Po 16letech jsem zahodil všechen kod webu a napsal celý kod znovu. Vypadá to tu +- stejně, ale pokud narazíte na něco co vám vadí tak mi o tom napište: martin@vorel.eu nebo se mi ozvěte na twitteru Začal jsem dělat change log.

Kurzy ze dne: 12.12.2025 || EUR 24,240 || JPY 13,247 || USD 20,664 ||
sobota 13.prosince 2025, Týden: 50, Den roce: 347,  dnes má svátek Lucie, zítra má svátek Lýdie
13.prosince 2025, Týden: 50, Den roce: 347,  dnes má svátek Lucie
DetailCacheKey:d-1038909 slovo: 1038909
---=1=---

--=0=--

---===---

Čas načtení: 2019-07-23 23:42:18

Připravují Turci invazi do Rojavy ovládané Kurdy?

V úterý 23. července zatkli příslušníci Syrských demokratických sil (SDF), jejichž páteří jsou kurdské oddíly YPG/YPJ, muže podezřelého z odpálení rakety na turecké město Ceylanpinar. Při pondělním útoku bylo v tomto městě zraněno pět lidí. Turecká armáda seskupuje u hranic syrské oblasti Rojava, kterou ovládá kurdská samospráva, několik vojenských divizí včetně obrněných. Raketové útoky měly zřejmě sloužit jako záminka k útoku na kurdské oblasti v Sýrii, podobně jako v případě protureckými džihádisty okupované syrské provincie Afrín. Podle Hawar News, které jsou blízké vedení autonomní oblasti Rojava, byl zatčený muž dopaden v městě Sari Kaní, které se nachází v oblasti pod kontrolou kurdských jednotek YPG/YPJ. Podle prohlášení jednotek SDF měly útoky sloužit jako záminka k další invazi turecké armády do severní Sýrie, která je obývána převážně Kurdy a nyní ji spravuje kurdská samospráva. Oko za oko, zub za zub Turecké ministerstvo obrany v oficiálním prohlášení uvedlo, že při pondělním útoku bylo zraněno pět osob v provincii Sanliurfa. Vzápětí byla vyhlášena pohotovost všech vojenských jednotek dislokovaných u syrské hranice. K oblastem spravovaným na severu Sýrie kurdskou samosprávou byly přesunuty další turecké vojenské jednotky. Podle mluvčího SDF Kino Gabriela měly raketové útoky podkopat stabilitu v ragionu a posloužit jako záminka k další válce. Stejným způsobem byla 3. února 2018 zahájena turecká invaze do kurské provinice Afrín na severu Sýrie. Turecká armáda tuto oblast po dobytí a vyrabování předala k okupaci džihádistům, kteří byli nuceni se stáhnout z ostatních oblastí Sýrie. Vypuknutím dalšího kola války je aktuálně ohrožen i autonomní Kurdistán, který v září 2017 vyhlásil nezávislost na Iráku. Minulou středu zemřel při atentátu v severoiráckém Erbilu, hlavním městě autonomního regionu Kurdistán, turecký diplomat. Ankara obviňuje kurdskou PKK. Zatímco stíhací letadla bombardují pozice této organizace, vláda v severním Iráku se dostává pod enormní tlak. Toto je zhruba shrnutí analýzy situace z místa na webu N-tv.de, jejímž autorem je Issio Ehrlich. Situace po atentátu vyvolává další eskalaci konfliktu mezi Tureckem a Kurdy, především PKK, a dokonce hrozí bratrovražedným bojem. Novinář Issio Ehrlich ve zmíněném článku píše: „Útok nyní podrobuje vztahy mezi Tureckem a jeho sousedem na jihu další zkoušce. Z pohledu Ankary všechno vypadá, že vrah jednal jménem zakázané kurdské strany pracujících PKK. I když to ještě nebylo prokázáno, začíná se již projevovat důsledek: ještě více násilí. Od poloviny 90. let nedošlo v zahraničí k žádné srovnatelné popravě tureckého diplomata. V desetiletí trvajícím konfliktu mezi tureckým státem a PKK platilo často biblické oko za oko, zub za zub. Pokud by vrah skutečně jednal jménem PKK, poprava by byla spíše reakcí než provokací.“ Atentátu v proslulé erbilské resaturaci HuQQabazu totiž předcházely jedny z nejnásilnějších útoků, které Ankara v posledních letech vedla proti pozicím PKK v severním Iráku. Koncem května zahájila turecká armáda „Operaci spár“ a od té doby bombarduje a ostřeluje pozice PKK. Nasazeny byly i pozemní síly. Hlavním cílem je region Harkuk (Xarkuk) v jižním Kurdistánu, ale také Kandilské hory. PKK zde má své sídlo v horských masivech, které Kurdové považují za nedobytné. Téměř okamžitě po atentátu byl bombardován uprchlický tábor Maxmúr nedaleko Erbilu, kde žijí především Kurdové, kteří uprchli z Turecka v důsledku represí. Byla to výhrůžka, že relativní bezpečnost a prosperita v jižním Kurdistánu může snadno skončit? Křehká rovnováha kurdských skupin Tři dny po atentátu zajaly bezpečnostní síly autonomního regionu hlavního podezřelého z útoku v HuQQabazu. Podle úřadů se jmenuje Mazlum Dag a narodil se v roce 1992 v turecké kurdské metropoli Diyarbarkir (kurdsky Amed). Dag je bratrem poslance prokurdské parlamentní strany HDP. Bývalý předseda této strany Selahattin Demirtas je v Turecku vězněn z politických důvodů, podle nedávného rozsudku Evropského soudu pro lidská práva zcela protiprávně. Štrasburský soud dokonce nařídil Demirtase propustit, což Turecko ignoruje. Kurdskou stranu HDP turečtí politici hlasitě označují jako prodlouženou ruku PKK. Ačkoli ještě nebyly předloženy žádné důkazy, turecká média podléhající vládě již tvrdí, že se Dag připojil v roce 2015 k PKK. To vše dostává vládu v Erbilu pod stále větší tlak. Na jedné straně je z ekonomických důvodů  nucena dbát na dobré vztahy s Tureckem, na kterém je ekonomika jižního Kurdistánu prakticky úplně závislá. Přes Turecko momentálně vede jediný funkční ropovod, skrze nějž Kurdistán prodává na světové trhy ropu těženou na svém území. Z Turecka je také dovážena většina zboží zahraničního původu. Obchodní vztahy s Irákem, který je momentálně v politickém chaosu, jsou na mnohem nižší úrovni než dříve. Na druhé straně vláda Kurdistánu nikdy sama nepodnikla žádné násilné operace proti PKK, kromě zavírání jejich kanceláří, které bylo provedeno na turecký nátlak. I když je vláda s PKK ideologicky zcela v rozporu a de facto je viní z turecké agrese, nazývá stále PKK svými bratry – bratry Kurdy. Nyní hrozí, že se Turecko již nespokojí s více než tuctem vojenských základen, které v jižním Kurdistánu má, a pokud propojí „krvavou stopu“ mezi atentátem a PKK, může vyžadovat větší účast jihokurdistánské vlády v boji proti PKK, tedy i nasazení Pešmergů, jak se stále častěji obávají různí pozorovatelé situace. Navzdory rozdílům a částečně také soupeření mezi jednotlivými kmeny byli Kurdové v posledních letech schopni navázat značně mírumilovné soužití. Pokud by se tato křehká rovnováha kurdských skupin na Středním východě rozpadla a Kurdové by začali bojovat proti sobě navzájem, mělo by to důsledky, které by ovlivnily Írán, Irák, Sýrii a Turecko, kde žijí velké kurdské menšiny. Současně se však musí vláda Kurdistánu také ptát, co by znamenala vojenská spolupráce s Turky pro vztahy s ústřední vládou v Bagdádu. Ta odsoudila „Operaci spár“ jako „jednostranný válečný akt“.  Turecko hledá záminky Jaké důsledky by to mělo pro stále probíhající boje v severní Sýrii, jejíž Svobodné demokratické síly (SDF) a její páteřní jednotky YPG/YPJ jsou také Tureckem považovány za pobočku PKK? A které stále bojují proti buňkám Islámského státu (ISIL), který Turecko od jeho vzniku podporovalo vojensky i logisticky, jak už dnes opravdu, po řadě svědectví, lze těžko zpochybňovat? Záleží na postoji světových mocností. A občanské veřejnosti, která svou angažovaností už dokázala zvrátit záměr amerického prezidenta Trumpa stáhnout americké jednotky ze Sýrie a tím spustit invazi turecké armády na území, která Kurdové za nesmírných zrát ubránili a osvobodili z rukou ISIL. Zkouška už se blíží – již před atentátem začali Turci stahovat k syrské hranici pozemní vojska i těžké zbraně. Server Turkey.liveuamap.com jako první přinesl informaci o dopadu rakety na turecké pohraniční město Ceylanpinar. Kdo si pamatuje operaci „Olivová ratolest“, tedy agresi do syrského kantonu Afrín v lednu loňského roku, ví, že také začala pod záminkou bombardování tureckého území jednotkami YPG. Výsledkem je vypleněné území, zničené historické památky, 150 tisíc uprchlíků, domy kurdských obyvatel zabrané protureckými džihádisty, únosy, mučení a vybírání výpalného, spálené olivové háje. Issio Ehrlich končí svůj článek o atentátu v Erbilu na webu N-tv.de takto: „Sotva patnáct minut jízdy autem od HuQQabazu sedí vysoce postavený velitel Pešmergů v bílé kožené židli a vyslovuje odvážnou tezi. ‚Věřím, že Turecko spáchalo atentát samo, aby mělo záminku k tomu, dostat se hlouběji a hlouběji do Iráku.‘ Tento velitel Pešmergů v Erbilu se vyjadřuje pouze pod ochranou anonymity. Určité je jedno: Turecko bude pokračovat v Operaci spár po diplomatické vraždě se vší tvrdostí.“ Stejně tak se Erdogan jen snaží dostat hlouběji do Sýrie. Jakou záminku si vezme, je úplně jedno. Možná mu i zde poslouží tento atentát, jak píše ve svém statusu na FCB německý novinář Jan Jessen. A pokud mu to i tentokrát projde, stejně jako v Afrínu, stejně jako v horách Kurdistánu, jeho chuť vzroste.  {loadmodule mod_tags_similar,Související} Erdoganovy válečné plány Echo24.cz píše v článku z 21. července: „Turecká armáda nebude nikdy váhat znovu vyslat na Kypr vojáky jako před 45 lety, pokud bude potřeba hájit životy a bezpečnost kyperských Turků. Turecký prezident Recep Tayyip Erdogan to řekl v sobotu v proslovu k výročí této události. V současnosti probíhá mezi oběma zeměmi konflikt ohledně průzkumných vrtů, které Turecko provádí u pobřeží ostrova. Informuje o tom turecká agentura Anadolu.“ Takže lze očelávat i „útoky na občany severního Kypru“ podle stále stejného scénáře? Nejpozději od začátku invaze do Afrínu je snad každému jasné, že turecký prezident Recep Tayyip Erdogan má dalekosáhlé vojenské plány. Vyjádřil se mnohokrát velmi jasně. Ale protože mistrně hraje dvojí hru – jeho země je v NATO, ale od Ruska kupuje systémy S 400, je největším odběratelem německých zbrojovek a celkově významným obchodním partnerem Německa, vedoucí země v EU, takže mu zcela prochází jeho protiněmecká rétorika – bude ještě dlouho trvat, než se někdo odváží nastavit mu stopku. I když už vyhrožuje jiné členské zemi NATO – Řecku, ožebračenému evropskými a především německými bankami a jejich „pomocí“. Erdogan navíc potřebuje válčením odvrátit pozornost od domácích ekonomických problémů a od ztráty největšího města – Istanbulu, kde v opakovaných komunálních volbách zvítězil kandidát opoziční republikánské CHP Ekrem Imamoglu a v nichž vládní strana AKP ztratila i další velká města. Jeho pozice doma oslabila, ale v mezinárodní politice je stále suverén a jeho válečnická rétorika zní libě hlavně dodavatelům zbraní pro tureckou armádu.

