Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2024-05-10 16:23:29

Cyrus Chestnut udá slavnostní tón 29. ročníku Mezinárodního festivalu jazzového piana + soutěž o 3× 2 vstupenky

Jarní prology podzimního Mezinárodního festivalu jazzového piana se již staly vyhlíženou kulturní událostí. Nabízejí totiž sólové recitály skutečných stálic či rovnou legend. Tentokráte 22. května 2024 vystoupí v reprezentativních prostorách Sukovy síně pražského Rudolfina americký klavírista, skladatel a producent Cyrus Chestnut, označovaný za jednoho z nejlepších hráčů svojí generace. Recenzent magazínu Time si před časem položil otázku: „Co dělá z Cyruse Chestnuta nejlepšího pianistu jeho generace?“ A hned si odpověděl: „Je to ochota opustit noty a hrát prostor.“ Přesně taková je Chestnutova […] The post Cyrus Chestnut udá slavnostní tón 29. ročníku Mezinárodního festivalu jazzového piana + soutěž o 3× 2 vstupenky first appeared on Jazz Port.cz. Zobrazit celý článek Cyrus Chestnut udá slavnostní tón 29. ročníku Mezinárodního festivalu jazzového piana + soutěž o 3× 2 vstupenky

Čas načtení: 2024-06-19 11:30:22

Představujeme 39. ročník mezinárodního jazzového festivalu Inntöne

Již 39. ročník mezinárodního jazzového festivalu Inntöne se koná od 19. do 21. července 2024. Pořadatel Paul Zauner opět zve na třídenní koncertní událost na 250 let starý Buchmannhof v Diersbachu. Oblíbený festival se bude konat jako v minulých letech pod širým nebem a ve znamení míru. Na koncertní louce vystoupí opět nejvýznamnější hudebníci z celého světa. Vybraná bio gastronomie a speciální program pro děti dělají z Inntöne-Festivalu výjimečný letní jazzový festival. Letos se Inntöne Jazz Festival zaměří na saxofon. […] The post Představujeme 39. ročník mezinárodního jazzového festivalu Inntöne first appeared on Jazz Port.cz. Zobrazit celý článek Představujeme 39. ročník mezinárodního jazzového festivalu Inntöne

Čas načtení: 2024-11-09 07:58:57

Nastane svátek milovníků královské disciplíny sólového recitálu, již 29. ročník Mezinárodního festivalu jazzového piana

Osm špičkových umělců z osmi zemí a čtyři emocemi a krásou naplněné večery. V termínu od 18. listopadu do 9. prosince 2024 v pražských sálech Nuselské radnice a Atrium na Žižkově potěší posluchače virtuózní klavíristé Alfredo Rodriguez z Kuby a Moisés P. Sánchez ze Španělska, oba ocenění nominacemi na Latin Grammy, italská hvězda Antonio Faraò, izraelský hráč Yonathan Avishai nebo kosmopolitní umělec Jean Michel Pilc – někdejší kapelník Harryho Belafonta. Na jarní prolog 29. Mezinárodního festivalu jazzového piana, o který se v květnu […] Zobrazit celý článek Nastane svátek milovníků královské disciplíny sólového recitálu, již 29. ročník Mezinárodního festivalu jazzového piana

Čas načtení: 2024-11-18 14:45:06

Piotr Matusik a Antonio Faraò se představí na druhém koncertu Mezinárodního festivalu jazzového piana + soutěž o 3× 2 vstupenky

Během druhého festivalového večera 29. ročníku Mezinárodního festivalu jazzového piana 25. listopadu pozvou posluchače v Atriu na Žižkově do světa klavírní jazzové virtuozity dva brilantní evropští hráči, Piotr Matusik z Polska a jeho italský kolega Antonio Faraò. Piotr Matusik (*1991, Bielsko-Biala) absolvoval Hudební akademii v Katovicích. Z mezinárodních soutěží si odnesl slušný počet prestižních cen. Například v oboru skladby zvítězil v belgické B-Jazz 2016. Je členem World Orchestra Grzecha Piotrowského, doprovází zpěvačky Ewu Bem či Justynu Steczkowskou, spolupracoval s Apostolisem Anthimosem, spoluzakladatelem slavné polské skupiny SBB. Ale […] Zobrazit celý článek Piotr Matusik a Antonio Faraò se představí na druhém koncertu Mezinárodního festivalu jazzového piana + soutěž o 3× 2 vstupenky

Čas načtení: 2025-04-03 15:47:34

Jubilejní 30. ročník Mezinárodního festivalu jazzového piana zahájí jarním prologem Vijay Iyer + soutěž o 3× 2 vstupenky

První vlaštovka předznamená svátek sólových recitálů, Mezinárodní festival jazzového piana. Kulaté výročí festivalu navíc ohlásí osobnost mimořádně vítaná. Novátorský, temperamentní a nápady hýřící americký pianista indického původu Vijay Iyer vystoupí 13. dubna 2025 v Sukově síni pražského Rudolfina. Otázky mimořádného talentu až geniality jistě patří do sféry mezi nebem a zemí, nicméně originalita Vijaye Iyera má i několik zjevných důvodů. Jako ve třech letech rozpoznané zázračné dítě Vijay sice absolvoval patnáctiletou klasickou průpravu se vším interpretačním drilem a danými pravidly – […] Zobrazit celý článek Jubilejní 30. ročník Mezinárodního festivalu jazzového piana zahájí jarním prologem Vijay Iyer + soutěž o 3× 2 vstupenky

Čas načtení: 2025-06-06 09:13:09

Craig Taborn rozezní druhý jarní prolog 30. Mezinárodního festivalu jazzového piana + soutěž o 3× 2 vstupenky

Festival klavírních recitálů slaví jubileum a nadělil sobě i divákům lákavou novinku. Nejen, že cyklus koncertů uvedl jarním prologem Vijay Iyer. Letos proběhne ještě druhý jarní prolog. V sále pražské Novoměstské radnice zahraje 20. června 2025 hvězdný americký jazzman Craig Taborn. Je přitom docela symbolické, že Craig Taborn má rád formát klavírního dua a na albu The Transitory Poems z roku 2019 zaznamenal právě souhru s Vijayem Iyerem. A nebylo to zdaleka poprvé, co spolu hráli. Iyer vystoupí v rámci […] Zobrazit celý článek Craig Taborn rozezní druhý jarní prolog 30. Mezinárodního festivalu jazzového piana + soutěž o 3× 2 vstupenky

Čas načtení: 2023-12-04 11:11:00

Mikulášský bazar, Hozier, Filmasia a Prodaná nevěsta. Týdenní tipy od 4. do 10. prosince

První prosincový týden nabízí nejen pořádnou porci sněhu, ale také kultury! Vyrazit můžete na závěrečné koncerty Mezinárodního festivalu jazzového piana a na irského hudebníka Hoziera. Výjimkou nebudou akce jako Mikulášský bazar, Novoměstský Advent, adventní koncert na...

Čas načtení: 2024-05-28 02:40:00

02:40 Narodil se BOB

Big Ostrava Band – koncert velkého jazzového orchestru mezinárodního složení, moderního repertoáru a progresivních aranžmá (2007). Připravili: M. Dohnal, P. Kožušník a M. Rek[online]

Čas načtení: 2024-06-07 10:27:00

Touching progresivním jazzmanem i rockerem

Kanadský zpěvák, skladatel a producent TOUCHING vydal na jaře nové, v pořadí čtvrté autorské album. Dostalo pozoruhodný titul „I Can Be Two People At Once“ (Mohu být dvěma lidmi najednou). Label, u kterého novinka vyšla, se také zove zajímavě: Head In The Sand Records… Michael Petkau Falk, od roku 2020 známý jako Touching, se narodil roku 1979 ve Winnipegu. Působil jako umělecký ředitel kulturního centra West End a mezinárodního jazzového festivalu ve Winnipegu. Začínal jako rocker v kapele Les Jupes, […] The post Touching progresivním jazzmanem i rockerem first appeared on Jazz Port.cz. Zobrazit celý článek Touching progresivním jazzmanem i rockerem

Čas načtení: 2024-11-21 10:13:43

Pablo Murgier a Yonathan Avishai na Nuselské radnici + soutěž o 3× 2 vstupenky

2. prosince se dění 29. ročníku Mezinárodního festivalu jazzového piana vrátí do sálu Nuselské radnice s argentinským virtuózem Pablem Murgierem a izraelskou, či spíše kosmopolitní osobností Yonathanem Avishaiem. Pablo Murgier (*1988, La Plata) se narodil v Argentině, nicméně od roku 2017 žije v Paříži. Hudbu rodné země však nezapřel. Přivezl si ji uloženou ve vlastním srdci. Tango navíc s láskou obohacuje prvky jazzové improvizace. S Pablo Murgier Ensemble získal v roce 2017 World Tango Orchestra Award. A netřeba asi dodávat, že tango umí mistrovsky i bez […] Zobrazit celý článek Pablo Murgier a Yonathan Avishai na Nuselské radnici + soutěž o 3× 2 vstupenky

Čas načtení: 2024-05-10 16:23:29

Cyrus Chestnut udá slavnostní tón 29. ročníku Mezinárodního festivalu jazzového piana + soutěž o 3× 2 vstupenky

Jarní prology podzimního Mezinárodního festivalu jazzového piana se již staly vyhlíženou kulturní událostí. Nabízejí totiž sólové recitály skutečných stálic či rovnou legend. Tentokráte 22. května 2024 vystoupí v reprezentativních prostorách Sukovy síně pražského Rudolfina americký klavírista, skladatel a producent Cyrus Chestnut, označovaný za jednoho z nejlepších hráčů svojí generace. Recenzent magazínu Time si před časem položil otázku: „Co dělá z Cyruse Chestnuta nejlepšího pianistu jeho generace?“ A hned si odpověděl: „Je to ochota opustit noty a hrát prostor.“ Přesně taková je Chestnutova […] The post Cyrus Chestnut udá slavnostní tón 29. ročníku Mezinárodního festivalu jazzového piana + soutěž o 3× 2 vstupenky first appeared on Jazz Port.cz. Zobrazit celý článek Cyrus Chestnut udá slavnostní tón 29. ročníku Mezinárodního festivalu jazzového piana + soutěž o 3× 2 vstupenky

Čas načtení: 2024-06-19 11:30:22

Představujeme 39. ročník mezinárodního jazzového festivalu Inntöne

Již 39. ročník mezinárodního jazzového festivalu Inntöne se koná od 19. do 21. července 2024. Pořadatel Paul Zauner opět zve na třídenní koncertní událost na 250 let starý Buchmannhof v Diersbachu. Oblíbený festival se bude konat jako v minulých letech pod širým nebem a ve znamení míru. Na koncertní louce vystoupí opět nejvýznamnější hudebníci z celého světa. Vybraná bio gastronomie a speciální program pro děti dělají z Inntöne-Festivalu výjimečný letní jazzový festival. Letos se Inntöne Jazz Festival zaměří na saxofon. […] The post Představujeme 39. ročník mezinárodního jazzového festivalu Inntöne first appeared on Jazz Port.cz. Zobrazit celý článek Představujeme 39. ročník mezinárodního jazzového festivalu Inntöne

