Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2023-10-16 09:34:35

Bratrstvo neohrožených má pokračování! Vedou to Hanks a Spielberg

Tom Hanks a Steven Spielberg jsou opět v sedle a točí další akční trhák o druhé světové válce! Vlastně jde o třetí část jejich epické trilogie, která začala v roce 2001 seriálem Bratrstvo neohrožených (Band of Brothers) a pokračovala v roce 2010 minisérií Pacifik (The Pacific).  Ale stejně jako u Pacifiku se tyto dvě herecké a režisérské legendy na plátně ani v režisérském křesle neobjeví, tento projekt ale sami řídí. Jsou tedy výkonnými producenty nového seriálu s názvem Vládcové nebes (Masters of the Air). Ten pojednává o 100. bombardovací jednotce amerického letectva, známé také jako Krvavá stovka (Bloody Hundredth). Austin Butler a Callum Turner Stejně jako Bratrstvo a Pacifik, je nový seriál na motivy skutečných událostí a setkáte se v něm s reálnými vojenskými postavami druhé světové války. Velká část příběhu je inspirována knihou z oblasti literatury faktu Vládcové nebes od Donalda L. Millera, která popisuje akce Krvavé stovky, která létala ve výšce až 7,5 km v mrazivých teplotách nad nacistickým Německem. Rafferty “Raff” Law je u většího projektu poprvé a hned vypadá jako nový Radar Práva na Millerovu knihu pro TV byla prodána již před deseti lety, ale původně je mělo HBO, které oznámilo že seriál připravuje již v roce 2013. Pak se dlouho nic nedělo až do roku 2019, kdy Hanks a Spielberg vydali zprávu, že uzavřeli smlouvu se společností Apple TV+ na devět dílů s celkovými výrobními náklady 250 milionů dolarů. Snímek z natáčení, vidíme zavěšený model bombardéru B-17 Obsazení Masters of the Air bude klasický seriálový mix zkušených a začínajících herců. Nejznámější tváří je asi Austin Butler, který sklidil uznání kritiky za svůj výkon po boku Hankse ve filmu Elvis z roku 2022, ten se představí v roli majora Galea Clevena. V seriálu se dále představí Barry Keoghan (Dunkirk, Černobyl) jako poručík Curtis Biddick, Callum Turner (Fantastická zvířata: Brumbálova tajemství) a další. Smímek kulis použitých v seriálu které působí jako zajatecký tábor Premiérový díl seriálu Masters of the Air se na Apple TV+ objeví 26. ledna 2024 a poté budou vycházet nové epizody každý týden až do 15. března. Tak Godspeed!     Images by Apple Inc., Lloyd Dickinson, Paul King

Čas načtení: 2024-04-08 12:00:01

Americký bombardér B-21 Raider: Jaderná bestie měla vystrašit Čínu, ta má ale vlastní trumfy

