Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2025-06-06 16:04:50

Jedna kontrola ročně a méně papírování. Komise slibuje úlevy, čeští zemědělci chtějí víc

Evropská komise v polovině května navrhla zjednodušení pravidel společné zemědělské politiky (SZP). Méně kontrol, jednodušší dotace a větší krizová pomoc mají usnadnit život evropským zemědělcům. The post Jedna kontrola ročně a méně papírování. Komise slibuje úlevy, čeští zemědělci chtějí víc appeared first on EURACTIV.cz.

Čas načtení: 2019-09-23 08:56:27

Aleš Palán: Jako v nebi, jenže jinak (ukázka z knihy)

Samotáři nežijí jen na Šumavě. Aleš Palán, autor bestselleru Raději zešílet v divočině, přináší setkání s dalšími solitéry žijícími stranou civilizace. Rok a půl za nimi jezdil do odlehlých oblastí od Chodska po Bílé Karpaty, od Jizerských hor po Beskydy. V knize Jako v nebi, jenže jinak najdeme třeba rozhovor se ženou, která na horské samotě pár kilometrů od slovenských hranic žije v podstatě celý dlouhý život. Setkáme se s chlapíkem, který před dvaceti lety koupil staré vojenské auto a v něm se od té doby skrývá mezi jihočeskými rybníky. Nahlédneme i do poustevny jediného současného poustevníka, františkána bratra Anděla. Setkání s českými a moravskými samotáři opět přináší vyhraněné postoje, neopakovatelné životní příběhy a notnou dávku přírodní mystiky. Oproti knize Raději zešílet v divočině, která se dočkala šesti vydání a prodalo se jí čtyřiceti tisíc výtisků, pak navíc i nečekanou porci humoru. O fotografický doprovod knihy se postarala Johana Pošová.   Ukázka z knihy (z rozhovoru Kdo kopne rychleji s Bajzou)   Jak dlouho tu jsi? Na tohle místo jezdím asi patnáct let, nepravidelně. Taky jsem tu třeba tři roky nebyl, měl jsem kšeft jinde.   Říkáš kšeft? Co to je? Honit dobytek, vypásat s koněma pozemky nebo spravovat traktory, které už dneska nikdo nemá, staré zetory. Však vidíš, mám tu hafo vercajku, klidně tady na louce udělám spojku, kdybys potřeboval, nebo rozpůlím traktor, kterej ale asi nemáš. Do čeho se mi moc nechtělo, byly brzdy u zetorů, protože to se musí sundávat i portály. Pořád něco mám… Ráno tu byl porybnej, píchnul a nemoh povolit kolo, ve finále se protočil i závit, tak jsem musel celou matici rozseknout rozbrušovačkou napůl.   Takže ti dva kapři, co tu máš v kbelíku… Jasně, to je honorář.   Pár lidí tu o tobě tedy ví. Ale neprásknou mě. Sem trefí jen ten, kdo trefit má.                                               I tady jsi s koněma vypásl pastvinu. Už si mě na pastvu skoro nikdo nezjednává, všechno sežrali dotacáři. Stačí posekat dvakrát za rok a berou na to šílený dotace. Pro mě je pak bída něco sehnat. Já tu znám kdejaký bývalý smetiště, kam za ves vyváželi bordel. Na Štiptoni spadnul kravín, bylo to ještě za komančů, a celá vesnice tam padesát let vyváží klumprt. Tak jsem jim to tam vypásal. Byly tam ještě nájezdový jámy, všelijaký jímky a na betonových podlahách už vrstva hlíny. Rostla na ní tráva. Přírodu nezastavíš. Moje koně jsou už na takové podmínky zvyklí. Na Fišerkách jsem vypásal na místě, kam vyváželi svinstvo vojáci, bejvaly tam péesácký kasárna. Do země to zahrnuli buldozerem, tak po sobě uklidili. Co bys řek, že tam bylo nejčastějším artiklem?   Náboje? Pytlíky od mlíka! Ty staré umělohmotné, co tekly, pamatuješ? Miliony pytlíků od mlíka. Přírodu ale fakt nezastavíš, ona si i tohle vezme zpátky. Dneska se už pomalu ani nehospodaří, vlastníci si napakujou dotace – a seno? To nepotřebujou, tak ho klidně nahážou do lesa. I když, jak přibývá sucho, možná se to změní.   Seno nad zlato? Už v létě se začíná přikrmovat. Rakušáci dávají sto euro za balík.   A ty máš šest koní. Pasu, dokud to jde. A pak sháním, co se dá, nechám se někam najmout, že mi zaplatí senem. Ale letos nevím, jak to bude, nevím. Kdyby přišla katastrofa, tak musím zabít, nedá se nic dělat.   Už jsi někdy musel svého koně zabít? Ještě ne, zatím mi to vychází. Ale nechat koně chcípnout hlady bych nemoh. Byly lepší časy, to když se ještě spravovaly traktory, to jsem si na zimu něco nasušil a něco vydělal. Ale poslední roky, pět sedm let, jdu do zimy a nemám ani padesátikorunu. Tak to musím vždycky nějak vyšašit. Chodil jsem třeba krást řepu, co vozí myslivci prasatům. Ona je dobrá, vyzkoušej to někdy, ale posereš se z toho jak Alík. To je pak horší než lepší.   Když je nejhůř, přijdou na řadu tvoje pověstné sibiřské řízky. Dá se to žrát, ale věř mi, není to žádná sláva. Na hrázích na dubech tu roste lišejník, orvu ho rukama, nakrájím kudlou, když je trocha mouky, přidám ji do toho, omastek je taky důležitej, pokud nějakej mám. Uplácám z toho placky a osmahnu na táhlu na ohni. Dobrota to není, ani se moc nenajíš, ale když máš hlad, sežereš všechno.   Míváš v zimě hlad? Ale jo, abych neměl.   Takže skutečná reklama na bídu. V zimě mám běžně měsíc hladovku, než se mi povede něco sehnat. Ten měsíc se to dá vydržet. Týden máš hlad, to ti nic není, je ti vcelku dobře, ale když to trvá přes měsíc, už se ztrácíš, těžko se hýbeš, ztrácíš na výkonu. Měsíc je moje norma.   Za tu dobu nejíš vůbec nic? Prostě nemám, už nemám ani hovno. Nejdřív sežeru cukr, kterej zbyl, pak vylízám koření, co jsem kde měl. To člověka nijak nezasytí, ale psychika takhle funguje, když není nic, tak aspoň něco, aspoň nějakej ten zapomenutej kmín. A pak už nemám ani ten kmín a začíná to bejt vážný.   Ty ostatně nemáš, jak tě pozoruju, ani žádnou zásobu tuku. Loni na jaře jsem měl ještě jednu hladovku navíc. Kráva mi zlámala žebro, a to víš, se zlámaným žebrem si nikde moc nevyděláš.   Jak se to přihodilo? Byla jankovitá a zbušila mě, odneslo to tadyhle spodní žebro. Oni tyhle současní „zemědělci“ jsou totální hovada. On se bojí krávy, tak vezme traktor a jde se s ní trkat. Zjančí ji do ultimáta, najíždí na ni, ona mu omele blatníky, což je „zemědělci“ jedno, protože si za dotace koupí nový, a vystrká ji, kam chce. A když k ní pak vlezu já, nabere mě, jak je tím traktorem vytrénovaná. Dneska nedělá zemědělství ten, jehož táta a děda byli sedláci, dneska dělá zemědělství ten, kdo umí udělat papíry. Protože papírování znamená dotace. Tohle je pro krajinu nejhorší svinstvo, co může bejt.   Šel jsi se zlomeným žebrem k doktorovi? K doktorovi, zbláznil ses? Ještě tam něco chytnu! Vždyť je to tam samej lazar. K doktorovi nepůjdu, ani kdybych umíral. Fakt ne, věř mi.   Věřím. Taky tam nechoď. {loadmodule mod_tags_similar,Související} Aleš Palán (1965), publicista a spisovatel, je autorem či editorem pětačtyřiceti knižních titulů. Za sborník Brnox získal spolu s Kateřinou Šedou ocenění Magnesia Litera. Na tutéž cenu byl nominován i jeho knižní rozhovor s bratry Florianovými Být dlužen za duši a román Ratajský les. Rozhovor s bratry Reynkovými Kdo chodí tmami byl oceněn výroční cenou Českého literárního fondu. Třikrát se Palánova kniha stala vítězem ankety Katolického týdeníku Dobrá kniha roku. Rozhovor s šumavskými samotáři Raději zešílet v divočině se stal bestsellerem a získal titul Kniha roku Lidových novin. Jeho práce vyšly v angličtině, němčině a japonštině. Johana Pošová (1985) pochází z Prahy, kde v roce 2012 vystudovala ateliér fotografie na VŠUP. Absolvovala stáž ve španělské Valencii na škole Bellas Artes, dále pak na Islandu v Creative Centre HERE a také v lisabonské galerii Syntax. Fotografuje a současně pracuje s videem, objekty a instalací. Pravidelně vystavuje v galeriích v Česku a v zahraničí, například v Portugalsku, Belgii a ve Slovinsku. Nakladatelství PROSTOR, 2019, 400 stran, první vydání

