Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2025-06-05 17:50:00

Prágr po finále Survivoru přiznal: Podstoupil transplantaci

Tanečník Martin Prágr (30) se stejně jako další účastníci minulé řady objevil na finále letošního Survivoru, kam dorazil ve sladěném outfitu s kloboučkem. Ten ale, jak se ukázalo, nebyl jen módním doplňkem. Martin totiž nedávno podstoupil transplantaci vlasů!

Čas načtení: 2025-06-06 09:50:00

Tanečník Martin Prágr přiznal transplantaci. Nechal si nastřelit vlasy

Tanečník StarDance a účastník loňského ročníku Survivoru Martin Prágr se fanouškům na sociálních sítích svěřil s tím, že byl na transplantaci vlasů. Také proto dorazil na finále letošního Survivora v klobouku, aby ochránil štěpy. Před léty si nechal vlasy nastřelit i jeho kolega z taneční show Dominik Vodička.

Čas načtení: 2024-11-06 14:08:20

TransMedics: Inovativní lídr v oblasti transplantací orgánů s potenciálem explozivního růstu

TransMedics svými inovacemi mění svět transplantací. Přestože se akcie společnosti propadly, technologický pokrok a expanze slibují investorům zajímavé růstové vyhlídky. Článek TransMedics: Inovativní lídr v oblasti transplantací orgánů s potenciálem explozivního růstu z webového portálu Finex.cz.

Čas načtení: 2023-05-27 16:45:28

Život za život: nevratné ztráty, naděje pro druhé. Silný příběh nakladatelství Maraton

