirové léky, dokud by nebyly k dispozici dostatečné zásoby vakcín, které by zajistily plné pokrytí populace. Podle CDC analýza kmenů kolujících mezi kravami ukazuje, že virus by měl být citlivý na současnou škálu antivirotik, která jsou schválena proti chřipce.Ať už se však jedná o vytváření zásob antivirotik nebo o pokyn farmaceutickým společnostem, aby přešly na výrobu vakcíny proti H5N1, vlády podle Digarda čelí těžkému dilematu, jak nejlépe reagovat na hrozbu ptačí chřipky.Dva výzkumníci v bílých ochranných oblecích, z nichž jeden nese modrou krabičku, kráčejí po kamenité zemi s tučňáky a vodou v pozadí.Riziko šíření ptačí chřipky na člověka je „obrovským problémem“, říká WHOPřečtěte si více„To všechno stojí peníze,“ říká. „Je to velmi delikátní žonglování. Například u vakcín, pokud začneme veškerou výrobu vakcín přesměrovávat na výrobu očkovacích látek proti H5N1, znamená to, že nebudeme vyrábět vakcíny proti sezónní chřipce. Pokud tedy předčasně zahájíte program očkování proti H5N1, přerušíte dodávky vakcín proti sezónní chřipce, které jsou stále potřebné.“Ačkoli je výskyt viru H5N1 ve volné přírodě znepokojivý, Digard chce zdůraznit, že ačkoli se všeobecně uvádí, že na základě 882 případů infekce mezi lednem 2003 a prosincem 2023 má tento virus u lidí 52% úmrtnost, zdá se, že se v posledních letech stal pro lidi mnohem méně patogenním.„V posledních několika letech se ve Spojeném království vyskytly případy nákazy lidí, ale byly opravdu mírné a obecně asymptomatické,“ říká. „Nepodceňuji riziko - kdyby se to stalo pandemií, i při velmi mírném viru by lidé nakonec umírali kvůli obrovskému počtu nakažených. Dokonce i prasečí chřipka, která je nejmírnější pandemií chřipky, o níž máme záznamy, přesto zabila statisíce lidí. Ale nebyla by to pandemie ve stylu sci-fi.“

Čas načtení: 2024-05-15 09:10:30

Pirelli začne vyrábět nové pneumatiky pro 20 let staré Ferrari Enzo. Vypadají stejně jako původní, ale jsou výrazně lepší

Možná si myslíte, že jsme se v titulku upsali, ale není tomu tak. Pirelli s automobilkou Ferrari spolupracuje už více než 70 let a jejich společným cílem není obouvat jen nová auta. Pirelli v rámci programu Pirelli Collezione nabízí řadu zbrusu nových pneumatik i pro starší vozy. Třeba pro Ferrari F40 a F50. A nově […]

Čas načtení: 2024-06-17 15:49:24

Auta se budou vyrábět z fritovacího oleje, kelímků od jogurtů, starých nárazníků i z dalších podobných věcí

Koncept IVET Show Car představuje 20 nápadů na využití recyklovaných materiálů. Recyklované nárazníky, obkladové díly vyrobené částečně z recyklovaného fritovacího oleje nebo koberce ze starých matrací mohou brzy zamířit do sériové výroby vozů Škoda. Škoda Auto už nyní recyklované a recyklovatelné materiály ve svých vozech intenzivně používá. Neustále však pracuje na zvýšení jejich podílu tak, […]

Čas načtení: 2024-06-21 13:14:44

Modely MG se budou vyrábět v Evropě. Deklasují konkurenci cenou už úplně?

