Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2025-06-06 16:30:52

Epic rozdává unikátní střílečku Deathloop, na Steamu je zdarma Borderlands 2

Epic Games Store odtajnil poslední dvě hry zdarma v rámci svého velkého výprodeje Až do 12. června si můžete bezplatně aktivovat střílečku Deathloop a 2D dobrodružství Ogu and the Secret Forest Speciální výprodejová akce sice končí, ale v rozdávání her bude Epic pokračovat i nadále Zajímavou nabídku najdete i na Steamu – do 19. června si můžete zdarma aktivovat střílečku Borderlands 2 Do konce velkého výprodeje na Epic Games Storu zbývá už jen poslední týden, během něhož si navíc můžete do svých virtuálních knihovniček přidat dvě hry zcela zdarma. Až do 12. června je k dispozici unikátní střílečka Deathloop od francouzského studia Arkane a dvojrozměrná dobrodružná hra Ogu and the Secret Forest – ta je navíc k dispozici nejen na PC, ale také iOS a Android v mobilní verzi obchodu. Přečtěte si celý článek Epic rozdává unikátní střílečku Deathloop, na Steamu je zdarma Borderlands 2

Čas načtení: 2025-05-30 09:00:46

Hry zdarma na Epic Store: Ikonická plošinovka Limbo i fantasy spin-off Borderlands

Epic Games Store v rámci probíhajícího výprodeje pokračuje v rozdávání parádních her zdarma Až do 5. června si můžete bezplatně aktivovat plošinovku Limbo a bláznivou RPG střílečku Tiny Tina’s Wonderlands Výprodej Mega Sale nabízí řadu zajímavých slev, za zvýhodněnou cenu pořídíte třeba oba díly Kingdom Come Na Epic Games Store pokračuje výprodej Mega Sale, s čímž jde ruku v ruce i nová várka her ke stažení zdarma. Tentokrát si do svých virtuálních knihovniček můžete přidat oceňovanou plošinovku Limbo a fantasy spin-off ztřeštěné akční série Borderlands s názvem Tiny Tina’s Wonderlands. Nabídka platí až do 5. června, poté bude k mání zatím neznámá dvojice titulů. Přečtěte si celý článek Hry zdarma na Epic Store: Ikonická plošinovka Limbo i fantasy spin-off Borderlands

Čas načtení: 2025-06-06 16:14:10

Střílečka Borderlands 2 na Steamu zdarma napořád

Střílečku Borderlands 2 lze v rámci výprodeje série Borderlands na Steamu získat zdarma napořád, když aktivaci provedete do 8. června 19:00.

Čas načtení: 2025-06-06 16:30:52

Epic rozdává unikátní střílečku Deathloop, na Steamu je zdarma Borderlands 2

Epic Games Store odtajnil poslední dvě hry zdarma v rámci svého velkého výprodeje Až do 12. června si můžete bezplatně aktivovat střílečku Deathloop a 2D dobrodružství Ogu and the Secret Forest Speciální výprodejová akce sice končí, ale v rozdávání her bude Epic pokračovat i nadále Zajímavou nabídku najdete i na Steamu – do 19. června si můžete zdarma aktivovat střílečku Borderlands 2 Do konce velkého výprodeje na Epic Games Storu zbývá už jen poslední týden, během něhož si navíc můžete do svých virtuálních knihovniček přidat dvě hry zcela zdarma. Až do 12. června je k dispozici unikátní střílečka Deathloop od francouzského studia Arkane a dvojrozměrná dobrodružná hra Ogu and the Secret Forest – ta je navíc k dispozici nejen na PC, ale také iOS a Android v mobilní verzi obchodu. Přečtěte si celý článek Epic rozdává unikátní střílečku Deathloop, na Steamu je zdarma Borderlands 2

Čas načtení: 2024-02-27 06:33:16

Péče o Doom i zahradu. Slavnou střílečku si po těhotenském testu, traktoru a bakteriích zahrajete i na sekačce

Těhotenský test. LEGO kostka. Bankomat. Samoobslužný kiosek v mekáči. A nyní i sekačka na trávu. Doom spustíte fakt už všude. Článek Péče o Doom i zahradu. Slavnou střílečku si po těhotenském testu, traktoru a bakteriích zahrajete i na sekačce se nejdříve objevil na CzechCrunch.

Čas načtení: 2024-05-04 07:00:46

Instalace GeForce Now na Steam Deck nikdy nebyla jednodušší, nově si zahrajete i českou střílečku Gray Zone Warfare

Streamovací služba GeForce Now přichází se snadnější instalací na Steam Deck Součástí nejnovější aktualizace je také podpora ovladačů, která přijde vhod nejen majitelům kapesních herních počítačů Nechybějí ani přírůstky do knihovny podporovaných titulů – je mezi nimi i česká střílečka Gray Zone Warfare Nejnovější aktualizace oblíbené herní služby GeForce Now přináší několik praktických vychytávek, které potěší zejména majitele Steam Decku. Společnost Nvidia totiž přichází s betaverzí nové instalační metody, která automaticky nastaví váš prohlížeč v herním režimu kapesní „konzole“ od Valve. Přečtěte si celý článek Instalace GeForce Now na Steam Deck nikdy nebyla jednodušší, nově si zahrajete i českou střílečku Gray Zone Warfare

Čas načtení: 2024-05-12 16:26:41

Střílečku Classic Marathon od tvůrců Halo si nyní můžete na Steamu zahrát zdarma

Americké studio Bungie vstoupilo v širokou známost roku 2001 díky prvnímu dílu přelomové série Halo. V té době však již za sebou mělo plodných deset let existence, během nichž se zaměřovalo na tvorbu her pro počítače řady Macintosh. Článek Střílečku Classic Marathon od tvůrců Halo si nyní můžete na Steamu zahrát zdarma se nejdříve objevil na Gaming Professors | Herní magazín, recenze her, hry na pc.