Čas načtení: 2024-04-26 08:58:17

Jak dosáhnout správného poměru omega-3 a omega-6 ve stravě

Rovnováha omega mastných kyselin v potravinách, které konzumujeme, ovlivňuje naše zdraví. Co však říkají důkazy o tvrzeních, že byste se měli snažit snížit příjem omega-6 a zároveň zvýšit příjem omega-3?Ať se podíváte kamkoli, rada je stejná: pokud chcete snížit riziko srdečních onemocnění, obezity, rakoviny a nejrůznějších dalších zdravotních problémů, měli byste omezit "špatné" nasycené tuky, jako jsou ty obsažené v másle a červeném a zpracovaném mase. Místo toho byste měli konzumovat "dobré" polynenasycené tuky. To znamená vařit na rostlinných olejích a preferovat listovou zeleninu, tučné ryby, ořechy a semínka. Jednoduché.Až na to, že pokud jde o vědu o výživě, nic není jednoduché. V tomto případě komplikace vyplývají z rostoucího poznání, že "dobré" tuky nejsou všechny stejné - konkrétně, že zatímco omega-3 mastné kyseliny jsou pro nás skutečně dobré, omega-6 mohou ve skutečnosti poškozovat vaše zdraví.Myšlenka, že vyváženost omeg v potravinách, které jíme, může mít vliv na naše zdraví, je dobře známá. Je také zřejmé, že typická západní strava se za posledních 50 let vychýlila ve prospěch většího množství omega-6 a menšího množství omega-3, přičemž jsme zároveň zaznamenali prudký nárůst výskytu onemocnění spojených s nadměrným zánětem, včetně srdečních chorob a cukrovky 2. typu.To vše vedlo k tvrzení, že bychom se měli snažit nejen zvýšit množství omega-3 v naší stravě, ale také omezit omega-6. Korelace však není příčinná souvislost. Je tedy skutečně možné, že konzumace příliš velkého množství omega-6, které bylo dlouho považováno za prospěšné, nám škodí? A pokud ano, jaké potraviny bychom měli jíst více nebo méně, abychom optimalizovali naši omega rovnováhu?Začněme několika základními informacemi. Všechny tuky a oleje, které jíme, se skládají z mastných kyselin, které se podle svého chemického složení dělí do různých kategorií. Každá z nich ovlivňuje vaši fyziologii jiným způsobem, což má následné účinky na vaše zdraví. "Kvalita a typ tuků, které lidé konzumují, má obrovský vliv na nemoci související s věkem, zejména na kardiovaskulární onemocnění," říká Philip Calder, nutriční imunolog z univerzity v britském Southamptonu.Co jsou omega mastné kyseliny?Omega-3 a omega-6 mastné kyseliny se nazývají polynenasycené mastné kyseliny, protože mají v dlouhých řetězcích uhlíku, které tvoří jejich páteř, mnoho dvojných vazeb, zatímco nasycené mastné kyseliny nemají žádné. Jsou považovány za "esenciální" mastné kyseliny, protože si je vaše tělo nedokáže vytvořit, což znamená, že je musíte získávat z potravin, které jíte. Kdybyste je neměli, vážně byste onemocněli - je známo, že skupina omega hraje zásadní roli v imunitě, zdraví mozku a srdce a v těhotenství.Dobrou zprávou je, že není obtížné získat jejich dostatek ve stravě, pokud jíte správné potraviny. Existují tři hlavní typy omega-3: kyselina alfa-linolenová (ALA), kyselina eikosapentaenová (EPA) a kyselina dokosahexaenová (DHA). ALA se nachází především v rostlinách, takže mezi její dobré zdroje patří zelená listová zelenina, lněná semínka a řepkový olej. Naše tělo sice dokáže z ALA syntetizovat DHA a EPA, ale ne příliš efektivně. Proto jsou za nejdůležitější zdroj omega-3 považovány tučné ryby, jako je makrela, losos a sardinky, které obsahují vysoké množství DHA a EPA.Hlavním zdrojem omega-6 v naší stravě je kyselina linolová (LA). Ta se nachází v semenech, ořeších, obilovinách, běžných rostlinných olejích, jako je slunečnicový a chrpový olej, a v produktech z nich vyrobených, včetně margarínů.Situace se zkomplikuje, když se podíváme na to, co vlastně omega mastné kyseliny v našem těle dělají. Jednou z jejich hlavních rolí je působení v buněčné membráně, kde jsou integrovány do dvojité vrstvy tukových molekul známých jako fosfolipidy. Ty obsahují směs mastných kyselin a bílkovin, které řídí, co do buňky vstupuje a co z ní vychází, a tím ovlivňují její chování.Důležité je, že složení mastných kyselin v buněčné membráně se mění v závislosti na tom, co jíme, což má důsledky pro funkci buněk, říká Anthony Hulbert, autor knihy Omega Balance 2023. Vysvětluje, že pokud máte stravu příliš bohatou na omega-6 nebo příliš chudou na omega-3, budou vaše buněčné membrány obsahovat mnohem více prvně jmenovaných kyselin než těch druhých. Aby toho nebylo málo, enzym zodpovědný za přeměnu ALA na DHA a EPA nedokáže rozlišit mezi ALA a LA. To znamená, že pokud je vaše tělo zaplaveno omega-6, obě mastné kyseliny si konkurují, což vede k menšímu množství DHA a EPA.Když k tomu dojde, říká Hulbert, výsledkem je chronický zánět, který je hnací silou mnoha zdravotních potíží, jež jsou dnes v západní společnosti stále častější. Patří mezi ně srdeční choroby, Crohnova choroba, diabetes 2. typu, revmatoidní artritida, Alzheimerova a Parkinsonova choroba a některé druhy rakoviny. "Omega-6 jsou důležité a zdravé esenciální tuky," říká Hulbert, emeritní profesor na univerzitě v australském Wollongongu. "Pokud se však konzumují v nadměrném množství, omega-6 snižují obsah omega-3 v buněčných membránách, což vede k chronickým zánětům."Existuje pravděpodobný fyziologický mechanismus, který spojuje omega-6 a zánět. Souvisí s molekulami zvanými eikosanoidy, které imunitní systém využívá k předávání zpráv, čímž nám pomáhá bojovat proti vetřelcům nebo hojit tkáně. Některé eikosanoidy jsou tvořeny omega-3 a ty působí protizánětlivě. Ty, které jsou tvořeny omega-6 mastnou kyselinou zvanou kyselina arachidonová (ARA), která se sama syntetizuje z linolových kyselin, jsou prozánětlivé.Jde tedy o to, že nadměrná konzumace omega-6 způsobuje, že buňky imunitního systému produkují více prozánětlivých molekul, což způsobuje chronický zánět.Existují pro to i určité důkazy. Studie na lidech a dalších zvířatech například ukazují, že nahrazení omega-6 omega-3 má pozitivní vliv na zdraví a zmírňuje příznaky spojené s chronickými onemocněními, jako je cukrovka, srdeční choroby a obezita.Navíc je jistě pravda, že poměr omega mastných kyselin, které konzumujeme v naší stravě, se za poslední půlstoletí dramaticky změnil a podíl omega-6 se výrazně zvýšil.Hulbert uvádí tyto poměry v procentech, kde vyšší procento znamená více omega-3 v poměru k omega-6. Až do roku 1910 byl podle něj poměr omega-3 v typické americké stravě přibližně 40 %. Do roku 2010 se tento podíl snížil na přibližně 9 procent. Tuto změnu lze přičíst třem faktorům: výrobci potravin přešli od používání živočišných tuků k rostlinným olejům, farmáři krmí dobytek obilím místo trávou a přibývá ultra zpracovaných potravin s vysokým obsahem omega-6. Ve stejném období se stále častěji objevují zánětlivá onemocnění.Tato shoda je sugestivní. Pokud však jde o prokázání příčinné souvislosti mezi omega-6 a zánětlivými stavy, výsledky studií na lidech se různí.V přehledovém článku z roku 2018 dospěli Calder a Jacqueline Innesová, tehdy rovněž z University of Southampton ve Velké Británii, k závěru, že "studie u zdravých dospělých lidí zjistily, že zvýšený příjem ARA nebo LA nezvyšuje koncentrace mnoha zánětlivých markerů" a že "epidemiologické studie dokonce naznačují, že ARA a LA mohou být spojeny se snížením zánětu".Calder tvrdí, že jedním z důvodů, proč jsou výsledky neprůkazné, je to, že naše buňky již obsahují tak vysoké množství ARA, že další doplňování pravděpodobně nebude mít žádný účinek. "Záhada spočívá v tom, že omega-6 jsou považovány za škodlivé a teoreticky se to dá velmi snadno zmapovat, ale když se podíváte na údaje o lidech, tak to tak úplně nevypadá," říká. "Pokud lidem dodáte více LA prostřednictvím doplňků stravy, nezvýšíte obsah ARA v jejich membránách, ale možná je to proto, že jsou již nasycené."Důkazy o prospěšné roli omega-3 jsou mnohem silnější. "Je jasné, že pokud zvýšíte příjem EPA a DHA a snížíte množství ARA v buněčných membránách, snížíte tím zánět," říká Calder.Zdá se také, že omega-3 jsou obzvláště důležité pro funkci mozku. V roce 2020 například C´cilia Samieri z univerzity ve francouzském Bordeaux a její kolegové publikovali studii, v níž po dobu 17 let sledovali 10 000 starších dospělých ve Francii. Zjistili, že u lidí s vyšším obsahem omega-3 docházelo k menšímu poklesu kognitivních funkcí a pomalejší atrofii mozku - a byla u nich menší pravděpodobnost vzniku demence. Někteří vědci se domnívají, že rovnováha omega-3 souvisí také s depresí a dalšími duševními poruchami.Omega-6 a zánětyNení pochyb o tom, že pro většinu lidí by bylo prospěšné získávat více omega-3. Je však otázkou, zda je třeba zvýšit příjem omega-3 a omezit příjem omega-6, jak doporučuje Hulbert. "Existuje jen málo důkazů o tom, že omega-6 mají pozitivní nebo negativní vliv na zhoršování kognitivních funkcí," říká Samieri. "Někteří tvrdí, že poměr omega-3 a omega-6 je důležitý. V praxi, v epidemiologickém výzkumu, je však skutečně důležitá hladina omega-3."Podobně Sarah Berryová z King's College London říká, že pokud máte ve stravě dostatečné množství omega-3, neexistuje mnoho přesvědčivých důkazů o tom, že omega-6 škodí. "Teorie omega rovnováhy je založena na vlivu, který mají omega mastné kyseliny na eikosanoidy," říká. "Výzkumy, které byly provedeny na buňkách a zvířatech na podporu této teorie, se však podle mého názoru u lidí nepotvrzují. Omega-6 bych považovala za zdravou živinu, zejména pro zdraví srdce." Podle ní je například jedním z nejlepších tuků, které snižují množství LDL cholesterolu, jehož vysoká hladina zvyšuje riziko srdečních onemocnění a mrtvice.Je také možné, že nárůst zánětlivých stavů způsobuje něco jiného. Velké množství omega-6 se zejména v USA konzumuje ve formě ultra zpracovaných potravin. "Existuje mnoho jiných mechanismů, kterými mohou tyto potraviny ovlivňovat naše zdraví, než je omega-6," říká Berry.Calder zase souhlasí s Hulbertem, že většině lidí, kteří se stravují západním způsobem, by prospělo zvýšit konzumaci omega-3 a zároveň jíst méně omega-6. "Výměna jedné [omega-3] za druhou [omega-6] je lepší než změna pouze jedné z nich, protože měníte obě strany rovnice," říká Calder.Otázkou tedy zůstává, co jíst, abyste optimalizovali svůj poměr. Odpověď na tuto otázku se může zdát obtížná, a to i proto, že na etiketách potravin je obvykle uveden pouze celkový obsah polynenasycených tuků, nikoli relativní množství omega-3 a omega-6.Existuje však několik způsobů, jak to změnit. Pro zvýšení hladiny omega-3 je nejdůležitější jíst více tučných ryb. "To je nejlepší způsob, jak získat více preformovaných EPA a DHA," říká Calder. Pokud to není možné, existují rostlinné alternativy, které obsahují vysoké množství ALA, které pak vaše tělo musí přeměnit na EPA a DHA. Hulbert doporučuje zelené listy, protože to málo tuku, které obsahují, je tvořeno výhradně ALA. Calder mezitím doporučuje vlašské ořechy spolu se lněnými a chia semínky. "Snažil bych se také snížit příjem omega-6 tím, že kukuřičný nebo slunečnicový olej nahradím řepkovým," říká.Musíte však být opatrní, protože i když jíte potraviny, které mají přirozeně vysoký obsah omega-3, pokud jsou vařené nebo skladované v olejích bohatých na omega-6, bude poměr omega stále nízký. Hulbert vysvětluje, že tuňák konzervovaný ve vodě má omega rovnováhu 90 %, což znamená, že obsahuje hodně omega-3 a málo omega-6. Když je konzervován ve slunečnicovém oleji, klesne tento podíl na 16 procent. Ryby ulovené ve volné přírodě mají lepší poměr omega mastných kyselin, který se pohybuje od 63 do 83 procent, ve srovnání s rybami stejného druhu chovanými na farmách, kde se pohybuje od 13 do 67 procent.Pokud jíte maso, Hulbert doporučuje hovězí a jehněčí maso krmené trávou, které jsou dobrým zdrojem omega-3. Vepřovému a kuřecímu masu se spíše vyhýbá, protože jsou běžně krmeny obilím obsahujícím sóju a kukuřici, což znamená, že mají vysoký obsah omega-6. Dodává, že byste se měli vyhýbat také vysoce zpracovaným potravinám, protože jsou často vyráběny z rostlinných olejů.Pokud jde o doplňky stravy s rybím tukem, je nezbytné zkontrolovat etiketu, abyste zjistili, kolik EPA a DHA skutečně obsahují. "Pokud si dáte obyčejný doplněk stravy s rybím olejem, množství EPA nebo DHA v něm bude pravděpodobně kolem 300 miligramů, zatímco když si dnes večer doma dáte k večeři lososa, bude ho mít kolem 1,5 gramu - tedy více než pětkrát tolik," říká Calder. Nicméně i nízké dávky omega-3 po dlouhou dobu mohou být prospěšné, nebo přinejmenším lepší než nedělat vůbec nic."Ve Velké Británii jíme pravděpodobně asi pětkrát více omega-6 než omega-3 a v USA je to ještě extrémnější - pravděpodobně nejméně desetkrát nebo více," říká Calder. "Pokud se vám podaří tuto rovnováhu napravit a zvýšit hladinu EPA a DHA v buněčných membránách, je to spojeno s lepším zdravím a pohodou."Zdroj: New Scientist

