EUR 24,750 || 
JPY 15,035 || 
USD 21,695 || Zveřejnění podle ustanovení § 5 odst. 3 zákona č. 106/1999 Sb.
Čas načtení: 2019-09-05 06:37:09
Martin Hudec: Česko-německá literární výměna je zatím dost jednostranná
Před více než dvaceti lety se zrodila instituce, která se rozhodla prohlubovat vzájemné porozumění mezi Čechy a Němci. O dosavadních aktivitách Česko-německého fondu budoucnosti, jeho aktuálních projektech i plánech do budoucna jsme hovořili s germanistou Martinem Hudcem. Česko-německý fond budoucnosti, založený v roce 1997, si klade za cíl „stavět mosty mezi Čechy a Němci“. Co konkrétně si pod tím máme představit? Zcela konkrétně ve třech číslech: za 20 let jsme částkou přes 60 milionů eur podpořili na 11 000 česko-německých projektů. Podporujeme především školní a kulturní výměnu a spolupráci na úrovni občanské společnosti včetně nejrůznějších setkávání. Jde nám o to, aby díky naší podpoře bylo možné realizovat projekty, které spojují lidi z obou zemí a umožňují jim se vzájemně poznat a respektovat. Fond budoucnosti přispívá i na obnovu památek, vysokoškolská stipendia a vědecké a publikační záměry. V čele fondu stojí český ředitel Tomáš Jelínek a německá ředitelka Petra Ernstberger, znamená to, že o aktivitách nadace v té které zemi rozhoduje vždy pouze jeden z nich? Fond budoucnosti je sice bilaterální instituce s českým a německým ředitelem, a stejně tak jsou Češi a Němci zastoupeni ve správní radě i mezi zaměstnanci, ale naše poslání je jednotné a agendu si podle státní hranice nedělíme. Sídlo fondu a celé jeho exekutivy je v Praze, zde jsou zpracovávány a hodnoceny všechny grantové žádosti a odtud jsou řízeny i další aktivity fondu směřující do obou zemí. Vy máte na starost podporu kulturních a vědeckých projektů a také vydávání tištěných publikací. Jaký druh projektů mezi (úspěšnými) žádostmi převažuje a kam obvykle jde nejvíce peněz? Úspěšné jsou především takové žádosti, které přispívají k česko-německému porozumění, a projekty založené na česko-německé spolupráci, důležitý je i inovativní přístup, kreativita a přínos podpořených projektů. Konkrétně pak záleží na té které projektové oblasti: u kulturních projektů nám jde především o vzájemné zprostředkování kulturních fenoménů obou zemí i prezentaci zástupců současné kultury, od amatérských hudebních souborů až po špičkové německé divadlo. U vědeckých a publikačních projektů je pro nás zásadní zdokumentování myšlenkového světa, vědeckého výzkumu a kulturních aktivit lidí z Německa a Česka, stejně jako náhled do literatury sousední země a jejích nejrůznějších žánrů. {loadmodule mod_tags_similar,Související} {mprestriction ids="1,2"} Když zůstaneme u literatury, které faktory mají největší vliv na výsledné rozhodnutí ohledně vaší případné podpory? A kdo všechno o ni vlastně může žádat? Žádat mohou jak nakladatelé či nejrůznější – například vědecké – organizace, tak i fyzické osoby, tedy například samotní autoři z obou zemí. Nejzásadnější kritérium pro naši podporu jsem už zmínil v předešlé odpovědi, určitě ale platí, že chceme především přispět ke zprostředkování současné literatury, zásadní je pro nás přitom nejen kvalita textu a překladu, ale i to, že tak přispějeme k bližšímu porozumění života v sousední zemi. Letos jste byli jedním z partnerů prezentace České republiky jako hostující země na lipském knižním veletrhu. V čem konkrétně vaše přítomnost na veletrhu, popřípadě spoluúčast na českém programu spočívala? České hostování v Lipsku jsme vnímali jako velkou šanci pro českou kulturu a pro prohloubení česko-německého dialogu nejen v oblasti literatury, což je jedním z našich důležitých cílů. Proto jsme se také hned od počátku snažili přispět k jeho úspěšné realizaci – rád jsem se v této souvislosti podílel na práci dramaturgické rady, která měla hostování ČR v Lipsku na starosti –, i k posílení česko-německé literární výměny. Již v březnu 2018 jsme vypsali mimořádnou podporu projektům, které měly přispět k lepšímu poznání a posílení role české literatury a českého jazyka v Německu. To vše i s ohledem na fakt, že česko-německá literární výměna na rozdíl od velmi rozvinuté kulturní spolupráce lidí z obou zemí probíhá dost jednostranně a současná česká literatura se v konkurenci se silnou nabídkou zahraničních titulů na německém knižním trhu prosazuje jen s velkými obtížemi. Mimořádná podpora se týkala nejen překladů do němčiny, ale i čtení českých autorů a dalších literárních projektů, cílili jsme též na podporu německé bohemistiky. Celkem jsme v rámci naší výzvy podpořili na 20 projektů celkovou částkou 150 000 eur. V průběhu veletrhu v Lipsku jsme pak měli tři velmi úspěšné, různorodé akce: kontaktní setkání pro všechny ty, kteří mají nápady, jak česko-německé vztahy v oblasti kultury dále rozvíjet, pódiovou diskusi s Jaroslavem Rudišem přímo na veletrhu a především „Večer s Vladimírem Holanem“ – česko-německou edici, která patří k našim nejzásadnějším literárním projektům, představil její spoluvydavatel, profesor slavistiky Urs Heftrich (rozhovor s ním přinesly Literární noviny 4/2019; pozn. PN) a překladatelka Věra Koubová. Čtení básní pak hudebně doprovodil izraelský pianista Gilead Mishory. Mezi aktuálně schválenými projekty čistě literární akce ani publikace příliš nefigurují, zaujala mě však akce s názvem Reality Czech. Německo-české literární setkání. O co se jedná? Z tohoto projektu mám obzvláštní radost, ukazuje totiž to, co pro nás bylo a je po hostování v Lipsku zásadní: tedy kontinuitu i rozšíření česko-německých aktivit na literárním poli. V případě „Reality Czech“ se jedná o řadu čtení a diskusí se 12 českými a německými spisovateli v Berlíně. V rámci třídenního setkání budou autoři z Prahy a Berlína spolu s publikem diskutovat o aktuálních podmínkách pro psaní i roli literatury v kulturně-politickém a společenském diskursu a poznají také nové performance a publikační formáty z Prahy a Berlína. Program bude sestávat z panelové diskuse v kooperaci s fakultou slavistiky na Humboldtově univerzitě, dvou večerů autorských čtení, několika moderovaných diskusí / open talks a výstavy nezávislých literárních časopisů vydávaných v uplynulých 30 letech. Z mého pohledu je přitom nejzásadnější pestrý mix různých setkávacích a prezentačních formátů: dojde zde nejen ke klasickým čtením, která širší veřejnosti umožní vhled do současné české literatury, ale i k následným diskusím o nových cestách a možnostech zprostředkovávání a šíření literatury. Podpoříte také vznik a následné vydání německého překladu knihy Petra Balajky Ottla, která česky vyšla loni zásluhou Nakladatelství Franze Kafky. Co vás přimělo k finanční podpoře v tomto konkrétním případě? Je to svým způsobem logický protipól k naší podpoře českého vydání všech tří svazků Stachovy kafkovské biografie v nakladatelství Argo. Přišlo nám vhodné pomoci zprostředkovat knihu českého autora německým čtenářům, nadto pojednávající o osobě a tematice, o které se dosud příliš nevědělo. Tím mám na mysli nejen Ottlu jako Kafkovu „nejmilejší sestru“, ale i tematizaci posledního roku jejího života v Terezíně, následnou deportaci do Osvětimi a její dobrovolné rozhodnutí spojit svůj osud s dětmi z Białystoku, které jako zdravotní ošetřovatelka provázela, i když pravděpodobně tušila, že to znamená cestu na smrt. Když se podíváme na rok 2017, podpory se dočkalo 40 publikací, ovšem beletrie mezi nimi příliš zastoupena nebyla (6x próza, 2x poezie) a převažovaly tituly odborné. Jedná se o tradiční poměr? A čím je to způsobeno? Ten poměr se lehce mění, dosud ale platilo, že převažují žádosti o podporu vědeckých publikací, což je dáno tím, že tyto projekty jsou často navázány na vědeckou česko-německou spolupráci v nejrůznějších oblastech – většinou se jedná o podporu vydání česko-německých sborníků z akcí podpořených fondem. O nelehké cestě českých autorů na německý knižní trh jsem již hovořil, sám jistě dobře víte, že ani u nás není mnoho nakladatelů, kteří by se na náročnější německou beletrii či poezii zaměřovali. Chci ovšem zmínit i to, že v roce 2018, tedy již během příprav na Lipsko, bylo mezi 50 podpořenými publikacemi 8 knih beletristických a 8 titulů z oblasti poezie. V tomto smyslu doufám a věřím, že impulsy vzešlé z našeho hostování v Lipsku budou mít delší trvání, naše podpora v této oblasti samozřejmě pokračuje i nadále. V loňském roce mezi podpořenými projekty figurovala řada akcí či děl vztahujících se k tzv. osmičkovým rokům, letos jistě nebude nouze o projekty spjaté s třicetiletým výročím sametové revoluce. Je to tak, už v prvním pololetí letošního roku fond podpořil celou řadu projektů, které tematizují 30. výročí politického převratu v roce 1989, a to v obou zemích. Těší nás, že aktéři občanské společnosti chápou toto výročí i jako příležitost lépe si uvědomit, co nás v Evropě spojuje, a soustředit na to pozornost. Tak například pražská Asociace pro mezinárodní otázky a Evropská akademie Berlín chtějí v rámci „Evropských týdnů svobody“ prostřednictvím nejrůznějších inovativních formátů zprostředkovat širší veřejnosti v Německu, Česku a Polsku povědomí, že události roku 1989 byly významné nejenom v národním nebo bilaterálním kontextu, ale že je třeba je zároveň vnímat jako součást příběhu celoevropského úspěchu. Řada projektových partnerů hledá v souvislosti s výročím pádu železné opony i možnosti intenzivního dialogu s pamětníky. Jako například drážďanské Mitteleuropa-Zentrum při Technické univerzitě a spolek Veřejný sál Hraničář z Ústí nad Labem, kteří hodlají provést řadu rozhovorů s pamětníky z oblasti Drážďan a Ústí a tematizovat při tom jejich životní situaci před a po roce 1989. Dalším příkladem projektu, který se zabývá třicetiletým výročím politického převratu roku 1989, je česko-německý kabaret, založený v roce 2018 v Praze jako první svého druhu. Ve svém novém programu „Téma 2.0“ se bude zabývat tématem pádu železné opony a následného období politické transformace až do současnosti. Již čtvrtým ročníkem letos pokračuje vámi pořádaná soutěž o Česko-německou novinářskou cenu. Co vás vedlo k jejímu založení a jakou prestiž si za dobu své existence toto ocenění získalo u nás a v Německu? Smyslem této ceny je podpora jednak kvalitní a nezávislé žurnalistiky, jednak česko-německých vztahů nezatížených předsudky. Během posledních dvaceti let od podpisu Česko-německé deklarace a vzniku Fondu budoucnosti se vztahy mezi Čechy a Němci sice významně zlepšily, ovšem bez kvalitní žurnalistiky by vzájemné poznání a pochopení toho druhého bylo zajisté na nižší úrovni. Česko-německou novinářskou cenou proto oceníme novinářky a novináře, kteří jdou proti trendu rychlého, povrchního zpravodajství a nespokojují se s jednoduchými odpověďmi a populistickou zkratkovitostí. V době narůstající manipulace s fakty a názory je zodpovědná žurnalistika tohoto typu obzvlášť důležitá. Naštěstí existuje na obou stranách hranice značný počet novinářek a novinářů, kterým stojí za to se intenzivně a dlouhodobě tématy sousední země zabývat. Myslím, že si cena za dobu své existence vybudovala dobré renomé. Od počátku jsme kladli důraz na její nezávislost: o vítězích rozhoduje porota složená z předních žurnalistů z obou zemí, které nominují naše partnerské organizace Deutscher Journalistenverband a Syndikát novinářů ČR. Vyhlášení vítězů je vždy velkou a podnětnou podívanou. Letos předání cen plánujeme na 1. listopadu do Lipska a jako hlavní řečník vystoupí bývalý německý novinář a disident a současný šéf úřadu pro dokumentaci Stasi Roland Jahn. Mezi soutěžícími i vítězi byli dosud vždy zastoupeni jak žurnalisti z nejvýznamnějších médií z obou zemí, tak i novináři na volné noze a nezávislé produkce a my věříme, že to tak bude i nadále. Cíle naší ceny jsou totiž stále aktuálnější. {/mprestriction} Martin Hudec (*1974) absolvoval magisterské i doktorské studium germanistiky na Johann Wolfgang Goethe-Universität ve Frankfurtu na Mohanem. V Česko-německém fondu budoucnosti, kde je zodpovědný za oblast publikací a stipendií, působí od roku 2003.
