Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2025-06-06 08:37:09

Český astronaut bude v kosmu experimentovat i s mikrořasami

Brno, 6. června 2025 - Celkem tři výzkumné experimenty, které budou součástí mise českého kosmonauta Aleše Svobody, se uskuteční ve spolupráci s Ústavem chemie a biochemie Agronomické fakulty MENDELU. Jeden z výzkumů bude zaměřený na monitorování stresové zátěže kosmonauta, ve zbylých dvou budou vědci sledovat mikrořasy v kosmických podmínkách. Vesmírná mise se má uskutečnit na přelomu let 2027 a 2028. Celý článek...

Čas načtení: 2020-03-11 17:07:51

Různé úhly pohledu… s fotografem a knižním grafikem Janem Křikavou

Ne, nebudu se zabývat dnes tolik populárními politickými diskusemi o uprchlících, o našem premiérovi, o koronaviru ani o ničem podobném, na co se dá dívat z různých úhlů. Já se přidržím literatury a kultury. Nebo, jako v tomto případě, fotografie. A to nejen tak ledajaké. Název tohoto článku vlastně není příliš přesný, protože výstava, na jejíž vernisáži jsem byl minulý týden v pátek, se jmenuje Symetrie II a jedná se o výstavu fotografií, respektive graficky upravovaných fotografií, zachycujících velmi zajímavě nejrůznější architektonické prvky nejrůznějších budov v Praze. Slovo symetrie se přitom celou výstavou skutečně prolíná. Autor, mladý fotograf a grafik Jan Křikava, totiž tyto jednotlivé prvky ze svých snímků vyňal a graficky „srovnal“ tak, že na jednotlivých fotografiích utvářejí skutečně zajímavé scenérie a tvary. Příkladné je třeba jeho využití fotografie vysílače na Žižkově, který Křikava sestavil hned čtyřikrát k sobě do tvaru velkého X. Člověk tak má možnost nejen se zamyslet nad celou perspektivou fotografie, ale i nad jejím obsahem, neboť spousta otázek, na něž je zatím odpověď jen neutrální X, se kolem této stavby šíří již od jejího postavení. Nicméně vraťme se k výstavě jako takové a k tomu, proč píšu o různých úhlech pohledu. Fotografie Jana Křikavy totiž nejsou jen graficky zdařilou prací s vyfotografovaným prvkem, ale jsou i výsledkem unikátního autorova pokusu dát fotografii jiný, skutečně zajímavý rozměr. Sedíte-li v literární kavárně Samsa v pasáži U Nováků, kde tato výstava probíhá, tak vystavené fotografie pokaždé uvidíte trochu jinak. Jednou se vám budou zdát tmavé, jindy světlé, někdy zastíněné, jindy vyloženě zářivé a pokaždé budete mít dojem, jako by doslova hořely. Jan Křikava totiž vyvolává svá díla na unikátní materiál – měděné desky. Různé úhly pohledu tak mění fotografie podle toho, jak měděné desky odrážejí přirozené i umělé světlo kavárny, z které strany se díváte a zda zrovna stojíte či sedíte. Každý úhel pohledu je zkrátka jiný a jedinečný. Protože mne technologie tohoto vyvolávání těchto fotografií zaujala a s autorem se dlouho znám, rozhodl jsem se ho na pár věcí zeptat. V tomto rozhovoru si přátelsky tykáme, protože se nad různými tématy scházíme již řadu let jako přátelé právě u Řehoře Samsy.   Honzo hned na začátek – jak jsi přišel s nápadem využití mědi jako podkladu pro vyvolávání svých fotografií? Tak to je otázka, které jsem se vážně bál, protože já vlastně ani nevím. Já se snažím dělat ty věci prostě jinak a už před nějakou dobou jsem udělal výstavu svých fotografií s názvem Symetrie, proto ta Symetrie II, kde jsem použil prvky abstraktní architektury. A tak nějak jsem jim chtěl dát nějaký jiný rozměr a chtěl jsem je udělat trochu trvanlivější, tak jsem začal experimentovat s hliníkem, potom s nerezem a nakonec jsem se dostal k té mědi, protože má tu zvláštní vlastnost, že nejdřív září a potom postupně pracuje, trochu koroduje a pořád se nějak mění. Takže každá ta fotka je vlastně originál, i kdyby jich existovalo víc. Navíc právě ten světelný prvek dodává každé fotce specifický ráz a pokaždé, když se na ni odněkud podíváš, tak jí vidíš nějak jinak, což je na tom to nejzajímavější.   Kde si vybíráš náměty? Máš k tomu nějaký klíč nebo fotíš, co tě zrovna napadne, tedy co třeba zrovna vidíš? Klíč k tomu nemám. Většinou fotím to, co mi tak říkajíc „cvrnkne do nosu“. Většinou jdu něco fotit nebo se jen tak procházím po městě a nakonec nafotím něco úplně jinýho, co se mi zrovna zalíbí a co vypadá zajímavě. Často je to úplně neplánovaně. Není to vlastně nic cíleného, všechno je to o tom, že jsem tu inspiraci našel a v tu chvíli mě to napadlo a potom jsem si s tím takhle pohrál.   My se tady díváme asi na patnáct tvých fotografií na měděných deskách. Používáš všechen materiál, co nasbíráš, nebo si potom vybíráš a zkoušíš a tak podobně? Ne to určitě ne, protože těch fotek vzniklo mnohem víc, rozhodně by se sem ani nevešly, a hlavně ten soubor fotek pořád roste, protože pořád nacházím nová a nová místa, co mě baví, takže to postupně doplňuji.   Jak vlastně tvoje fotografie na mědi vznikají? Je na to nějaká zvláštní technologie nebo je to klasické vyvolávání? Je to klasický černobílý proces ve fotokomoře. Je to normální světlocitlivá emulze, kterou se musí ta deska potřít, potom se to klasicky vyvolává jako černobílá fotka, jenom s tím rozdílem, že ta měď je chemicky aktivní s těmi látkami, takže je potřeba tu měď na to určitým způsobem připravit, aby se to dalo použít.   Jak dlouho trvá vyvolat takovou fotografii a kolik to stojí? Tak jenom ta velká měděná deska stojí tisíc korun, k tomu samozřejmě chemikálie a můj čas, kterého není málo. Já ty fotky dělám po nocích, ale i kdybych je dělal ve dne, tak se s tou mědí musí pracovat skoro v naprosté tmě, takže když si udělám doma temnou komoru, tak mám ještě ztlumené červené světlo na naprosté minimum sotva vidím, co dělám. Jednu tu větší desku dělám asi pět hodin se vším všudy, ale teprve po těch pěti hodinách, kdy se na ni podívám na světle, vlastně zjistím, jestli se mi vůbec povedla nebo ne. Často se mi tak stane, že po několika hodinách vezmu desku, všechno z ní vodou odstraním a můžu začít znovu. U těch menších je to tak poloviční doba. Výhoda proti normální fotografii je, že opravdu každé vyvolání na té měděné desce je nějak jiné, takže z toho je pokaždé originál. Nikdo nikdy nebude mít dvě stejné fotografie na měděných deskách.   A máš už nějakou zkušenost, co s tou fotografií udělá stáří? Protože sám jsi připomenul, že měď koroduje a pracuje. Vzhledem k tomu, že jsem s tímhle tématem začal experimentovat před rokem, tak mám stálost jeden rok. Ale pokud já tu fotku udělám pořádně, tedy pokud ji dobře vyperu, ustálím a vyvolám, tak by měla ta trvanlivost být dobrá. V tomhle případě je to ještě tak že tu fotku musím zalakovat, takže je i do určité míry chráněná a měla by vydržet dlouho.   Co teď dál chystáš? Protože já vím, že jsi také knižní grafik a že hodně s přítelkyní cestujete a píšete o svých cestách. Takže co dál? No tak teď moc necestujeme, protože jsem čerstvě tatínkem, ale momentálně vedu svůj časopis, kterému se nejvíc věnuji. Je to interaktivní časopis na internetu, volně dostupný bez poplatků, a jmenuje se to MojeArgo. Vychází to jako měsíčník, ale má to tou interaktivitou i svoje přesahy. Vycházejí tam rozhovory, audioukázky, knižní novinky Arga a tak podobně. A protože to dělám z opravdu té větší části sám, tak se teď věnuji hlavně tomu. A pokud jde o fotky, tak já jsem rád, že jsem teď dodělal tuhle výstavu, ale chtěl bych v tom nějak pokračovat dál i do budoucna, dostat to i do nějakých dalších galerií a třeba se dostanu zase někam dál.   Výstava Symetrie II probíhá v kavárně Samsa v pasáži U Nováků až do 20. března. Pokud byste měli zájem o dílo Jana Křikavy, můžete se podívat na jeho stránky www.jankrikava.com. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2023-12-23 18:17:12

