Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2007-02-26 15:49:43

830. námořní letecká peruť [1940-1943]

Autor: Elvis Datum: 26.02.2007 15:49:43 Název:Name:830. námořní letecká peruť830 Naval Air SquadronOriginální název:Original Name:No. 830 Naval Air Squadron FAADatum vzniku:Raised/Formed:01.07.1940Předchůdce:Predecessor:767. námořní letecká peruť767 Naval Air SquadronDatum zániku:Disbanded:31.03.1943Nástupce:Successor:--Nadřízené velitelství:Higher Command:DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?Dislokace:Deployed:01.07.1940-DD.MM.RRRR Hal Far, RNAS Hal Far / Velitel:Commander: 01.07.1940-DD.08.1940 Horne, F. D. (Lieutenant-Commander)DD.08.1940-DD.09.1941 Ford, K. L. - CAPT Royal Marine ( )DD.09.1941-DD.12.1941 Hunt, J. G. (Lieutenant-Commander)DD.12.1941-31.03.1943 Hopkins, F. H. E. (Lieutenant-Commander)Výzbroj:Armament: 01.07.1940-31.03.1943 Fairey Swordfish Mk.IDD.09.1940-DD.07.1942 Fairey Albacore Mk.IPoznámka:Note: - včleněna do 828. námořní letecké perutě - merged into 828 Naval Air SquadronZdroje:Sources:www.wings-aviation.chen.wikipedia.orgupravil: FiBe (29-JAN-2025)

Čas načtení: 2025-01-16 13:41:47

890. námořní letecká peruť [1954-1955]

Autor: FiBe Datum: 16.01.2025 13:41:47 Název:Name:890. námořní letecká peruť890 Naval Air SquadronOriginální název:Original Name:No. 890 Naval Air Squadron FAADatum vzniku:Raised/Formed:20.03.1954Předchůdce:Predecessor:--Datum zániku:Disbanded:18.10.1955Nástupce:Successor:766. námořní letecká peruť766 Naval Air SquadronNadřízené velitelství:Higher Command:DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?Dislokace:Deployed:20.03.1954-DD.MM.RRRR Yeovil, RNAS Yeovilton DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?, ? 19.07.1955-12.09.1955 -, HMS Albion (R 07) DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?, ? DD.MM.RRRR-18.10.1955 Yeovil, RNAS Yeovilton Velitel:Commander:20.03.1954-18.10.1955 Gordon-Johnson, A. (Lieutenant-Commander)Výzbroj:Armament:20.03.1954-18.10.1955 De Havilland D.H.112 Sea Venom FAW.20Poznámka:Note:--Zdroje:Sources:www.wings-aviation.chen.wikipedia.org

Čas načtení: 2025-01-20 14:59:20

1835. námořní letecká peruť [1953-1957]

Autor: FiBe Datum: 20.01.2025 14:59:20 Název:Name:1835. námořní letecká peruť1835 Naval Air SquadronOriginální název:Original Name:No. 1835 Naval Air Squadron FAADatum vzniku:Raised/Formed:DD.03.1953Předchůdce:Predecessor:1832. námořní letecká peruť B1835B Naval Air SquadronDatum zániku:Disbanded:10.03.1957Nástupce:Successor:--Nadřízené velitelství:Higher Command:DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?Dislokace:Deployed:DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?, ? DD.MM.RRRR-10.03.1957 Benson, RAF Benson Velitel:Commander:DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?, ? ( )Výzbroj:Armament:DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?Poznámka:Note:--Zdroje:Sources:www.wings-aviation.chen.wikipedia.org

Čas načtení: 2005-07-25 21:57:33

1836. námořní letecká peruť [1953-1957]

Autor: Schlange Datum: 25.07.2005 21:57:33 Název:Name: 1836. námořní letecká peruť 1836 Naval Air SquadronOriginální název:Original Name: No. 1836 Naval Air Squadron FAADatum vzniku:Raised/Formed: DD.03.1953Předchůdce:Predecessor: 1832. námořní letecká peruť A 1835A Naval Air SquadronDatum zániku:Disbanded: 10.03.1957Nástupce:Successor:--Nadřízené velitelství:Higher Command: DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ? DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?Dislokace:Deployed: DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?, ? DD.MM.RRRR-10.03.1957 Benson, RAF Benson Velitel:Commander: DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?, ? ( )Výzbroj:Armament: DD.01.1956-10.03.1957 Hawker Sea Hawk F Mk.1Poznámka:Note:--Zdroje:Sources: www.wings-aviation.chen.wikipedia.orgupravil: FiBe (20-JAN-2025)

Čas načtení: 2025-01-24 10:04:20

751. námořní letecká peruť [1945-1945]

Autor: FiBe Datum: 24.01.2025 10:04:20 Název:Name:751. námořní letecká peruť751 Naval Air SquadronOriginální název:Original Name:No. 751 Naval Air Squadron FAADatum vzniku:Raised/Formed:22.09.1945Předchůdce:Predecessor:846. námořní letecká peruť846 Naval Air SquadronDatum zániku:Disbanded:31.10.1945Nástupce:Successor:--Nadřízené velitelství:Higher Command:DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?Dislokace:Deployed:22.09.1945-31.10.1945 Campbeltown, RNAS Machrihanish Velitel:Commander:22.09.1945-31.10.1945 Bunyan, D. J. (Lieutenant-Commander)Výzbroj:Armament:22.09.1945-31.10.1945 Grumman Avenger Mk.IIPoznámka:Note:--Zdroje:Sources:www.wings-aviation.chen.wikipedia.org

Čas načtení: 2025-01-24 09:23:27

831. námořní letecká peruť [1958-1966]

Autor: FiBe Datum: 24.01.2025 09:23:27 Název:Name:831. námořní letecká peruť831 Naval Air SquadronOriginální název:Original Name:No. 831 Naval Air Squadron FAADatum vzniku:Raised/Formed:01.05.1958Předchůdce:Predecessor:751. námořní letecká peruť751 Naval Air SquadronDatum zániku:Disbanded:26.08.1966Nástupce:Successor:--Nadřízené velitelství:Higher Command:DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?Dislokace:Deployed:01.05.1958-DD.MM.RRRR Helston, RNAS Culdrose DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?, ? DD.MM.RRRR-26.08.1966 Watton, RAF Station Watton Velitel:Commander:DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?, ? ( )Výzbroj:Armament:01.05.1958-DD.10.1964 De Havilland D.H.112 Sea Venom ECM.21DD.04.1960-DD.05.1966 De Havilland D.H.112 Sea Venom ECM.22DD.MM.RRRR-DD.05.1966 Fairey Gannet ECM Mk.6Poznámka:Note:--Zdroje:Sources:www.wings-aviation.chen.wikipedia.org

Čas načtení: 2025-01-24 09:18:07

751. námořní letecká peruť [1951-1958]

Autor: FiBe Datum: 24.01.2025 09:18:07 Název:Name:751. námořní letecká peruť751 Naval Air SquadronOriginální název:Original Name:No. 751 Naval Air Squadron FAADatum vzniku:Raised/Formed:03.12.1951Předchůdce:Predecessor:--Datum zániku:Disbanded:01.05.1958Nástupce:Successor:831. námořní letecká peruť831 Naval Air SquadronNadřízené velitelství:Higher Command:DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?Dislokace:Deployed:03.12.1951-31.08.1953 Watton, RAF Station Watton 31.08.1953-02.10.1953 -, HMS Illustrious (87) 02.10.1953-19.02.1955 Watton, RAF Station Watton 19.02.1955-15.03.1955 -, HMS Centaur (R 06) 15.03.1955-07.06.1955 Watton, RAF Station Watton 07.06.1955-23.06.1955 -, HMS Bulwark (R 08) 23.06.1955-27.09.1957 Watton, RAF Station Watton 27.09.1957-14.11.1957 Helston, RNAS Culdrose 14.11.1957-23.11.1957 -, HMS Eagle (R 05) 23.11.1957-01.05.1958 Helston, RNAS Culdrose Velitel:Commander:03.12.1951-25.03.1952 Winter, P. (Lieutenant-Commander)25.03.1952-02.06.1954 Woolsteon, G. R. (Lieutenant-Commander)02.06.1954-16.07.1956 Cooper, W. J. (Lieutenant-Commander)16.07.1956-25.03.1958 Williams, J. T. (Lieutenant-Commander)25.03.1958-01.05.1958 Hanks, R. N. (Lieutenant-Commander)Výzbroj:Armament:DD.04.1952-DD.11.1954 De Havilland D.H.98 Mosquito FB Mk.VIDD.04.1952-DD.11.1954 De Havilland D.H.98 Mosquito PR Mk.34DD.04.1952-DD.11.1954 De Havilland D.H.98 Sea Mosquito TR Mk.33DD.08.1952-DD.03.1956 Hawker Sea Fury FB Mk.11DD.09.1952-DD.03.1956 Fairey Firefly AS Mk.6DD.12.1952-DD.04.1958 Grumman Avenger AS Mk.4DD.12.1952-DD.04.1958 Grumman Avenger AS Mk.5DD.12.1952-DD.04.1958 Grumman Avenger ECM Mk.6DD.02.1953-DD.08.1955 Avro Anson Mk.IDD.06.1957-01.05.1958 De Havilland D.H.112 Sea Venom ECM.21Poznámka:Note:--Zdroje:Sources: www.wings-aviation.chen.wikipedia.org

Čas načtení: 2025-01-24 14:45:35

825. námořní letecká peruť [1945-1946]

Autor: FiBe Datum: 24.01.2025 14:45:35 Název:Name:825. námořní letecká peruť825 Naval Air SquadronOriginální název:Original Name:No. 825 Naval Air Squadron FAADatum vzniku:Raised/Formed:01.07.1945Předchůdce:Predecessor:--Datum zániku:Disbanded:24.01.1946Nástupce:Successor:825. námořní letecká peruť (kanadská)825 Naval Air Squadron (Canadian)Nadřízené velitelství:Higher Command:DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?Dislokace:Deployed:01.07.1945-DD.MM.RRRR Crimond, RNAS Rattray Velitel:Commander:01.07.1945-21.12.1945 Stovin-Bradford, F. (Lieutenant-Commander)21.12.1945-24.01.1946 Tattersall, O. W. (Lieutenant-Commander)Výzbroj:Armament:01.07.1945-DD.11.1945 Fairey Barracuda Mk.IIDD.11.1945-24.01.1946 Fairey Firefly FR Mk.IPoznámka:Note:--Zdroje:Sources:www.wings-aviation.chen.wikipedia.org

Čas načtení: 2025-01-28 13:31:53

883. námořní letecká peruť [1947-1951]

Autor: FiBe Datum: 28.01.2025 13:31:53 Název:Name:883. námořní letecká peruť883 Naval Air SquadronOriginální název:Original Name:No. 883 Naval Air Squadron FAADatum vzniku:Raised/Formed:15.05.1947Předchůdce:Predecessor:--Datum zániku:Disbanded:01.05.1951Nástupce:Successor:871. námořní letecká peruť (kanadská)871 Naval Air Squadron (Canadian)Nadřízené velitelství:Higher Command:DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?Dislokace:Deployed: 15.05.1947-DD.MM.1948 Halifax, RCAF Station Dartmouth / DD.MM.1948-01.05.1951 Dartmouth, RCNAS Shearwater / Velitel:Commander:15.05.1947-DD.01.1948 Monks, R. A. (Lieutenant-Commander / Capitaine de corvette)DD.01.1948-01.12.1948 Foteringham, J. B. (Lieutenant-Commander / Capitaine de corvette)01.12.1948-DD.04.1950 Creery, R. A. B. (Lieutenant-Commander / Capitaine de corvette)DD.04.1950-01.05.1951 Munro, W. D. (Lieutenant-Commander / Capitaine de corvette)Výzbroj:Armament:15.05.1947-DD.09.1948 Supermarine Seafire Mk.XVDD.09.1948-01.05.1951 Hawker Sea Fury FB Mk.11Poznámka:Note:- kanadská- CanadianZdroje:Sources:www.wings-aviation.chen.wikipedia.org

Čas načtení: 2025-01-29 16:44:55

826. námořní letecká peruť [1947-1951]

Autor: FiBe Datum: 29.01.2025 16:44:55 Název:Name:826. námořní letecká peruť826 Naval Air SquadronOriginální název:Original Name:No. 826 Naval Air Squadron FAADatum vzniku:Raised/Formed:15.05.1947Předchůdce:Predecessor:--Datum zániku:Disbanded:01.05.1951Nástupce:Successor:881. námořní letecká peruť (kanadská)881 Naval Air Squadron (kanadská)Nadřízené velitelství:Higher Command:DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?Dislokace:Deployed:15.05.1947-DD.MM.RRRR Halifax, RCAF Station Dartmouth / Velitel:Commander:DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ?, ? ( )Výzbroj:Armament:15.05.1947-DD.10.1950 Fairey Firefly FR Mk.IDD.10.1950-01.05.1951 Grumman TBM-3E AvengerPoznámka:Note:- kanadská (?)- Canadian (?)Zdroje:Sources:www.wings-aviation.chen.wikipedia.org

Čas načtení: 2024-07-03 06:30:00

Neviditelná stíhačka čelí nejisté budoucnosti při potížích s náklady na modernizaci

Projekt další americké stealth stíhačky visí na vlásku, protože letectvo zvažuje náklady na modernizaci. Armádní úředníci naznačují, že drony s umělou inteligencí čeká lepší budoucnost než stíhačky nové generace. Drony by mohly létat s nadcházející flotilou F-35 a dalšími staršími, modernizovanými, tryskovými letouny, upozornil Business Insider.