Čas načtení: 2024-06-20 19:00:47

Stvořil socialistickou střílečku, teď vydává poctu zapomenuté české hře i Duně 2. S technem a chmelem

Říká si Spytihněv a jeho Hrot je retro akce jako z minulého století. Nyní si můžete zahrát Shrot, který zase uctívá starší strategii Paranoia!. Článek Stvořil socialistickou střílečku, teď vydává poctu zapomenuté české hře i Duně 2. S technem a chmelem se nejdříve objevil na CzechCrunch.

Čas načtení: 2024-07-26 19:30:24

Nvidia GeForce Now vs. herní notebook: rivalové, nebo parťáci na život a na smrt?

Cloudové hraní je v současné době na vzestupu především díky službě Nvidia GeForce Now Spousta hráčů ale nedá dopustit na staré dobré lokální hraní, třeba na herním notebooku Obě varianty si přitom příliš nekonkurují, naopak se mohou velmi dobře doplňovat Pořídit si pořádnou herní mašinu a hrát ty největší pecky hezky na nejvyšší rozlišení, to je sen každého hráče. Ačkoli jsou herní notebooky čím dál tím dostupnější a výkonnější, chtě nechtě dříve či později zastarají, což s sebou nese nutnost hardwarového upgradu. O moc lépe na tom nejsou ani tradiční stolní počítače, které sice lze o nové komponenty doplnit snadněji a levněji, zato ale mají své specifické nevýhody. S příchodem cloudového hraní to ale vypadá, že tradičnímu hraní už odzvonilo. Nebo se naopak jedná o skvělý doplněk k pořádnému hernímu hardwaru? Přečtěte si celý článek Nvidia GeForce Now vs. herní notebook: rivalové, nebo parťáci na život a na smrt?

Čas načtení: 2024-10-04 11:54:57

Half-Life po ostravsku. Dva maturanti stvořili střílečku z alternativního Česka se slavnou inspirací

Nejdřív odmaturovali, pak vydali Kvark. „Ale stálo to mnoho sil, dokonce jsme si kvůli učení museli dát od vývoje pauzu,“ vtipkují vývojáři. Článek Half-Life po ostravsku. Dva maturanti stvořili střílečku z alternativního Česka se slavnou inspirací se nejdříve objevil na CzechCrunch.

Čas načtení: 2024-11-21 10:30:54

Očekávaná herní pecka Control 2 překvapivě změnila žánr. Půjde ještě vůbec o střílečku?

Finské studio Remedy překvapilo změnou žánru u očekávaného pokračování hry Control Pokračování akční pecky z roku 2019 by mělo nabídnout větší důraz na RPG prvky O chystaném pokračování akční pecky Control oficiálně víme už několik let – o oznámení jsme ostatně psali i na Smartmanii. Finské studio Remedy se nyní v rámci prezentace pro investory podělilo o několik nových informací. Hlavní zprávou je patrně změna žánru – první díl je běžně označován jako akční adventura, zatímco o dvojce tvůrci aktuálně hovoří jako o akčním RPG. Jaký dopad to bude mít na výslednou podobu hry, zatím není jasné. Už původní hra nicméně nabízela poměrně robustní systém vylepšování zbraní a schopností, takže by nás příliš nepřekvapilo, kdyby na něj autoři nějakým způsob navázali. Přečtěte si celý článek Očekávaná herní pecka Control 2 překvapivě změnila žánr. Půjde ještě vůbec o střílečku?

Čas načtení: 2024-12-05 11:15:22

Ubisoftu se dlouhodobě nedaří. Ukončuje střílečku XDefiant a propouští

Francouzský videoherní gigant Ubisoft zažívá poměrně turbulentní období a rozhodně není v ideálním rozpoložení. Potenciální hit Star Wars Outlaws obrovsky propadal, problémy jsou i co se týče vlajkové franšízy Assassin’s Creed Shadows a nyní se smráká nad střílečkou XDefiant. Respektive se už ani nesmráká, kompletně se nad ní zavřela voda.…Přečtěte si celý článek: Ubisoftu se dlouhodobě nedaří. Ukončuje střílečku XDefiant a propouští

Čas načtení: 2025-02-07 06:00:41

Tomu se nechce věřit! Vývojářka spustila Dooma na redukci z Lightningu na HDMI

Legendární střílečku Doom z roku 1993 se objevila na dalším netradičním zařízení Vývojářka s přezdívkou Nyan Satan hru spustila na adaptéru od Applu, který slouží k přenosu obrazu z Lightningu na HDMI Na první pohled obyčejný dongle totiž obsahuje čipset, na kterém běží jednoduchá verze systému iOS Snaha nainstalovat a obstojně rozchodit legendární střílečku Doom z roku 1993 prakticky na jakémkoliv myslitelném hardwaru se stala oblíbenou kratochvílí nejednoho šikovného programátora. Ostatně to není tak dávno, co jsme na Smartmanii psali o úspěšném pokusu spustit hru v PDF souboru, zatímco vývojáři Guillermovi Rauchovi posloužila jako důmyslný test CAPTCHA. O neutuchající popularitě této herní výzvy svědčí také aktuální počin vývojářky, která na internetu vystupuje pod přezdívkou Nyan Satan. Dooma se jí totiž podařilo spustit na poněkud nevšedním zařízení od Applu, a to na adaptéru, který slouží k zrcadlení obrazovky iPadu na televizi nebo monitor se vstupem HDMI. Přečtěte si celý článek Co přijde příště? Vývojářka spustila Dooma na redukci z Lightningu na HDMI

Čas načtení: 2024-02-09 18:00:00

Quest: Fenomén Palworld si půjčuje nejen z Pokémonů, na rozdíl od nich se ale nebojí zbraní ani otroctví

Jarda s Lukášem tentokrát ve studiu přivítali vášnivého hráče Tomáše Urbánka, se kterým probrali aktuální herní trendy, třeba free-to-play střílečku The Finals, ale také hru Palworld, která si hned po svém představení vysloužila přezdívku „Pokémoni se zbraněmi“. Čím tahle dvojice uhranula miliony hráčů?