Čas načtení: 2024-07-07 10:00:39

21. ročník Mezinárodního hudebního festivalu Třeboňská nocturna bude hostit klasickou hudbu i jazz

Mezinárodní hudební festival Třeboňská nocturna vstupuje do svého 21. ročníku. Ve dnech 9.–13. července bude festival hostit špičkové umělce klasické hudby i jazzu z České republiky, Slovenska i Jižní Koreje. Vystoupí Jiří Bárta, Janoska Ensemble, operní pěvci Jana Sibera a Aleš Briscein v doprovodu Komorní filharmonie Pardubice, Libor Šmoldas se Zeurítií a mnozí další. Pětice večerů zavede návštěvníky do Státního zámku Třeboň i barokních kasáren, kostela sv. Jiljí či empírového Divadla J. K. Tyla. „Z pozice violoncellisty pro mě Janoska […] The post 21. ročník Mezinárodního hudebního festivalu Třeboňská nocturna bude hostit klasickou hudbu i jazz first appeared on Jazz Port.cz. Zobrazit celý článek 21. ročník Mezinárodního hudebního festivalu Třeboňská nocturna bude hostit klasickou hudbu i jazz

Čas načtení: 2024-11-09 07:58:57

Nastane svátek milovníků královské disciplíny sólového recitálu, již 29. ročník Mezinárodního festivalu jazzového piana

Osm špičkových umělců z osmi zemí a čtyři emocemi a krásou naplněné večery. V termínu od 18. listopadu do 9. prosince 2024 v pražských sálech Nuselské radnice a Atrium na Žižkově potěší posluchače virtuózní klavíristé Alfredo Rodriguez z Kuby a Moisés P. Sánchez ze Španělska, oba ocenění nominacemi na Latin Grammy, italská hvězda Antonio Faraò, izraelský hráč Yonathan Avishai nebo kosmopolitní umělec Jean Michel Pilc – někdejší kapelník Harryho Belafonta. Na jarní prolog 29. Mezinárodního festivalu jazzového piana, o který se v květnu […] Zobrazit celý článek Nastane svátek milovníků královské disciplíny sólového recitálu, již 29. ročník Mezinárodního festivalu jazzového piana

Čas načtení: 2024-11-18 14:45:06

Piotr Matusik a Antonio Faraò se představí na druhém koncertu Mezinárodního festivalu jazzového piana + soutěž o 3× 2 vstupenky

Během druhého festivalového večera 29. ročníku Mezinárodního festivalu jazzového piana 25. listopadu pozvou posluchače v Atriu na Žižkově do světa klavírní jazzové virtuozity dva brilantní evropští hráči, Piotr Matusik z Polska a jeho italský kolega Antonio Faraò. Piotr Matusik (*1991, Bielsko-Biala) absolvoval Hudební akademii v Katovicích. Z mezinárodních soutěží si odnesl slušný počet prestižních cen. Například v oboru skladby zvítězil v belgické B-Jazz 2016. Je členem World Orchestra Grzecha Piotrowského, doprovází zpěvačky Ewu Bem či Justynu Steczkowskou, spolupracoval s Apostolisem Anthimosem, spoluzakladatelem slavné polské skupiny SBB. Ale […] Zobrazit celý článek Piotr Matusik a Antonio Faraò se představí na druhém koncertu Mezinárodního festivalu jazzového piana + soutěž o 3× 2 vstupenky

Čas načtení: 2025-02-20 08:00:09

Mladí ladí jazz Open Air koncem dubna rozezní Karlovo náměstí na oslavu Mezinárodního dne jazzu

Poslední dubnový večer se nepojí jen s „čarodkami‟, ale posledních několik let také s oslavou Mezinárodního dne jazzu na Karlově náměstí, kde se už tradičně odehraje jarní edice uznávaného festivalu Mladí ladí jazz. Organizátoři letos pozvali z Neapole skladatele a klavíristu Bassoliniho, z domácích hudebníků vystoupí oblíbený zpěvák s hravým repertoárem 7krát3 live band, a dále projekt Undo Redo Michala Šupáka, Jakuba Tenglera a Antonína Dlapy s příchutí elektroniky. Koncerty jsou veřejnosti přístupné zdarma, festival je však možné podpořit nákupem […] Zobrazit celý článek Mladí ladí jazz Open Air koncem dubna rozezní Karlovo náměstí na oslavu Mezinárodního dne jazzu

Čas načtení: 2019-08-04 08:50:59

Historie českého PEN klubu a jeho polistopadová éra

Letos si připomínáme 30 let od „probuzení“ českého centra Mezinárodního PEN klubu na podzim roku 1989, proto jsme o stručný přehled klíčových okamžiků jeho dosavadní existence požádali profesora Vladimíra Křivánka, mj. autora knihy Svědomí slova. Český PEN klub v proměnách doby.  Mezinárodní spisovatelská organizace PEN klub vznikla po první světové válce, kdy řada evropských intelektuálů byla přesvědčena, že nebezpečným vlnám nesvobody, nacionalismu, šovinismu, xenofobie a intolerance, které rozpoutala v tragickém měřítku světová válka, je třeba vzdorovat nenásilnou a cílevědomou cestou sbližování lidí a národů, svobodným šířením humanistických myšlenek a vzájemným poznáváním. U zrodu této organizace stála autorka venkovských románů a podnikatelka ve stavebnictví Catherine Amy Dawson Scottová, která pojala myšlenku jakéhosi výběrového „diner clubu“, kde by se na pravidelných slavnostních večeřích setkávali spisovatelé, zprvu angličtí, poté z USA, Evropy, a nakonec z ostatních zemí. Chtěla postupně vybudovat celosvětovou síť takovýchto klubů, v nichž by domácí literáti hostili zahraniční členy, mluvili s nimi, poznávali jejich tvorbu a názory. Pátého října 1921 se v salonku londýnského podniku Florence Restaurant sešlo jednačtyřicet anglických spisovatelů a založili PEN klub. Hlavní podmínkou členství bylo profesní mistrovství v oboru slovesného umění – moc zacházet s perem: iniciálová značka názvu v angličtině značí jednak pero, tradiční nástroj spisovatelů, jednak označuje jednotlivé profese lidí vládnoucích perem – P (Playwrights [dramatici], Poets [básníci], Prosaists [prozaici]); E (Essayists [esejisté], Editors [vydavatelé, editoři, redaktoři]); N (Novelists [romanopisci, spisovatelé]). Československé centrum PEN klubu vzniklo z popudu Karla Čapka, který si po úspěšné návštěvě Londýna a britských ostrovů v roce 1924 uvědomil, že idea PEN klubu je jedinečnou příležitostí, jak navázat důležité kontakty s významnými spisovateli celého světa, nabídnout literární díla českých autorů k překladu a porozhlédnout se po světě po textech vhodných k překladu do češtiny. Ustavení československého centra PEN klubu se konalo 15. února 1925, kdy se 38 českých spisovatelů, redaktorů, vědců a překladatelů sešlo v kavárně Louvre k založení nové spisovatelské organizace. Slavnostně zahájil pražský PEN klub svou činnost 30. března 1925 společnou večeří v Obecním domě za účasti prezidenta Masaryka, jeho dcery Alice a ministrů Edvarda Beneše a Ivana Markoviče. {loadmodule mod_tags_similar,Související} {mprestriction ids="1,2"} V tomto nejslavnějším období své pohnuté historie byl československý PEN klub mnohonárodnostní a tolerantní – vedle demokraticky smýšlejících Němců se k němu hlásili Slováci, v Praze žijící Maďaři, Rusové, Židé. Vedle novinářů, básníků, dramatiků a prozaiků byli v PEN klubu zastoupeni i někteří významní vědci, nakladatelé, divadelníci, diplomaté a vysocí státní úředníci. V roce 1938 měl pražský PEN klub kolem 150 členů. Vrcholem meziválečných aktivit československého PEN klubu byl mezinárodní kongres PEN klubů v roce 1938 v Praze. Byl to i důležitý politický čin, neboť po březnovém anšlusu Rakouska, ohrožení republiky ze strany hitlerovského Německa a sudetských Němců bylo třeba přesvědčit světovou veřejnost o demokratických poměrech v zemi, a vyvrátit tak nacistickou propagandu o potlačování práv německých spoluobčanů. Přes velký úspěch pražského kongresu se však dějiny posunuly k dalšímu tragickému konfliktu. V prosinci 1938 zemřel na zápal plic nevybíravými útoky reakčního tisku tzv. druhé republiky tehdy napadaný Karel Čapek. Jeho pohřeb lze pokládat za symbolický konec prvního období existence českého PEN klubu. Po mnichovské krizi existovalo pražské centrum až do roku 1942, ale jeho činnost byla ochromena. V roce 1940 byl exilovými spisovateli založen Československý PEN klub v Anglii, jehož předsedou se stal František Langer, tajemníkem pak Viktor Fischl. Po osvobození byla činnost domácího PEN klubu zahájena symbolicky tryznou za všechny, kteří zemřeli v době války, byli popraveni, umučeni a nedožili se vytoužené svobody. V letech 1949–1957 byl klubový život v útlumu. Řada tehdejších spisovatelů, mnohdy členů PEN klubu, skončila v emigraci, ve vězení nebo v táborech nucených prací. V letech 1957–1969 pražské centrum PEN klubu znovu zintenzivnilo svou činnost, přijímalo významné hosty ze zahraničí, pořádalo zajímavé přednášky, členové PEN klubu začali znovu pravidelně jezdit do zahraničí na kongresy PEN klubů. V těchto letech pražský PEN klub přijímal nové, významné a velmi zajímavé členy: D. Tatarka, E. Goldstücker, J. Škvorecký, I. Klíma, V. Havel, K. Šiktanc a další. Vstupem okupačních vojsk v srpnu 1968 a následnou Husákovou „normalizací“ byly znovu přerušeny nadějeplné aktivity českého PEN klubu. Téměř po dvacet let bylo pražské centrum PEN klubu hibernováno (mělo status „spícího centra“) a teprve koncem osmdesátých let se otevřela pro jeho činnost příznivější doba. Tehdy vzniklo provolání, jež podepsali autoři z řad disidentů, literáti volně publikující i několik spisovatelů, kteří byli členy oficiálního Svazu českých spisovatelů. Na podzim roku 1989 proběhla v bytě Jiřího Muchy schůze prozatímního vedení PEN klubu (účastnili se jí V. Havel, I. Klíma, H. Bělohradská, J. Štroblová, M. Kadlečíková, D. Fischerová, J. Nesvadba, K. Šiktanc, L. Čivrný a další). V neděli po pátečním listopadovém zásahu proti studentům se konala v bytě Karla Šiktance další schůze, kde bylo vytvořeno ostré provolání PEN klubu proti represím na studentech a za svobodu projevu. Někteří pozvaní návštěvníci se však na schůzi vůbec nedostali; bezpečnost je v přízemí domu zadržela a odvezla k výslechu na dejvickou policejní stanici. Skutečná obnova PEN klubu se uskutečnila na řádně svolané valné hromadě v domě U Melounu na Starém Městě 4. ledna 1990. Tam bylo zvoleno nové vedení pražského centra s předsedou Jiřím Muchou. Následujícího roku převzal vedení Ivan Klíma, kterého po dvou letech nahradil Jiří Stránský. Čestným předsedou českého PEN klubu se stal Václav Havel. Dlouholetého úspěšného předsedu PEN klubu Jiřího Stránského vystřídal od roku 2006 básník, písničkář, prozaik a překladatel Jiří Dědeček. V začátcích znovuobnoveného PEN klubu bylo třeba obnovit vztahy se spisovateli různých zemí, zejména se západními sousedy, jež minulý režim na dlouhou dobu přerušil. V květnu 1990 se na dobříšském zámku konalo setkání českých a německých spisovatelů, tradiční čtení autorů Skupiny 47 – Wernera Richtera, Güntera Grasse a dalších německých autorů. Největší polistopadovou událostí mezinárodního významu, kterou uspořádal český PEN klub, byl pražský mezinárodní kongres PEN klubů. Uskutečnil se ve dnech 6.–12. listopadu 1994 pod záštitou prezidenta republiky Václava Havla. Byl kongresem diskusním s hlavním tématem „Literatura a tolerance“. V průběhu konání kongresu byla poprvé udělena Cena Karla Čapka za literaturu, která se od té doby uděluje pravidelně každý sudý rok. Poprvé tuto prestižní cenu, určenou nejvýznamnějším českým spisovatelům, výjimečně obdržely dvě velké osobnosti světové literatury – německý spisovatel Günter Grass a americký prozaik Philip Roth. Vedle tohoto ocenění je od roku 1996 udílena Cena PEN klubu za celoživotní dílo, kterou vystřídala obdobná cena s názvem Vlastní cestou; je udílena v každém lichém roce. Oceněním polistopadové práce českého PEN klubu bylo i zvolení českého zástupce Jiřího Gruši prezidentem mezinárodního PEN klubu na dvě funkční období (2003–2009). Významnou aktivitou nového vedení českého PEN klubu byla celková rekonstrukce Domu bratří Čapků v Budislavi u Litomyšle. Český PEN klub má dnes 200 členů; dvanáctičlenné prezidium v čele s předsedou pracuje v několika výborech. Nejvýznamnější z nich je výbor pro vězněné spisovatele. Ten vyhledává a zveřejňuje případy perzekvovaných a utiskovaných slovesných tvůrců a žádá jejich vlády o svobodu pro ně. Dnes je České centrum Mezinárodního PEN klubu aktivní součástí celé sítě celosvětového společenství s ústředím v Londýně (145 center ve 104 zemích; zastupují kolem 20 000 autorů). Rozvíjí Čapkovo dědictví, stará se o sbližování spisovatelů, národů, států a kultur. {/mprestriction}  Autor je básník a literární historik.