Podmanivá, vtahující stylistika, která mě volbou slov a skladbou vět hladí na duši. Je to ten příběh, jenž při čtení prožíváte, jako by se vám v hlavě odvíjel film, v němž jste nakročeni, možná jeho součástí – pro ty emoce, které nabízí. Vidíte kulisy, zmrzlé prsty a fialové rty, interiér nemocnice, vnímáte matčinu bolest… Příběh byl rovněž zfilmovaný. Neviděla jsem ho. A to je dobře … pro mě … nyní. Kdy mé oči procházejí řádky, zatímco oči řidiče se přivírají… jsou unavené, těžknou, a pak… . Podle anotace již víc než tušíte, o čem celý příběh bude. Přesto se nemůžete odtrhnout. Navzdory všemu zde v zásadě nejde o to, jak to nakonec dopadne, ale jak se celý děj uvnitř sebe sama odvíjí. Jako by v tom zlém, co proběhlo, se jako z hroudy ztvrdlé hlíny na povrch dralo to dobré, dávající dalším životům naději. A přitom vždy ten pozitivní přínos sebou nese neoddělitelné stopy předchozí bolesti a smrti. . Z anotace: „Po ranním výletu k moři má skupina mladých surfařů nehodu v dodávce, která se pro jednoho z nich stává smrtelnou. Jeho rodiče se musí vyrovnat nejen s faktem, že syn se nachází na přístrojích ve stavu mozkové smrti, ale jsou zároveň postaveni před těžkou volbu – zda svolit k transplantaci orgánů a pomoci tak zachránit životy jiných. Román význačné francouzské autorky je podán mimořádně originálním a čtivým stylem. Čtenář je v proudu vědomí všech zúčastněných, od kamarádů přes rodiče až po ošetřující personál a čekatele na transplantaci, bezprostředně vtažen do děje a prožívání aktérů.“ . Na první pohled kniha klame svou tloušťkou. Příběh končí na straně 219 a přitom jsem ho četla víc jak týden. Stále se k němu vracela, přemýšlela o tom, co se musí odehrávat v mysli rodičů, přátel a přítelkyně mladého Simona. Text je velmi hutný, skládající se z dlouhých vět, skloubených v sobě jak popisy, rozhovory, emoce. Stránky nekloužou snadno; ale ani by neměly. Protože Život za život není žádná oddechová knížka na víkendové odpoledne. Je to jedna z těch, které si ponecháte, s těžkostí srdce možná půjčíte dál a v budoucnu se k ní znovu vrátíte. Autorka postupuje s maximální pečlivostí. Poté, co vidíte, jak se rodině ze dne na den zbortí celý svět a souhlasí s transplantacemi, nastupují detailní popisy všech vyšetření, prováděných odběrů i operací, včetně všech vedlejších skutečností, jako je logistika, aby se orgány dostaly k potřebným včas a v pořádku. Za těmi, kdo provádějí úkony, je stejně tak víc než „jen“ tento případ. Mají své životy. Někde byli, něco konali a tahle nenadálá příhoda je vytrhává z jejich přítomnosti, posílá na mnoho hodin na operační sály. I když pracují pečlivě, ve chvílích máte pocit i jisté necitlivosti. Je to pohled laika na celou věc. Nikdy se nemohou vcítit do matčiny ztráty a ani nesmí; nemohli by tak dokončit to, kvůli čemu přijeli. Jsou knihy se silným příběhem, někdy je však celkový dojem okraden způsobem zpracování. To však není tento případ. Maylis de Kerangalová má tu schopnost čtenáře vtáhnout do děje a skrze slova vytvořit naprosto přesný obraz prostředí, děje, emocí jednotlivých aktérů. Vidíte svět očima všech. Litujete ztráty života tak mladého chlapce. Ale právě kvůli tomu jiní budou žít…  Avšak: „Claire si vybaluje věci, hygienické potřeby odnáší do sprchy, zapojuje do zásuvky nabíječku na telefon, ten pokládá na postel; přivlastňuje si prostor. Volá synům – zrovna běží po štěrku, vestibulem metra, slyší ozvěnu jejich kroků, už jsme na cestě, hned tam budem, zalykají se úzkostí. Chtějí ji ubezpečit, podpořit. Mýlí se však: Claire nemá strach z operace. O to nejde. Znepokojuje ji představa nového srdce, představa, že někdo musel zemřít, aby se tohle všechno mohlo uskutečnit, že ji nové srdce může ovládnout, podmanit si ji a změnit (…) Chodí dokola po pokoji. Je-li to dar; tak hodně zvláštní dar, pomyslí si. Neexistuje dárce, nikdo neměl v úmyslu ji obdarovat, stejně tak neexistuje ani obdarovaný, protože chce-li žít, nemůže srdce odmítnout, musí ho přijmout, tak o co tedy jde?  (…) Nelíbí se jí představa neoprávněné výsady, loterie, cítí se jako jeden z hromady plyšáků ve skleněné vitríně, kterého se po vhození mince zmocňují chapadla mechanické ruky. Největší potíž spočítá v tom, že nikdy nebude moct poděkovat. (ukázka ze str. 199) O autorce: Maylis de Kerangalová, francouzská spisovatelka narozená roku 1967 v provensálském Toulonu, vydala deset románů a řadu kratších próz, kterým se dostalo kladného čtenářského i kritického přijetí. Kniha Naissance d’un pont (Zrození mostu, 2010) získala Prix Médicis a román Réparer les vivants (Život za život, 2014) kromě mnoha francouzských knižních ocenění i nominaci na mezinárodní Man Booker Prize v roce 2016 za anglický překlad (Mend the Living). Český čtenář zatím neměl příležitost seznámit se s dílem autorky v překladu, Život za život je tak jejím prvním románem vydaným v češtině. Kniha k dostání zde. Martina Boučková