Čas načtení: 2024-05-07 13:36:00

1 700 000 lidí má v Česku nízký index digitálního zdraví

Praha 7. května 2024 (PROTEXT) - Ohrožena je zejména mladší generaceTéměř 1/5 populace v Česku má nízký index digitálního zdraví, to znamená, že technologie nevyužívají tak, aby byli dlouhodobě v pohodě.Lidé s nízkým indexem digitálního zdraví tráví na mobilu více než 6 hodin denně. To je skoro o 3 a půl hodiny více, než sami chtějí.Nízký index digitálního zdraví mají častěji mladí lidé, téměř 60 % z nich si uvědomuje, že tráví na mobilu více času, než považuje za přijatelné.Společnost O2 se proto rozhodla zaměřit se na tuto problematiku dlouhodobě – otevřít téma, edukovat společnost a pomáhat nejen svým zákazníkům využívat technologie zdravě a vědomě.Technologie. Dávají nám moc, jakou jsme nikdy předtím neměli. Ovšem jen do té doby, než si neuvědomíme, jak moc nás někdy ovládají. Ovlivňují soustředění, náladu i myšlení. „Skoro 60 % mladých lidí má pocit, že tráví na mobilu až moc času. A přiznávají, že ne vždy používají technologie tak, aby se díky nim cítili v pohodě. Proto se O2 rozhodlo zaměřit dlouhodobě na digitální zdraví, a to nejen svých zákazníků. Tato oblast se stává jedním ze základních pilířů společnosti, které chceme do budoucna rozvíjet,“ vysvětluje ředitel marketingu O2 David Daneš.Na digitální zdraví českého národa se pro společnost O2 v rámci unikátního průzkumu zaměřila i agentura NMS Market Research. Testovala 1900 lidí všech věkových kategorií. „Výzkum ukázal, jak moc je digitální zdraví palčivým, a přesto často opomíjeným tématem. Z výsledků vidíme, že nízký nebo velmi nízký index digitálního zdraví má v Česku 1 700 000 lidí. Hůře jsou na tom mladší ročníky. Mladí do 34 let na mobilu tráví více než 6 hodin denně,“ vysvětluje Tereza Friedrichová z výzkumné agentury NMS Market Research. „To je o 3 hodiny a 20 minut více, než sami chtějí. V on-line prostoru zahánějí nudu, hledají odreagování a zlepšení nálady, nic z toho ovšem často nepřichází. Po delším čase na telefonu trápí téměř 87 % z těchto lidí pocity nervozity a stresu,“ doplňuje.Zásadní roli hraje kvalita využití časuPrvním a nejzásadnějším krokem k nápravě je uvědomění si, jak moc necháváme digitální svět, aby nás ovládal. Digitální rovnováha není jen o tom, kolik hodin strávíme online. Důležitější je kvalita stráveného času a také dostatečně naplňující offline život. „Digitální detox nebo zákaz telefonu či počítače dlouhodobě nefunguje. Základním stavebním kamenem digitálního zdraví a udržitelného přístupu k technologiím zůstává sebereflexe a rovněž uvědomění si toho, jaké pocity v nás online svět vyvolává,“ vysvětluje Jana Klusáková Seďová, ředitelka organizace Replug me Education, která se touto problematikou dlouhodobě zabývá.Také proto se společnost O2 rozhodla toto celospolečenské téma otevřít a ukázat lidem, jak využívat technologie, aby přinášely spokojenost a pozitivní pocity – jak po stránce fyzické, tak i psychické a sociální. Rovnováha, zdravé a efektivní využívání technologií je totiž z dlouhodobého hlediska zásadní. „Technologie nejsou primárně zlé. Mohou nám přinášet i pozitivní prožitky, které k naší životní pohodě výrazně přispívají. Je ale důležité je mít ve své moci a nenechat se jimi ovládat,“ doplňuje Jana Klusáková Seďová.Mějte digitální zdraví ve své mociNa základě odborných poznatků a výzkumu agentury NMS spouští společnost O2 kampaň Mám to ve své moci. Technologie mi nevládnou, já vládnu jim. Ta je podložená i experimenty, které všechna zjištění ověřují v praxi. Na vlastní kůži jimi prošli ambasadoři projektu – Ben Cristovao, Naomi Adachi, Týnka Šlingrová a Petr Švancara, kteří mobil skoro nepustí z ruky. „Přichystali jsme si na ně celou sadu nástrojů, kterými jsme měřili jejich reakce – napojili jsme je na EEG headset, sledovali jejich srdeční rytmus, pohyb očí, reakce zorniček i jejich kůže,“ popisuje experiment neurověděc Petr Adámek z Národního ústavu duševního zdraví, který je jedním z odborných garantů kampaně.„Ukázalo se, že i když si často myslíme, jak s telefonem v ruce odpočíváme, opak je pravdou – mozek pracuje naplno. Viděli jsme, že technologie jsou sice skvělým pomocníkem, jak být s lidmi ve spojení, osobní setkání ale přinášejí mnohem intenzivnější prožitky. Zkoumali jsme i to, jak se srovnáváme s lidmi na sociálních sítích nebo jak pracujeme s produktivitou a multitaskingem – a zda jsme ho vůbec schopni. Zkrátka oblastmi, se kterými občas bojujeme úplně všichni,” doplňuje. Jak dopadli jednotliví ambasadoři? A jak z našich digitálních neřestí ven? To zjistíte z jednotlivých videí, která bude společnost O2 postupně zveřejňovat. První z nich, s Benem Cristovao, najdete už nyní tady.Zajímá vás, jak jste na tom vy sami? Otestovat se můžete jednoduše v aplikaci Moje O2 nebo na webu digitalnizdravi.cz – právě tam najdete sadu otázek, které vás provedou základními oblastmi digitálního zdraví. Po vyplnění se dozvíte, jak jste na tom ve srovnání s průměrem české populace i svými vrstevníky. Zároveň se můžete podívat na jednoduché tipy, jak své digitální zdraví posílit a co dělat, abyste měli technologie ve své moci. Občas stačí malé krůčky – začít využívat správné nástroje pro správu aplikací i času na telefonu, které nám pomohou využívat čas efektivněji a vědoměji.„Chceme, aby lidé bez ohledu na věk používali technologie ke svému prospěchu, aby jim usnadňovaly život a pomáhaly, nikoli, aby se z jejich používání cítili pod tlakem nebo ve stresu. Proto pravidelně pro základní školy i dětské domovy vypisujeme grantové výzvy, které lze čerpat i na projekty, které podporují digitální zdraví,“ vysvětluje ředitelka Nadace O2 Dominika Herdová. V rámci svých aktivit teď navíc Nadace O2 vyvinula i pomůcku pro výuku pro školy i rodiče – vlastní hru, která kromě základů bezpečného chování na internetu nebo problematiky fakenews upozorňuje i na to, jak moc důležité je myslet na digitálního zdraví. Hra NetKnights bude pro širokou veřejnost dostupná v červnu letošního roku. Zdroj:O2  

Čas načtení: 2024-05-21 15:19:48

Prečo svetové oceány menia farbu?

Rovnováha populácií fytoplanktónu v mori sa mení v dôsledku klimatických zmien spôsobených človekom, čo zásadným spôsobom mení oceány, referuje portál BBC. Rovnováha populácie fytoplanktónu v mori sa mení v dôsledku klimatických zmien spôsobených človekom, čo zásadným spôsobom mení oceány. Keď.....

Čas načtení: 2024-05-28 18:00:21

Vivo V40 SE: Dokonalá rovnováha mezi výkonem a cenou

Komerční článek Vivo bourá stereotypy střední třídy s modelem V40 SE, který dokazuje, že špičkové technologie a stylový design nejsou výsadou pouze drahých vlajkových lodí. Tento precizně zpracovaný smartphone přináší prémiové funkce a luxusní zpracování za cenu, která ho dělá dostupným pro širokou veřejnost. V40 SE tak otevírá svět prémiových mobilních zážitků i těm, kteří […] Celý článek si můžete přečíst na Vivo V40 SE: Dokonalá rovnováha mezi výkonem a cenou

Čas načtení: 2024-06-19 10:00:00

Putin chce, aby se Ukrajina vzdala celého území anektovaných regionů. Při současném tempu ruské ofenzívy by trvalo 14 let, než se jich zmocní

Vladimir Putin předložil Ukrajině další ultimátum: Musí se vzdát celého území regionů anektovaných Ruskem (Doněck, Luhansk, Záporoží a Cherson), jinak "podmínky budou jiné". Ultimátum není nijak podloženo vojenskou silou. Při současné rovnováze sil nemůže Rusko v dohledné době počítat s úplným obsazením území čtyř regionů. A není faktem, že by se tato rovnováha mohla změnit (koneckonců Kreml odmítá vyhlásit mobilizaci). Faktem také není, že pokud se rovnováha změní, bude to nutně ve prospěch Ruska, protože Ukrajina se jen snaží zvýšit své mobilizační úsilí.

Čas načtení: 2024-07-29 12:52:34

Nový zákon má změnit české lesy. „Zvěře je příliš,“ říkají vlastníci

Rovnováha. To je podle lesního hospodáře základ pro zdravé lesy. Stát by toho chtěl docílit i novelou mysliveckého zákona, která by měla pomoct snížit stavy přemnožené zvěře. Les, kde rovnováha panuje, Seznam Zprávy navštívily.

Čas načtení: 2024-08-02 21:33:38

Rovnováha mezi dokonalostí a nedokonalostí

Každý může chybovat i umělá inteligence, dokonalost je tam kde se nic nemění milardu let. Máš pravdu, že i umělá inteligence může dělat chyby. A ano, idea dokonalosti, kde se nic nemění, může znít lákavě, ale ve skutečnosti je svět neustále v pohybu. Změna a adaptace jsou často klíčové pro pokrok a zlepšování. I když… Číst dále »Rovnováha mezi dokonalostí a nedokonalostí

Čas načtení: 2024-10-16 17:42:51

Nejlepší trhy práce v Evropě: Nejoblíbenější země pro profesionály

Nejlepší trhy práce v Evropě: Nejoblíbenější země pro profesionály redakce St, 10/16/2024 - 17:42 Práce a Kariéra Klíčová slova: financí péče o děti prace.starke-jobs.com Hodnocení Zvolte hodnoceníGive it 1/5Give it 2/5Give it 3/5Give it 4/5Give it 5/5 Německo: Silná ekonomika a vysoké platy Díky stabilní a růstové ekonomice je Německo jedním z nejatraktivnějších pracovních trhů v Evropě. V odvětvích, jako jsou IT, technologie a péče, je vysoká poptávka po kvalifikované pracovní síle, což otevírá vynikající kariérní příležitosti. Vzhledem ke své silné ekonomické výkonnosti nabízí Německo nadprůměrné platy. Zaměstnanci rovněž využívají rozsáhlé sociální výhody a stabilní pracovní podmínky. Dynamické pracovní prostředí podporuje také dobře rozvinutá infrastruktura a přítomnost mnoha mezinárodních společností. Díky této kombinaci ekonomické síly, atraktivních platů a sociálních jistot je Německo magnetem pro pracovníky z celého světa. Vyzdvihnout je třeba také investice do výzkumu a vývoje, které vytvářejí inovativní pracovní místa a posilují konkurenceschopnost země. Duální systém vzdělávání navíc nabízí jedinečnou příležitost spojit praktické zkušenosti s teoretickými znalostmi, což výrazně zlepšuje zaměstnatelnost mladých lidí. Na https://prace.starke-jobs.com/ si můžete procházet různé pracovní inzeráty v Německu. Švýcarsko: Vysoká kvalita života a nejvyšší platy Švýcarský trh práce se vyznačuje vysokou kvalitou života a atraktivními platy. Navzdory vysokým životním nákladům země přitahuje mnoho kvalifikovaných pracovníků. Průměrné roční platy dosahují úctyhodných 75 000 eur, což je nejvíce v Evropě. Švýcarsko navíc nabízí dobrou rovnováhu mezi pracovním a soukromým životem a vynikající pracovní podmínky. K jeho atraktivitě přispívá také politická stabilita a ekonomická bezpečnost. Zvláště žádaní jsou odborníci v oblasti financí, farmacie a technologií. Nízká míra nezaměstnanosti pouhých 2,1 % podtrhuje sílu pracovního trhu. Mnozí oceňují také vysokou kvalitu života, která se odráží v prvotřídní zdravotní péči, efektivním systému veřejné dopravy a úchvatné přírodní krajině. Tato kombinace ekonomických výhod a kvality života činí ze Švýcarska jeden z nejvyhledávanějších pracovních trhů pro kvalifikované odborníky v Evropě. Nizozemsko: Inovativní trh práce a rovnováha mezi pracovním a soukromým životem Nizozemský trh práce se vyznačuje inovacemi a výraznou rovnováhou mezi pracovním a soukromým životem. Kosmopolitní atmosféra a mezinárodní prostředí přitahují odborníky z různých zemí. Nizozemské společnosti mají často plochou hierarchii a týmový způsob práce, což přispívá k produktivní a oceňující kultuře. Rovnováha mezi pracovním a soukromým životem je nejvyšší prioritou, což se odráží ve flexibilních pracovních modelech, velkorysých podmínkách dovolené a podpoře péče o děti. Tyto faktory významně přispívají k vysoké spokojenosti s prací a činí z Nizozemska atraktivní místo pro moderní zaměstnance orientované na budoucnost. Švédsko: Progresivní kultura práce Progresivní pracovní kultura ve Švédsku se vyznačuje plochou hierarchií a pružnou pracovní dobou. Švédské společnosti podporují rovnost a začlenění, což vytváří pozitivní a vstřícné prostředí. Švédsko je průkopníkem v odvětvích, jako jsou IT, udržitelnost a biotechnologie, a nabízí tak odborníkům vynikající kariérní příležitosti. Švédská pracovní kultura také podporuje kreativitu, inovace a osobní zodpovědnost - faktory, které významně přispívají k vysoké spokojenosti s prací. Švédský stát navíc podporuje zaměstnance štědrými sociálními dávkami a komplexní péčí o děti, což dále zvyšuje atraktivitu pracovního prostředí. Závěr: Správná volba pro individuální kariérní cíle Evropské trhy práce nabízejí širokou škálu příležitostí pro odborníky s různými kariérními cíli. Při výběru ideálního pracovního místa hrají rozhodující roli různé faktory, jako je příslušná pracovní kultura, sociální výhody a charakteristiky specifické pro dané odvětví. Například Německo zaujme silnou ekonomikou a vysokými platy, zatímco Švýcarsko boduje špičkovými platy a vysokou kvalitou života. Nizozemsko nabízí inovativní pracovní prostředí a dobrou rovnováhu mezi pracovním a soukromým životem, zatímco Švédsko je známé svou progresivní pracovní kulturou. Abyste se mohli rozhodnout co nejlépe pro své potřeby, doporučujeme pečlivě prozkoumat podmínky na trhu práce a právní rámec daných zemí. Volba místa výkonu práce by nakonec měla vycházet z vyváženého zvážení osobních priorit a profesních cílů. Přidat komentář obrázek https://www.pexels.com/de-de/foto/draufsichtfoto-von-3-mannern-vor-laptop-2566581/ Evropa nabízí řadu atraktivních pracovních trhů, které se vyznačují ekonomickou stabilitou a kulturní otevřeností. Tyto trhy lákají různými pracovními kulturami, slibnými kariérními příležitostmi a vysokou kvalitou života. Každá země má svá specifika: Německo zaujme silnou ekonomikou a vysokými platy, zatímco Švýcarsko nabízí špičkové platy a vysokou kvalitu života. Nizozemsko zaujme inovativním pracovním prostředím a rovnováhou mezi pracovním a soukromým životem, zatímco Švédsko je známé svou progresivní pracovní kulturou. Díky této rozmanitosti je Evropa fascinujícím pracovním prostředím pro odborníky z celého světa.