Čas načtení: 2024-05-20 10:00:00

Spojené státy ve věci Izraele dále diskreditují Západ

Biden označil žádost prokurátora Mezinárodního trestního soudu vydat zatykač na Netanjahua za „nehoráznou“- Organizace Human Rights Watch (HRW) uvítala žádost Karima Khana, aby mezinárodní trestní soud vydal zatykač na vůdce Izraele a Hamásu, a označila toto rozhodnutí za dlouho očekávaný krok k vyvození odpovědnosti za kriminalitu ze strany obou válčících stran.Balkees Jarrah, zástupce ředitele HRW pro mezinárodní spravedlnost, ve svém prohlášení rovněž vyzval země, aby odolaly tlaku na ignorování vyšetřování ICC:    Rozhodnutí Karima Khana požádat o vydání zatykače na pět osob za závažné mezinárodní zločiny spáchané v Izraeli a Palestině od 7. října navzdory tlaku amerických zákonodárců a dalších osob potvrzuje klíčovou roli mezinárodního trestního soudu. Oběti závažné kriminality v Izraeli a Palestině se po desetiletí potýkaly se zdí beztrestnosti. Tento zásadní první krok prokurátora otevírá dveře těm, kteří jsou zodpovědní za zvěrstva spáchaná v posledních měsících, aby se ze svých činů zodpovídali ve spravedlivém procesu. Členské země Mezinárodního trestního soudu by měly být připraveny rozhodně chránit nezávislost Mezinárodního trestního soudu, protože nepřátelský tlak bude pravděpodobně sílit, zatímco soudci ICC budou posuzovat Khanovu žádost.

Čas načtení: 2024-11-27 13:18:26

Jean Michel Pilc a Alfredo Rodríguez obstarají finále Mezinárodního festivalu piana + soutěž o 3× 2 vstupenky

Finále 29. MFJP proběhne 9. prosince v Atriu. Do svátečně adventní nálady jistě zapadne jak klasicizující i experimentující styl Jeana Michela Pilce, tak temperamentní hra Alfreda Rodrigueze. Pianista, skladatel a uznávaný pedagog Jean Michel Pilc (*1960, Paříž) podlehl v roce 1995 lákání Ameriky a přestěhoval se do New Yorku. Dobře udělal, protože v jazzovém pupku světa jeho talent rozkvetl. Jak díky studiu na Newyorské universitě, tak zásluhou koncertování v legendárních klubech Bird Land, Blue Note či Knitting Factory. Stal se hudebním ředitelem kapely samotného […] Zobrazit celý článek Jean Michel Pilc a Alfredo Rodríguez obstarají finále Mezinárodního festivalu piana + soutěž o 3× 2 vstupenky

Čas načtení: 2025-03-29 15:50:34

8. dubna - Mezinárodní den Romů

8. dubna - Mezinárodní den Romů redakce So, 03/29/2025 - 15:50 Ostatní - Svátky a Oslavy Klíčová slova: 8. dubna Mezinárodní den Romů romská vlajka romská jídla romská kultura Hodnocení Zvolte hodnoceníGive it 1/5Give it 2/5Give it 3/5Give it 4/5Give it 5/5 Kultura a tradice Romů Romové jsou rozptýleni po celém světě, přičemž největší komunity se nacházejí v Evropě, zejména v zemích jako je Rumunsko, Bulharsko, Maďarsko, Slovensko, Česká republika, ale také v Indii, kde mají svůj původ. Romové mají bohatou kulturu, která zahrnuje hudbu, tanec, jazyk (romštinu) a řadu tradičních řemesel, jako je kovářství nebo výroba nástrojů. Mezinárodní den Romů se stává příležitostí k oslavám jejich kultury, ale i k reflektování problémů, které tato komunita čelí. I dnes jsou Romové často vystaveni diskriminaci, chudobě, a to jak v oblasti bydlení, tak i v přístupu k vzdělání, zdravotní péči nebo zaměstnání. Kolik je na světě Romů? Odhady počtu Romů na světě se liší, ale odhaduje se, že na celém světě žije přibližně 12 až 15 milionů Romů. Největší počet Romů se nachází v Evropě, konkrétně v Rumunsku, Bulharsku, Maďarsku a na Slovensku. Romové jsou také přítomní v dalších částech světa, včetně USA, Kanady a Latinské Ameriky. Jak Romové slaví Mezinárodní den Romů? Romové slaví Mezinárodní den Romů různými způsoby, a to jak v soukromí, tak i na veřejnosti. V mnoha zemích probíhají kulturní akce, koncerty, výstavy a besedy, které mají za cíl informovat širokou veřejnost o romské kultuře, historii a problémech, kterým Romové čelí. V některých zemích jsou organizovány protesty a demonstrace, které mají za cíl upozornit na problémy diskriminace a sociálního vyloučení Romů. Některé komunity také využívají tento den k tomu, aby připomněli důležité historické události, jako jsou perzekuce Romů během druhé světové války, kdy mnoho Romů zahynulo v nacistických koncentračních táborech. Pro Romy je tento den i příležitostí k oslavení své identity a kultury, a to nejen v Evropě, ale i v dalších oblastech světa, kde tvoří menšiny. Symbolika dne Romská vlajka, která je často vyvěšována na Mezinárodní den Romů, má velký symbolický význam. Je rozdělena na dvě poloviny: modrou a zelenou, přičemž modrá symbolizuje nebe a zelená zemi. Uprostřed je červené kolo, které symbolizuje romskou cestovatelskou tradici a pohyb, a zároveň odkazuje na kolo osudu. Význam pro společnost Mezinárodní den Romů je také příležitostí k větší reflexi o postavení Romů v současné společnosti. Zatímco některé komunity slaví tento den s radostí a hrdostí, pro jiné je to spíše den smutku a připomínky těžkých časů, kterým Romové čelili a čelí. Tento den tedy slouží nejen jako oslava, ale i jako připomínka potřeby změny v přístupu k romské menšině ve společnosti. Romská vlajka Romská vlajka má hluboký symbolický význam a je důležitým znakem romské identity a kultury. Byla přijata na Prvním mezinárodním kongresu Romů v roce 1971, který se konal v Londýně, a od té doby je používána po celém světě jako symbol romské národnosti. Vlajka je nejen nástrojem pro vyjádření jednoty romské komunity, ale také připomíná její historické kořeny a tradice. Popis romské vlajky Romská vlajka je rozdělena na dva horizontální pruhy: · Horní modrý pruh symbolizuje nebe a svobodu. Modrá barva se často spojuje s představou nekonečného prostoru a volnosti, což je důležité pro romskou historii kočovného života. · Dolní zelený pruh představuje zem a úrodnost, tedy spojení s přírodou a půdou, což má také význam pro romskou kulturu, která byla často v minulosti spjata s prací na poli a přírodními cykly. Uprostřed vlajky se nachází červené kolo (takzvaný "kolotoč"), které je klíčovým symbolem romské identity: · Kolo symbolizuje cestu a kočovný způsob života, který byl historicky charakteristický pro mnoho romských komunit. Kolo je také symbolem pohybu, změny a cykličnosti, která odráží jak historický životní styl, tak i cyklus života samotného. · Červená barva kola symbolizuje odhodlání, sílu a spojení s minulostí. Historie a význam vlajky Romská vlajka byla navržena a přijata během mezinárodního kongresu Romů v roce 1971, kdy byla vyhlášena Mezinárodní romská unie (IRU). Tento kongres byl významným milníkem v historii romské komunity, protože došlo k vytvoření jednotné organizace, která měla za úkol podporovat práva Romů a zlepšovat jejich postavení na celosvětové úrovni. Vlajka je tedy nejen symbolem národní identity, ale i symbolem romské solidarity a mezinárodního sjednocení. Dnes ji často vidíme vyvěšenou při oslavách Mezinárodního dne Romů, na různých romských festivalech a demonstracích, kde vyjadřuje hrdost na romskou kulturu a historii. Kultura a identita Romská vlajka je také významným symbolem při protestech proti diskriminaci Romů a při usilování o uznání jejich práv na celosvětové úrovni. Je to znak, který spojuje Romy po celém světě a vyjadřuje jejich touhu po uznání a respektu. V zemích, kde Romové čelí předsudkům a vyloučení, je romská vlajka také znamením odporu a boje za rovnost. Oblíbené recepty Romů Romská kuchyně je plná chutí a tradic, které se předávají z generace na generaci. V mnoha případech je jídlo spojené s rodinnými a komunitními oslavami. Mezinárodní den Romů je tak skvělou příležitostí k tomu, abychom si připomněli nejen kulturní dědictví Romů, ale i jejich kulinářskou tradici, která je stejně rozmanitá a chutná jako samotná romská kultura. Cigánská pečienka · Jedno z nejznámějších a nejpopulárnějších romských jídel, zejména v České republice. Jedná se o smažený vepřový řízek, který je často podáván s bramborami a zeleninovým salátem. Může se připravovat s různými marinádami a kořením, což mu dává specifickou chuť. Pirohy · Pirohy jsou jedním z oblíbených jídel romských rodin. Jde o těstovinové kapsičky, které jsou plněné různými ingrediencemi, například bramborami, sýrem, zelím nebo masem. Pirohy se mohou podávat vařené nebo smažené a často jsou součástí rodinných oslav nebo svátků. Langoš · Langoš je tradiční pokrm, který se v mnoha zemích střední a východní Evropy podává jako rychlé občerstvení. Je to smažené těsto, které se často podává s česnekem, kysanou smetanou a strouhaným sýrem. Langoše mají svůj původ v Maďarsku, ale i Romové si je oblíbili. Zelňačka · Tento kyselý a vydatný polévkový pokrm je oblíbený v romské kuchyni, zejména v chladnějších měsících. Je založený na kysaném zelí, bramborách a různých druzích masa, jako je klobása nebo vepřové. Je to jídlo, které zahřeje a zasytí. Rizoto · Romové často připravují různé verze rizota, které může obsahovat maso, zeleninu nebo i uzeniny. Rizoto je oblíbené pro svou jednoduchost a možnost přizpůsobit ho podle dostupných surovin. V některých variantách se k rizotu přidává také luštěniny, které z něj dělají výživné jídlo. Babiččiny koláče · Tradiční sladké pečivo, které se často připravuje na svátky nebo oslavy. Může obsahovat různé náplně, jako je tvaroh, povidla, mák nebo ořechy. Koláče jsou oblíbeným dezertem na romských rodinných sešlostech a oslavách. Guláš · Guláš je tradiční pokrm, který se v romské kuchyni objevuje ve mnoha variantách. Romové ho často připravují s různými druhy masa, jako je hovězí, vepřové nebo kuřecí, a dochucují ho paprikou, cibulí a dalšími kořeními. Guláš se podává s knedlíky nebo chlebem a je oblíbený zejména na společenských akcích. Přidat komentář foto pixabay.com Mezinárodní den Romů se slaví 8. dubna každého roku. Tento den byl poprvé vyhlášen v roce 1990 na konferenci Romů v polském městě Wrocław. Datum 8. dubna bylo vybráno na památku prvního mezinárodního kongresu Romů, který se konal v roce 1971 v Londýně. Na tomto kongresu byla ustanovena Mezinárodní romská unie a zároveň byla přijata romská hymna "Gelem, gelem" a romská vlajka. Hymna i vlajka symbolizují romskou jednotu a identitu.