Čas načtení: 2020-04-25 07:11:44

Jak společnost rozděluje nedostatkové statky v době pandemie

Současná epidemie koronaviru zvýraznila důležitou otázku: jak přidělovat zdravotní péči a zdravotnický materiál. Jaká jsou tedy kritéria rozdělování? Tento problém je součástí širší problematiky, před kterou stojí společnost: jakými mechanismy rozdělovat mezi svými občany nedostatkové zdroje a na jakých principech by mělo toto rozdělování stát. Ekonomie se zabývá alokací nedostatkových zdrojů nekoordinovaným způsobem (trhem), zatímco politologie se zaměřuje na rozdělování státem, která probíhá skrze daňový systém záměrně a koordinovaně. Přesto ve společnosti existuje oblast institucí, která zůstala do velké míry mimo pozornost obou zmíněných věd a v níž alokaci důležitých statků provádí relativně autonomní, tzv. lokální instituce. Ty mohou být omezeny směrnicemi z centra (státu), přesto mají autonomii stanovit si vlastní preferovaný systém rozdělování. Příklady typů statků, které tyto instituce rozdělují a otázky ohledně principů rozdělování, které si tyto instituce v době pandemie a v jiných situacích kladou, jsou následující: Kdo a na základě jakých principů dostane nejdříve roušky a respirátory? Kdo a na základě jakých principů dostane ledvinu k transplantaci? Kdo a na základě jakých principů bude přijat na výběrovou školu? Kdo a na základě jakých principů bude propuštěn? Komu a na základě jakých principů bude přiznána adopce dětí? Je třeba se zorientovat ve velmi spletité síti rozličných principů rozdělování těchto statků. Životní šance občanů v moderních společnostech nezávisí pouze na rozhodnutích trhů nebo státu (vlády), ale také na alokacích, které provádí relativně autonomní instituce (od přijímání do mateřské školky až do domova důchodců). Život občana se tak dá popsat jako „setkávání se“ s institucemi, které mají moc mu přidělit či odmítnout statky, o které žádá. Některá rozhodnutí jsou pro občana bezvýznamná (zda dostane od univerzity přidělené parkovací místo), některá jsou však zásadní (zda obdrží nedostatkové zdravotní statky či povolání do armády v době války). Při slově „životní šance“ by měl sociální a politický vědec zbystřit pozornost. Sociální a politické vědy v rámci výzkumu sociální stratifikace zkoumají s odkazem na Maxe Webera životní šance jedinců v závislosti na jejich postavení na trhu. Je třeba si ale být vědom důležitého faktu, že životní šance lidí v moderní společnosti nejsou dané jen jejich postavením na trhu, ale jsou v nemalé míře ovlivněny i rozhodováním lokálních institucí. Domnívám se, že tento aspekt by neměl být ve výzkumech opomíjen. Principy lokálního rozdělování V rámci principů lokálního rozdělování můžeme rozlišit šest kategorií, které instituce používají (spravedlivě i nespravedlivě) při rozdělování nedostatkových statků. A/ První kategorii tvoří čtyři rovnostářské principy. 1/ Absolutní rovnost. Někteří filozofové ji vidí jako výchozí bod pro rozdělování: pokud není důvod proti, statky by se měly dělit rovným dílem. I když neexistuje shoda ohledně toho, zda rovnost je spravedlivá, je často opěrným bodem pro řešení konfliktů. Tyto rovnostářské principy však mohou být podpořeny i utilitárně. Když je celkový užitek maximalizován rovným rozdělením statku. Rovné rozdělování nedělitelného statku může být dosažena také tím, že se nedá nikomu. 2/ Lepší řešení je však rozdělovat zdroje na základě loterie, která dá každému občanu stejnou šanci statek získat. V dnešních společnostech se loterie používá například při výběru občanů do poroty a při povolávání do armády. Je však zajímavé, že dnes se obecně tento princip používá velmi málo a v souvislosti s alokací nedostatkových zdravotních statků se zavedení tohoto principu, pokud je mi známo, nediskutovalo. Přitom je v něm obsažena silná morální hodnota – rovnost všech lidí – jelikož rozděluje statky nestranně (nezaujatě). 3/ Rotace je princip, kdy každý dostane přidělený statek či závazek na určitou dobu podle předem daného řádu. Uplatňuje se při svěřování dětí do péče rozvedených rodičů nebo v podnicích při přidělování žádaných termínů dovolených. 4/ Rovné odchýlení od určité hranice. Mnoho otázek lokálního rozdělování se týká potřeby omezit celkovou produkci nějakého statku, např. mléka a s tím související mléčné kvóty, emise plynů apod. B/ Druhou kategorii tvoří principy časové 1/ Čekání ve frontě se používá při přidělování širokého množství statků (od spotřebního zboží, přes zdravotní péči až po přijímání na vysoké školy). Oproti pořadníku je ztrátou času, protože tam stačí jen poslat nebo ohlásit svůj požadavek. Přes tuto svoji zjevnou neefektivnost je přesto vysoce ceněno co do principu férovosti. Obětování času čekáním ve frontě je nahlíženo jako zásluha a ochota čekat jako míra potřebnosti daného statku. Tento princip, v souvislosti s dnešní koronavirovou krizí, však nevypadá však příliš atraktivně, protože se používá jen v těch případech, kdy neexistuje zásadní (životní) rozdíl mezi vyšší a nižší potřebností příjemců daného statku 2/ Pořadník se používá jako princip rozdělování např. operací nebo místa v mateřské školce. Přijetí k vyšetření u lékařů-specialistů je často řešeno zapsáním se do pořadníku, zatímco přístup k vyšetření u praktických lékařů se řeší čekáním ve frontě. Stejně jako při čekání ve frontě, doba čekání je znamením zdravotní potřebnosti (nemoc se časem zhoršuje). Pořadník nevyžaduje nákladné a kontraverzní rozhodování. 