Čas načtení: 2024-11-19 15:55:30

Co je kratom a jaké má druhy?

Co se v článku dozvíte? Co je to kratom? Druhy kratomu Zelený kratom Bílý kratom Žlutý, červený, hnědý kratom Stonky a žilky Mixy kratomu Fermentace a sušení Jak vyrábíme naš kratom? Závěr Co je to kratom? Kratom je tropický strom (Mitragyna speciosa) pocházející z jihovýchodní Asie, především se vyskytuje v zemích jako Indonésie, Thajsko a Malajsie. Listy kratomu se po staletí používají v tradiční medicíně díky svým stimulačním a sedativním vlastnostem. Kratom obsahuje aktivní látky zvané alkaloidy, především mitragynin a 7-hydroxymitragynin, které interagují s opioidními receptory v těle. V nižších dávkách kratom působí jako stimulant, zvyšuje energii a bdělost. Ve vyšších dávkách může mít sedativní účinky, pomáhat při úlevě od bolesti, uvolnění a dokonce i při usínání. Účinky se liší nejen podle dávky, ale i podle druhu kratomu. Zatímco u menších dávek lze zaznamenat rozdíly mezi jednotlivými druhy, u větších dávek se všechny typy kratomu stávají sedativními a mohou působit tlumivě. Často se používá jako přírodní prostředek proti bolesti, úzkosti a k úlevě od závislosti na opioidech, avšak je také kontroverzní kvůli možnému vzniku závislosti a vedlejším účinkům, jako jsou nevolnost, závratě. V některých zemích je kratom regulován nebo zakázán kvůli bezpečnostním obavám, zatímco v jiných je dostupný jako bylinný doplněk. Téměř 99 % veškerého kratomu na trhu pochází z Indonésie, konkrétně z Kalimantanu, indonéské části Bornea. Konkrétně se jedná hlavně o region Kapuas Hulu v Západním Kalimantanu a pak nejrůznější místa, vesničky v Centrálním a Jižním Kalimantanu. Veškeré zpracování na prášek, přebalování, a krabicování pak probíhá také v Západním Kalimantanu, a to v městě Pontianak. Druhy kratomu Kratom, který pochází z listů stromu Mitragyna speciosa, nabízí různé druhy kratomu, které vznikají dle způsobu zpracování. Mezi ně patří zelený, bílý, červený, žlutý, hnědý kratom a stonky a žilky. Listy se nejprve drtí, čímž vzniká prášek – výsledný produkt. Ten může být dále zpracován do tablet, kapslí nebo extraktů (práškových i tekutých). Všechny odrůdy kratomu (Mitragyna Speciosa, Hirsuta, Javanica, a další.) mají společné aktivní látky, jako jsou mitragynin a 7-hydroxymitragynin, avšak jejich poměr se může značně lišit v závislosti na původu, stáří stromu a způsobu zpracování. Jak tedy vznikají jednotlivé druhy kratomu a čím se liší? Jedním slovem – zpracováním. Na základě toho, jak zpracujeme listy kratomu, vznikají jeho jednotlivé druhy. Celkově existuje pouze 6 čistých druhů kratomu, a to: Zelený kratom Bílý kratom Žlutý kratom Červený kratom Hnědý kratom Stonky a žilky Tyto druhy získaly své jméno díky způsobu zpracování, čímž získávají svou specifickou barvu a účinky. Zelený kratom Nejjednodušší na zpracování. Vzniká pouhým sušením listů, a to ve vnitřních prostorách, sušírnách. Zelený kratom, často nazývaný Green Kratom, má širokou škálu účinků, které se lišit na základě dávkování. V Indonésii se často používá k: Energie a povzbuzení Zlepšení nálady Mírné zvýšení soustředění a kognitivních funkcí Rovnováha mezi stimulací a relaxací Doporučené dávkování se obvykle pohybuje od 2 do 6 gramů, ideálně obden, přičemž nižší dávky poskytují více stimulačních účinků a vyšší dávky mohou vést k mírné sedaci. Bílý kratom Bílý kratom, označovaný jako White Kratom vzniká stejně jako zelený kratom, ale s tím rozdílem, že v bílém kratomu najdeme i stonky a žilky listů, které jinak v ostatních druzích správně nejsou, proto vybírejte kvalitní prodejce. Stonky a žilky dávají bílému kratomu jeho specifické účinky, které ho činí populárním mezi uživateli. V Indonésii se často používá k: Stimulace a zvýšení energie Mentální energie, soustředění Bdělost Zvýšení kognitivních funkcí Fermentace a sušení Uživatelé by měli být opatrní a začít s nižšími dávkami, obvykle mezi 2 a 6 gramy, aby zjistili svou toleranci. Žlutý, červený a hnědý kratom Vzniká fermentací (kvašením), při které se listy kratomu vkládají do průhledných plastových pytlů, ve kterých celý proces probíhá, a to na přímém venkovním slunečním svitu. Tyto tři druhy kratomu se liší v délce fermentace: Žlutý kratom Je v průměru fermentován 1-2 dny. Mezi jeho specifické účinky patří: Mírné zvýšení soustředění a kognitivních funkcí Rovnováha mezi stimulací a relaxací Zlepšení nálady Úleva od bolesti Žlutý kratom se považuje za „střední“ variantu mezi červeným a zeleným kratomem. Nabízí kombinaci mírné stimulace, relaxace a sedace, což ho činí vhodným pro nové uživatele, kteří hledají mírnější účinky. Uživatelé obvykle doporučují začít s nižšími dávkami (1–2 gramy) pro energetizující účinky a postupně zvyšovat dávku až na 4–6 gramů, pokud je potřeba silnější účinek, například úlevu od bolesti nebo pomoc se spánkem. Červený kratom Je v průměru fermentován 4-5 dní. Červený kratom, je známý svými sedativními a uklidňujícími účinky. Je často volbou pro ty, kteří hledají přirozenou úlevu od stresu, bolesti a nespavosti. Mezi jeho hlavní účinky patří: Uvolnění a relaxace Úleva od bolesti Zlepšení spánku Zvýšení nálady díky otupení a uvolnění od bolesti Hnědý kratom Je v průměru fermentován až 10 dní. Hnědý kratom poskytuje silný sedativní účinek, je totiž nejdéle fermentovaný Je vhodný k medikaci, spánku a hluboké relaxaci Analgetické vlastnosti Sedativní účinky (při vyšších dávkách) Je důležité sledovat, jak tělo reaguje, a podle toho upravit dávkování. Obvykle se doporučuje začít s nižšími dávkami (2-4 gramy) a postupně zvyšovat, pokud je potřeba silnější efekt, až na 5-6 gramů pro více sedativní účinky. Stonky a žilky Stonky a žilky se často přidávají do bílého kratomu, zatímco u jiných druhů bývají odstraněny. Když se zpracují na čistý prášek bez zelených částí listů, nabízejí účinky podobné silné kávě – zvyšují soustředění, bdělost a dodávají čistou, přírodní energii. Kratomy s přívlastky jako Maeng Da, Dragon, Super, Jungle, Jongkong, Kasongan, Dayak, Kapuas, Borneo, Bali, Thai, Malay a další Kratom s názvy jako Maeng Da, Dragon, Super, Jungle, Jongkong, Kasongan, Dayak, Kapuas, Borneo, Bali, Thai, Malay a další nejsou samostatné druhy nebo specifické druhy z určité lokality. Jedná se o mixy pěti základních typů kratomu: zeleného, bílého, žlutého, červeného a hnědého. Tyto kombinace vznikají obvykle smícháním již hotových prášků. Například mix známý jako Green Maeng Da je tvořen z 75 % zeleným kratomem, 20 % bílým a 5 % červeným, což vytváří jedinečnou kombinaci s charakteristickými vlastnostmi. Je důležité zdůraznit, že tyto mixy nejsou výsledkem rozdílů v druzích, lokalitách, způsobech zpracování nebo typech sušení a fermentace. Jde výhradně o různé poměry kombinací základních druhů kratomu. Receptura na mixy obvykle není přesně stanovená. V Indonésii je běžné, že každý výrobce vytváří své vlastní mixy, což znamená, že stejné mixy u různých prodejců v České republice nenajdete. Dokonce i stejný výrobce může mix míchat pokaždé trochu jinak. Míchání se provádí ručně, často "od oka," ve velkých kontejnerech o objemu 100 až 500 litrů, což může vést k variacím mezi jednotlivými šaržemi. Ačkoli jsou tyto míchané kratomy mezi některými uživateli oblíbené, přinášejí i určité nevýhody: Nejistota v preferenci čistých druhů: Pokud užíváte mixy, není možné zjistit, který z čistých druhů kratomu vám nejvíce vyhovuje, protože dostáváte kombinaci více typů najednou. Riziko, že vám některé složky nebudou sedět: U mixů platíte i za druhy kratomu, které vám nemusí vyhovovat. Pokud mix obsahuje druh, na který vaše tělo nereaguje dobře, mohou být účinky slabé nebo téměř neznatelné, případně vám kratom nemusí zdravotně vyhovovat. Různé mixy od různých prodejců: Každý prodejce může nabízet odlišné mixy, což znamená, že váš zážitek závisí na konkrétním složení mixu. Fermentace a sušení Kratom získává své jedinečné účinky díky pečlivě řízeným procesům fermentace a sušení, které se liší podle typu. Zatímco zelený a bílý kratom se suší především na slunci – u bílého kratomu se navíc zpracovávají i stonky a žilky – žlutý, červený a hnědý kratom získávají své specifické vlastnosti nejprve fermentací a poté sušením. Čím delší je doba fermentace, tím výraznější jsou účinky finálního produktu. Po fermentaci se listy suší v uzavřených prostorách nebo sušírnách, což obvykle trvá 1 až 2 dny. Tento proces je však silně ovlivněn počasím. Během suchých období sušení probíhá rychleji, ale v období dešťů, které v Indonésii trvá od prosince do března, může být sušení kvůli omezenému slunečnímu svitu zdlouhavé a trvat až déle než týden. K urychlení sušení v těchto podmínkách slouží sušící bubny. Fermentace se také v deštivých měsících prodlužuje, což zvyšuje náročnost výroby. Po dokončení fermentace a sušení se kratom zpracovává do různých forem, přičemž nejčastěji se setkáme s práškem z jemně mletých listů. V nabídce jsou také extrakty, tablety a kapsle. V České republice jsou v současnosti legálně dostupné práškové formy, kapsle, tablety, práškové a tekuté extrakty. Jak se situace změní po plánované regulaci, zůstává nejisté, protože v aktuálních legislativních návrzích nejsou uvedeny přesné specifikace. V zahraničí, zejména ve Spojených státech, je sortiment kratomových produktů mnohem širší. Kromě základních forem zde najdeme také drinky, suplementy, fitness tyčinky a dokonce různé potraviny a nápoje s obsahem kratomu, což svědčí o širším přístupu k jeho využití. Jak vyrábíme náš kratom? 1. Sběr listů na plantážích i v džungli Pečlivě vybrané listy kratomu sbíráme přímo na plantážích nebo v divoké džungli. Následně je balíme do 25–50 kg pytlů a převážíme do našeho skladu, kde začíná proces sušení a fermentace. Během zpracování odstraňujeme stonky a žilky, které se přidávají zpět pouze do bílého kratomu, aby získal svou typickou charakteristiku. 2. Drcení na hrubé části Po dokončení sušení drtíme celé listy na menší, hrubé části, čímž vznikají drcené listy kratomu. 3. Opětovné prosévání a odstraňování stonků a žilek Drcené listy prosíváme a znovu se zbavujeme všech zbylých stonků a žilek, abychom zajistili co nejvyšší kvalitu. 4. Převoz do Pontianaku, centra Západního Kalimantanu Proseté listy pak putují do hlavního města Západního Kalimantanu, Pontianaku, kde se nachází naše moderní nano továrna. 5. Mletí na nano prášek a čištění V nano továrně listy meleme na jemný nano prášek. Současně dochází k důkladnému čištění, při kterém odstraňujeme nečistoty a i ty nejmenší stopy těžkých kovů. 6. Balení a příprava na export Namletý nano prášek přebalujeme z původních 25–50 kg pytlů do průhledných 1 kg sáčků. Každý sáček je vakuován, opatřen šarží a štítky, a poté balen do 20 kg krabic (20 sáčků po 1 kg). Krabice jsou označeny speciální izolepou a značením podle druhu kratomu. 7. Laboratorní testování ve vládní laboratoři Každá šarže kratomu prochází přísným testováním ve vládní laboratoři v Pontianaku, aby splňovala všechny naše interní i zákonné požadavky na kvalitu. 8. Sterilizace gama iradiací Z Pontianaku se kratom přesouvá do Jakarty, kde v gamma továrně probíhá gama iradiace. Tento proces kratom 100 % sterilizuje a eliminuje všechny bakterie, viry a mikroorganismy. 9. Doprava do České republiky Po gama iradiaci je kratom letecky nebo lodí dopraven do České republiky, konkrétně do hlavního skladu v Olomouci. Zde probíhá vykládka, přebalování, sterilizace pomocí UV záření a další laboratorní testování podle interních pravidel a zákonných norem. Nakonec je kratom připraven k distribuci našim zákazníkům. Díky tomuto pečlivě řízenému procesu od sběru přes fermentaci a sušení až po mletí a sterilizaci je zajištěna vysoká kvalita a bezpečnost finálního produktu. Tím se kratom dostává k vám, našim zákazníkům, v té nejlepší možné podobě. Závěr Kratom je fascinující rostlina, která přitahuje pozornost nejen pro své psychoaktivní účinky, ale také pro svůj potenciál v oblasti zdraví a wellness. Jeho různé druhy nabízejí široké spektrum účinků, od zvýšení energie a zlepšení nálady až po úlevu od bolesti. Ačkoliv kratom má své místo v tradiční medicíně jihovýchodní Asie, důkladné porozumění jeho účinkům a způsobu zpracování je klíčové pro jeho zodpovědné užívání.