Čas načtení: 2024-03-03 05:00:00

Skrytý důvod protestů. Zemědělce v Česku hlídají satelity, systém se utrhl ze řetězu

Příliš velká míra byrokracie, to je jeden z hlavních důvodů, proč v současnosti zemědělci protestují. Je to navíc aspekt, který dlouhodobě vadí jak malým sedlákům, tak velkým holdingům. K nárůstu papírování podle zemědělců došlo mimo jiné spuštěním evropského systému, který využívá družice k monitorování polí. Ten měl za cíl množství kontrol snížit, avšak zapříčinil pravý opak – kromě toho, že ze začátku chyboval. Ministr zemědělství Marek Výborný (KDU-ČSL) nyní tvrdí, že vyjednal úpravu fungování tohoto systému. Zda to ale zemědělcům pomůže, ukáže až další sezóna, vzkazují.

Čas načtení: 2025-05-14 14:43:24

Zjednodušení zemědělské politiky farmářům ušetří peníze a uleví od byrokracie, očekává Komise

Kontroly zemědělců by se měly podle Evropské komise snížit na jednu za rok. Díky omezení zbytečné administrativní zátěže by se pak zemědělci mohli místo papírování soustředit na svou práci, uvedl na tiskové konferenci v Bruselu eurokomisař Valdis Dombrovskis. The post Zjednodušení zemědělské politiky farmářům ušetří peníze a uleví od byrokracie, očekává Komise appeared first on EURACTIV.cz.

Čas načtení: 2025-05-14 19:07:00

Evropská komise navrhuje snížit kontroly zemědělců na jednu ročně, zjednoduší byrokracii

Kontroly zemědělců by se měly podle Evropské komise snížit na jednu za rok. Díky omezení zbytečné administrativní zátěže by se pak zemědělci mohli místo papírování soustředit na svou práci, uvedl eurokomisař Valdis Dombrovskis.

Čas načtení: 2021-03-22 11:54:22

0,001 je víc než 0,000002, ale stejně by více pomohl půllitr Kozla zadarmo…

O tom, jak při rozhodování psychologie vítězí nad matematikou. Petr Koubský, můj onehdá velmi laskavý a trpělivý šéfredaktor z již zaniklého časopisu 067.cz, napsal pro Deník N článek o vakcíně AstraZeneca: Rozhodnutí, zda se nechat očkovat vakcínou AstraZeneca, je snadné: 0,001 je víc než 0,000002. Nemám tam předplatné, takže provedu něco, co obvykle považuji za hřích: „odpíchnu“ se od prostého začátku textu, který je ještě vidět široké veřejnosti i bez placení. Ale on ten začátek vlastně jako základ pro volnou reakci stačí. Souhlasím s tím, že 0,001 > 0,000002, tak i s praktickým důsledkem této nerovnice: člověk, který chce předejít vlastní infekci, by měl po AZ vakcíně skočit jak Dominik Hašek po letícím puku. Přesto si ale myslím, že to rozhodování pro lidi ani pro úřady snadné není, protože do celého procesu vstupuje psychologie, a že snazší by opravdu bylo nabídnout jim nějaké to pivo zdarma. (Navrhoval jsem Pilsner, Petr mě upřesnil na Kozla …) Případně pizzu, pokud jim pivo nechutná. Očkovací centrum Corleone by o zájemce nouzi nemělo. Vcelku nepochybuji, že starý moudrý havran jako on nebude následujícími úvahami překvapen, ale stejně stojí za to je sepsat. Vnímání čísel versus vnímání reálných příběhů Lidé jsou nejlepší v tom, chápat intuitivně čísla zhruba tak od jedné do sedmi. Vezmete-li hrst kávových zrnek a hodíte je na stůl, sedm ještě dokážete na první pohled odlišit od šesti. Ale jedenáct už vypadá skoro stejně jako dvanáct a pětadvacet od šestadvaceti je na první mrknutí nerozeznatelných. To je takříkajíc náš přirozený stav. Po absolvování běžné školní docházky se naše pole vnímání čísel poněkud rozšíří, ale pořád je trochu omezeno tím, s čím se setkáváme ve svém běžném životě. Vzhledem ke kupní síle koruny tedy čísly do zhruba 10 milionů, což je řádově cena běžného domku v Praze nebo hezké vilky daleko od Prahy. Nad touto mezí se „v pravidelném provozu“ pohybuje jen málokdo. Praktickým důsledkem je, že velmi malá i velmi velká čísla se nám poněkud duševně vymykají. To je asi jeden z důvodů, proč se i gigantické státní dluhy dneška berou tak klidně a samozřejmě. Ne proto, že by ti lidé nahoře byli tak odvážní nebo stoičtí, ale proto, že jsou to hausnumera, která dávno opustila sféru představitelného, takže je nezneklidňují. Představit si, kolik skutečně dluží dejme tomu taková Itálie, k tomu lidský mozek zkrátka není stvořen; mimo jiné je to víc eur, než kolik má onen lidský mozek vůbec neuronů! (Pokud by vás zajímalo, kolik konkrétně, tak 2,5 bilionu eur versus 100 miliard neuronů.) Podobný problém je u velmi malých čísel. Rozdíl mezi 0,001 a 0,000002 je ve skutečnosti dramatický, ale začne být jasný až v momentě, kdy jej přeformulujeme: jedno to číslo je 500x větší než to druhé. Pokud si ponecháme původní decimální zápis, nebo pokud si obě čísla vyneseme na běžnou číselnou osu, budou se jevit podobně malá a bezvýznamná. U takových těžko představitelných čísel pak člověk intuitivně opouští sféru exaktnosti a kotvou mu začnou být osobní příběhy. Pokud v novinách či na sociálních sítích rozmažou případ nějaké mladé zdravotní sestry se dvěma dětmi, která po očkování zemřela apod., zafixuje se spíš na ni. Dokonce i kdyby se pak ukázalo, že všechno bylo poněkud jinak. Toto je stará známá manipulativní technika a používá se i v jiných souvislostech. Nelichotivě se jí říká háelpéčko (hluboký lidský příběh) a jestli si ještě pamatujete, jak roku 2015 byla fotka utopeného Alana Kurdiho všude, tak je to postup ze stejného hrnce. Příběh jednoho dítěte měl převrstvit realitu dalších statisíců, kterým bylo 18+, pocházeli odjinud a dorazili do Evropy nejen živí a zdraví, ale i plní energie, například k potyčkám s maďarskou policií na uzavřených hraničních přechodech. No, tak teď tu samou manipulativní techniku používají antivaxeři a velká média se diví, aniž by byla ochotna přiznat, že v tomto sehrála roli učitelů nebo aspoň vzorů, jak se to dělá. Tíha rozhodování Existuje myšlenkový pokus na rozhraní psychologie a etiky, kdy řeknete lidem, že stojí u výhybky a mají možnost ji přehodit. Po trati se řítí tramvaj a ke kolejím jsou přivázáni lidé. Pokud nic neuděláte, sešrotuje jich několik. Pokud výhybku přehodíte, bude oběť jenom jedna. Tento pokus má spoustu variant a jejich výsledky se od sebe značně liší, ale společným prvkem je to, že určitá část lidí se té výhybky odmítne dotknout. Být pasivním svědkem katastrofy je pro ně přijatelnější než aktivně se do ní zapojit, a to i za cenu toho, že skrze jejich nečinnost umře o hodně víc lidí. Tentýž problém si dost možná kultivujeme i ve veřejné sféře. Už v dětství se člověk seznámí s principem „kdo to poslední držel v ruce, ten to rozbil“, běžně uplatňovaným ze strany učitelských či vychovatelských autorit. Jako dospělí jsme si na sebe vymysleli – často pod tlakem povrchně pozitivních kampaní typu boje proti korupci – zákony, podle kterých je bezpečnější něco neudělat, razítko nedat, veřejnou soutěž neuskutečnit, žádost zamítnout atd., protože hrozba trestního stíhání je v takovém případě daleko menší, než když rozhodnete pozitivně a o rok později se ukáže, že vítězná firma přešvihla rozpočet apod. Bezpečnější je zkrátka zůstat pasivní a nechat věci tak, jak jsou. (Jako určitá forma obrany proti ctižádostivému poručíku z hospodářské kriminálky se osvědčilo papírování, papírování, a ještě větší papírování. Ale to zase podvazuje schopnost rozhodovat rychle a s neúplnými informacemi.) Křečovité rozhodnutí kolem AstryZenecy, kdy několik velkých evropských států naráz pozastavilo očkování, pak může být jen specifickou formou „nesahání na výhybku“. Pandemie jede stejně jako ta tramvaj, s úmrtími na JIPkách už se hodně lidí nějak smířilo a vnitřně si to zracionalizovali (vždyť jsou to jen staří tlouštíci, mě se to netýká), část jim dokonce odmítá uvěřit vůbec. Kdežto úmrtí po aktivní aplikaci nějakého medikamentu působí psychologicky jinak, a to bohužel i tam nahoře, kde by vlastně správně měli sedět lidé rozhodující se hlavně podle čísel. Jenže politika není jen o číslech a pokud takový vrchní úředník zjistí, že na druhé koleji je také přivázaný nějaký ten člověk, bojí se přehodit pomyslnou výhybku. Mohl by si tím zničit dlouho budovanou kariéru, a ještě se navíc stát terčem masivního shitstormu na internetu. O dva dny později zaveslovaly ty samé státy zpět, ale zase: psychologie je něco jiného než matematika a následky tohoto „prudkého cuknutí sem a tam“ na ochotu evropské populace nechat se očkovat bohužel budou značné. Zní to cynicky, ale v téhle situaci by opravdu bylo nejjednodušší nabídnout lidem ke každé dávce nějaké to pivo a pizzu zdarma. Samozřejmě, v našich podmínkách by to skončilo tak, že by tu pizzu dodávala firma bez zaměstnanců sídlící na Britských Panenských ostrovech… Víte co, raději na to zapomeneme.   Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2010-11-12 00:00:00