Společnost SAIC Motor Corp., která vyrábí mimo jiné modely MG, uvedla, že plánuje své modely vyrábět v Evropě. Je to reakce na to, že EU chce na čínská auta uvalit vyšší cla. Z evropské továrny by měly vyjíždět jak spalovací modely, tak i elektromobily a dodávky. Vzhledem ke stále rostoucím prodejům vozidel značky MG na […]

Čas načtení: 2024-07-06 11:39:58

V lese se mu otrávil pes, a tak začal vyrábět speciální jogurty. Vybudoval stamilionovou značku krmiv

Nebýt nešťastné procházky lesem, mohl by život Jiřího Švihálka vypadat úplně jinak. Po snaze pomoci vlastnímu psu začal vyrábět speciální krmivo. Článek V lese se mu otrávil pes, a tak začal vyrábět speciální jogurty. Vybudoval stamilionovou značku krmiv se nejdříve objevil na CzechCrunch.

Čas načtení: 2025-02-10 15:00:03

Válečná sekera zakopána. Qualcomm může bez obav nadále vyrábět ARMové procesory

Qualcommu na konci loňského roku hrozilo, že nebude moct vyrábět Snapdragony Mohl za to licenční spor s britskou společností ARM Holdings Držitel licencí na architekturu ARM nakonec hrozbu zrušení licence stáhl Qualcomm má za sebou velmi úspěšný rok, což dokladují i nedávno zveřejněné finanční výsledky z posledního loňského čtvrtletí. Americký producent (nejen) mobilních čipů zaznamenal rekordní tržby i zisk, dokonce překonal veškeré prognózy trhu. Za skvělá čísla může Qualcomm částečně poděkovat i americkému federálnímu soudu, který před nedávnem rozhodl v jeho prospěch spor s britskou společností ARM Holdings. Přečtěte si celý článek Válečná sekera zakopána. Qualcomm může bez obav nadále vyrábět ARMové procesory

Čas načtení: 2025-03-20 06:30:57

Budou se vozy BYD vyrábět v Německu? Čínská automobilka zde má zvažovat výstavbu továrny

BYD již staví továrnu v Maďarsku a Turecku, nyní se proslýchá i o plánech na Německo Jen první dva závody dohromady vyrobí na 500 tisíc vozů ročně, třetí se má připojit do dvou let   V lednu 2024 stoupl podíl nově registrovaných elektromobilů z Číny v Evropě na 4,4 %  Automobilka BYD opanovala trh s elektromobily v Číně a nyní se zaměřuje i na další významné trhy, jako je Evropa. Své vozy zde chce nejen prodávat, ale také vyrábět. O tom svědčí již probíhající výstavba továren v Turecku a Maďarsku. Nyní ale automobilka oznámila plány na výstavbu továrny přímo v Německu, kde zaútočí na lokální automobilové stálice, jako je BMW nebo Volkswagen. Přečtěte si celý článek Budou se vozy BYD vyrábět v Německu? Čínská automobilka zde má zvažovat výstavbu továrny

Čas načtení: 2007-10-08 17:20:00

Škoda Yeti

Škoda Yeti skoda yeti Zdosavadních informcí lze vyčíst, že nový vůz Škoda Yeti se začne vyrábět již přistí rok a její následný prodej by měl být uskutečněm v půli roku 2009. Když se tato nová „škodovka“ dostala na povrch vyvolala hodně spekulací, jestli se toto auto opravdu vyrábět. Nakonec se Ško ...

Čas načtení: 2021-01-17 19:37:02

Co by možná řekli mí kamarádi, amazonští indiáni, na naší situaci?