Čas načtení: 2024-11-25 08:00:55

Mobily s Androidem mají novou “buzerovací” funkci: při dlouhém používání upozorní, že už to přeháníte

Google vyvinul novou funkci pro mobily s Androidem Upozorní na příliš dlouhé používání aplikací nebo her Je součástí sady Digitální rovnováha Zapomenout na čas je někdy snadné. Zvlášť pokud sledujete videa nebo scrollujete po sociálních sítích. Jenže stejně tak se řada odborníků shoduje na tom, že to pro náš mozek ani psychiku není příliš přínosné. […] Celý článek si můžete přečíst na Mobily s Androidem mají novou “buzerovací” funkci: při dlouhém používání upozorní, že už to přeháníte

Čas načtení: 2025-02-26 12:06:06

Únorová rovnováha u Forbesu: 35 otoček zdarma!

Online casino Forbes v rámci jejich dnešní skvělé Únorové rovnováze nabízí 3 akce, ze kterých dostaneš celkem 35 otoček zdarma v různých hodnotách! V tomto článku se dočteš víc o této akci a hlavně o tom, jak si vyzvednout všechny točky zdarma na svém herním účtu! The post Únorová rovnováha u Forbesu: 35 otoček zdarma! appeared first on 🍀 Vyhraj.cz.

Čas načtení: 2025-11-27 13:57:00

Jak skloubit práci a rodičovství: klíč je v rovnováze, ne v dokonalosti

Praha 27. listopadu 2025 (PROTEXT) - Děti, kariéra, domácnost, vztah — čtyři role, které často stojí proti sobě. Mnoho rodičů, především žen, se denně snaží být dokonalé mámy i skvělé profesionálky. Realita ale ukazuje, že klíčem ke klidu a spokojenosti není dokonalost, ale rovnováha a otevřená komunikace v rodině. Rodičovské sdílení péče o děti i domácnost je nezbytností, která navíc dává dětem dobrý příklad do života.Podle aktuálního průzkumu značky Philips Avent si 77 % matek a 83 % otců myslí, že je péče o děti rozdělená spravedlivěji než v generaci jejich rodičů. Přesto 79 % maminek přiznává, že by svým dcerám přály větší zapojení partnerů. České matky mají podle výzkumu v průměru jen hodinu a půl denně, kterou mohou věnovat výhradně sobě, a dvě ze tří kvůli nedostatku času zanedbávají dokonce i své zdraví. Pro srovnání – otcové mají pro sebe bezmála tři hodiny denně. Vyváženost péče je tedy i nadále aktuální téma.Když na to rodič není sámPéče o dítě je práce na plný úvazek, která společně se všemi ostatními povinnostmi vytváří velkou psychickou zátěž. Pokud ji nese pouze jeden člověk, dříve či později se dostaví únava, frustrace a pocit izolace. Tam, kde se plnohodnotně zapojí oba partneři nebo i širší rodina, vzniká prostor pro regeneraci, odpočinek a zdravý vztah k práci na sobě samé.„Mnoho žen si klade nerealistické nároky – chtějí být skvělými mámami, partnerkami i zaměstnankyněmi zároveň. To ale bez pomoci není udržitelné,“ říká terapeutka Vlaďka Bartáková, maminka čtyř dětí. „Podpora partnera a sdílení povinností nejsou známkou slabosti, ale vyspělosti vztahu. Odpočatá maminka má víc energie i trpělivosti – a to se okamžitě odráží na celé rodině.“Návrat do práce nemusí být stres, ale nová rovnováhaPro mnoho žen je návrat do zaměstnání po rodičovské dovolené velký krok plný obav, ale také úlevy. Možnost být opět součástí pracovního života, rozvíjet se a vidět výsledky své práce je často i formou duševní hygieny. Postupné zapojování v průběhu rodičovské dovolené tedy není nic, za co by se matky měly stydět.„Práce mi pomáhá neztratit sebe samu. I když to znamená hodně plánování, přináší mi radost a pocit, že zase žiju naplno,“ říká Hana Hetlinger, HR manažerka, terapeutka, maminka dvojčat a peer konzultantka z neziskové organizace Úsměv mámy. „Sdílím péči s rodinou i přáteli, plánuju, kdy mám pracovní čas a kdy opravdu vypínám. Nikdo z nás není stroj a když si člověk nenastaví hranice, brzy vyhoří.“Komunikace a realistická očekáváníRodičovství je maraton, ne sprint. Úspěšné sladění práce a rodiny nestojí na dokonalém plánování, ale na komunikaci. Stejně důležité je podle psychologů i dovolit si dělat věci nedokonale — ne každé jídlo musí být domácí, a ne každý víkend plný poučného programu pro děti. „Rodiče, kteří si umí stanovit hranice a nesnaží se zvládnout vše na úkor svých vlastních potřeb, dávají svým dětem ten nejlepší vzor do života,“ dodává Hana Hetlinger.Návrat do práce nemusí být hrozba, ale úlevaMnoho žen se po určité době těší na návrat do práce — nejen kvůli financím, ale i kvůli duševní rovnováze. „Před nástupem na mateřskou dovolenou jsem si ani neuvědomovala, jak důležitou roli práce v mém životě hraje. Možnost se k ní vrátit pro mě znamenala pocit naplnění, nový impulz a možnost být nejen mámou, ale i sama sebou. I když je to někdy logistický cirkus, přináší mi radost,“ říká Hana Hetlinger. „Nejdůležitější bylo přestat se cítit provinile, když si chci odpočinout“.Když technologie ulehčí každodenní péčiModerní technologie, jako jsou chytré chůvičky, odsávačky mateřského mléka nebo parní hrnce, přinášejí úlevu a klid rodinám po celém světě. Produkty, které dokážou malým i velkým změnit život k lepšímu a pomáhají partnerům užít si první roky s miminkem naplno, najdete na stránkách www.philips.cz/avent. Více o průzkumu si přečtěte na webu www.pecujme-spolu.cz. Produktové tipy:Philips Avent Premium Connected – sledujte pro svůj klid i to, co oči nevidí Mějte přehled o stavu spánku a dechové frekvenci miminka díky chytré chůvičce Philips Avent Premium Connected využívající technologii SenseIQ. Technologie sledování miminka bez nutnosti dalšího příslušenství analyzuje miliony pixelů za sekundu, aby zachytila i ty nejmenší pohyby. Data jsou převáděna na informace o spánku a dýchání dostupné v aplikaci BabyMonitor+. Pokud se miminko náhodou vzbudí s pláčem, chůvička pomůže rozpoznat příčinu, abyste mohli situaci hned vyřešit. Více klidu pro vás, více pohodlí pro vaše děťátko. DMOC: 9999 KčPhilips Avent Hands-freeNová dvojitá elektrická odsávačka mateřského mléka Philips Avent Hands-free napodobuje přirozený rytmus sání miminka a díky jejímu výkonu, jemnosti a lehkosti budete mít volné ruce a více času pro sebe. Nástavce na bradavky s jemnou silikonovou vložkou padnou 99 % žen, takže se nemusíte bát, že by vám odsávání mléka bylo nepříjemné. Ultralehká sběrná nádobka se navíc pohodlně vejde do podprsenky a skoro ani nepoznáte, že tam je. S až 85 sacími cykly za minutu je Philips Avent 2× rychlejší než většina jiných odsávaček a dokonale se přizpůsobí potřebám miminka. DMOC: 6799 KčVíce informací najdete na webu philips.cz/avent.Zdroj: Philips ČTK Connect ke zprávě vydává obrazovou přílohu, která je k dispozici na adrese https://www.protext.cz.  

Čas načtení: 2011-05-28 23:17:23

Paradise Lost

With loss of Eden, till one greater Man, Restore us, and regain the blissful Seat … I v roce 1900 byl český rozpočet těžce deficitní. Stačilo ale zastavit královský zemský blázinec v Dobřanech, aby byla rovnováha obnovena. Současný režim prostě jen „zemský blázinec“ neomezuje na Dobřany.  

Čas načtení: 2020-04-13 00:00:00

Čtyři elementy: Intimissimi kolekce pro jaro a léto 2020

Rovnováha a harmonie – tato slova mají své místo v každé době a v každém odvětví, módu nevyjímaje. V nové sezóně jaro/léto 2020 na ně vsadila i značka spodního prádla Intimissimi, která aktuální kolekci propojuje čtyřmi základními elementy, tedy ohněm, vzduchem, vodou a Zemí. Element Země Stojíme ...

Čas načtení: 2020-01-24 18:38:55

Je vám zle a nevíte, proč? Možná za to mohou hormony

Můžeme se cítit mizerně z rozličných důvodů. Někdy za to může přicházející viróza, jindy únava, leckdy stres z práce. Rozhodit nás může hádka s partnerem či nějaká špatná zpráva. Ale tyto indispozice mají naštěstí většinou krátkodobé trvání. Pokud se necítíte dobře delší dobu a váš stav se nejen nelepší, ale spíš zhoršuje, je na vině něco vážnějšího. Klidně to může být něco tak na první pohled neodhadnutelného jako rozhozená hormonální rovnováha.

Čas načtení: 2012-01-26 00:00:00

Porodní deprese aneb poporodní deprese

Porod je pro každou ženu tím největším zlomem v jejím životě. Jedná se vlastně o dvojí zraňující událost. Jedná se jak o fyzickou bolest, tak i o psychickou. Po porodu je žena vyčerpána, ale současně v jejím těle probíhá hormonální rovnováha, která jí připravuje na současnou situaci a ukončuje etapu ...

Čas načtení: 2022-06-13 09:16:08

EU a sankce. Vrátí se trestný čin pobuřování dříve, než padne Bastila?