Ready made společnost – začněte podnikat okamžitě a bez papírování

Založení společnosti, to je proces, kterému by se nejeden podnikatel rád vyhnul. Ať už se jedná o začátečníka bez zkušeností, nebo znalého podnikatele, vždy je veškeré papírování a návštěvy úřadů nepříjemnou záležitostí. Mnozí z nich možná netuší, že právě toto si mohou ušetřit, a to díky tzv. ready ...

Čas načtení: 2024-06-19 15:33:11

Prodej • TK a HSS-PM frézy

Zdar,mám tu na prodej nějaké TK a HSS-PM (cobaltovky) frézy, které jsou ostřené (profi práce na CNC) po ostření nepoužité = připravené do akce.FOTKY jsem nestihnul udělat (dodělám), ale frézy jsou jako vždy.Posílám:Zásilkovnou - nejmíň papírování (preferuji)Poštou - velmi papírování (nepreferuji )Na celek TK či HSS-PM fréz sleva!TK vrták stupňovitý, průměr upnutí 14mm- 2 břity - ANAJ, 2 stupně - 10,6/12mm - 1ks - 500kč/ksTK frézyTK12- 4 břity - délka břitů 23-29mm - 36ks - 200kč/ks- 5 břitů - Iscar, délka břitů 30-32mm - 10ks - 200kč/ksTK10- 4 břity - délka břitů 20-29mm - 21ks - 200kč/ksTK8- 4 břity - délka břitů 18-21mm - 27ks - 140kč/ksTK6- 4 břity - délka břitů 9-10mm, celková délka frézy 75mm - 23ks - 100kč/ks- 4 břity - prodloužená, délka břitů 17-22mm - 5ks - 150kč/ks- 4 břity - délka břitů 12-15mm - 40ks - 125kč/ksHSS-PM16- 4 břity - hrubovací profil, délka břitů 61mm - 5ks - 200kč/ksHSS-PM12- 4 břity - hrubovací profil, délka břitů 25-27mm - 86ks - 50kč/ks- 4 břity - hrubovací profil, délka břitů 43mm - 3ks - 100kč/ks- 3 břity - hrubovací profil, délka břitů 26mm - 10ks - 50kč/ksHSS-PM10- 4 břity - hrubovací profil, délka břitů 19-22mm - 15ks - 50kč/ksHSS-PM8- 3 břity - hrubovací profil, délka břitů 19mm - 1ks - 50kč/ks- 4 břity - hrubovací profil, délka břitů 26mm - 1ks - 50kč/ksStatistiky: Napsal od Lishaack — 19. 6. 2024, 2:33

Čas načtení: 2024-07-17 11:38:00

Prodej • TK a HSS-PM frézy

Zdar,mám tu na prodej nějaké TK a HSS-PM (cobaltovky) frézy, které jsou ostřené (profi práce na CNC) po ostření nepoužité = připravené do akce.FOTKY jsem nestihnul udělat (dodělám), ale frézy jsou jako vždy.Posílám:Zásilkovnou - nejmíň papírování (preferuji)Poštou - velmi papírování (nepreferuji )Na celek TK či HSS-PM fréz sleva!TK - celek za 15tkč (místo 21,5tkč)HSS-PM - celek za 4tkč (místo 5,3tkč)TK vrták stupňovitý, průměr upnutí 14mm- 2 břity - ANAJ, 2 stupně - 10,6/12mm - 1ks - 500kč/ksTK frézyTK12- 4 břity - délka břitů 23-29mm - 29ks - 200kč/ks- 5 břitů - Iscar, délka břitů 30-32mm - 8ks - 200kč/ksTK10- 4 břity - délka břitů 20-29mm - 14ks - 200kč/ksTK8- 4 břity - délka břitů 18-21mm - 25ks - 140kč/ksTK6- 4 břity - délka břitů 9-10mm, celková délka frézy 75mm - 18ks - 100kč/ks- 4 břity - prodloužená, délka břitů 17-22mm - 5ks - 150kč/ks- 4 břity - délka břitů 12-15mm - 38ks - 125kč/ksHSS-PM12- 4 břity - NOVÁ, délka břitů 49mm - 1ks - 200kč/ks- 4 břity - NOVÁ, délka břitů 26mm, odlehčení za břitem 10mm - 200kč/ks- 4 břity - hrubovací profil, délka břitů 25-27mm - 71ks - 50kč/ks- 3 břity - hrubovací profil, délka břitů 26mm - 5ks - 50kč/ksHSS-PM10- 4 břity - NOVÁ, délka břitů 23mm, odlehčení za břitem 7mm - 1ks - 150kč/ks- 4 břity - NOVÁ, délka břitů 22mm - 1ks - 150kč/ks- 4 břity - hrubovací profil, délka břitů 19-22mm - 15ks - 50kč/ksHSS-PM8- 3 břity - hrubovací profil, délka břitů 19mm - 1ks - 50kč/ks- 4 břity - hrubovací profil, délka břitů 26mm - 1ks - 50kč/ksStatistiky: Napsal od Lishaack — 17. 7. 2024, 10:38

Čas načtení: 2024-08-05 16:55:00

Doba papírová končí. Operátor O2 představuje novou aplikaci pro snadný a rychlý nástup zaměstnanců. Šetří tím čas i přírodu