Bombardér B-21 Raider, který je mimo jiné určen pro operace na dlouhou vzdálenost, vzbudil značnou pozornost na konci roku 2023. Jedná se o výdobytek nejlepších současných technologií, 6. generaci bombardérů. Má kromě jiného schopnost stealth (obtížná zjistitelnost) a je prošpikován řadou nových systémů, které byly použity u bombardéru vůbec poprvé. I s hypersonickými zbraněmi B-21 ponese jednak konvenční, jednak jaderné zbraně a má se jednat o další americký prostředek k odstrašení nepřítele – kromě Číny také Ruska – v rámci americké jaderné triády, tedy strategických bombardérů, mezikontinentálních střel a také nukleárních raket, které jsou odpalovány z ponorek. V plánu je pořídit v první fázi 100 nových bombardérů. Letoun pohání dvojice motorů Pratt & Whitney, rychlost má činit mach 0.8+, což znamená kolem 1 000 km/h. Seriál, z kterého bolí oči a uši. Hlava Medúzy je přehlídkou nepřirozených dialogů Číst více Zbraňové systémy jsou pak samostatnou kapitolou nového amerického bombardéru. Jednak bude vybaven z konvenčních zbraní ničivou klouzavou pumou GBU-53B, dále řízenou střelou s plochou dráhou letu AGM-158 JASSM a protilodní raketou AGM-158C LRASM. Prakticky jisté je pak osazení stroje hypersonickými zbraněmi, jak uvádí server popularmechanics.com. Pokud hovoříme o typu jaderných zbraní, součástí výzbroje bude rovněž taktická puma B61-12. Stroj, který změní všechno Výrobce nového letounu, který má ve službě nahradit vysloužilý B-1 Lancer a B-2 Spirit, na sociálních sítích nezapomněl napsat, že tento stroj změní všechno. Možná to tak skutečně bude, záleží na tom, jestli k novému bombardéru vznikne adekvátní konkurence. A ta skutečně existuje v podobě jednak vyvíjeného podzvukového bombardéru H-20, na němž Peking horlivě pracuje už několik let, a jednak JH-XX, který představuje nadzvukový taktický bombardér. Houfnice M777 řádí na Ukrajině. Zbraně však mají vážnou slabinu Číst více Oba letouny, které jsou vyvíjeny, potvrdily americké zpravodajské služby, jsou však zároveň obestřeny tajemstvím, protože zatím o nich nemáme zdaleka tolik potřebných informací jako o B-21, protože Peking si hlídá, aby informace, které může zneužít nepřítel (hlavně USA), neprosákly na povrch. Co je tedy prozatím známo o dvou čínských bombardérech? Čínská odpověď Američanům Co se týče H-20, jedná se o jeden z čínských strategických projektů. To, že se na H-20 pracuje, bylo oznámeno v roce 2016. Podle dostupných informací se má jednat o stroj, který bude mít dolet minimálně 8 500 km, a kapacita nákladu má činit 10 tun. Podle vlivného amerického think tanku Rand umožní schopnosti tohoto bombardéru ohrozit americké cíle na Guamu či Havaji. H-20 bude moci také nést konvenční či jaderné zbraně. Tank T-84: Vozidlo do extrémních podmínek. Ukrajinský dravec se chystá na lov ruské kořisti Číst více Jestliže hovoříme o druhém vyvíjeném bombardéru JH-XX, tam jsou informace prozatím o mnoho skoupější. Má být osazen stejně jako H-20 jadernými zbraněmi. Standardem má být schopnost stealth, tedy profilová vlastnost amerického bombardéru B-21. Údajně má JH-XX operovat více regionálně, to znamená hájit čínské teritoriální nároky v oblasti Jihočínského a Východočínského moře. Podle Američanů však bude stroj schopen provádět útoky na dlouhou vzdálenost. Technické parametry prozatím nejsou z taktických důvodů známy. Právě zmiňované Jihočínské moře, bohaté na ložiska zemního plynu a ropy, je regionem, kde se střetávají zájmy velmocí, nejen Číny, ale také Jižní Koreje, Japonska či Austrálie. Čína by přítomností dvou nových a technologicky vyspělých bombardérů s jadernými zbraněmi zcela jistě pozvedla svůj odstrašující arzenál. Proto se USA snaží, aby jejich bombardér byl masově vyráběn a pro Čínu představoval dostatečně silný odstrašující prostředek, protože vztahy obou velmocí nejsou rozhodně dobré. Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Švédské kladivo na ruské okupanty: Bojové vozidlo pěchoty CV90 kupuje i Česká republika.

Čas načtení: 2024-06-05 16:00:01

Pilotovat Létající pevnost bylo jako hrát o život v ruletě, bombardéry B-17 měly osmdesátiprocentní ztráty