\nČas načtení: 2024-03-12 16:08:00
DPP: Praha chystá další tramvajovou trať Nádraží Modřany – Komořany
Rada hl. m. Prahy (RHMP) schválila zahájení projektové přípravy další nové tramvajové tratě Nádraží Modřany – Komořany. Úkolem Dopravního podniku hl. m. Prahy (DPP) je pro tuto investiční akci zajistit projektovou dokumentaci včetně EIA, následně pravomocné společné povolení a stavbu zrealizovat.
\nČas načtení: 2024-04-30 09:10:03
Firma stavící průmyslový park u Boršova chce využívat k dopravě blízké letiště
Ohromný průmyslový park vznikající u Boršova nad Vltavou hodlá využít k dopravě jihočeské letiště. Společnost Garbe působící hlavně v Německu oznámila tento záměr v projektové dokumentaci. Součástí areálu má být nejméně osm výrobních a skladových hal.
\nČas načtení: 2024-07-24 16:15:00
Kácení stromů začalo. Jedeme podle plánu, hlásí Poláci z budoucí D35 u Litomyšle
První dálnice, kterou Poláci v České republice postaví, povede mezi Džbánovem a Litomyšlí. Stavba nového úseku dálnice D35 byla zahájena na začátku dubna. Aktuálně polská firma Budimex pracuje na realizační projektové dokumentaci a přípravě samotného staveniště.
\nČas načtení: 2024-07-25 15:30:00
Dálnice D35 u Litomyšle: Kácení stromů začalo, Poláci jedou podle plánu
První dálnice, kterou Poláci v České republice postaví, povede mezi Džbánovem a Litomyšlí. Stavba byla zahájena na začátku dubna a aktuálně firma Budimex pracuje na realizační projektové dokumentaci a přípravě samotného staveniště.
\nČas načtení: 2024-07-30 11:12:33
Realizace úseku dálnice D35 mezi Džbánovem a Litomyšlí úspěšně pokračuje. Zaměstnanci stavební firmy aktuálně pracují na realizační projektové dokumentaci a přípravě staveniště. Probíhá kácení dřevin, skrývání a odvoz ornice či sanace podloží. Stavaři rovněž zahájili nezbytné práce řešící překládání inženýrských sítí jako jsou plynovody a stávající nadzemní elektrická infrastruktura. Všechny práce probíhají v rámci stanoveného […]
\nČas načtení: 2024-07-23 13:08:32
Společnost Budimex úspěšně pokračuje v realizaci úseku dálnice D35 mezi Džbánovem a Litomyšlí. Zaměstnanci firmy aktuálně pracují na realizační projektové dokumentaci a přípravě staveniště. Probíhá kácení dřevin, skrývání a odvoz ornice či sanace podloží. Stavaři rovněž zahájili nezbytné práce řešící…Read more →
\nČas načtení: 2024-08-15 08:50:00
První opravy pevnosti Terezín začnou letos na podzim. Radnice v Terezíně může na záchranu památek v příštích 10 letech čerpat až dvě miliardy 200 milionů korun. V současnosti vedení města pracuje na projektové dokumentaci k jednotlivým budovám.
\nČas načtení: 2024-11-01 00:00:03
Skákací panák rovný jak Středohoří. Firma namíchla město opravou silnice
Do Wolkerovy ulice v Bílině se museli vrátit stavbaři. Město totiž odmítlo silnici převzít poté, co ji po rekonstrukci vodovodních potrubí a kanalizace opravila Severočeská vodárenská společnost. Výsledná úprava podle vedení města neodpovídala schválené projektové dokumentaci. Firma po dlouhých jednáních udělala nový povrch.
\nČas načtení: 2024-12-02 10:25:00
Program SiteFlow pomáhá projektantům při projektování trubních staveb
Praha 2.prosince 2024 (PROTEXT) - Rychlost, přesnost, stabilita, práce ve 3D modelu a uživatelská otevřenost – to vše můžete využítS nedostatkem odborného personálu se dnes setkáváme poměrně často. Program SiteFlow velmi usnadňuje práci při tvorbě projektové dokumentace – situací a podélných profilů trubních liniových staveb, včetně exportů výkazu výměr výkopových prací, konstrukčních vrstev komunikací, šachtových den a dalšího. Pokročilý projektant dokáže se SiteFlow být po krátkém zaškolení být velmi efektivní. Vzájemné propojení jednotlivých dílčích modelů, jako je digitální model terénu, model pozemků, modely projektovaných a dotčených sítí, umožňuje velmi rychle reagovat na případné změny projektu. To vše pomůže při nedostatku projektantů nebo při nutnosti zvýšit rychlost práce.Co SiteFlow projektantovi přinese?Zrychlení práce díky propojení všech modelů,Eliminace výskytu formálních chyb – situace, podélné profily a výkazy výměr se datové neliší,Usnadnění zapracování změn projektu v průběhu práce na projektu,Minimalizace ruční práce na projektu,Výkresy situací a podélných profilů jsou propojeny v projekčním modelu.Co dále využijete s programem SiteFlow?- Export a import dat probíhá pomocí formátů dxf a xls,- Rychlé zapracování změn – zapracování změn do modelu je rychlejší než do jednotlivých výkresů, změna se projeví ve všech výstupech. Můžete editovat také niveletu v podélném profilu,- Výkresy situací a podélných a příčných profilů jsou plně uživatelsky nastavitelné. Vzhled generovaných výkresů – situací a podélných profilů – si můžete nastavit podle svých potřeb v nastavení stylu podélných profilů a v šablonách exportovaných situací. Současně můžete mít v modelu více situací – například podrobnou stavební situaci a situaci vytyčovacích bodů apod. podle potřeby,- Exportujeme výkaz výměr výkopových přací, šachetních den, vytyčovacích bodů ad., předávací formáty jsou xls/csv,- Simulační modelování – v případě potřeby je možné projekční část rozšířit o simulační modelovaní vodovodů a kanalizaci a provádět simulace přímo v projekčním modelu, nebo obráceně můžete využít simulační model a začít na něm s projekčními pracemi.Příklad práce s programemPředstavme si, že potřebujeme popsat všechny kanalizační přípojky v projektu. Jedna možnost je t je upravit si šablonu popisu situace s přípojkami a vygenerovat novou situaci nebo upravit stávající. Tento výkres situace bude obsahovat všechny popisky projektovaných přípojek. Druhá možnost je to udělat ručně. Jakmile máte více přípojek v modelu, je rychlejší první způsob, po nastavení šablony už je první způsob rychlejší vždy. Příklady šablon popisu situací jsou součástí dodávky software.Zkušenosti s používáním SiteFlow pro projektování inženýrských síti:"Na SF oceňuji svižnost, malé nároky na HW (vyhovuje běžně používaný počítač pro kancelářské nebo grafické práce), možnost práce s jakýmkoliv cad programem (který komunikuje s DXF – opět velké plus, které jsem si uvědomil až při koupi jiného SW pracujícího s DMT). Oceňuji také snadné ovládání." - Ing. Ladislav Pilař HP Consult, 05/2019 O programu SiteFlow ® pro projektování trubních sítíProgram Siteflow® je samostatná aplikace specializovaná na projektování trubních liniových staveb a na simulační modelování vodovodů a kanalizací. Uživatel – projektant má několikanásobně vyšší rychlost a pohodlí práce, pracuje za pomoci digitálního modelu terénu, je schopen pracovat produktivně, dobře a efektivně. Pracuje na 3D modelu projektované sítě stejně na trase jako na niveletě, tj. může upravovat trasu v situaci anebo niveletu potrubí v podélném profilu. To eliminuje formální chyby v dokumentaci. Exporty výkresů – situací, řezů a podélných profilů do souboru formátu DXF jsou plně nastavitelné a můžete si je přizpůsobit svým vlastním potřebám. Exporty do xls zahrnují výkopové práce včetně vrstev komunikace, vytyčovací prvky, dotčené pozemky, šachtová dna ad. Program vám zapůjčíme. Více naleznete zde: https://www.aquion.cz/software/7-siteflow/423-00siteflow-prezentace-191127ph .O společnosti AquionVe společnosti Aquion pomáháme lidem zajistit dostatek vody a zlepšujeme jejich zdraví. Přispíváme k zdokonalování hygienických standardů obydlí, firem a měst. Pomáháme chránit před suchem a povodněmi. Zvyšujeme životnost komunikací okolo poklopů a vpustí, ať to u nás vypadá lépe než ve Švýcarsku. Pomáháme chránit vodu a životní prostředí. Více naleznete zde: https://www.aquion.cz/ .
