Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2025-04-24 18:57:07

Vzácná Bible z roku 1756: Zlatý poklad před založením USA a Iluminátů

V roce 1756, dvacet let před vznikem Spojených států amerických a založením Iluminátů, spatřila světlo světa mimořádná Bible, která je dnes považována za skvost... Článek Vzácná Bible z roku 1756: Zlatý poklad před založením USA a Iluminátů se nejdříve objevil na AC24.cz.

Čas načtení: 2008-10-16 00:00:00

Pepe Jeans – víc než jen džíny

Nápad se založením britské džínové značky, která by dobyla svět, se zrodil v hlavách tří bratrů z Keňi v roce 1973. Nitin, Arun a Milan Shah odstartovali tento projekt prodejem svých výrobků v pronajatém stánku na tržišti v Západním Londýně. Jelikož jejich džíny byly vysoce kvalitní a dobře padly, ú ...

Čas načtení: 2020-01-22 17:58:28

Nadační fond Magdaleny Kožené zve po třetí do stipendijní akademie MenART pro nadané žáky ZUŠ a jejich učitele

Stipendijní akademie MenART pro nadané žáky základních uměleckých škol a jejich pedagogy, klíčová aktivita Nadačního fondu Magdaleny Kožené, otevírá možnost přihlášek do dalšího ročníku. Třetím rokem nabízí tento unikátní projekt mentoringu uměleckého vzdělávání možnost intenzivního pracovního setkání s předními osobnostmi české umělecké scény. Ve školním roce 2020/2021 přijalo role mentorů 11 špičkových umělců různých oborů. Pro oblast klasické hudby v mentoringu pokračují pěvkyně Kateřina Kněžíková, klavírista Ivo Kahánek, houslista Jan Fišer a nově také flétnista Jan Ostrý. Muzikálovému zpěvu se bude věnovat zpěvačka Radka Fišarová, saxofon a skladbu bude mít na starosti v premiéře Marcel Bárta. Novým oborem je také souborová hra, které se bude věnovat výsostný muzikant, dirigent a umělec širokého záběru Radek Baborák. S výtvarníky bude pracovat Tomáš Císařovský a Richard Loskot a mentorem pro tanec bude již podruhé choreograf a tanečník Jan Kodet. Soubor v literárně dramatickém oboru letos povede dramaturgyně a režisérka Dominika Špalková ve spolupráci s Divadlem Drak, která stipendistům umožní vhled do divadelní praxe a vzniku představení. MenART je klíčovou součástí činnosti Nadačního fondu Magdaleny Kožené. Kromě celostátního happeningu ZUŠ Open, ve kterém upozorňuje širokou veřejnost na význam uměleckého vzdělávání, se tak zaměřuje přímo na podporu a rozvoj mladých talentů a inspiraci jejich pedagogů. „Cílem MenARTu je otevírat debatu o moderních přístupech k uměleckému vzdělávání v prostředí základních uměleckých škol formou Best practice. ZUŠky jsou výjimečným prostředím pro zachycení talentů a zároveň ovlivňují ve velké míře přístup široké společnosti k umění,“ objasňuje Dana Syrová, zakladatelka tohoto programu a dodává: „Stejně jako podpora mladých talentů je jeho důležitou částí debata a sdílení s pedagogy, kteří ve své každodenní práci vedou mnohé další. Roční délka programu nám umožňuje pracovat v měřítku s hlubším dopadem, než přináší krátkodobá intenzivní setkání a semináře.” MenART tak zdůrazňuje zásadní význam dvou klíčových prvků v životě mladého umělce, kterými jsou možnost inspirativního setkání se silnými tvůrčími osobnostmi a dlouhodobá spolupráce s kvalitním pedagogem. Stipendijní akademie MenART je otevřená pro žáky ZUŠ z celé ČR, jednotliví mentoři si stanovili vhodné věkové hranice. Celoroční program je pro žáky i pedagogy zdarma. Přihlášky lze podávat do 31. března 2020. První několikadenní pracovní setkání se uskuteční na konci srpna 2020 v Kroměříži a dále budou následovat tři intenzivní celodenní setkání skupin v dvouměsíčních intervalech. Výsledky společné práce jsou prezentovány ve spolupráci s velkými renomovanými festivaly MHF Pražské jaro a Národního festivalu Smetanova Litomyšl 2020, které tak dávají najevo, že líheň a podpora talentů jsou důležitou součástí uměleckého prostředí. Detailní informace jsou pro zájemce připraveny na www.menart.cz. Stipendijní akademie MenART by se nemohla konat bez podpory patrona, kterým je společnost RSJ. Stipendijní akademie Nadačního fondu Magdaleny Kožené MenART propojuje uměleckou praxi a vzdělávání, inspiruje k výměně zkušeností a navázání vazeb důležitých pro další tvůrčí činnost v rámci moderních přístupů k uměleckému vzdělávání talentovaných žáků a škol, které usilují o podporu jejich talentů. Právě vlastní pozitivní zkušenosti z přístupu pedagogů vedli umělce k rozhodnutí stát se pro následující rok mentory. S vděčností vzpomínají i na setkání a rady starších profesionálů, které měli na jejich uměleckou dráhu zásadní vliv. „Zařazení do něčeho tak velkého, jako je MenART, pro mne moc znamená. Nejenže mi dal možnost několikrát se setkat s těmi nejlepšími mentory, jež nám po celou dobu programu předávali své drahocenné zkušenosti, rady, dodávali nám energii, svůj zápal a vedli nás k profesionalitě, nebo účast na nadcházejících festivalech Pražské jaro a Smetanova Litomyšl,“ hodnotí jedna z účastnic prvního ročníku. Přihlášky může podávat vždy žák základní umělecké školy společně se svým pedagogem ke konkrétnímu mentorovi. Povinnou součástí přihlášky je vždy motivační dopis, vyjádření pedagoga ZUŠ a ukázka práce. Výběr a zveřejnění stipendistů proběhne do konce dubna 2020. Přihlášky hodnotí poradní tým nadačního fondu, výsledný výběr účastníků stipendijního programu podléhá osobnímu rozhodnutí daného mentora. Dvojice pedagog – student se zavazuje absolvovat program v celé šíři. Prvního ročníku akademie MenArt se zúčastnilo 140 stipendistů z celé ČR, druhého ročníku 142 stipendistů. Nadační fond Magdaleny Kožené Mezzosopranistka Magdalena Kožená iniciovala podporu základních uměleckých škol jako světově jedinečného konceptu uměleckého vzdělávání založením nadačního fondu na začátku roku 2016. Členem správní rady fondu a spolupatronem akce je také generální ředitel České filharmonie David Mareček. „Základní umělecké školy tvoří kořeny naší kulturnosti, naší lásky k umění. Ve světovém měřítku jsou zcela unikátním vzdělávacím systémem, který je třeba hýčkat, rozvíjet a podporovat,” říká světoznámá mezzosopranistka Magdalena Kožená. V České republice je podle posledních údajů 496 ZUŠek, ve kterých studuje více než čtvrt milionu žáků. O jejich vzdělávání se stará cca 13 000 pedagogů. Zájem o umělecké vzdělávání a počet žáků ve školách neustále narůstá – za posledních 10 let vzrostl o 12 %. Žáci se vzdělávají ve 4 oborech: v hudebním (65 % žáků), ve výtvarném (20 % žáků), v tanečním (11 % žáků) a v literárně-dramatickém (4 % žáků). Novinkou posledních let je multimediální obor a oddělení nových médií, kterým disponuje několik desítek škol. TZ