Matematická pravděpodobnost byla nekompromisní, těžký bombardér byl průměrně sestřelen při své osmnácté bombardovací misi na Evropu. Dokončit 25 misí, aby se posádka dostala domů, bylo statisticky téměř nemožné. Pravděpodobnost, že rekrut těžkého bombardéru dokončí svých 25 misí, byla jedna ku čtyřem. Další tři členové posádky by byli sestřeleni a zajati, zabiti nebo zraněni tak těžce, že by nemohli dokončit svou cestu. Bojoval v Pearl Harboru s přesilou a stal se legendou, o které se točí filmy. Zahynul v rozpadajícím se letadle Číst více Létající pevnost nebyla bezbranná, ale… B-17 byl pojmenován Létající pevnost, protože disponoval kulomety ráže .50, které pokrývaly každý úhel útoku německých stíhaček, kromě jednoho. Dle vintageaviationnews.com teorie spočívala v tom, že veškerá tato obranná palebná síla bude zesílena těžkými bombardéry létajícími v těsných formacích, zvaných „boxy“, které jim umožní vzájemně se chránit před útočícími stíhači. Také Létající pevnost měla slabinu. Zatímco bombardér chránily dva kulomety ráže .50 v horní, břišní a ocasní věži a jeden střelec ráže .50, pozice na 12 hodinách byla kryta osamělým kulometem ráže .30, který se německým stíhačům nemohl rovnat. Vzhledem k tomu, že formace bombardérů musely letět rovně a vodorovně, aby zahájily bombardovací let, začali piloti stíhaček Luftwaffe útočit na formace čelně. Následný masakr byl strašlivý. Ztráty materiálu a lidské síly byly strašlivé „Osmdesátiprocentní ztráty znamenají, že jste snídali s deseti muži a večeřeli jen se dvěma z těchto deseti,“ řekl po válce v rozhovoru Robert Morgan, kapitán letounu Memphis Belle. Jak připomíná server history.com, během celé letecké války nad Evropou zahynulo více než 30 000 amerických letců na palubách těžkých bombardérů, jako byl B-17. Pověst o strašlivých ztrátách při denním bombardování se donesla až do Spojených států a začaly být potíže s rekrutováním nových pilotů. Velení amerického letectva proto přišlo s nápadem natočit dokument o bombardujících letcích. Doufalo se, že film dokumentující posádku bombardéru, která úspěšně dokončila bojový turnus, uklidní nové rekruty, kteří slyšeli příběhy o krveprolití v zámoří, a zmírní pochybnosti veřejnosti, tisku a politiků, že strategické bombardování bylo neúspěšné. Největší motorkářský gang Pekelní andělé: postrach Američanů má českou stopu Číst více Dokument s prostým názvem Memphis Belle Memphis Belle splnila svou 25. a poslední misi, a to při náletu na německou ponorkovou základnu Lorient. Před jejím návratem domů do Spojených států