Čas načtení: 2025-01-15 19:01:59

8. dělostřelecký pluk námořní pěchoty [1958-1970]

Autor: wade Datum: 15.01.2025 19:01:59 Název:Name:8. dělostřelecký pluk námořní pěchoty8th Marine Artillery RegimentOriginální název:Original Name:8e Régiment d’Artillerie de Marine (8e RAMa)Datum vzniku:Raised/Formed:01.12.1958Předchůdce:Predecessor:Datum zániku:Disbanded:01.07.1970Nástupce:Successor:9. dělostřelecký pluk námořní pěchoty8th Marine Artillery RegimentNadřízené velitelství:Higher Command:01.12.1963-01.01.1976 9. brigáda01.01.1976-01.07.1999 9. divize námořní pěchoty01.07.1999-01.01.2013 9. lehká obrněná brigáda námořní pěchoty01.01.2013-DD.MM.RRRR 9. brigáda námořní pěchoty01.12.1963-01.01.1976 9th Brigade01.01.1976-01.07.1999 9th Marine Infantry Division01.07.1999-01.01.2013 9th Marine Light Armored Brigade01.01.2013-DD.MM.RRRR 9th Marine Infantry BrigadeDislokace:Deployed:01.12.1963-01.07.1979 Dinan, kasárny / 01.07.1979-DD.MM.RRRR Saint-Aubin-du-Cormier, kasárny / Velitel:Commander:01.12.1963-DD.MM.RRRR ? ( )Podřízené jednotky:Subordinated Units:DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRRDD.MM.RRRR-DD.MM.RRRRČestný název:Honorary Name:DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRRDD.MM.RRRR-DD.MM.RRRRVyznamenání:Decorations: Poznámka:Note:--Zdroje:Sources:www.troupesdemarine-ancredor.org

Čas načtení: 2020-07-07 06:03:33

Ukázka z knihy Petera Lehra Historie pirátství: Od vikingů po somálské lupiče

Kniha popisuje historii pirátství od samého počátku až po současnost, kdy je omezeno jen na některé lokality. Popisuje způsoby přepadávání lodí, přístavů nebo vesnic a měst na pobřeží i to, jak se tyto strategie vyvíjely s příchodem nových technologií, politických spojenectví apod. Vyvrací romantické představy o pirátech, které byly vytvořeny mnoha příběhy a hollywoodskými filmy. Kniha také přináší portréty nejslavnějších pirátů, mapy a kresby lodí.   Ukázka z knihy   ČÁST I izolované oblasti, od 700 do 1500   připojení ke zlotřilému řádu Proč si lidé zvolí stát se pirátem nebo privatýrem, proč se rozhodnou pro kariéru námořního lupiče? Většina romantických filmů a románů o pirátech nevšímavě opomíjí ošklivou pravdu, že pirátství bylo – a v mnoha přímořských oblastech stále je – velmi nebezpečné povolání, ohrožující přinejmenším zdraví samotného piráta. Člověk, který se pro tuto kariéru rozhodl v minulosti, tak patrně učinil s nadějí na rychlé zbohatnutí. Mnohem pravděpodobněji ho však čekalo utonutí, vyhladovění, úmrtí na kurděje, malárii, mor či jinou z mnoha exotických a tehdy ani nepojmenovaných chorob, doživotní zmrzačení při nehodě či v boji, zabití v bitvě nebo umučení k smrti řadou velmi nepříjemných způsobů, po dopadení mohl zemřít na popravišti nebo shnít ve vězení. Je tedy důležité mít na paměti, že volba pirátství za povolání nemusí být vždy motivována romantickými představami ani láskou k dobrodružství.      Za rozhodnutím stát se pirátem obvykle stála jedna ze dvou hnacích sil. Za prvé neutěšené postavení zavdávající oprávněný důvod ke stížnostem, jako je bída či chudoba, nezaměstnanost, drsnéživotní podmínky a obecně bezútěšná a beznadějná budoucnost. A za druhé nenasytná touha po bohatství nebo vidina snadno vydělaných peněz. Mocným motivačním faktorem býval rovněž útěk před spravedlností. „Moře vždy sloužilo jako útočiště nezákonných a kriminálních společenských živlů.“ Přesná směsice zmíněných prvků nezávisela ani tak na zeměpisné oblasti, ale spíše na místních okolnostech, které se v průběhu času mohly podstatně měnit.      V době pozdního středověku, tedy mezi roky 1250 a 1500, existovaly ve Středomoří oblasti, které se těšily hospodářskému růstu, což podnikavým jedincům, zejména velmi zručným řemeslníkům, nabízelo řadu dokonale legálních příležitostí. Na druhé straně bylo možné narazit na místa, kde vládla stagnace a růst nezaměstnanosti ještě urychloval zvyšující se počet obyvatelstva, na oblasti, kde charakteristickou chudobu zhoršovaly neustálé nájezdy a protiútoky různých námořních mocností a jejich loďstev, často podporovaných privatýry – nebo korzáry –, soukromými osobami vybavenými licencí (oficiálním vládním pověřením k vedení kořistnické činnosti na moři), jakož i piráty bez licence. V křesťanských oblastech na středomořském pobřeží profitovaly zavedené námořní mocnosti jako Benátky, Janov a Pisa z prudce rostoucího obchodu s byzantskou říší a s hlavními přístavy muslimských říší, například s Alexandrií, i s přístavy na pobřeží Černého moře, například s Kaffou (dnešní Feodosija). Benátští, janovští a pisánští kupci bohatli na vzácném zboží, mezi něž patřily drahokamy, hedvábí, koření, porcelán, zlato, stříbro, kožešiny a otroci, a spolu s nimi bohatli i alexandrijští a byzantští obchodníci.      Pokud se občané zmíněných vzkvétajících přístavních měst rozhodli pro pirátství, činili tak nejčastěji z touhy po zbohatnutí a stávali se hlavně korzáry, licencovanými piráty. Není překvapením, že se mezi piráty hlásili zejména občané ze spodních příček společenského žebříčku, kteří měli vstupem do tak rizikové profese nejmíň co ztratit, zato mohli nejvíc získat. Například v případě přístavů Bidžája (Alžírsko) a Trapani (Sicílie) se do pirátských aktivit na „zkrácený úvazek“ zapojovali „lidé skromného původu“ jako dělníci, maloobchodníci nebo řemeslníci, rybáři a námořníci. Na ostrovech podél námořních tras nuzně se protloukající chudobní rybáři a rolníci určitě sledovali dychtivýma očima těžce naložené obchodní lodě. Tato místa byla obvykle odříznuta od ekonomického pokroku a často se stávala cílem loupeživých nájezdů korzárů, kteří zde lovili otroky a odváželi s sebou vše, co mohlo posloužit jako zdroj zisku. Nikoho nepřekvapí, že se žalostné životní podmínky a touha po bohatství spojily a daly na těchto místech vzniknout pirátským základnám, z nichž některé přežily až do devatenáctého století.      I v severoevropských vodách stály tvrdé životní podmínky za vznikem  a vzestupem volně  organizovaných pirátských a privatýrských flotil námořních lupičů, známých nejprve jako „vitaliáni“ (německy Vitalienbrüder, volně přeloženo bratři živitelé) a později jako „likedeeleři“, které na přelomu čtrnáctého a patnáctého století operovaly v Baltském a Severním moři. Vdůsledku neustálých námořních válekv této části Evropy byly vypleněny mnohé přímořské oblasti a tuhý feudální řád na pevnině držel poddané v pevném područí. Není divu, že mnozí chudí rolníci a nádeníci, kteří nevlastnili ani kousek půdy, se ve třináctém a čtrnáctém století přesouvali do měst v naději na lepší život. Tam však zjistili, že jejich bída se v relativní anonymitě města ještě prohloubila. Platilo to zejména v případě státu Řádu německých rytířů, který se rozkládal na částech území dnešního Estonska, Lotyšska, Litvy, Polska, Ruska a Švédska. Ovládal ho katolický vojenský řád, který se až do počátku patnáctého století podílel na křížových výpravách proti pohanským kmenovým královstvím a knížectvím.      V té době byly akty pirátství v Baltském moři poměrně časté a docházelo k nim ze stejných důvodů jako v jiných koutech světa: hustý námořní provoz nabízel bohatou kořist a neustále se měnící politická spojenectví přímořských států znemožňovala ustavení a účinné dodržování námořního práva. Například již v roce 1158 obyvatelstvo dánských pobřežních oblastí Jutska a Sjællandu uprchlo v důsledku neustálých nájezdů do vnitrozemí a nechalo za sebou neobdělávanou a nechráněnou půdu. „Všude vládla sklíčenost, nikdo nemohl spoléhat na zbraně ani na pevnosti.“ Vévoda Jan z Meklenburku (do vévodského stavu jej roku 1348 v Praze povýšil Karel IV.) nabídl v rámci války, kterou koncem čtrnáctého století vedl proti dánské královně Markétě, privatýrské pověření prakticky každému, kdo si o ně řekl. Tím jen dále otevřel stavidla a do té doby neorganizovaní piráti se sdružili do velkých flotil. Převážně námořní válka Meklenburska proti Dánsku vyžadovala stavbu nových lodí, pro něž bylo třeba zajistit posádky. A protože válka přinášela naději na rozsáhlé drancování a plenění, hrnuly se do meklenburských přístavů zástupy dobrodruhů a zoufalců vesměs severoněmeckého původu, dychtivých nechat se najmout. Dětmarova Kronika je popisuje těmito slovy:   V tomto roce [1392] se shromáždil neukázněný a vzpurný dav dvořanů, měšťanů z mnoha měst, úředníků a sedláků, kteří nazvali  sami sebe  vitaliáni. Tvrdili, že vyrazí proti královně Dánska, aby osvobodili švédského krále, jehož uvěznila, a že nebudou nikoho zajímat ani plenit, pouze podpoří zbožím a pomocí ty [z Meklenburska], kdo budou bojovat proti královně.   Svému slibu se vitaliáni zpronevěřili, ohrožovali „celé moře a všechny kupce, přátele i nepřátele“. Vitaliáni ani jejich nástupci likedeeleři se – podobně jako jiné velké organizované pirátské skupiny – neobjevili znenadání a zčistajasna. Můžeme jen spekulovat, zda tyto muže vedla touha po bohatství, nebo zoufalé životní podmínky, aby se stali námořními lupiči, neboť nikdo z těch zástupů povětšinou negramotných a nevzdělaných lidí nezanechal paměti. Je však pravděpodobné, že oba zmíněné faktory poháněly četné obyvatele hanzovních měst, aby se dali na pirátství. Volání meklenburského vévody po privatýrech jim znělo jako vábení sirén. Nabízelo naději na únik ze spárů bídné chudoby a na zbohatnutí – nebo alespoň na smrt při snaze získat lepší postavení. Ještě pochopitelnější je, že se k vitaliánům přidávali i stávající námořníci. Podmínky úmluvy sice mohly zahrnovat ustanovení, že meklenburští privatýři budou placeni pouze z kořisti, přesto naděje na obohacení při rabování byla jistě svůdná. Pokud se kapitán rozhodl připojit se k pirátskému bratrstvu, posádka ani nemusela přestoupit na jiné plavidlo. Rozdíl mezi obchodní a pirátskou či privatýrskou lodí spočíval jen v tom, že ta druhá uvedená mívala lepší posádku i výzbroj.      Názvy, pod nimiž tyto aliance námořních lupičů vešly ve známost, jsou dostatečně výmluvné. Podle některých názorů vděčí vitaliáni, bratři živitelé, za své pojmenování jednomu z úkolů, jimiž byla tato skupina privatýrů pověřena. Roku 1390 dostali příkaz zásobovat, tedy živit, vyhladovělé obyvatele Stockholmu, když dánský nepřítel odřízl město od zásobovacích tras. Přijatelnější vysvětlení zní tak, že název bratři živitelé odkazuje na skutečnost, že si tito privatýři zajišťovali obživu vlastními  silami.  Odkaz na „bratry“ nebo „bratrstvo“ naznačuje vzájemnost, když už ne rovnost. Tento prvek je výraznější v pojmenování (ve středověké dolnoněmčině) Likedeelern, které se vyskytuje v soudobých německých pramenech kolem roku 1398 a znamená „rovnocenní podílníci“. V dobách striktního hierarchického rozdělení společnosti, kdy všichni měli vědět, kde je jejich místo, je kvazi socialistická představa rovnocenného podílu bez ohledu na původ sama o sobě výzvou předhozenou politickým elitám – aristokracii, církvi a mocným hanzovním obchodníkům.      Zajímavé je, že to nebyli pouze utlačovaní, kdo se ve středověku rozhodli pro pirátskou nebo privatýrskou dráhu. Kariéra piráta nebo privatýra lákala dokonce i šlechtu a často z velmi podobných důvodů: uniknout životu v chudobě a strádání, do něhož je uvrhl nepřející osud. Chudoba šlechticů byla samozřejmě relativní a mnozí urození zřejmě vyrazili na moře spíše z touhy po dobrodružství než pro cokoliv jiného. Zůstává ovšem neměnným faktem, že mnoho jedinců urozeného původu se stalo piráty nebo privatýry z donucení. Tak například v Itálii čtrnáctého století se běžně stávalo, že v důsledku častých násilných srážek mezi různými městskými státy i mezi jednotlivými frakcemi uvnitř těchto států byla řada vysoce postavených rodin nucena uprchnout ze svých domovských měst. Snažily se udržet své postavení (nebo spíš prostě přežít) tím, že se daly na pirátství a lupičství. Kolem roku 1325 napadaly ghibellinské galéry vyplouvající z Janova konvoje obchodních lodí, plenily a loupily. V roce 1464 se pirátem, a to velmi neblaze proslulým, stal dokonce janovský vévoda a arcibiskup Paolo Fregoso, když jej političtí nepřátelé vyhnali z města. Italští vyhnanci ovšem nebyli jediní příslušníci šlechty, na něž tehdy dolehly zlé časy. Když nečekané uzavření míru v roce 1302 vedlo k obrovské nezaměstnanosti mezi vojáky a žoldnéři, trpěli i katalánští rytíři. Mnozí se uchýlili pod vlajku jistého Rogera de Flor, bývalého templáře, který se po vyloučení z řádu pro údajné krádeže stal pirátem. S námořními nájezdy měl bohaté zkušenosti, neboť se od svých osmi let plavil na templářských lodích a z plavčíka to dotáhl až na velitele galéry. Tato skupina profesionálních žoldnéřů, známá pod názvem (Velká) Katalánská kompanie, působila po většinu čtrnáctého století převážně ve východním Středomoří buď jako privatýři, nebo jako piráti – podle toho, zda bojovali pro nějakého pána, nebo pro sebe.      Situace vitaliánů v Baltském moři byla koncem téhož století jen mírně odlišná. Mnozí příslušníci nižší šlechty v tomto regionu strádali ve stavu infausta paupertas neboli „nešťastné chudoby“, a to navzdory možnostem a ambicím svého původu. Většina z nich byla závislá na příjmech z půdy, kterouvlastnili, abylitakvelmizranitelnívpřípadech agrárních krizí, kdy ceny zemědělských výrobků klesaly na samotné dno. Tito šlechtici představovali typický důsledek oněch nejistých válečných časů, ovšem na rozdíl od jiných skupin chudiny měli jednu dobře zpeněžitelnou výhodu – byli zocelení častými válkami, v nichž bojovali, takže prokazovali neobyčejné bojové schopnosti. Navíc svým ubohým postavením ospravedlňovali své loupení a drancování jakožto „drobný“ nebo „odpustitelný“ hřích, který na nich nezanechá žádné stigma. Potvrzuje to i soudobé rčení: „Ruten, roven, det en is gheyen schande, dat doynt die besten von dem lande.“ (Potulka a loupež neznamená hanbu, dělají to i ti nejlepší ze všech zemí.) Bylo tedy jen logickým krokem rozšířit loupení ze souše i na moře.      Většina šlechticů, kteří se dali k pirátům, se na rozdíl od „obyčejných“ lidí stala veliteli. Vyškrábali ze dna truhlice posledních pár zlatek, koupili loď, vyzbrojili ji a najali posádku z řad svých bojem zocelených přívrženců v nikoliv liché naději, že jim pár úspěšných nájezdů vynaložené prostředky bohatě vrátí. Jiní, ještě chudší šlechtici, byli natolik zběhlí a zruční ve válečném umění, že se stali pirátskými veliteli, aniž by si napřed museli pořídit loď. To byl i případ dvou mnichů žebravého řádu, kteří se stali vůdci vitaliánů.      Není známo, co tyto dva „svaté“ muže přimělo připojit se k námořním lupičům, ale překvapivě nešlo o první „klášterníky“, řádové bratry, kteří se stali piráty. Mnich Eustach, známý také jako Černý mnich, se narodil jako Eustache Busket ve francouzském Boulogne-sur-Mer při pobřeží Lamanšského průlivu někdy kolem roku 1170 do vznešené rodiny – jeho otec Baudoin patřil k předním šlechticům tohoto přímořského kraje. Mladíkovi se zřejmě dostalo řádného rytířského i námořnického výcviku, jeho pozdější pozoruhodné činy jako privatýra a piráta naznačují, že první zkušenosti získal jako korzár ve Středomoří. Není jasné, proč se rozhodl vstoupit jako mnich do benediktýnského kláštera. O něco zřejmější jsou důvody, proč duchovní službu opustil. Když odmyslíme zvěsti o údajných zločinech, hnala jej touha pomstít smrt svého otce, jehož zabil jiný šlechtic. Po krátkém působení jako bandita ve svém rodném kraji dobře využil nabyté korzárské dovednosti a kolem roku 1204 se připojil k privatýrům anglického krále Jana, který vedl dlouhou a úpornou válku proti francouzskému panovníkovi Filipu II. Téměř deset let Eustach napadal francouzské koráby a útočil na francouzské pobřeží Lamanšského průlivu. Za svou polonezávislou základnu si zvolil ostrov Sark – k velké mrzutosti obyvatel nedalekých anglických přístavů Hastings, New Romney, Hythe, Dover a Sandwich (známých jako Cinque Ports, Pět přístavů), kteří byli rovněž vystaveni jeho drancování. Když se proti Eustachovi v letech 1212 a 1213 postavil anglický dvůr, rychle změnil strany a ve francouzských službách napadal anglické lodě a pobřeží. Jeho osud se naplnil 24. srpna 1217 v bitvě u Sandwiche, když se anglickým námořníkům podařilo proniknout na palubu jeho lodi poté, co napřed oslepili francouzské protivníky tím, že jim nasypali doočí nehašené práškové vápno.„Naskákali na Eustachovu loď a mimořádně krutě se vypořádali s jeho muži. Pochytali všechny barony a mnicha Eustacha zabili. Usekli mu hlavu a bitva okamžitě skončila.“      Nebyl jediný člen církevního řádu, který porušil svaté sliby a vydal se na dráhu piráta. Na druhé straně zeměkoule najdeme jiné zbloudilé, tentokrát buddhistické mnichy, kteří učinili totéž. Například jistý Sü-chaj vedl mnoho let poklidný život jako vzdělaný a uznávaný mnich ve slavném Tygřím klášteře nedaleko Chang-čou. Avšak roku 1556 se z neznámých důvodů náhle rozhodl, že opustí klášter a přidá se k pirátům Wo-kchou, kteří v letech 1440 až 1570 aktivně působili ve Východočínském a Jihočínském moři. Dobře využil svých znalostí náboženský chrituálů, liturgických žalmů i věšteckého umění as jejich pomocí si získal „věrnost své posádky, která ho nazývala ,generálem, jehož seslala nebesa, aby zpacifikoval oceány‘“. Ale stejně jako křesťanští duchovní, kteří se připojili k pirátům v Severním a Baltském moři, i on představoval spíše výjimku než pravidlo. Wo-kchou, což doslova znamená „japonští bandité“, verbovali své členy převážně mezi Japonci, Číňany a Malajci, hnanými buď  touhou po zbohatnutí, nebo chudobou. Většinu tvořili zkušení čínští námořníci, kteří dříve sloužili ve válečném nebo obchodním loďstvu. Proud rekrutů zesílil po schválení tvrdého omezení či přímo zákazu námořního obchodu a rozpuštění mocného námořníholoďstva dynastie Ming, které pod velením admirála Čeng-chea brázdilo vody Indického oceánu mezi roky 1405 a 1433.      Náhlá změna čínské námořní politiky měla za následek tisíce nezaměstnanýcha strádajících námořníků, kteří se zoufale snažili najít nové uplatnění. Mnozí obchodníci se rozhodli pokračovat ve svém, nyní již prakticky nezákonném podnikání a zapojili se do pirátství – buď aktivně organizováním nájezdů, nebo pasivně obchodováním s kradeným zbožím. Nejmocnějším mezi těmito kupci-piráty byl jistý Wang Č’, původně bohatý a vážený obchodník se solí. Základnu si zbudoval na ostrově Kjúšú pod ochranou japonských feudálních pánů a z ní ovládal stále rostoucí pirátskou říši, aniž by se sám aktivně podílel na nájezdech a plundrování. V jeho případě proběhl přerod z uznávaného obchodníka v obávaného piráta nedobrovolně: zákaznámořníhoobchoduzničiljehopodnik, který na mořeplavbě závisel. Neměl prostě jinou možnost.   bůh to tak chce Stát se pirátem bylo mnohem snazší, pokud se k tomu nevztahovalo žádné společenské stigma. Některé přímořské národy – například Vikingové, kteří za raného středověku (od osmého století) napadali pobřeží britských ostrovů, Irska i evropské pevniny, nebo ve stejné době, ale na druhé straně zeměkoule takzvaní Orang Laut (Mořští lidé), kteří pocházeli od Malackého průlivu – pokládaly nájezdné lupiče za vznešené válečníky, kteří zasluhují úctu a obdiv. V těchto kulturách patřila účast na pirátských nájezdech ke způsobům, jak získat nejen reputaci, ale také bohatství.      Pro členy válečnické společnosti, kteří se chtěli osamostatnit jako nezávislá feudální knížata, byly nejdůležitější tři prvky. Museli si vydobýt pověst neohrožených bojovníků, získat do svých vojů dostatečný počet otroků-bojovníků a nashromáždit bohatství. Platilo to zejména pro Vikingy:   Bohatství u Vikingů neznamenalo pasivní hromadění zlata a stříbra, ukrytého kdesi v jámě nebo v truhlici, ale spíše je představovalo postavení, spojenectví a styky. Skandinávské komunity v období Vikingů tvořily otevřený systém, v němž musel každý jedinec či rodina soustavně bránit svou pozici vůči ostatním, kteří si  s ním byli teoreticky rovni.   Universum 2020, z anglického originálu Pirates: A New History, from Vikings to Somali Raiders přeložil Dalibor Míček, vázaná, 360 stran, 1. vydání. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2024-04-05 14:20:27