Čas načtení: 2015-06-17 23:00:00

Istanbul za 90 €

Blízky Východ je pre nás Európanov niečím neuveriteľne lákavým, lebo je úplne iný. Diametrálne sa líši svojím podnebím, stavbami, architektúrou a pamiatkami, kultúrou, jedlom a tiež svojou národnosťou, ktorá je veľmi živočíšna, divoká a nespútaná. Arabi sú národom s úplne iným založením, ktoré často ...

Čas načtení: 2012-08-02 16:00:00

Založení evroské akciové společnosti

Chcete si založit firmu a nevíte, jak na to? Máte několik možností. Tou první je založení společnosti přes právní kancelář či úřad, s čímž je však spojeno někdy dost nepříjemné a náročné papírování. Tomu se dá vyhnout založením společnosti přes internet díky webu Zalozeni-spolecnosti-online.cz. Mnoh ...

Čas načtení: 2012-05-28 19:00:00

Co je dále potřeba zařídit v nové firmě

Samotným založením firmy ale nemáme vyhráno, je třeba mí jasno v tom, kde bude společnost sídlit. Pokud pracujeme z domova a nemůžeme zde mít sídlo, tak nám může posloužit virtuální sídlo společnosti. Součástí podnikání je i výbava kancelářských a podnikových prostor. Nejdříve je třeba vybavit výro ...

Čas načtení: 2011-06-16 00:00:00

Firmy na prodej aneb jak začít podnikat

Začátky podnikání často nejsou snadné, takže každá možnost, jak si je ulehčit, je vítaná. Takových usnadnění je celá řada, jedním z nich je bezesporu možnost koupit již založenou společnost. Koupě již založené společnosti Mnoho lidí má největší problém ihned v začátku podnikání se založením společ ...

Čas načtení: 2010-11-11 13:00:00

Založení společnosti snadno a bezbolestně

Někdo se na založení své nové společnosti těší, jiný už by měl nejradši všechno to papírování „z krku“, jak se říká. Té druhé skupině, lépe řečeno většině, pak možná přijde vhod nechat veškeré úkony na jiných a sám si užít až výsledek. Zakládání společnosti Se založením společnosti souvisí celá řa ...

Čas načtení: 2015-06-14 20:00:00

Istanbul za 2 488 Kč

Blízký Východ je pro nás Evropany něčím neuvěřitelně lákavým, neboť zcela jiný. Diametrálně se liší svým podnebím, stavbami, architekturou a památkami, kulturou, jídlem a také svoji národností, která je velmi živočišná, divoká a nespoutaná. Arabové jsou národem se zcela jiným založením, které často ...

Čas načtení: 2020-07-08 06:42:26

Spisovatelka a moderátorka Zuzana Maléřová: Miluji banality, maličkosti, drobky pod stolem na velké hostině