Čas načtení: 2024-02-14 20:30:00

Vyšla střílečka Helldivers 2, jaké jsou recenze?

Máte rádi Hvězdnou pěchotu a likvidaci přerostlých brouků na cizích planetách? Pak nepřehlédněte co-op střílečku Helldivers 2, jež vyšla na PS5 a PC, kde si ji během prvních 24 hodin vyzkoušel rekordní počet hráčů, pokud jde o hry od Sony uvedené na Steamu.

Čas načtení: 2012-12-03 05:00:00

Medal of Honor: Warfighter - tentokrát bez medaile

Série Medal of Honor je tu s námi již od dob prvního Playstationu, přičemž až do roku 2010 se prakticky vždy jednalo o střílečku z první osoby, jež byla časově zasazená do 2. světové války. Před dvěma lety jsme se dočkali restartu série, v němž jsme měli možnost zakusit válečnou atmosféru současného ...

Čas načtení: 2008-09-13 06:00:00

S.T.A.L.K.E.R. - Clear Sky

Hru S.T.A.L.K.E.R. – Shadow of Chernobyl asi dlouze představovat nemusím. I přes velké množství otravných bugů, které odstranily až pozdější patche, se jednalo o střílečku, jež se zapsala do srdcí většiny hráčů. Nedlouho po vyjití STALKERA oznámilo ukrajinské studio GSC práce na samostatně spustitel ...

Čas načtení: 2008-01-29 23:00:00

Alan Wake

Herní vývojářské studio Remedy je již nyní pro mnoho hráčů řazeno mezi top 5. Ostatně které jiné studio vymyslelo tak skvělou noirovou akční střílečku kterou byl Max Payne? Na dobu svého vzniku perfektní grafika, hratelnost a vyprávění skrz komiksové stripy. Prostě parádní hra. Finové nám ovšem chtě ...

Čas načtení: 2008-01-19 16:00:00

Haze

Drogy jsou bezpochyby špatné, ale třeba takový Nectar to je jiné kafe. Brzy to zjistí i Jake Carpenter jako další ze zelených mozků, který je naverbovaný do armády společnosti Mantel Global Industries. A pokud to chcete zjistit i vy, těšte se na připravovanou střílečku Haze. Rok 2048 bude podle s ...

Čas načtení: 2022-02-16 22:23:44

Bude? Nebude?