Kvantové počítače

Třicet let se ve svém psaní důsledně vyhýbám kvantovým počítačům. Dnes je načase tomu udělat konec. A říct si něco víc o kvantových počítačích a otevřít jejich důsledky pro lidstvo. Tak především: proč jsem se jim tak důsledně vyhýbal? Protože se musím přiznat, že stále neumím zjednodušeně říct, jak fungují. Ne proto, že bych to nevěděl, ale prostě proto, že to neumím říct tak jednoduše, abych s tím byl spokojený. Za poslední rok se toho v kvantových počítačích událo mnoho nového a já jsem mimo jiné přečetl pětici knih, které se snažily v krátkosti představit na čtyřech stovkách stran, jak kvantové počítače fungují. Tím jsem poněkud ztratil ostych, neboť stručné vysvětlení se nedaří ani nositelům nobelových cen. Odpusťte tedy prosím mě, že se pokusím velmi zjednodušujícími příměry vysvětlit, o co jde a proč je to důležité. Dnes jsme zvyklí na to, že každý počítač je takzvaným turingovým strojem, tedy mašinkou, která umí provádět operace s binárními čísly. Vše, co jde do klasického počítače, se musí převést na jedničky a nuly, takzvané bity. Chvilku se můžete trápit s teorií, můžeme si ukázat, jak se čísla v této dvojkové soustavě sčítají, ale je to v zásadě jedno, takhle hluboko se u běžných počítačů dostane málokdo, jen ten pojem “bit” a jeho násobky nám zůstávají. Bit může být representován libovolně: může to být zhasnutá či rozsvícená žárovka, sepnutý tranzistor atd. Jednička nebo nula. Kvantové počítače používají kvantové bity, takzvané qubity. I ony mohou nabývat hodnoty jedna nebo nula - a pak také všech hodnot mezi tím. A klidně více hodnot zároveň. To tehdy, když se nacházejí v takzvané superpozici. To se lehce řekne, ale obtížně vysvětluje. Qubity jsou subatomární částice, zejména elektrony nebo fotony. A ty se mohou chovat jako částice i jako vlny, s čímž právě souvisí ona “mnohost”, jíž se projevují. Určitě jste slyšeli to rčení o Schrodingerově kočce v krabici, o které nevíme, zda je mrtvá nebo živá, dokud se do krabice nepodíváme a nezjistíme, zda ji důmyslné zařízení v krabici neusmrtilo. Toto myšlenkové cvičení Erwina Schrodingera a především rovnice za ním vyneslo jeho autorovi Nobelovu cenu. Abych byl přesný, když hovořil o kočce, měl cenu už dva roky v kapse. Schrodinger tím chtěl poukázat na problematickou uchopitelnost takzvané kodaňské interpretace kvantové fyziky, jenže o sto let později je jeho kočka vnímána spíše jako zábavný mem. Ve skutečnosti, pokud přijmeme za své nejmodernější verzi kvantové fyziky popisující multiversum, tedy mnohovesmír, ta kočka v krabici existuje ne ve dvou, ale hned v nekonečném množství stavů, živá, mrtvá, umírající, ale také třeba zcela zmizelá, s narozenými koťaty nebo třeba proměněná v pejska. Ve všech těchto stavech existuje ona kvantová Schrodingerova kočka do momentu, než otevřete krabici. Co se stane pak, o tom se kvantoví fyzici přou. Někteří tvrdí, že v tu chvíli se vlna zhroutí do konkrétní pozice a kočka bude živá nebo mrtvá. Jiní říkají, že otevřením krabice jen podle zákona pravděpodobnosti uvidíte něco a že je to podobné, jako když naberete vodu do dlaní. Spousta jí vyteče, nemůžete přesně říct, kolik vody naberete, ale velmi pravděpodobně to bude více, jak několik atomů a méně, než tuna. Že z toho nejste moudří? Inu, proto jsou tomu věnovány knihy o stovkách stran. Jednoduché příměry z našeho světa nejsou dostatečné. Podstatný je pro nás především ten jeden důsledek: qubit obsahuje najednou obrovské množství hodnot ale přitom právě jednu. A teď, co s tím dělá ten kvantový počítač? Představte si, že chcete udělat program, který nasimuluje pravděpodobnost stavu kočky v oné krabici. Už jsme si řekli, že to není ono “pade na pade”, že je tu celá řada více či méně nepravděpodobných možností. Normální počítač dostane zadané varianty a nějakou dobu k nim bude počítat hromadu výpočtů a pak z něj něco vypadne. U kvantového počítače to proběhne jinak. Výpočet na kvantovém počítači funguje tak, že se připraví superpozice všech možných výpočetních stavů. Kvantový obvod připravený uživatelem používá interferenci selektivně na složky superpozice podle zadaného algoritmu. Mnoho možných výsledků je interferencí zrušeno, zatímco jiné jsou zesíleny. Zesílené výsledky jsou řešením výpočtu.  Tím pádem výpočet proběhne prakticky okamžitě. Také bychom mohli říct, že výpočet proběhne v nekonečném počtu všech možných vesmírů, v počítačích v nich umístěných a odečte se výsledek, který nejlépe zapadá do toho našeho vesmíru. Zní to jako magie, ale je to spíš pravděpodobnost a podobnost nebo naše neznalost skutečného fungování kvantového počítače.  