3/ Seniorita je kritérium při rozdělování statků a závazků, které se vztahující k práci: povýšení (nejstarších) a propuštění (nejmladších). C/ Třetí kategorii tvoří principy definované statusem: věk, pohlaví, rasa, občanství, místo residence, povolání. Věk se často bere jako pozitivní i negativní kritérium. Staří si zaslouží vyšší prioritu při rozdělování životně důležitých zdravotních statků kvůli tomu, co dali společnosti. Argument zní: úsilí předchozí generace nám umožnilo těšit se z mnohem většího životního standartu, než měla sama tato generace. Na druhé straně je zde však i protiargument: staří lidé by měli mít nižší prioritu, protože více života zachráníme tím, když přidělíme nedostatkový zdravotní statek mladým. V současné situaci se při rozdělování zdravotní péče (statků) bere věk jako negativní kritérium – za podmínky, že příjemci mají stejnou potřebu dané péče (k tomuto kritériu se dostaneme později). Gender – ženy nebyly dříve povolávány do armády, při evakuacích v případě katastrof měly přednost a také se jim i přednostně přidělovaly děti při rozvodu apod. Naopak zase nesměly volit, děti dostával přednostně do opatrování otec a byly vyloučeny z některých druhů povolání apod. Sexuální orientace – praktikuje se jako vyloučení v rozmanitých kontextech (například v některých zemích nemohou být homosexuálové přijati do armády) apod. Etnický status – různým minoritním skupinám bylo často upíráno právo volit, vstoupit do armády, zapsat se na školu či ucházet se o určité povolání apod.  Občanství, rodinný status, místo bydliště a povolání dokumentuje například to, že v 80. letech mělo mnoho transplantačních center v USA limity na počet transplantací ledvin, které bylo možné provést cizincům. D/ Jedná se pravděpodobně o nejdůležitější kategorii principů rozdělování, ale schází nám obecné jméno pro tuto kategorii. Patří sem potřeba, efektivnost a dřívější přispění. a/ Potřeba je dána nízkou úrovní, definovanou nějakým kritériem. Říká nám například, že bydlení by se mělo přidělit těm, kteří žijí v nejhorších podmínkách, lékařská péče je přednostně směřována k těm, kteří jsou na tom zdravotně nejhůře. Tento princip je dnes v souvislosti epidemií koronaviru výrazně prosazován jako první kritérium při rozhodování o distribucí lékařské péče. b/ Efektivnost nám říká, že statek by se měl alokovat těm, kterým nejvíce zvýší užitek, definovaný nějakým kritériem. Někdy jde stejným směrem jako předchozí (tj. potřeba) - nejvíce se blaho zvýší u nejhůře postižených. Někdy však jde i proti – potřební jsou na tom tak špatně, že nezískají ze statků nejvíce užitku. Měly by být ledviny transplantovány nejtěžším případům anebo těm, kteří s největší pravděpodobností přežijí? Právě toto druhé kritérium se v dnešní krizi aplikuje. Obecně se uvádí, že většinou jsou jednotlivé principy upřednostňovány různými kategoriemi aktérů. Aktéři prvního řádu (v tomto případě nemocniční úředníci) se starají především o efektivní využití zdrojů, zatímco aktéři druhého řádu (v tomto případě lékaři) dávají přednost nejakutnějším pacientům. Domnívám se, že v současné situaci však obě kategorie aktérů postupují stejně – jde jim o efektivitu alokace, kterou je pravděpodobnost přežití pacienta. c/ Někdy jsou statky alokována podle toho, zda aktér nějakým způsobem dříve přispěl k tvorbě společensky ceněných cílů. Například po druhé světové válce byli demobilizováni přednostně ti vojáci, kteří na tom byli v bodovém ohodnocení za válečné zásluhy nejlépe. E/ Další kategorií jsou principy založené na moci – a to buď peněz (kupce) nebo vlivu. Zde je třeba si však uvědomit, že pokud bohatí získají statek úplatkem, není to klasifikováno jako tento princip rozdělení, protože v tomto případě došlo k porušení oficiálních principů, které byly zavedeny institucí k alokaci daného statku.  Na závěr je třeba konstatovat, že zkoumání principů lokální spravedlnosti se vzpírá generalizaci – ty jsou do velké míře vytvářeny na základě výjimek, kompromisů a jedinečných rysů, kterým se dá porozumět jen odkazem na specifický historický kontext jejich vzniku. Bude proto zajímavé sledovat, které principy rozdělování prvků zdravotních péče se objevují a budou objevovat, a to nejen u nás, ale v různých zemích a kulturách, v kontextu současné koronavirové pandemie.    Autor článku doplňuje sérii deseti článků v tématu Globální pandemie, lokální přístupy svým textem o rozdělování nedostatkových zdrojů z evropské perspektivy. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2024-05-13 10:00:02