Čas načtení: 2025-04-03 15:47:34

Jubilejní 30. ročník Mezinárodního festivalu jazzového piana zahájí jarním prologem Vijay Iyer + soutěž o 3× 2 vstupenky

První vlaštovka předznamená svátek sólových recitálů, Mezinárodní festival jazzového piana. Kulaté výročí festivalu navíc ohlásí osobnost mimořádně vítaná. Novátorský, temperamentní a nápady hýřící americký pianista indického původu Vijay Iyer vystoupí 13. dubna 2025 v Sukově síni pražského Rudolfina. Otázky mimořádného talentu až geniality jistě patří do sféry mezi nebem a zemí, nicméně originalita Vijaye Iyera má i několik zjevných důvodů. Jako ve třech letech rozpoznané zázračné dítě Vijay sice absolvoval patnáctiletou klasickou průpravu se vším interpretačním drilem a danými pravidly – […] Zobrazit celý článek Jubilejní 30. ročník Mezinárodního festivalu jazzového piana zahájí jarním prologem Vijay Iyer + soutěž o 3× 2 vstupenky

Čas načtení: 2025-06-06 09:13:09

Craig Taborn rozezní druhý jarní prolog 30. Mezinárodního festivalu jazzového piana + soutěž o 3× 2 vstupenky

Festival klavírních recitálů slaví jubileum a nadělil sobě i divákům lákavou novinku. Nejen, že cyklus koncertů uvedl jarním prologem Vijay Iyer. Letos proběhne ještě druhý jarní prolog. V sále pražské Novoměstské radnice zahraje 20. června 2025 hvězdný americký jazzman Craig Taborn. Je přitom docela symbolické, že Craig Taborn má rád formát klavírního dua a na albu The Transitory Poems z roku 2019 zaznamenal právě souhru s Vijayem Iyerem. A nebylo to zdaleka poprvé, co spolu hráli. Iyer vystoupí v rámci […] Zobrazit celý článek Craig Taborn rozezní druhý jarní prolog 30. Mezinárodního festivalu jazzového piana + soutěž o 3× 2 vstupenky

Čas načtení: 2021-09-03 20:21:59

Dohodl se Brežněv s Husákem ještě před srpnovou okupací?