Psaní se věnuje od dětství. Na svém kontě má dvě desítky knih a tu poslední nazvanou Houslový klíč si nadělila ke svým narozeninám. Její zhudebněné texty nazpívala na svém CD její dcera Alžběta Bohdanová, a jako rozhlasová moderátorka Zuzana Maléřová svými pořady posluchače vyprovází v noci ke spánku a ráno zase probouzí.   K letošním půlkulatinám jste si nadělila dvacátou knížku Houslový klíč, ke které grafiku obálky dělal váš syn Jeroným Bohdan, který se také jako ilustrátor podílel na knize O květině. Někde jste řekla, že je z vašich knih nejbarevnější. V čem to spočívá? Je jistým ohlédnutím životním, ale i žánrovým. Příběhy mnoha lidí známých i neznámých jsou prokládány úvahami, glosami, básněmi i písňovými texty, vzpomínkami, které nás podrží v těžkých časech. Jmenuje se Houslový klíč, což je úvodní kapitola knihy, která odkazuje k mému dětství, ve kterém neustále zněly písničky. Vyrostla jsem ve valašských horách, pod horou Radhošť a u sochy Cyrila a Metoděje jsem zase stále měla na očích, „že na počátku bylo slovo.“ Nějak se to ve mě spojilo a kdykoliv píšu, slyším ho jako hudbu. Syn studuje grafický design v Dánsku a ten houslový klíč ukryl na obálce do listů lilie. Jako symbol počátku. Písně, života, zápasu…   Co pro vás znamená psaní? Je to práce, koníček, terapie…? Je to profese. A je štěstí, když ji člověk cítí jako součást všeho, co jmenujete, a ještě něco navíc. Schopnost sdílet s lidmi jejich prožitky, klást otázky, vytvářet příběhy, které spojují v jedno rozum a víru, zastavují čas. Určitá nostalgie mé povahy, a tudíž i mého psaní je pak vyvážena černým humorem a přímočarostí. A co úplně miluji, jsou banality, maličkosti, drobky pod stolem na velké hostině. Působíte také jako rozhlasová moderátorka a v ČRo uvádíte pořady Dobré jitro, Glosy nebo Noční Mikrofórum. Který je vám nejbližší? Je to už třicet let, co jsem jako mladá autorka zasedla k mikrofonu mezi elitu osobností, která tehdy provázela autorská nedělní rána. Zůstala ve mě ta síla výpovědí, které jsme v ranních hodinách k posluchačům vysílali. Nechci se tomu zpronevěřit ani dnes, a tak každé mé vysílání je vlastně malá knížka. Chodím po světě, sbírám zážitky a zamykám je v sobě. Psaním je zhmotním a pak přijde ráno, otevřu zámek a zážitky osvobodím. No a začnu sbírat znovu, abych měla příště co předat. Při psaní je člověk sám, a i nedělní rána v rozhlase jsou druhem samoty, i když veřejné. Všude kolem ticho a klid, jen já a mistr zvuku, který se mnou vysílá a silné tušené propojení s posluchačem. Začínáte ve tmě a tři hodiny jdeme za světlem. Naproti tomu Noční Mikrofórum je setkání s konkrétním člověkem, jeho příběhem a společně s mým hostem vlastně zavíráme den. V rozhlasové práci tedy vyprovázím posluchače ke spánku a zase je probouzím. Tyhle časy přesně vyhovují mé povaze, to je můj „houslový klíč."   Jako textařka jste se představila na debutovém CD O lásku dál vaší dcery Alžběty Bohdanové. Co vás přivedlo k psaní textů písní? A jak se vám psalo pro vlastní dceru? Je to trošku jinak, mé první verše už vyšly v knize Dopis Cyranovi, ve které byla závěrečná část nazvaná Dopisy ve verších. Byly tam mimo jiné i čtyři básně jako životní nálady čtvero ročních období, věnované jako dárek k osmnáctinám mé dcery. V té době už zpívala a její kytarista a skladatel Vratislav Zochr krásně texty zhudebnil, například „zimní“ Odpuštění je má srdeční záležitost. Přidal se k němu Jan Jiráň z Ypsilonky, který skvěle muzikantsky vystihl „podzimní" Dlouhý let a pak už jsem psala texty přímo pro ně a samozřejmě především pro zpěvačku, která měla jasnou představu, že chce texty básnické a symbolické. Pro mě byla radost pozorovat, jak precizně nakládá s češtinou a s náročnou interpretací textovou i hudební. Titulní píseň O lásku dál pak vznikla jako „rozhovor" mladé dívky se zralou ženou, která už je „o tón výš, o lásku dál". Duet s Alžbětou nazpívala herečka Martina Randová, a pokud se ptáte na spolupráci matky a dcery, možná je ukryt právě v tomto textu, kde mne Martina zastoupila.   Díky lásce ke zvířatům jste chtěla být zvěrolékařkou, nakonec jste se rozhodla pro psaní. Kde nacházíte inspiraci? O čem ráda píšete? V mé prvotině Život je kulatý byl v ní dopis určený Stelle Zázvorkové. Vlastně její příběh na pár stránkách. Jak mi řekla, pro ni v mnohém přelomový, některé věci jsem pojmenovala poprvé. Když jsem psala zmiňovanou knihu Dopis Cyranovi, napsala jsem ten dopis po třiceti letech Stelle znovu. Vlastně stejný, proměněný jen mými odžitými třiceti lety života. Naše setkání jsem pak završila v jedné z kapitol Houslového klíče. Tím chci říct, že téma mého psaní zůstává stále stejné. Život a jeho souvislost s tvorbou na jakémkoliv „hřišti", vše modifikováno pouze narůstající životní zkušeností.   V letech 1990 až 1997 jste byla tiskovou mluvčí ND a v letech 2004 až 2007 divadlo Viola uvádělo vaše autorské projekty Celá viola tvé duše a Ticho v květu violy. Nelákalo vás hrát také divadlo? To ne, dokonce mne zaskočila dcera, když se vydala spolu se zpíváním i na hereckou dráhu. Úplně jsme s mužem nejásali, nicméně dnes si její představení užíváme, když vidíme její vášeň a schopnost zhostit se velkých náročných úkolů. Já jsem i přes veškerou komunikativnost svým založením spíš uzavřenější člověk, který zhmotňuje na papír své myšlenky a otázky a mám radost, když mé texty inspirují herce k jejich interpretaci.   Jak to máte s četbou vy? Preferujete jednoho autora či žánr, nebo máte ráda rozmanitou tvorbu? Určitě rozmanitou, autorem řekla bych mých citů je Ota Pavel, ale to mimo jiné proto, že psal krásně o sportovcích a já vyrostla ve sportovní rodině a nikdy jsem ta pouta k vášni například pro fotbal nepřetrhala, o čemž svědčí i mé knihy Příběhy z tribuny či Proč kluci milují fotbal. Četla jsem již od svých pěti let, sama jsem si s velkou taškou chodila půjčovat knihy do místní knihovny, každý pátek jsem dostala od rodičů desetikorunu, půjčení jedné knihy stálo padesát haléřů. Místní knihovnice se zřejmě domnívala, že nosím knihy pro celou rodinu, a tak se nedivila, když jsem si v první třídě půjčila třeba Balzacův román Lesk a bída kurtizán. Především jsem ale ve školním věku poznala valašskou spisovatelku Marii Podešvovou, která mne přijala za svou „adoptivní“ vnučku. Podepisovala se mi „tvá bábi ze Soláně“ a já jsem z toho krásného soláňského vrchu, na kterém stál a dodnes stojí impozantní srub manželů Podešvových, poprvé uviděla velký svět. Jezdily za nimi na návštěvu úžasné osobnosti – skladatelé, malíři, spisovatelé, překladatelé, herci, sportovci. Před srubem stála lavička, věděla jsem, že je to „ta“ Lavička Jiřího Mahena. Bábi říkala, že je to místo, kde se slétají géniové, aby hovořili s člověkem. Já jsem však chtěla překročit brány těch hor a svěřila jsem se fotografce Evě Fukové, když se z americké emigrace konečně mohla podívat zpět do krajiny dětství, na Soláň, za svou mámou a tátou. Tehdy mi řekla: „Je dobré odejít, když se můžeš vracet.“ Vracím se stále, svědectvím je i kniha Houslový klíč.   Zuzana Maléřová (1965) debutovala knihou Život je kulatý, kterou napsala během studií žurnalistiky na UK v Praze. Vynesla jí Cenu literárního fondu. Od té doby napsala dvacet knih jako například Počítání času, Křehké otázky, Šťastná hodina, Jak potkat děti, Proč kluci milují fotbal, Příběhy z tribuny, Dopis Cyranovi či Kdy se dotknout dospělosti. Na svých projektech spolupracuje s Českou televizí (v rámci cyklu (Ne)obyčejné životy natočila 11 dokumentárních filmů například o Stanislavu Zindulkovi, Lubomírovi Kostelkovi, Martě Kubišové či Marii Drahokoupilové) a Českým rozhlasem (například úvahová Dobrá jitra, Noční Mikrofórum, Glosy v ČR Dvojka, Nedělní siesta v ČR Regina).