Je zcela jasné, že doba luxusu, v které jste si po mnoho let žili, je asi u konce. Ten luxus jste měli na úkor jednoho: na úkor přírody, kterou jste nehorázně drancovali jen a jen pro své pohodlí a přepych. Byli jste na sebe nadmíru pyšní, jak vám vše vychází, jak bohatnete, zvlášť někteří, i na úkor ostatních. Upozorňujeme, že to není dobrá cesta. Že není možné a přirozené, aby vaše bohatství a životní úroveň neustále vzrůstaly. Že není vhodné mít nadvýrobu všeho a pak třeba potraviny i věci vyhazovat do odpadků jen tak. Že je zapotřebí být ve svých potřebách skromnější. Že je zapotřebí mít vztah k darům a zdrojům přírody. K vodě, k vzduchu, k jídlu, k zvířatům, k rostlinám, k půdě, prostě k všemu, co vás na této Zemi obklopuje. Většina se nám indiánům vysmívá, že působíme jak ušmudlaní chudáci nemající úroveň. Jenže my víme své. Pro nás materiální svět není tak důležitý jako ten duchovní, na který jste vy hodili bobek. Pro nás je důležité žít v harmonii s přírodou a celým kosmem. Není důležité, zda máme jeden luk, nebo jich vlastníme deset. Lovit přece můžeme vždy jen s jedním a ten máme po celý život. Pro nás je důležité prožít si svůj život v radosti a štěstí v rámci svých bližních. Není přece přirozené, abyste kolem sebe všechno ničili a žili si v pohodě a přepychu jako v nějakém skleníkovém světě. Neradi si připouštíte, že jste z přírody a jste na ní závislí. Patříte přece k ní! Ale vy se považujete za něco víc, za někoho, kdo může řídit zákony této Země. Ta Matka země, o které vám vyprávíme po staletí, jak se k ní máte posvátně chovat a nezneužívat ji, jednou přestane vaše choutky podporovat. Čeká dlouho, předlouho, zda se napravíte, ale pak přijdou rány, které vás dostanou do kolen a vrátí do správných mezí. Které vás vrátí ke skromnosti. Které nás vrátí k rodině a k přírodě jako základu vaší i naší existence. Které vás vrátí k duchovnímu chápání světa. Možná, že dnes už řada lidí u vás prohlédla, i když musela dostat rány mezi oči. Víme však také, že jste nenapravitelní a až se otřepete z ran, zase se začnete přírodě vzpírat a drancovat ji pro vaše choutky, pohodlí, luxus, bohatství. Zase ji začnete organizovat a zneužívat. Vězte, že to není správná cesta. Lidé se mají řídit přírodní zákony a ne těmi, které si vytvořili pro sebe, jinak se sebezničíte. Vraťte se na cestu skromnosti Cítíte se mocní? Neměli byste si konečně vybrat svou skutečnou a pravou cestu? Vraťte se na cestu skromnosti a opusťte cestu lidských hyen. Vraťte se na cestu poznání sama sebe, na cestu k poznání věcí důležitějších než každodenní shon a honba za ziskem a materiálnem. Je to také cesta poznání, že vaše globalizace, do které jste byli jaksi vmanipulováni svým technologickým rozmachem a politickými úřednickými nadšenci, není pozitivní všelék na vaše strasti. Je to pro vás přichystaná past v nádherném barevném obalu se zářícími mašlemi, což bohužel tak milujete. Ano, v zimě máte jahody a borůvky. Super?! Vaše pohádková Maruška už nemusí chodit za dvanácti měsíčky a žadonit. A vám se to zdá fajn. Nám se to nezdá dobře. Prostě nemáte na to právo. Je holt zima, tak borůvky nerostou. Máte přece jiné