byly natočeny filmové záběry, na kterých posádka přebírala bojové medaile. To byla ale jen část delšího dokumentu o jednom dni v životě amerického bombardéru, který obsahoval dramatické záběry jiného bombardéru sestřeleného z oblohy, přičemž většina jeho posádky seskočila padákem, jeden po druhém. Další filmová sekvence ukazovala bombardér vracející se na základnu s chybějící ocasní ploutví. To, co vypadalo jako poškození způsobené nepřítelem, bylo ve skutečnosti důsledkem srážky s jiným americkým bombardérem. Dokument se mohl jmenovat Invasion II Dokument byl původně točen o jiném bombardéru B-17F s názvem Invasion II. Filmový štáb Williama Wylera, který dokument natáčel, tento letoun důkladně zdokumentoval a očekával úspěšné dokončení 25 letů. Dne 17. dubna 1943 však realita války zkazila hollywoodský konec. Během 23. mise do německých Brém havarovala Invasion II poté, co byla zasažena flakem nad Borhmenem v Německu, což způsobilo požár kokpitu a křídla. Posádce se podařilo vyskočit, ale všichni se stali válečnými zajatci. Wyler se tedy zaměřil na další letadlo a posádku 324. bombardovací perutě, která byla také blízko dokončení bojového turnusu. Tou byla Memphis Belle, pojmenovaná po přítelkyni kapitána letounu Margaret Polk z Memphisu v Tennessee, a její posádka se dostala do centra pozornosti. První byla posádka „Pekelní andělé“? Členové posádky Memphis Belle se stali národními hrdiny, vrátili se do Spojených států a 21 měsíců objížděli na turné USA a podporovali prodej válečných dluhopisů. Ve skutečnosti však tato posádka nebyla první, která dokončila celý turnus. Dlouho se mělo za to, že první posádkou byla posádka bombardéru Hell’s Angels, která turnus dokončila šest dní před Memphis Belle, nakonec dokončila 48 misí, než se vrátila zpět do USA. Jak se dozvídáme na serveru 303rdbg.com, výzkum Micka Hanoua, prezidenta 91. Bomb Group Memorial Association, a historika Jeffa Duforda, kurátora Národního muzea letectva Spojených států, však potvrdil, že B-17F z 323. bombardovací perutě, 91. bombardovací skupiny, se sériovým číslem 42-5077 a přezdívaný Delta Rebel č. 2, dokončil 1. května 1943 dvacet pět připsaných bojových misí a stal se prvním B-17, kterému se to podařilo, a to dva týdny před Hell’s Angels. Delta Rebel č. 2 byl sestřelen během mise 12. srpna 1943 v Gelsenkirchenu v Německu, přičemž šest členů posádky bylo zajato jako váleční zajatci a čtyři byli zabiti v akci. Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Chtěl unést letadlo. Nakonec okradl cestující a z letícího stroje vyskočil