Dánská armáda uzavřela hlavní námořní cestu a část vzdušného prostoru kvůli raketovému odpalovacímu zařízení na palubě lodi

Dánsko - Národní námořní úřad vydal ve čtvrtek odpoledne varování, aby se plavidla vyhýbala části průlivu Velký Belt u dánského pobřeží kvůli riziku padajících úlomků střel. V oblasti začalo minulý měsíc námořní cvičení, které má skončit v pátek. Plavební cesta byla znovu otevřena ve čtvrtek večer. The post Dánská armáda uzavřela hlavní námořní cestu a část vzdušného prostoru kvůli raketovému odpalovacímu zařízení na palubě lodi first appeared on Pravda24.

Čas načtení: 2024-05-15 18:00:01

Jihočínské moře jako příští pole konfliktu? Čína ho chce dobýt zákeřnou taktikou

Jihočínské moře se stalo za posledních několik dekád doslova křižovatkou zájmů mnoha velmocí. Kromě Číny, která zde sebevědomě uplatňuje své teritoriální nároky, se v oblasti angažuje také Vietnam, Filipíny, Brunej nebo Malajsie, jak uvádí BBC. Militarizace uměle postavených ostrovů Peking si je vědom skutečnosti, že není zdaleka osamocen v mocenských ambicích v regionu Jihočínského moře, a tak činí opatření, aby mu ostatní globální hráči v další expanzi pokud možno nepřekáželi.  Číňani, Vietnamci, Velikonoce a apríl, to byl týden ve středu Čech Číst více Čína tedy již před několika lety cíleně zvolila praxi, která je trnem v oku právě ostatním zemím, jež mají v Jihočínském moři své zájmy. Peking zde postupně staví čím dál více umělých ostrovů a systematicky je militarizuje. To vše je ovšem postupným procesem, kdy se z ostrovů stávají svébytné struktury, jež zahrnují i veřejné budovy či silnice.  Změnit rovnováhu sil v západním Pacifiku Nejen pro Filipíny či Vietnam a další státy je však varovným znamením, že Čína zde instaluje i raketová odpaliště (rakety země-vzduch), což v důsledku může být reálná hrozba. Vojenská přítomnost na těchto ostrovech pak má plnit roli odstrašujícího prostředku pro ostatní. Kritiku svého konání, k níž se přidaly USA, Peking vytrvale odmítá a své aktivity vykresluje tak, že vše má jen pro civilní účely.  Rusko, NATO, nebo Čína: Kdo má nejvíce jaderných zbraní? Číst více Dlouhodobým cílem není potom nic jiného než změnit trvale rovnováhu sil v západním Pacifiku s dominancí Číny a uzmout suroviny, hlavně ropu a zemní plyn, výhradně pro sebe. Jak píše ve své práci o Jihočínském moři Zuzana Machová, Peking by získáním kontroly nad Jihočínským mořem posílil nejen svou pozici regionálního hegemona, ale rovněž své postavení na globální úrovni. Klíčové námořní trasy To je jedna rovina teritoriálního sporu o Jihočínské moře. Tou druhou jsou velmi významné námořní trasy, které vedou touto oblastí. Je zřejmé, že ten, kdo ovládá Jihočínské moře, ovládá také tyto trasy, tudíž i námořní obchod, a autoritativně může rozhodovat o tom, které lodě zde budou proplouvat a které zase nikoliv. Jak uvádí Machová, nejedná se jen o námořní trasy, ale také o důležité průlivy, jako je Malacký, který spojuje Jihočínské moře s Indickým oceánem. Číňané jsou k smíchu. Jejich vojenské PR využívalo záběrů z Transformers a dalších trháků Číst více Nátlakové prostředky, které Čína používá v neklidném regionu, zahrnují zastrašování, ale i poměrně časté střety například čínských a filipínských lodí, které dále zvyšují už tak vysoké napětí. Peking přitom vůbec nehledí na dřívější rozhodnutí Stálého rozhodčího soudu v Haagu, který se usnesl na tom, že většina teritoriálních nároků Číny nejsou opodstatněná. Toho však „Říše středu“ vůbec nedbá, ba naopak. Rakety s úctyhodným dosahem V poslední době se předmětem sváru staly Spratlyovy ostrovy, kde je zvlášť viditelná čínská aktivita. Na Spratlyových ostrovech už Peking stačil rozmístit rakety země-vzduch, nicméně se zde mají nacházet také účinné protilodní střely YJ-12B, které mají dosah až 500 km. Filipíny, Brunej a Malajsie se ostře vymezily proti militarizaci Spratlyových ostrovů, protože si na ně činí vlastní územní požadavky, nicméně Čína jejich kritiku zásadně odmítá. Přítomnost čínských raket s takovým dosahem na druhé straně eskaluje napětí a nelze vyloučit ani vzájemné ostřejší potyčky na moři.  Rozladěné Filipíny Nejnověji se pak přeneslo napětí k útesu Sabina Shoal v Jihočínském moři, kde Peking staví umělý ostrov. Filipíny daly Číně jasně najevo, že takové aktivity odmítají, a již dříve do oblasti poslaly své plavidlo. Nicméně Číňané se ve svém prohlášení snažili rozmělnit existující rizika a místo toho vyzvali Filipíny, aby napříště směrem k nim neformulovaly tak ostrá slova. Boj o Jihočínské moře tak pokračuje dál, napětí zatím nepolevuje, protože Čína zároveň pokračuje ve stavbě umělých ostrovů, které cíleně militarizuje a navyšuje na nich svou vojenskou přítomnost. Spor se může v horším případě přelít ve větší ozbrojené srážky zainteresovaných hráčů v konfliktní oblasti a může ještě více eskalovat, a to v krajním případě ve válku. Jestli se případně naplní černý scénář, bude záležet na tom, s jakou intenzitou bude Peking pokračovat ve stavbě umělých ostrovů a v jejich militarizaci. Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Americký bombardér B-21 Raider: Jaderná bestie měla vystrašit Čínu, ta má ale vlastní trumfy.