\nČas načtení: 2025-04-28 14:07:00
Praha 28. dubna 2025 (PROTEXT) - Easy Software vysvětluje projektovým manažerům, proč je nezbytné přizpůsobit se neustálému vývoji a integraci AI.Role projektových manažerů prochází zásadní transformací. Doba manuálního sledování úkolů a aktualizace tabulek je u konce. Tvrdá pravda? Umělá inteligence nahradí ty projektové manažery, kteří budou tento vývoj ignorovat. Ti, kdo se přizpůsobí, převezmou strategičtější a více hodnotné role. Ti, kteří to nedokážou, zůstanou pozadu.AI vyniká v automatizaci rutinních úkolů, které dříve zabíraly mnoho času – plánování, sledování pokroku nebo predikce rizik. To jsou činnosti, které projektové řízení zpomalují. Firmy proto aktivně hledají projektové manažery, kteří rozumějí AI. Výzkum PMI ukazuje, že ačkoli pouze 21 % respondentů využívá AI při řízení projektů, 82 % vedoucích pracovníků očekává, že AI ovlivní způsob, jakým se budou projekty v následujících pěti letech realizovat. Navíc 91 % profesionálů věří, že AI bude mít alespoň částečný dopad na profesi, přičemž 58 % očekává zásadní nebo transformační změnu – což potvrzuje rostoucí poptávku po odbornících se znalostí AI.Zakladatel Easy Software k tomu říká: „Projektoví manažeři, kteří se přizpůsobí, uspějí.“Skutečnou výzvou dnešního rychlého světa je schopnost přizpůsobit se. „Myslím, že už nejde o to, kdo má víc zkušeností, ale kdo se dokáže přizpůsobit technologiím a má snahu se vyvíjet. Sleduji, jak někteří odborníci, bez ohledu na délku praxe, těžce opouštějí zastaralé metody. Je jasné, že ti, kteří přijmou AI jako nástroj pro zlepšení své práce, uspějí,“ dodává Filip Morávek, zakladatel a CEO Easy Software.Odbornost dnes už nestačí. AI mění způsob, jakým se řídí projekty, a ti, kteří ji integrují do svých procesů, budou napřed. Nejde o to, jak dlouho pracujete – ale jak rychle se dokážete učit, přizpůsobit a využívat nové technologie.Představte si schůzku, kde jeden projektový manažer využívá AI pro automatické reportování, predikci rizik a optimalizaci zdrojů v reálném čase, zatímco druhý stále spoléhá na ruční sledování a zastaralé nástroje. Ten rozdíl je zřejmý. Interní případová studie Easy Software dokonce ukazuje, že plánování projektů s využitím AI může ušetřit až 80 % času potřebného pro tvorbu plánu. Ti, kdo přijmou AI, nebudou jen efektivnější, ale získají i konkurenční výhodu – a budou formovat budoucnost projektového řízení.Profesionálové, kteří přijmou AI, budou postupovat na vedoucí pozice rychleji než kdy dřív. Nezáleží na tom, kolik máte zkušeností – pokud se odmítáte přizpůsobit novým technologiím, brzy budete podřízeni těm, kteří to dělají – těm, kteří umí využít AI k maximální efektivitě a dopadu.Vzpomínáte na dobu před počítači? Bez Excelu, bez e-mailu, bez softwaru na řízení projektů. Aktualizace projektů tehdy znamenaly papírování – v očích mileniálů doslova doba kamenná. Ale přizpůsobili jsme se. Dnes si nikdo neumí představit práci bez těchto nástrojů. S AI je to stejné – je čas se vyvíjet, osvojit si nové dovednosti a redefinovat roli projektového manažera.„Kdybych měl dát jen jednu radu – přestaňte se bát změn a učte se, abyste neztratili krok s dobou,“ říká zakladatel. Pokud to uděláte, AI převezme rutinní úkoly za vás – žádné zbytečné hodiny strávené aktualizací Ganttových diagramů nebo tvorbou reportů, AI to zvládne během vteřin, nabídne pohled v reálném čase a upozorní na rizika i příležitosti, které by vám mohly uniknout.A teď bez přikrášlování: Ti, kdo odmítnou AI, ohrožují svou stabilní pozici. Trh nebude na nikoho čekat. Firmy chtějí efektivitu, přesnost a strategické myšlení – vše, co AI už dnes podporuje. „Pokud neumíte pracovat s AI, někdo jiný to umí,“ varuje zakladatel Easy Software.Ale pokud AI převezme administrativní práci, co zůstane projektovým manažerům? To nejdůležitější.AI pomůže eliminovat lidské chyby, zlepšit rozhodování a vytvořit efektivnější pracovní postupy. Nenahradí ale potřebu spolupráce, inovace a leadershipu – vlastností, které jsou čistě lidské. AI pouze zvýší efektivitu projektových manažerů.Převezme rutinní úkoly, takže projektoví manažeři se budou moci soustředit na strategii, plánování a dopad na podnikání. Místo sledování úkolů budou budovat vztahy, řešit problémy a slaďovat projekty s cíli firmy – přemění se z manažerů úkolů na strategické lídry.AI není jen další nástroj – její nasazení vyžaduje změnu myšlení. Firmy se musí zamyslet nad svými procesy, aby mohly AI skutečně zapojit do každodenního fungování. Tento přístup podporuje hybridní pracovní sílu, kde lidská odbornost a AI spolupracují na zlepšení efektivity i inovací. Zároveň je potřeba nový pohled na tradiční procesy – nestačí je pouze digitalizovat. Aby se AI mohla stát proaktivním partnerem v rozhodování i běžném provozu, musí být začleněna do samotného jádra firemních činností.Faktem je, že AI se bude dál vyvíjet. Sledujte novinky, neustále se vzdělávejte a staňte se lídrem v projektovém managementu řízeném AI. AI není nepřítel. Nevědomost je. A budoucnost patří těm, kteří jsou ochotni se učit, přizpůsobit a vést. Takže skutečná otázka zní: Jste připraveni se vyvíjet? Easy Software nabízí nástroje pro řízení projektů a práce, které jsou navrženy speciálně pro technologické týmy řešící složité projekty digitální transformace a iniciativy v oblasti Průmyslu 4.0.S více než 20 lety zkušeností a umělou inteligencí v jádru našich řešení pomáhají Easy Redmine a Easy Project týmům plánovat, řídit a dodávat práci rychleji a s menším úsilím.Díky šesti vestavěným AI asistentům platforma umožňuje chytřejší plánování, efektivnější stanovení priorit a rychlejší rozhodování v reálném čase. Zároveň pomáhá bourat bariéry mezi odděleními tím, že propojuje všechna projektová data, lidi a procesy v jednom sdíleném pracovním prostoru.Easy je k dispozici jak v cloudu (SaaS), tak v on-premises variantě a splňuje přísné bezpečnostní normy – včetně ISO 27001 a ISO 27017. Je tak bezpečnou volbou pro firmy pracující s citlivými daty nebo duševním vlastnictvím.Více než 1 000 technologických firem a podniků po celém světě důvěřuje Easy při řízení svých projektů. Jsme také hrdými členy iniciativy Pledge 1 % – a věnujeme 1 % našeho času, zisku, produktů a podílu na podporu společenských a environmentálních projektů.