Čas načtení: 2020-04-18 14:50:09

Indie si koupila čas na pandemii. Jak draho vyjdou týdny karantény?

Narychlo vyhlášený třítýdenní zákaz vycházení bezpochyby zbrzdil šíření nemoci a pomohl připravit se na koncepční řešení zdravotnické krize. Mnohem větší výzvu než vlastní koronavirus však pro Indii budou představovat vedlejší důsledky karantény. Zákaz vycházení, jenž v Indii začal platit o půlnoci z 24. na 25. března, můžeme zpětně hodnotit jako správný krok, který pomůže nepřetížit zdravotnický systém nad únosnou míru. Na druhou stranu je zřejmé, že Indie se na karanténu mohla připravit dříve, lépe a koncepčněji. Ačkoli první izolovaný případ pacienta s koronavirem byl v Indii nahlášen už 30. ledna, vláda s ráznějšími opatřeními dlouho váhala, nezásobila se zdravotnickým vybavením a zavedla nouzový stav o několik dní později, než bylo záhodno. Jeho samotné vyhlášení bylo navíc značně chaotické: když premiér Naréndra Módí 24. března v osm hodin večer národu sdělil, že od půlnoci začíná platit zákaz vycházení, zapomněl občany informovat, jak se o ně vláda hodlá v době karantény postarat. Řešit problém, až nastane Další vývoj odhalil především dva jevy: tím prvním je potvrzení, že indický zdravotní a sociální systém dokáže poměrně rychle řešit velké problémy. Zmatky v prvním týdnu nouzového stavu způsobily hromadný exodus sezónních námezdních dělníků z velkých měst na vesnice. Ústřední vláda i jednotlivé státy však na tuto krizi dokázaly pružně reagovat uzavřením hranic a založením 21 tisíc provizorních táborů, které podle informací z jednotlivých států poskytly přístřeší a základní potravinovou pomoc 600 tisícům migrantů. Zároveň se však ukázalo, že indická vláda jedná pouze ve vleku událostí, aniž by je dokázala předvídat. Namísto promyšlené strategie jsme mohli vidět spíše reakci na komplikace, které ukvapeným vyhlášením karantény vznikly. Následky úvodních chaotických dnů tak mohou ve výsledku negovat její přínosy. Nekoordinovaná migrace vystavila námezdní dělníky zbytečnému zdravotnímu riziku, a to nejen kvůli možnosti dalšího rozšíření koronaviru, ale i kvůli horším hygienickým podmínkám v nouzových táborech, které mohou způsobit šíření jiných infekčních chorob. Jaká bude koncepce? Tři týdny zákazu vycházení, během nichž vystoupal počet prokazatelně nakažených z 600 na devět tisíc, posloužily indické vládě především k tomu, aby získala čas. V další fázi už ale bude muset přistoupit ke skutečně koncepčním řešením: vyčlenit nemocnice pouze pro pacienty s koronavirem, vybavit lékaře a zdravotnický personál ochrannými pomůckami, a především zavést důslednější testování obyvatelstva, v němž má indický systém dosud značné rezervy. Kvůli nedostatku testovacích sad dokáže Indie otestovat 15–20 tisíc osob denně. V zemi tak bylo dosud provedeno jen zhruba 190 tisíc testů, což při ohromné indické populaci dává průměr kolem 140 testů na milion obyvatel. Agresivní testování spojené s problematickým sledováním citlivých údajů se přitom ukazuje jako zřejmě jediný spolehlivý způsob, jak udržet virus pod kontrolou i po ukončení karantény. Malý počet testů navíc může maskovat skutečný rozsah epidemie, která se šíří sice pomalejším, ale konstantním tempem. Pokud se nepodaří rozšířit nemocniční kapacity a zbrzdit současný nárůst počtu nakažených o 15 procent denně, Indii koncem května dojdou nemocniční lůžka. Co přijde po karanténě? Třítýdenní nouzový stav končí 14. dubna a indická vláda dlouho ani nenaznačovala, že by měl pokračovat nadále. To se změnilo v sobotu 11. dubna, kdy při videokonferenci s ministerským předsedou požádala většina států ústřední vládu, aby zákaz vycházení prodloužila. Nejvíce zasažené státy jako Uríša, Paňdžáb, Maháráštra nebo Západní Bengálsko mezitím samy prodloužily karanténu do konce dubna. Konečné rozhodnutí se zřejmě dozvíme až v dalším projevu, který premiér Módí pronese 14. dubna dopoledne. Důvod, proč centrální vláda lavíruje, je zřejmý: každý den navíc znamená další těžkosti pro indickou ekonomiku. Její růst v posledních letech zpomaluje a delší výpadek v kombinaci s nižším objemem mezinárodního obchodu může celé hospodářství snadno poslat do recese. Nezaměstnanost, která už před karanténou mírně stoupala, nyní vyskočila z osmi na 23 procent. Můžeme rovněž předpokládat, že kvůli omezení volného pohybu osob drasticky klesne spotřeba domácností, která je důležitým hnacím motorem ekonomiky. Zákaz vycházení poškodí také indické zemědělce, neboť přišel uprostřed jarní sklizně. S tou farmářům každoročně pomáhají právě migrující nádeníci, kteří nyní sedí v nouzových táborech a karanténách a jsou zcela závislí na humanitární pomoci. Kvůli tomuto výpadku distribuce sezónních plodin proto vláda zřejmě bude muset zajistit, aby se v podzimní sezóně pěstovalo co nejvíce potravin na úkor