První žijící příjemce prasečí ledviny umřel pár měsíců po transplantaci

Dvaašedesátiletý Rick Slayman zemřel měsíce poté, co se stal prvním žijícím příjemcem geneticky upravené prasečí ledviny na světě. The post První žijící příjemce prasečí ledviny umřel pár měsíců po transplantaci first appeared on Pravda24.

Čas načtení: 2024-05-15 13:53:20

Američan žil s prasečí ledvinou sedm týdnů

První příjemce ledviny z geneticky modifikovaného prasete zemřel necelé dva měsíce po transplantaci. S odvoláním na oznámení pacientovy rodiny a bostonské nemocnice o tom uplynulý víkend informovala agentura AP. Rick Slayman se transplantaci ledviny podrobil v Massachusetts General Hospital v březnu ve věku 62 let.

Čas načtení: 2024-06-13 14:56:00

„Zázračná“ operace v Motole: Pacientovi (15) najednou transplantovali srdce i plíce!

Lékaři motolské nemocnice transplantovali 15letému pacientovi najednou srdce i plíce. Pacient měl plicní hypertenzi a kvůli tomu mu zároveň selhávalo srdce. Podle nemocnice dosud v Česku transplantaci obou těchto orgánů při jedné operaci absolvovalo osm dospělých a transplantaci u dítěte udělali lékaři poprvé. Nemocnice to uvedla v tiskové zprávě.

Čas načtení: 2024-07-17 15:31:20

V IKEM provedli světově první transplantaci orgánů břišní dutiny a stěny od dvou dárců

Lékaři a sestry z Kliniky transplantační chirurgie Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM) provedli historicky první transplantaci břišní stěny a všech orgánů dutiny břišní od rozdílných zemřelých dárců. Jednalo se o transplantaci pěti orgánů najednou, informoval IKEM tuto středu.

Čas načtení: 2024-08-02 17:52:10

Naděje pro čekatele na dárce orgánů. Chirurgové poprvé muži transplantovali titanové srdce

Lidé čekající na transplantaci často umírají kvůli nedostatku orgánů od dárců, což je považováno za jeden z největších současných problémů ve zdravotnictví. Čas čekatelům ale v budoucnu možná prodlouží orgány mechanické. Američtí chirurgové teď pacientovi implantovali titanové srdce.  Krize nedostatku orgánů od dárců přiměla vědce k experimentům s modifikovanými zvířecími orgány pro lidské čekatele. Ještě dál své ambice dotáhli chirurgové ze společnosti BiVACOR ve spolupráci s texaským kardiologickým institutem. Čekateli na transplantaci srdce vložili do hrudi předmět o velikosti lidské pěsti – srdce vyrobené z titanu. Lékařské zařízení bylo navrženo a vyrobeno tak, aby poskytlo pacientovi co nejvíce času a