Jen qubity a jejich superpozice by na fungování kvantového počítače nestačily. Důležitým prvkem je možnost vytvářet páry qubitů, které jsou “entanglované”, což znamená, že dva členové páru existují v jednom kvantovém stavu. Změna stavu jednoho z qubitů okamžitě změní stav druhého předvídatelným způsobem a na libovolnou vzdálenost. A když říkám okamžitě, tak myslím okamžitě, rychleji, než by se ta informace přenesla světlem. Nikdo zatím přesně neví, jak a proč provázání funguje. Dokonce to zmátlo i Einsteina, který to slavně popsal jako “strašidelné působení na dálku”. Je však klíčem k výkonu kvantových počítačů. V běžném počítači zdvojnásobení počtu bitů zdvojnásobí jeho výpočetní výkon. Díky provázanosti však přidání dalších qubitů ke kvantovému stroji vede k exponenciálnímu nárůstu jeho schopnosti zpracovávat čísla. Superpozice umožňuje jednomu qubitu provádět dva výpočty najednou, a pokud jsou dva qubity propojeny entanglováním, mohou provést dva nebo čtyři výpočty současně; tři qubity až osm výpočtů atd. V principu by kvantový počítač s 300 qubity mohl v jednom okamžiku provést více výpočtů, než kolik je atomů ve viditelném vesmíru. Odtud také pojem kvantová nadřazenost, který označuje stav, kdy kvantové počítače dosáhnou úrovně rychlosti výpočtů, které nemohou klasické počítače ve vhodných úlohách konkurovat. Dnes se předpokládá, že kvantové nadřazenosti bude podle typu kvantového obvodu možné dosáhnout při 200-400 qubitech, tedy na počítačích nikoliv vzdálených od těch dnešních. Výše uvedené také znamená, že jsou úlohy, na které se kvantový počítač hodí a naopak takové, na které je zcela zbytečný. Například udělat počítač zobrazující grafické rozhraní nebo kódující video, na to je podstatně lepší běžný počítače, protože je to lineárně běžící úloha, kterou za pořizovací náklady a elektřinu vyřídí podstatně lépe. Kvantové počítače jsou dobré na výpočty, které jsou strukturálně paralelizované a které by ani normálními počítači nešly provést, typicky na jevy svou povahou kvantové. Vezměme si třeba simulaci fotosyntézy. Obecně víme, jak funguje, ale její detailní pochopení a zopakování či napodobení nám uniká, protože běžnými počítači nelze simulaci provést, výpočet by nedoběhl v geologicky dohledné době. Zřejmě i proto, že fotosyntéza je svou povahou kvantový proces. A její rozluštění a nasimulování je úloha pro kvantový počítač. Zajímavá otázka je, zda toto znamená, že vyrobením jediného kvantového počítače získáme nekonečný výkon počítačů z nekonečného počtu vesmírů. Nu, tak jednoduché to není. Za prvé nevíme, zda počet těch vesmírů či bublin je nekonečný, je to jen předpoklad, či spíše představa nebo zjednodušený popis nějakého abstraktnější představy. Takovou představu asi umíme uchopit lépe, než představu všech pravděpodobnostních variant koexistujících v našem prostoru a času tak, že připomínají mlhovinu, do níž se při pozorování noříme. Za druhé je tu i praktické omezení. Kvantové počítače jsou technicky velmi náročné a vlastně nestabilní. S qubity se pracuje v teplotách kolem absolutní nuly, v mechanicky stabilním prostředí, bez otřesů a se subatomární atomární přesností. Když dojde k odchylkám od ideálu, dochází k dekoherenci, tedy k rozpadu a zániku kvantového chování qubitů ještě před tím, než dokončí výpočet. Tím vzniká “šum”, tedy defektně získané informace. Důležitou součástí každého kvantového počítače je jednotka, která ověřuje kvalitu získaných informací a vyřazuje ty zjevně špatné. Představte si, že byste dali svému počítači sečíst dvě čísla a počítač by musel mít součástku, která by tento výpočet provedla nějakolikrát a pak vybrala za správný výsledek ten většinový - tak nějak to mají kvantové počítače. Nu a právě schopnost udržet šum pod kontrolou spoluurčuje onen počet využívaných “mnohovesmírných počítačů”, výsledků z nich a tím i výkonu. Aby to fungovalo dobře, je potřeba spojit větší množství qubitů (cca tisíce) do jednoho “logického qubitu”, což zní teoreticky dobře, jenže v praxi mají dnešní kvantové počítače kolem 200 qubitů. Zní to famózně, má to všechno své drobné slabiny. Například to, že kvantový počítač je extrémně složité vyrobit. Všechno je extrémně nízké: teploty, rozměry, snad jen rozpočty musí být extrémně vysoké. Podle některých kritiků kvůli tomu nebudou kvantové počítače nikdy praktické, budou jen takovou hračkou nebo velmi specializovaným počítačem pro vzácné typy úloh. Nu - kdo by byl před padesáti lety řekl, že budeme mít supervýkonný počítač připojený na internet v kapse? Tvrdší kritika se objevuje i z renomovaných zdrojů, například letos v květnu v časopisu Nature, kde se přímo píše, že kvantové počítače zatím nejsou k ničemu. Podobně kritický byl také šéfarchitekt švýcarského superpočítačového centra Torsten Hoefler ve článku Oddělit hype od praktičnosti: O