Čas načtení: 2025-02-19 11:44:06

Stoletá válka [1337-1453]

Autor: Admin Datum: 19.02.2025 11:44:06 Stoletá válka (1337-1453)Příčiny konfliktuSpor o následnictví francouzského trůnu po vymření hlavní větve dynastie Kapetovců v roce 1328 - anglický král Eduard III. si nárokoval francouzskou korunu jako vnuk francouzského krále Filipa IV.Dlouhodobé napětí ohledně držby anglických lén ve Francii, zejména AkvitánieEkonomické zájmy - kontrola nad obchodně významnými FlandryRostoucí mocenské ambice francouzské a anglické korunyHlavní aktéřiAnglické královstvíEduard III. (1327-1377)Richard II. (1377-1399)Jindřich IV. (1399-1413)Jindřich V. (1413-1422)Jindřich VI. (1422-1461)Francouzské královstvíFilip VI. (1328-1350)Jan II. Dobrý (1350-1364)Karel V. Moudrý (1364-1380)Karel VI. Šílený (1380-1422)Karel VII. Vítězný (1422-1461)Fáze válkyPrvní fáze (1337-1360)Vypuknutí konfliktu - Eduard III. zpochybňuje následnictví Filipa VI.Námořní bitva u Sluis (1340) - zničení francouzské flotilyBitva u Kresčaku (1346) - triumf anglických lučištníkůDobytí Calais (1347) - získání klíčového přístavuBitva u Poitiers (1356) - zajetí francouzského krále Jana II.Mír v Brétigny (1360) - dočasné ukončení bojůDruhá fáze (1369-1389)Obnovení konfliktu Karlem V.Strategie "spálené země" vedená Bertrandem du GuesclinemPostupná ztráta anglických držav ve FranciiNámořní dominance FranciePříměří z Leulinghem (1389)Třetí fáze (1415-1429)Obnovení války Jindřichem V.Bitva u Azincourtu (1415) - drtivá porážka FrancouzůSmlouva z Troyes (1420) - uznání Jindřicha V. dědicem francouzského trůnuObléhání Orléansu (1428-1429)Vystoupení Jany z Arku a obrat ve válceZávěrečná fáze (1429-1453)Korunovace Karla VII. v Remeši (1429)Zajetí a upálení Jany z Arku (1431)Postupné vytlačování Angličanů z FrancieBitva u Castillonu (1453) - poslední velká bitva válkyPád Bordeaux (1453) - konec anglické přítomnosti v AkvitániiVýznamné námořní střetyBitva u Sluis (1340) - největší námořní střetnutí válkyBitva u Winchelsea (1350) - porážka kastilské flotilyFrancouzské nájezdy na anglické přístavy (1377-1380)Blokáda La Rochelle (1372-1373)Kontrola Lamanšského průlivuKlíčové pozemní bitvyKresčak (1346)Poitiers (1356)Azincourt (1415)Verneuil (1424)Orléans (1428-1429)Patay (1429)Formigny (1450)Castillon (1453)Vojenské inovace a taktikaRozvoj lukostřelby a taktiky dlouhých lukůNové obléhací techniky a využití dělostřelectvaVývoj plátové zbrojeZměny v jízdní takticeRostoucí význam pěchotySpolečenské a ekonomické dopadyMorová epidemie (Černá smrt) a její vliv na průběh válkyVzpoury a sociální nepokoje (Jacquerie ve Francii)Rozvoj národního uvědoměníProměny feudálního systémuEkonomické vyčerpání obou zemíDiplomatické vztahy a spojenectvíRole papeže a pokusy o zprostředkování míruSkotsko-francouzská aliance ("Auld Alliance")Vztahy s Burgundským vévodstvímZapojení Kastilie a FlanderBurgundsko-anglické spojenectvíKulturní aspekty a dědictvíVývoj rytířské kulturyLiterární a kronikářské zpracování válkyProměny dvorské kulturyArchitektonické památky (hrady, opevnění)Vliv na národní mýty a historickou paměťDůsledky válkyKonec anglických ambicí ve FranciiPosílení francouzské monarchieModernizace armád a vojenstvíProměna středověké společnostiVznik národních státůVýznamné osobnostiJana z ArkuČerný princBertrand du GuesclinJohn of GauntJan BurgundskýFilip DobrýJindřich Beaufort

Čas načtení: 2025-06-05 08:21:00

GSTS expanduje v Evropě s prvním řešením pro kolaborativní optimalizaci s umělou inteligencí na světě

Montréal 5. června 2025 (PROTEXT/PRNewswire) - Společnost Global Spatial Technology Solutions ("GSTS"), která se zabývá námořní umělou inteligencí, s potěšením oznamuje rozšíření nabídky svých řešení na evropské trhy. Společnost GSTS nedávno založila pobočku ve Velké Británii a její přítomnost v regionech Středomoří, Blízkého východu a Asie a Tichomoří stále sílí.Jedná se o další krok v expanzi vlastní platformy OCIANA® společnosti GSTS, která umožňuje přímé zapojení rychle rostoucí globální uživatelské základny.OCIANA® je přední platforma umělé inteligence, která poskytuje pokročilé analytické, predikční a optimalizační řešení pro komplexní řízení námořních rizik a optimalizaci lodní dopravy a přístavního provozu. Platforma přijímá, začleňuje a čistí širokou škálu souborů satelitních, provozních, oceánografických a senzorových dat v reálném čase. Prostřednictvím patentovaných a vlastních algoritmů OCIANA® zlepšuje rozhodování a spolupráci v reálném čase, aby byl zajištěn bezpečný a efektivní pohyb osob a zboží po celém světě.Nejnovější řešení OCIANA® pro kolaborativní optimalizaci propojí lodě, přístavy, terminály, lodivodské služby a vodní cesty, usnadní pokročilé digitální plánování a zefektivní spolupráci a optimalizaci v reálném čase na společné důvěryhodné platformě.Toto řešení představuje významný krok v další fázi růstové strategie společnosti GSTS, neboť reaguje na rostoucí poptávku odvětví po optimalizaci harmonogramu kotvišť v reálném čase, optimalizaci harmonogramu plavebních komor, řízení strategických míst a zdrojů, předpovědi ledových zácp, řízení environmentální výkonnosti a také správy rizik a dodržování předpisů v dynamickém globálním prostředí."Jsme rádi, že můžeme svou nabídku rozšířit v celosvětovém měřítku," uvedl Richard Kolacz, generální ředitel společnosti GSTS. "Pokračujeme ve vývoji a ověřování schopností u předních průmyslových organizací a zákazníků. Řešení OCIANA pro kolaborativní optimalizaci umožňuje realizovat globální zelené digitální obchodní koridory a dovoluje uživatelům reagovat v reálném čase na dynamické environmentální, geopolitické nebo fyzické dění. Jsme hrdí na to, že jsme první společností na světě, která toto řešení demonstruje a propojuje množství globálních zúčastněných stran na společné důvěryhodné platformě a poskytuje výhody lodím, přístavům, terminálům, lodivodským službám a vodním cestám."Vývojem této schopnosti společnost GSTS dále posílí své vedoucí postavení v globálním odvětví námořní dopravy a poskytne svým národním i mezinárodním zákazníkům technologii příští generace, která vytváří významné konkurenční výhody.Společnost GSTS pořádá v červnu první Středomořské fórum pro námořní spolupráci a optimalizaci (MARCO MED) a v Řecku předvede nejnovější možnosti společnosti OCIANA. Další informace a registrace: Marco Med ForumO společnosti GSTSGlobal Spatial Technology Solutions (GSTS) je globální společnost poskytující námořní zpravodajství a řešení ke zkvalitnění rozhodování v námořním a logistickém oboru. Naše prediktivní a optimalizační řešení umožňují využívat řadu provozních dat, údajů o životním prostředí, plavidlech a nákladech. Díky tomu poskytují v reálném čase informace k rozhodování v námořním dodavatelském řetězci (to znamená přístavy, provozovatele terminálů, lodní společnosti, vlastníky komodit, nájemce a logistické firmy) a pro komplexní a aktivní řízení rizik pro národní a mezinárodní bezpečnostní organizace.Další informace a možnosti připojení k našemu konsorciu: Contact Us - GSTSLogo - https://mma.prnewswire.com/media/2696365/GLOBAL_SPATIAL_TECHNOLOGY_SOLUTIONS_INC___GSTS__GSTS_Expands_in.jpg Logo - https://mma.prnewswire.com/media/2696364/GLOBAL_SPATIAL_TECHNOLOGY_SOLUTIONS_INC___GSTS__GSTS_Expands_in.jpg Kontakty pro média: Danica Martisová, ředitelka marketingu a komunikace GSTS, e-mail: danica.martis@gsts.ca 

Čas načtení: 2020-12-06 16:09:53

Vídeňské milování: Teror v sedmi obrazech. Obraz šestý: Islámská migrační invaze jako trvale udržitelný útok