Čas načtení: 2024-03-03 15:00:01

Legendární americký bombardér B-52 bude ve službě až 100 let. Nové motory stroje omladí

Americké bombardéry s typovým označením B (Boeing) tvoří páteřní systém letectva. B-52 pak figuruje v americkém letectvu již od roku 1955, přičemž se zúčastnil řady nasazení, od války ve Vietnamu, v Perském zálivu či Afghánistánu po novější konflikty v Iráku a Sýrii. Aby mohl odvádět stále spolehlivé služby jako doposud, je třeba letoun osadit především novými výkonnými motory, díky kterým bude moci sloužit další dlouhé dekády, a to do plánovaného roku 2050, ale i po něm. Nové motory i kvůli válce na Ukrajině V současné době jsou bombardéry osazeny osmi motory TF33-PW-103 společnosti Pratt & Whitney (motory od této firmy také pohání například stíhače F-35). Ty propůjčují letounům celkový dolet bez natankování přes 14 tisíc kilometrů. To je sice solidní číslo, nicméně musíme vzít v potaz, že se jedná z dnešního pohledu o starou technologii motorů a zhoršující se bezpečnostní prostředí i s ohledem na válku na Ukrajině vyžaduje prodloužení doletu. Seriálový Rapl. Bývalý bodyguard Hynek Čermák se těší na stáří s kočkou v klíně a dýmkou v ústech Číst více Americké letectvo vyžadovalo osazení bombardéru takovými motory, které by tedy zajistily stroji delší dolet a tišší chod a v neposlední řadě by důležitou roli hrály nižší pořizovací náklady, hospodárnost a levnější údržba. O kontrakt na instalaci nových motorů se ucházela jednak již zmíněná společnost Pratt & Whitney, jednak Rolls-Royce a GE (General Electric). Zakázka byla nakonec přiklepnuta v roce 2021 firmě Rolls-Royce. Zbrusu nové motory od Rolls-Royce Výběr pak padl na motory F130, které postupně budou nahrazovat dýchavičné TF33-PW-103. Tato motorová jednotka, která je v současné době testována, bude na rozdíl od již zmiňovaných výkonnější s větším tahem, spotřeba paliva bude celkově nižší a údržba „uživatelsky přívětivější“, jak uvádí server The WarZone. A jak dodává web Popular Mechanics, bombardéry B-52 by měly být mnohem spolehlivější právě s novými motory. Houfnice M777 řádí na Ukrajině. Zbraně však mají vážnou slabinu Číst více Motory TF33-PW-103 byly navíc vyřazeny z výroby v roce 1985 a po roce 2030 již nebudou podporovány, nehledě na to, že se staly za dlouhá léta služby příliš drahými na údržbu. B-52 se tak v americkém letectvu stal kvůli těmto starým motorům nejdražším strojem na provoz. Instalováním motorů od Rolls-Royce tyto problémy odpadnou, navíc letectvo bude moci využít širší dodavatelský řetězec, což jinými slovy znamená, že už v budoucnu nemají být potíže s dodáním určité části motoru, jak se ještě dnes stává. Až 100 let v aktivní službě Výměna motorů je součástí další fáze širší modernizace bombardéru B-52, který čekají úpravy letových systémů, kokpitu či radaru, jež značně zdokonalí situační povědomí bombardéru a schopnost ještě přesněji zasahovat určené cíle. S tímto upgradem pak má být dosažena meta sta let ve službě bombardéru, kterého má americké letectvo k dispozici 58 kusů, ještě v roce 2012 jich bylo 85. Rusko, NATO, nebo Čína: Kdo má nejvíce jaderných zbraní? Číst více Vývoj legendárního hornoplošného bombardéru je možné sledovat až do poloviny 40. let, posléze vznikly dva prototypy s označením XB-52 a YB-52. Celkem bylo vyrobeno 744 bombardérů. Maximální rychlost stroje činí 1 024 km/h ve výšce 6 309 m, operační dostup je 15 408 m. B-52 může nést až 32 000 kg pum. V průběhu let je B-52 stále platným členem amerického letectva, což se s novými motory nemá do budoucna změnit. Zdroj: popularmechanics.com, Air Force Times, The Warzone KAM DÁL: Tank T-84: Vozidlo do extrémních podmínek. Ukrajinský dravec se chystá na lov ruské kořisti.