technických plodin a posílila se potravinová soběstačnost. Ekonomická krize zároveň nesmí dopadnout na nejchudší. Zhruba 300 milionů obyvatel Indie žije pod hranicí chudoby a dalších 100 milionů těsně nad ní. Na pomoc těmto nejohroženějším skupinám cílí vládní balíček záchranných opatření v hodnotě 1,7 bilionu rupií (570 miliard korun), který zahrnuje základní potraviny a palivo zdarma i drobné finanční granty. Ty by měly podpořit především neformální ekonomiku, která zaměstnává 94 procent populace a produkuje téměř polovinu indického HDP. Otázkou však je, zda to bude stačit. Hodnota celého balíčku odpovídá jen zhruba jednomu procentu indického HDP, zatímco západoevropské státy hodlají na pomoc svým občanům uvolnit mezi 10 a 20 procenty. Rozdělená společnost Současná krize také ukazuje, jak je Indie navzdory veřejně proklamované jednotě dodnes rozdělená podle náboženských, národnostních a kastovních linií. Mohlo by se zdát, že společný nepřítel v podobě smrtícího viru společnost sjednotí, zatím to však vypadá, že opak je pravdou. Když vyšlo najevo, že enormní množství nakažených se rekrutuje ze sekty Tablíghí džamá’at, která uspořádala v půli března v Dillí velký sjezd, za hlavního šiřitele koronaviru byla označena muslimská komunita. To po komunálních nepokojích v Dillí na konci února ještě zesílilo náboženské pnutí mezi hinduisty a muslimy. Rozkol ve společnosti může zesílit také společenská ostrakizace těch, kteří jsou již nakaženi. Některé státy nechaly zveřejnit jména nakažených nebo označit jejich domy, lékaři jsou zase často považováni za přenašeče. Zdravotní krize také naplno odhaluje rozsáhlý problém s fake news a dezinformacemi, které v Indii kolují většinou přes skupiny na WhatsAppu. Kromě zaručených zpráv o šiřitelích choroby od muslimů po slepice se ve zprávách můžete dočíst i spolehlivé návody, jak vyléčit koronavirus popíjením kravské moči, cvičením jógy nebo ájurvédskou medicínou.  K silnějšímu centralismu? Těžko odhadovat, zda bude mít současná krize větší vliv na rozložení volebních sil. Jak podotýká politický stratég Prašánt Kišór, lidé nejvíce zasažení důsledky zákazu vycházení nemají důvěru v celý politický systém, a nikoli pouze v jeho současné představitele. Indická střední třída, která do značné míry určuje veřejné mínění, naopak vládě i nadále věří. Premiérovi Módímu hraje do karet nejen to, že oficiální čísla nakažených se v Indii stále drží relativně nízko a právě lehce překročila 10 tisíc, ale také razantní vyhlášení karantény, jímž v očích veřejnosti stvrdil svůj obraz rozhodného lídra. Otázkou zůstává, zda Módího kabinet této důvěry nezneužije. Indická ústava umožňuje v krajních případech omezit pravomoci států a změnit politický systém z federálního na unitární. Zdá se však pravděpodobnější, že centrální vláda bude jen nenápadnými kroky zvyšovat svou popularitu. Rozpaky už vzbudil například dobročinný fond PM CARES, který nechal ministerský předseda založit na zmírnění následků pandemie. Indie přitom už jeden podobný fond má, a za zřízením nové sbírky tak můžeme vidět i politický marketing: ústřední vláda nyní může na potravinové balíčky umístit portrét premiéra Módího, vykreslit jej jako největšího zprostředkovatele pomoci a umenšit roli jednotlivých států i neziskových organizací. I z tohoto detailu je patrné, jak krize spojená se šířením koronaviru odhaluje stále větší nesoulad mezi federální vládou a jednotlivými indickými státy. Ačkoli se v současné situaci ukazuje, že vnitřní problémy země dovedou státní vlády často řešit věcněji a pružněji než centrální byrokracie, ta si v mimořádných situacích naopak snaží za každou cenu udržet svou autoritu. K dlouhodobějšímu řešení krize by však spíše pomohlo, kdyby ústřední vláda místo tvrdých a překvapivých opatření delegovala více pravomocí na nižší úrovně státní správy, které dovedou zohlednit regionální specifika jak v boji s koronavirem, tak při následném restartu hospodářství. Otázkou však je, zda si premiér Naréndra Módí dovolí ustoupit z léta pečlivě budované a upevňované image silného a schopného velitele.   Článek patří do série deseti textů, které se na koronavirovou pandemii nezaměřují z lékařského hlediska, ale z perspektivy toho, jak pandemie komplikuje život společnosti a politiky. Sledují především vládní opatření ve významných makroregionech světa a reakce na ně ve společnosti. Všechny články jsou dopsány do jednoho data, konkrétně do Velikonočního pondělí 13. dubna 2020, aby bylo možné učinit si v jeden čas srovnávací představu o vývoji koronavirové pandemie po více než čtvrt roce ve světě. Autory článků jsou členové Centra globálních studií a jejich externí spolupracovníci. Za prezentovaná stanoviska odpovídají jednotliví autoři. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2020-02-20 08:12:26