reálném dosažení kvantové výhody, který suše konstatuje: “naše analýza ukazuje, že široká škála často citovaných aplikací pravděpodobně nepovede k praktickému kvantovému náskoku bez významných algoritmických vylepšení.” Bude potřeba přijít s novými algoritmy, které výhod kvantových počítačů využijí. Podle Hoeflera jsou nejslibnějšími kandidáty na dosažení zrychlení pomocí kvantových počítačů “problémy s malými daty”, například v chemii a materiálových vědách. Článek však také dochází k závěru, že velká řada uvažovaných potenciálních aplikací, jako je strojové učení, “nedosáhne v dohledné době kvantové výhody se současnými kvantovými algoritmy”, a identifikoval vstupně-výstupní omezení, která činí zrychlení nepravděpodobným například pro tak zajímavé a atraktivní problémy s velkými daty. Jsou tu i strukturálně-existenční výhrady. Paul Davies tvrdí, že 400-qubitový počítač by se dostal do rozporu s kosmologickou informační mezí, kterou předpokládá holografický princip. Podle něj pozorovatelný vesmír představuje konečnou kauzální oblast s omezenými materiálními a informačními zdroji a takový kvantový počítač by je přesáhl s neznámými následky, nebo naopak přesáhnout nemohl - a tím by nepřekonal hranici nutnou ke kvantové nadřazenosti. Dnes se předpokládá, že kvantové počítače budou mít několik způsobů nasazení. Z médií čtete, že budou luštit šifry, protože takové AES256 chroupnou na počkání. Budiž, možná, proto se pomalu přechází na “postkvantové” šifry, tedy algoritmy vymyšlené tak, aby kvantovým počítačům daly zabrat. Tady to bude jako vždy: panika povzbuzovaná prodejci a médii, otočí se v tom nějaké peníze, ale mnoho ohně z toho kouře nebude. Problematika je dostatečně známá. Důležitější budou dva aspekty: chemicko-biologický výzkum, kde kvantové počítače mohou provádět simulace na úrovni buněk a atomů. Mohou přispět k výzkumu DNA i jevů, jimž nerozumíme a které bychom potřebovali zvládnout, jako je třeba právě fotosyntéza. A proto je také z průmyslového pohledu nutné kvantové počítače neminout: jsou momentálně nejzřetelnější šancí dosáhnout průlomu v těchto oborech, které jsou pro další posun klíčové. A ten, kdo ovládne fotosyntézu nebo zásadně porozumí DNA, bude mít opravdu průlomové výhody. Třetím oborem je umělá inteligence. Ano, řada průlomů v ní nastala a velké jazykové modely jsou jedním z nich, který obor AI za poslední léta obrovsky posunul. Jenže v jednom z minulých článků jsme si také řekli, jaká jsou rizika pro to, že z AI se nestane kýžený průlom: že posuny v algoritmech nebudou sledovány rychlými posuny v technologiích. A tím se dostáváme k poslední části povídání, které by vám mělo pomoci utvořit si názor na kvantové počítače. Nemůžeme zůstat u křemíku a klasických počítačů, tedy u Turingových strojů? Musíme experimentovat s kvanty, není to drahá zbytečnost? Nemáme se soustředit na další rozvoj běžných počítačů? Zásadní dnešní problém výpočetní techniky se jmenuje Moorův zákon. A otázka, jak rychle se blížíme jeho konci. Moorův zákon říká, že počet tranzistorů (a tedy rychlost) integrovaného obvodu na stejné ploše se zhruba každých 18 měsíců zdvojnásobí. Bylo to praktické pozorování jednoho ze zakladatelů společnosti Intel, není to fyzikální zákon, jen se tomu tak říká. Moorův zákon má totiž jeden hlavní limit: fyzikální zákony. Dnešní technologie tvorby čipů na úrovni 3nm už pracují s atomární přesností. Dráhy, po nichž se na čipech pohybují elektrony, mají šířku několika desítek atomů a jít ta menší rozměry, je potíž. Čím užší jsou dráhy, tím vyšší je zahřívání a také možnosti chyb. Jakmile se dráhy dostanou na atomové rozměry, dochází v nich ke kvantovým efektům, které v elektronice vnímáme jako rušení. V běžné technologii procesorů už o mnoho níž jít nemůžeme. Existuje celá řada předpovědí, kdy a jakých rozměrů dosáhneme, obecně tak kolem roku 2040 narazí stávající procesorové technologie na atomární hranici. A to ještě předpokládáme, že takovéto procesory budou vyrobitelné masově a zaplatitelné trhem. Pokud mají počítače pokračovat, musí přijít radikální změna v návrhu a kvantové počítače jsou dnes tou nejpokročilejší variantou. Tou druhou je mimochodem sdílení volného výpočetního výkonu lidských mozků. A řekněme si upřímně, to se mi víc líbí sypání peněz do kvantových mašinek. A co retro country Česko? Tak a to by bylo pro základní povídání všechno. Dovolte mi ale jeden povzdech. Kvantovým počítačům se v Česku věnujeme pramálo a ostatně jako ze všeho dění kolem moderních progresivních oborů je vidět, že spíše než “country for the future” jsme “retro country”. Existuje extrémně málo knih v češtině a z českých autorů se kvantové mechanice věnuje Bedřich Velický, který napsal kolegou Janem