Milí čtenáři, občas si někdo stěžuje, že nevěnuji žádnou pozornost Rusku a dění kolem něj, a v posledním týdnu jsem takových dotazů dostal opravdu hodně. Původně se mi nechtělo o harašení zbraněmi na ukrajinské hranici psát, protože nemám dostatek „tvrdých, a přitom nezaujatých zdrojů”; ale snad to dokážu aspoň částečně vykompenzovat obecnými znalostmi. Opakovaně se vyskytují hlavně dvě otázky, tak se na ně podíváme. První světovou válku lidé také nečekali První otázka: bude velká válka? Můj odhad: tak na 80 procent ne. Tady samozřejmě neexistuje žádná jistota. Jinak rozumní lidé se ve svých názorech liší na značně širokém spektru, a to od „Už jsou dohodnutí v zákulisí a teď se jenom předvádějí pro veřejnost” až po „Zítra to začne”. Ono zítra ovšem bylo dnes a zatím nic nezačalo. Abych parafrázoval nedávno zesnulého blogera Yanka (ani jeho hlavní web už neexistuje a musíte na něj přes webový archiv – tak rychle mizí digitální stopa po lidech, kteří ještě před rokem a půl vesele tweetovali), lidé, kteří takové věci vědí s jistotou, jsou buď velmi bohatí, nebo velmi mrtví. Nejsem ani jedno, proto jen těch 80 procent pravděpodobnosti. Důvod mého odhadu? Nemyslím si, že by dnešní světoví lídři byli o něco lepší než někdy za Napoleona, kdy si šli po krku neustále a krvavě. Ale celková ekonomika války a míru se od té doby pozvolna posouvala, až se nakonec dostala do stavu, kdy velký pozemní konflikt začíná být neúnosným luxusem. Technické vybavení armád je čím dál dražší a prostý kanónenfutr dnes už taky války nevyhrává; k válčení je potřeba dobře školených specialistů, kteří se v případě smrti těžko nahrazují. A ani toho kanónenfutru už není dost – jednak obyvatelstvo vyspělých zemí pozvolna stárne a rodiče si svoje jedináčky hlídají, jednak epidemie obezity, alergií, krátkozrakosti apod. postihuje čím dál mladší ročníky, takže bojeschopných jedinců mají i velmoci k dispozici jen značně omezené množství. Jestli má velká pozemní válka nějakou budoucnost, bude to válka robotů, ale tam zatím ještě úplně nejsme, tato situace dozraje až někdy kolem roku 2030. (A rozložení sil by v takovém případě vypadalo úplně jinak!) Dokonce ani značný mocenský nepoměr mezi protivníky dnes neznamená, že ten silnější z té války odejde jako vítěz. Konflikty v Iráku a Afghánistánu se táhly enormně dlouho, aniž by se zpětně vzato dalo říci, že jejich geopolitický výsledek k něčemu byl. Australský odborník na guerrillovou válku David Kilcullen odhadoval ve své knize, že už do roku 2009 utratily USA za Irák a Afghánistán zhruba milionkrát více peněz než původní al-Kajdá za svoje útoky proti Americe, a to přitom afghánské angažmá nebylo ještě ani v polovině svého trvání. (Samozřejmě, zbrojařské firmy na tom vydělají tak jako tak, ale jejich zájmy se úplně nekryjí se zájmem vlád, které pomocí těch válek chtěly něčeho dosáhnout.) Když toto vše vezmu v úvahu, mám za to, že pouze vyhrožovat invazí a doprovodit to nějakou hackerskou strkanicí v kyberprostoru má z hlediska Moskvy daleko lepší poměr cena/výkon, než se do té invaze skutečně pustit a riskovat, že zažijí to, čemu válečný teoretik von Clausewitz říká tření, navíc za cenu enormních nákladů. Oněch dvacet procent nejistoty, které moje předpověď obsahuje, je dáno hlavně tím, že bohužel máme precedenty, kdy se státy pustily i do válek zcela nesmyslných. Hlavním příkladem je první světová válka, protože původní incident, vražda Franze Ferdinanda v Sarajevu, upřímně nestál ani za regionální střílečku mezi (nepříliš dobře vojensky připraveným) Rakouskem-Uherskem a (dobře připraveným, leč daleko menším) Srbskem, natož pak za zapojení všech světových velmocí a masakr jejich mladých generací. Monarchisté mi nyní prominou, ale R.-U. bylo z hlediska tehdejšího světa druhořadá lokální mocnost, jejíž problémy vlastně vůbec neměly mít vliv na vztahy mezi skutečnými imperiálními entitami, nad nimiž slunce nezapadalo. Oni to tehdy lidé taky nečekali, protože daleko závažnější přímé konflikty mezi skutečnými velmocemi (Fašódský incident 1898, První marocká krize 1905, Agadirská krize 1911 a Závody v námořním zbrojení před začátkem války) se vždycky zdařilo nějak urovnat nebo aspoň zmírnit dohodami diplomatů v zahulených vyjednávacích salonech a generálové přišli zkrátka. Ani v létě 1914 se nezdálo, že by ze sarajevského atentátu mohlo být něco vážnějšího, a noviny věnovaly pozornost zcela jiným tématům. Leč nakonec bylo. Proto tedy jen těch 80 procent, nikoliv sto. Tři možné scénáře neutrality Druhá otázka: dávala by smysl neutralita čili „finlandizace” Ukrajiny? To je pojem, který se vynořil v souvislosti s návštěvou francouzského prezidenta Macrona v Kyjevě a který odkazuje na nelehkou pozici Finska za studené války. Finský kreslíř Kari Suomalainen ji charakterizoval jako „umění klanět se východu, aniž bychom vystrkovali zadky na západ”. Podle mého názoru by to byl status k ničemu, protože je v dané situaci v podstatě negarantovatelný. Existují tři možné scénáře neutrality, přičemž všechny mají značné praktické mouchy: varianta zvaná „o nás bez nás”. Nějaká množina západních velmocí a Rusko se dohodnou, i bez účasti Ukrajiny, že Ukrajina bude nárazníkovým pásmem bez jasné příslušnosti k mocenským blokům. Klasická hra o trůny v moderní podobě. V praxi to znamená, že vlivový boj se posune do zákulisí a zapojí se do něj i potenciálně nečekaní hráči (Turecko? Čína?), využívající znechucení a resentimentů domácího obyvatelstva k tomu, aby prosazovali různé třetí cesty a vlastní vliv. Nezapomeňme také na to, že ta země bude někam tíhnout ekonomicky, bude mít určitou preferenci při navazování obchodních vztahů. To je dneska minimálně stejně důležité jako vojenská příslušnost, protože válčí se vzácně, kdežto kšeftuje se furt. Tenhle scénář může nastat i „sám od sebe”, bez formální papírové dohody, ale zároveň je plný všelijakých překvapení ze strany oněch zmíněných třetích hráčů. Má tedy potenciál vést k opakovaným krizím podobného druhu. Pokud tedy nastane, můžeme čekat podobné problémy co několik let. varianta „jednostranné prohlášení”. Ukrajinská vláda by sama od sebe deklarovala neutralitu a nezapojení do mocenských bloků. Základní nevýhoda: jednostranné prohlášení se dá kdykoliv odvolat. Ve velmocenské historii se proto na jednostranná prohlášení nikdy moc nehrálo a vyžadovaly se garance. Neumím si představit, jak by takové garance vypadaly v případě ukrajinské neutrality. varianta „dohoda všech stran”, kdy by neutrální statut země včetně všech práv a povinností byl zakotven mezinárodní smlouvou podobnou londýnské smlouvě z roku 1839, která tvořila základ existence Belgie. Taková dohoda je nepravděpodobná, protože Rusové by patrně požadovali uznání ruské vlády na Krymu a v těch východních separatistických republikách, což momentálně žádný ukrajinský politik nemůže podepsat. Další problém s tímto scénářem je, že může fungovat jen mezi mocnostmi, které si aspoň do nějaké míry důvěřují – a to není aktuální stav světa. Onu belgickou neutralitu porušili Němci roku 1914 a od té doby už pojem „neutralita” není tak silný, jako dřív býval. Na případu Belgie roku 1914 je také vidět, jak těžko se neutralita garantuje, když jde opravdu „do tuhého”, a že to nemusí být vždycky výhoda. Německý vpád do Belgie přiměl Brity k tomu, aby vyhlásili Německé říši válku (předtím bylo mínění liberálů spíš na straně nezapojování se). Belgie byla ale za této války, která z velké části probíhala na území Flander, zdevastována velmi těžce, možná hůře než v nějaké alternativní linii dějin, kdy Německo osamělou Francii porazilo a Britové se na to jen dívali zpoza kanálu La Manche. Válka bude. Na internetu Hlavní důvod, proč by ta neutralita nebyla dlouhodobě funkční, je ale geografický. Státy neutrální během studené války (Finsko, Rakousko, Švýcarsko) vesměs ležely stranou od hlavních potenciálních bojišť a Kremlu i Bílému domu mohlo být téměř jedno, jestli někde v Helsinkách vládnou rudí nebo nějaká poslepovaná koalice demokratických stran; úplně jedno to nebylo, ale byl to problém druhého až třetího řádu. Ukrajina ovšem, už ze své geografické polohy, sama o sobě je jedním z potenciálních bojišť, podobně jako jím byl Západní Berlín. Všimněte si, že v případě tehdejšího rozděleného Berlína k žádné dohodě o neutralitě města nedošlo – logika mocenských poměrů to vylučovala. Byl příliš centrálně položený ve velké středoevropské nížině (dobrý terén na rychlé přesuny těžké techniky) a navíc v příliš důležitém státě na to, aby od něj hlavní hráči byli ochotni dát ruce pryč. Jak tedy zní moje předpověď? Zamrzlý konflikt pohybující se po roztřesené sinusovce mezi občasnou eskalací a občasným uvolněním, do kterého se ale všechny zúčastněné mocnosti budou bát příliš razantně „hrábnout” a budou raději čekat opodál, jestli protivníkovu pozornost neodvede nějaká akutnější krize na druhé straně světa, případně u něj doma. Pokud ano, tak se otevře příležitost na nějaké ty fait accompli; ale dokud se tak nestane, valná většina negativní energie vyvolané konfliktem se vyzuří … na internetu.   Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE.