O demokracii, svobodě a jejich nelehkém soužití

Když jsem psal o možných důsledcích koronaviru, zabloudil jsem i ke tweetu Ivana Pilipa o tom, jak články tohoto typu podrývají důvěru v liberální demokracii. Dostal jsem poměrně dost kritických ohlasů v tom smyslu, že ve své reakci moc směšuji pojem demokracie a svobody, a že to je chyba. Jak říkají Němci, Jain (ano i ne). Je patrné, že „svoboda“ a „demokracie“ nejsou totéž. Lze si představit stát řízený králem či oligarchií, který neumožňuje svým obyvatelům žádnou účast na výběru vladařů, ale přitom je stále ještě nechá kecat a kritizovat, jak se jim zachce. Lze si taky představit stát, kde volby probíhají rutinně, ale obyvatelstvo stejně systematicky volí lidi, kteří jim přikazují držet hubu aspoň v některých záležitostech (pochybuji, že kdy existoval stát, který zakazoval kritizovat úplně všechno). Ne-li ještě hůře. Jak napsal jeden můj čtenář, teoreticky si 51 procent obyvatel může odhlasovat, že těch zbylých 49 procent prostě vyhladí. Ano, teoreticky si tohle všechno lze představit. Prakticky se to zas tak moc neděje a ta praxe je z hlediska každodenního „provozu“ docela podstatná. Teoretické modely jsou užitečné při abstraktním uvažování, v kontaktu s chaotickou lidskou společností ale vždycky dostanou pořádné šrámy a ztratí na vypovídací hodnotě. Ačkoliv jsem studoval matematiku, založením jsem spíš praktik, takže tahle moje stránka má tendenci vždycky vylézat na povrch. A ve svém článku jsem nemluvil ani tolik o demokracii jako teoretickém učebnicovém konceptu, jako o tom, co reálně známe v našem kulturním okruhu dnes. Aby bylo patrné, co myslím tím naším kulturním okruhem: nejsem si jist, zda by si například někde v Arábii při první příležitosti neodhlasovali tvrdý chalífát. Na druhou stranu, to by nebyl konec dějin. Například dříve velice nábožensky striktní společnosti v puritánské Nové Anglii se v průběhu plynoucích generací změnily v něco, co by jejich zakladatelé ani nepoznali. Dneska, v době ovlivněné New Age-mysticismem, je v Massachusetts čarodějnice spíš řemeslo než hrdelní zločin. Z hlediska racionálního myšlení to není kdovíjaký pokrok, z hlediska osobní svobody ovšem ano. Demokracie je unikátní systém v tom, že dává i nejposlednějšímu jedinci do ruky něco, co má váhu – volební právo. I kdyby postrádal peníze, krásu, charisma, vliv, zuby, potenci, výřečnost atd., pořád má ještě nějaký způsob, jak malinko, ale přeci jen ovlivnit kariérní perspektivu svých vládců. A to hned na několika úrovních, protože typický demokratický stát má volby obecní, regionální a celostátní, někdy i jiné (prezidentské, federální, senátní). Ano, zase si lze představit stát, který je sice demokratický, ale má jenom jednu úroveň řízení a centrálně zvolený parlament diktuje následující čtyři roky i barvu hadru uklízečky v mateřské školce na té nejposlednější periferii. Prakticky to tak nebývá, státy bývají uspořádány složitěji a jednotlivé úrovně řízení jsou málokdy v harmonické shodě. Daleko častěji spolu bojují. Nejpřesnější by asi bylo říct, že demokracie, jak ji známe, potřebuje k rozumnému fungování ještě aspoň dostatečnou kulturu verbálního disentu. Pokud daný národ nemá příliš silné instinkty k potlačování nesouhlasu a různých vyčnívajících jedinců, tak si podle mého názoru dlouhodobě zachová solidní míru osobních svobod. Ne nutně konstantní míru, i on bude oscilovat mezi zhoršováním a zlepšováním, ale nepůjde to všechno jen jedním směrem, tedy dolů. Právě proto mi ten Ivanem Pilipem vyjádřený názor šel tolik proti srsti. Dvojnásob u člověka, který se snaží pomáhat disidentům na Kubě – jako by měl v tomhle směru nějaké zvláštní klapky na očích, které mu znemožňují vidět zárodky podobných tendencí u nás. Asi není úplná náhoda, že zrovna politická scéna v silně společensky konformistických zemích jako Německo a Švédsko se po celá léta snaží izolovat opoziční strany (SD, AfD) do jakéhosi vnitřního exilu a pokud možno se jich ani „nedotknout třímetrovou tyčí“. A to skoro za každou cenu, včetně toho, že rozsáhlé skupiny voličů se úplně myšlenkově odcizují a může mezi nimi docházet i k další radikalizaci. To považuji za velmi negativní jev, naštěstí nikoliv univerzální. V pluralističtějších zemích, jako je Dánsko nebo Itálie, neměly takové pokusy o „sanitární kordon“ nikdy dlouhého trvání. Jsem rád, že v tomhle spektru je ČR spíš na tom pluralistickém konci a jeden z důvodů, proč píšu, je snaha přispět k tomu, aby tam i nadále zůstala. Vždycky bude dost lidí, kteří se s poukazem na „vyspělý Západ“ (ze kterého si ovšem berou právě jen to, co se jim hodí) budou snažit o to, nám ty klapačky aspoň trochu přivřít. A povšimněte si, že většinou to jsou lidé, kteří aktuálně nezastávají demokraticky volené funkce, případně je nezastávali nikdy. Nezanedbatelné množství je jich třeba mezi novináři. Jiná věc, a ta je sama o sobě na dlouhý článek, je to, do jaké míry se dá demokracie zkřížit se svobodami ekonomickými. V téhle věci jako by celé lidstvo mělo v sobě nějaké restriktivní sklony, vyslovených libertariánů je mizivé procento. Proč? Je to vrozené? Nevím. Snad je to dědictví z dob, kdy průměrná pravěká tlupa měla 150 lidí a kdyby jednomu z nich patřilo 90 procent dostupné potravy nebo vody, tak ostatním hrozí pomření hladem a žízní. Ale nevím, to je jenom taková spekulace bez hlubšího podkladu. {loadmodule mod_tags_similar,Související} Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE.

Čas načtení: 2024-02-19 18:30:00

Mág filmové poezie stíhaný vnitřními běsy. Před sto lety se narodil František Vláčil

Byl umělcem protikladů. Proslul jako filmař poetický a lyrický, řemeslo se přitom učil v pragmatickém Československém armádním filmu. Jeho komplikovaná a vznětlivá povaha ho často přiváděla do konfliktů, přitom byl založením citlivý introvert. Velkou část své tvůrčí dráhy zápasil s komunistickým režimem, bez jehož štědré finanční podpory by však svá vrcholná – a vrcholně nákladná – díla nikdy nemohl natočit. A přestože se tak často natahoval po duchovním přesahu, jeho pozemskou existenci devastoval alkohol. Scenárista a režisér František Vláčil se narodil přesně před sto lety.

Čas načtení: 2024-02-28 12:17:22

Jiří Slavík, Liam Noble a Paul Clarvis zvou na nostalgický výlet + soutěž o 3× 2 vstupenky

Anglicko-české trio svrchovaných virtuózů ale zavede posluchače nejen do příjemně sentimentální jazzové minulosti. Během koncertu 12. března 2024 v Chodovské tvrzi dojde také na odlehčený hudební humor i aktuální inspirace. Založením klavírního tria s pianistou Liamem Noblem a bubeníkem Paulem Clarvisem si kontrabasista a skladatel Jiří Slavík splnil dávný sen. „Tito pánové byli mými dlouholetými vzory už v době, když jsem studoval na Royal Academy Of Music v Londýně,“ svěřil se slezský rodák. Trio přitom nezůstalo jen jednorázovou záležitostí. Po vydání alba Nostalgia a […] The post Jiří Slavík, Liam Noble a Paul Clarvis zvou na nostalgický výlet + soutěž o 3× 2 vstupenky first appeared on Jazz Port.cz. Zobrazit celý článek Jiří Slavík, Liam Noble a Paul Clarvis zvou na nostalgický výlet + soutěž o 3× 2 vstupenky

Čas načtení: 2024-03-07 17:00:01

Jak by vypadal svět, kdyby Hitler vyhrál válku? Na Ameriku při honbě za čistou rasou zapomněl