Čas načtení: 2024-10-01 18:28:54

Cukrovka je léčitelná: Čínští vědci slaví průlom, ženu úplně vyléčili s pomocí kmenových buněk

Čínští vědci dosáhli milníku v medicíně. Vyléčili pacientku z cukrovky transplantací přeprogramovaných kmenových buněk. Žena je zdravá, jako by nikdy omezující nemocí netrpěla, její život nezávisí na inzulínu a může jíst cokoli včetně cukru. Tým ještě čeká na výsledky dalších dvou pacientů. Budoucnost pacientů s cukrovkou bez inzulínu je na dosah. Vědcům z Číny se podařil historický průlom v medicíně, když dokázali vyléčit pacientku trpící těžkou formou diabetu 1. typu transplantací upravených kmenových buněk. Pětadvacetiletá žena o tom promluvila pro odborný časopis Nature. „Už mohu normálně žít. Už mohu jíst i cukr,“ svěřila se teď už bývalá pacientka. Bývalá, protože už vůbec

Čas načtení: 2024-10-25 06:47:08

Vše, co jste chtěli vědět o transplantaci vlasů. Dárce nečekejte, zvolit můžete i méně krvavou cestu

Jak vlastně probíhá transplantace vlasů? Lékař popisuje samotný zákrok i další metody, jak se vyhnout holé hlavě způsobené androgenní alopecií. Článek Vše, co jste chtěli vědět o transplantaci vlasů. Dárce nečekejte, zvolit můžete i méně krvavou cestu se nejdříve objevil na CzechCrunch.

Čas načtení: 2024-10-30 04:00:00

Kvalita ledviny od živého dárce je lepší než od zemřelého, říká nefroložka

Výhoda žijícího dárce, který před transplantací podstoupí důkladná zdravotní vyšetření, je podle vedoucí nefrologické a transplantační ambulance IKEM Silvie Rajnochové ve kvalitě ledviny, která je násobně lepší než u dárce zemřelého. „Další obrovskou předností je, že transplantaci od žijícího dárce je možné připravit a načasovat,“ říká v rozhovoru pro Deník.cz.

Čas načtení: 2024-12-08 17:00:00

Pamatujeme si každého. IKEM provedl 15 transplantací pěti orgánů zároveň

Lékaři Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM) provedli za posledních deset let patnáct multiviscerálních transplantací, tedy zákroků, kdy pacientům vymění všech pět břišních orgánů. Operace před deseti lety zahrnovala také první transplantaci tenkého střeva ve střední a východní Evropě.

Čas načtení: 2024-12-22 18:13:52

Lidé po transplantaci orgánů uvádějí, že si pamatují vzpomínky dárců

Převratný, ale znepokojivý objev nedávného výzkumu odhalil, že příjemci transplantovaných orgánů mohou získat více než jen nové orgány – mohou také získat vzpomínky a... Článek Lidé po transplantaci orgánů uvádějí, že si pamatují vzpomínky dárců se nejdříve objevil na AC24.cz.

Čas načtení: 2025-01-04 13:19:09

Čeští lékaři loni vyměnili nejvíc orgánů od zahájení transplantací

Lékaři v Česku loni transplantovali pacientům 952 orgánů, což je nejvíc od prvního voperování orgánu od dárce v roce 1961. Dosud byl rekordním rok 2018. Meziročně jde o nárůst zhruba o desetinu. Vyplývá to z údajů Koordinačního střediska transplantací. Rekordní byl počet dárců orgánů i operovaných srdcí, plic a ledvin. Naopak nejméně od roku 2011 bylo na konci roku čekajících na transplantaci, na čekací listině je zapsáno 923 osob.

Čas načtení: 2025-01-12 15:42:54

V transplantacích je teď Česko na špici, lidé mají lepší život, říká specialista

Loni u nás proběhl rekordní počet transplantací, na řadu se dostávají i ti, kteří by dříve museli čekat. „Pozitivní trend je výjimečný, v Evropě je to spíše opačně,“ říká ředitel koordinačního střediska transplantací Miloš Adamec.