Praha 5. srpna 2024 (PROTEXT) - Operátor O2 pokračuje v digitalizaci a představuje online aplikaci Začínám v O2, která ulehčuje proces nástupů zaměstnanců. Díky ní tak mohou vyřídit veškeré nástupní formality snadno ze svého telefonu. Tato inovace šetří HR i managementu O2 tisíce hodin administrativní práce, nezatěžuje přírodu tiskem papíru, a především umožňuje novým zaměstnancům pohodlný přístup ke všem potřebným dokumentům a informacím.Digitalizace v O2 postupuje. Operátor spustil aplikaci Začínám v O2, díky které je nástup zaměstnanců rychlý, pohodlný a bez zbytečného papírování. Aplikace přehledně sdružuje všechny nástupní dokumenty, potřebné úkony, benefity, harmonogram prvního dne i další potřebné informace."Pracovněprávní dokumenty, které máme ve smluvním vztahu se zaměstnancem, jsou nyní v elektronické podobě. Zaměstnanci mohou ze svého mobilu do aplikace nahrát potřebné podklady pro nástup, vyplnit vstupní dotazník i podepsat smlouvu,” říká Lucie Ptáková, manažerka Reward & HR Operations, která se svým týmem stojí za vývojem aplikace. "Do práce tedy zaměstnanec přichází teprve až v den nástupu a žádné papírování už nemusí řešit,” dodává Ptáková.Aplikaci využívají už všichni zaměstnanci O2 s nástupem od července 2024. "Přestože každý krok směrem k digitalizaci naši zaměstnanci vítají, necháváme jim možnost využití i fyzické formy,” komentuje Ptáková.Tisíce ušetřených hodin práce a tuny papíruSpolečnost O2 provozuje kromě 165 značkových prodejen a pražské centrály také dvě velká kontaktní centra a několik specializovaných regionálních poboček. Měsíčně do nich nastoupí desítky nových zaměstnanců. "Dříve bylo ke každému náboru nového kolegy zapotřebí až 40 listů papíru. S novou digitální aplikací se ale jeho spotřeba sníží na nulu,” doplnila Ptáková.O2 tak ročně ušetří více než tři tuny tištěného papíru a tisíce hodin práce HR oddělení i nadřízených pracovníků."Více ze života“ i pro stávající zaměstnance O2S digitálním zpracováním dokumentů se už dlouhodobě potkávají i stávající zaměstnanci. "Díky našim inovacím si mohou zaměstnanci během chvíle elektronicky vyřídit daňové prohlášení nebo upravit číslo bankovního účtu pro výplatu mzdy, aniž by museli kontaktovat personální oddělení. Stejně tak když ve firmě mění pozici, přesouvají se do jiného týmu nebo si třeba zkracují úvazek. Dokument je doručen v digitální podobě a zaměstnanec ho na pár kliků elektronicky podepíše. Tyto kroky nám pomáhají vytvářet moderní a příjemné pracovní prostředí, ve kterém se mohou soustředit, na co opravdu potřebují,” vysvětluje Linda Pírková, která je v O2 zodpovědná za personálně-mzdovou agendu.Digitalizace HR procesů jde také ruku v ruce s ESG strategií O2. "Tyto kroky nejen že výrazně šetří papír a snižují uhlíkovou stopu spojenou s přepravou fyzických dokumentů, ale také pomáhají naplňovat naše cíle v sociální odpovědnosti. Digitalizace snižuje administrativní zátěž a chybovost, podporuje flexibilitu práce a zvyšuje spokojenost našich zaměstnanců,“ komentuje Milan Ruttner, ESG Officer O2. Zdroj: O2 Czech RepublicČTK Connect ke zprávě vydává obrazovou přílohu, která je k dispozici na adrese http://www.protext.cz.  

Čas načtení: 2025-02-21 08:13:28

Na co si dát pozor při koupi bytu aneb Nepodceňujte přepis energií

Na co si dát pozor při koupi bytu aneb Nepodceňujte přepis energií redakce Pá, 02/21/2025 - 08:13 Domácnost Klíčová slova: přepisu energií koupě bytu změna dodavatele energií Hodnocení Zvolte hodnoceníGive it 1/5Give it 2/5Give it 3/5Give it 4/5Give it 5/5 Přepis energií? Čím dříve, tím lépe Během předání bytu nepodceňujte sepsání předávacího protokolu. Kromě soupisu vybavení bytu či případných závad je do něj důležité zaznamenat přesné stavy měřidel v den předání. Hned poté byste se měli pustit do přepisu energií. Čím dříve to uděláte, tím lépe. Potřebovat budete: ·        průkaz totožnosti, ·        číslo odběrného místa, ·        informaci o hodnotě hlavního jističe (v případě přepisu elektřiny), ·        aktuální stav elektroměru a plynoměru. Stávajícího dodavatele energií kontaktujte online. Vyplňte formulář pro přepis, přiložte uvedené dokumenty a dodavatel vše vyřídí za vás. Obdržíte nové smluvní podmínky a po úspěšném podepsání smlouvy se stanete novým odběratelem energií. Případně můžete zvážit změnu dodavatele a tedy přechod „jinam“. Jak na změnu dodavatele energií? Při volbě dodavatele se neřiďte pouze nejnižší cenou, ale také kvalitou poskytovaných služeb a férovostí nabídky. „Papírování“ při přestupu k jinému dodavateli energií probíhá obdobně jako u přepisu energií. Bývalý odběratel podá výpověď u původního dodavatele, vy nahlásíte stavy měřidel dle předávacího protokolu, vyplníte své údaje a následně s ním po prostudování smluvních podmínek podepíšete smlouvu. Jak se vyhnout nejčastějším chybám při přepisu energií? ·        Nezapsaný stav měřidel – pokud zapomenete na předávací protokol, může se vám stát, že zaplatíte i za spotřebu předchozího majitele. Pro tyto případy je vhodné si měřidla během předání bytu vyfotit. ·        Neznámá historie spotřeby – určitě se vám bude hodit přehled spotřeby z minulých let. ·        Automatické převzetí původní výše záloh – i přesto, že je dobré se spotřebou předchozího majitele inspirovat, nenastavujte zálohy podle něj, ale podle očekávané spotřeby. ·        Nevyužití možnosti změnit dodavatele – přepis je ideální chvíle pro výběr výhodnější nabídky. A především: ať už zůstáváte u stávajícího dodavatele energií, či vybíráte nového, důkladně si nastudujte podmínky smlouvy včetně závazků a výpovědních lhůt. Další kroky, které vás čekají po koupi bytu Přepis energií je jen jeden z administrativních úkonů, které je třeba po koupi bytu vyřešit. Nezapomeňte se také nahlásit jako noví majitelé bytu na bytovém družstvu a u dalších institucí. Například kvůli odběru vody, úhradám stočného a odvozu komunálního odpadu nebo třeba kvůli přepisu internetu. Pokud hledáte spolehlivé internetové připojení v novém bytě v Praze, podívejte se na možnosti zde. Nezapomeňte na pojištění Velmi důležitým krokem, který rozhodně není radno podceňovat, je pojištění domácnosti a nemovitosti. Zatímco pojištění nemovitosti kryje škody na stavbě samotné (např. prasklé potrubí, požár nebo vytopení sousedů), pojištění domácnosti chrání váš majetek uvnitř bytu. Pojistná částka by měla odpovídat skutečné hodnotě bytu a vybavení. Myslete i na připojištění cenností nebo specifického vybavení, pokud je v bytě máte. Přidat komentář Zdroj foto: fizkes / Adobestock.com Koupě bytu je velký životní milník. A také spousta papírování a zařizování. Klíči v kapse to však nekončí. Musíte vyřešit ještě jednu důležitou záležitost, přepis energií. Pokud ho podceníte, mohou vás dohnat vysoké zálohy nebo nedoplatky po předchozím majiteli. A to určitě nechcete.

Čas načtení: 2025-06-06 16:04:50

Jedna kontrola ročně a méně papírování. Komise slibuje úlevy, čeští zemědělci chtějí víc

Evropská komise v polovině května navrhla zjednodušení pravidel společné zemědělské politiky (SZP). Méně kontrol, jednodušší dotace a větší krizová pomoc mají usnadnit život evropským zemědělcům. The post Jedna kontrola ročně a méně papírování. Komise slibuje úlevy, čeští zemědělci chtějí víc appeared first on EURACTIV.cz.