Pro naši rozklíženou společnost je signifikantní, že postupně mizející ohlasy pražského jara rezonují disharmonicky; vždyť ani po půlstoletí nebyly vyjasněny všechny základní otázky jeho cílů, podstaty a smyslu, nejsou plně identifikovány determinující mezinárodní souvislosti atd. U mladé generace převládají médii povrchně zprostředkované, zkreslené, schematické přístupy (nebo spíše odstupy a nezájem); pamětníci, uznávající tuto dobu za největší prožitek svého života, pomalu odcházejí. Pouze občas někteří politici úspěšně zneužívají deformovaný výklad těchto událostí k obhajobě svých pofiderních programů. Ti, kteří byli tenkrát mladí (dnes 70+), však nezapomínají, a proto nepovažují toto období všeobecné naděje i naivního nadšení za „pouhé soupeření dvou skupin v rámci KSČ“, ale za oprávněný pokus o demokratizaci života naší země v daných, silně limitovaných podmínkách; jednoznačně za jeden z prvních kroků směřujících za široké podpory obyvatelstva k postupnému návratu Československa ke skutečné plnokrevné (pluralitní) demokracii a k normálnímu, léty osvědčenému uspořádání moderní společnosti. Nadšeným snílkům a netrpělivým nedočkavcům se však dostalo dvacet let „normalizace“! Má smysl vracet se s pokorou a empatií do nedávné historie a tázat se, zda mohla existovat jiná, příznivější cesta osudu této „postižené“ generace? Mladá generace pražské jaro radostně prožívala Je zbytečné připomínat, že většina tehdejší mládeže (i občanské společnosti) neměla nic společného s „vědeckým učením M-L“, oficiální politika ji příliš nezajímala, chtěla pouze beat a žít jako jejich vrstevníci za Šumavou! V tehdy výrazně vyjadřované podpoře všeobecně oblíbeného Alexandra Dubčeka (dnes jí neprávem vyčítané) spatřovala jedinou cestu úniku z nenáviděného krunýře svírajícího ji přemírou nepřirozených omezení a nesmyslných a pro současné generace nepochopitelných zákazů. Nečekaná naděje na rychlou změnu, přílišný optimismus a nehrané, nespoutané nadšení náhle probuzených občanů vedlo k překotnému vývoji (opřenému mimo jiné též o ne zcela vykrystalizované názory) plnému upřímné touhy a naivity i neúmyslných chyb a nezvládnutých přešlapů i omylů. Obrodný proces, stěsnaný do pouhých několika nádherných měsíců, nestačil přinést zralé plody. Nemůže být proto až troufalé a pramálo seriózní pokoušet se dnes autoritativně o exaktní měření jejich kvality bez existence jejich vzorků? Nekriticky je odsuzovat bez pochopení nutných souvislostí a hluboké empatie oné doby, například pouze na chatrném základě jejich zbylých pozůstatků? Naše, tehdy mladá generace pražské jaro nejen radostně prožívala, do jeho proudů též aktivně vstupovala. Své radikální představy dychtivě a bez bázně diskutovala ve škole i v hospodě, na čundru, na potlachu i cestou ve vlaku, necítila však zrovna nutkavou potřebu tisku vlastních programů a petic apod. (Historici ale preferují tištěnou podobu dokumentů!) Akční program KSČ byl pro ni překonán dříve, než byl vytištěn. Nikdo netušil, kde a kdy se dravý proud převratných změn, který prudce strhával břehy zatuchlých předsudků a nenáviděných rigorózních pravidel, zastaví. Vynucená demise Antonína Novotného spustila takovou lavinu personálních změn, že nikdo na vrchu si nemohl být svou židlí jistý. Ještě větší zemětřesení spojené se zásadní obměnou křesel se očekávalo po mimořádném sjezdu KSČ v září. Meze svobody se každým dnem nadějně posunovaly, byly to krásné časy naivních ideálů a dívky nosily krátké sukně… Sověti u nás chtěli mít své armádní jednotky „Kdyby nebyl Tonda Novotný tak tvrdohlavě umíněný a až ješitně pyšný a sebevědomě se nedomníval, že v rámci Varšavské smlouvy je Československo schopno ubránit se vlastními silami bez trvalé přítomnosti cizích armád na svém území; mohlo to v 68 všechno dopadnout úplně jinak a národ by nebyl tak tragicky rozdělen!“ litoval v důchodu Miloš Jakeš. O strategické potřebě alokace sovětských jednotek na našem území přesvědčoval Novotného již Nikita Chruščov. Sovětský záměr rozmístit u nás svá vojska trval od války. Na podzim 1945 se totiž prezidentu Benešovi povedl husarský kousek, prosadil současný odchod U.S. Army i Rudé armády a naše území se tak ocitlo bez cizích armád, což v poválečné Evropě představovalo téměř raritu! Při slavnostním loučení Rudé armády s dojatými a vděčnými občany sovětští důstojníci slibovali, že se k nám brzy vrátí. (Vrátili se až za 23 let na další 23 roků, ale to už je nikdo nevítal.) Sovětský nátlak okamžitě zesílil po nástupu Brežněva, který byl maršálům zavázán nejen za podporu při sesazení Chruščova – jemuž mimo jiné vyčítali nedomyšlené stažení vojska z Rumunska v roce 1958. Generál-politruk Leonid Brežněv uniformy miloval, v soukromí nosil oblíbené lampasy alespoň na teplácích. Hned na jaře 1965 si maršál Andrej Grečko vynutil dohodu o výstavbě tří skladů s jadernými hlavicemi v Československu. Novotný sice zvyšoval výdaje na zbrojení – vztažené na jednoho obyvatele patřily ve světě mezi enormní; avšak Sověti přesto v roce1966 nekompromisně vyžadovali v zájmu posílení jihozápadního křídla Varšavské smlouvy přesunout do ČSSR dvě sovětské divize! V podmínkách studené války bylo obtížné trvale se stupňujícímu koncentrovanému nátlaku Sovětů dlouhodobě odolávat, vždyť kromě Rumunska byla sovětská armáda přítomna ve všech zemích sovětského bloku, a navíc ČSSR přímo sousedila s NATO! Získat souhlas Novotného se nedařilo, usilovně se proto hledaly jiné cesty. Nepřišel by možná vhod případný „objev kontrarevoluce“ v ČSSR jako vítaná záminka pro finální prosazení plánu vstupu vojsk a jejich trvalého setrvání v Československu? Při sledování časové osy průběhu klíčových událostí jasně vyniká, že úmysl dostat sovětská vojska do Československa byl výrazně staršího data než náhlé zjištění „objevu kontrarevoluce“ v ČSSR! Obrodný proces, který se nacházel ještě v samotném zárodku, na počátku jara se u nás na teprve rozbíhal, byl Sověty okamžitě označen za nebezpečný ohníček tzv. kontrarevoluce, byť se v té době jen nejistě rozhoříval. Ostražité sovětské velení zpozornělo a dlouhodobý strategický záměr, průběžně zpracovávaný do taktických a operačních plánů, vytáhlo z trezoru. Maršálové potom pouze čekali na vhodnou příležitost, záminku, aby kompletně připravené plány „vtržení“ a okupace Československa mohli spustit. S předstihem je předávali určeným vyšším velitelům a vyčkávali na moment, kdy se politbyro podvolí soustředěnému nátlaku „jestřábů“, generality a vojenskoprůmyslového komplexu. Bylo možné v dané situaci bipolárně rozděleného světa a pevně stanovené role ČSSR v něm, reálně uvažovat o nějakém kompromisním východisku? Bylo snad představitelné nalézt způsob určité kompenzace za eventuální souhlas s alokací nevítaných vojsk na našem území, a tak případně předejít jejich pozdějšímu agresivnímu vstupu? Nabízely se v daných podmínkách jiné reálné alternativy? Nerozhodný a nespolehlivý Saša V lednu 1968 tvrdohlavého a nerudného Novotného nahradil usměvavý Alexander Dubček, ke kterému zpočátku choval Brežněv vřelý až otcovský vztah. Na zasedání politbyra ÚV KSSS 16. ledna 1968 dokonce přiznal „osobní odpovědnost za výběr Dubčeka“! Také náčelníci KGB na Lubljance se radovali, že „v Praze vyhrál náš Saša!“ S postupujícím jarem a obrodným procesem jejich optimismus slábl a přestávali věřit, že Saša splní všechna očekávání, která v něj původně vkládali. Brzy mu vyčítali, že odvolává a jmenuje kádry bez obvyklých konzultací a předchozího souhlasu sovětské strany. Stačil tak vyměnit řadu vedoucích funkcionářů v ústředním výboru KSČ, ve vládě i v krajích a hrubě tím narušil pracně budovanou síť Sovětům oddaných a věrných spolupracovníků v ČSSR. Příliš spokojeni nebyli ani se sesazením prezidenta republiky. Dubčekův nový ministr vnitra Josef Pavel už přímo ohrozil těsné vazby na KGB! Podle stížností Sovětů nedodržoval Dubček zavedený zvyk konzultovat s nimi všechny záležitosti předem. Byli notně zklamáni jeho údajnou nerozhodností, výmluvami a celkovou nespolehlivostí. Moskva proto začala vyhledávat nové kádry. V sovětském vedení koordinoval agendu „československé krize“ předseda KGB Jurij Andropov podřízený pouze Brežněvovi. Disponoval vynikajícími zkušenostmi z úspěšného potlačení „kontrarevoluce“ v Maďarsku, kde v roce 1956 působil jako velvyslanec. Důvodně se obával, aby se také v ČSSR neopakovala krvavá verze občanské války. Věděl, že pokud se mu nepodaří zlomit a donutit stávající vedení KSČ k poslušnosti, bude nutné najít vedení nové. Vycházel ze svých osvědčených zkušeností, kdy v Budapešti 1956 objevil, příslušně vychoval a nakonec (po získání souhlasu Moskvy) prosadil do nejvyšší funkce v Maďarsku Jánose Kádára, do té doby druhořadého funkcionáře. Z bývalé oběti politických represí 50. let vygeneroval nejvěrnějšího sovětského místodržitele ve východním bloku, který 35 let obětavě plnil též úlohu prosovětského agenta a provokatéra. (Například v lednu 1968 vylákal Dubčeka na schůzku, na níž – zaúkolován Andropovem – na něm vyzvídal jeho představy a názory, které obratem hlásil do Moskvy. Obdobně zákeřně postupoval též při dalších důvěrných setkáních s Dubčekem.) Andropov potřeboval získat plastický obraz situace, a proto rozšířil síť zpravodajských kontaktů. Zmobilizoval vybranou skupinu nelegálů a na jaře 1968 je převelel do Československa. Vyhledávali tam vhodné kádry, důkladně prověřovali stávající politiky (například Josefa Smrkovského, Oldřicha Černíka, Vasila Bilaka, Aloise Indru aj.), typovali nové; v soukromých diskusích ověřovali jejich skutečné názory, charakter, vztah k SSSR a jeho předákům apod. Například Dubček byl jimi charakterizován jako velmi váhavý a nerozhodný člověk, nepevný a perspektivně nespolehlivý, jenž pouze slibuje, ale dané sliby neplní, „žvanil jako Kerenský“. Konkrétní případ fungování takového nelegála vylíčil Igor Sinicin v knize Andropov zblízka (Moskva 2004) na podkladě vzpomínek svého otce Jeliseje Sinicyna, který byl na jaře 1968 vyslán na sovětský konzulát do Bratislavy pod krytím pracovníka ÚV KSSS. Osvědčil se jako rozvědčík již za války například ve Skandinávii, kde mimo jiné živě komunikoval s emigrantem Willy Brandtem, pozdějším západoněmeckým kancléřem. Na Slovensku byl nasazen především na Bilaka a Gustáva Husáka. Ve svých zprávách zasílaných přímo na stůl Andopova kritizoval tvrdé, extrémně levicové pozice Bilaka – jeho příliš nekompromisní postoje ho vylučovaly z možnosti zastávat nejvyšší funkci v KSČ, postrádal schopnosti získat oporu obyvatelstva atd. Byť Bilak zorganizoval podpisy tzv. zvacího dopisu a „jestřábi“ v moskevském politbyru jej preferovali, od začátku srpna ho Andropov nepovažoval za vhodného pro nejvyšší funkci v Praze. Na doporučení rozvědčíka se Andropov přiklonil k Husákovi, pokládal jej za velmi zkušeného politika, zdatného rétora a velmi ctižádostivého a obratného organizátora, schopného přesvědčit a strhnout za sebou masy. Cenil si také, že Husák přes prožité útrapy a represálie zůstal přesvědčeným komunistou (jako jeho oblíbený Kádár). Prostřednictvím četných rozhovorů s rozvědčíkem získal Husák důvěru samotného Andropova, ač se spolu nesetkali. Na scénu vstupuje Husák „Jednou v polovině srpna 1968 zazvonila v bratislavské kanceláří ‚představitele ÚV KSSS' přímá linka a ve vysokofrekvenčním telefonu se ozval hlas J. V. Andropova,“ píše se v citované knize, „Jeliseji, domníváš se, že se můžeme skutečně spolehnout na Gustáva Husáka? Bude s námi bojovat proti pravici?