Dnešní islamistický militantní mor (tedy i ekologicky přijatelné, životní prostředí nepoškozující, střílení bezvěrců samopalem ve Vídni 2. listopadu 2020), má více méně počátek v tom, že se Saúdská Arábie chtěla zbavit ještě bigotnějších islamistů, než je státně uznávaný fundamentalismus wahhábismu. Potřebovala je exportovat mimo hranice saúdského království. Prosincová intervence sovětské armády v roce 1979 v Afghánistánu tyto islamisty bohatě zaměstnala. Když Sověti z Afghánistánu odjeli, mnoho bojovníků se v devadesátých letech přesunulo na různá lokální bojiště – Alžírsko, Bosna, Čečensko, Egypt, Filipíny, Kašmír či Náhorní Karabach. Saúdská Arábie se v devadesátých letech i nadále snažila od sebe odvrátit džihádistickou hrozbu a podporovala vývoz radikálního islamismu mimo své hranice, napsal Jan Kondrys v časopise Argument. Některé regiony islamismem doslova infikovány. Když bylo povstání poraženo, například v Čečensku, naivní demokraté v EU přijímali muslimské hrdlořezy alias Čečence jako politické migranty, které prý ohrožovala ruská despocie. Přitom Čečenci byli daleko horší než ruská bezpečnostní mašinérie. Začalo nepřetržité tažení islamistů, v Evropě využili chaosu při válečném rozpadu Jugoslávie, plus regionální války v Asii a Africe. Od konce 90. let 20. století jsou vytvořeny podmínky pro invazi nelegálních migrantů do EU. Rozvíjí se plíživě pod pláštíkem poskytnutí humanitární pomoci, což byl a je Trojský kůň islámu. Migrace jako válka nízké intenzity Masová invaze migrantů do EU začala „rozjezdem“ nejpozději v roce 2014, což jsme pocítili i v českém prostředí. Již na konci roku 2014 bylo zřejmé, že začal útok migrační vlny a že policie může zachytit jenom její menší část. Neomezená, masová a rychlá doprava po Evropě v rámci Schengenského prostoru nahrává nelegální migraci, pohybu teroristů a kriminálním skupinám, uvedl tehdy politolog a expert v oblasti extremismu Zdeněk Zbořil. Ve své knize Bombardovat nemocnice je normální jsem k tématu uvedl: Administrativní šéfové a lídři Evropské unie představují skupinu nekompetentních nebezpečných osob. Euroinstituce v Bruselu jsou pouze „výkonným orgánem“ kšeftařských korporací a lobbistických skupin, které nemají s voliči nic společného. Kdyby se politici EU chovali za války takovým způsobem jako za migrační krize let 2015–2017, následovala by obžaloba z vlastizrady a výjimečný trest. Typickým příkladem záměrné neschopnosti v režii EU je boj s pašeráky lidí ve Středozemním moři. Dokladem toho je i iluze o zastavování migrantů na moři. Námořní síly Evropské unie ve skutečnosti představují taxikáře nelegálních migrantů. Snaha zastavit nelegální migraci z Libye se nedaří. Pro svět to je jednoznačný signál zhroucení bezpečnostní architektury EU. Ve Štrasburku byla 15. prosince 2015 byla přijala Zpráva Evropské komise Evropskému parlamentu a Evropské radě o opatřeních navazujících na zasedání vysokých představitelů ohledně toků uprchlíků na západobalkánské trase, v níž neschopnost zastavit migranty komise omlouvá tím, že jejich „přesuny (migrantů) byly nejen nepředvídatelné a z hlediska rozsahu bezprecedentní, ale často k nim docházelo velmi rychle.“ Jenže na migračním útoku nebylo nic nepředvídatelného. Tento trend byl zřejmý již koncem roku 2014. Je to lež i proto, že na mobilizaci bezpečnostních sil k tvrdému zastavení lodí třeba i střelbou není potřeba více než jediný týden. Neschopnost EU odhaluje její vlastní dokument – zpráva Evropské komise z 25. ledna 2017 nazvané Migrace na trase přes centrální Středomoří, ve které je uvedeno, že na trase přes východní Středomoří bylo dosaženo maximálního počtu zaznamenaných nelegálních překročení hranic v roce 2015, šlo o celkem 885 tisíc osob. Po trase přes centrální Středomoří (především z Libye) podle italského ministerstva vnitra přistálo za rok 2015 celkem 153 842 osob a v roce 2016 ještě více – 181 436 osob. Nelegální migraci podporují samotné organizace EU a přímořské hraniční státy tím, že vydávají signál převaděčům i migrantům, že v případě nouze se o ně postarají. Tzv. záchrana osob se stává námořní taxislužbou. Podle zmíněné zprávy o migraci přes Středomoří bylo „od konce roku 2014 … v rámci operací Triton a Sophia na moři zachráněno více než 200 tisíc migrantů.“ Operace Triton byla zahájena agenturou Frontex v listopadu 2014 a byla zaměřena na ochranu hranic. Chybou bylo, že také pomáhala při pátracích a záchranných operacích. Přitom bezpečnost migranta je jeho vlastní soukromou záležitostí. Orgány EU projevily naprostou neschopnost, protože Námořní síly Evropské unie – Středomoří (operace EU NAVFOR MED SOPHIA) byly zřízeny (prý?) „v rekordním čase“ v červnu 2015 s cílem identifikovat, zachycovat a likvidovat plavidla a podpůrné prostředky, ale teprve od října 2015 přešla operace do druhé fáze, která umožňuje vstup na palubu plavidel na volném moři. Pokud docházelo k natolik bezprecedentnímu narušování státních hranic nelegálními migranty již od začátku roku 2015, opatření měla být přijímána bleskově. Skandální je, že orgány EU vědí o nelegální činnosti tzv. neziskových organizací při nelegální migraci již od roku 2014, ale dodnes proti tomu evropské policejní orgány systematicky nezasáhly. EU v roce 2017 sama uvedla: „Od konce roku 2014 začal aktivně provádět pátrací a záchranné akce v centrálním Středomoří také malý, ale rostoucí počet nevládních organizací. Devět nevládních organizací dnes za tímto účelem provozuje 14 lodí. Jejich činnost se zaměřuje na aktivity nedaleko Libye, kde s většími plavidly zajišťují plnohodnotné pátrací a záchranné akce, nabírají migranty a přivážejí je do italských přístavů. Menší nevládní organizace se zaměřují výlučně na záchranu, distribuci záchranných vest a poskytování naléhavé zdravotní péče v blízkosti libyjského pobřeží a spoléhají na větší plavidla, která pak migranty převážejí do italských přístavů…“ A ve stejné zprávě připustila, že organizace EU též přímo spolupracují s pašeráky tím, že přijaly jejich praxi: „Hlídkování, včetně pomoci při pátracích a záchranných činnostech, se postupně přesunulo z vod blízko italského území do vod blíže k Libyi. Jedním z přímých důsledků této skutečnosti byla změna obchodního modelu převaděčů. Ti stále častěji umísťují nelegální migranty a uprchlíky na laciné nafukovací čluny zcela nezpůsobilé k plavbě na moři, které nemají žádnou vyhlídku na dosažení italských břehů, a předpokládají, že budou v blízkosti libyjských teritoriálních vod nebo ještě v nich zachráněni. Skutečnost, že tyto čluny nyní činí 70 procent všech člunů opouštějících libyjské pobřeží, je důvodem, proč jsou cesty stále nebezpečnější.“ Přes své policejní a vojenské kapacity nejsou státy EU ochotny (i v návaznosti na aparát NATO) zastavovat tyto čluny na hranici libyjských vod a nuceně je vracet zpět k pobřeží. Prý to mohou jenom libyjské lodě… Že by tím došlo k narušení suverenity Libye, je zcela nesmyslný argument, protože vládní systém v Libyi je stále v rozkladu a nefunkční. Libye je ovládána dvěmi až třemi velkými skupinami s volnou návazností na spolupráci kmenových společenství. V takové situaci si jenom neschopní (tedy EU) nevynutí nejzákladnější pořádek třeba vyčleněním části libyjského pobřeží jako centrálního odkladiště zachycených migrantů. S tímto problémem se dokument z ledna 2017 vypořádal pouze s pomocí bezobsažné fráze: „S uznáním ústřední úlohy, kterou by libyjská pobřežní stráž měla hrát při řešení situace, je prioritou budování jejích kapacit.“ Islamistům pomáhá také EU a NATO – příklad ze Sýrie V roce 2014 již bylo jasné, že politici EU a USA fatálně chybovali, když podpořili syrský revoluční kvas. Dne 2. října 2014 americký viceprezident Joe Biden debatoval se studenty Harvardovy univerzity. Břetislav Tureček ve své knize Blízký východ nad propastí (2016) z Bidenova nezvykle otevřeného projevu cituje: „Už dlouho říkám, že naším největším problémem v Sýrii jsou naši regionální spojenci… Turci byli naší přátelé a já sám mám výborné vztahy s Erdoganem. Totéž Saúdové nebo Emiráťané a další. Ale co oni dělali? Byli tak odhodlaní odstranit Asada a v podstatě vyvolat sunnitsko-šíitskou válku, že pumpovali stovky milionů dolarů a desítky tisíc tun zbraní komukoliv, kdo by bojoval proti Asadovi. Takže zásobovány byly Fronta an-Nusra, al-Káida a extremistické skupiny džihádistů, kteří přicházeli z jiných částí světa… Možná si myslíte, že přeháním, ale podívejte se, co se děje. Až teď se všichni probudili, když se objevil takzvaný ISIS, což byla al-Káida v Iráku, odkud byla vyhnána a našla volný prostor ve východní Sýrii… který spolupracuje s an-Nusrou, již jsme před tím deklarovali jako teroristickou organizaci. A nám se nepodařilo přimět naše spojence, aby je přestali zásobovat…“ A o situaci po létu 2014 Biden řekl: „A teď Saúdská Arábie přestala (extremisty) financovat, umožňuje působení našich jednotek na svém území, Katařané přestali podporovat ty nejextrémnější teroristické organizace. A turecký prezident, starý přítel Erdogan, mi řekl: ,Měl jste pravdu, nechali jsme přes hranici přecházet příliš mnoho lidí…‘ A teď se Turci snaží hranici uzavřít.“ A jak to vidí nezaujatí lidé v samotné Sýrii? Vatikánský rozhlas požádal v březnu 2017 o vyjádření k situaci chaldejského biskupa Aleppa Antoina Auda: „Ozbrojené skupiny jsou v podstatě spokojené, když vidí destrukci syrského státu. A je jich mnoho. Ostatní čekají, co se stane. Existuje projekt na rozdělení Sýrie. Neustále se srovnáváme se situací v Iráku. Zpočátku jsme si mysleli, že není možné, aby se tato situace opakovala v Sýrii, ale nyní vidíme, že se děje totéž.“ Z toho vyplývá, že terorismus islamistů je usnadněn naprosto naivitou a neschopností EU a NATO. Jak řekl Audo o dva roky později v rozhovoru pro list Nederlands Dagblad: „Žádná občanská válka v Sýrii nebyla. Ozbrojené extremistické skupiny, pocházející ze všech koutů světa, se za podpory cizích států snažily zničit křesťanskou víru v zemi.“ Ačkoli se tehdy porážkou teroristů ISIS a Al Nusra na většině syrského území situace zlepšila, válka dosud neskončila. „Na severu Sýrie jsou problémy s Kurdy, s americkými a francouzskými jednotkami. …V provincii Idlíb se nyní usadilo mnoho bojovníků z ISIS a Al Nusra. Co bude s nimi?“ Evropské unie prodloužila 28. května 2020 restriktivní opatření vůči syrskému režimu o další rok, až do 1. června 2021, čímž se přidala ke Spojených státům americkým. Válka proti Sýrii na poli ekonomickém pokračuje, ale trvá i ta, která je vedena dodávkami zbraní džihádistickým žoldákům zejména v okolí města Idlíb v severozápadní Sýrii, kam se islamističtí bojovníci se svými ženami a dětmi již dříve přesunuli. Z Aleppa komentoval situaci pro Vatikánský rozhlas tamější františkán otec Firas Lufti: „Dva roky po osvobození Aleppa, v jehož historické části byli džihádisté usazeni, bylo toto město sjednoceno a nemluví se už o východním a západním Aleppu. Část těchto džihádistů se však nyní nachází nedaleko Aleppa, v provincii Idlíb, jež je baštou, kolem níž stále zuří boje ve snaze dobýt je zpět. Do Idlíbu se totiž uchýlilo několik set tisíc džihádistů a právě odtud jsou opět odpalovány rakety na civilisty. Obětmi jsou tedy opět děti a ženy. Džihádisté odpalují rakety, aby o sobě dali vědět a vyjádřili tak solidaritu s touto částí Sýrie.“ A dodal, že od počátku konfliktu byla média používána jako ta nejúčinnější zbraň: „Zejména Bílé přilby šířily mnoho lží. Nyní se opět vrací téma chemických zbraní jako záminka k dalšímu útoku proti Sýrii ve snaze zapojit svět a vytvářet mezinárodní mínění, které by v uvozovkách ospravedlnilo vojenskou intervenci, americkou či jinou. Legalizace takového manévru by situaci jenom zhoršila. Namísto hledání konkrétních politických řešení, dialogu a setkání se používá masivní násilí jako by tu existovala nějaká rezistence a neochota k míru. Lidé jsou touto válkou opravdu znechucení. …. Ze 160 tisíc křesťanů zůstalo v Aleppu necelých 30 tisíc, což dokresluje dramatičnost nynější situace.“ „Upadli jsme v zapomnění. Žádáme mezinárodní společenství, aby zrušilo sankce, které den za dnem Syřany ještě více ožebračují… poškozují obyvatelstvo jako celek. Lidé tu umírají hlady, nemáme léky, není práce,” řekl letos v červnu zpravodajské agentuře SIR apoštolský vikář pro katolíky latinského obřadu v Aleppu George Abou Khazen. Neznepokojuje ho pouze pokračování válečného konfliktu, který vstoupil do desátého roku, ani COVID-19. Syřany totiž postupně rdousí mezinárodní sankce a jejich účinky. Proto tvrdím, že islamistická invaze i projevy terorismu, obojí je podporováno naivitou a neschopností státu EU a NATO. Islamisté s pomocí války, která se rozvinula s pomocí islamistického násilí z protestního hnutí v Sýrii, jež bylo zpočátku bez náboženského kontextu, dali do pohybu běžence, kteří se stanou jejich kořistí, až se usadí ve státech EU. Fluktuace víry a fotbalového fandovství Z psychologicko-sociologického hlediska je islám dnes stejně nebezpečný, jako bylo křesťanství v době evropské kolonizace tzv. třetího světa. Ta probíhala s legendou, že Evropané přinášejí ve jménu svého boha domorodcům pokrok a spásu. Dnes se stejným alibi přicházejí islámské/islamistické státy, ale ve skrytu s nelegálními migranty jako invazními kolonizátory. Islamisté chtějí vnutit svou verzi boha i zbytku planety. Pokud ateisté útočí na náboženství s klasickým poukazem, že náboženství je opium lidu, mají pravdu v tom smyslu, že každá ideologie je opiem lidu. Jakákoliv ideologie v sobě má silný prvek iracionality – víry. Historicky je ověřeno (řečeno nadneseně), že demokracii ani víru nelze (v mnoha situacích) šířit bez kalašnikova s plným zásobníkem nábojů. Pokud jde o náboženský prožitek (víru), je možné očekávat u člověka během jeho života tři formy proměny chování: a) období niterné víry, b) období pochybností, až vlažné spoluúčasti ve formě fotbalového pohledu na víru (naše víra je lepší), c) lhostejnost vůči bohu a projevům jakékoliv víry v ateistickém smyslu slova. Člověk může projít těmito až protichůdnými postoji k víře během života i několikrát na základě svých momentálních životních prožitků. Čili: V určitém okamžiku se mohou lidé pro boha nadchnout, nebo alespoň svolit k tomu, že se zúčastní zabíjení ve jménu boha, protože tím posílí svůj kmen, národ či stát. Někdy (z ateistického hlediska) se takového konání zúčastní člověk ve jménu nějakého boha, pokud je za toto konání dostatečně zaplacen. Z bezpečnostního hlediska je nutné s proměnou lidských pocitů počítat preventivně dopředu jako s nejhorší možnou variantou chování. Proto se nelze divit, že na muslimy v Evropě hledíme jako na potenciální nebezpečí. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2020-08-30 10:50:31