Čas načtení: 2024-02-17 20:00:00

Neudají nás sousedé? Jak se indický stát rozhodl nakukovat do cizích ložnic

Chtěli byste žít se svým přítelem nebo přítelkyní v jedné domácnosti jen tak „na hromádce“? Pokud pocházíte z indického státu Uttarákhand, nebudete to mít úplně snadné. Připravte se na velké papírování a také na to, že příslušný štempl nakonec ani nemusíte dostat.

Čas načtení: 2024-01-31 10:20:00

Daň z nemovitosti: Návod online, rychle a srozumitelně

Jestliže jste v roce 2023 nabyli, darovali, prodali nebo jinak pozbyli nemovitou věc, čeká vás „papírování“. Nepřehledné formuláře psané úřednickou řečí ale zvládnete hravě díky našemu návodu. 

Čas načtení: 2024-01-22 10:07:00

Daňové přiznání online: Výhody, kdy a jak přiznat daně elektronicky

Většině osob samostatně výdělečně činných (OSVČ) byla začátkem roku 2023 zřízena datová schránka, takže mají povinnost podávat daňové přiznání k dani z příjmu elektronicky. V praxi však využívají elektronického podání daňového přiznání i někteří zaměstnanci, kteří preferují on-line vyplňování bez front a bez zbytečného ručního papírování.

Čas načtení: 2018-06-18 23:30:00

Hypotéka: co je nutno doložit za podklady?

Toužíte po vlastním bydlení, ale nemáte dostatek financí? Hypotéku byste finančně zvládli, ale obáváte se množství papírování a vyřizování okolo ní? Zjednodušíme vám to – s přehledem všeho, co je nutno k hypotéce doložit. K hypotéce je v současnosti cesta malinko složitější, nežli byla dříve, ale n ...

Čas načtení: 2022-08-23 10:34:03

Neschopenka – jak postupovat, když v práci onemocníte?

Plným názvem „potvrzení o dočasné pracovní neschopnosti“, zkráceně prostě jen neschopenka. Vyřizuje se v případech, kdy vás stihne nemoc, úraz či karanténa znemožňující pracovní činnost. A netýká se jen běžné zaměstnanecké smlouvy, nárok na ni mají i někteří brigádníci. Digitalizace mnohé usnadnila a díky eNeschopence už se lze obejít i bez papírování. I pesto však musíte...

Čas načtení: 2022-02-10 00:00:00

Výkup dodávek za hotové během 24 hodin po celé České republice

Rádi byste si pořídili novou dodávku, ale v garáži Vám stále stojí dodávka stará, kterou již déle nevyužijete? Díky výkupu dodávek můžete za svou starou dodávku získat peníze na ruku v co nejkratší možné době bez zbytečných starostí a papírování! A jak na to? Výkup dodávek Jednoduchý a rychlý proc ...

Čas načtení: 2012-08-02 16:00:00

Založení evroské akciové společnosti

Chcete si založit firmu a nevíte, jak na to? Máte několik možností. Tou první je založení společnosti přes právní kancelář či úřad, s čímž je však spojeno někdy dost nepříjemné a náročné papírování. Tomu se dá vyhnout založením společnosti přes internet díky webu Zalozeni-spolecnosti-online.cz. Mnoh ...

Čas načtení: 2010-11-11 13:00:00

Založení společnosti snadno a bezbolestně

Někdo se na založení své nové společnosti těší, jiný už by měl nejradši všechno to papírování „z krku“, jak se říká. Té druhé skupině, lépe řečeno většině, pak možná přijde vhod nechat veškeré úkony na jiných a sám si užít až výsledek. Zakládání společnosti Se založením společnosti souvisí celá řa ...

Čas načtení: 2012-05-22 09:57:00

Slovo k Levitaci Antonína Gavlase

Slezskoostravská galerie uvádí výstavu obrazů, smaltů a fotografií Antonína Gavlase Levitace. Stojí za pár slov. A začneme u autora. Antonín Gavlas je éterická bytost. Už na pohled. Ale kdo ho blíže pozná, musí uznat, že tento člověk stojí nohama pevně na zemi – byť s hlavou v oblacích. Je to, pravda, nevšední kombinace – umělec a manažer, estét a podnikatel. Ale je to tak: Antonín Gavlas dovede jednat s úřady i místními politiky, nebojí se papírování, sám si vede účetnictví, a matematika, pro jiné postrach, je mu koníčkem, na obraz vezme kružítko. A toto jeho založení, spojující vznešené i nízké, projevuje se i v jeho díle – praxe pozemského lidství je extaticky prolamována do transcendující kosmické dimenze.

Čas načtení: 2008-12-25 00:00:00

Kruté Vánoce jak mají být

Obchod byl plný lidí. Prodavačky se za pokladnami mohly přetrhnou a dlouhá fronta stejně neubývala. Všude svítila vánoční výzdoba, v rádiu hráli koledy. Tu a tam se někdo v tom obchodě poznal, popřál si se sousedem veselé Vánoce, co nejvíc zdraví a všeho nejlepšího a že se prý musí k sobě zajít někdy na návštěvu. Dveřmi proudily davy lidí, rodiny s dětmi, váhající mladí muži a slečny nevědíc co svému milému dát pod stromeček. „Tati a co dostanu k Vánocům?