“ Plukovník potvrdil předsedovi KGB, že Husák má absolutně jeho důvěru a že věří jeho schopnostem zmobilizovat k vítězství levice v KSČ nejen Slováky, ale i Čechy! Andropov se na chvilku zamyslel a potom požádal: „Můžeš do hodiny přivést k tomuto telefonu soudruha Husáka?“ Přesně za hodinu zazvonil opět Andropov: „Je u tebe soudruh Husák? Předej mu telefon!“ Husák převzal telefon a odpověděl Andropovovi na pozdrav, poté si krátce vyměnili názory na situaci v Československu. Řeč Andropova v telefonu silně zněla, navíc si Husák přiložil sluchátko tak, aby mohl poslouchat i přítomný rezident. Bez předchozího upozornění Andropov náhle řekl: „Soudruhu Husáku, chce s vámi hovořit Leonid Iljič.“ Husák se podivil. V telefonu zaburácel Brežněvův bas: „Soudruhu Husáku!“ obrátil se na něj generální tajemník ÚV KSSS: „Vím, jak obětavě pracujete pro svoji vlast a jak se snažíte odvrátit silné vnitřní a vnější otřesy. Chci vás ubezpečit, že plně chápeme vaše postoje, ale obáváme se zhoršení situace…Chci se vás zeptat, podpoříte nás v případě vzniku mimořádných okolností?“ „Ano, soudruhu Brežněve,“ klidně odpověděl Husák. „Budu stát na straně Sovětského svazu. Domnívám se, že pouze společně můžeme stabilizovat situaci v Československu a předejít velkému krveprolití.“ Tento rozhovor Andropova a Brežněva prokázal, že Moskva se už definitivně rozhodla a orientovala na spolupráci s Husákem. Nyní lze již lépe porozumět nejen nečekanému mezipřistání letadla delegace vedené prezidentem Ludvíkem Svobodou v Bratislavě cestou na jednání do Moskvy 23. srpna 1968, aby přibralo Husáka, do té doby druhořadého politika, který nebyl ani členem ÚV KSČ; ale především překvapivému hodnocení z úst Alexeje Kosygina, který při rozboru dosavadního průběhu Moskevských rozhovorů na zasedání politbyra 25. srpna 1968 jmenovitě vyzvedl Husákův přístup: „Husák si vedl velmi dobře a rozumně.“ Tehdy politbyro ÚV KSSS navrhovalo tři varianty dalšího postupu v československé krizi – v každé revoluční vládě se počítalo s významnou rolí pro Husáka; jak v první vedené Svobodou, tak i ve druhé, kde figuroval dokonce na postu premiéra a KSČ měl vést Černík. Nakonec se prosadila třetí varianta – zachovat dosavadní skladbu vedení s tím, že provede všechna Moskvou nadiktovaná opatření vlastníma rukama a uskuteční nařízenou „normalizaci“. Ovšem s výhradou účasti Františka Kriegela, Čestmíra Císaře a Oty Šika. Spolu s nimi měl odejít také Bilak, který zbaběle zcela zklamal, plány jeho skupiny na mimořádná opatření se zhroutily a jeho vliv se vytratil. Podle Sinicina bylo velkou zásluhou Andropova a Brežněva, respektive Kosygina a Michaila Suslova, že Moskva v roce 1968 neopakovala krvavou maďarskou cestu a neprosadily se drastické názory „jestřábů“ Nikolaje Podgorného, Petra Šelesta, Dmitrije Ustinova a Grečka. Ve své skvělé Husákově biografii uvádí Michal Macháček „svědectví Lubomíra Štrougala, který přisuzuje Sinicynovi klíčovou úlohu v Husákově politické kariéře, a nakonec i v cestě do čela KSČ, jelikož Siniyin dokázal u Brežněva a Andropova vzbudit vůči Husákovi důvěru…Posléze mu (Sinicyn) předal moderní vysílačku americké výroby, přes kterou mohl nový lídr udržovat přímý kontakt s Brežněvovým sekretariátem.“ Podle Macháčka koordinoval Sinicyn přísně utajované setkání Husáka s Brežněvem v noci ze 13. na 14. dubna 1969. Potkali se na letišti v Mukačevu za zády Šelesta i Bilaka. Ambiciózní pragmatik Husák se tam Sovětům zřejmě upsal k submisivní poslušnosti a zavázal k plnění dosud plně neidentifikovaných úkolů, a mohl tak být 17. dubna 1969 zvolen prvním tajemníkem ÚV KSČ! Soupeřící supervelmoci nad Československem společně zlomily hůl Když se na podzim 1969 nedařilo situaci v ČSSR zcela normalizovat, požádal Husák Andropova o vyslání osvědčeného zpravodajce, nyní již generálmajora zahraniční rozvědky PGU KGB Sinicyna, do funkce vedoucího rezidentury KGB v Československu. S Husákem potom těsně spolupracoval až do roku 1981. Pamětníci vzpomínají, že neoficiální vliv tohoto rezidenta na veškeré zdejší dění byl enormní, mimo jiné zprovoznil tajný kanál do Moskvy, kterým Husák (a Bilak) dostával informace, rady a příkazy přímo z Kremlu. Komunikace probíhala bez vědomí sovětské ambasády a našich vrcholných představitelů a stranických orgánů. Autor uvedené knihy, který působil jako pomocník člena politbyra ÚV KSSS a předsedy KGB Andropova, připomíná, jak se jeho šéf velmi pyšnil tím, že osobně stvořil dva genseky – Kádára v Maďarsku a Husáka v Československu, rád se s nimi stýkal. V té době nemohl ještě vědět, že zdárně umetá cestičku dalšímu – Michailovi Gorbačovovi. Tak, jak byl Husák vyzdvižen a dosazen, byl Sověty obdobným způsobem též odejit. Rozhodnutí o jeho odchodu z nejvyšší stranické funkce bylo definitivně stvrzeno v sobotu 10. dubna 1987 při pražské návštěvě Gorbačova s tím, že jej nahradí Jakeš. S oběma Gorbačov na Hradě předtím osobně jednal. Aby mezi lidmi nevznikl dojem, že výměna je přímým následkem návštěvy, bylo stanoveno, že se uskuteční až na podzim. (Odejít z funkcí se zavázal též Bilak.) Ke změně v čele KSČ došlo 17. prosince 1987. Při zpětné deskripci průběhu tzv. československé krize 1968 vyplývá, že se zde osudově protnuly minimálně tři roviny determinujících zájmů. Vedle barvité interní plochy známého domácího kvasu obrodného procesu se ostře a nekompromisně prosazovala rovina zájmů sovětského bloku diktovaných Moskvou. Na globální úrovni hrozivě působily nepřekročitelné geopolitické limity dané dohodami Spojenců z dob druhé světové války, které nadlouho zpečetily neradostný osud Československa. Z klíčového mezinárodního hlediska zůstalo v roce 1968 Československo ve světě osamocené. Svět československé reformní pokusy příliš nevítal, v obavách je spíše zamrazil. Nový československý model socialismu sice vzbudil nadšené sympatie a verbální podporu světové levicové veřejnosti, vyzbrojené však pouze tužkami a psacími stroji; potřebnou pozitivní pozornost mocných tehdejšího světa ale nezískal, jejich oči poutala více válka ve Vietnamu, Střední východ, Čína apod. Podle jejich pohledu mohl československý experiment dokonce ohrozit křehkou rovnováhu bipolárně rozděleného světa přímo na horké hranici obou bloků. Zásadní faktor představoval postoj USA. (Jak by se asi zachovaly USA v čistě hypotetickém případu drtivého vítězství radikální levice v západním Německu, která by mimo jiné jednoznačně směřovala k vystoupení z NATO a EHS a bezprostřednímu vyhlášení neutrality a k nevratnému sjednocení Německa, aniž by brala ohledy na stanoviska USA a svých západních spojenců?) Na schůzi politbyra ÚV KSSS 24. července 1968 diplomatický veterán Ivan Majskij úzkostlivě varoval před vyvoláním možného konfliktu se Západem v důsledku připravované invaze do ČSSR. Andrej Gromyko na místě jeho obavy vyvrátil. Velvyslanec Anatolij Dobrynin se totiž již 22. července 1968 setkal se státním tajemníkem USA Deanem Ruskem a zjistil, že USA se rozhodně nechtějí zaplést do konfliktu kvůli Československu! V tomto směru byla vláda USA od samého počátku zdrženlivá a nechtěla být zatažena do událostí v ČSSR; považovali je za záležitost samotných Čechů a dalších států Varšavské smlouvy. Američané se navíc snažili o bilaterální setkání na nejvyšší úrovni a o jednání o odzbrojení. Politbyru bylo nyní jasné, že případná sovětská aplikace krajních opatření v ČSSR určitě nenarazí na aktivní odpor ze strany USA. V Čierne nad Tisou 29. července 1968 proto Brežněv mohl spokojeně ujistit Bilaka, že USA plně akceptují právo Sovětů řešit si poměry v sovětském východoevropském bloku. USA považovaly vojenskou intervenci za pouhou nehodu na cestě k uvolnění mezinárodního napětí v době studené války! Mimořádná noční návštěva Dobrynina v Bílém domě 21. srpna 1968 proto prezidenta ani příliš nepřekvapila. Husák ji později (1990) výstižně okomentoval: „Prezident Johnson se dohodl s Brežněvem a vzal okupaci ČSSR na vědomí. Formálně protestoval, ale jinak nehnul ani prstem.“ Násilné potlačení Pražského jara přesto sehrálo ve světových dějinách výraznou roli a paradoxně přispělo ke zmírnění mezinárodního napětí. Při řešení československé krize dospěly obě soupeřící supervelmoci k dojemné shodě, když nad vzpurným Československem společně zlomily hůl a daly přednost ochraně svých imperiálních zájmů v adekvátních sférách vlivu. (Přece nelze připustit, aby malé, submisivní státy svévolně překreslovaly hranice bloků, na nichž se dohodly velmoci!) V atmosféře po Glassboro, v době příprav jednání o odzbrojení a chystané cesty Johnsona do Moskvy, USA velkoryse tolerovaly masivní přesuny statisíců po zuby ozbrojených vojáků Varšavské smlouvy riskantním západním směrem i samotnou okupaci Československa za sovětský příslib zastavit pohyb okupačních armád v ČSSR v dostatečné vzdálenosti před hranicemi NATO. Historici dokumentují, jak překvapivý únorový převrat v Praze 1948 „popohnal“ Stalinem vystrašené západoevropské státníky k urychlenému podpisu Bruselského paktu (17. března 1948) a založení NATO. Nečekaný projev mimořádně silné vzájemné důvěry jindy vždy ostražitých úhlavních nepřátel – jaderných supervelmocí, získaný a prověřený během československého srpna 1968, se proto mohl stát jedním z hlavních impulsů, který úspěšně pootevřel dveře na cestě k nastartování Helsinského procesu. Potenciální pozitivní efekt pro světové dějiny byl ale i tentokrát dosažen mimo jiné opět na úkor upozaděných československých občanů!