Turecko – takový skvělý soused

Konflikt kolem těžby plynu ve Středozemním moři ukazuje, jak moc si erdoğanovské Turecko odcizilo svoje okolí. Otázka je, čeho všeho dosáhne „drzým čelem“. Řecko a Turecko si udržují mnohaletou tradici všelijakého přetahování se ve vzdušném a námořním prostoru, vesměs ale propočítanou natolik, aby z toho nehrozila přímo „horká válka“. Jednotlivých incidentů bylo mnoho a následky víceméně žádné. V Egejském moři, hustě posázeném řeckými ostrovy, je v podstatě nemožné ustanovit nějaké všeobecně akceptovatelné námořní hranice. Současné problémy kolem průzkumné činnosti lodi Oruc Reis jsou ale o něco vážnějšího rázu. Do sporných vod poslala svoje vojenské síly i Francie, jednak kvůli ochraně zájmů francouzských společností, ale také kvůli staré tradici francouzsko-řeckého přátelství. Koná se námořní cvičení, jehož protiturecká myšlenka je víceméně jasná. Válka z toho všeho asi nebude, ale to, o co se hraje, je otázka, kdo je v dané oblasti pánem a bez čího souhlasu se nedají provádět žádné těžební práce. To je pozice, ve které se erdoğanovské Turecko s roztomilou samozřejmostí vidí. Příslušná námořní strategie má i svoje pojmenování – „Modrá vlast“. A tuto strategii se Turecko snaží pomocí válečných lodí doprovázejících výzkumné plavidlo Oruc Reis také prosadit. Proti všem. Podivné nároky Turecka Základem tureckých ambicí je velmi ambiciózní představa o tom, které oblasti východního Středomoří jim náležejí k výlučnému využívání. Takhle vypadá oficiální mapa zveřejněná tureckým ministerstvem zahraničí (převzato z novin Hurriyet). (Zelená plocha jsou nároky Severokyperské turecké republiky, kterou kromě Turecka nikdo jiný neuznává a která, jak vidíte, si pěkně obkroužila ostrov až daleko na jih od jeho řecké části.) Turci při stanovování svých nároků vycházejí ze značně netypického právního názoru, že ostrovy, a to ani ty obydlené a velké, nemají nárok na exkluzivní ekonomickou zónu. Proto neberou v Ankaře při kreslení čar po mapě v potaz takové drobnosti, jako je řecká Kréta (8 336 km² a půl milionu obyvatel). S tímhle názorem jsou Turci v mezinárodním společenství téměř sami. Jediný další relevantní partner, který na tento princip kývl, byla jedna ze dvou konkurečních vlád v Libyi – konkrétně ta Sarrádžova, které Turci pomáhají udržet se u moci, a která s Tureckem podepsala dohodu o rozdělení námořních ekonomických zón, naprosto ignorující mezilehlé řecké ostrovy a Kypr. Sarrádžovou vládou seznam tureckých spojenců v oblasti víceméně končí. Množina znepřátelených států je podstatně početnější. Kromě Řecka, Kypru a Sýrie sem patří i Egypt a Izrael, a to z povícero důvodů. Egyptu vládne vojenská junta pod vedením generála Sísího, která roku 2013 sesadila předešlého zvoleného prezidenta Mursího. Jenže Mursí patřil k Muslimskému bratrstvu, kterému fandí i Erdoğan, takže vztahy mezi oběma zeměmi se značně zhoršily. V Libyi podporuje Egypt druhou z obou konkurenčních vlád, vedenou maršálem Haftarem, a v úvahu připadá i nasazení egyptské armády přímo na jeho straně. Jelikož Turecko už v Libyi udržuje svoje vojáky nějakou dobu, mohlo by se v případě takového vývoje stát i to, že Egypťané a Turci po sobě budou přímo střílet. Izrael míval před erdoğanovskou érou s Tureckem dobré vztahy, dnes už to neplatí. Erdoğan a jeho lidé zavlekli do turecké politiky náboženské perspektivy a v éře AKP jsou vztahy mezi Tureckem a Izraelem chladné, i když nikoliv katastrofální. Když před pár týdny Spojené arabské emiráty oznámily svůj záměr navázat s Izraelem diplomatické vztahy, Erdoğan to ostře kritizoval a dokonce řekl, že zvažuje, že pro změnu Turecko odvolá svoje diplomaty z Emirátů. Což je chucpe jako hrom, protože samotné Turecko v Izraeli svoji diplomatickou misi má (hned dvě – velvyslanectví v Tel Avivu a generální konzulát v Jeruzalémě). Jakým právem by to tedy mělo zakazovat ostatním? Erdoğan by se ve východním Středomoří měl roztahovat co nejméně Z hlediska Řecka, Izraele a Kypru je turecká snaha vykolíkovat si půlku místního moře pro sebe nepřípustná i proto, že koliduje se záměrem vybudovat zde plynovod do Evropy. Na realizaci plynovodu, kterému se říká EastMed, se všechny tři státy dohodly začátkem roku. Zamýšlený plynovod má vést dost daleko od tureckého pobřeží, ale stejně se dostává do kolize s představami Ankary o tom, kam až sahá turecká ekonomická zóna. S onou podivnou, výše zmíněnou libyjsko-tureckou smlouvou, je v naprostém rozporu. Dalo by se tedy čekat, že jeho výstavbě budou Turci bránit silou. I proto se teď v oblasti haraší zbraněmi. Při tom všem je zajímavé, že ekonomický rozměr celé věci by takové vojenské manévry vůbec neospravedlňoval. Ložiska plynu ve východním Středomoří jsou sice pro místní země zajímavá, ale opravdu jen pro lokální spotřebu. Export do vzdálené, studené a bohaté Evropy už tak nadějně nevypadá. Vybudování plynovodu EastMed, který by musel vést až tři kilometry hlubokým mořem, by stálo zhruba šest miliard eur a Evropa by tím získala dovozní kapacitu 10 miliard krychlových metrů ročně. Což by představovalo zhruba 2,5 procenta veškerého do Evropy dováženého plynu, tedy objektivně vzato nic moc. Vzhledem k tomu, kolik dnes stojí plyn (málo), vůbec není jisté, zda by se takový drahý projekt zaplatil, natož něco vydělal. To se nám časy změnily, což? Místo starého principu, kdy se konflikt o ropné a plynové zdroje maskoval nějakou politickou záminkou, maskuje se nyní konflikt o politickou moc ropnými a plynovými zdroji. Ale vyhnout se mu nejde; otázka, nakolik se bude Erdoğan ve východním Středomoří moci roztahovat, je docela podstatná. Za sebe soudím, že ideálním stavem by bylo „co nejmíň“. Zdá se, že Macron to vidí stejně. Kéž by to pochopili i Němci…   Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2019-08-14 13:06:05

Michael Palin vypráví osud lodi Erebus, souputnici poslední výpravy známějšího Terroru

Podle výzkumné lodi z devatenáctého století známé jako Terror se jmenuje již román Dana Simmonse, který si lze u nás pořídit i jako velmi zdařilou audioknihu za účasti řady herců. Terror měla ovšem i stejně populární souputnici jménem Erebus a ji zas můžeme poznat díky překladu stejnojmenné non-fiction knihy Michaela Palina s podtitulem Příběh ztracené lodi. Její britský originál vyšel teprve nedávno, roku 2018. Erebus byla spuštěna na moře roku 1826 a o více než dvacet let později se ztratila v Arktidě, a to právě spolu s Terrorem. Ještě před nešťastnou Franklinovou expedicí do Arktidy podnikla ovšem i další plavby do minimálně tehdy prozkoumaných končin a dotkla se i Antarktidy. Roku 1848 nicméně skutečně zmizela – i se svou sesterskou lodí HMS Terror při hledání Severozápadní cesty, tedy spojnice mezi Atlantikem a Pacifikem. Vrak se sice našel, ale teprve roku 2014; u zádi je zlověstně rozlomený a pokrývá jej značná vrstva vegetace. Jen příď lodi zůstala – díky mrazům a ledu – nedotčena, přičemž zbytky Terroru byly objeveny teprve o dva roky později, roku 2016. Palin uvádí svou práci citací z Conradovy nejznámější knihy Srdce temnoty a stránku za stránkou poté zkoumá v celkem osmnácti kapitolách nejen trasy plaveb, nýbrž také životní dráhy mužů, kteří se výprav na palubě Erebu zúčastnili. Takže také jejich kapitánů Johna Franklina a Jamese Clarka Rosse, který zmapoval většinu Velké jižní bariéry. Pověstná katastrofa Franklinovy výpravy poněkud zastřela předchozí úspěchy Erebu na jihu planety a není koneckonců ani divu – vždyť se jednalo o vůbec nejpočetnější jednorázovou ztrátu životů v dějinách britských polárních expedic. Po zmizení následovala série výprav na Franklinovu záchranu iniciovaná částečně jeho ženou, což Verne napodobil v zajímavém románu Paní Branicanová, a není bez zajímavosti, že tyto výpravy byly zahájeny už roku 1847, a tedy skutečně v čase, kdy zoufalí nešťastníci z palub Erebu a Terroru stále ještě žili... V Londýně žijící známý herec Michael Palin (*1943) se podílel na vytvoření dlouhé řady televizních pořadů i filmů dnes už legendárních Monty Pythonů, a to včetně zdařilého parodického seriálu Neskutečné historky či snímků Ryba jménem Wanda a Ztratili jsme Stalina. Má však na kontě i více oceňovaných dokumentů cestovatelských, které ho zavedly až na póly, Saharu, do Himálaje či Brazílie. Napsal v souvislosti s tím několik cestopisů a je rovněž autorem románů a specifických deníků. Knihu o Erebu nebral na nijak lehkou váhu a jejímu zveřejnění předcházelo podrobné bádání. Palin navíc v letech 2009-2012 předsedal Královské geografické společnosti a od roku 2015 je členem Britské akademie filmového a televizního umění. „Ne, nejsem námořní historik, ale mám cit pro dějiny,“ píše přímo. „Nejsem námořník, ale moře mě přitahuje.“ {loadmodule mod_tags_similar,Související}  Ukázka z knihy: Siru Johnu Franklinovi velmi záleželo na vzdělávání a volném čase jeho posádek. Na palubě byly nejmodernější přístroje pro magnetický, geologický, botanický a zoologický výzkum. Fotograf pan Beard jim věnoval daguerrotypickou kameru. Na zimní měsíce byly naplánovány hodiny večerní školy, nakoupily se knihy „obecné aritmetiky“, papíry, pera, inkoust, tabulky a křídy. Obě lodě měly rozsáhlou knihovnu. „Knihovnou pro námořníky“ disponovala většina plavidel, ale v případě Franklinovy expedice se počet svazků zvýšil na 1200 na loď; byly tu technické publikace o parním pohonu, záznamy o minulých arktických expedicích, zeměpisné a námořní časopisy, nejnovější bestsellery, například Kronika Pickwickova klubu nebo Mikuláš Nickleby, a také oblíbené klasiky jako Ingoldsbyho legendy či Goldsmithův Farář wakefieldský. K dispozici byla i čísla humoristického týdeníku Punch, který se poprvé objevil před čtyřmi lety a vycházel až do roku 2002. A protože byl Franklin zanícený evangelík, knihovna obsahovala také celou řadu náboženských prací. K zábavě měly přispět i flašinety, každý s repertoárem padesáti různých melodií. Stejně jako při expedici do Antarktidy, i zde museli důstojníci přispět na osobní zásoby jídla a pití a drobné luxusní věci jako kostýmy na divadelní představení, hudební nástroje a v případě Franklina i čínský porcelán s monogramem a speciálně vyrobený stojan na víno. Od všech důstojníků se vyžadovala koupě sady stříbrných lžiček a vidliček. V Illustrated London News z 24. května roku 1845 se objevily dřevořezby některých ubikací. Fitzjamesova kajuta působí navzdory stísněnému prostoru pohodlně. Má asi 180 cm na šířku, je tu postel a nástěnná polička na knihy, petrolejová lampa, psací stůl, umyvadlo a kulaté okénko, které poskytovalo dodatečné světlo pomocí optického hranolu (známého jako Prestonův osvětlovač) vsazeného do stropu. Kajuta sira Johna s dvojitými okny v záďové stěně se rozkládá po celé šířce lodi; na jedné straně je postel, na druhé uzamykatelné skříňky a kredenc pro námořní mapy. Na jednom z bočních stolků je vyložená sada truhlic. Vše se zdá být komfortně vybavené a pečlivě promyšlené. Michael Palin: Erebus. Příběh ztracené lodi. Z angličtiny přeložila Martina Šímová. Ilustroval Chris Wormell, mapy Darren Bennett. V edici Pangea vydalo česky nakladatelství DOBROVSKÝ. Praha 2019. 392 stran

Čas načtení: 2019-07-25 20:46:29

Kapitánka Carola Racketeová z lodi Sea-Watch 3: Salvini není člověk, kterého bych ráda potkala