Klímou knihu o kvantové mechanice. Pánům je ale 85 let (každému, ne v součtu) a i když jsou to legendy oboru, tak nějak bych očekával, že dobrou a čtivou publikaci zaměřenou na mladší čtenáře napíše čtyřicetiletý postdoc, který se aktuálně oborem zabývá a je v čilém komunikačním spojení s kolegy na světě. Nic a nikoho takového zřejmě nemáme, nebo o něm nevím. A tohle je moje veřejná nabídka: pokud někoho takového znáte, extrémně rád mu pomůžu takovou knihu napsat, protože jestli něco žánr kvantové fyziky potřebuje, tak je to jeho česká tvář (jeho, ne moje, já jen přepíšu věty ve vědečtině do češtiny). Na lepší časy se mírně blízká. Jak se začalo debatovat o tom, že nám do Česka koupí EU kvantový počítač, začalo se to trochu hýbat. Jasně, bylo by trapné mít na technické univerzitě v Ostravě kvantový počítač projektu LUMI-Q a nemít k němu co s ním dělat. Takže na ČVUT i VŠB se vypisují první kurzy kvantových počítačů a máme tu právě ono superpočítačové centrum, kam kvantový počítač má přijít. Jenže to je jen začátek, postupujeme totiž jako vždycky. Kupují se drahé věci, dělají se drahá gesta, ale chybí propagace, chybí vědomí důležitosti projektu, které by politici i vědci sdíleli s veřejností. Chybí nadšení, chybí popularizace, takže to tak trochu vypadá, jako že nám přiklepli eurounijní peníze, za ty koupíme drahou mašinku, spálíme hromadu strojového času a dopadne to jako vždycky. Nijak. A pak se podíváte do databáze studenstkých prací ČVUT a zjistíte, že za poslední tři roky se zde obhajovalo deset prací na téma kvantové fyziky, z toho tři disertace. Na VŠB, která sousedí se superpočítačovým centrem, kam má přijít kvantový počítač, jsou to tak tři práce. Snad jen špatně hledám… Pokud si chcete nějakou knihu v češtině o kvantové fyzice a počítačích koupit, tak doporučím začít u Pátrání po Schrodingerově kočce od Johna Gribbina. Je to už skoro osmdesátiletý britský fyzik, ale machr na popularizaci fyzikálních témat, protože taky píše scifi (dobrý, fyzikální). Tato kniha je bohužel už 40 let stará, napsal ji v roce 1984, ale je to klasika žánru, až na základě jejího úspěchu Hawking napsal svou Stručnou historii času. Tu si ostatně přeštěte taky. V regálech knihkupectví najdete o kvantech často spíš metafyzické záležitosti jako je Kvantová kniha odpovědí.  Je to sice teoretický fyzik, ale má to šoupnuté trochu do netafyzična a bude se vám kvantově snažit vysvětlit život a lásku, chraň vás ruka páně si tuhle knížku koupit mezi prvními. Tu se vyplatí číst až v momentě, když už máte načteno a umíte rozlišit mešuge názory jen od příliš odvážných. Slušnou knihou je také Částice na konci vesmíru od amerického teoretického fyzika Seana Carrolla (originál vyšel před deseti lety). Pak u nás vyšel překlad knihy italského teoretického fyzika Carla Rovelliho, což je jeden z velmi uznávaných kvantových fyziků. Jeho kniha Realita není, čím se zdá, vyšla v roce 2016 a je prostě dobrá, česky vyšla jen o dva roky později. Argo vydalo v edici Dokořán ještě dvě další slušné knihy česky, ale to už se opakujeme v základech. Pokud můžete sáhnout do anglické literatury, doporučím od prvně zmíněného Johna Gribbina Počítání s kvantovou kočkou, velmi dobrý úvod do kvantových počítačů, pak si půjdete rovnou koupit tekuté hélium a jeden si postavit. Od Gribbina si mimochodem přečtete cokoliv, je to skvělý popularizátor, jeho knihy mají hluboký vhled a jsou pochopitelné a z řady příbuzných oborů. Ne nadarmo bývá označován za nejlepšího popularizátora vědy vůbec. Kniha Davida Deutsche The Fabric of Reality z roku 1997 je další dílo, které byste neměli minout. A přijde mi nepochopitelné, že nevyšla v češtině, je to jedno ze stěžejních děl oboru, ve kterém je Deutsch velmi oceňován, ačkoliv nobelovka mu stále uniká, přeci jen je více teoretik. Ačkoliv Deutsch vydal řadu skvělých knih, v češtině nevyšlo nic. Sabine Hosenfelder je německá teoretická fyzička v oboru kvantové gravitace a její kniha Lost in Math je krásným povídáním o jazyku matematiky ve fyzice. Nebojte se, netrápí vás rovnicemi. Tak a to je pro dnešek všechno. Snad jen jedna jediná věc: když se podíváte na seznam udělených Nobelových cen, záležitosti kolem kvant tam vedou spolu s věcmi kolem DNA. Jasně, jestli v tom neděláte třicet let, asi to příští rok neklapne, ale je to zkrátka obor, kde se dnes děje nejvíce. Ostatně, letos dostala Nobelovu cenu za chemii trojice vědců za kvantové tečky. Moungi Bawendi z MIT, Louis Brus z Kolumbijské univerzity a Alexej Ekimov ze společnosti Nanocrystals Technology byli oceněni za svou práci s drobnými částicemi, které “mají jedinečné vlastnosti a nyní šíří své světlo z televizních obrazovek a LED lamp”, jak zní ve zdůvodnění ocenění.