zdroje. A dost! Vyčkejte zase léta, jako husa klasu, jako my, kdy po období nedostatku očekáváme zákonitý příchod doby hojnosti. My nikdy nežádáme od svých moudrých šamanů a bohů, abychom měli stále hojnost. A ono se vám to vymstí, vymstí se vám bortit přirozenosti Přírody. Něco za něco. Není přece možné, abyste měli jen výhody. Vaše překotná globalizace je tlačena především bezohledným byznysem nadnárodních korporací hledajících lacinější výrobu s větším ziskem na konci světa, třeba i u potenciálních nepřátel. To je přece vlastizrada! To nevidíte, kdo z toho tyje? Oni hamouní a vás upokojí borůvkami v lednu. A většina z vás jim na to hloupě skočí. Někdy se vám to však prostě sečte. Za čas. Za co? Třeba za šílenou transkontinentální dopravu, zaneřáděné oceány, dálnice, vzduch i všechny ty přesuny zla, v kterých si dobře hoví třeba různé viry nebo právě koronaviry a nejrůznější vykrádači-šíbři a bandy hackerů v pozadí stojících jako lidské hyeny. A sečte se vám k tomu i váš pád z vrcholu vaší pýchy na to, jak jste silní, mocní a neomylní, jak máte všechno, a nikdo na vás nemá. Vězte, že tuto Zemi neovládáte vy, ale naše matka Země sama. Pochopte, že by to měla být i vaše Matka Země. Neberte víc, než je zapotřebí Po celá tisíciletí říkáme my indiáni nebrat víc, než je zapotřebí. Více než tisíckrát a více než v tisíci různých formách jsme řekli, že naše Země je naše Matka, že ji nechceme, ani nemůžeme prodat, ale bílý muž, zdá se, nerozumí a stále se snaží, abychom ji pronajali, prodali či špatně s naší Zemí zacházeli, jako by indián by byl člověk s mnoha slovy. My se sami sebe ptáme. Je zvykem bílého muže prodat svoji matku? To nevíme, ale my indiáni víme, že bílý muž používá lži, jako by se mu líbily, zná podvádět, zabíjí své vlastní děti, aniž by jim dovolil jejich očima uvidět slunce či jejich nosy ucítit rostliny, což je pro nás něco zlořečeného. Každý započatý život musí být chráněn a dát mu možnost žít! To je náš zákon. Zákon našeho lidu se odlišuje od zákona bílého muže, protože zákon bělocha pochází od lidí a je psán na papíře, zatímco zákon našeho lidu je od boha, který jej diktoval a vepsal do srdcí našich šamanů a mudrců. Respekt k živému i neživému, ke známému i k „neznámému“ je součástí našeho zákona. Naše mise ve světě je vyprávět jej, zpívat jej a plnit jej pro udržení rovnováhy vesmíru. Náš zákon je jeden z pilířů, který drží svět. Náš zákon je tak starý jako sama země, naše kultura se organizovala podle modelu stvoření, a proto náš zákon říká nebrat víc, než je zapotřebí, a je stejný ve všech částech světa, protože to je zákon země a země je pouze jedna. Náš zákon nezemře! A proto i vy byste neměli od Matky Země brát víc, než je zapotřebí, jinak ji zničíte a tím i sami sebe. To jediné, co nás spojuje s našimi bílými bratry, je, že pocházíme od jednoho otcovského boha, jsme odkojeni stejným prsem Země a sdílíme jeden fyzický svět: slunce, měsíc, vítr, hvězdy, hory, řeky. Sdílíme stejný fyzický svět, ale naše city k němu jsou rozdílné. Země je květ a my indiáni k němu přicházíme se nasytit se stejnou opatrností jako kolibřík, zatímco bílý muž květ pošlape na své cestě jako