“ skákala holčička kolem svého otce, který tlačil nákupní košík. „To ti zlato přece nemůžu říct, to by pak nebylo žádné tajemství,“ usmál se muž a pohlédl na svou ženu, „Nedá mi pokoje, ta naše uličnice malá“ Žena se nepatrně usmála hodila do košíku slané oříšky. Rodina pomalu projížděla mezi regály, míjejíc spoustu věcí, na kterých mohla malá nechat oči a nebylo jediné zajímavosti, které by si nevšimla a kterou by nechtěla domů. U pokladen se právě obořila prodavačka na malého kluka, který si svůj nákup špatně spočítal a teď se nemohl doplatit. Bůh ví, za co všechno si na něm ta paní vylévala svoji zlost, být o trochu mladší, kluk se dozajista rozbrečí. Teď mu postupně přecházel po tváři strach a zlost. Nakonec se jeden muž stojící za ním nabídl, že těch pár korun doplatí – že hocha zná a že on mu to určitě někdy vrátí. Prodavačka si uvědomila, že teď už nemá proč na kluka křičet – ten pánovi za ním poděkoval a se svým nákupem odběhl. Pán a paní s malou holčičkou se právě dostali do dětské části obchodu, upravené přesně tak, aby to co nejvíce děti zaujalo a aby zatoužily všechno co tu je k mání mít doma. Paní už nevydržela věčné žadonění dcerky o koupi toho a ještě tamtoho a zlostně se na ní obořila. Holčička se rozbrečela a začala vyřvávat na celý obchod. Otec ji za malou chvilku uchlácholil – nesmí zlobit, jinak by nic nedostala. To na malou zabralo a chvilku byla potichu. U dveří obchodu rozmlouvala nejspíše vedoucí s nějakým pánem, pak přikývla, došla k jedné z pokladen a promluvila na prodavačku, co se u ní před chvilkou nemohl ten kluk doplatit: „Maruš, chce tě nějaký pán. Stojí támhle u dveří – jo, ten v té modré bundě. Prý je to vážné, jdi si s ním promluvit, já to tu na tu chvilku vezmu za tebe.“ Když se vedoucí pak otočila, Maruš už tam s pánem nestála. „Asi vyšli ven. Dobře udělali, u těch dveří hrozně překáželi,“ pomyslela si a začala markovat zboží další zákaznici. Vedle u pokladny stála starší paní a šeptem hluchým povídala známé ve frontě za sebou nejnovější drby. „A to jsem ti ještě, Jano, neřekla, že mladá paní Černá se rozvedla. Teď už to vlastně není paní Černá, ani vám nevím, jak se teď jmenuje. Takhle před svátky. Nu, toho jejího muže jsem neznala, ale asi ji musel dost trápit, když se rozhodla takhle. Prý si o to požádala ona.“ O kus dál zrovna zaplatil pán se ženou a malou dcerou. Naskládali nákup do tašek a vydali se domů. „Marku, potřebovala bych ještě něco koupit v drogerii. Pobereš to sám? Přijdu domů o pár minut déle.“ Muž přikývl, vzal tašky do rukou a vyšel s dcerou ven. Jeho paní se otočila a vyšla z obchodu na druhou stranu. Vedoucí zrovna volala na dalšího zaměstnance, ať jde na chvíli za ní k pokladně. Že už je ta Maruš venku nějak dlouho, tohle vybavování, že jí bude muset zatrhnout. Paní vedoucí vyšla ven a když Marii nikde neviděla, tiše zaklela a poznamenala, že to má u ní spočítaný, ať už se vůbec neobtěžuje vracet. Později, už se skoro začínalo smrákat, daleko za městem se hajný vydal na každodenní večerní obchůzku. Odvázal psa a pomalu se vydal po cestě do lesa. Sněhu moc nebylo, tu a tam sice nějaký ležel, ale hajný si dobře pamatoval časy, kdy ho bývalo mnohem víc. „Svět jde do kytek, cítím to v kostech.“ zamručel si tiše pod vousy a hvízdnul na psa, který už byl notný kus před ním. V jednom malém bytě muž se svým dítětem začal zdobit stromeček. Podařilo se mu letos sehnat krásný kousek a když ho konečně dozdobili, díval se na něj s velkou pýchou. Kde je ale, k čertu, Pavla? Říkala, že půjde jen do drogerie. Nervozně se podíval na hodiny, pak si řekl, že jí může přece zavolat. Vytáhl mobil z kapsy a začal vyťukávat číslo. V obchodě už dávno zavřeli. Jen vedoucí ještě v obchodě zůstala a dodělávala poslední nutné papírování k uzavření dne. Vesele si mnula ruce, Vánoce jsou skvělé období, říkala si. Prodá se toho jednou tolik co normálně. Zazvonil telefon. „Dobrý večer, tady Veronika Kučerová.“ „Dobrý den,“ ozval se z telefonu nervózní mužský hlas. „Zaměstnáváte prosím Marii Dvořákovou?“ „Ano,“ odpověděla hned vedoucí. V mžiku se ji spojila na její dnešní předčasný odchod. „Stalo se snad něco?“ už i její hlas zněl vyděšeně. „Ano, vy to tušíte, že? Nepřišla dnes vůbec domů. Co se stalo?“ skoro křičel onen muž do telefonu. „Nějaký pán s ní chtěl dnes mluvit a pak už jsem ji neviděla.“ řekla paní Kučerová. V telefonu bylo dlouho ticho. „Zavolám na policii,“ řekl muž a zavěsil. V opuštěném domě na kraji lesa svítilo, což nebylo v tomhle domě zvykem. Patrně vůbec nikdo netušil, že do tohoto domu ještě vede elektřina. Právě to dnes přilákalo hajného, který kolem tohoto domu pravidelně chodil. Teď stál uvnitř a spolu s policistou koukal na vnitřek pokoje. Stál tam krásně ozdobený vánoční stromeček. Pak už snad jen věci, které dokázali i hajnému, který si myslel, že v životě viděl hrůz dost, vyrazit dech. Na židlích za stromkem seděli tři osoby. Nekoukaly na stromeček. Koukali se na provaz visící od stropu dolů. Na tom visel muž a provaz tiše vrzal jak se tělo pomalu houpalo. Třem postavám naproti to už nejspíše nevadilo, každá měla uprostřed čela tmavou díru, která mluvila za vše. „Skoro bych řekl, že toho mám pro dnešek dost a to se děsím, co mě bude čekat na stanici.“ promluvil tichým hlasem policista. „Zdá se, že nebude problém těla identifikovat, doklady u sebe mají a jestli je bude někdo živý postrádat, pak není co řešit.“ Podíval se z okna, ve kterém chybělo sklo, ven na policejní vůz s blikajícím majáčkem. „Zabít dva lidi a svou manželku. Proč to ten pán Černý, k sakru, dělal?“