Nacisté zabili během války 6 milionů evropských Židů v rámci takzvaného konečného řešení židovské otázky. Stejně jako velké množství dalších zranitelných skupin obyvatelstva. Genocida skončila spojeneckými invazemi do Německa a Polska na konci války, jako součást tehdy už nevyhnutelné německé porážky. Kdyby Adolf Hitler a Němci nikdy neprohráli, program organizované smrti by pravděpodobně pokračoval rychlým tempem a vyvraždil by většinu židovské populace na Zemi. Podle Holocaust Encyclopedia by tehdy bylo zavražděno až 9,5 milionu lidí. Nostradamus viděl hrůzy, které se letos mají týkat i Česka. Potvrdil je generál Šedivý i další věštec Číst více Nejistý osud královské Anglie Adolf Hitler to se založením nové německé říše přitom myslel velmi vážně. Už v roce 1942 ovládal většinu evropského kontinentu a také obrovské části Sovětského svazu až po Kaspické moře. Právě Sověti by byli pravděpodobně jeho nejhorším nepřítelem. Někdy historikové uvádí, že Hitler neměl za cíl dobýt celý svět, ale ve skutečnosti plánoval, že ruské pohoří Ural bude východní hranicí třetí říše. Otázkou je, jaké by byly jeho záměry s Britskými ostrovy. Známá je operace Sea Lion, ze které by byla zřejmě krvavá jatka, kdyby k ní nakonec došlo. Jenže od toho Němci upustili. Šlo o německý plán na invazi do Velké Británie. Byl vypracován nacistickým Německem v roce 1940 po úspěchu blitzkriegu v západní Evropě, který vedl k obsazení Francie. Německé síly pod vedením Adolfa Hitlera měly plánovat útok na Britské ostrovy přes Lamanšský průliv. Operace zahrnovala mnoho různých bodů, včetně leteckých útoků, invaze německých jednotek a námořních operací. Plán byl nakonec zrušen ze dvou hlavních důvodů. Zaprvé, bitva o Británii, ve které se britské Royal Air Force úspěšně bránilo proti německé Luftwaffe, znamenala, že německé letecké síly neměly vzdušnou převahu potřebnou k podpoře invaze. Zadruhé, německé námořnictvo nebylo dostatečně silné, aby zaručilo ochranu námořních konvojů během invaze. Dá se říct, že právě strach německých vojsk byl důležitým bodem ve druhé světové válce, kdy spojenci začali cítit, že by možná přece jen mohli mít jednou převahu… Afrika byla připravená spojit se s Hitlerem Nešlo by však pochopitelně jen o Anglii, kdyby se Hitler chopil nadvlády nad celým světem. Jeho ambice prý tehdy sahaly až do Afriky, a to ke koloniím, které ztratilo Německo po první světové válce Versailleskou smlouvou. Navíc africké obyvatelstvo se bránilo britské nadvládě a bylo připraveno s nacisty spolupracovat. Někteří Jihoafričané dokonce vytvořili pronacistické milice v očekávání jejich sjednocení s třetí říší. K apartheidu by došlo od Sahary až po Madagaskar. Totalitní režimy by se pravděpodobně rozšířily po celé Evropě, německé vítězství by pravděpodobně změnilo ekonomický a obchodní systém ve prospěch Německa a jeho spojenců. To by mělo silný vliv na globální ekonomiku. Bez asijského obchodu by se možná ocitlo Japonsko, které je jedním ze základních kamenů globalizace. Tragédie ztraceného letu Santiago 513: Přistál po pětatřiceti letech s kostrami na palubě Číst více Americe se nacisté vyhýbali Měl Hitler konkrétní plány, jak zaútočí na USA? Překvapivě zřejmě ne. Ve své honbě za čistou rasou Američany totiž velmi podcenil, ačkoliv odmítal uvěřit, že národ „míšenců“ by snad někdy mohl porazit árijskou rasu. Také logistika celé operace byla tehdy velmi nejasná a snad i nepředstavitelná. Vzhledem k tomu, že Wehrmacht by se již rozprostřel po Evropě a Africe, nebylo by kapacitně možné obsadit další velký kontinent. Kanada, stát poddaný Británii, by mohla dopadnout hůř, s Hitlerem jako hlavou státu namísto krále Jiřího VI. Historik Mark Grimsley už dříve naznačoval, že další atomová bomba mohla skončit svržením na Berlín nebo jiné evropské město a zdecimovat je jako Hirošimu a Nagasaki. V roce 1941 zahájilo americké letectvo práce na bombardéru Convair B-36, který mohl dosáhnout Berlína z kanadské letecké základny bez doplňování paliva. Nepochybně by pak decimoval i jiná evropská města. Ačkoliv není jasné, zda by se svět nakonec znovu nespojil a nesvrhl Hitlera v touze žít v demokratickém režimu, s jistotou lze říct, že utrpení nevinných by bylo mnohonásobně vyšší.  Zdroj: redakce, grunhe.com, history.net, chicagotribune.com KAM DÁL: Čína zase vyděsila svět. Dala zelenou projektu, na který si zatím netroufla žádná velmoc.

Čas načtení: 2024-03-27 01:00:00

Civilizační nemoci nepřinesla civilizace, ale náš způsob života

Založením rodinné kliniky Galen Clinic si Luboš Kmeť plní svou představu, jak by se mělo přistupovat k pacientům z odborného, ale hlavně lidského hlediska. Sází na prevenci, celostní medicínu, stovky let prověřené techniky a dostatek času v ordinaci.

Čas načtení: 2024-04-19 09:02:00

Společnost Cognivia získala strategické financování ve výši 15,5 milionu eur na podporu vývoje léčiv pomocí AI a ML