V šestém kole sankcí vůči Rusku zakázala Evropská unie s okamžitou účinností na svém území vysílání tří ruských médií – Rossiya RTR/RTR Planeta, Rossiya 24/Russia 24 a TV Center International. Doposud ruské televize byly vypínány v členských státech selektivně, dle uvážení. Poslední balíček sankcí je důsledný, ruské TV musí být nepřístupny v celé unii, a to žádným možným způsobem – kabel, satelit, IPTV, poskytovatelé internetových služeb, platformy pro sdílení internetového videa nebo aplikace. Vše je zakázáno. K tomu EU přikázala členským zemím zavést do svých právních řádů kriminalizaci za porušení sankcí, tj. stanovit trestní postihy vůči těm subjektům, jež sankce nerespektují (podrobně viz zde). Česká vláda má oproti vládám starých západních členských zemí zjednodušenou pozici. Nemusí nic vymýšlet, stačí z archivu vytáhnout totalitní trestní zákon, například vydání z roku 1973, a opsat ustanovení § 100, trestný čin pobuřování (na jeho tehdejší znění můžete mrknout zde). Vládní legislativci jen v textu vymění slovo „socialistické“ zřízení za slovo „demokratické“ zřízení; trestní sazbu mohou ponechat, pět let vězení za sledování ruských zpráv je přiměřená doba pokání. Dokonce to může být český celoevropský sukces – od 1. července je Česko předsednickou zemí a implementace pobuřování do všech právních řádů v EU může být náš velký právně-kulturní odkaz. Ne, nedělám si legraci, takhle se to asi stane, i když trestný čin se nejspíš nebude jmenovat Pobuřování, bude mít vznešenější název, třeba něco jako ohrožování optimalizace svobodného myšlení či podobně. Čeho se EU bojí? Dobře, ruské televize vysílají propagandu, oni tomu říkají ruský pohled na svět, ale je to důvod je zakázat? A jejich sledování trestat? Čeho se EU bojí? Za totality to byl východní blok, který rušil vysílání západních médií. Na Západě jim vysílání československé televize a československého rozhlasu bylo šumák, nerušili jej, nebáli se ho. Též Hitlerova třetí říše znemožňovala příjem signálu ze svobodných zemí a poslouchání cizího rozhlasu tvrdě perzekuovala. Spojenci byli naopak zvědaví, co se v reichu říká a proti čemu bojují. Mají v Bruselu strach, že Evropané po zhlédnutí ruských zpráv vyjdou do ulic a budou volat „Vivat Putin“? Opravdu by mohla ruská televize změnit myšlení Evropanů? Nevěří bruselské celebrity v samostatný úsudek svých občanů? Proč by jinak v Bruselu porušili základní lidské právo, právo na svobodu slova, a ještě tvrdili, že to není žádné porušení? Je příznačné, že Rusko evropské televize nezakázalo, a ač se v nich mluví o ruském prezidentovi dosti negativně, Rusové cizí zprávy mohou sledovat – jiná věc je, kolik Rusů jim i rozumí. Ta otázka se nabízí a je legitimní. Co je skutečným důvodem pro zákaz vysílání ruských televizí, když nejsme s Ruskem ve válce? Nabízím odpověď. Je to maskování selhání Bruselu a snaha uskutečnit své cíle, které mají s Ruskem a Ukrajinou pramálo společného. Následující analýza vychází z informací převážně z amerických webů – ty ještě v Evropě zakázány nejsou. Sankce nejsou úspěšné Předně je naprosto zavádějící tvrzení, že sankce EU vůči Rusku jsou úspěšné. Co má být cílem sankcí? Přece změnit chování sankcionované země, což se vždy děje tak, že lidé v dané zemi projeví nespokojenost s ústřední vládou a ta, pod tlakem, změní zahraniční, někdy i vnitřní, politiku. V Rusku ale nastává pravý opak. Uvedu pár čísel, a vězte, že statistika sice nuda je, ale nelže: Reálná mzda v Rusku na konci prvního kvartálu 2022 vzrostla o 3,6 procenta (viz zde), zdůrazňuji slova reálná mzda (nikoliv nominální) a první kvartál, tedy zahrnující i březen, což byl nepochybně pro ruskou ekonomiku měsíc nárazového šoku. Očekává se, že reálný růst ve druhém kvartále bude atakovat pět procent. Po šesti kolech sankcí se Rusům životní úroveň podstatně zvedla, kdežto v Česku o téměř čtyři procenta klesla (viz zde). Jak je to možné? Logické vyústění jednotlivých druhů sankcí a jejich svérázného uplatňování, přičemž často už při jejich schválení bylo zřejmé, že se minou účinkem. Příjmy Ruska z ropy se zvyšují Příklad první – ropa a plyn. To snad ani nelze nazvat sankcemi, spíše investiční pobídkou pro Rusko. Západní ostrakizace ruské ropy a plynu způsobila na ruském vnitřním trhu jejich „nadbytek“, takže ruští spotřebitelé aktuálně platí v Rusku za litr Naturalu 95 v přepočtu zhruba 18,20 Kč (viz zde) a ruské domácnosti nakupují zemní plyn v přepočtu za zhruba 0,20 Kč za 1 kWh (viz zde). Pro srovnání, v Česku máme průměrnou cenu 2,86 Kč za 1 kWh plynu, a to před zdražením, na podzim se očekává cena kolem 4,50 Kč až 6,50 Kč za 1 kWh plynu. Co se týká celkového inkasa peněz za ropu, agentura Bloomberg dokonce tvrdí (zde), že v tomto roce 2022 se bez ohledu na sankce příjmy Ruska z ropy zvýší až o neuvěřitelných 50 procent! Neměl by být výsledek sankcí opačný? Politicky nekorektní otázka, že! A to jsme jen v rovině peněz. Američané už nyní domýšlejí i politické souvislosti. Rusové v Evropě udávali polovinu své produkce ropy (o plynu pomlčím, protože pro Rusy je to nezajímavá komodita). Evropa byla pro ně dobrý trh – prodávali za slušné ceny do stabilního regionu. Teď musí svoji produkci přesměrovat jinam. To se jim podaří, to je fakt, ale zřejmě za nižší cenu a do regionů nestabilních. A odtud pramení obavy z opačného efektu sankcí. Právě v těch nestabilních regionech, typicky Afrika, kam budou Rusové prodávat levněji, získají sice méně peněz, ale zato větší vliv. Pokud se něco nestane, do dvou let může mít Rusko v Africe větší vliv, než měl kdy Sovětský svaz (viz například studii zde). Američany to trápí, Evropu to nezajímá. Technologie se dál dovážejí Další příklad – sankce na čipy a západní technologie. Pro ruské domácnosti se nezměnilo nic. Na webu Alibaby mohou ruští spotřebitelé nakoupit jakoukoliv elektroniku bez omezení, a těch čipů, co tam je! Visa a Mastercard nejsou třeba, ani odříznutí Ruska od systému SWIFT nečiní potíže při placení. Radio Free Europe už v prosinci 2021 (zde) konstatovalo, že Rusko je na tuto variantu připraveno. Již před půl rokem prováděli Rusové 20 procent veškerých elektronických bankovních transakcí alternativními systémy jako SPFS nebo CIPS. A absence západních technologií? Do Ruska se vyvážet nesmí, ale do Arménie ano. Během tří měsíců Arménie navýšila odběr vyspělých západních technologií cca o tisíc procent. Nikomu to není divné. Evropské, české, probruselsky naladěné deníky informují, že z Ruska odešlo na sto tisíc IT pracovníků (například  ), všichni jsou hrdi, jak sankce fungují. Jenže v Arménii ve stejné době narostl počet pracovníků o 130 tisíc (viz zde). Náhoda? Ne, nepřišli ukrajinští uprchlíci, ale ruští ajťáci, pracující na živnostenský list, tedy na „volné noze“. Změna domicilu, často jen formální razítko, jim umožňuje objednávat potřebné technologie. Po pravdě, USA zvažovaly uvalit na Arménii sankce, ale pak to zavrhly. Za dva týdny by musely dát sankce na Kyrgyzstán, za další dva na Tádžikistán, a nakonec na Kazachstán – a tady končí hra. Není možné sankcionovat Rusko a současně Kazachstán. V praxi probíhá vzájemná tolerance – USA dělají, že nevidí dovoz technologií do Ruska a Rusko nebrání přepravě uranu a ropy z Kazachstánu. Rubl posiluje Poslední, zásadní příklad – sankce vůči ruské centrální bance a rublu. Na začátku nebylo větší jednoty mezi EU a USA, byly uvaleny bezprecedentní sankce – byla zmrazena aktiva centrální banky ve výši 425 miliard dolarů a ruské komerční banky byly odpojeny ze systému mezinárodních transakcí. Očekával se volný pád rublu a kolaps Ruska. Jenže už na konci března se objevily první komentáře zpochybňující účinek těchto sankcí (například zde) a v květnu již nebylo pochyb, že je něco špatně, moc špatně (viz zde). Z počátečního březnového propadu, kdy Rusko jako pěšák lavírovalo na hraně bankrotu, se během necelých dvou měsíců vyšvihlo do pozice krále, jenž určuje další tahy. To, co Rusové provedli, bude časem předmětem řady ekonomických habilitačních prací, nyní mohu odkázat na dva prvotní sběrné články od Reuters a CNBS (zde a zde). Stručně řečeno, paní Nabiulinové (guvernérka ruské centrální banky) se za sedm týdnů povedlo to, co Sovětskému svazu nikdy za 70 let. Zničila dominanci dolaru na trhu s komoditami. Rusko stanovilo povinnost platit kupujícím za ropu, plyn, obilí atd. jen v rublech, a současně „obnovilo“ zlatý standard, když navázalo jeden gram zlata na pět tisíc rublů. Vzhledem k držení velkého množství komodit Ruskem a k jeho produkci zlata, trhy si záhy uvědomily, že Rusko tuto zpočátku utopickou rovnici zvládne udržet. Západní bankéři hovoří o změně světového měnového řádu (viz zde) a tweetnul si i Jack Dorsey (zakladatel Twitteru), že dolar již není rezervní měnou. Poprvé v dějinách Ruska mohou jet běžní Rusové na dovolenou do ciziny a brát si s sebou jen rubly, nepotřebují směnárnu. V rekreačních destinacích, ve kterých nepanuje důvěra v místní měnu, jako kupříkladu Turecko či Egypt, obchodníci rádi akceptují při placení dolary; teď se usmívají i na rubly (zde). Rozkol Bruselu a USA Putinova moc a popularita v Rusku není hraná, je reálná; proto „odborné“ komentáře a analýzy středoevropských expertů (česká média ani jiné nepublikují), že čekají každým dnem svržení Putina, jsou nejen směšné, ale i nebezpečné, protože skrývají realitu a vedou k nedůvodným očekáváním a následně špatným rozhodnutím. Kdo chce, může poslední týdny vidět rozkol v navenek působící jednotě Bruselu a USA. Vystoupení Kissingera v Davosu (zde) nebyla náhodná promluva senilního starce. Byl to záměrný signál změny politiky. Kissinger klábosil se Schwabem (autor Great Resetu) 23. května. A už za dva dny, 25. května, ministerstvo financí USA – úřad pro kontrolu zahraničních aktiv, vydalo za mediálního ticha všeobecnou licenci 13A související s Ruskem Autorizace určitých administrativních transakcí zakázaných směrnicí 4 podle výkonného nařízení 14024 (GL 13A), která mění a nahrazuje dřívější GL 13. O co jde? Američané hned v únoru uvalili na Rusko sankce (směrnice 4), která zakázala korporacím v Rusku platit daně, poplatky a podobně, z této směrnice existovala úzká výjimka GL 13 (zkratka GL znamená v překladu všeobecná licence). Novela GL 13A z úzké výjimky učinila širokou výjimku – založenou na občanství USA. Jste-li Mexičan, Němec nebo Čech a vlastníte korporaci podnikající v Rusku, nemůžete v Rusku platit taxy, je to porušení amerických sankcí, USA vás najdou a potrestají; jste-li ale Američan a ovládáte korporaci, máte výjimku a daně platit v Rusku můžete. Informované kruhy v USA reagovaly okamžitě. Jedna z největších amerických advokátních kanceláři Baker&McKenzie uspořádala 30. května pro své klienty seminář na volné téma podnikání v Rusku, sankce jako výzva. Přihlásilo se sedm tisíc zájemců (viz zde). Zatímco ještě v březnu Biden nazval Putina řezníkem, který musí být zbaven moci, o dva měsíce později americká administrativa zdůrazňuje, že v Kremlu je legitimní moc a jen s tou oni (USA) mohou jednat. A Spojené státy, ačkoliv pomáhají Ukrajině, iniciovaly jednání bez Ukrajiny na téma jak ukončit válku a co za to (zde). Tomu se říká reálpolitika. I v červnu je Rusko zlé, ale už ne tak moc zlé jako v únoru. Dočkáme se změny světové bezpečnostní architektury Američané si uvědomují, že Ukrajina bude poražena, chtějí zabránit totální porážce, tedy anexi celé Ukrajiny Kremlem, ale též i po vítězství Ruska nechtějí, aby Rusko zůstalo odstrčeno a sedělo u stolu s Čínou. V brzké době se dočkáme změny nejen v měnovém řádu, ale i ve světové bezpečnostní architektuře. NATO se transformuje na společenský diskusní klub, čehož jsme už dnes svědky, do popředí vstoupí bilaterální smlouvy. Primárním záměrem USA bude napojit Rusko na západní struktury, a tak zabránit jeho těsnému přimknutí k Číně. Proto i evropské sankce na ruskou ropu a plyn Američané chápou jako dočasné, v souladu s jejich reálpolitikou. Úplné odstřižení od ruských dodávek totiž znamená i ztrátu páky na Rusko. A tady je zádrhel. Brusel to vidí jinak než USA. EU myslí odklon od ruské ropy a plynu smrtelně vážně. Žádná reálpolitika, žádná mocenská rovnováha. EU má jediný cíl a ten je zelený. Green Deal za každou cenu. Válka na Ukrajině a protiruské sankce jsou pro bruselské úředníky vítanou záminkou, jak jej realizovat. Před rokem v Bruselu věděli, že Green Deal bude znamenat pro Evropany extrémní zdražení, ale nevěděli, jak to Evropanům zdůvodní, pak přišla válka a s ní i ospravedlnění pro navýšení cen veškerých energií. Shodou okolností nežádoucí ropa a plyn mají adjektivum ruské, za pár let žádné přídavné jméno nebude třeba, zakázány budou i bez něj. Že na sny Bruselu lidé nemají peníze? Detail. Stejně si za to mohou sami, jsou chudí, protože jsou líní a proto nemajetní. Takové věty poslední dobou slýcháme často. Říká se, že než padla v Paříži Bastila, stěžovali si poddaní francouzské královně na hlad a bídu. Marie Antoinetta odvětila: „Když nemají chleba, ať jedí koláče.“ Dnes víme, že ten výrok je smyšlený. Ale je smyšlený i výrok: „Když nemají na plyn, ať topí elektřinou!?“ Kdy padne bruselská Bastila?