Čas načtení: 2024-02-11 00:00:00

Nejlepší mobilní foťák a špička bez kompromisů. Test Viva X100 Pro

Někteří mobilní výrobci fungují podle zajetých šablon. Ale čínské Vivo úplně ne. Firma se nebojí experimentovat a někdy v tomto ohledu trochu dávat všanc nejen své jméno, ale i jména dalších značek. Aktuální špičkový model Vivo X100 Pro ukazuje, že se někdy taková sázka vyplatí. Je to totiž skutečně špičkový kousek bez velkých nedostatků.

Čas načtení: 2012-05-06 00:00:00

Whiz x mita sneakers x New Balance 1700 / Bezpečí na prvním místě

Svítící tenisky nejsou převratnou novinkou, takže i v tomto odvětví už se začíná i experimentovat a to, co předvedly labely Whiz a mita sneakers ve spolupráci s firmou New Balance, se nám opravdu zamlouvá. Ve tmě jsou zřetelné pouze ohvězdičkované sneakers, ovšem při normální světle zjistíte, že t ...

Čas načtení: 2024-01-08 17:39:25

Tamaris kotníkové boty na podpatku rozzáří každou ženu

Kotníkové boty na podpatku jsou nedílnou součástí každého ženského botníku. Jejich předností je elegantní vzhled, který dodává patřičné sebevědomí při nejrůznějších příležitostech. Synonymem pro stylovou obuv se v poslední době stala zejména značka Tamaris. Kotníkové boty na podpatku právě od Tamaris jsou v tomto ohledu v celkových prodejích napříč Evropou stále oblíbenější. Kotníkové boty na podpatku od značky Tamaris jsou známé tím, že skvěle kombinují moderní trendy s dostatečným pohodlím. Tamaris zároveň nabízí širokou škálu modelů, které uspokojí každou ženu. Nebojí se experimentovat s materiály ani se vzory. Kromě vzhledu klade Tamaris důraz také na kvalitu pohodlí. Jejich boty jsou navrženy s ohledem na ergonomické potřeby. Vnitřní podšívka a vložka jsou ve většině případů polstrované a velmi měkké, což ženy zvlášť při delším nošení jistě ocení. Značná všestrannost Jednou z největších výhod kotníkových bot od této značky je jejich všestrannost. Jsou skvělým doplňkem pro každodenní nošení do práce, i kupříkladu pro večerní vycházky či slavnostnější události. Díky široké škále nabízených barev je zároveň jednoduché sladit boty s nejrůznějšími outfity. Aby kotníkové boty Tamarisu vydržely v perfektním stavu co možná nejdéle, je důležité jim věnovat správnou péči. Pokud jsou boty vyrobené z kůže, vsaďte na impregnačními přípravky a krémy přímo na kůži, které prodlouží celkovou životnost a odolnost proti možnému poškození. Spojení elegance a stylu Kotníkové boty na podpatku od Tamaris spojují eleganci, styl a všestrannost. Jsou ideální volbou pro ženy, které hledají boty pro nejrůznější příležitosti a zároveň nechtějí ustupovat v pohodlí. Díky široké nabídce nejrůznějších designů a materiálů si každá žena může lehce najít pár, který dokonale doplní její šatník a přinese do něj další špetku elegance a stylu. Pokud tedy hledáte dokonalou kombinaci mezi šarmem, pohodlím a kvalitou, Tamaris kotníkové boty na podpadku jsou tím pravým řešení. Stačí si vybrat oblíbený pár a nechat se od svého okolí chválit. Zdroj náhledové fotografie: Unsplash.com Příspěvek Tamaris kotníkové boty na podpatku rozzáří každou ženu pochází z Extrakrasa.cz - magazín o módě, kráse a bydlení

Čas načtení: 2014-02-26 00:00:00

Jak oživit dětský pokoj? Poradíme vám

Dětský pokoj Vaší ratolesti by neměl působit stroze a nudně, ale měl by být vstupem do kouzelného světa pohádek, ve kterém se bude Vaše dítě cítit dobře, rádo si v něm bude hrát a bude mít ty nejkrásnější sny. A navíc se odkrývá prostor i pro Vás: můžete experimentovat s barvami, s nábytkem, hračkam ...

Čas načtení: 2010-09-26 00:00:00

Skleněné dveře jsou prvkem nadčasovosti

Interiérové dveře hrají v prostoru několik významných rolí: oddělují od sebe jednotlivé místnosti, eliminují hluk, nabízejí soukromí a vytváří design. Dveře jako takové není možno příliš obměňovat či inovovat, tvar je vesměs předem určen, experimentovat lze s materiálem či barvami. Italská společno ...

Čas načtení: 2013-10-19 00:00:00

Kůže – aktér tohoto podzimu

Podzimní kolekce jednotlivých značek se stávají zástupci jedinečného uměleckého díla. Letos si módní designeři pohravají s rozmanitými styly, kombinují materiály a nebojí se experimentovat. Hlavním aktérem podzimu se stává kůže ve všech možných variacích. Kabáty mají kožené nášivky na ramenou, saka ...