Čas načtení: 2019-12-24 08:13:16

Ondřej Macl: Výprava na ohňostroj (ukázka z knihy)

Hlavní hrdina románu-reportáže s básnickými prvky o Evropské unii a mladých lidech Ondřej absolvuje vysokou školu a ocitá se na pracovním úřadě. Chmurná představa příliš jisté budoucnosti ho nutí k útěku – stane se dobrovolníkem Evropského domu ve francouzském Bordeaux. Společně s dalšími deseti rychlokvašenými „ambasadory“ má za úkol šířit evropské hodnoty, představovat svou zemi dětem ve školách, pomáhat při sportovních událostech včetně fotbalového Eura... V době, kdy propuká tzv. migrační krize. Ondřej utíká před národem, před rodinou i před svou dívkou Andreou, paralyzován jakýmsi ohňostrojem, který ho trhá zevnitř na cáry.. Ukázka z knihy             (...) Nezkušeně jsem vešel do klubu chvilku po otvíračce, kdy se omladina teprve dostává do nálady v okolních pivnicích. Po opuštěném parketu skotačily zatím leda světelné efekty a DJův úvodní techno-set připomínal spíše mantry buddhistického mnicha než cokoli satanistického. Z vlhkého odlesku podlahy bylo patrné, že ještě před půlhodinou kroužila po sále úklidová služba. Tak jsem si mezitím meditoval nad iluzorností lidského osudu a sem tam si k tomu došel pro pivo, než se začnou u barů dělat fronty na koktejly. Přece jenom přijít později, možná by už pouštěli jen holky, maximálně páry. Holt ve věci kvót je taneční provoz třeba ve srovnání s politikou tisíckrát uvědomělejší. O takové jako já – beta-samečky posrkávající tu nejlevnější lihovinu – žádný klub na světě nestojí.                                         Jak mi tak pivní pěna lezla do hlavy, u stolků se počínaly zjevovat první Afrodíté. Čím krásnějšího zjevu, tím nadutěji se většinou tvářily. Rovněž na stage už občas vtancoval navátý odvážlivec. Jakmile mu ale docvaklo, že je víc trapný než cool, hned toho zas svědomitě nechal. A nic, pijeme dál. A za chvíli další dva. Step touch, step touch, mambo... A zase nic. Potom těch statečných bylo rovných sedm. Dokonce k tyčím přiskočily najaté nymfy v sexy tygřím prádélku. A pozor, najednou jsme se v tom kotli zmítali úplně všichni i s klubovým fotografem a jeho blýskajícím Olympusem z řady E-M10, a pokud se téhle hromadné euforii v antice nepřezdívalo „dionýská“, v tom případě, sakra, nevím, čemu jinému!                                         (...) Vyvolená, za níž jsem sestoupil do pekelného tance, nemá prsa ani tvář a říká se jí Smrt. Neomylná lovkyně všech lovců. Jakmile se dechem a pohybem těla naladím na určitý odosobnělý stav mysli, jsem s to zakoušet její chladné dotyky. To je to moje vypouštění frustrací – očistit se vodami zapomnění. Vygumovat na chvíli nejen Andreu a všechny každodenní svízele, ale i tíhu sebe sama, svůj příběh. Rozpustit se ve smíchu a tanci, který ačkoli vzešel z dávných sexuálních obřadů, ukrývá za závěsem blaženosti bránu nicoty. Nicoty, která jako by předcházela evoluci člověka. A tehdy v Pekle – kde taky jinde než v pekle? – se mi to povedlo, vejít až na práh té brány! Přiopilý, v orgii lidí beze jmen a za mechanické hudby notebooků, reprobeden a jiných přístrojů jsem vyzval k tanci smrt; a ona přikývla.                Zapomenutí. Zap menu í... Z p             í..... Tuc, tuc, tuc, ruc, tuc, tuc, tuc. – Když v tom do té mé smrti vnikl anděl. Žádný strach, nepřepínám na lacinou esoteriku, ačkoli o nějaké realitě jsem už vůbec neměl v ten moment jasnou představu. Zkrátka manager klubu si pro nás s odbitím půlnoci připravil překvapení: malou divadelní show. Nymfy od tyčí se vytratily do šaten. A anděl, který se akrobaticky vyhoupl na lanech do vzduchu nad podiem, byl okřídlený striptér jen v růžových tangách a s houslemi. Dost možná to mohla být i striptérka, zas tak dobře jsem do té výšky neviděl. Řekněme, že nejspíš něco mezi, něco třetího, jak to už u andělů bývá. A jeho křídla byla samozřejmě nasazovací, dostupná v každé půjčovně karnevalových kostýmů. Rovněž housle působily jen jako plastová maketa; na tom ale nezáleželo.             Jakmile se anděl dotkl smyčcem strun, DJ na povel přesedlal ze smrtonosných setů na remix smyčcového koncertu. I vzhledem k senzačním videoprojekcím, které vystoupení doprovázely, bych to tipoval na Händelovu Hudbu k ohňostroji, třebaže původně napsanou pro dechovku. Ostatní, včetně manažera, si bohatě vystačili se zdáním zaniklé, vznešené hudby – ještě z dob před dnešním pravěkem. A poněvadž netušili, jak do toho tancovat, zvědavě namířili vzhůru kapesní video-snímače. A druhou rukou si zakrývali své rudé oči před záplavou světla.             Maestro v tangách, v pekle, na playback. Bylo by to dokonale absurdní, nerozeznít to ve mně i něco posvátného, co jsem se tu snažil ubíjet. Z andělových nápřahů smyčcem odletovaly jiskry jako při sváření oceli a ten jeho smyčec se mi zaryl přímo do srdce. Kdepak, tohle už nebyla smrt! Tohle byl vyslanec ne-li bohů, tak prostě života, lásky a všeho. Jasně, že ve své podstatě šlo o blbečka z posilky či masážního salonu, který okřídlence jenom předstíral, a nikdo mu to nežral. Prskavka ve valících se temnotách lidského koloběhu... a nic víc. Bezděky tu ale došlo k zásahu, který byl jenom pro mě a jehož intenzita se mi měla stát trvalou. Každého, kdo zanevře na svoje mladé touhy, stíhají taková znamení vcelku běžně. Jednou je to v zrcadlení snu a jindy skrze nedostatek štěstí ve chvíli, kdy bych měl být nejšťastnější. Souběžně s tím si ale člověk vynalézá techniky, jak dané výčitky utlumovat, ba nezřídka jeho život nalezne v boji proti nim svůj nový smysl.             (...) Ne, ještě se nesmím usadit. Upsat se zaměstnavateli na dobu neurčitou, aniž bych ztratil kapku krve. Před milováním si nenasadit kondom, zato Andree navléknout na prstík snubní prstýnek. Vybrat jméno nikoli další literární postavě, nýbrž budoucímu novorozenci, a naše rodiče v této knize života povýšit na hodnost prarodičů. Neuzmout si roli závěrečné kapitoly Rodu – přenechejme ji apokalypse – nýbrž vytvořit podmínky pro jeho sitcomové pokračování. Splnit si odvěký sen maloměšťáků, stát se štafetou, přechodem, obětovat se... Nechť poezie splaskne na otloukané dvojverší láska/páska, a to páska výplatní. Třebaže těhotenství by Andree ulehčilo od bolestivých menstruací, já bych zas psychicky menstruoval při vidině jejího kypícího břicha. – Nechci to dítě! Vyhodím je oknem z porodnice, anebo je v kočárku strčím pod tramvaj. Já jsem to dítě, o které tady jde, mezi lidmi sirotek nadosah potratu. Rozumíte? Mluví tu někdo česky? Tohle dítě je třeba zachránit!                       Hned druhým dechem dodávám, že mi nejde ani o to nynější společenský řád bojkotovat. Stát se jeho vetřelcem a odvrácenou stranou. Nepodléhám romantizmu prokletých – na to jsem poznal až příliš chudáků. Táta se živí jako street-worker v charitě, takže už od dětství trávíme Štědrý večer u stolu s bezdomovci, které nemá nikdo rád. I kdybyste se pro jejich úděl rozhodli – a oni se většinou nerozhodli – ulice a fízl s vámi zatočí tak, že z touhy po svobodě zbudou leda vyražené zuby.             Jiné řešení? Co takhle pokračovat ve studiu, od magistra až k profesuře? Vypracovat se na autoritu, brojící ze samoty své věže, a s nadhledem nad rodinnými domky, za práva nejslabších? Nemá-li člověk dost víry na to být mnichem, ještě se smí oddat řádu akademiků. Podřídit mladou mysl zákonům nedozírných relativizací, vyvracení a polemik, v nichž odvahu vytlačí suchá přesnost, že z idejí jsou rázem hypotézy, z hypotéz odkazy na jiné, z odkazů šepot pod čarou… A mudrc píše, až z něj zůstanou jen ruce, co zapomněly objímat.                Lhal jsem si, že po pohrdnutí životem na dně i v bohapustých výšinách nastal čas zmocnit se osudu, z něhož jsem vzešel: osudu rodičů. Chopit se lásky, o níž jsem tak dlouho psal, a zalepit svatebním oznámením díru po jejich rozvodu. Živit se prací, byl-li jsem až dosud živen druhými. Teď, když se mi to všechno nabízí co věky vyšlapaná pěšinka do společného hrobu: zamává rázem striptér křidýlky, dým cigár zvíří snivá hudba z dětství a já chtě nechtě musím do třetice čelem vzad. Vracím se z Pekla liduprázdnou nocí k Andree a zároveň ji v duchu opouštím. Na paměti mi od nynějška stojí jediné: vynalezni vlastní osud. Horlivě. Bez ohledů. I kdybys jenom těkal mezi možnostmi a nakonec se nerozhodl pro nic.               Kdo neví, jak dál, tomu napoví strýček Google. Původně doktorský projekt ve službách digitalizace knihoven se díky pohodlnému algoritmu pro hledání informací vyhoupl na pozici nejoblíbenějšího internetového vyhledávače a jedné z nejcennějších značek světa. Ostatní značky, aby zlepšily svou vyhledávací pozici, na to zareagovaly vršením spamů. Jednodušší přístup k informacím tak druhotně inspiroval boom informačního odpadu. Vedle klávesy „Hledat Googlem“ existuje i klávesa „Zkusit štěstí“, která vás přímo přesune na první vyhledanou stránku. I naklofal jsem do vyhledávače něco ve smyslu „nechci po studiích pracovat, co dál“ a klávesa mě teleportovala na lifestylový rozhovor s takzvanou evropskou dobrovolnicí. Po troše mlhavých frází typu „jedinečná zkušenost“, „měnit svět k lepšímu“ či „našla jsem smysl“ za doprovodu vymazlených selfíček následoval odkaz na stránku s konkrétními projekty. Po jejím rozkliknutí se nejaktuálněji vyjímala nabídka jednoho roku dobrovolnictví ve francouzském Bordeaux, a to přímo pod záštitou Evropského domu. Z anotace nebylo moc jasné, co má být náplní pobytu. Patrně všechno a nic s dostatkem volného času. Dobrovolníků má být dohromady až dvanáct z různých zemí, což se v porovnání s ostatními projekty pro dva až tři nešťastníky na samotách u lesa vyjímalo o to víc. A veškeré životní náklady prý hradí unie.                    (...) A že se přitom pošpiním evropskou propagandou? Prosím vás, copak je dnes možné být čistý? Skoro by se mi chtělo říct „vyber si svou propagandu a miluj ji“, kdyby stejně tak nezáleželo na neuchopitelnosti té které situace. Politická čistota, to se u nás nosilo po pádu komunizmu, který i zubnímu kartáčku přezdíval soudruh, pastě soudružka a ústům ústřední výbor. S odsouzením tehdejší propagandistické rétoriky, jež zkostnatěla až k smíchu, jsme málem zanevřeli na politiku samu. S odstupem čtvrtstoletí se naštěstí lidem rozednívá, že i ta naivní anti-političnost byla v podstatě jen fintou několika schopnějších, kteří si ve stínu předvolebních plakátů rozdělili národní bohatství. Nyní je na čase vzít demokracii vážněji do svých rukou, dokud máme střechu nad hlavou. Vyjděme do ulic – dříve než na nich zalehneme. Osvojit si v tomto smyslu, jak to chodí politicky v Evropě, mi přišlo přinejmenším poučné, i kdybych se měl zklamat.                  Roku 2004, když Česko vstoupilo do Evropské unie, mi táhlo na patnáct let. To jsem ještě ani neobjevoval operu, jako spíš rozkoše onanie či zatuchlost katolické církve, která mi kdysi bývala náhradní matkou. Přičlenění si z pár televizních vjemů pamatuji jako slavnostní událost, proti níž se mnoho nereptalo. Tehdejší prezident na jednu stranu podal žádost o přijetí do EU, zároveň v referendu o vstupu hlasoval se zhruba pětinou odpůrců proti. Slavnost pak strávil provokativně na hoře Blaník, jejíž mytičtí rytíři se po NATU měli podvolit rovněž Společné bezpečnostní a obranné politice (SBOP). A svůj odpor stupňoval se vznikem Lisabonské smlouvy o tři roky později, jíž považoval za odklon unie „od liberalizace k unifikaci“, jinak řečeno od svobody k rovnosti, od českého podnikatele k evropskému komunistovi.                 