Čas načtení: 2017-10-11 20:38:00
Město oslovilo architekta Roberta Konieczneho na konverzi jatek
Poté, co pražský architekt Hájek odmítl podepsat smlouvu na dodání projektové dokumentace, oslovilo město polského architekta Roberta Konieczneho z Katovic, který se spolu s Hájkem účastnil výběrového řízení na dodání projektové dokumentace. Primátor Tomáš Macura vysvětlil, že poté, co architekt Hájek odmítl podepsat s městem smlouvu, byl osloven další účastník řízení. Porota v architektonické soutěži […]
Čas načtení: 2020-09-23 13:04:45
Výstava v Plzni přibližuje podobu plánované nové budovy Západočeské galerie
Na pozemku U Zvonu v Plzni je možné zhlédnout výstavu Cesta k nové budově Západočeské galerie v Plzni, která přibližuje činnost galerie a zdůrazňuje dlouhodobou potřebu nové budovy pro další fungování organizace. Jednotlivé panely představují galerii s jejími klíčovými provozy, nezbytnými pro každou sbírkotvornou instituci. Návštěvníci mohou zjistit více o historii galerie, jejích výstavách a sbírkách, nahlédnout do depozitáře i do činnosti konzervátorů. Představena je také edukační a programová činnost galerie. Součástí výstavy je prezentace návrhu nové budovy ZČG, který zpracovali architekti Ladislav Kuba a Tomáš Pilař. Jejich projekt zvítězil v roce 2009 ve veřejné architektonické soutěži. Vítězný projekt dle jednomyslné shody poroty představuje kvalitní a moderní řešení pro sídlo Západočeské galerie v kontextu historického města, které je na úrovni obdobných kulturních staveb širšího evropského regionu. Současné prostory galerie jsou nevyhovující. Drtivá většina z exponátů v hodnotě blížící se dvěma miliardám korun je umístěna v depozitářích. „V Plzni nikdy nebyla vybudována stálá expozice, je to náš dluh veřejnosti,“ říká náměstkyně vykonávající funkci hejtmana Marcela Krejsová a dodává, že současné sídlo galerie Masné krámy nejsou galerijním prostorem, nýbrž tržnicí. Ředitel Západočeské galerie v Plzni Roman Musil k nové budově uvedl: „Naše instituce je dlouhodobě hodnocena jako jedna z nejlépe fungujících krajských galerií výtvarného umění v ČR, navíc s vynikajícími sbírkami, z nichž například kolekce českého kubismu patří hned po Národní galerii Praha k tomu nejlepšímu v zemi. Na druhé straně se ale musíme potýkat s řadou zásadních nedostatků a překážek, které vyplývají zejména z toho, kde je naše galerie umístěna. Všechny její stávající objekty v Pražské ulici jsou totiž původně středověké domy, které jsou pro účely současné sbírkotvorné galerie výtvarného umění zcela nevhodné. Nejen, že jako jedna z mála institucí v ČR dosud nemáme z prostorových důvodů možnost představit formou, stálé expozice ta nejvýznamnější díla ze svých sbírek, ale tato díla jsou navíc umístěna v tak nevyhovujících podmínkách, že hrozí jejich vážné poškození.“ Nová budova poskytne galerii komplexní zázemí pro veškeré důležité provozy. Návrh počítá s výstavními prostory pro stálou expozici i pro příležitostné výstavy. Plánována je také samostatná expozice Ladislava Sutnara. V budově je navržen centrální depozitář splňující nejpřísnější muzejní standardy pro uchování sbírek, restaurátorské pracoviště, edukační prostory pro pořádání workshopů, víceúčelový sál pro pořádání kulturních pořadů, přednášek a koncertů, a prostory pro knihovnu. V přízemí je plánován galerijní obchod a kavárna. Cesta k současnému projektu nové budovy se začala psát v roce 2009, kdy byla vyhlášena veřejná architektonická soutěž o návrh na řešení nové budovy ZČG. Následující rok Rada Plzeňského kraje schválila vyhlášení veřejné zakázky na dodávku projektové dokumentace. V červenci roku 2016 bylo vydáno stavební povolení, jehož platnost byla několikrát prodlužována. Výstavba nové budovy Západočeské galerie se také ocitla v řadě důležitých strategických dokumentů krajské i celorepublikové úrovně. Jako pilotní projekt, který by měl získat státní podporu, je například uveden v programovém prohlášení vlády z roku 2018. V pondělí 21. září bylo Radou Plzeňského kraje schváleno zadání dokončení prováděcí projektové dokumentace na realizaci projektu, která je finálním krokem k vypsání výběrového řízení na dodavatele stavby a její následné realizaci. Výstava je na pozemku U Zvonu k vidění do 30. listopadu 2020. {loadmodule mod_tags_similar,Související}
Čas načtení: 2024-02-19 15:51:00
Takto vypadá budoucnost řízení projektů: PRINCE2 7th edition
Praha 19. února 2024 (PROTEXT) - PRINCE2, nejpopulárnější metodika pro řízení projektů, uvádí svou 7. edici, reagující na digitální revoluci, umělou inteligenci a tržní dynamiku.Zásadní principy, procesy a praktiky zůstávají, ale přichází s aktualizovanými scénáři a flexibilním přístupem k řízení projektů v různých prostředích.Nová edice zdůrazňuje hybridní přístupy, digitální správu dat a zapojení zainteresovaných stran. Zjednodušení dokumentace a redefinice rolí jsou další klíčové změny.Aktuálně jsou k dispozici tři verze PRINCE2, s plánovaným ukončením starších verzí v polovině roku 2024.PRINCE2 7th edition je zatím dostupná v angličtině, s českým překladem očekávaným na konci roku 2024.Nová edice má vylepšenou formulaci otázek a nevyžaduje předchozí certifikaci.Celý popis nové verze najdete zde:https://www.tx.cz/blog/update-projektove-metodiky-prince2 ČTK ke zprávě vydává obrazovou přílohu, která je k dispozici na adrese http://www.protext.cz.
Čas načtení:
[skoleni-kurzy.eu] Poznáte základní metody a nástroje řízení projektu. Získáte poznatky, které vám pomohou úspěšně zvládnout váš projekt: od zadání, naplánování, řízení až po ukončení a následné vyhodnocení. V průběhu semináře se na praktických cvičeních dozvíte, jak teoretické poznatky správně aplikovat v projektové praxi. * • Úvod do projektového řízení – co je projekt a projektové řízení, – specifika projektu, projektový manažer a projektový tým. • Předprojektová fáze – zadání projektu logický rámec, zakládací listina, business case, – účel a cíl projektu + metoda stanovení cíle SMART, – projektový trojimperativ – tři dimenze projektu. • Měkké dovednosti v rámci projektového řízení – komunikace a komunikační plán, – výkonný tým a jeho funkce, – motivační založení jedince dle typu osobnosti. • Fáze projektového řízení • Plánování rozsahu – nástroje: WBS, PBS, balíky úkolů • Plánování času – kroky časového plánování, – Gantův graf teoreticky, – síťový graf teoreticky i prakticky, – jak zkrátit dobu trvání projektu. • Plánování zdrojů – histogram zdrojů, – přetížení zdrojů. • Analýza rizik – definice, popis a řízení rizik, – analýza vyhodnocení rizik. • Realizace projektu – koloběh, – řízení změn, – reporting a status meetingy. • Ukončení projektu – závěrečná zpráva a zhodnocení projektu ...1. VOX s.r.o.
Čas načtení:
Projektové řízení pro začátečníky
[skoleni-kurzy.eu] Poznáte základní metody a nástroje řízení projektu. Získáte poznatky, které vám pomohou úspěšně zvládnout váš projekt: od zadání, naplánování, řízení až po ukončení a následné vyhodnocení. V průběhu semináře se na praktických cvičeních dozvíte, jak teoretické poznatky správně aplikovat v projektové praxi. * • Úvod do projektového řízení – co je projekt a projektové řízení, – specifika projektu, projektový manažer a projektový tým. • Předprojektová fáze – zadání projektu logický rámec, zakládací listina, business case, – účel a cíl projektu + metoda stanovení cíle SMART, – projektový trojimperativ – tři dimenze projektu. • Měkké dovednosti v rámci projektového řízení – komunikace a komunikační plán, – výkonný tým a jeho funkce, – motivační založení jedince dle typu osobnosti. • Fáze projektového řízení • Plánování rozsahu – nástroje: WBS, PBS, balíky úkolů • Plánování času – kroky časového plánování, – Gantův graf teoreticky, – síťový graf teoreticky i prakticky, – jak zkrátit dobu trvání projektu. • Plánování zdrojů – histogram zdrojů, – přetížení zdrojů. • Analýza rizik – definice, popis a řízení rizik, – analýza vyhodnocení rizik. • Realizace projektu – koloběh, – řízení změn, – reporting a status meetingy. • Ukončení projektu – závěrečná zpráva a zhodnocení projektu ...1. VOX s.r.o.
Čas načtení: 2024-02-12 16:30:00
Saša Michailidis se ptá Martina Grosse z projektového týmu Vltavské filharmonie a architekta Jana Magasanika z dánského studia BIG. V nejbližších dnech by mělo studio BIG předat architektonickou studii Vltavské filharmonie, na jejímž základě by měly začít projektové práce pro povolení stavby. Ty by měly během tří let vyústit v její zahájení. Co se aktuálně děje kolem celého projektu? Je termín výstavby reálný? Hrozí prodražení projektu?
Čas načtení: 2009-12-10 00:00:00
Evropská unie a její fondy uvolňují každoročně ohromné objemy prostředků. Tyto finance putují do jednotlivých programů, lépe řečeno oblastí, které jsou specifikovány jak tematicky tak geograficky. K dispozici pak jsou široké řadě subjektů, které o ně mohou žádat prostřednictvím projektové žádosti. ...