Čas načtení: 2024-09-15 08:00:01

Hitlerův superbombardér měl proměnit New York v hořící peklo. Přehnaná náročnost projekt zabila

Adolf Hitler měl během druhé světové války mnoho snů, které se nakonec – a také naštěstí – nenaplnily. Jedním z nich byl i ambiciózní projekt bombardéru na velmi dlouhou vzdálenost, který vešel do historie jako „Amerikabomber“. Ani Američané se neměli cítit za války bezpečně a bombardér, který by vzešel z náročného projektu, měl dávkovat údery na předem stanovené cíle a především působit na americkou morálku rozkladně, aby USA pokud možno přestaly pomáhat svým evropským spojencům. Amerika v plamenech jako cíl Představou německých vrcholných politických a vojenských pohlavárů bylo systematické ničení průmyslových center, skladišť zbraní, závodů a továren a jiných strategických míst. Bombardér měl vzlétávat ze základen v porobené Francii či z Azorů. Přímý útok na USA byl samozřejmě vyloučen, na to třetí říše prostě ani neměla zdroje. Seriálový Rapl. Bývalý bodyguard Hynek Čermák se těší na stáří s kočkou v klíně a dýmkou v ústech Číst více Samotný koncept bombardéru, který by byl schopen provádět útoky na americké cíle, se objevil již v roce 1938, nicméně se jednalo pouze o hrubé nástiny, nikoliv konkrétní plány. Ty přišly až s říšským maršálem Hermannem Göringem v roce 1942, kdy si ministr letectví a současně vrchní velitel Luftwaffe postěžoval, že Německo postrádá bombardéry, které by byly schopné doletět až na americké území a tam „zacpat ústa plná arogance na druhé straně moře“. Nadšený Hitler To se mělo změnit až s konstrukcí zvláštního transatlantického bombardéru Me 264, který měl dokázat, že Němci jsou schopni vyvinout vlastními silami takový vzdušný prostředek, jenž by doletěl až do USA. Zároveň se začal v Göringově hlavě rodit možná až příliš smělý projekt, který nakonec byl vtělen do plánu o 33 stránkách, kde byly načrtnuty parametry budoucího bombardéru, jak uvádí web National Interest. Nacistický kat Himmler bral dceru na výlet do koncentráku. Bylo to moc hezké, zapsala si malá Gudrun Číst více Hitler se pro plán nadchl a dal zelenou vývoji stroje, který by srazil americké sebevědomí až na kolena. Bylo posléze zadáno předním německým společnostem, aby dodaly své prototypy bombardéru. Nakonec jich vzniklo hned několik: Heinkel He 277, Focke-Wulf Ta 400, Junkers Ju 390, Horten H.XVIII a konečně Messerschmitt Me 264. Z nich pouze dva byly uznány jako stroje, které mohou přejít k fázi testovacích letů. Nejslibněji se pak jevil Me 264. Celkem vznikly tři prototypy. První z nich byl vybaven pohonnou jednotkou Junkers Jumo 211D, kterou záhy vývojáři vyměnili za výkonnější BMW 801D. První prototyp s označením Me 264 V1 odstartoval těsně před Vánoci 1942. Příliš velké ambice Vysoké ambice však stroj nenaplnil, protože konstruktéři objevili řadu chyb. Letoun měl snížené manévrovací schopnosti, postrádal letovou stabilitu a ovládal se špatně. Druhý prototyp (Me 264 V2) poháněly motory BMW 801D o výkonu 1 250 kW, pracovalo se na odstranění závad, nicméně i tak nepanovala spokojenost a stroj byl dokončen bez palubních zbraní. Třetí prototyp Me 264 V3 měl mít kromě výzbroje také pancéřování, a to na zranitelných místech. Hitlerův supertank Krysa měl být křižníkem, který brázdí zemi a srovnává města se zemí Číst více I když se spoléhalo především na Me 264, jeho vývoj byl nakonec zklamáním, a tak se přešlo k již zmíněnému Ju 390, na kterém měly být použity komponenty z již existujícího letounu Ju 290. Vznikly dva prototypy tohoto stroje s označeními Ju 390 V1 a Ju 390 V2. Prvně jmenovaný letoun měl být dokonce zkoušen v obsazené Praze, jak si do svého deníku napsal testující pilot Hans-Joachim Pancherz. Společnost Junkers získala kontrakt na zhotovení nejméně 26 kusů letounu, později byla objednávka snížena na 7. Přehnaná náročnost projekt poslala k ledu Opět se však v testovací fázi objevily nedostatky letounů a potvrdila se náročnost celého projektu, a to i ve finančním ohledu. Jak uvádí server Warhistoryonline.com, ukázaly se limity tehdejších technologií. Němci se proto rozhodli projekt „Amerikabomberu“ opustit a zastavili práce jak na Me 264, tak na Ju 390, přičemž uznali, že dopravit bombardér na východní pobřeží USA s nákladem bomb, které měl vypustit na vybraná města, je jen stěží realizovatelné kvůli celkové náročnosti. Z Hitlerových představ o New Yorku v plamenech tak zbyly pouze sny, i proto, že se už blížil konec války, který jasně vychyloval mocenskou ručičku vah ve prospěch západních spojenců. USA pak do konce války zásobovaly spojence velkorysými dodávkami zbraňových systémů v rámci zákona o půjčce a pronájmu. Zdroje: autorský článek KAM DÁL: Z hrdiny zrádce, Hitler se s ním nepáral: Za 15 minut budu mrtvý, řekl synovi Erwin Rommel.