Čas načtení: 2023-06-13 00:00:00

Jak na změnu dodavatele elektřiny?

Rozčilují vás vysoké účty za elektřinu? Možná byste u jiného dodavatele platili méně. Nemusíte se bát papírování spojeného se změnou dodavatele – naši operátoři udělají většinu práce za vás. Podívejte se, jak jednoduše na změnu dodavatele elektřiny.

Čas načtení: 2020-09-24 12:45:46

Nový azylový plán EU, aneb "Pes jitrničku sežral"

Myšlenka na redistribuci běženců po EU je, jak se zdá, takzvaně nemrtvá. Už když Němci v létě přebírali vedení EU, hovořilo se v médiích o tom, že jedním z cílů jejich předsednictví by měla být reforma azylové a migrační politiky unie. (Spiegel, ZDF, Handelsblatt). Připomeňme raději, že současnou šéfkou Evropské komise je dlouholetá spolupracovnice kancléřky Merkelové, Ursula von der Leyen. Stručný přehled základních bodů plánu najdete v českých médiích: Echo 24, iDnes, a to i s dosti důležitou informací, že součástí systému má být “v krizových situacích” takzvaná “povinná solidarita”. Hlavní zádrhele Než půjdeme dále – originál plánu (PDF) je ke stažení tady. Nuže, co mě v tomto návrhu zaujalo nejvíce? Systém povinné solidarity (fuj!) v krizových situacích se má realizovat dvěma prostředky. Buď tím, že si země rozdělí běžence rovnou, nebo tím, že se postarají o návrat nějakých odmítnutých žadatelů k nim domů. Tomu druhému se říká „return sponsorship“. Děsí mě skutečnost, že náš ministr vnitra Hamáček už ve středu řekl, že o systému repatriací je Česko ochotné diskutovat. Ony jsou totiž v té navrhované smlouvě hned dva špeky, o kterých on sám možná ani neví, protože bych tipoval, že to PDF ještě ani nečetl – a v našich novinách to nikde nebylo. Špek číslo jedna se nachází na stránce 75 dokumentu. Stát, který se přihlásí k „return sponsorship“ nějakého toho odmítnutého migranta, bude mít na repatriaci dotyčného osm měsíců, v případě krizové situace dokonce jen čtyři měsíce. Uplyne-li tato lhůta, musí si dotyčného ilegála převzít! (Schovává se to tam pod pěkným slovem transfer, přesun. Prostě si jej z té Morie či Lampedusy odvezeme k sobě.) Podle německých novin je přitom v současné době u většiny odmítnutých žadatelů problém v tom, že nemají papíry. Buď proto, že dělají obstrukce sami, nebo proto, že je dělá jejich domovský stát. Ve světle této skutečnosti se mi tedy „return sponsorship“ jeví jako mimořádně nelákavý instrument. Špek číslo 2 se nachází o deset stránek dále, na straně 85, kde se hovoří o použití detence. Odmítnutí migranti bez nároku na azyl smějí být při návratové proceduře omezeni na svobodě jen individuálně, detence přichází v úvahu jen jako poslední možné řešení (as a last resort), nikoliv standardně (would not be subject to detention as a rule), a to nanejvýš na 2×12 týdnů, prvních dvanáct týdnů při zjišťovacím řízení před rozhodnutím o azylu a druhých dvanáct týdnů před možnou deportací. To proto, aby nebyla porušena lidská práva dotyčné osoby. Jinými slovy, nejen, že si stát, třeba Česká republika, bude po několikaměsíční lhůtě povinen si odmítnutého žadatele o azyl, tj. ilegála, který nemá vůbec žádný právní důvod se nacházet v Evropě, převézt k sobě domů, ale ke všemu bude mít problém jej vůbec zavřít. Jaká je pravděpodobnost, že toho člověka pak ještě někdy někde najdete? Každý normální jedinec se v momentě, kdy se ocitne na svobodě, pokusí zmizet v nějakém ghettu. Toto je naprosto šílené navrhované opatření a Babišovi, Hamáčkovi a spol. můžu doporučit jediné – hoďte jim to na hlavu. Absence logiky Navrhovaný „return sponsorship“ je zoufale stupidní i z hlediska prosté vyjednávací dynamiky. Zkuste si to představit. Snažíte se vrátit nějaké lidi na základě readmisní dohody zpátky do rozvojového světa – a vaše protistrana, ať už je to Afghánistán nebo Pobřeží slonoviny, ví přesně, že máte stanovenou konkrétní lhůtu, ve které byste to chtěli stihnout. Vůbec toho tam nebudou zneužívat k nějakým dalším ústupkům, že ne? Jsou to jistě samí poctiví lidé, jeden Mohamed Dušín vedle druhého! Byrokracie rozvojových zemí Asie a Afriky je vůbec celosvětově známá svým vstřícným a rychlým postupem v mezinárodních záležitostech, bez jakéhokoliv sklonu k sebeobohacování, úplatkářství, úmyslnému zdržování atd. A pro jejich nejvyšší šéfy, tamní politickou elitu, platí samozřejmě totéž. Úplný klášter plný nezištných Buddhů. Proto ty země taky tak prosperují a nikoho by ani nenapadlo odtamtud utéct. Paradoxní je, že ten samý dokument, který toto navrhuje, o pár desítek stran dříve (45–46) pláče nad tím, že stávající readmisní dohody nejsou dostatečně využívány a že neochota třetích zemí přebírat své vlastní občany zpět je docela potíž: “Neochota či nedostatek kapacity třetích zemí při spolupráci na návratu vlastních občanů je dodatečnou výzvou. (Někdo se v rámci manažer-speaku naučil, že se neříká „problém“, ale „výzva“, pozn. MK.) Přijímání vlastních občanů zpět je podle mezinárodního práva povinnost, ale v praxi mnoho států při tomto úkolu dostatečně nespolupracuje. Ačkoliv značné úsilí Komise v tomto směru za uplynulá léta přineslo určité zlepšení, celkově zůstává spolupráce na readmisích výzvou.“ Toto působí dojmem, že různé kusy dokumentu nejenže psali různí lidé, ale že si to po nich nikdo ani nepřečetl. Nebo že třeba ano, ale je natolik vycvičen v absenci logiky, že mu to ani nepřijde divné. Stěžovat si na dlouhodobě pokulhávající funkčnost nějakého existujícího mechanismu a o kus dále navrhnout zavedení nových postupů, které na funkčnost toho mechanismu spoléhají, je naprosto fascinující duševní pochod. Buď ti navrhovatelé věří, že teď se něco změní a EK dojedná nové readmisní dohody, jejichž plnění nebude – na rozdíl od těch stávajících – takzvanou výzvou. Nebo, a to je klidně možné, nad tím nepřemýšleli vůbec. Přemýšlející lidi asi tenhle druh práce zas tolik neláká. Banality, nebo průšvih? Ještě pár dalších zajímavých momentů z navrhovaného dokumentu, které jsem našel. Strany 78 a 84 – právo na slučování rodin se má rozšířit i na sourozence žadatele. Ani se tam nemluví o nezletilých sourozencích, prostě jen siblings bez bližšího určení věku. Nemají takoví sourozenci náhodou taky manželky a děti? Jak široký pak ten strom akceptovatelných rodinných příslušníků bude? Připomínám, že v takovém Nigeru je aktuální průměrný počet dětí na ženu sedm, takže o takové sourozence nemusí být nouze. Navíc se nebavíme o novorozencích, ale o lidech, kteří se narodili dejme tomu v rozsahu let 1990–2005, kdy byla fertilita i v Asii a Africe měřená počtem dětí na ženu vesměs vyšší než dnes. Taktéž strana 84 – u těch, kdo nějakou formu mezinárodní ochrany dostanou, se má zkrátit doba k získání trvalého pobytu z pěti na tři roky. Prý to má být nástroj motivující k integraci do společnosti. Jak by řekl ostravský klasik: Proč, kurva, proč? Strana 85 – nárok na dávky a jiné plnění by dotyčný měl jen ve státě, kam bude přidělen. (Right to material reception conditions.) Jinými slovy, snaha zafixovat jedince přidělené do Rumunska opravdu v Rumunsku, a do Česka v Česku. To by bohužel opravdu mohlo fungovat. Všichni ti, kdo se utěšují, že by přidělení migranti stejně rychle utekli do Německa – pozor na věc! Strana 86 – evropské úřady spolupracující při posuzování azylových žádostí musejí při sdílení informací chránit osobní data migrantů a brát přitom v úvahu jejich zranitelnost. Toto je natolik nicneříkající, že může jít o naprostou banalitu nebo naprostý průšvih. Co se tím vůbec myslí? Jak se to bude vykládat? Nebude komunikace úřadů v praxi zatížena takovou tunou papírování, že ji to bude ochromovat? Máme s čím bojovat Tento článek už začíná být docela dlouhý, mezinárodní reakce si tedy necháme na příště. Výše zmíněný dokument má i pár pozitivních momentů, například to, že odvolání proti zamítavému rozhodnutí by do budoucna nemělo odkladný účinek, aby se neprotahovalo návratové řízení. To by byl jistě krok vpřed. Readmisní procedury, které tvoří jeden z jeho pilířů, jsou ale pojaty naprosto slabomyslným dojmem. Autoři sami přiznávají, že až dosud to moc dobře nefungovalo, ale jaksi spoléhají, že tentokrát začne. Kdyby takhle postupoval elektrikář při práci na vedení, dávno by ho to usmažilo. Bohužel ve světě úředníků se může stát, že takový druh přístupu se převtělí v platný zákon. Čtenáři moji, máme zase s čím bojovat. Tuhle příšernost musíme sklátit zpátky do sarkofágu, ze kterého vylezla. Hned teď.   Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2020-08-02 06:34:43