Čas načtení: 2020-06-04 09:03:31
Ředitel Národní knihovny Martin Kocanda: Karanténa nás zásadně posunula v oblasti digitálních služeb
Epidemie COVID-19 a opatření podniknutá proti jejímu šíření se dotkla i tuzemských knihoven. O tom, jak poslední týdny ovlivnily chod té největší z nich, Národní knihovny ČR v Praze, a jakým výzvám bude čelit v nejbližších letech, jsme hovořili s jejím generálním ředitelem Martinem Kocandou. V čele Národní knihovny stojíte už tři roky. Jak jste se sžíval s novou funkcí, a hlavně se svými zaměstnanci, pro které jste byl za posledních deset let již čtvrtým generálním ředitelem? Počátky nebyly jednoduché. Přeci jen jsem přicházel z poněkud jiného prostředí (Martin Kocanda nejprve řídil ústředí evangelické církve, pak působil na ministerstvu pro místní rozvoj, pozn. PN), navíc kolem výběru nového generálního ředitele vzniklo značné napětí, které vycházelo právě z častých výměn ředitelů. Na druhou stranu musím říct, že jsem dost dlouho přemýšlel, jestli usilovat o pozici, kde bylo vysoce pravděpodobné, že se stanu další figurou na orloji, která se na chvíli zjeví a zase zmizí. Začátek opravdu nebyl snadný, vyhlášená stávková pohotovost kvůli další výměně generálního ředitele a samozřejmě tomu odpovídající atmosféra mezi zaměstnanci. Do toho dokonalé mediální zkratky, že se „vězeňský kaplan“ stává ředitelem národní kulturní instituce. No a pak jsem si řekl, že si můžu buď stěžovat, jaká je to nespravedlnost, anebo se vykašlat na to, co kdo v té mediální zkratce napíše, a zkusit něco dobrého pro knihovnu udělat. Nakonec – nikdo mě nenutil a jít do toho bylo mé rozhodnutí. Zrovna dnes jsem s našimi odboráři vzpomínal, jaké to bylo, když mě před třemi lety vítali s transparenty protestujícími proti mému nástupu. Ale musím říct, že jsem jejich rozladění chápal. Žádné instituci nedělá dobře časté střídání vedení. Dnes si troufám tvrdit, že s většinou zaměstnanců se máme navzájem rádi a respektujeme se. Se zaměstnanci se mi komunikuje velmi dobře, i když musím říct, že knihovníci jsou silné osobnosti a často se velmi dohadujeme, protože na spoustu věcí máme rozdílné názory. Ale od toho koneckonců komunikace je – abychom věcně diskutovali, argumentovali a hledali řešení. A to se, myslím, daří. Instituce, jako je ta naše, nemá být sektou, kde všichni stojí v zástupu a mají totožný – takže ten můj – názor na věc. Je to spíš živý organismus a já jsem hrdý, že do něj můžu už tři roky patřit. V čem podle vás spočívá hlavní úskalí fungování i řízení tak velké a specifické instituce, která je nadto příspěvkovou organizací Ministerstva kultury? Víte, musíme si uvědomit, že Národní knihovna je jednou z nejstarších institucí v naší zemi s nepřerušenou právní kontinuitou. Ačkoliv je příspěvkovou organizací Ministerstva kultury, byla zde dávno před ministerstvem. Za oficiální založení knihovny považujeme sice rok 1777, ale tomuto okamžiku předcházelo dlouhé fungování několika knihoven, které se v Národní knihovnu v podstatě transformovaly. Pokud jde o současnost, je důležité mít na paměti, že provozujeme současně dvě knihovny. Knihovnu s tradičními dokumenty, ale zároveň i knihovnu digitální. Ke specifikům Národní knihovny patří také ohromná různorodost činností, které zajišťuje. Přeci jen jsme zároveň metodickým a koordinačním pracovištěm pro ostatní knihovny, digitalizujeme dokumenty, spravujeme množství databází, zaměstnáváme odborníky nejen na oblast knihovnictví, ale také v oborech restaurátorství, chemie, mikrobiologie, pečujeme o vzácné sbírky mimořádného významu, a tak bych mohl pokračovat dál. Neodpovídáme jen sami za sebe, ale ze zákona máme mnoho úkolů ve vztahu k ostatním knihovnám, kolektivním správcům, vydavatelům. Důležité je samozřejmě všechny činnosti sladit a zajistit, aby se mohla knihovna dále rozvíjet. To ovšem patří k manažerské pozici a mě to navíc baví, protože knihovny, včetně té naší, mám rád. Za hlavní úskalí bych tak označil spíš některé provozní a technické úkoly. Typicky například dokončení revitalizace Klementina a dokončení centrálního depozitáře v Hostivaři. S tím je spojeno jednak obrovské množství administrativy a jednak nutnost řešit problémy, které se vyskytují jak během příprav projektů, tak během jejich realizace. Jedním z největších současných problémů je to, že významnou část našeho fondu máme provizorně uloženou v bednách, a nemůžeme ji tedy půjčovat našim uživatelům. Šestičlenná rodina, se kterou navíc bydlí babička, strýček a dva bratranci, se prostě také velmi obtížně srovná v garsonce. A my máme v současné době více než sedm milionů svazků, jejichž množství každým týdnem narůstá, a to vše v nedodělaném Klementinu a rozestavěné Hostivaři. Ale naštěstí už vidíme světlo na konci tunelu. Právě v těchto týdnech přebíráme zrekonstruovanou budovu starého depozitáře v Hostivaři a chystáme se spustit výstavbu druhého, nového depozitáře. Takže v dohledné době zpřístupníme čtenářům mnohem větší část našeho fondu a následně pak všechno. Na to se opravdu těším. Zároveň teď hodně intenzivně pracujeme na digitálních službách Národní knihovny. Jak vlastně vypadá takový běžný pracovní den generálního ředitele Národní knihovny? A máte vůbec čas na čtení? Napjatě. Vedle běžné administrativy a stohů dokumentů, které musím přečíst a podepsat, jednání stíhá jednání a dveře se u mě v kanceláři opravdu netrhnou. Takže je třeba řešit personální záležitosti, provozní, projektové, rozpočtové. Ke konci týdne mi z toho občas jde hlava kolem. Ale na druhou stranu to zase vyváží prostředí, kde mohu pracovat, a především lidé. Protože jsou to oni, kdo společně s našimi knihami dělají knihovnu. Jinak – jsem rád za cesty vlakem mezi Pardubicemi a Prahou. Aspoň tam mám prostor číst. S nástupem Lubomíra Zaorálka na post ministra kultury se znovu otevřelo téma nové budovy Národní knihovny, mimo jiné kvůli ní také sestavil tzv. garanční radu NK, v níž zasedli především odborníci spjatí s knihovnickou praxí – například ředitel Městské knihovny v Praze Tomáš Řehák nebo předseda Ústřední knihovnické rady Vít Richter. Rýsuje se v tomto směru již něco konkrétního? Národní knihovna novou budovu potřebuje jako sůl. To je bez debat. Současný stav je opravdu velmi nevyhovující. Sídlíme ve dvou značně vzdálených pracovištích, většina fondů je v hostivařském depozitáři a musíme je dvakrát denně převážet sem a tam dvacet kilometrů. To je náročné na logistiku, tudíž i na finance, zvyšuje se riziko opotřebení či dokonce znehodnocení knih, a navíc je to uživatelsky velice nekomfortní. Příprava nové budovy Národní knihovny je běh na dlouhou trať. Půjde o investici v řádu miliard korun, a proto je třeba najít také širokou shodu na realizaci projektu. A nejde jen o budovu jako takovou. Je také potřeba vybrat vhodný pozemek s dobrou dopravní dostupností. Každopádně záměr vybudovat novou budovu NK vnímám jako jediné možné koncepční řešení. S panem ministrem v tom mezi námi panuje naprostá shoda. Nadále také pokračuje již zmíněná revitalizace Klementina, konkrétně její poslední, 3. etapa. Platí i nadále, že by měla být dokončena v roce 2023? Podle loňské výroční zprávy se samotná koncepce plánovaných úprav neustále mění… Původní záměr třetí, závěrečné etapy revitalizace doznal mnoha změn. Průběžně hledáme kompromisy mezi ochranou historického barokního areálu a potřebami živé moderní instituce. Ale je zapotřebí poctivě říct, že sebelepší návrh nevyřeší problém uložení knih na dvou různých místech. To bude možné vyřešit až v nové budově. Pokud jde o termín dokončení, snažíme se dosáhnout co nejdřívějšího data. Poslední etapa je mimochodem nejrozsáhlejší; zahrnuje přes polovinu prostor Klementina, a navíc samotné jádro knihovny. Přitom nejde jen o práce samé, ale také o zabezpečení činností během revitalizace. Z pochopitelných důvodů si nemůžeme dovolit během stavebních prací knihovnu zavřít. Národní knihovna má zhruba 21 tisíc registrovaných čtenářů, což není třeba ve srovnání s Městskou knihovnou v Praze mnoho (ta jich registruje přes 170 000), navíc v posledních letech ubývá výpůjček knih v NK i návštěvníků vašich studoven (což je zčásti způsobeno různými omezeními provázejícími zmiňovanou revitalizaci). Snaží se NK přilákat více čtenářů, nebo její poslání spočívá v něčem jiném, a zmíněné statistiky tak pro vás nehrají podstatnou roli? Národní knihovna má jiné poslání než Městská knihovna v Praze, se kterou máme mimochodem velmi dobrou spolupráci. Nejsme rozhodně konkurenty. Naším cílem není například půjčovat beletrii. Taková role přísluší opravdu spíš městským a obecním knihovnám. Naše knihovna plní především dvě role, které jsou do jisté míry protichůdné. Jsme jednak ústřední univerzální vědeckou knihovnou, ale zároveň máme za úkol starat se o konzervaci bohemikálního fondu pro budoucnost. S nadsázkou říkám, že zde nejsme pro čtenáře, kteří si na víkend chtějí půjčit novou detektivku. Takový čtenář by u nás byl zklamán navzdory tomu, že ve svém fondu tu novou detektivku také máme. Právě v sousední Městské knihovně mu takovou službu poskytnou mnohem lépe. Na druhou stranu, pokud jste například vědeckým pracovníkem, měl byste u nás najít to, co potřebujete. Stejně tak, pokud potřebujete pracovat s historickými rukopisy a starými tisky. Navíc významnou část našeho historického fondu můžete pohodlně studovat i z domova v námi provozované aplikaci Manuscriptorium. Jinými slovy počet registrovaných uživatelů pro nás není tím nejdůležitějším ukazatelem. To ovšem neznamená, že bychom nechtěli zvyšovat atraktivitu NK pro širokou veřejnost. Pracujeme na několika projektech, které nám v tom mají pomoci. Stále větší roli pro nás také hrají uživatelé našich digitálních služeb. Plány máme v tomto ohledu celkem velkorysé. Fondy Národní knihovny obsahují cca sedm a půl milionu knihovních jednotek a jen za loňský rok jich přibylo skoro 90 tisíc, většinou v podobě povinných výtisků. Přesto se ve výroční zprávě za rok 2019 dočteme, že „nadále zůstávají nenaplněny nejen konkrétní požadavky uživatelů, ale částečně i strategické cíle instituce vycházející z jejího poslání a garantované informační gesce“. Co s tím? Navýšit finanční prostředky na nákup, vymáhat povinné výtisky od laxních nakladatelů? Navýšení finančních prostředků na akvizice by bylo více než potřebné. Uvědomme si, že dva povinné výtisky, které putují do naší knihovny, nemohou nahradit komplexní akviziční politiku. Vezměte si, že jeden ze dvou povinných výtisků putuje do tzv. národního konzervačního fondu, jehož cílem je uchování pro budoucnost, a tedy pouze jeden je našim uživatelům běžně k dispozici v rámci univerzálního knihovního fondu. A když říkám běžně k dispozici, tak to znamená, že pokud máme v univerzálním