Čas načtení: 2024-10-28 13:00:01

Čínský bombardér nad Havají! V USA se třesou strachy

Zbrojní závody se neodehrávají jen na vodě či na souši, ale přirozeně i ve vzduchu. Jak řekl lapidárně vojenský analytik Andreas Rupprecht: „Všechno americké válečné plánování a akvizice armádního materiálu jsou zaměřeny proti Číně a bombardér B-21 je jedním z hlavních vkladů v těchto úvahách.“  Úctyhodný dolet  Američané už mají k dispozici dlouho očekávaný bombardér B-21, Čína se zase spoléhá na svůj H-20. Jak uvádí dobře obeznámený americký magazín National Interest, tento stroj by mohl dosáhnout americké základny na Guamu, potenciálně i Havaje. Zejména dolet je vlastností, kterou se může čínský stroj pyšnit, ten má činit asi 8 500 km. Sériový vrah Václav Mrázek: Vzrušovalo mě, že mrtvola ženy je k znásilnění poddajná Číst více Nicméně podle čínských médií, která musíme brát se značnou rezervou a která cituje rovněž web Army Recognition, má činit dolet H-20 až 13 000 km. Zajímavé je srovnání s ostatními bombardéry. Ruský Tu-160 má dolet 12 300 km, americký B-21 Raider asi 10 500 km.  Pokrok v jaderném odstrašování Vlastní vývoj stealth podzvukového bombardéru pak znamená pro Peking významný skok ve vojenských kapacitách, zejména v oblasti jaderného odstrašování, jak píše dále National Interest. A je to současně dalším důkazem, že se Čína chce ve zbrojních závodech nejen vyrovnat USA, ale také převzít v dlouhodobější perspektivě štafetový kolík ještě modernějším či údernějším vojenským arzenálem. Tank T-84: Vozidlo do extrémních podmínek. Ukrajinský dravec se chystá na lov ruské kořisti Číst více Poprvé se veřejnost o vývoji nového bombardéru dozvěděla v roce 2016. H-20 má být konstrukčně létajícím křídlem, bude mít nosnost 10 tun konvenčních nebo jaderných zbraní. H-20 má být navržen tak, aby prováděl útoky na velkou vzdálenost. K tomu má dopomoci už výše zmíněný profil stealth, tedy obtížná zjistitelnost.  První let zatím neproběhl V březnu 2024 vysoký představitel čínského letectva Wang Wei prohlásil, že H-20 bude odhalen „už velmi brzy“, nicméně to se zatím nestalo. A otázkou zůstává, kdy absolvuje nový stroj, který je ve vývoji, svůj první let. I kdyby to bylo příští rok, bude uveden nejprve v roce 2030 a bude trvat dalších několik let, nebo možná i dekádu, než se stane bojeschopným.  Raketa Zirkon. Putinova střela má úctyhodný dostřel, ale i své slabé stránky Číst více Bude samozřejmě záležet, kolik svých bombardérů Čína a USA jsou schopné vyrobit. U B-21 se počítá s tím, že počet má činit nejméně 145 strojů, co se týče H-20, u něj nejsou čísla k dispozici, protože se stále vyvíjí. Předpokládaný počet amerického bombardéru mohou ovlivnit, respektive snížit rozpočtové problémy amerického letectva. Podtrženo, sečteno, čínský bombardér H-20 může být sice pro Peking zajímavou akvizicí, která v mnoha směrech dotahuje americký protějšek, nicméně podle vojenských odborníků nebude kvalitativně zcela srovnatelný s bombardérem B-21 amerického letectva. To nemění na druhé straně nic na tom, že Čína ve vývoji dálkových bombardérů učinila výrazný krok kupředu.  Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Houfnice M777 řádí na Ukrajině. Zbraně však mají vážnou slabinu.

Čas načtení: 2025-01-18 08:00:01

Vylepšené bombardéry B-52: Strašily nepřítele ve Vietnamu i v Zálivu, hrozbou budou dál