Čas načtení: 2025-03-26 10:00:00

Jaterní transplantát nám roste před očima, říká šéf transplantologů IKEM

Před několika měsíci jeho tým provedl náročnou transplantaci jater pětitýdenní holčičce. „Měla jaterní selhání a šance, že by se dočkala zemřelého dárce, byla mizivá. Proto jsme museli přistoupit k transplantaci od žijícího dárce,“ vzpomíná v Rozstřelu na unikátní výkon profesor Jiří Froněk, přednosta Kliniky transplantační medicíny IKEM.

Čas načtení: 2023-10-21 14:30:41

Čekání na cizí smrt

Paradoxy a dilemata transplantací

Čas načtení: 2012-11-21 18:00:00

Lékařské fórum: Prevencí cukrovky jsou i ořechy a káva

Cukrovka nebolí, často s ní může člověk žit i poměrně dlouho, než na ni přijdete. O to je ale nebezpečnější, protože v těle mezitím působí změny, vedoucí ve výsledku až k amputaci končetin nebo transplantaci ledviny. Můžeme se tedy před vznikem cukrovky nějak bránit? Prevence cukrovky je hlavně ve ...

Čas načtení: 2024-02-18 11:29:16

Velký příslib pro léčbu cukrovky. Vědci sází na „neviditelné“ a „rekvalifikované“ buňky

Půl miliardy diabetiků bojuje se svou chorobou měřením hladin cukru v krvi a injekcemi inzulinu. V blízké budoucnosti by se mohli jednou provždy vyléčit transplantací buněk, které jim zajistí produkci tohoto hormonu.

Čas načtení: 2019-08-20 14:25:31

Zemřel chirurg Rudolf Kramář, který se spolupodílel na první transplantaci srdce u nás

Krátce nad ránem 20. srpna zemřel ve „svém“ Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM) docent MUDr. Rudolf Kramář, CSc., jeden z pionýrů české i slovenské kardiovaskulární chirurgie. Bylo mu 89 let. „Tyto chvíle patří mezi ty nejsmutnější, které člověk zažívá. Odešel poslední z našich chirurgických ‚otců’, kteří stáli u zrodu IKEM. Svým vztahem k pacientům, ale i životu vůbec nám byl v mnohém vzorem. Chvíle s ním prožité zůstanou v mém srdci navždy,“ říká profesor Jan Pirk, přednosta Kardiocentra IKEM a blízký přítel zesnulého. K uctění památky Rudolfa Kramáře bude nad Institutem klinické a experimentální medicíny vlát až do posledního rozloučení černá vlajka. Doc. MUDr. Rudolf Kramář, CSc. se narodil 30. září 1930 v obci Řásná (u Telče). V roce 1956 promoval na Fakultě vnitřního lékařství UK (dnešní 1. LF UK), o šest let nastoupil do Ústavu klinické a experimentální chirurgie v Thomayerově nemocnici. Zde se nejprve věnoval problematice cévní chirurgie a později, po zahájení kardiochirurgického programu, i tomuto oboru. V obou odvětvích exceloval při zavádění nových metod a postupů. Do podvědomí veřejnosti se zapsal svojí účastí na přípravě transplantací ledvin a později i srdce, kdy se v roce 1984 účastnil jako jeden ze čtyř chirurgů první transplantace tohoto orgánu v tehdejší ČSR. Rudolf Kramář se za svého života nestal členem žádné politické strany. V roce 1989 se aktivně účastnil debat s veřejností, sám vyprávěl, že v jeden večer vystupoval na podiích obou scén Národního divadla (nová, stará). Na základě těchto debat přišla po revoluci nabídka na post ministra zdravotnictví, kterou odmítl s tím, že chce léčit lidi, ne úřadovat. Docenturu získal až po roce 1989. Byl svého času nejstarším registrovaným ligovým hráčem volejbalu v ČR, přestal hrát až dlouho po své sedmdesátce.  {loadmodule mod_tags_similar,Související}