fondu pouze jeden výtisk konkrétního díla, tak ho půjčujeme pouze prezenčně ve studovně. Jsem ovšem realista a uvědomuji si možnosti rozpočtu. Takže nezbývá než jednat a jednat. Peníze jsou potřeba všude, a je tedy otázkou stanovení priorit, na co a v jakém rozsahu budou využity. Já jsem ovšem povahou optimista a věřím, že se časem podaří situaci NK v tomto směru zlepšit. A pokud jde o ty povinné výtisky, do jaké míry a jak rychle plní obecně nakladatelé v České republice svou povinnost? Drtivá většina nakladatelů svou povinnost plní a výtisky nám zasílá. Ale jsou samozřejmě i výjimky, kdy musíme nakladatele i opakovaně upomínat a v krajním případě i zažalovat u soudu. Chápu, že mnozí vnímají tuto povinnost jako nepříjemně zasahující do jejich podnikání a nákladů. A to především v případech drahých vydání knih, např. bibliofilských. Ale role povinných výtisků je nezastupitelná v naplňování konzervační funkce knihovny. Důležitou agendu Národní knihovny představuje digitalizace knih, jejíž obecný význam prokázala aktuální pandemie COVID-19, kdy byli po uzavření všech knihoven čtenáři odkázáni pouze na elektronické zdroje. Původním cílem projektu nazvaného Národní digitální knihovna, na němž participuje i Moravská zemská knihovna v Brně, bylo zdigitalizovat přes 310 milionů stran. V jaké fázi se dnes projekt nachází? Zjednodušeně řečeno, když bereme v potaz stránky, je hotova zhruba šestina. Pokud jde o starší díla, 19. století a dále do historie, tak tam už máme hotovo více než z poloviny. Problém je u nově vydávaných knih a periodik, protože vycházejí rychleji, než stíháme digitalizovat. Ale i v této věci chystáme změny, které budou postaveny na sofistikované výběrové digitalizaci, která je běžná i jinde ve světě. Jinak řečeno, každá zdigitalizovaná stránka nemá stejnou hodnotu. Nechceme tedy honit pouze kvantitu a počítat strany. Zdigitalizovaná současná vědecká monografie má pro naše uživatele většinou větší význam než český překlad Lysenkova díla. V souvislosti s pandemií nového typu koronaviru vznikla také Národní digitální knihovna pro studenty VŠ, určená pro studenty a pedagogy vysokých škol a vědecké pracovníky. Díky dohodě mezi NK, agenturou DILIA a Ochrannou organizací autorskou nabízela až do května přístup k vybraným tištěným dokumentům formou online čtení. Jaké měl projekt ohlasy? A neuvažuje se o nějaké formě jeho pokračování? Jestli jsem na něco opravdu pyšný, tak je to právě tento projekt, který jsme rychle připravili a spustili. Situace, která nastala, mi vnukla myšlenku zkusit se domluvit s kolektivními správci a vydavateli na dočasném mimořádném zpřístupnění té části digitální knihovny, která je pod autorskou ochranou. Bylo jasné, že studenti nebudou mít z čeho studovat, když se uzavřely školy i knihovny. Takže jsem vzal telefon a zavolal do DILIA, OOA-S a vydavatelům a prostě to zkusil. Reakce všech zúčastněných mě neuvěřitelně překvapila. Ihned souhlasili a poskytli maximální pomoc. Jsem jim opravdu vděčný, jak se k této věci postavili. Pokud někdo hovoří o „nenažraných“ kolektivních správcích, neví, co říká. Projekt měl opravdu velký ohlas. Ukázalo se, jak moc jsou digitální fondy důležité pro studující a badatele. I když jsme tento mimořádný projekt s koncem nouzového stavu museli samozřejmě ukončit, navázali jsme novým projektem zpřístupnění tzv. děl nedostupných na trhu. Nyní postupně zpřístupňujeme digitalizáty děl vydaných do roku 1989 a za půl roku spustíme rozsáhlou část vydanou před rokem 2007. Pokud jde o noviny a časopisy, tak dokonce do roku 2009. K tomu všemu nás opravňuje kolektivní licenční smlouva, kterou jsem v prosinci loňského roku s kolektivními správci podepsal. Na tomto projektu velmi intenzivně spolupracujeme s dalšími knihovnami. Výsledek tak bude našim společným dílem. I díky tomuto projektu se Národní knihovna vrací k roli určitého koordinátora našeho knihovního systému. Je to role, kterou v minulosti bohužel přestávala hrát. A já jsem moc rád, že se k ní opět vracíme. A jakou úlohu tedy dnes hraje Ústřední knihovnická rada, jejímž jste řadovým členem? Před časem vyvolalo protesty odvolání jejího dlouholetého předsedy Víta Richtera (který se posléze do jejího čela vrátil), s nímž přišel dosluhující ministr kultury Antonín Staněk během posledního dne svého působení na MK. Ústřední knihovnická rada se postupem doby vyvinula v reprezentativní fórum knihoven a knihovníků. Na jednu stranu je to více, než jak je rada definována v zákoně, na druhou stranu ale vámi připomenutá prázdninová událost ukázala, že je zapotřebí brát vážně přirozený vývoj, který vyústil v podstatě samosprávnou instituci knihoven. A možná mají pravdu ti, kteří říkají, že rada se za posledních 15 let vyvinula do takovéto podoby z nutnosti, protože z určitých důvodů Národní knihovna neplnila zcela svou zákonnou roli koordinačního a metodického centra českých knihoven. Myslím, že dnes ale funguje spolupráce mezi Národní knihovnou a Ústřední knihovnickou radou velmi dobře. Nakonec v této radě působí asi pět zaměstnanců Národní knihovny. Přinesla vám nucená karanténa nějaké poznatky nebo inovace, ze kterých hodláte v budoucnu těžit? Karanténa nás opravdu zásadně posunula v oblasti digitálních služeb. Zrychlili jsme přibližně o půl roku až rok v našich plánech. Máme vyvinuté nástroje, které nás v online službách posunou o hodně dále. Kromě projektu pro vysokoškoláky a zpřístupnění děl nedostupných na trhu jsme vyvinuli novou verzi Manuscriptoria pro školy, která bude sloužit při výuce na základních a středních školách. Jaké zásadní úkoly a změny podle vás čekají Národní knihovnu v nejbližších letech? Inu, jak už tu zaznělo – posun v oblasti online služeb, dokončit revitalizaci Klementina, dostavět Hostivař. Tyto úkoly jsou dány. Navíc bych velmi stál o vybudování vlastní odkyselovací linky, která by sloužila nejen nám, ale třeba i okolním zemím. A samozřejmě ta nová budova… A v čem spatřujete největší budoucí výzvu pro sebe coby generálního ředitele Národní knihovny? Aby byli naši uživatelé co nejdříve spokojeni se službami, které nabízíme a nabízet budeme. Aby se u nás prostě cítili dobře, ať už nás navštíví fyzicky, nebo digitálně. PhDr. Bc. Martin Kocanda, Ph.D. (*1974) vystudoval baptistickou teologii v Olomouci a speciální pedagogiku na Pedagogické fakultě UPOL a Pedagogické fakultě MUNI. Právní specializaci získal na Právnické fakultě MUNI a doktorská studia sociální práce zakončil na UK v Bratislavě. Vyučoval na Filozofické fakultě Univerzity Pardubice, působil ve vedení Vězeňské služby ČR a byl ředitelem ústředí Synodní rady ČCE. Od 1. června 2017 je generálním ředitelem Národní knihovny ČR. Žije v Pardubicích, je ženatý, má dva syny (5 a 12 let). {loadmodule mod_tags_similar,Související}
Čas načtení: 2019-10-10 16:08:20
Ředitelem Památníku Karla Čapka bude dlouholetý člen Společnosti bratří Čapků Zdeněk Vacek
Novým ředitelem Památníku Karla Čapka ve Staré Huti u Dobříše bude Ing. Zdeněk Vacek, Ph.D. Doporučila ho výběrová komise, v níž byli i zástupci odborných spolků a institucí, a nyní o jeho jmenování rozhodla i Rada Středočeského kraje. Do funkce nastoupí v 1. ledna 2020. Přihlášky do výběrového řízení podalo pět uchazečů. Jejich návrhy hodnotila vedle výběrové komise také odborná hodnotící skupina. „O zapojení do procesu výběru nového ředitele projevila zájem široká kulturní obec, proto jsme se rozhodli vyjít vstříc a zapojit vybrané kulturní osobnosti, společnosti a spolky do spolurozhodování o budoucím vedení Památníku,“ uvedl radní pro kulturu a památkovou péči Karel Horčička (ČSSD). Hejtmankou Středočeského kraje byla proto jmenována hodnotící skupina ve složení: předseda Českého centra Mezinárodního PEN-KLUBU Jiří Dědeček, členka Společnosti bratří Čapků Markéta Musilová, předseda Společnosti Ferdinanda Peroutky Martin Groman, autorka expozice Památníku Karla Čapka Marta Dandová a Emil Palivec, zástupce vlastníků nemovitostí, které tvoří Památník. Výběrovou komisi pak tvořili vedoucí krajského odboru kultury a památkové péče Kateřina Pešatová, ředitelka Středočeské centrály cestovního ruchu Zuzana Vojtová, předsedkyně Asociace muzeí a galerií ČR Irena Chovančíková, prezident Herecké asociace Ondřej Kepka a Emil Palivec. Výběrová komise a hodnotící skupina doporučily do funkce Zdeňka Vacka. „Osobní projev pana Vacka byl podle hodnotitelů reprezentativní. Výběrová komise ocenila, že uvažoval moderně a inovativně. Jako příležitost vidíme jeho zahraniční kontakty, zkušenosti s výstavními projekty a jeho celoživotní zájem o osobnost Karla Čapka, která se již projevila v samostatné publikační a projektové činnosti,“ konstatoval Karel Horčička. Zdeněk Vacek se propagaci života a díla Karla Čapka, Olgy Scheinpflugové a Ferdinanda Peroutky věnuje dlouhodobě od dob svého vysokoškolského studia. Takřka deset let je členem Společnosti bratří Čapků a spolupracuje s Památníkem Karla Čapka. Na základě archivních podkladů mimo jiné rekonstruoval dvě cesty K. Čapka a O. Scheinpflugové do Alp (1935, 1937), které s manželkou zopakovali vlastním historickým vozem Škoda Rapid téhož typu, jaký vlastnil Karel Čapek. Méně známé aspekty vývoje Čapkova vztahu k technice publikoval v knize Za volantem s Karlem Čapkem (Grada, 2010). Další cestu uspořádal u příležitosti 90 let od vydání Čapkových Anglických listů (historickou Škodou Popular, 2014). Předloženou koncepci Památníku Karla Čapka od Zdeňka Vacka si můžete přečíst ZDE. {loadmodule mod_tags_similar,Související}
Čas načtení: 2019-09-05 06:37:09
Martin Hudec: Česko-německá literární výměna je zatím dost jednostranná