Kapitánka Carola Racketeová (31) v obsáhlém rozhovoru pro týdeník Der Spiegel popisuje dny na moři s 53 zachráněnými na palubě lodi Sea-Watch 3, její roli jako protihráče italského ministra vnitra Salviniho a nepovolený vjezd do přístavu v Lampeduse.    Paní Racketeová, pro mnohé jste se stala hrdinkou, která hodně riskuje, aby zachraňovala životy, pro jiné jste obrazem nepřítele. Jak vidíte svoji roli vy? Překvapilo mne, jak se všechno stalo velmi osobní. Mělo by se přece jednat o věc samotnou. O selhání Evropské unie spravedlivě rozdělit zachráněné a společně převzít tuto zodpovědnost. O to by mělo jít, ne o jednotlivé osoby, jako jsem já, které se náhodně dostávají do popředí. To není situace, kterou bych si přála. Já jsem nakonec jen zaskočila za kolegu, který byl původně pro tuto plavbu naplánován.   Jak jste prožívala ty poslední dny?  Bylo to těžké. Byli jsme téměř 17 dní na lodi s uprchlíky. Když jsme vpluli do italských výsostných vod před Lampedusou, a když jsme věděli, že nemůžeme plout dál, převzali od nás deset neodkladných medicínských případů. Pak to vše pokračovalo.    Pak jste byli velmi dlouho před Lampedusou.  Přemýšleli jsme, co teď máme dělat. Nejdříve jsme podali rychlý protest proti italskému zákazu vjezdu, který byl ale okamžitě zamítnut. Potom jsme to zkoušeli u Evropského soudu pro lidská práva. 34 zachráněných a já jako kapitánka jsme podali stížnost, ale to bylo na dlouho.   Jaká byla na palubě Sea-Watch 3 situace? Každým dnem byla zdravotní a hygienická situace horší. Pak jsme dostali zamítavý rozsudek. Všechno vypadalo bezvýchodně.   Měli jste přímé kontakty s italskou pobřežní stráží?  Najednou bylo nutné provést zdravotní evakuaci, protože jeden z našich pasažérů onemocněl a musel okamžitě opustit palubu. Zavolali jsme námořní záchrannou službu a Italové byli během dvou hodin u nás, i když jsme byli mimo italské výsostné vody. To šlo rychle, ale byla to výjimka.   Jak to? Každý den jsme odesílali zdravotní zprávy na záchrannou centrálu do Říma, holandským úřadům, pod jejichž vlajkou loď pluje, a do přístavu v Lampeduse. Ale nikdo nás neposlouchal, nikdo neodpovídal. Jedině z Říma jsme se dozvěděli, že naše zprávy poslali na italské ministerstvo vnitra. Tím to končilo. Naši lékaři přestávali rozumět světu. Také politicky se nic nedělo. Sea-Watch odeslala zprávy na Maltu, do Francie, stále jsme se dotazovali na německém ministerstvu zahraničních věcí.   A nebyly vůbec žádné reakce?  Vždycky říkali, že něco udělají. Ale nerýsovalo se žádné řešení, nic konkrétního.    Překvapilo vás to? Bylo mi jasné, že to bude těžké. Problém přerozdělování je už věčnost neřešený. Zhruba jeden rok je to stejné u všech záchranných lodí. Vždycky se jednalo o to, kdo ty lidi vezme. U každé lodi se o tom znovu diskutuje.   Takže vám to bylo od počátku vaší mise jasné? Pokračujeme, protože je to nezbytné. Ale pochopitelně jsme odplouvali se Sea-Watch 3 s vědomím, že nikdo nechce uprchlíky přijímat. Ani Tunisko, které evropské vlády rády vidí jako bezpečnou alternativu. Když jsme byli na moři, stála nákladní loď „Mare Dive“ se 75 uprchlíky 15 dní před Tuniskem. Ale Tunisané se nechtějí stát dalším odkládacím přístavem. Nikdo tyhle lidi nechce. {loadmodule mod_tags_similar,Související} {mprestriction ids="1,2"}  Jak si máme představit život na palubě? Uprchlíci jsou prakticky zavřeni. Je málo místa. Většina lidí spí na palubě ve stanech, každý má vlněnou deku. Máme tři přenosné toalety. Na sprchování máme málo vody, je to možné jen za několik dní. Dříve tuto loď provozovala společnost Lékaři bez hranic, tehdy měli lidi na palubě jen na tři dny. Na delší dobu to vlastně není zařízené.   Jak se to projevovalo na náladě? Nemohli jsme těm lidem nic slíbit. Nikdo je nechtěl přijmout. Tato beznaděj se často mísila s posttraumatickými poruchami. Mnohým byla narušena jejich lidská práva, byli mučeni, prodáni, museli pracovat v otrockých podmínkách, zažili sexuání násilí. Chtěli jsme jim zprostředkovat jistotu, ale čím déle to trvalo, tím víc jsme ztráceli důvěru těchto lidí.   Vjezd do přístavu v Lampeduse jste také odůvodňovali tím, že máte na palubě lidi se sebevražednými sklony. Někteří vykládali lékařskému týmu o předcházejících sebevražedných pokusech a sami žádali: Dávejte na mne pozor, daří se mi špatně. Týkalo se to především tří osob.   Co to pro vás znamenalo? Na začátku mise jsme si s týmem stanovili červené linie a diskutovali o tom, kdy budeme muset vjet do přístavu. Když byly tyto linie překročeny, tak jsme tam vjeli.   Co bylo těmito červenými liniemi? Mnozí pasažéři museli být ošetřeni specialisty. Měli jsme podezření na tuberkulózu. Něco takového nemůžeme na palubě ani zjistit, ani léčit. Jiným jsme mohli dávat jen tablety proti bolesti, bez diagnózy. Téměř všichni potřebovali psychologickou péči, ale neměli jsme žádného psychologa. Když držíte lidi dva týdny v takové situaci, je to výbušné.    Co tomu říkaly italské úřady? Finanční policie byla u nás na palubě a kontrolovala naše dokumenty. Říkali, kapitánko, nevzrušujte se tolik. Nějaké řešení přijde, čekejte. Tak jsem si myslela, ok, ještě počkáme. Také poslanci italského parlamentu, kteří byli u nás na palubě, nám dávali naději, že běží rozhovory mezi Francií, Německem a Portugalskem. Salvini řekl, že když se najdou státy ochotné uprchlíky přijmout, můžeme přistát.   Co se dělo v posledních hodinách před přistáním v Lampeduse? V předvečer jsme měli další zdravotní evakuaci. Jeden pasažér musel urychleně na kliniku, měl velké bolesti, jednalo se zřejmě o ledvinové kameny. Od toho okamžiku už byla situace neudržitelná. Pocit lidí byl: Musíme nejprve všechny hodit přes palubu, aby se něco stalo? Také posádka už neměla sílu. Každým dnem to bylo náročnější a nakonec jsme už ztráceli naději.   Mezitím jednaly evropské vlády dále o tom, kdo koho přijme? To mi také říkali poslanci: Řešení je na dosah, v příštích hodinách ho budete mít. Nechtěla jsem vjíždět do přístavu, nechtěla jsem porušovat zákon. Posílili jsme hlídky na palubě, aby si nikdo nic neudělal. To bylo ve čtvrtek večer. V pátek jsem se probudila v šest hodin a ptala jsem se poslanců, kde je to řešení? Přirozeně neexistovalo. A to už jsem nevěděla, jak dál. Prostě to dál nešlo. Nemohla jsem garantovat bezpečnost na palubě.   A co potom? V pátek odpoledne opět přišla na palubu finanční policie a předala mi papíry, ve kterých stálo, že jsem vyšetřována kvůli nepovolenému vplutí do italských teritoriálních vod a pomoci k nepovolenému vstupu do Itálie. Vzali si s sebou palubní deník a chtěli odejít. Zeptala jsem se jich: A co mám dělat s těmi 40 zachráněnými? Vezmete si je, prosím, s sebou? Odpověděli, že o tom nic nevědí. Z Berlína jsem se dozvěděla, že Salvini blokuje řešení. Další noc s uprchlíky jsem si nemohla vzít na zodpovědnost, a tak jsem se rozhodla přistát.    Když jste vplouvala do přístavu…. ….vjela nám do cesty finanční policie s modrým světlem. Velmi pomalu jsme vpluli, zastavili jsme loď, otočili ji, protože se přistává pozpátku. Tehdy jsem uviděla, že se člun finanční policie postavil doprostřed mola, aby nám zabránil tam přistát. To, že jsme se srazili, nebyl útok na válečnou loď, byla to nehoda.    Počítala jste s tím, že vás zadrží?  Něčeho takového jsem se obávala.   Jak s vámi potom zacházeli? Úředníci byli přátelští. Po osmi hodinách na finanční policii jsem byla převezena do uprchlického tábora uprostřed ostrova. Tam je jediná policejní úřadovna, která může provádět identifikaci zadržených. Tam už také na podlaze seděli naši zachránění, a když mne uviděli, tleskali. Odebrali otisky prstů a dostala jsem domácí vězení. V pondělí jsem pak musela i s lodí k výslechu na Sicílii.   Co jste řekla soudkyni, která rozhodovala o vazbě?  Vysvětlila jsem jí moje důvody a srážku s lodí finanční policie jsem vysvětlila z mého pohledu. Pak jsem dostala další domácí vězení.    Všimla jste si toho vzrušení kolem vaší osoby v posledních dnech, toho označování za hrdinku i té nenávisti? Skoro vůbec ne. Byla jsem ráda, že jsem se nemusela zabývat tím, co říkají ostatní.   Jak se s touto hrdinskou rolí vypořádáváte? Po mladé klimatické aktivistce Gretě Thunbergové jste teď ikona bojovníků za migranty. To mi ještě ne úplně došlo. Jsem ostatně člověk, který raději něco dělá, než mluví. Domnívám se, že tato akce promluvila dostatečně.   V úterý večer soudkyně rozhodla o vašem propuštění. Překvapivě akceptovala skoro ve všech bodech naši argumentaci. Také napsala, že jsme nevpluli do italských výsostných vod ilegálně, protože nejsme žádní převaděči a zákaz platí jen pro ně.   Jak to teď půjde právně dál? Teď půjde o pomoc při ilegálním vstupu do země a vplutí do teritoriálních vod. V podobných případech, pokud vím, tato obvinění byla stažena. Ale může to trvat měsíce.   Líbí se vám být označována za protihráčku ministra Salviniho? Nesleduji jeho vyjádření. Ale vím, jak Itálie volila v evropských volbách a že hodně Italů jeho politiku podporuje. Ale i v Itálii je hodně projevů solidarity. Země je rozdělená.   Co byste mu ráda řekla, kdybyste stála proti němu? Salvini není člověk, kterého bych ráda potkala. Jeho politika porušuje lidská práva. Způsob, jakým se vyjadřuje, postrádá respekt a není vhodný pro špičkového politika.   Jak si vysvětlujete, že si Salvini vybral právě vás? Každý, kdo se plaví jako kapitán na záchranných lodích, ví, že může být kriminalizován. Zvláštní na tomto případě je, že to bylo tak extrémní. Pozoruhodné bylo už řetězení souvislostí: Už když jsme měli uprchlíky na palubě, prosadil Salvini dekret, kterým se zakazovalo záchranným organizacím vplouvat do italských přístavů. Ve středu jsme je zachránili, italský parlament v urychleném řízení dekret schválil v pátek a krátce poté on-line zveřejnil. Byl za tím velký politický tlak, že to šlo tak rychle.   Podporovalo vás Německo dostatečně? Cítím se být osamocena. Jsou samozřejmě jednotlivci, kteří chtějí pomoci. Například města, která chtějí přijmout naše uprchlíky. Pak to ale ztroskotalo na ministrovi vnitra Seehoferovi, kterému se nechtělo nabídky měst přijmout. Můj dojem je, že na národní a mezinárodní úrovni nechce nikdo opravdu pomoci. Předávali si to jako horkou bramboru a my jsme nakonec zůstali zde se 40 zachráněnými na palubě.   Co by se muselo udělat na politické úrovni, aby se situace zlepšila? Potřebujeme řešení, jak v Evropě přijímat lidi, kteří k nám prchají. A solidárně je rozdělovat. Dublinský systém, který přenechává odpovědnost zemí za hranicemi na nich, není spravedlivý.   A do té doby, než se najde řešení? Jsem zvědavá, jak to půjde dál se záchrannými loděmi, které jsou stále ještě na moři a zachraňují uprchlíky.   Co teď bude se Sea-Watch 3? Vycházím z toho, že naši loď propustí. Pak musíme provést nějaké technické práce a znovu vyplujeme. Je jenom těžké najít kapitána, který na sebe vezme to riziko.   Udělala byste to znovu? V tomto okamžiku mi advokáti radí to nedělat. Ale pokud by obvinění proti mně byla odvolána, jela bych znovu.  {/mprestriction}  Přeložil Miroslav Pavel.   Carola Racketeová (*8. května 1988, Preetz, Německo) je lodní kapitánka, která pracuje pro německou záchrannou organizaci Sea-Watch. V červnu 2019 byla zatčena, protože přistála se záchrannou lodí s migranty bez povolení v italském přístavu Lampedusa. Bakalářkou námořních věd a mořské dopravy se stala v roce 2011 na námořní škole Univerzity aplikovaných věd Jade v Elsflethu a následně získala kapitánskou licenci od Německé spolkové námořní a hydrografické agentury. V roce 2018 obdržela magisterský titul ochranářského managementu na anglické univerzitě Edge Hill. Dva roky byla navigační důstojnicí vědeckých expedic do Arktidy a Antarktidy pro Institut Alfreda Wegenera pro polární a mořský výzkum. Krátce působila v Kropotského přírodní rezervaci na Kamčatce jako dobrovolnice, pak pracovala jako bezpečnostní důstojnice monacké společnosti ultraluxusních lodí Silversea Cruises. Dále působila jako druhá důstojnice lodí Greenpeace pro britský arktický dohled. Její loď Sea-Watch 3 pluje pod nizozemskou vlajkou.

Čas načtení: 2024-02-22 10:54:23

Rindskopf, Maurice H.

Autor: Jirka Cooper Datum: 22.02.2024 10:54:23 Příjmení:Surname:RindskopfRindskopfJméno:Given Name:Maurice HerbertMaurice HerbertJméno v originále:Original Name:Maurice Herbert "Mike" RindskopfFotografie či obrázek:Photograph or Picture:Hodnost:Rank:kontradmirálRear AdmiralAkademický či vědecký titul:Academic or Scientific Title:--Šlechtický titul:Hereditary Title:--Datum, místo narození:Date and Place of Birth:27.09.1917 New York City (městská část Brooklyn) / 27.09.1917 New York City (Brooklyn) / Datum, místo úmrtí:Date and Place of Decease:27.07.2011 Annapolis / 27.07.2011 Annapolis / Nejvýznamnější funkce:(maximálně tři)Most Important Appointments:(up to three)- ředitel Námořní rozvědky a asistent náčelníka štábu rozvědky Pacifické floty- velitel Námořní ponorkové školy Spojených států v Grotonu- velitel USS Drum (SS-228), USS Sea Cat (SS-399) a USS Fulton (AS-11)- Director of Naval Intelligence and Assistant Chief of Staff for Intelligence of Pacific Fleet- commander of U.S. Naval Submarine School in Groton- commander of USS Drum (SS-228), USS Sea Cat (SS-399) and USS Fulton (AS-11)Jiné významné skutečnosti:(maximálně tři)Other Notable Facts:(up to three)- americký ponorkový velitel 2. světové války se 3 potopenými obchodními loděmi (17 672 BRT) a 1 poškozenou (6 420 BRT)- 23.06.1944 se ve věku 26 let stal nejmladším americkým ponorkovým velitelem ve 2. světové válce poté, co jeho velitel musel být hospitalizován kvůli žlučovým kamenům, ve své autobiografii popsal tuto situaci takto: "Dostal sem na výběr: buď převezmu velení, nebo ustoupím a nechám místo jinému kapitánovi. Rozhodnutí bylo jednoduché a tak sem se stal prvním z ročníku 1938 (z Námořní akademie), který se stal velitelem flotového plavidla na hlídce"- byl posledním žijícím americkým ponorkovým velitele z 2. světové války- american submarine commander of WW2 with 3 sunk merchant ships (17,672 GRT) and 1 damaged (6,420 GRT)- on 23.06.1944 became at age 26, the youngest american submarine commander in WW2, after his commander developed gall stones, in his autobiography wrote this: "I was given two choices: To take command, or to break in yet another skipper. The decision was easy, and I became the first in the [U.S. Naval Academy] class of 1938 to command a fleet boat on patrol" - was last living american submarine commander of WW2Související články:Related Articles:Zdroje:Sources:https://en.wikipedia.org/wiki/Maurice_H._Rindskopfhttps://valor.militarytimes.com/hero/20816www.findagrave.comhttps://uboat.net/allies/commanders/3375.htmlwww.tracesofwar.com