Čas načtení: 2020-07-01 04:48:44

Roky 1945 až 1947: Vyhnání nebo odsun? Obojí

Nucený odchod českých Němců do Německa v letech 1945 až 1947 provází terminologický zmatek a politicky zbarvená hodnocení nuceného odchodu. Ve skutečnosti situace je poměrně přehledná a jasná. Nucené odchody před dohodou spojenců z Postupimské konference lze hodnotit jako neoficiální/nelegální odsun, evakuaci či vyhnání. Odsun lze též rozčlenit na divoký, místní a republikový – postupimský. Kromě toho kvete v přítomnu revizionistický trend, jehož typickým představitelem byl například prezidentský kandidát Karel Schwarzenberg, který prohlásil, že prezident Edvard Beneš by za svá rozhodnutí týkající se odsunu sudetských Němců dnes stál jako válečný zločinec před mezinárodním trestním tribunálem v Haagu. Schwarzenberga argumentace je typicky ahistoricko-pseudohumanistická, protože zcela pomíjí, že šlo o výsledek procesu mezinárodního dohadování o formě potrestání Němcům po porážce nacistického režimu. Začalo to plošným bombardováním Hlavní slovo měli Britové a Sověti, kteří válku postupně stále více interpretovali jako kolektivní vinu Němců, a osobnost Edvarda Beneše nebyla důležitá. (Stejně jako v roce 1938 byla i za války váha Československa v mezinárodní politice nepodstatná.) Odsun německého obyvatelstva byl součástí politiky kolektivní viny přijaté Spojenci vůči nacistickému Německu. Projevila se například i tím, že „plošné bombardování naplno začalo teprve v době, kdy se vlna války už valila proti Německu a nejničivějších rozměrů dosáhla ve chvíli, kdy porážka Německa byla považována pouze za otázku času – v posledním půlroce války… Británie přežila největší hrozbu od nacistického Německa dva roky před přijetím metody plošného bombardování…“ napsal profesor University of London A. C. Grayling v knize Obklopeni mrtvými městy (nakladatelství Ševčík, Praha-Plzeň 2008, str. 193) a upozorňoval na jednání Churchilla a Stalina v srpnu 1942 v Moskvě, kdy Stalin podporoval britské rozhodnutí bombardovat německá města (s.133). Odsun německého obyvatelstva byl víceméně pokračováním plošného bombardování Německa. Divoký odsun Divokým odsunem lze nazývat spontánní akce. Šlo o impulzivní aktivity různých pseudo partyzánských skupin a dočasných místních pomocných ozbrojených policejních formací. Některé divoké místní odsuny měla na svědomí i československá armáda. Armádní jednotky se většinou rozhodovaly po dohodě s místními představiteli obcí na nuceném odchodu Němců podle úvahy velitelů jednotek. Místní úřední odsun V literatuře se sice termín místní úřední odsun nevyskytuje, ale byl rozdíl mezi divokým odsunem na úrovni spontánního (divokého) rabování a vyhánění německého obyvatelstva a mezi odsunem naplánovaným v rámci obce (města). Tehdy byli z měst a obcí v příhraničí místní Němci vypraveni na německou hranici. Jejich byty a domy oficiálně přebraly místní samosprávy jako při pozdějším oficiálním odsunu. Místní vedení obcí a měst tím reagovalo na potřebu získat volné byty pro nové české osídlence, kteří přicházeli z českého vnitrozemí, ze Slovenska a Podkarpatské Rusi. V dochovaných materiálech ústeckého městského archivu z května až července 1945 se kritika divokého odsunu neobjevuje. Spíše jsou registrovány povzdechy nad pomalým odsunem Němců z Ústí nad Labem. Šlo tedy o organizovaný odsun na místní úrovni, prozatím mezinárodně neschválený. Ale protože od roku 1938 provázel příběh druhé světové války fenomén lhostejnosti k právním normám a dohodám, místní úřední odsun byl (psychologicky) v podstatě na úrovni předválečného Mnichova – o nás (Němcích) bez nás (Němců). Místní úřední odsun byl možný proto, že „ve vzduchu“ byla „jistota budoucího“, že Němci budou z Československa odsunuti. Toto „tušení jistoty budoucího“ bylo i v myslích vítězných spojenců. Jinak by sovětská vojska neakceptovala přijetí vyhnaných skupin mnohdy mnoha set lidí přes hranici do své okupační zóny. Republikový (mezinárodní) odsun Republikový odsun byl realizován již na základě Postupimské dohody a v koordinaci s americkou a sovětskou okupační správou. Lze jej také nazývat mezinárodním odsunem – právě kvůli koordinovanému přístupu mezi okupačními mocnostmi a československou vládou. Postupimská konference stanovila, že odsun německého obyvatelstva musí proběhnout spořádaně podle pravidel humánního zacházení. Tento požadavek byl více méně formální, protože brutální zacházení s odsunovanými Němci by bylo kontraproduktivní. Komplikovalo by předávání odsouvaných Němců do americké a sovětské zóny Německa. Odsun znamenal pro místní Němce z Československa prožití dvojité kolektivní viny. Nejen za to, že jsou Němci, kteří se snažili o připojení k Říši. Lidé odsunutí do Německa byli místním obyvatelstvem přijati většinou lhostejně, někdy až s nevraživostí, neboť svou přítomností způsobovali problémy místním Němcům v zásobování a ubytování. U místního obyvatelstva totiž mnohdy panovalo falešné povědomí, že čeští „Sudeťáci“ mohou za to, že došlo k válce, protože vyhecovali Hitlera k agresivním akcím, které nakonec skončily válkou. Čili dopadla na ně druhá kolektivní vina jako na válečné provokatéry. Odsun znamenal v Československu zisk bytového fondu a majetku odsunutých na jedné straně a problémy s masou odsunutých bezdomovců v Německu. Odsun Němců z ČSR a z Polska vytvořil podobné problémy, jako kdyby pokračovala plošná bombardování německých měst. Nemusela se sice hasit hořící města, přesto byly v Německu svízelně řešitelné problémy s přívalem lidí bez přístřeší. Zatímco odsun byl formou mezinárodního kolektivního trestu vůči německy hovořícím lidem na území Československa, povolení k vystěhování bylo formou odměny pro bezproblémové Němce či česko-německé rodiny nebo německé antifašisty, kteří se cíleně stěhovali kam chtěli, ať do Německa nebo do jiných států, i mimo Evropu. Pohled pamětníka Jak probíhal místní úřední odsun ukazuje povídání s Bedřichem Brabcem, který první tři poválečné měsíce v roce 1945 sloužil jako pomocný policista na služebně v Ústí nad Labem na Masarykově ulici na rohu s ulicí Rudé armády (dnes Beethovenovou). Byl také u neoficiálních odsunů Němců z Ústí do Německa v červenci 1945. Tehdy policisté a vojáci chodili po domech a oznamovali Němcům ve čtvrti Klíše, že mají dvacet minut na to, aby si vzali dvacet kilo věcí pro osobní potřebu, a budou vystěhováni. Brabec tehdy byl u soupisu majetku, který po sobě Němci zanechali v bytech. „Bylo to skutečné vyhnání, protože co si ti chudáci měli během tak krátké chvíle vzít? Je mi jich líto, protože se nerozlišovalo, kdo skutečně nacistům pomáhal. Museli potom jít na stadion, odtud ve skupinách zhruba o velikosti roty (kolem 150 osob, pozn. autora) šli pěšky na Všebořice, Telnici, Adolfov … A byli v Německu. Tam na ně nebyli vůbec připraveni, neměli je kam dát,“ vzpomínal Brabec na rok 1945. Se vzpomínkami pamětníka Brabce kontrastují fotografie s rozjásanými davy Němců na náměstích a v ulicích v době, kdy je Hitler v roce 1938 zachránil ze spárů Československa. Tyto dva póly pohledu jsou dvěma stranami jedné mince. Téměř všeobecná spokojenost Němců s přičleněním Ústí nad Labem k Říši a téměř všeobecný odsun Němců do zničené Říše v letech 1945 až 1947. Místní odsun v Chabařovicích ve svědectví dokumentů Neuškodí malá ukázka „technologie“ místního odsunu: S koncem války, podobně jako z jiných měst a větších obcí, i v Chabařovicích menší počet Němců – funkcionářů utekl, a nechal po sobě opuštěné plně vybavené byty. Další Němci byli jako funkcionáři a nepřátelé Československa uvězněni, což byl další zdroj bytů a zabavených věcí. Proto již 30. května 1945 na schůzi revolučního MNV (Místního národního výboru) bylo v zápisu pod bodem 2. uvedeno: „Ohledně zajišťování Němců a zabavování jejich majetku. Vše řádně sepsat, abychom byli při event. kontrole kryty.“ V bodě 3. bylo dodáno: „Zabavené věci od Němců mohou býti těm, kteří je nutně potřebují (chudí Češi) rozděleny.“ O probíhajících konfiskacích majetku nepřátelských Němců svědčí zápis z jednání MNV z 1. června 1946, bod 19: „Josef Hofman přečetl seznam zařízení v bytech rod. (rodiny – pozn. autora) Weiss, Hoffman a Schafranke. Navrhnuto, aby se zařídila v bytové komisi též nábytková komise. Zabavené věci a nábytek spravedlivě a podle nynějších zákonů rozděliti chudým českým obyvatelům. Na návrh p. Franze vyvěsiti vyhlášku, by byl každý vyrozuměn." První odsun ze 4. června 1945 Zárukou klidu a jistoty pro Čechy byla vojenská posádka. Malé posádkové velitelství v Chabařovicích například 4. června 1945 vydalo směrnici, kterou chabařovický národní výbor uplatnil jako vyhlášku o povinném nošení bílých pásek Němci. Vojáci také pomáhali s odsunem německého obyvatelstva. K velkému odsunu (byl nazýván evakuací) došlo 4. června 1945. V ten den muselo opustit městečko 1522 českých Němců. Řada lidí ale neměla kam jít, protože na odsun nebyly německé příhraniční obce v Sasku připravené. Někteří lidé se vraceli zpět z německých hranic i kvůli citovým vazbám. Evakuační komise MNV v Chabařovicích spočítala, že k 12. červnu 1945 z městečka skutečně odešlo 1289 osob. Dne 13. červa 1945 bylo evakuováno z německých navrátilců, kteří přišli zpět do Chabařovic z prvního odsunu, 92 osob a naopak dalších 5 lidí odešlo do Německa dobrovolně. „Stav evakuantů dne 14. 6. 1945 je 1386 Němců,“ uvedla evakuační komise. Po odsunu bylo v zápisu z porady MNV v Chabařovicích konané 5. června 1945 uvedeno pod bodem 35, že došlo k rozpravě o vydávání potvrzení pro spolehlivé Němce, aby „nemuseli za hranice. Vyhotoviti soupis všech německých antifašistů. Rozprava o tom jak se bude konati vyhosťování v příští akci.“ Pod bodem 37: „Byly vypracovány seznamy něm. sociálních demokratů a komunistů v souvislosti vyhošťování Němců.“ O tři dny později, tedy 7. června 1945, bylo na poradě MNV prvním bodem jednání zpracování soupisu německých antifašistů, komunistů a sociálních demokratů „v souvislosti s vypovězením Němců.“ Jednání probíhalo za přítomnosti vedoucích představitelů německých komunistů a sociálních demokratů. Ze zápisu, který není blíže rozveden, ale vyplývá, že šlo o reakci na první velký odsun, do kterého byli neoprávněně zahrnuti i někteří němečtí antifašisté – komunisté a sociální demokrati. Příprava na druhý odsun Další místní, tedy neoficiální (divoký) odsun z Chabařovic, byl připravován na 13. června. Odsun představoval stěžejní téma na deváté schůzi MNV 12. června 1945, kde Ulman z kárné komise referoval: „Zítra ráno bude dána do rozhlasu zpráva ohledně zítřejší vystěhovací akce.“ Franz z bytové komise si povzdechl, že největší potíže po Němcích, kteří odešli, jsou s klíči. K některým bytům, které jsou přebírány, nebyly vůbec klíče nalezeny. Sepisování inventáře dalo velkou práci, ale do osmi dnů bude bytová otázka z největší části vyřízena. Člen MNV Kopejka navrhl, aby z domů opuštěných Němci byly zabaveny potraviny a v pátek zadarmo rozdány mezi české obyvatelstvo. Jeho nápad byl schválen. V zápisu z jednání najdeme rozsáhlý záznam z evakuační komise. V zápisu bylo doslova uvedeno: „…v šest hodin ráno všichni členové Národního výboru, jakož i vojsko, četnictvo a civilní stráže nastoupiti v kanceláři evakuační komise. Pak bude konána prohlídka veškerých bytů osob, které jsou určeny k vystěhování, by byli všichni v 8 hodin na louce severně za městem. Budou vystěhovány všechny osoby, které byly 4. t.m. vypovězeny a zase se vrátily, s výjimkou těch, kteří mají antifašistické legitimace. Z Chabařovic budou vyvezeny autem pana Pokorného a Hrada do Telnic, odkud půjdou pěšky v doprovodu naší stráže až na hranice. Vrácení bez povolení se bude trestati zastřelením. Od vojenského velitelství dostaneme k dispozici 10 mužů, od četnictva 5 mužů.“ Lze připomenout, že k hrozbě smrti vůči odsunovaným Němcům nebyl nikdo oprávněn, ale stejné pohrůžky za neplnění nařízení se objevily i v Ústí nad Labem. Hrozbu smrtí lze považovat za prostředek k udržení pořádku. Zajímavý je záznam o poslání československé armády: „V této záležitosti byla ještě obšírná debata, během které pan kapitán Menšík prohlásil, že nekoná nic, jak se někteří domnívají, na vlastní pěst, nýbrž pouze na rozkaz jeho představených. Pan kapitán má rozkaz, že německá strana musí z českého severu úplně vymizeti. Ohledně této akce vyplývající zastavení závodů poznamenal, že na příklad ústecký závod Schicht již teď může propustiti 50 % německých zaměstnanců, aniž by závod zůstal stát. Dále hovořil ještě pan Franz o nutnosti přesného přezkoušení vystěhovací akce a myslet na to, že musíme též míti lidi na práci. Upozornil na to, že máme též povinnosti vůči československému hospodářství (zásobování českého národa živobytím) k čemuž jsou zapotřebí pracovní síly, o které, když všechny Němce vyhostíme, bude velká nouze. V tom smyslu hovořil též pan Fröhlich a poznamenal, že na příklad v Mělníku jsou ještě němečtí vystěhovalci, kteří pracují ve dvoře na polích…. Na naší poznámku, že potvrzení o loajálním chování některých Němců dostávají fašisti, prohlásil pan Fröhlich, že potvrzenky, které prošly komunistickou komisí, jsou důkladně přezkoušeny. Bylo ještě debatováno o tom, že němečtí komunisti nemají zde v Č.S.R. vůbec žádné působiště, že mají v Německu mnohem větší úkoly a mohou na komunistickou myšlenku převrátit celý národ německý.“ K zápisu z jednání MNV byla přiložena zpráva evakuační komise „o evakuační akci vyhoštěných osob 4. června 1945.“ Citujeme pro úplnost celý její obsah: „Provedli jsme seznam navrácených Němců, kteří byli 4. června 1945 vyhoštěni z Chabařovic do Německa. Počet navrácených osob dle seznamu jest 233. Po vyhotovení shora uvedeného seznamu bylo rozhodnuto, že tito lidé s výjimkou těch, kteří mají antifašistické legitimace, budou zítra 13. června 1945 znovu vyhoštěni. K informaci německého obyvatelstva bylo dnes a bude zítra rozhlasem oznámeno následující: Místní národní výbor v Chabařovicích vyzývá veškeré německé obyvatelstvo vrátivší se Německa, s výjimkou těch, kteří mají antifašistické průkazy k odchodu k přepravení do Německa. Sraz o osmé hodině ranní na louce severně od Chabařovic. Zavazadla jsou povolena pro osobu 50 kg, v hotovosti 50 DM (německých marek), jeden prsten a hodinky. Ti, kteří neuposlechnou této výzvy, a nedostaví se v určený čas na stanovené místo, budou přísně potrestáni. Vyhošťování bude prováděno za spolupráce veškerých bezpečnostních orgánů, t.j. čsl. vojska, četnictva, městské policie a zmobilosovaných stráží Národních výborů. Členové Národního výboru budou přejímati klíče vyhoštěných osob a to v blízkosti bydliště těchto lidí. K převozu na hranice budou dány k dispozici auta pana Hrada a Pokorného po případě povozy pana Halíka. Chabařovice, 12. června 1945.“ Desátá porada na MNV 14. června 1945 byla ve znamení bilancování odsunu z předchozího dne. Kopejska hlásil, že bylo zabaveno zlato a jiné cenné věci v ceně 260 tisíc říšských marek. Bylo dohodnuto, že zabavené věci budou uloženy na „státní spořitelní knížku“. O čtyři dny později, tedy 18. června 1945, bylo na jedenácté schůzi rozhodnuto, že evakuace je prozatím zastavena. „Zítra bude zahájen soupis všech Němců v Chabařovicích (dotazníky).“ Čili začalo plošné kádrování všech Němců v okresu Ústí nad Labem, ve kterém se oficiálně rozhodlo, kdo půjde do mezinárodního (spojenci schváleného) odsunu. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2024-05-20 13:28:20