Před více než dvaceti lety se zrodila instituce, která se rozhodla prohlubovat vzájemné porozumění mezi Čechy a Němci. O dosavadních aktivitách Česko-německého fondu budoucnosti, jeho aktuálních projektech i plánech do budoucna jsme hovořili s germanistou Martinem Hudcem. Česko-německý fond budoucnosti, založený v roce 1997, si klade za cíl „stavět mosty mezi Čechy a Němci“. Co konkrétně si pod tím máme představit? Zcela konkrétně ve třech číslech: za 20 let jsme částkou přes 60 milionů eur podpořili na 11 000 česko-německých projektů. Podporujeme především školní a kulturní výměnu a spolupráci na úrovni občanské společnosti včetně nejrůznějších setkávání. Jde nám o to, aby díky naší podpoře bylo možné realizovat projekty, které spojují lidi z obou zemí a umožňují jim se vzájemně poznat a respektovat. Fond budoucnosti přispívá i na obnovu památek, vysokoškolská stipendia a vědecké a publikační záměry. V čele fondu stojí český ředitel Tomáš Jelínek a německá ředitelka Petra Ernstberger, znamená to, že o aktivitách nadace v té které zemi rozhoduje vždy pouze jeden z nich? Fond budoucnosti je sice bilaterální instituce s českým a německým ředitelem, a stejně tak jsou Češi a Němci zastoupeni ve správní radě i mezi zaměstnanci, ale naše poslání je jednotné a agendu si podle státní hranice nedělíme. Sídlo fondu a celé jeho exekutivy je v Praze, zde jsou zpracovávány a hodnoceny všechny grantové žádosti a odtud jsou řízeny i další aktivity fondu směřující do obou zemí. Vy máte na starost podporu kulturních a vědeckých projektů a také vydávání tištěných publikací. Jaký druh projektů mezi (úspěšnými) žádostmi převažuje a kam obvykle jde nejvíce peněz? Úspěšné jsou především takové žádosti, které přispívají k česko-německému porozumění, a projekty založené na česko-německé spolupráci, důležitý je i inovativní přístup, kreativita a přínos podpořených projektů. Konkrétně pak záleží na té které projektové oblasti: u kulturních projektů nám jde především o vzájemné zprostředkování kulturních fenoménů obou zemí i prezentaci zástupců současné kultury, od amatérských hudebních souborů až po špičkové německé divadlo. U vědeckých a publikačních projektů je pro nás zásadní zdokumentování myšlenkového světa, vědeckého výzkumu a kulturních aktivit lidí z Německa a Česka, stejně jako náhled do literatury sousední země a jejích nejrůznějších žánrů. {loadmodule mod_tags_similar,Související} {mprestriction ids="1,2"} Když zůstaneme u literatury, které faktory mají největší vliv na výsledné rozhodnutí ohledně vaší případné podpory? A kdo všechno o ni vlastně může žádat? Žádat mohou jak nakladatelé či nejrůznější – například vědecké – organizace, tak i fyzické osoby, tedy například samotní autoři z obou zemí. Nejzásadnější kritérium pro naši podporu jsem už zmínil v předešlé odpovědi, určitě ale platí, že chceme především přispět ke zprostředkování současné literatury, zásadní je pro nás přitom nejen kvalita textu a překladu, ale i to, že tak přispějeme k bližšímu porozumění života v sousední zemi. Letos jste byli jedním z partnerů prezentace České republiky jako hostující země na lipském knižním veletrhu. V čem konkrétně vaše přítomnost na veletrhu, popřípadě spoluúčast na českém programu spočívala? České hostování v Lipsku jsme vnímali jako velkou šanci pro českou kulturu a pro prohloubení česko-německého dialogu nejen v oblasti literatury, což je jedním z našich důležitých cílů. Proto jsme se také hned od počátku snažili přispět k jeho úspěšné realizaci – rád jsem se v této souvislosti podílel na práci dramaturgické rady, která měla hostování ČR v Lipsku na starosti –, i k posílení česko-německé literární výměny. Již v březnu 2018 jsme vypsali mimořádnou podporu projektům, které měly přispět k lepšímu poznání a posílení role české literatury a českého jazyka v Německu. To vše i s ohledem na fakt, že česko-německá literární výměna na rozdíl od velmi rozvinuté kulturní spolupráce lidí z obou zemí probíhá dost jednostranně a současná česká literatura se v konkurenci se silnou nabídkou zahraničních titulů na německém knižním trhu prosazuje jen s velkými obtížemi. Mimořádná podpora se týkala nejen překladů do němčiny, ale i čtení českých autorů a dalších literárních projektů, cílili jsme též na podporu německé bohemistiky. Celkem jsme v rámci naší výzvy podpořili na 20 projektů celkovou částkou 150 000 eur. V průběhu veletrhu v Lipsku jsme pak měli tři velmi úspěšné, různorodé akce: kontaktní setkání pro všechny ty, kteří mají nápady, jak česko-německé vztahy v oblasti kultury dále rozvíjet, pódiovou diskusi s Jaroslavem Rudišem přímo na veletrhu a především „Večer s Vladimírem Holanem“ – česko-německou edici, která patří k našim nejzásadnějším literárním projektům, představil její spoluvydavatel, profesor slavistiky Urs Heftrich (rozhovor s ním přinesly Literární noviny 4/2019; pozn. PN) a překladatelka Věra Koubová. Čtení básní pak hudebně doprovodil izraelský pianista Gilead Mishory. Mezi aktuálně schválenými projekty čistě literární akce ani publikace příliš nefigurují, zaujala mě však akce s názvem Reality Czech. Německo-české literární setkání. O co se jedná? Z tohoto projektu mám obzvláštní radost, ukazuje totiž to, co pro nás bylo a je po hostování v Lipsku zásadní: tedy kontinuitu i rozšíření česko-německých aktivit na literárním poli. V případě „Reality Czech“ se jedná o řadu čtení a diskusí se 12 českými a německými spisovateli v Berlíně. V rámci třídenního setkání budou autoři z Prahy a Berlína spolu s publikem diskutovat o aktuálních podmínkách pro psaní i roli literatury v kulturně-politickém a společenském diskursu a poznají také nové performance a publikační formáty z Prahy a Berlína. Program bude sestávat z panelové diskuse v kooperaci s fakultou slavistiky na Humboldtově univerzitě, dvou večerů autorských čtení, několika moderovaných diskusí / open talks a výstavy nezávislých literárních časopisů vydávaných v uplynulých 30 letech. Z mého pohledu je přitom nejzásadnější pestrý mix různých setkávacích a prezentačních formátů: dojde zde nejen ke klasickým čtením, která širší veřejnosti umožní vhled do současné české literatury, ale i k následným diskusím o nových cestách a možnostech zprostředkovávání a šíření literatury. Podpoříte také vznik a následné vydání německého překladu knihy Petra Balajky Ottla, která česky vyšla loni zásluhou Nakladatelství Franze Kafky. Co vás přimělo k finanční podpoře v tomto konkrétním případě? Je to svým způsobem logický protipól k naší podpoře českého vydání všech tří svazků Stachovy kafkovské biografie v nakladatelství Argo. Přišlo nám vhodné pomoci zprostředkovat knihu českého autora německým čtenářům, nadto pojednávající o osobě a tematice, o které se dosud příliš nevědělo. Tím mám na mysli nejen Ottlu jako Kafkovu „nejmilejší sestru“, ale i tematizaci posledního roku jejího života v Terezíně, následnou deportaci do Osvětimi a její dobrovolné rozhodnutí spojit svůj osud s dětmi z Białystoku, které jako zdravotní ošetřovatelka provázela, i když pravděpodobně tušila, že to znamená cestu na smrt. Když se podíváme na rok 2017, podpory se dočkalo 40 publikací, ovšem beletrie mezi nimi příliš zastoupena nebyla (6x próza, 2x poezie) a převažovaly tituly odborné. Jedná se o tradiční poměr? A čím je to způsobeno? Ten poměr se lehce mění, dosud ale platilo, že převažují žádosti o podporu vědeckých publikací, což je dáno tím, že tyto projekty jsou často navázány na vědeckou česko-německou spolupráci v nejrůznějších oblastech – většinou se jedná o podporu vydání česko-německých sborníků z akcí podpořených fondem. O nelehké cestě českých autorů na německý knižní trh jsem již hovořil, sám jistě dobře víte, že ani u nás není mnoho nakladatelů, kteří by se na náročnější německou beletrii či poezii zaměřovali. Chci ovšem zmínit i to, že v roce 2018, tedy již během příprav na Lipsko, bylo mezi 50 podpořenými publikacemi 8 knih beletristických a 8 titulů z oblasti poezie. V tomto smyslu doufám a věřím, že impulsy vzešlé z našeho hostování v Lipsku budou mít delší trvání, naše podpora v této oblasti samozřejmě pokračuje i nadále. V loňském roce mezi podpořenými projekty figurovala řada akcí či děl vztahujících se k tzv. osmičkovým rokům, letos jistě nebude nouze o projekty spjaté s třicetiletým výročím sametové revoluce. Je to tak, už v prvním pololetí letošního roku fond podpořil celou řadu projektů, které tematizují 30. výročí politického převratu v roce 1989, a to v obou zemích. Těší nás, že aktéři občanské společnosti chápou toto výročí i jako příležitost lépe si uvědomit, co nás v Evropě spojuje, a soustředit na to pozornost. Tak například pražská Asociace pro mezinárodní otázky a Evropská akademie Berlín chtějí v rámci „Evropských týdnů svobody“ prostřednictvím nejrůznějších inovativních formátů zprostředkovat širší veřejnosti v Německu, Česku a Polsku povědomí, že události roku 1989 byly významné nejenom v národním nebo bilaterálním kontextu, ale že je třeba je zároveň vnímat jako součást příběhu celoevropského úspěchu. Řada projektových partnerů hledá v souvislosti s výročím pádu železné opony i možnosti intenzivního dialogu s pamětníky. Jako například drážďanské Mitteleuropa-Zentrum při Technické univerzitě a spolek Veřejný sál Hraničář z Ústí nad Labem, kteří hodlají provést řadu rozhovorů s pamětníky z oblasti Drážďan a Ústí a tematizovat při tom jejich životní situaci před a po roce 1989. Dalším příkladem projektu, který se zabývá třicetiletým výročím politického převratu roku 1989, je česko-německý kabaret, založený v roce 2018 v Praze jako první svého druhu. Ve svém novém programu „Téma 2.0“ se bude zabývat tématem pádu železné opony a následného období politické transformace až do současnosti. Již čtvrtým ročníkem letos pokračuje vámi pořádaná soutěž o Česko-německou novinářskou cenu. Co vás vedlo k jejímu založení a jakou prestiž si za dobu své existence toto ocenění získalo u nás a v Německu? Smyslem této ceny je podpora jednak kvalitní a nezávislé žurnalistiky, jednak česko-německých vztahů nezatížených předsudky. Během posledních dvaceti let od podpisu Česko-německé deklarace a vzniku Fondu budoucnosti se vztahy mezi Čechy a Němci sice významně zlepšily, ovšem bez kvalitní žurnalistiky by vzájemné poznání a pochopení toho druhého bylo zajisté na nižší úrovni. Česko-německou novinářskou cenou proto oceníme novinářky a novináře, kteří jdou proti trendu rychlého, povrchního zpravodajství a nespokojují se s jednoduchými odpověďmi a populistickou zkratkovitostí. V době narůstající manipulace s fakty a názory je zodpovědná žurnalistika tohoto typu obzvlášť důležitá. Naštěstí existuje na obou stranách hranice značný počet novinářek a novinářů, kterým stojí za to se intenzivně a dlouhodobě tématy sousední země zabývat. Myslím, že si cena za dobu své existence vybudovala dobré renomé. Od počátku jsme kladli důraz na její nezávislost: o vítězích rozhoduje porota složená z předních žurnalistů z obou zemí, které nominují naše partnerské organizace Deutscher Journalistenverband a Syndikát novinářů ČR. Vyhlášení vítězů je vždy velkou a podnětnou podívanou. Letos předání cen plánujeme na 1. listopadu do Lipska a jako hlavní řečník vystoupí bývalý německý novinář a disident a současný šéf úřadu pro dokumentaci Stasi Roland Jahn. Mezi soutěžícími i vítězi byli dosud vždy zastoupeni jak žurnalisti z nejvýznamnějších médií z obou zemí, tak i novináři na volné noze a nezávislé produkce a my věříme, že to tak bude i nadále. Cíle naší ceny jsou totiž stále aktuálnější. {/mprestriction} Martin Hudec (*1974) absolvoval magisterské i doktorské studium germanistiky na Johann Wolfgang Goethe-Universität ve Frankfurtu na Mohanem. V Česko-německém fondu budoucnosti, kde je zodpovědný za oblast publikací a stipendií, působí od roku 2003.