divoké prase. Cesta bílého muže je z peněz, to je jeho prostředek, jeho cíl, jeho jazyk. Peníze znesvětily a onemocněly srdce našeho bílého bratra a jeho nemoc ho přivedla stavět nekončící řady továren a zbraní. Jeho nemoc přichází i do našich řek, do našeho vzduchu a do našich lesů. Nám nejde o naší existenci, nám jde o existenci Matky Země pro další pokolení. Had se musí zakousnout do vlastního ocasu, aby tak uzavřel cyklus destrukce a smrti, protože vše je navzájem propojeno jako opičí stezka ve větvích. Jenže v srdci nás indiánů je starost pro syny bílého muže tak, jako pro ty naše, protože víme, když poslední indiáni a poslední lesy padnou, osud jeho dětí i těch našich je jeden a ten samý. Jestliže my budeme moci svobodně pokračovat v naší cestě, nezadržíme ptáky rodit se a hnízdit jen na našem území, i oni mohou, jestli to chtějí, navštívit svého bílého bratra, nezadržíme vzduch, který se rodí v našich horách, i on může pokračovat a posilovat radost bílých dětí. A také naše řeky vycházející z naší země tak čisté, jako když přicházejí, promluví svou čistotou řek i k lidem bílého bratra… Nemusíte mít všechno. Naučte se něco nemít Vaši politologové a politici všeho druhu na nejrůznější úrovni plamenně hovoří, jak je vše v nejlepším pořádku, jak stoupají firmám zisky, jak jsou úspěšné, jak celý svět kráčí k lepším zítřkům, jak se vaše technologie (všehoschopná technologie) rozvíjí a není ani vidu ani slechu po nějakém úpadku lidstva, vašeho lidstva, o jeho morální devastaci. Nikde však není ani slovo o lidech jako takových, o jejich štěstí, o jejich radostech, o jejich láskách či o jejich spokojenosti, tedy, jak vidno, o hodnotách duchovních. Jen zisky a prachy, jako by se za ně mohlo toto vše koupit, všechno na světě. Podle vás je míra zisků důkazem úspěšnosti člověka, vaší civilizace. To je však ta úpadková cesta vedoucí ke konci. Za prachy se život člověka, jeho štěstí ani existence civilizace prostě nekoupí. Odjakživa jste vedeni k tomu, abyste něco chtěli a něco měli. Chcete hračky, pak větší hračky, autíčka, auta, byty, chalupy, počítače, mobily a stále nové a modernější, abyste byli „in“, abyste neztráceli krok s ostatními, abyste nebyli směšní, zaostalí, ale stále pluli v proudu pokroku. A ten vás žene vpřed k větší a větší výkonnosti, aniž vlastně tušíte kam a už vůbec netušíte, že veškeré toto hemžení je vždy na úkor něčeho. Prostě vás to nezajímá. Kdo chvíli stál, již stojí opodál, básnil váš Jan Neruda. Tehdy však ještě netušil, že k pokroku budete potřebovat zejména stále nové a nové zdroje, které hledáním drancujete celý svět. Pro svůj blahobyt, pro svoje pohodlí, pro svoje hračky. Netušíte však, že čím rychleji kolem sebe budujete své materiální království, které se vám zdá velemocné a nezničitelné, tím více se vzdalujete od spirituálních hodnot, tím víc narušujete rovnováhu světa a napomáháte svému sebezničení. Nikoho to však nějak zvlášť nevzrušuje, protože váš Titanik stále ještě pluje. Vše má svůj začátek, svoji cestu a svůj konec. Strom roste, aby nakonec zahynul, člověk žije, aby nakonec zemřel, a civilizace roste, aby nakonec padla. Pokrok je ten růst. Na