Prokurátor Mezinárodního trestního soudu žádá zatykač pro Netanjahua a Gallanta

Hlavní žalobce Mezinárodního trestního soudu Karim Khan v pondělí prozradil, že soud usiluje o vydání zatykačů na nejvyšší představitele Hamásu i Izraele. Toto prohlášení,... Článek Prokurátor Mezinárodního trestního soudu žádá zatykač pro Netanjahua a Gallanta se nejdříve objevil na AC24.cz.

Čas načtení: 2024-05-20 13:28:20

Prokurátor Mezinárodního trestního soudu žádá zatykač pro Netanjahua a Gallanta

Hlavní žalobce Mezinárodního trestního soudu Karim Khan v pondělí prozradil, že soud usiluje o vydání zatykačů na nejvyšší představitele Hamásu i Izraele. Toto prohlášení,... Článek Prokurátor Mezinárodního trestního soudu žádá zatykač pro Netanjahua a Gallanta se nejdříve objevil na AC24.cz.

Čas načtení: 2024-05-20 10:00:00

Prohlášení žalobce ICC Karima A. A. Khana KC: Žádosti o vydání zatykače v souvislosti se situací ve Státu Palestina

Foto: Karim A. A. Khan KC, žalobce Mezinárodního trestního soudu Prohlášení: 20. května 2024 |Prohlášení žalobce ICC Karima A. A. Khana KC: Žádosti o vydání zatykače v situaci ve Státu PalestinaKarim A. A. Khan KC, žalobce Mezinárodního trestního souduDnes podávám žádosti o vydání zatykačů před I. přípravným senátem Mezinárodního trestního soudu ve věci situace ve Státu Palestina.Žalobce ICC Khan k žádosti o vydání zatykače v situaci ve Státě PalestinaYahya Sinwar, Mohammed Diab Ibrahim Al-Masri (Deif), Ismail HaniyehNa základě důkazů shromážděných a prozkoumaných mým úřadem mám důvodné podezření, že Yahya SINWAR (vůdce Hnutí islámského odporu („Hamas“) v pásmu Gazy), Mohammed Diab Ibrahim AL-MASRI, známější jako DEIF (vrchní velitel vojenského křídla Hamasu, známý jako brigády Al-Kassám), a Ismail HANIYEH (vedoucí politického byra Hamásu) nesou trestní odpovědnost za následující válečné zločiny a zločiny proti lidskosti spáchané na území Izraele a Státu Palestina (v pásmu Gazy) nejméně od 7. října 2023:     Vyhlazování jako zločin proti lidskosti v rozporu s čl. 7 odst. 1 písm. b) Římského statutu;    Vražda jako zločin proti lidskosti v rozporu s čl. 7 odst. 1 písm. a) a jako válečný zločin v rozporu s čl. 8 odst. 2 písm. c) bodem i);    braní rukojmí jako válečný zločin v rozporu s čl. 8 odst. 2 písm. c) bodem iii);    Znásilnění a jiné činy sexuálního násilí jako zločiny proti lidskosti, v rozporu s čl. 7 odst. 1 písm. g), a také jako válečné zločiny podle čl. 8 odst. 2 písm. e) bodu vi) v souvislosti se zajetím;    mučení jako zločin proti lidskosti v rozporu s čl. 7 odst. 1 písm. f) a také jako válečný zločin v rozporu s čl. 8 odst. 2 písm. c) bodem i) v souvislosti se zajetím;    jiné nelidské činy jako zločin proti lidskosti v rozporu s čl. 7 odst. 1 písm. k) v souvislosti se zajetím;    kruté zacházení jako válečný zločin v rozporu s čl. 8 odst. 2 písm. c) bodem i) v souvislosti se zajetím a    urážky osobní důstojnosti jako válečný zločin v rozporu s čl. 8 odst. 2 písm. c) bodem ii) v souvislosti se zajetím.

Čas načtení: 2024-05-21 10:00:00

Amal Clooneyová spolupracovala s Karimem Khanem, který žádá o zatykač na vůdce Izraele a Hamásu

 Právnička zabývající se lidskými právy byla zvláštní poradkyní při vyšetřování válečných zločinů v Izraeli a GazePrávnička Amal Clooneyová, která se zabývá lidskými právy, působila jako zvláštní poradkyně při vyšetřování žalobce Mezinárodního trestního soudu, který požádal o vydání zatykačů na vedoucí představitele Izraele a Hamásu.Hlavní žalobce soudu Karim Khan ve svém prohlášení, v němž tento krok oznámil, Clooneyové poděkoval a označil ji za součást „skupiny odborníků na mezinárodní právo“, na které se obrátil s žádostí o radu a o přezkoumání důkazů v případu. Mnozí ze jmenovaných odborníků jsou Britové.„Panel je složen z odborníků s obrovským renomé v oblasti mezinárodního humanitárního práva a mezinárodního trestního práva,“ napsal Khan.

Čas načtení: 2024-05-24 10:00:00

Yuval Noah Harari Obě strany mají obrovský strach, že je chce ta druhá strana vyhladit. Právem

 "To, co je zásadní si o tomto konfliktu uvědomit, je, že obě strany mají v hloubi duše strach, že se je druhá strana snaží vyhladit, vyhnat nebo zabít každého člena skupiny židů i Palestinců. A tragédií je, že obě strany mají pravdu. Že obě strany mají dobré důvody bát se, že jejich existence je ohrožena, že pokud druhá strana někdy dostane příležitost, pokusí se nás zcela zbavit. Ne nutně zabít každého člověka, ale rozhodně je vyhnat. Lidé mají tendenci vidět konflikt jen z jedné strany." “The key thing is to realize that both sides are right in their deepest fears”. Bestselling author and historian Yuval Noah Harari gets to the crux of the crisis between Israel and the Palestinians. Watch our interview in full here: pic.twitter.com/ns49bGFPSP— Christiane Amanpour (@amanpour) May 23, 2024 Christiane Amanpour, CNN: Autor bestsellerů a historik  se hluboce zamýšlí nad svou vlastí a dokonce i nad možností míru mezi Izraelci a Palestinci a v článku pro FT se ptá: Existuje cesta z izraelsko-palestinské pasti? A nyní ho máme ve studiu. Yuvale Noah Harari. Vždy je dobré mít vás v tomto pořadu. Upřímně řečeno, v každém pořadu, protože jste velký myslitel a pomáháte nám,  orientovat se v oblastech, které nás možná nenapadly. Ale nejprve se vás musím zeptat jako Izraelce. Jaká je vaše reakce na žádost Mezinárodního trestního soudu o vydání zatykačů? Yuval Noah Harari: No, je to hluboká ostuda pro občany jakékoli země, když je jejich vedoucí představitel obviněn z takových zločinů. A myslím, že z pohledu cizinců, vím, že se proti soudu ICC vznáší spousta obvinění, že srovnává Netanjahua se Sinwarem a tak dále. To je opravdu snaha o spin. Chci říct, že to není otázka srovnání. Otázkou jsou obvinění a důkazy, které je podporují. A druhá věc, když se na celou epizodu podíváme jako na celou záležitost z širšího hlediska, je, zda bychom chtěli žít ve světě, kde se vůdci zodpovídají podle mezinárodního práva, nebo ne, zda bychom chtěli žít ve spořádaném světě a ve světě mezinárodního práva.

Čas načtení: 2024-05-24 10:00:00

Nejvyšší soud OSN nařídil Izraeli okamžitě zastavit ofenzívu v Rafáhu

 Předseda Mezinárodního soudního dvora prohlásil, že humanitární situace v nejjižnějším městě Gazy je nyní klasifikována jako „katastrofální"Nejvyšší soud OSN nařídil Izraeli zastavit útok na město Rafáh na jihu Gazy v přelomovém rozhodnutí, které zvýší tlak na tuto stále izolovanější zemi.Předseda Mezinárodního soudního dvora Nawaf Salam uvedl, že humanitární situace v Rafáhu se dále zhoršila a je nyní klasifikována jako „katastrofální“, což znamená, že dříve vydaná předběžná opatření Mezinárodního soudního dvora  „plně neřeší důsledky vyplývající ze změny situace. lt;brgt;lt;brgt;