Jak podpořit nekonvenční vědce

Paul Graham se ve své eseji zmiňoval o univerzitách, které dříve sloužily jako útočiště nekonvenčních jedinců a o tom, že tuhle roli pozvolna vyklidily, minimálně v anglosaském světě. U toho bych se chtěl zastavit. Před mnoha lety jsem seděl na letní zahrádce se svým bývalým školitelem z matfyzu, profesorem K., a on mi líčil své mládí za časné husákovské normalizace. Byl tehdy odborným asistentem na matfyzu, a, dle jeho slov: „Držel jsem se tam zuby nehty, protože na katedře byli docela normální lidi, se kterými se dalo otevřeně mluvit. I ten místní komunista byl vcelku hodný a nikoho neudával. Kdežto venku, tam panoval duševní koncentrák.“ K. je hodně nezávislý jedinec. Když se po něm chtělo papírování, s oblibou vymýšlel různé švejkoviny, ze kterých si úřady zoufaly. Pokud tedy našel na tehdejším matfyzu útočiště, asi to nebyla náhoda. Samozřejmě i na MFF UK se tehdy musely absolvovat různé podivné předměty typu Dějiny mezinárodního dělnického hnutí, ale povaha tvrdých věd obecně neumožňovala zamořit je „bullshitem“ příliš. Chvála starosvětské tradice Magisterské studium na MFF UK jsem absolvoval v letech 1996-2001 a tehdy jsem se tam cítil jako ryba ve vodě. Jediný nedostatek, který ta škola měla, bylo naprosto mizivé množství spolužaček. Tehdejší charakter Univerzity Karlovy se trochu lišil od dnešního. Byl jaksi více starosvětský, jako by to byla (to teď myslím převážně dobře, abychom si rozuměli) směsice řeholního řádu a alchymistické lóže. Takové ty stereotypní věci jako taláry, tituly, insignie na krku hodnostářů, latina na diplomech, to se všechno zachovalo dodnes, ale tehdy působily trochu organičtěji. Součástí té starosvětské tradice bylo i vertikální uspořádání akademické obce, ve které byli řadoví posluchači nepochybně zcela dole. Mělo to svoje nevýhody. Například pokud se tehdy nějaký učitel rozhodl šikanovat studenta, těžko se tomu dotyčný ubránil. Pár takových jedinců bylo na každé fakultě. Ale většina učitelů svého postavení nezneužívala. A jedna z tehdejších hodnot, která poměry vylepšovala, bylo důsledné uznávání studentů coby dospělých lidí, kteří si svoje záležitosti řeší sami. Žádná infantilizace a sklon zacházet s nimi jako s dětmi. Pro prváky zvyklé na středoškolské poměry to byl tak trochu náraz, ale většinou se s tím srovnali dobře. Kdo ne, vyletěl. Sladce znějící závazky Na současných vysokých školách pozoruji trend, který je v anglosaském světě daleko rozvinutější: začínají pomalu přebírat korporátní manýry. Zatím ne úplně, je to pozvolný trend, ale skoro každá fakulta už si dělá nějaké P. R. navenek a to P. R. přestává být odlišitelné od P. R. běžného mobilního operátora nebo lobbovací firmy. Letáky na křídovém papíře, optimistické slogany, barevné obrázky z komerčních fotobank, všudypřítomné odkazy na sociální sítě, e-shopy s propagačními předměty. Tak schválně, poznali byste na čelní webové stránce Univerzity Karlovy, že nejde o nějaký běžný informační portál, ale o prezentaci unikátní, skoro sedm set let staré instituce? Latina, taláry a diplomy na ručním papíře z Velkých Losin nám ustoupily do pozadí. Školní web se ve snaze o maximální modernitu stal poněkud tuctovým. Příčiny tohoto vývoje jsou různé, ale asi v tom bude hrát roli skutečnost, že vysokých škol je dnes strašlivě mnoho (jen si to proklikejte – čtyři záložky) a pro mladého Čecha je navíc velice snadné studovat v zahraničí. Situace se tedy převrátila – místo aby se osmnáctiletý maturant ucházel o studium na vysoké škole, musí se ta škola tak trochu ucházet o něj. Potřebujete-li jako instituce provozovat P. R. navenek, zkopírovat korporátní přístup je asi to nejjednodušší, co můžete udělat, protože korporace to mají „zmáknuté“. Jejich prosperita záleží na tom, vloudit se lidem po celém světě úspěšně do peněženky, pokud možno nejen jednorázově, ale natrvalo. Která to nezvládla, ta už dnes nejspíš neexistuje. Jenže spolu s korporátním P. R. můžete importovat i další rysy typické pro velké firmy. A jelikož velké firmy jsou (v Grahamově smyslu) konvenční skrz naskrz, může adoptování jejich mentality poškodit vaši kapacitu nezávislého myšlení. Jeden z takových rysů je povrchní pozlátko, které s P. R. úzce souvisí. Velké firmy se hrozně rády viditelně hlásí k různým dobře znějícím heslům a kauzám, zejména když je to nijak neohrožuje a nic to nestojí (nasejřit čínskou komunistickou stranu si nedovolí víceméně nikdo, čest výjimkám). To je velmi konvenční vzor uvažování. Dalším takovým rysem je ohromný strach z negativní publicity. Existuje mýtus, že sloni se bojí myší. V případě velkých firem to není mýtus, bez téhle podivné přecitlivělosti by měl Digitální Moloch utrum. Povšimněte si, že ty dvě věci spolu souvisí. Čím více těch sladce znějících závazků si veřejně naložíte, tím více budou různí aktivisti sledovat, jestli jste při poskakování po panákovi současných společenských tabu neudělali přešlap, a vymáhat tresty v případě, že ano. No, a do podobné situace se dostane každá univerzita, která akceptuje tento druh korporátního myšlení. Čím více různých inkluzivit, udržitelností, společenských zodpovědností a misí si vetkne do štítu, tím většímu dozoru bude podléhat a tím více se bude bát, že ji někdo na sociálních sítích veřejně zostudí za porušení tohoto kodexu nějakým zaměstnancem X. A to je špatná zpráva pro heretiky a svébytné myslitele všeho druhu, kteří bez porušování kodexů nemohou žít. Právě proto by univerzity k tomuhle druhu žvanivě pozlátkového P. R. sklouzávat neměly. Držet ústa a krok Další záležitost, která působí jako faktor posilující konvenčnost na vysokých školách, je způsob financování projektů. V grantových systémech jste velmi závislí na tom, co si o vás myslí vaši kolegové sedící v různých komisích. To se dá trochu odbourat anonymizací žádostí, aby komise nevěděly, o kom právě rozhodují. Ale v menších oborech, kde je odborníků je pár, ta anonymizace moc dobře nefunguje – studují-li nějaký druh prvoků jen na dvou pracovištích široko daleko, dost snadno si domyslíte, která žádost je od koho. Kromě toho i tady dochází ke konvenčnosti aspoň na úrovni tématu, které projekt řeší (věda podléhá všelijakým módám), nemluvě o jeho provedení. Je-li váš tým genderově vyvážený, ocitnete se o pár bodíků blíže ke slíbené dotaci atd. Nu, a jste-li řadový vědec či profesor, pro kterého je grantový systém důležitým prvkem jeho kariéry, pak máte docela dobrou motivaci „držet ústa a krok“. Pokud byste se třeba zastali kolegy, kterého se rozhodla nějaká skupinka za jeho výroky zkoupat, mohlo by se stát, že s další žádostí o grant pohoříte… Běžní lidé mají na tenhle druh nebezpečí dobrá tykadla a zalézají do ulity jen při náznaku toho, že by se mohlo něco dít. Zkrátka, grantový systém má velké slabiny a pokud chceme podpořit nekonvenční vědce, měli bychom uvažovat nad nějakými alternativami. Alternativy financování menších projektů Alternativy mě napadají minimálně dvě. Ani jedna není úplnou náhradou, budou fungovat spíš u menších projektů. Urychlovač částic za miliardu eur tímhle způsobem postavit nejde. Ale menší projekty jsou také zajímavé a někdy se stanou semínkem velkého skoku vpřed. Ta první alternativa jsou ceny (prizes). Vesměs vypsané s konkrétním cílem a konkrétní částkou odměny, někdy jen pro vítěze, jindy pro tři nejlepší týmy atd. Nevýhoda tohoto postupu je, že jednotliví soutěžící musejí svoji aktivitu pokrývat z vlastních zdrojů; to je velké omezení a možná by součástí průběhu soutěže měl být třeba přístup k vybavené laboratoři či dílně. Na druhou stranu, tímhle způsobem vznikají naprosto originální konstrukce, třeba rukavice překládající znakovou řeč do slov. Hodně takových cen vypsala NASA, s velmi zajímavými výsledky; je možné, že právě tyhle ceny popostrčily soukromý sektor do závodu o vesmír. Podobně existuje například cena pro toho, kdo dokáže prodloužit život laboratorních myší (Methuselah Mouse Prize). Hlavním pozitivem tohoto přístupu je, že soutěžící se snaží vyrobit něco, co skutečně funguje, a ne hezkou závěrečnou zprávu pro grantovou komisi (ideálně ve formátu PowerPoint). Hlavním negativem je asi to, že sponzorů pro takové projekty je málo. Ale ten princip se mi velmi, velmi líbí. Kdybych byl miliardářem, ročně bych třeba deset milionů na takové vědeckotechnické soutěže vydal. Už jenom pro potěšení z toho, co ti lidi vymyslí. Další alternativa je crowdfunding, kdy zdrojem financování jsou tisíce obyčejných lidí – nemilionářů. Nemýlím-li se, tímto způsobem je financován projekt TAME, ve kterém bude profesor Nir Barzilai studovat otázku, zda metformin, běžný a levný lék nasazovaný při lehčí formě diabetu 2. typu, nemá náhodou nějaké omlazovací účinky na organismus. Oni totiž diabetici léčení metforminem vykazují nižší celkovou míru úmrtnosti, což je zajímavý efekt, naznačující vyspravení metabolismu. Crowdfunding je, na rozdíl od cen, také docela dobrý na projekty uměleckého rázu – vydávání knih, divadlo, publicistiku, hudbu apod. Řadí se sem projekt Substack, americký server pro nezávislé komentátory, který jim umožňuje vybírat příspěvky přímo od čtenářů a má je chránit jak před nátlakem redakcí, tak před snižováním úrovně obsahu při „honění kliků“. Útočiště tu našli komentátoři jako Andrew Sullivan, Matt Taibbi a Yascha Mounk, vesměs zajímaví, ale tzv. kontroverzní lidé. Víte-li, že máte příznivce, kteří za vámi stojí natolik, že jsou ochotni kvůli tomu mírně zredukovat svoje jmění, daleko snáze se vám čelí nepříznivým až agresivním reakcím od protivníků. To je něco, co žádný grant ani cena nahradit nemohou. Cesta crowdfundingu má jediné riziko, zato však veliké. Nesmí se stát, že by banky nebo firmy vydávající platební karty přistoupily plně na progresivní pravidla hry a začaly odmítat zprostředkování plateb na základě politicky motivovaných blacklistů. První vlaštovky už se objevily loni, i když neúspěšné. Dost možná se jim bude potřeba do budoucna bránit zákonem.   Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE. {loadmodule mod_tags_similar,Související}