jedné straně pokrok vzýváte, protože vám ve všem pomáhá, ale je to jen šalba a klam. Na druhé straně pokrok přirozeně vede ke zkáze, tak jak to vždy v dějinách bylo. Jinak to prostě nejde. Chce-li člověk dlouho žít a oddalovat smrt, musí se snažit žít čistě, v klidu a zdravě. Nemůže žít jako vy ve shonu, jíst potraviny plné chemikálií a genetických modifikací, pít nezdravé tekutiny a dýchat kontaminovaný vzduch. V duchu neustálého až zbožštělého hospodářského růstu to vše činíte, čímž na jedné straně podporujete nekřesťanské zisky firem, které to vše produkují, a na druhé straně tím sami sebe ničíte, aniž to berete či raději nechcete brát na zřetel. Protože Titanik ještě pluje a na všech palubách se stále tancuje. Chcete-li oddálit pád své civilizace, musíte žít zdravě jako člověk hledající dlouhý život. Znamená to zpomalit tempo nekonečného růstu. Znamená to, že musíte být skromnější, nesmíte všechno chtít a všechno mít. Nesmíte propadat malosti tím, že vás ovládají reklamy nutící kupovat každou blbost, což zjistíte až za čas, když to vyhodíte do popelnic. Nesmíte lehce předávat svou „chytrost“ strojům a technologickým vynálezům, ale měli byste si podržet „chytrost“ ve svém vlastnictví, ve svém portfoliu, tedy ve svém mozku. Jinak časem už nebudete homo sapiens a rozum přeberou ty různé „chytré“ hračky. Zvykli jste si, že bez nich nemůžete žít, že vám ulehčují život. Ano ulehčují, ale vy hloupnete a pohodlníte. Ale i bez nich to jde, jako dřív. Nemělo by to být jen nějaké vaše staromilství, ale snaha nepodléhat diktované formě způsobu života, který si někdo na vás vymyslel, aby z něj bohatl. Neměli byste jim na to skočit. Měli byste se držet starých dobrých zásad, o kterých vám jistě vyprávěli vaše babičky a dědečkové, když vám třeba říkali, dojez jídlo na talíři a nenechávej zbytky, nelži, buď poctivý, nemluv sprostě, nepůjčuj si, buď pokorný. Žádná velká slova, na která dnes rádi slyšíte, ale je v tom jádro čisté, zdravé společnosti. Nemusíte mít všechno. Naučte se nemít něco. Postavte se proti diktátu neustálého růstu vzhůru, kdy vlastně hlavně podporujete zisky magnátů a utěšujete jejich chamtivost. Nadnárodní korporace ovládající svět vysávají vaši sílu, vaše zdraví a urychlují konec civilizace i jich samotných. Potřebují například, abyste marodili a kupovali tuny léčiv a antibiotik, i když vám farizejsky přejí zdraví, potřebují, abyste rozbíjeli auta, aby mohli stále vyrábět další, i když vám přejí šťastnou cestu, mají radost, když se vám ničí věci, aby je mohli stále vyrábět. Představte si, co by se stalo, kdybyste opravdu všichni byli zdraví, všichni šetřili svá auta a neničili ani jiné výrobky, boty a šaty. Firmy by zkrachovaly i celý systém by zkrachoval. Takže maroďte, rozbíjejte auta i všechny výrobky, abyste podpořili zisky firem. Ano, žijete si krásně, jste bohatí. Jste však i šťastní? Hledejte alternativu ve svém bohatém světě, který jste si vybudovali, abyste se měli dobře a naučte se něco nemít. Buďte pokorní vůči lidem a přírodě, a ne vůči materiálním statkům. Tak najdete i štěstí a radost. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2019-12-21 08:16:21