Čas načtení: 2021-01-03 20:14:18

Století robotů

Milí čtenáři, nastal pomalý a pošmourný začátek ledna. Domácí politika se točí hlavně kolem vakcinace, ve které máme proti Izraeli či Velké Británii dost zoufalé zpoždění. Nějaké zásadní efekty brexitu zatím nenastaly, na volbu nového předsedy CDU se teprve čeká, množství aut shořelých ve Francii nepřekročilo obvyklý standard atd. V takovém hluchém okamžiku se skrývá příležitost k tomu, podívat se na vývoj s určitým odstupem. A přitom máme dobré téma – právě před sto lety zazněl na divadelních prknech pojem „robot“, jedno z mála dnes univerzálně rozšířených slov, které je českého původu. Roboti budou nejspíš naše následující roky utvářet čím dál více. Jak? Zatím nejsou pány světa  Před pár dny vydala firma Boston Dynamics taneční video, ve kterém vystupuje několik jejích robotů, včetně antropomorfního typu Atlas. Video sklidilo různé reakce, například jeden čtenář na Twitteru mi napsal toto: „Tady koukáme na dosti možný důvod zániku lidstva. Je to spíš děsivé…“ A později dodal: „Já zas nejsem žádný velký konspirator, nicméně už dnes se lidé raději věnují elektronice, ať už v jakékoliv formě, než aby se starali o protějšek. Např. kvůli prac. vytíženosti. A se robot nehodí, prostě se vypne…“ Pojďme tedy chvíli přemýšlet nad roboty, i když zatím to zas takoví páni lidstva nejsou. A budeme přitom volně přecházet mezi stroji ovladatelnými na dálku a stroji autonomními, protože mezi nimi není zase tak ostrá hranice; vývoj typicky začíná u „hloupého“ stroje plně závislého na dálkovém ovládání, ke kterému se autonomní funkcionalita postupně přidává. Robot nemusí napodobovat člověka  Slovo robot sice vynalezl Karel Čapek, ale pojem robotika zpopularizoval v anglosaském světě nejspíš až spisovatel sci-fi Isaac Asimov se svými třemi zákony robotiky. Ty už jsou také nějaký ten pátek staré (cca 1950). 1. Robot nesmí ublížit člověku nebo svou nečinností dopustit, aby bylo člověku ublíženo. 2. Robot musí uposlechnout příkazů člověka, kromě případů, kdy jsou tyto příkazy v rozporu s prvním zákonem. 3. Robot musí chránit sám sebe před poškozením, kromě případů, kdy je tato ochrana v rozporu s prvním, nebo druhým zákonem. Sci-fi je skvělá literatura, ale její schopnosti předpovídat budoucnost nejsou až tak dokonalé, jak by asi její autoři sami chtěli. Hlavní problém je v tom, že takové výrazné osobnosti jako Asimov a Čapek nastolí trend, ze kterého je pro další generace těžké se vymanit. Když mistři žánru přivedou na svět koncept robota coby umělého člověka – jedna hlava, dvě ruce, dvě nohy a něco jako elektrická duše – za chvíli je skoro nemyslitelné představit si robota, který by člověku podobný nebyl. A to je tak trochu chyba. Humanoidní roboti sice dráždí naši představivost, existuje na to i termín (Uncanny valley), ale proč by měl vlastně robot svým vzhledem a fungováním napodobovat člověka? Letadlo taky nemá zobák a peří, ani ty první modely před sto lety jej neměly. Řekl bych, že pokud už máme přemýšlet o robotech a jejich vlivu na naši budoucnost, je potřeba se soustředit hlavně na ty, kteří nám podobní nejsou. Ony ty změny, příležitosti a hrozby většinou přicházejí z těch méně nápadných směrů. Výhody válečných robotů První bod, dost možná nejdůležitější: zabránit vzniku válečných robotů víceméně nejde. Státy, které tenhle vývoj zaspaly, jsou v podobném postavení jako pozdně středověké království, které by zavrhlo novinku jménem střelný prach. Bohužel mezi ně patří i Česká republika. Automatizace všeho druhu je žádoucí hlavně u činností, které jsou těžké, nebezpečné, případně monotónní. Nasazení v boji splňuje všechny tři podmínky, tudíž člověk-voják bude přirozeným kandidátem pro nahrazení za robota. A ty státy, které mají nějakou válku v bezprostřední paměti, si velmi dobře uvědomují, jak citlivé je veřejné mínění na to, když se z opačné strany světa vracejí bedny pokryté vlajkami nebo mladí muži bez končetin. Ta druhá možnost je přitom snad ještě více demoralizující. Pokročilá medicína dokáže v poli zachránit i velmi těžce zraněné, ale všechny způsobené škody na zdraví napravit neumí. A pro sousedy, kteří pak ty zmrzačené veterány další desítky let potkávají, je to živá připomínka lidské ceny války, daleko intenzivnější než zarůstající obdélník hlíny na hřbitově. Někteří podle toho budou volit. Jedna z věcí, které hrály proti Clintonové roku 2016, byla její pověst válečné jestřábky, která hlasovala pro spoustu vojenských akcí. Pak je tu další věc, o kterou se u robotů nemusíte starat, a to je zajetí. Zřítí-li se do nepřátelského teritoria živý pilot, je to prekérní situace, zejména pokud na druhé straně stojí psychopati typu Islámského státu, kteří rádi pitvají ještě dýchající lidská těla a vysílají to v přímém přenosu na internetu. Upálení jordánského pilota (jen pro otrlé jedince, varoval jsem vás) před několika lety bylo klasickou součástí jejich psychologické války. Toto u robotů odpadá; pokud se vousatí hoši rozhodnou ugrilovat rozbitý dron před kamerou a tvářit se u toho drsně, zbytek světa si maximálně tak bude klepat na hlavu. Tím seznam výhod nekončí. Spousta vojenských robotů má i jiné, civilní nasazení. Robot, který se plíží po rozstříleném městě a hledá schované mudžahedíny, se nijak zvlášť neliší od robota, který se plíží po městě postiženém zemětřesením a hledá ještě dýchající oběti. Potřebné hardwarové i softwarové vybavení bude hodně podobné a takovým humanitárním nasazením se dají získávat body pro public relations. A naopak, zdánlivě nevinná záchranářská či vědecká technika má ve skutečnosti potenciálně dvojí využití ve válečném konfliktu. A ještě jedna poznámka: robotičtí vojáci mohou být levnější než současné technologie, které střídají. U takové pilotované stíhačky, jejichž ceny narostly do šílených výšin, platíte mimo jiné za vybavení nezbytné k ochraně křehkého lidského stvoření v kokpitu, a ještě navíc musíte kvůli tomu samému člověku omezovat manévrovací schopnosti letadla, aby jej přetížení nezabilo. Kolik nakoupíte za cenu jedné F-35 malých hraček, jako je tenhle britský brouk? Netroufám si to vyčíslit. I daňovému poplatníkovi se taková investice prodává snáze, a na tom záleží, protože ani americká veřejnost není ochotna utopit ve vojenských nákladech úplně libovolné množství peněz. Sečteno, podtrženo: Asimovův první zákon se v našem světě neujal, váleční roboti jsou a bude jich přibývat. Jejich masivnější nasazení naruší některé prastaré principy války. K vedení konfliktů bylo vždycky potřeba mít k dispozici dostatečné množství mladých mužů ochotných a schopných bojovat. S robotizovanou armádou už to tak jednoznačně neplatí. Otevírá se tak cesta pro vojenskou aktivitu a asertivitu i pro národy, jejichž demografie je z tohoto hlediska nepříznivá a nedisponují dostatkem „kanónenfutru“. I rizika spojená s nasazením jsou jiná. Rozkazy, které by živí vojáci třeba odmítli vyplnit, se dají robotům zadat bez váhání. Na druhou stranu – „hacknout“ živé vojáky se nepříteli podařilo jen málokdy (propagandou). V případě robotů to může být o dost snazší. Lodě bez lidské posádky Další oblast, kterou roboti v dohledné době nejspíš ovládnou: automatizovaná doprava, hlavně ta, která nepřichází do neustálého a bezprostředního kontaktu s lidmi. Samořídící auto bude v tomhle vývoji asi poslední, protože prostředí, ve kterém se auta pohybují, patří k těm nejmíň predikovatelným vůbec. Spočítat, kam se vydá opilec motající se po blízkém chodníku, je těžký úkol, o všelijak pobíhajícících dětech, psech, kočkách, mývalech, srnkách, losech, slonech atd. (podle toho, po jaké zemi jezdíte) ani nemluvě. Zato k plně automatizované lodi není až tak daleko (další článek, ještě jeden). Velikost námořních posádek se zmenšuje už léta a přirozenou koncovou hodnotou je nula. Kompletně robotické plavidlo si s sebou nepotřebuje vézt žádnou infrastrukturu pro lidi. Ubikace, můstek, zásoby potravin a léků, lůžka pro nemocné, voda, klimatizace, topení, to všechno může jít pryč a ušetřenou kapacitu lze použít k přepravě dalšího nákladu. Odpadá shánění kvalifikovaných námořníků (řadového mužstva je dost, ale důstojníci byli ještě nedávno nedostatkoví – nevím, co s tím udělal covid). Ani somálští nebo malajští piráti nemohou vzít posádku jako rukojmí, když tam žádná nebude. A co se civilních dronů týče, společnosti jako Amazon a UPS silně tlačí na jejich použití v USA, přičemž už z amerických úřadů „vydojily“ různé ústupky ohledně provozu nad obydlenými oblastmi. Zatím k tomu musejí být lidští (vzdálení) piloti, ale to časem taky pomine. Představa dronů kmitajících nad našimi hlavami s balíčky je sice na jednu stranu pravé sci-fi, na druhou stranu taky poněkud dystopická. Dokonce i na hackerských diskusních fórech se lidé děsí toho, jaký vliv na jejich kvalitu života bude mít „zarušené nebe“ zastíněné bzučícími stroji a toho, že přijdou o zbytky soukromí i na vlastní zahrádce. Ani občasné havárie se smrtícími následky se nedají vyloučit. Všechno jsou to oprávněné obavy, jenže obchodní gigant Amazon nejspíš ví, co dělá. V tom smyslu, že jakmile si zákazníci navyknou na expresní doručení svého zboží za třicet minut, nikdo už jim tu možnost nevyrve z rukou. A jestli bude v důsledku toho potřeba se smířit s hustým leteckým provozem nad hlavou, tak se tak holt stane. Asi podobně, jako jsme se smířili se zabetonováním nemalého kusu krajiny a hlukem, který provází silniční dopravu, o určitém množství obětí na životech nemluvě. Pozorovateli narozeném ještě koncem 19. století musela tahle rychlá civilizační proměna přijít šílená; pro generaci, která už nic jiného nezná, jde o „normálku“. V podstatě jediné, co by takovému vývoji mohlo zabránit, by byla ekonomika celé věci. Ani Amazon by dlouhodobě neprovozoval službu, která by byla silně ztrátová. Ale provoz doručovacích dronů, aspoň na nějaké menší a střední vzdálenosti, nejspíš příliš drahý nebude. To jsou stroje, které lze na výrobní lince „sekat jako Baťa cvičky“, takže výrobní cena jednotlivého kusu bude nízká. Náklady na řídící software se rozpočítají na celou flotilu a co se spotřeby energie týče, měla by být o několik procent menší než u klasického dovozu balíčku autem. Opět sečteno a podtrženo: čekal bych, že v následujícím desetiletí bude mít nejčastější fyzické setkání člověka s robotem podobu malého letadélka s objednaným zbožím, vznášejícího se nad ulicí. Nejdřív v Americe a Číně, časem to dorazí i do Evropy. Nahradí virtuální partneři ty normální? Třetí velký segment: softwaroví roboti. To jsou přesně ti, na které se kvůli představě robota jako umělého člověka snadno zapomíná, protože nemají žádné tělo. Ale přesto si myslím, že to jsou právě ti, kteří mají největší potenciál naplnit obavy mého čtenáře z Twitteru (viz výše – „už dnes se lidé raději věnují elektronice, ať už v jakékoliv formě, než aby se starali o protějšek“). Skutečně se to děje už teď; když někdo chodí po světě přilepený k obrazovce mobilu, konzumuje výsledky činnosti softwarového robota, který se snaží upoutat jeho pozornost na co největší dobu, nejčastěji proto, aby mu ukázal nějaké ty reklamy. Softwaroví roboti mají proti fyzickým tu výhodu, že se jejich kapacita snadno škáluje podle potřeby. Jeden dron může naráz přenášet maximálně X kilogramů balíčků a pokud jich potřebujete dopravit více, musíte vyrobit další drony. Softwarového robota vytíženého na maximum posílíte daleko snáze – přidáním CPU nebo paměti ve sdíleném výpočetním prostředí, kde běží více služeb naráz. I kdybyste přitom museli dokoupit nějaký nový hardware, tak ten je (na rozdíl od dronu) dostupný prakticky okamžitě a také je daleko univerzálněji využitelný. Poklesne-li zase zájem o služby daného softwarového robota, můžete mu tu paměť a procesorovou kapacitu opět ubrat a přidělit ji jinému procesu, který ji využije. Jelikož typickým účelem softwarových robotů je právě snaha zaháčkovat uživatele na sociálních sítích, není divu, že už dnes jsou docela dobří v tom, získat a udržet vaši pozornost, případně si vás trochu připoutat i emocionálně. Před pár měsíci jsem narazil na článek popisující dění kolem Microsoftem naprogramované robotky Xiaoice, která si v Číně získala obrovské množství, well, pro nedostatek lepšího slova konverzačních partnerů mezi osamělými muži. A osamělých mužů je v Číně hodně, protože kombinace politiky jednoho dítěte se silnou kulturní preferencí pro syny způsobila, že v mladších generacích je nedostatek žen. (Poměr 119:100 je opravdu šílený.) Přijde mi to jako daleko horší dystopie než vševidoucí drony nad hlavou. Virtuální partner může být až příliš dokonalý. Nikdy vás nenaštve tím, že má špatný den, nikdy se s vámi nerozejde a nerozvede, nikdy nebude otevřeně prosazovat své zájmy proti vašim, nikdy vás neudá za sexuální harašení atd.; v případě, že máte zcela specifické koníčky, se jim přizpůsobí. Pokud se takoví virtuální partneři stanou normou v mladší populaci, je dost možné, že se ta mladší populace nenaučí pořádně komunikovat se živými lidmi a zvládat dříve samozřejmou skutečnost, že živí lidé mají špatné dny, jsou ochotni se hádat pro blbosti, rozcházejí se s vámi, prosazují svoje zájmy a nesdílejí vaši vášeň pro parní lokomotivy ze 40. let 20. století. Z jejich pohledu to může být stejně divné a neefektivní jako učit se stloukat doma máslo; proč byste se s tím dřeli, když můžete daleko jednodušeji koupit hotové máslo v obchodě? A psychologické potřeby se od jídla zas tak moc neliší, i u nich bude člověk instinktivně hledat způsob, jak je uspokojit „laciněji“, s menší námahou. Nechci tímto vstoupit do řad klasických doomsayerů. Lidstvo si nakonec zatím poradilo i s atomovou bombou a s existencí hudební skupiny Nickelback, aniž by se zhroutilo. Ale nějaký nepříjemný vývoj by z toho být mohl, asi jako tehdy, když se chlapi na frontách první světové války naučili kouřit balené cigarety (místo dříve běžné dýmky nebo doutníku) a s určitým časovým odstupem je začala kosit rakovina plic, rozedma a infarkty po statisících a milionech. Tyhle důsledky vždycky přicházejí se zpožděním a někdy není ani patrné, jak je to vlastně s řetězcem příčin a následků. A jejich náprava leckdy trvá mnohem déle, než jak dlouho původní problém vznikal. Když si píše robot s robotem Další oblastí, se kterou softwaroví roboti notně míchají už teď a nejspíš s ní zamíchají ještě více, je svoboda projevu. Jak praví jeden klasický vtip z roku 1993 (už!): na internetu nikdo neví, že jste pes. Ani robot. Jelikož Google, Facebook, Twitter a spol. jsou především zisk sledující firmy, musejí si dávat pozor na to, kolik zaměstnávají lidí a jaké mají mzdové náklady. Pokud po nich politici či aktivisté chtějí stále více a více mazání a skrývání příspěvků, většinu této činnosti dostanou přirozeně na hrb softwaroví roboti, kteří pracují 24 hodin denně a nechtějí za to peníze. To je asi oblast, kde opravdu jednoho dne mohou roboti „vládnout“ nám, ubohým smrtelníkům – ovšem nikoliv svévolně, ale proto, že jim tu pravomoc jiní smrtelníci svěřili. Opačnou stránkou mince jsou roboti, kteří píšou. Zatím se nebojím toho, že by nějaká umělá inteligence typu GPT-3 začala chrlit nové Zapomenuté příběhy po stovkách, ale na krátké textíky o dvou-třech odstavcích už je docela dobrá a pro účely nějakého vlivového boje na internetu vám pár odstavců stačí. Navíc toto je jedna z oblastí, kde skutečně dochází k technologickému pokroku; kvalita robotického psaní bude roku 2030 nejspíš podstatně lepší než dnes. Koncepce trollí fabriky někde na předměstí hlavního města, kde zaměstnanci tráví celé dny tím, že do diskusí píšou příspěvky odpovídající státní doktríně, začíná být poněkud zastaralá, asi jako kolesový parník v roce 1900 nebo špionážní letadlo v roce 1960. Obojí se tehdy ještě dalo najít v běžném provozu, ale budoucnost už zřetelně patřila jiným technologiím. A public relations je úkol, který se zdaleka neomezuje jen na velkou světovou politiku. Zájem vylepšit svoji reputaci mají i menší státy, strany, firmy, hotely, restaurace, kandidáti, soukromé osoby… Tady mají textoví roboti do budoucna potenciálně hodně práce. Existuje teoretický koncept zvaný Turingův test, jehož základní osou je otázka, nakolik dokáže stroj při komunikaci napodobit člověka, případně až k úplné nerozlišitelnosti těch dvou. Často se s ním setkáte ve statích o umělé inteligenci. V praxi se něco jako Turingův test odehrává skoro neustále na velkých platformách, které se maximálně snaží o to, aby je místo živých lidí nezamořili roboti. (Není to z altruismu, spíš jde o to, že zobrazovat reklamu robotům je marná práce.) Na jedné straně tedy stojí roboti pokoušející se vydávat za lidské uživatele, na druhé straně roboti, kteří analyzují jejich chování a snaží se na dálku odlišit, jestli ten přispěvatel je živý člověk nebo ne; zvláštní druh Turingova testu, ve kterém obě zúčastněné strany jsou stroje. V tomhle klasickém souboji „kulky a štítu“ mají momentálně navrch obranáři a techniky jako CAPTCHA drží spamovací roboty na uzdě. (I když – všimli jste si, že začíná být čím dál obtížnější takovým testem projít jako živý člověk? Některé CAPTCHA, které potkávám, jsou vysloveným testem trpělivosti.) Ale rovnováha mezi kulkou a štítem měla historicky tendenci se vychylovat tím či oním směrem. A klidně je možné, že třeba za pět let bude nakloněna ve prospěch píšících robotů, jejichž úkolem bude nenápadně popostrčit čtenáře k názoru X či Y. Mají roboti právo na svobodu projevu? Toť otázka; tím se žádný klasický filozof nezabýval a musíme nad tím přemýšlet sami. Osobně si myslím, že nikoliv, už jen proto, že schopnost robotů chrlit text o několik řádů převyšuje tutéž schopnost u lidí a lidské myšlenky by se v záplavě automaticky generovaného obsahu naprosto utopily. Ale nějaká dostatečně sofistikovaná umělá inteligence by mě možná dokázala přesvědčit (zmanipulovat?) k tomu, abych to začal vidět méně jednoznačně. Uf, to bylo dlouhé psaní. Milí čtenáři, loučím se prozatím s vámi, přeji vám krásný rok 2021 a jdu si doplnit pokleslou hladinu mazacího oleje.   Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2020-11-18 19:25:52