Čas načtení: 2024-02-21 13:57:00
Praha 21. února 2024 (PROTEXT) - Společnost T-Mobile dlouhodobě podporuje aktivity spojené s prevencí předsudečného násilí a pomocí lidem ohroženým předsudečným násilím. Digitální inkluze a bezpečí na internetu je součástí firemní ESG strategie, a proto ve spolupráci s organizací In IUSTITIA a Nadací Via vyhlašuje grantovou výzvu Česko bez předsudků. V té rozdělí celkem 1,500.000 korun organizacím, neformálním skupinám a akademickým pracovištím, vyvíjejícím projekty ve prospěch ohrožených skupin, budou se věnovat jejich osvětě a vzdělávání, nebo je motivují k nahlašování těchto skutků.Předsudečné násilí je násilí, které je motivováno předsudky útočníka vůči nezměnitelné osobnostní charakteristice napadeného. Tou může být barva pleti, etnicita, víra, sexuální orientace, pohlaví, věk, zdravotní postižení, sociální postavení či politické přesvědčení. V České republice je tím ohrožen každý desátý člověk, momentálně nejohroženějšími komunitami jsou lidé napadení z důvodu své etnicity (Romové), národnosti (Ukrajinci), sexuální orientace (LGBTQ+), pohlaví (ženy) či zdravotního postižení."Trápí nás, že v České republice je velmi nízká informovanost ohrožených lidí o jejich právech a neexistuje důsledný monitoring násilí založeného na předsudcích. Proto ve spolupráci s In IUSTITIA podpoříme zejména ty projekty, které posílí práva osob tímto ohrožených a přispějí k odolnější společnosti," vysvětluje Martin Orgoník, ředitel vnějších vztahů a udržitelnosti T-Mobile.Grantová výzva sleduje tři základní oblasti a její hlavní cílovou skupinou jsou tedy lidé ohrožení předsudečným násilím. První z oblastí je přímá podpora těchto osob, kam se řadí zejména komunitní a nízkoprahové projekty, dále ty zahrnující terénní práci a prokazatelně pracující s touto skupinou. Další oblastí je edukace a osvěta ohrožených skupin zaměřená především na povědomí o právech obětí, vytvoření vzdělávacích materiálů či kampaní. Poslední kategorií je pak sběr dat a projekty přinášející svědectví o specifických projevech předsudečného násilí. Projekty by měly mít vazbu na činnost organizace In IUSTITIA."Cílem projektové výzvy je vytvořit síť lidí a organizací, které budou usilovat o společnost odolnější vůči předsudkům a násilí. Grantistům nabízíme konzultace projektového záměru a tutoring během realizace projektů. Věříme, že lokální a neformální skupiny mají potenciál oslovit ohrožené lidi a nasměrovat je k pomoci, kterou In IUSTITIA již patnáct let poskytuje obětem předsudečného násilí. Hlavní finanční podpora tak směřuje především k rozvoji práce v online a offline terénu," doplňuje Klára Kalibová, právnička a ředitelka organizace In IUSTITIA."V posledních letech čelíme řadě krizí, chaoticky se vypořádáváme s jejich dopady a snadno tak přehlížíme nelehkou situaci zvláště zranitelných skupin, které k tomu všemu ještě čelí rostoucí agresivitě a předsudečnému násilí. Toto přehlížení se však nevyplatí nikomu z nás - je to jedna z největších nenápadných hrozeb, jejíž dopady pocítíme všichni ve chvíli, kdy už bude pozdě. Je proto nejvyšší čas podpořit ty, kteří tuto hrozbu vnímají a denně řeší v první linii," říká Jaroslav Valůch, člen hodnotící komise grantového řízení.Přihlásit se mohou neziskové či příspěvkové organizace, neformální skupiny složené z minimálně 3 lidí a veřejné vysoké školy. Řádné vyplněnou přihlášku je nutné odeslat do 1. dubna a maximální výše finanční podpory jednoho projektu je 200.000 korun. Více informací včetně přihlašovacího formuláře naleznete na Česko bez předsudků - Nadace Via.
Čas načtení: 2024-03-08 22:45:00
Státní Lesy ČR zadaly aktualizaci projektu na stavbu nového sídla ze dřeva
Státní podnik Lesy České republiky (LČR) zadal v únoru práce na přepracování a doplnění projektové dokumentace na stavbu svého nového sídla v Hradci Králové. Plánované sídlo by mělo být největší administrativní dřevostavbou v Česku. Stavbu začal chystat podnik, který spravuje téměř polovinu lesů v ČR, již v roce 2015, ale o tři roky později vše zastavily kvůli zhoršenému hospodaření způsobenému kůrovcovou kalamitou.
Čas načtení: 2024-03-10 18:57:45
Obnova keřů v Královské oboře Stromovka
Na základě projektové dokumentace „Koncepční obnova keřů v parku Královská obora Stromovka“ (Ing. Josef Souček 2023) bude v roce 2024 a v následujících letech realizována koncepční obnova keřů a keřových skupin v rámci parku Stromovka.
Čas načtení: 2024-03-11 13:46:00
Praha dala zelenou tramvajové trati Nádraží Modřany – Komořany
Rada hl. m. Prahy dnes (pondělí 11. 3. 2024) schválila zahájení projektové přípravy tramvajové trati Nádraží Modřany – Komořany.
Čas načtení: 2024-03-12 16:08:00
DPP: Praha chystá další tramvajovou trať Nádraží Modřany – Komořany
Rada hl. m. Prahy (RHMP) schválila zahájení projektové přípravy další nové tramvajové tratě Nádraží Modřany – Komořany. Úkolem Dopravního podniku hl. m. Prahy (DPP) je pro tuto investiční akci zajistit projektovou dokumentaci včetně EIA, následně pravomocné společné povolení a stavbu zrealizovat.
Čas načtení: 2024-03-17 00:42:00
Obnova dětského městečka v Hodoníně poničeného tornádem začne výsadbami zeleně
V Hodoníně začíná obnova dětského městečka, které v roce 2021 poničilo tornádo. Tvořit jej bude několik identických chatek pro různé využití. Hlavním cílem je zachování původní atmosféry lokality, která vyzývá k setkávání. Na webu města to uvedla jeho mluvčí Petra Kotásková. Odhadované náklady podle projektové dokumentace přesahují 100 milionů korun, přesná částka vzejde z výběrového řízení.
Čas načtení: 2024-03-19 22:23:10
Rádi bychom vás oslovili s nabídkou naší projektové kanceláře. Pro zákazníky připravujeme kompletně na klíč vodohospodářské projekty, jako jsou právě čistírny odpadních vod. Naše služba je unikátní v tom, že za vás vyřídíme prakticky vše na dálku. Nemusíte tak ztrácet dlouhé hodiny studiem, obvoláváním, ani úřady. Nechte si zařídit ČOV od A do Z. Služby, které nabízíme, […] The post ČOV nemusí být jen starost! appeared first on Bydlimmoderne.cz.
Čas načtení: 2024-03-25 14:54:42
Brněnské teplárny a temelínskou elektrárnu má propojit čtyřicetikilometrový horkovod
Zástupci společností ČEZ a Teplárny Brno v pondělí v Jaderné elektrárně Dukovany podepsali realizační smlouvu k horkovodu z elektrárny do Brna. Umožní začít hledat zpracovatele projektové dokumentace. Příprava stavby má skončit na jaře 2027. Společnosti zároveň podepsaly smlouvu o budoucí smlouvě na dodávky tepla. Podle primátorky Brna Markéty Vaňkové (ODS) by cena tepla z horkovodu měla být nižší nebo srovnatelná s jinými zdroji. Brňané by mohli teplo z horkovodu začít využívat v topné sezoně 2030/2031.
Čas načtení: 2024-03-25 14:54:42
Brněnské teplárny a dukovanskou elektrárnu má propojit čtyřicetikilometrový horkovod
Zástupci společností ČEZ a Teplárny Brno v pondělí v Jaderné elektrárně Dukovany podepsali realizační smlouvu k horkovodu z elektrárny do Brna. Umožní začít hledat zpracovatele projektové dokumentace. Příprava stavby má skončit na jaře 2027. Společnosti zároveň podepsaly smlouvu o budoucí smlouvě na dodávky tepla. Podle primátorky Brna Markéty Vaňkové (ODS) by cena tepla z horkovodu měla být nižší nebo srovnatelná s jinými zdroji. Brňané by mohli teplo z horkovodu začít využívat v topné sezoně 2030/2031.