Nemám rád Vánoce. Nebo možná to, co se z nich vytvořilo

Advent je doba největší tmy. Sotva se člověk trochu vzpamatuje, tak se stmívá. Bubáci vylézají v míře nevídané v jiných období roku. Temnota venku povzbuzuje tu uvnitř. Melancholie, smutek a úzkost mají pré. Možná to celé šílené nákupní třeštění slouží mimo jiné i k tomu, aby nás od těchto duševních procesů odvedlo. Abychom se z toho doslova vykoupili. Abychom běsy pořádně vypekli. Do vanilkových rohlíčků je ukryli, do celofánu zabalili a hezky ovázali šňůrkou. A přepili je na vánočních večírcích. Tahle část mě vlastně docela baví. Dárky jdou mimo mě. Nevím jak dlouho, určitě už přes 10 let žádné je nekupuji, nevyrábím, neřeším. Tím pádem většinou ani nedostávám, což mi nijak nevadí. Ne, že bych dárky nedával nikdy, jen prostě nemám rád ten tlak. Že se to musí, protože Vánoce. Také mně hodně vadí to děsivé roztáčení kola konzumní hydry. A hle, nyní to začíná být in a cool a trendy, tedy populární, protože přeci ekologie, klima, pralesy, oteplování. Ano, bezpochyby na tom něco je. Čím míň nakoupíme věcí, tím míň se jich bude vyrábět, a tedy zatěžovat planetu. Tedy až se tento přístup stane většinovým. Takže jsem se stal nositelem trendu, ty brďo. Navíc pozitivního. Doufám. Píšu tento text během dne. Je docela teplo, polojasno, krásných 11 stupňů, prostě klasický prosinec. Možná bych mohl začít mudrovat o ekologii, když už jsem ji zmínil. Ale víte co? Nevím. Prostě nevím. Někteří bijí na poplach, jiní si ťukají na čelo. Onehdy běžel po sítích obrázek z údajně vyschlých Viktoriiných vodopádů. Pak se ukázalo, že je to fotka z období sucha a ještě schválně nafocená tak, aby to vypadalo extra speciálně hrozně. Tedy suše. To ale právě neznamená, že by se všude po světě neděly pořádné průšvihy. Jen netřeba vyrábět paniku ještě navíc. A lhát a manipulovat. Pak budeme jako ti zlí oni. Víte, kteří, že? Vždy tu nějací jsou. Když zmiňujeme ekologii a průšvihy, stromek si pochopitelně také nepořizuji. Radši je sázet, ne? Což se mi letos konečně podařilo, pár meruněk a hruška. Tedy oslím můstkem zpět ke svátkům klidu a pohody. Tak jistě – symbolika zrození nového světla, tedy ta původní, přírodní, kterou si připomínají a oslavují domorodé tradice všude možně po světě, a kterou křesťané víceméně čmajzli, mi přijde silná a hluboká. Ano, to je z velké části smysl tohoto času. Pobývání a setkávání se s temnotou, s věcmi, které jsou často náročné, divné, nepřijímané, skryté ve stínech. A oslava, že tma není nekonečná, že se kolo pootočí a světla začne přibývat. V rámci dnů a snad i v našich duších.

Čas načtení: 2024-02-27 05:30:00

Toyota letos rozhodne o budoucnosti kolínského závodu. Výroba elektromobilů je otázkou přežití

Management kolínského závodu Toyoty má napilno. Pokud má továrna přežít i po roce 2035, kdy na eurounijních trzích skončí prodej spalovacích automobilů, musí vyrábět vozy s čistě elektrickým pohonem. Za českou stranu vede jednání s japonským vedením automobilky Robert Kiml, viceprezident produkce Toyoty v tuzemsku. „Rozhodnutí, jestli budeme v Kolíně vyrábět elektromobily, padne letos nebo začátkem příštího roku,“ upřesnil pro e15 Kiml, který je také viceprezidentem Sdružení automobilového průmyslu.

Čas načtení: 2024-02-28 07:02:00

Tyto chytré brýle nerozeznáte od běžných. Pokud máte dioptrie, nevadí

Jen málo známá a relativně malá společnost Tooz ukázala na veletrhu MWC v Barceloně své řešení pro chytré brýle. Tooz je pouze dodavatel technologie, brýle samotné vyrábět nechce, nicméně její řešení umožňuje vyrábět chytré brýle, které vypadají jako úplně běžné. A od počátku se počítá s tím, že se bude řešení dodávat i s dioptrickými čočkami.

Čas načtení: 2024-02-29 06:26:09

Chtěl se dobře vyspat, tak začal s kamarády vyrábět povlečení. Teď Lejaan míří k obratu 100 milionů

Povlečení Lejaan vzniklo z hecu. Teď se ale projekt, který roztlačil bývalý fotbalista a nyní podnikatel Marcel Gecov, mění na zajímavý byznys. Článek Chtěl se dobře vyspat, tak začal s kamarády vyrábět povlečení. Teď Lejaan míří k obratu 100 milionů se nejdříve objevil na CzechCrunch.