Já vnímal obojí – jak štědrý příliv dotací, symbolizován kruhem zlatých hvězd na nejrůznějších novostavbách, tak reptání nad přísností zaváděných směrnic, které nejednu kantýnu či zemědělce dostaly do kolen. Většinou když jsem ale rozkryl evropskou argumentaci, spojenou s tou kterou oblastí, bývala mi svou erudicí bližší než hospodská sebeobrana zástupců lidu českého, jejichž omílaný pocit z „bruselské kolonizace“ jsem nesdílel. Proč z nás dělat mentálně bezmocnou provincii, pokud jsme se z logiky evropského projektu měli stát jeho spolutvůrci? Rovněž jsem byl unii vděčný za sebezpackanější Erasmus, lehce jsem z ní ovšem vystřízlivěl při návštěvě Bruselu.                        Pár hodin autobusem od špinavé, pokrytecké, hroutící se Paříže mě uvítala výstavní síň Evropy, město napůl samá cukrovinka jak pro lázeňské paninky a napůl komplex superluxusních budov, kde zasedá Moc. Řeknu vám, i kdyby zde zasedali bohové – dokud existuje byť jediná oběť bezpráví, je zapotřebí mít se na pozoru před jakoukoli mocí. Neukolébat se její písničkou. A být vždy na straně slabých. Takhle přesně to stojí v základu intelektuálství, vytyčeném Émilem Zolou: nejde jen o nějaké nesrozumitelné chytráctví, jak se to tak rádo karikuje. Intelektuál, toť vzdělanec projevující odvahu, a to i na úkor kariéry.             Čím ve mně první bruselské dojmy otřásly, to paradoxně dokonala návštěva Parlamentaria, supermoderního návštěvnického centra, od něhož jsem si tehdy sliboval prohloubení zájmu o EU. Bohužel bylo to jak pro blbé, oficiálně snad pro děti. Ani ty nejdražší technologie nezakryly nahotu myšlenky, která se zde vznášela jedna jediná: Evropská jednota v rozmanitosti nás chrání před třetí světovou. Od myšlenky bych čekal víc; takhle to vlastně byl jen slogan, který se zde opakoval ve formě komiksové bubliny u úst nejvýraznějších myslitelů posledních století – od Churchilla až k Wagnerovi, Camusovi či Kafkovi. A to mě uráželo. Ta bezohlednost propagace vůči jiným osudům, aniž by naplno zazněl osud unie se všemi jejími rozpory, prohrami, pochybami… v něž by se dalo uvěřit.                                          Tak jsem kývl na rok evropského dobrovolnictví, abych vstoupil do oné prázdnoty a vytvářel svůj osud skrze ni. „Jen další útěk!“ horovalo české svědomí, i když jak jistě uznáte, spíše mě od sebe vzdalovalo všechno to české, to pravé ořechové, neboli zasaď strom, postav dům, zploď nevděčného syna. Hledal jsem záchranný člun, který mě zaveze daleko od všech těch alejí, měst a porodnic, jejichž zruinovaní zastánci den co den vyhlížejí i vaši vlastní prohru. A ten člun se mi naskytl, stačilo předtím sestoupit do srdce pekla.             Češi projekt buď neznali, anebo byli líní vystrčit čumák z nory, takže vzhledem k povinné kvótě přijmout do projektu jednoho Čecha jsem se marně sháněl po konkurenci. Vzali mě okamžitě, aniž by četli můj životopis.             Tehdy jsem sebral odvahu to oznámit Andree. Kůže jí splynula se zdí, nic nechápala: „Sotva jsme se dali dohromady a ty zničehonic odjíždíš?“             „Miláčku, promiň…“ uhýbal jsem pohledem, „víš, jde mi o život.“             „Miláčku?! Jsi sobec, co neumí milovat.“             A snad ta trefa do ješitnosti teoretika lásky mi zabránila, abychom se spolu rozešli. Uznal jsem, že pokud náš dosavadní vztah držely při sobě zejména sex a banalita, korespondenční odstup by jej mohl buď vzácně prohloubit, anebo pomalu ochromit bez jediného řezu. Na popud nových dojmů a nových lásek! – Podobně na dálku jsem kdysi fungoval v milostném vztahu s Bohem, dokud mi nepřestal odpovídat.                           Namísto pánbíčka mi zůstal obtloustlý otec, charitní dobrotisko, na úkor sebe by se rozdal pro jiné. Zastihl jsem ho u počítače, jak civí na americkou střílečku staženou z pirátských serverů. „No?“ podrážděně si sundal sluchátka, vytušiv, že mu chci něco sdělit.             „Chystám se na rok do Francie.“             „A potřebuješ něco?“             Víc mi neřekneš? Třeba kam a proč a co tam budu dělat? Chtěl jsem se s tebou jen rozloučit. No a co, viď... Vrátím se, na rozdíl od mámy. Můžeme si zaskajpovat, jako bych ani neodjel. Vždyť s notebookem jsem doma všude tam, kde mají zásuvku a připojení na internet. Ba online si možná pokecáme víc, než kdybychom dál žili v jednom městě. Inu, aspoň v tom tkví přínos dálky, v té nutnější potřebě se sdílet. Ve vlídnosti, která se naskytne až díky odloučení tam, kde jí dříve scházelo.             Nenech se rušit, táto. Na monitoru ti umírají lidé. Vyrážím v koprodukci s Evropskou unií žít svůj vlastní film.   Nakladatelství Petr Štengl, 2019, 1. vydání.

Čas načtení: 2024-02-11 11:13:26

Odmítal jít na vojnu, ale hrál střílečky. Soud ho poslal na rok a půl do vězení

To by mohl být skvělý precedent. Necheš na vojnu, ale na počítači hraješ střílečky? Soud v Jižní Koreji poslal na 18 měsíců do vězení mladíka, který se chtěl vyhnout povinné vojenské službě, která na jihokorejském poloostrově je. Jenže se ukázalo, že mladý muž náruživě hraje online střílečku PUBG.

Čas načtení: 2024-02-27 16:45:00

Legendární Doom si konečně budeme moci zahrát i na sekačkách. Husqvarna vydá oficiální aktualizaci

Programátoři se už nějakou tu dekádu baví, na čem všem dokážou spustit legendární střílečku Doom. Loni na podzim na akci DreamHack Winter 2023 přišla řada i na robotické sekačky od Husqvarny. Upoutávka Husqvarny na jarní upgrade softwaru sekaček: Tentokrát ale nezůstalo jen u bláznivých ...