Mont-Saint-Guibert (Belgie) 19. dubna 2024 (PROTEXT/PRNewswire) - Práce s osobnostními rysy pacientů zahajuje novou éru klinického výzkumu.Cognivia, inovativní společnost z oboru umělé inteligence usilující o transformaci farmaceutického a biotechnologického klinického výzkumu prostřednictvím špičkových algoritmů AI-ML (umělé inteligence a strojového učení), hrdě oznamuje významný investiční milník. Společnosti Vesalius Biocapital IV, SFPIM (Société Fédérale de Participations et d'Investissement) a WE (Wallonie Entreprendre) se zavázaly podpořit strategickými investicemi misi společnosti Cognivia „kvantifikovat sílu mysli" za účelem optimalizace a urychlení programů vývoje léčiv. Tato kapitálová injekce umožní společnosti Cognivia nasadit svá řešení pro prediktivní klinické studie, která dekódují vztahy mezi vlastnostmi a chováním pacientů, a urychlit tak vývoj inovativních léčebných postupů pro pacienty po celém světě.Řešení společnosti Cognivia se zaměřují na kritické oblasti, které v minulosti představovaly při vývoji léčiv značné problémy, jako je například reakce na placebo a adherence k léčbě v klinických studiích. Cognivia je zcela bezkonkurenčním průkopníkem kvantitativního chápání pacientů jako jednotlivců a integruje tyto poznatky do analýzy dat z klinických studií a/nebo optimalizace strategií zapojení pacientů. Její řešení Placebell™ například využívá prediktivní algoritmy ke zmírnění negativního dopadu placebo reakce, čímž zvyšuje výzkumnou sílu klinických studií a v konečném důsledku zlepšuje jejich úspěšnost, zmenšuje časové lhůty i náklady. Compl-AI předpovídá riziko noncompliance a vyřazení pacienta při screeningu a v průběhu klinického hodnocení, díky čemuž pomáhá posílit a personalizovat strategie zapojení pacientů.Získaný kapitál urychlí snahy společnosti Cognivia uvést svá průkopnická řešení na trh a zajistit si silnou pozici ve Spojených státech. Lepší spolupráci v oblasti obchodu či výzkumu a vývoje (R&D) chce Cognivia podpořit také rozšířením svého týmu a založením dceřiné společnosti v USA. V krátkodobém horizontu plánuje dále rozvíjet svou síť prostřednictvím strategických partnerství, posílit svůj poradní výbor uvedením nových členů a budovat týmy jak v USA, tak v EU. Tento strategický postup je zcela v souladu s vytrvalými snahami společnosti Cognivia stát se předním partnerem farmaceutických a biotechnologických společností a umožnit jim vyvíjet účinné léčebné postupy pro řešení neuspokojených potřeb pacientů.V aktuálním posledním kole financování společnost Cognivia s hrdostí vítá podporu tří vážených investorů, kterými jsou Vesalius Biocapital IV, lucemburský fond rizikového kapitálu se zaměřením na špičkové investice v oblasti HealthTech (zdravotnických technologií) a biofarmacie, dále SFPIM, belgický státní investiční fond, poskytující strategické vedení a finanční podporu belgickým společnostem, a konečně WE, který přispívá k hospodářskému rozvoji Valonska prostřednictvím financování a podpory nejrůznějších odvětví.„S mimořádným potěšením představujeme společnost Cognivia jako úvodní investici našeho fondu IV, který se zaměřuje na společnosti z oblasti HealthTech a biofarmacie na špici inovací transformujících zdravotnictví. Dychtivě očekáváme naši vzájemnou spolupráci v celé fázi její komercializace a růstu," říká Olivier Houben, partner společnosti Vesalius Biocapital.„Strategické spojenectví společnosti Cognivia se společnostmi Vesalius Biocapital IV, SFPIM a WE představuje klíčový moment v naší snaze o transformaci odvětví prostřednictvím jedinečné kombinace desítek let zkušeností v oboru a pokročilé umělé inteligence," poznamenal Dominique Demolle, generální ředitel/spoluzakladatel společnosti Cognivia. „Díky této investici a vítanému doplnění našeho provozního týmu, představenstva společnosti a strategického poradního výboru, které bude brzy oznámeno, jsme připraveni urychlit naše úsilí při poskytování převratných přístupů, které umožní lékařům, výzkumníkům a výrobním odvětvím přijímat informovaná rozhodnutí založená na datech a v konečném důsledku tak zlepšit výsledky pro pacienty a zainteresované subjekty po celém světě."O společnosti CogniviaCognivia je první a jedinou společností, která kombinuje kvantifikaci psychologie pacientů a možnosti umělé inteligence (AI)/ strojového učení (ML) s cílem zdokonalit měření terapeutické účinnosti nejen v klinických studiích. Technologie společnosti Cognivia předpovídají chování pacientů a reakci na léčbu v klinických studiích pomocí prediktivních algoritmů na bázi ML, které vycházejí z kvantitativního zkoumání psychologických vlastností, očekávání a přesvědčení pacientů shromážděných prostřednictvím našich vlastních a specifických dotazníků vyvinutých za tímto účelem. Společnost Cognivia si klade za cíl využít „sílu mysli" a kvantifikovat tento jedinečný fenomén pro zvýšení míry úspěšnosti klinických hodnocení, zmírnění rizik při vývoji léčiv a v konečném důsledku zkvalitnění zdravotní péče.Další podrobnosti o společnosti Cognivia a jejích revolučních řešeních v oblasti umělé inteligence naleznete na webu cognivia.com nebo prostřednictvím @cognivia na síti LinkedIn.Dotazy médií laskavě směřujte na:Stephanie AlvarezMarketingová ředitelka společnosti CogniviaStephanie.alvarez@cognivia.comLogo - https://mma.prnewswire.com/media/2082754/Cognivia_Logo.jpg 

Čas načtení: 2024-04-24 14:07:13

Klein Vision AirCar: Létající vůz původem ze Slovenska je futuristickým zážitkem

Slovenská společnost Klein Vision se se svým prototypem létajícího automobilu snaží dobýt světový trh. V rámci propagace se nyní rozhodla posadit na místo spolujezdce světoznámého umělce a skladatele elektronické hudby Jeana-Michela Jarreho. Jak popsal svůj zážitek? Za založením společnosti Klein Vision stojí Štefan Klein, který se návrhům létajících vozů věnuje již od 80. let minulého století, a jeho kolega Anton Zajac, investor a spoluzakladatel společnosti Eset. Klein byl původně zaměstnán ve firmě AeroMobil, kde vyvinul hned dva koncepty osobního automobilu schopného létat. První model AeroMobil I, představil poprvé v roce 1989 v rámci své diplomové práce. Prototyp se podařilo zkonstruovat i vyzkoušet

Čas načtení: 2024-05-05 09:30:00

Uteče Sandeva od Prachaře za jiným?

Už dlouho se říká, že spolu herečka z Jedné rodiny Sara Sandeva (26) a herec Jakub Prachař (40) prožívají partnerskou krizi. Povídá se, že Prachař na partnerku tlačí se založením r... Celý článek najdete na webu nasehvezdy.cz

Čas načtení: 2024-06-08 21:11:00

Češi vyhazují hory jídla, nový institut je má naučit šetřit

V Česku loni skončilo neuvěřitelných milion tun potravin v odpadu, a to jen proto, že nebyly včas zkonzumovány nebo zpracovány pro uskladnění. Konec tomuto naprosto zbytečnému plýtvání se rozhodli udělat vědci založením Food Waste Intitutu (FWI). Bude hledat způsoby, jak těmto ztrátám zabránit, a učit veřejnost, aby se k jídlu chovala s úctou.