Čas načtení: 2012-12-04 16:00:00

Pánské zimní bundy 2012 - péřové, prošívané i parky

Pánská móda v Čechách zaznamenává pomalu obměny a muži se stále méně bojí experimentovat. Nicméně pánské zimní bundy se vždy drží déle jednoho stylu. Mezi stálice v zimním období patří péřové bundy. Perfektně izolují teplo a převážně mají sportovnější ráz. Již několik sezón se těší návratu parka, a ...

Čas načtení: 2012-10-28 00:00:00

Fashion trends: Hravý a sexy tartan

Vsázíte ve vzorovaném oblečení radši na jistotu nebo chcete experimentovat? Pro jednou zapomeňte na puntíky, proužky a mašličky. Tartan neboli káro vás vynese do módních výšin. Na mysli tentokrát nemám pohodlné flanelové kárované košile, které možná i vám v šatníku nechybí. Letos se neorientujte ...

Čas načtení: 2019-10-17 00:00:00

Experimentujte s podzimní módou!

Zažijte podzim jinak! Buďte odvážná, nápaditá a nebojte se experimentovat. Podzim není jen období neustálého otravného vrstvení oblečení nudných barev za hlavním účelem – zahřát se. Módní značky letos opět přišly s originálními trendy, které by neměly chybět ani ve vašem šatníku. Inspiraci můžete h ...

Čas načtení: 2009-07-01 13:00:00

Plavky Etna: zaplavte si stylově

Léto je tady a Vy prozatím stále nevlastníte Vaše vysněné plavky? Nepropadejte ihned panice a pozorně čtěte. Není to pouze o tom, jít do obchodu, vybrat si první plavky, které uvidíte. Musíte experimentovat, zkoušet a především hledat ty, které vám padnou a které se vám ale samozřejmě také nejvíce l ...

Čas načtení: 2023-12-21 09:53:15

Obě jsme z dilda skutečně nadšené – Temptasia Reina – RECENZE

Dildo Temptasia Reina mě na první pohled zaujalo. Vždy, když vybírám pro sebe a partnerku dildo pro společné hrátky, odrazuje mě nabídka, které ve velké většině přichází s dildy realistického vzhledu.  Kdybych chtěla experimentovat s něčím, co vypadá jako penis, zřejmě bych si k tomuto experimentu přibrala někoho, kdo skutečný penis vlastní. To ale nechci, […] Článek Obě jsme z dilda skutečně nadšené – Temptasia Reina – RECENZE je celý k přečtení na Lascivní.cz. Přečtěte si také: Jak jsem si užil připínací / strapon dildo Pipedream Pink? RECENZE „Reálný penis“ jako trenér? RECENZE realistického dilda s přísavkou! Svůdný strap-on postroj jak z luxusního budoáru – Taboom Bel Air RECENZE a peggingová výměna rolí

Čas načtení:

Prague City Festival a digital signage

V minulém článku Stav marketingu v Česku, aneb cesta do hlubin marketérovy duše jste se mohli dočíst o neutěšeném stavu marketingu v Česku. Marketérům chybí odvaha zkoušet nové věci, nechtějí experimentovat atd. Vzhledem k tomu že digital signage je také „nový“ obor, mohli jste mezi řádku číst, že asi nebude úplně v kurzu. To vše v průzkumu. Co takhle pohled [...]

Čas načtení: 2024-02-13 12:15:40

Jak vybavit malé prostory ve vaší domácnosti a dosáhnout maximálního efektu?

Jak vybavit malé prostory ve vaší domácnosti a dosáhnout maximálního efektu? redakce Út, 02/13/2024 - 12:15 Nábytek a Zařízení Klíčová slova: dekorativní polštáře taburety designová křesla Hodnocení Zvolte hodnoceníGive it 1/5Give it 2/5Give it 3/5Give it 4/5Give it 5/5 Výběr sedačky nebo křesla V malém prostoru je klíčové vybrat takový kus nábytku, který není vizuálně těžkopádný. Minimalistické designy s čistými liniemi a prodyšnými materiály, jako je síťovina nebo tenká kůže, pomáhají prostoru dýchat. Co se týká barev, je třeba si uvědomit, že světlé barvy mohou prostor rozjasnit a opticky ho zvětšit. Samotné materiály by měly být příjemné i při delším sezení. K čemu by vám bylo takové designové křeslo, když bude nepohodlné? Závěsné prvky a poličky Když není moc volného místa na zemi, proč nevyužít stěny? Závěsné dekorace jako jsou malé police, nástěnné umění nebo závěsné rostliny přidávají vertikální rozměr a zároveň šetří podlahový prostor. Ovšem i zde si dávejte pozor. Nic se nemá přehánět. Závěsné prvky by měly být pečlivě umístěny a doplňovat celkový design místnosti. Taburety nabídnout multifunkční řešení Když vybíráte taburet, zaměřte se na jeho design, který by měl být jednoduchý a kompaktní. Skvělou volbou jsou modely multifunkční. Poskytují místo pro ukládání knih, časopisů nebo dalších drobností. Při výběru barvy a materiálu se pokuste sladit s nábytkem a ostatními prvky v místnosti. Taburety jsou také skvělé jako dočasný odkládací stolek nebo sedadlo při návštěvách. Osvětlení Vybírejte svítidla, která nezabírají mnoho místa, jako jsou podlahové lampy s tenkým stojanem nebo nástěnná svítidla. Světla by měla být směřována tak, aby zdůraznila klíčové prvky místnosti. Zdroje světla rozložte rovnoměrně po místnosti. Vytvoříte tak nejen vyvážený a pohodlný prostor, ale také dosáhnete alespoň optické zvětšení. Dejte šanci zrcadlům Jsou totiž nejen užitečným, ale i dekorativním prvkem, který se hodí i jinam než jen do koupelny. Pomohou opticky zvětšit prostor a přidat mu hloubku. Ale, jak je co nejlépe umístit? Máme pár tipů. Velké zrcadlo naproti oknu může odrážet přirozené světlo a zároveň nabídnout krásný výhled. Zrcadla mohou být také umístěna tak, aby odrážela klíčové prvky místnosti, jako jsou umělecká díla nebo specifické dekorace. Určitě to stojí za zkoušku! Polštáře udělají také více, než se může zdát Výborným způsobem, jak přidat barvu, texturu a pohodlí do vašeho malého prostoru je zakomponovat do něj dekorativní polštáře - umístit je můžete jako doplněk na gauč či křeslo. Díky relativně nízké ceně a malé velikosti s nimi můžete snadno experimentovat nebo je jednoduše měnit podle sezóny nebo nálady. Ani zde ovšem nezapomínejte na funkčnost! Polštáře by neměly být pouze estetické, ale měly by nabízet i dostatečné pohodlí. Obzvláště důležitá je kvalitní výplň, která si drží svůj tvar. Barvy a textury Je naprosto důležité nalézt mezi nimi správnou rovnováhu. Příliš mnoho silných barev nebo vzorů může prostor přeplnit, zatímco příliš málo může působit naopak nevýrazně. Vytvoření takové barevné palety, která kombinuje neutrální tóny s několika výraznějšími akcenty, může prostoru dodat hloubku a zároveň ho stále dokáže udržet svěží a otevřený. Co se týká samotných textur, zde je ideální kombinace hladkých a hrubých povrchů pro dokonalý dojem.   S těmito tipy můžete při zařizování malého prostoru vytvořit prostředí, které je nejen funkční a pohodlné, ale také esteticky přitažlivé a přívětivé. A to jste pravděpodobně hledali, pokud jste došli až sem.   Zdroj foto 1: sepy / Adobestock.com Zdroj foto 2: vladdeep / Adobestock.com Přidat komentář Zdroj foto 1: sepy / Adobestock.com Zdroj foto 2: vladdeep / Adobestock.com V malých místnostech má každý volný centimetr čtvereční svou hodnotu. Zařídit takový prostor a vytvořit funkční, esteticky přitažlivé, a přitom ne přeplněné místo dá tedy dost práce. V tomto článku se vám dnes pokusíme poradit, jak optimalizovat daný prostor, aniž byste se museli vzdát stylu, funkčnosti nebo pohodlí.