Americké volby IV. – tento soud nebude vycpán

Od P. T. ctěného čtenářstva jsem v poslední době dostal několik dotazů směřujících k tématu „vycpávání Nejvyššího soudu“. Často to ani nejsou dotazy, jako spíše ztrápené konstatování „k čemu jsou tři noví nejvyšší soudci, když si tam teď demokrati najmenují svoji většinu?” Nenajmenují, skoro určitě ne, protože volební karty byly zamíchány způsobem, který to v podstatě vylučuje. Nejprve krátký úvod do terminologie a podstaty problému, který u nás není příliš známý. Packing the Court, čili „vycpání (Nejvyššího) soudu“, je pejorativní termín pro myšlenku najmenovat tolik nových soudců, aby se názorové složení soudu změnilo ve prospěch určité strany. Když Trumpova administrativa krátce před listopadovými volbami nominovala už třetího nového soudce Nejvyššího soudu za posledních pár let (je to Amy Coney Barrettová), a když tato kandidátka úspěšně prošla schválením v Senátu, začalo se o této možnosti mezi demokraty neformálně hovořit. Příliš extrémní krok Technicky vzato je vycpání soudu relativně snadné, protože skutečnost, že soudců je právě devět, není podložena žádným ustanovením americké ústavy. Jde pouze o tradici, i když velmi dlouhou (od roku 1869 nenarušenou). Ke změně tohoto počtu byste zkrátka nepotřebovali přijímat ústavní dodatek, stačila by většina v obou komorách Kongresu a prezident ochotný spolupracovat. Prakticky a politicky vzato je to extrémní krok, ke kterému zatím nikdo nesáhnul, ani republikáni, ani demokrati. Taková akce by navrhující stranu rozštípila, protože zdaleka ne každý poslanec a senátor by byl ochoten pro ni hlasovat na základě befélu shora, i kdyby takový rozkaz vůbec přišel. Hlavně senátoři si rádi budují nějakou nezávislou existenci a nejsou vždy ochotni „držet basu“, zejména pokud sedí na nejistých křeslech. Demokratický senátor za Západní Virginii, Joe Manchin, veřejně slíbil, že pro žádné vycpávání soudu hlasovat nebude. Rozzuřil tím pár progresivců, ale většina jeho kolegů chápe, že Západní Virginie není žádná bašta demokratické strany a že by ho taková akce mohla stát křeslo. Jediná situace, ve které by nějaká vítězná strana mohla vůbec doufat v úspěšné „vycpání soudu“, by byla ta, kdyby drtivě zvítězila ve volbách do obou komor Kongresu. Pak by se odpor několika disidentů dal ignorovat. (Sám Joe Biden řekl, že „není fanouškem“ takového postupu, což je sice odmítnutí, ale na rozdíl od toho Manchinova nikoliv kategorické.) „Modrá vlna“ se nekonala O drtivém vítězství demokraté před volbami také snili. Trump byl oficiálně nepopulární a čekala se „modrá vlna“, tedy rozšíření a dokonání triumfu z roku 2018, při kterém část tradičně republikánských okrsků zvolila demokratické kongresmany. Ve světle takových očekávání se dalo uvažovat o lecčems. Jenže žádná „modrá vlna“ se nekonala. Republikánští kandidáti byli úspěšnější, než se předpovídalo, a současné složení Kongresu a Senátu žádnému jmenování dodatečných soudců nesvědčí. Konečná rovnováha sil v Senátu záleží na dvou křeslech v Georgii, o jejichž obsazení se rozhodne až začátkem ledna 2021, ale i kdyby demokrati vyhráli obě tato křesla a dosáhli poměru 50:50, přes odpor nesouhlasícího křídla strany se takový plán realizovat nedá. Asi není náhoda, že na „vycpávání soudu“ tlačily hlavně ty mladé ročníky z progresivního klubu. Staří veteráni si uvědomují, že politika je vrtkavá, že většinové poměry se mohou změnit, a že najmenují-li pět nových soudců, může to o pár let později motivovat druhou stranu, aby jich při první možné příležitosti jmenovala třeba dvacet. Podobně jako u jaderné války, i zde je jediná možná vítězná strategie „vůbec s ní nezačínat“. Kapři si rybník sami nevypustí Co by naopak úspěch mít mohlo, protože jde o myšlenku politicky daleko více neutrální, jsou term limits, mandáty jen na omezenou dobu. Tenhle princip by se dal realizovat buď pevnou délkou mandátu nebo povinným odchodem do důchodu v určitém věku. Tím by se celý proces obměny soudu stal předvídatelnějším a lépe plánovatelným, kdežto v současné době jej řídí hlavně kmotřička Smrt a její věrná pomocnice Těžká Nemoc. (Na to by don Vito Corleone jistě odpověděl, že naplánovat se dá samozřejmě i to úmrtí, ale tak daleko naštěstí ve Washingtonu nedospěli. O zastropování mandátů se občas mluví i v souvislosti s Kongresem, kde sedí řada skutečných Metuzalémů vysoké politiky; takový Strom Thurmond měl za sebou téměř 48 let senátního mandátu, když ve věku 100 let a šest měsíců zemřel v úřadě. Zastánci principu časového omezení mandátů tvrdí, že by to do politiky přineslo novou krev, kdežto jeho odpůrci namítají, že mladí a nezkušení politici by se stali snadnou kořistí lobbistů. Tak jako tak na nějaké ořezávání mandátů v Kongresu nejspíš nikdy nedojde, protože kapři si rybník sami nevypustí. Update: Ještě jsem se raději podíval na kariéru Stroma Thurmonda, protože mi v hlavě hlodalo podezření, že tam mám nějakou chybu. A skutečně! Nezemřel v úřadě, poslední mandát mu vypršel půl roku před smrtí (v lednu 2003) ve věku 100 let a jednoho měsíce. Fascinující je, že ani s touto výdrží nebyl nejdéle sloužícím americkým senátorem, tento rekord drží Robert Byrd, který seděl v Senátu 51 let a 176 dnů. Omlouvám se za nepřesnost. Konec update. V případě soudců by na osekání mandátů dojít mohlo, protože na rozdíl od kongresmanů by nemohli rozhodovat sami o sobě. Bude-li návrh dostatečně neutrálně psaný, mohl by získat podporu v obou stranách. Mediální hysterie kolem jmenování nových soudců totiž nesvědčí onomu klasickému „klídku na práci“, který mají volení politici všeho druhu vůbec nejradši.   Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE. {loadmodule mod_tags_similar,Související}