Čas načtení: 2024-02-28 16:30:01

Ukrajinský Neptun jako fantom Černého moře. Potopil ruskou námořní i pozemní chloubu

Rusko považovalo křižník Moskva za svou chloubu, která je prakticky nepotopitelná. Tomu učinila přítrž až válka na Ukrajině, která se vede pochopitelně i na moři. Ukrajinci se na toto ruské plavidlo při plánování svých námořních operací zaměřili a v dubnu 2022 na něj vypustili několik podzvukových protilodních střel R-360 Neptun, které Moskvu těžce poškodily. Následkem zásahu pak v dubnu 2022 klesl křižník na dno. Jak uvádí server Military Times, jednalo se dosud o největší námořní vítězství Ukrajinců. Houfnice M777 řádí na Ukrajině. Zbraně však mají vážnou slabinu Číst více Ruská strana se snažila ukrajinský útok bagatelizovat a nejprve popřela, že by k němu vůbec došlo. Místo toho poukazovala na požár, který měl vzniknout v důsledku exploze na palubě Moskvy. Při snaze odvléct křižník do přístavu Sevastopol na anektovaném poloostrově Krym však došlo k jeho potopení, k čemuž přispěly též nepříznivé podmínky včetně bouře. Nehoda, ne ukrajinský útok Rusové zpravidla používají tuto verzi, která má před veřejností utajit jejich slabost, a tak úspěšnou likvidaci jejich techniky, v tomto případě námořní, raději svedou na nehodu. Na druhé straně Ukrajinci potopení křižníku Moskva sami tehdy potvrdili, což následně doprovodili i videem z útoku na něj. Tank T-84: Vozidlo do extrémních podmínek. Ukrajinský dravec se chystá na lov ruské kořisti Číst více Tak či onak se jedná o jednu z největších námořních ztrát Ruska od skončení druhé světové války. Neptuny „spolupracovaly“ s drony i na další důležité operaci, která měla za cíl zničit pověstný ruský systém protivzdušné obrany S-400. Kyjev se přitom zaměřil na pobřežní město Jevpatorija na okupovaném Krymu, kde se nacházel jeden z těchto systémů. V srpnu proběhl přesně naplánovaný spojený ukrajinský útok na baterii S-400, což vedlo posléze k jeho zničení. Rychlá s velkým doletem Vojenští odborníci pak chválí střely Neptun, protože se ukázaly být v tomto případě obzvlášť účinným nástrojem k eliminaci ruského křižníku. Ukrajinci pak používají Neptun i k dalším operacím v oblasti Černého moře, kde zaznamenali i další úspěchy, za nimiž stojí vlastní námořní drony. Seriálový Rapl. Bývalý bodyguard Hynek Čermák se těší na stáří s kočkou v klíně a dýmkou v ústech Číst více Na podzvukové střele Neptun se začalo pracovat v roce 2012 a je navržena pro likvidaci válečných lodí, ale i pozemních cílů. Hlavními přednostmi Neptunu jsou jeho rychlost a dolet až 280 km. Netřeba pochybovat o tom, že s Neptuny Ukrajinci po zmíněných úspěších počítají i dál, a to rovněž v modifikované verzi. Ta má přinést především prodloužení doletu z 280 km až na necelých 400 km. Server Forbes uvádí, že se bude jednat zhruba o 360 km. Modernizace, která Rusy nepotěší Dále má hmotnost bojové hlavice místo obvyklých 150 kg činit 300 kg. Bojová hlavice má být naplněna ještě účinnější vysoce výbušnou trhavinou. Modernizovaná střela pak má likvidovat i pozemní nepřátelské cíle, což s prodlouženým doletem Moskvu zcela jistě nepotěší. V kombinaci vylepšených Neptunů a dronů je možno očekávat v dlouhodobější perspektivě, že Kyjev se právě zaměří na důležité ruské pozemní cíle, což je součástí přenesení války na „hřiště“ nepřítele. Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Moskva vytáhla svůj trumf: Bombardéry Tu-95MS jsou pro Ukrajinu pastí ve vzduchu i na zemi.

Čas načtení: 2024-05-11 12:19:10

Vylepšený ukrajinský námořní dron obsahuje tunu výbušnin

Ukrajinský vylepšený námořní dron Sea Baby 2024, nesoucí jméno ,, Avdijivka" obsahuje jednu tunu výbušnin a dosahuje vzdálenosti 1000 km. Díky shromažďování finančních prostředků ve výši 176 milionů Kč jich mohou Ukrajinci vytvořit rovnou 35. The post Vylepšený ukrajinský námořní dron obsahuje tunu výbušnin first appeared on Pravda24.

Čas načtení: 2024-05-19 09:41:40

Rusové posilují námořní základnu v Novorosijsku, odhalují ukrajinští partyzáni

Rusové opevňují svou námořní základnu v Novorossijsku (Krasnodarský kraj, Rusko) v naději, že se ubrání před ukrajinskými námořními bezpilotními letouny, uvádí kanál Telegram partyzánského hnutí Ateš. The post Rusové posilují námořní základnu v Novorosijsku, odhalují ukrajinští partyzáni first appeared on Pravda24.

Čas načtení: 2024-05-31 06:10:45

Ukrajinské námořní drony zničily 2 ruské vysokorychlostní hlídkové čluny na Krymu. Rusové se bránili letadly i vrtulníky

Námořní bezpilotní letouny provozované ukrajinskou vojenskou rozvědkou (HUR) zasáhly přes noc 30. května na okupovaném Krymu dva ruské hlídkové čluny, pravděpodobně model KS-701 Tunets (Tuna). The post Ukrajinské námořní drony zničily 2 ruské vysokorychlostní hlídkové čluny na Krymu. Rusové se bránili letadly i vrtulníky first appeared on Pravda24.

Čas načtení: 2024-06-05 17:00:01

Britské námořnictvo může citelně oslabit, letadlové lodě Jejího Veličenstva mají problém vyplout

Velká Británie touží obnovit svou někdejší námořní moc, a rozhodla se proto postavit ve třídě Queen Elizabeth dvě plavidla: jedno stejnojmenné a druhé s názvem HMS Prince of Wales. Obě jsou sice už ve službě, nicméně jejich funkčnost a schopnost nasazení jsou značně limitované. Jak píše magazín National Interest, HMS Queen Elizabeth i HMS Prince of Wales už potkala série potíží, které zahrnují jak technické a mechanické problémy, tak operační omezení.  Za hodně peněz málo muziky A vrásky na čele britskému námořnictvu dělá také skutečnost, že letadlové lodě v hodnotě 7 miliard liber nejsou v určitých případech schopné ani vyplout na moře. Podle jejich dosavadní služby bychom je mohli s nadsázkou označit za nevydařenou sérii, která v sobě kombinuje technické a operační limity a v neposlední řadě také smůlu.  Seriál, z kterého bolí oči a uši. Hlava Medúzy je přehlídkou nepřirozených dialogů Číst více Jak uvádí server forces.net, v únoru 2024 se měla HMS Queen Elizabeth zapojit do námořního cvičení NATO s názvem Steadfast Defender, největšího od skončení studené války. Nicméně u britské letadlové lodi byla zjištěna závada související s pohonným systémem, a tak se cvičení nemohla zúčastnit. Nahradila ji nakonec její sesterská loď.  Houfnice Caesar útočí s chytrou municí. Její účinnost už pocítili i Rusové na Ukrajině Číst více První jednotku, která byla v moderní třídě letadlových lodí postavena, potkala rovněž nehoda v podobě požáru, když kotvila ve Skotsku. I když se jednalo o malý požár, který nemohl ohrozit ani techniku, ani lidskou sílu, dokresluje to názorně, s jakými problémy musela loď od zavedení do služby v roce 2017 zápasit.  Krátká služba bohatá na problémy HMS Prince of Wales potkaly také problémy ve službě. V srpnu 2022 mělo plavidlo namířeno na společné cvičení s americkým a kanadským námořnictvem, jeho součástí měla být i americká námořní pěchota. Vše se zdálo být s lodí v pořádku, nicméně to bylo jen zdání, protože u ostrova Wight se porouchalo pohonné ústrojí, konkrétně lodní šroub na pravoboku. Letadlová loď musela být odtažena do přístavu Portsmouth k další inspekci. Rusko, NATO, nebo Čína: Kdo má nejvíce jaderných zbraní? Číst více Tím ovšem nezdary na moři neskončily. HMS Prince of Wales zaznamenal podobné potíže, tedy s pohonem, i v únoru 2023. Nespolehlivost letadlových lodí, které mají symbolizovat britskou námořní sílu, jsou nepříjemností, která se může propsat negativně do dalších britských plánů.  Nekončící potíže britského námořnictva Námořnictvo bojuje nejen s nedostatkem lidské síly, zásobami, logistickými potížemi či nedostatečným financováním. Do toho započítejme již zmíněnou poruchovost obou vlajkových letadlových lodí, které mohou ohrozit akceschopnost NATO. Největší problém však představuje provozuschopnost velkých hladinových plavidel, protože ty jsou klíčovou součástí námořnictva. A letadlové lodě, které jsou ve službě pouze krátce, zatím Britům radost rozhodně nedělají. Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Z Dity nebudou mít Rusové žádnou radost. Česká houfnice nové generace v ukrajinských službách.  

Čas načtení: 2024-06-21 06:15:06

Úspěch Ukrajiny v Černém moři. Bývalý admirál NATO upozorňuje americkou armádu na nové námořní výzvy

Přestože to nebylo dostatečně uznáno, nečekané vítězství Ukrajiny v Černém moři by mohlo představovat přelomový úspěch v dějinách námořních válek. I bez stálého námořnictva se Ukrajině podařilo vyřadit z provozu nejméně třetinu ruské Černomořské flotily, prolomit ruskou námořní blokádu a znovu otevřít Černé moře pro vývoz obilí. Objem ukrajinského vývozu se nyní blíží předválečným hodnotám, což značně pomáhá její válečné ekonomice, píše deník The Washington Post. The post Úspěch Ukrajiny v Černém moři. Bývalý admirál NATO upozorňuje americkou armádu na nové námořní výzvy first appeared on Pravda24.

Čas načtení: 2024-06-21 11:53:05

První námořní lord [1771-1904]

Autor: FiBe Datum: 21.06.2024 11:53:05 První námořní lordPředchůdce: Vrchní námořní lordNástupce: První námořní lordOBDOBÍHODNOSTJMÉNOOBRÁZEK----Zdroj:www.dreadnoughtproject.orgen.wikipedia.org

Čas načtení: 2024-07-01 12:23:25

Druhý námořní lord a náčelník námořního personálu [1917-1995]

Autor: FiBe Datum: 01.07.2024 12:23:25 Druhý námořní lord a náčelník námořního personáluPředchůdce: Druhý námořní lordNástupce: Druhý námořní lord a vrchní velitel námořního domácího velitelstvíOBDOBÍHODNOSTJMÉNOOBRÁZEK06.09.1917-27.09.1917viceadmirálRosslyn Erskine Wemyss27.09.1917-30.03.1919viceadmirálHerbert Leopold Heath31.03.1919-30.09.1920admirálMontague Edward Browning30.09.1920-15.08.1924viceadmirálHenry Francis Oliver15.08.1924-02.04.1925viceadmirálMichael Culme-Seymour22.04.1925-16.08.1927viceadmirálHubert George Brand16.08.1927-DD.MM.1927viceadmirálMichael Henry HodgesDD.MM.1927-26.05.1930viceadmirálHubert George Brand26.05.1930-31.08.1932admirálCyril Thomas Moulden Fuller31.08.1932-30.09.1935viceadmirálAlfred Dudley Pickman Rogers Pound02.09.1935-30.09.1938viceadmirálMartin Eric Dunbar-Nasmith02.09.1938-01.06.1941admirálCharles James Colebrooke Little01.06.1941-31.12.1943William Jock WhitworthDD.03.1944-DD.02.1946Algernon Usborne WillisDD.02.1946-DD.03.1948viceadmirálArthur John PowerDD.03.1948-DD.MM.1950viceadmirálCecil Halliday Jepson HarcourtDD.09.1950-01.09.1953Alexander Cumming Gordon Madden24.04.1953-DD.10.1955Guy Herbrand Edward RussellDD.10.1955-DD.MM.1957Charles Edward LambeDD.MM.1957-DD.MM.1959Douglas Eric Holland-MartinDD.MM.1959-DD.MM.1961St. John Reginald Joseph TyrwhittDD.MM.1961-DD.MM.1965Royston Hollis WrightDD.MM.1965-DD.MM.1967Desmond Parry DreyerDD.MM.1967-DD.MM.1967Peter John Hill-NortonDD.MM.1967-DD.MM.1970Frank Roddam TwissDD.MM.1970-DD.MM.1971Andrew MacKenzie LewisDD.MM.1971-DD.MM.1974Leslie Derek EmpsonDD.MM.1974-DD.MM.1977David WilliamsDD.MM.1977-DD.MM.1979Allen Gordon TaitDD.MM.1979-DD.MM.1982Arthur Desmond CassidiDD.MM.1982-DD.MM.1986Simon Alastair Cassillis CasselsDD.MM.1986-DD.MM.1988Richard George Alison FitchDD.MM.1988-DD.MM.1991Brian Thomas BrownDD.MM.1991-DD.MM.1992Michael Howard LivesayDD.MM.1992-DD.MM.1995Michael Henry Gordon LayardZdroj:www.dreadnoughtproject.orgen.wikipedia.org