Čas načtení: 2019-11-23 16:59:35

Představujeme: Radčina kuchařka bez lepku – slavnosti

Se spoustou rad a receptů i bez mléka a vajec Zvládáte každodenní bezlepkové stravování, ale rádi byste svůj jídelníček obohatili i ve sváteční dny? Třetí kniha známé autorky vám přináší na 120 nových receptů, které zpestří vaši slavnostní tabuli. Získáte inspiraci, co přichystat na Velikonoce a Vánoce, na narozeniny dětí i rodičů, pro svatební hostinu nebo zahradní párty. Radka Vrzalová je kouzelnice – vyčaruje z bezlepkových surovin i to, o čem byste si netroufali při své dietě ani snít, protože jste dosud nevěřili, že je to vůbec možné. Ale je to tak, můžete uvařit a upéct v podstatě cokoli, nic není překážkou: • tradiční dorty a zákusky, jaké znáte z dětství • nádherně zdobené dorty pro děti k narozeninám • klasiku české kuchyně • jídla ze zahraničních kuchyní od italské po asijskou • sladké i slané drobnosti jen tak na chuť nebo jako pohoštění Mimořádný přínos autorky spočívá v tom, že recepty jsou naprosto originální – její vzdělání potravinářského technologa a neustálá chuť a vůle experimentovat ji přivedly k tomu, aby vyvinula zcela nové receptury, přesně ušité na míru jednotlivým pokrmům. Nejde tedy jen o pouhou náhradu lepkové mouky za bezlepkovou nebo o shromáždění receptů, kde mouka není zapotřebí, ale o unikátní postupy.    S bezlepkovými, popřípadě bezlaktózovými, bezmléčnými, a dokonce i bezvaječnými surovinami tak docílíte stejného výsledku, jako kdybyste neměli žádná zdravotní omezení. Dobrou chuť! Ukázka z knížky: Nakladatelství Grada, Radčina kuchařka bez lepku – slavnosti

Čas načtení: 2019-09-23 10:02:23

Recept: kuřecí řízky v rýžové mouce

Ať už se chcete vyhnout lepku, nebo se jen rozhodnete trošku experimentovat, měli byste tento recept vyzkoušet. Snadný recept dokáže udělat i z tak obyčejného masa, jako je kuřecí, nevšední zážitek

Čas načtení: 2019-02-22 05:02:29

Hubnutí jako trápení? Naopak, užívejte si nové chutě!

Přestaňte už věřit pověrám, že hubnutí je hlavně o hladovění a člověk si musí odepřít většinu chutných jídel. Kdo jí zdravě, jí pestře. Proto se nebojte experimentovat a zkoušet nejen různé úpravy a kombinace, ale ochutnávejte i dosud nepoznané potraviny či různé druhy masa či ryb, které jste ještě nikdy neměli.

Čas načtení: 2013-08-19 15:15:00

Svetelný nábytok od Moree

Každému modernému interiéru dominuje nábytok, ktorý vedľa stránky praktickej zvyčajne spĺňa aj stránku dizajnovú. S obstaraním nábytku možno experimentovať, vyberať kusy podľa existujúceho interiéru, podľa farebnej či materiálové zladenosti alebo jednoducho podľa vlastného vkusu. Ponuka nábytku je ...

Čas načtení: 2012-12-29 16:00:00

Zmeňte nudne vymaľované izby

Pri zariaďovaní nového bytu či domu je všetko vzrušujúce a každý detail volíme veľmi starostlivo. Vymaľovanie izieb je bohužiaľ záležitosťou, u ktorej sa stále ešte veľa ľudí drží späť a bojí sa alebo nechce experimentovať. Pritom je to tak jednoduchý spôsob ako dať interiéru atmosféru a premeniť ho ...