Nové motory pro bombardéry B-52 budou klíčovou součástí celkového rozsáhlého upgradu. I když americké letectvo nedávno představilo svůj nový bombardér B-21 Raider, stále počítá se stroji B-52, které se v minulosti velmi dobře osvědčily při plnění mnoha rozmanitých úkolů. Jak informuje specializovaný web Defense News, nové výkonné motory F130 prošly konstrukční revizí a jsou připraveny pro intenzivní testování.  Vstříc novým výkonným motorům Zkoušky se uskuteční v únoru v americkém Tennessee, jak oznámil výrobce motorů, světoznámá firma Rolls-Royce. Staré motory Pratt & Whitney TF33 z dob studené války už výkonem nevyhovovaly moderním standardům, a proto je konstruktéři museli vyměnit za nové. Během komplexních zátěžových testů bude zejména hodnocen výkon v různých simulovaných výškách, aby letectvo zjistilo, jak F130 dokážou obstát v rozdílných podmínkách. Sériová vražedkyně Belle Gunness bez výčitek popravovala muže i vlastní děti. Spravedlnost na ni byla krátká Číst více Další součástí upgradu bombardérů bude vylepšený radar, avionika, elektronika, brzdový systém a další prvky, aby B-52 byly připraveny pro moderní boj v 21. století a vydržely ve službě až zhruba do roku 2060, jak uvádí magazín National Interest.  V letectvu již přes sto let To by v praxi znamenalo, že B-52 by v americkém letectvu figurovaly již 100 let a více, protože první let stroje se uskutečnil již v roce 1952. Plánem letectva je mít ve třetí dekádě k dispozici minimálně 100 bombardérů B-21 a vedle nich i 76 zmodernizovaných B-52.  Raketa Zirkon. Putinova střela má úctyhodný dostřel, ale i své slabé stránky Číst více Bombardér byl zařazen do služby v roce 1955, výroba probíhala v letech 1952–1962 a celkem spatřilo světlo světa 744 kusů válkami ošlehaného stroje. Posádku bombardéru tvoří šest lidí, letouny, které nyní zůstávají ve službě, mají pět členů. Maximální rychlost činí 1 014 km/h, dolet 9 978 km. Bombardéry jsou vyzbrojeny čtyřmi kulomety M3 ráže 12,7 mm v zadním střelišti a můžou nést 32 tisíc kilogramů pum.  Nasazení nejen ve studené válce B-52 prošel řadou konfliktů ve 20. století, které jsou spojené s obdobím studené války. V prvé řadě je nutno na tomto místě zmínit válku ve Vietnamu, první nálet bombardérů B-52 se konal v červnu 1965 v oblasti jižního Vietnamu. Dále byly stroje nasazeny do akce během operace Pouštní bouře, tedy v Zálivu. Do různých operací se v konfliktu zapojilo 107 bombardérů B-52, které provedly celkem 1 624 letů. Tank T-84: Vozidlo do extrémních podmínek. Ukrajinský dravec se chystá na lov ruské kořisti Číst více V novodobých podmínkách prováděly bombardéry útočné operace v Afghánistánu. Účastnily se i bojů v Iráku a Sýrii.  Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Z Dity nebudou mít Rusové žádnou radost. Česká houfnice nové generace v ukrajinských službách.

Čas načtení: 2024-05-06 14:00:01

Smrtící Bílá labuť. Ruský stroj z minulého století bude hypersonickými střelami ničit Ukrajinu

Na svůj bombardér Tupolev Tu-160 Rusko hodně spoléhá, i když vstoupil do služby už v roce 1987. Prochází pravidelnými modernizacemi, které zahrnují elektroniku, komunikační a kontrolní systémy či zbraňové systémy. Bílá labuť i s hypersonickými zbraněmi Právě posledně jmenovaná položka hraje v hlavách ruských vojenských plánovačů prim. Verze Tu-160M2 se sice nevyrovná americkým stealth bombardérům, konkrétně B-21 Raider, přesto ji můžeme označit za konkurenceschopný stroj na světových trzích. Má být osazena hypersonickými zbraněmi, jak uvádí server Military View. Seriál: Kam na dobré pivo? Co třeba nádražky! Číst více Server Defense News uvedl, že dojde nejprve k otestování hypersonických zbraní na zkušební střelnici v Kazachstánu či v Arktidě. Není vyloučeno, že letoun bude vybaven střelami Kinžal, které jsou odpalovány na vybrané ukrajinské cíle ve stále probíhající válce. V případě Kinžalu můžeme hovořit skutečně o nebezpečné střele, jež má vzhledem ke své velké rychlosti, kterou jí propůjčuje raketový motor, potenciál proniknout jakoukoliv protiraketovou obranou. Dále může nést i jadernou hlavici. Kinžal je vysoce manévrovatelný, a to ve všech fázích letu. Nicméně i přesto, že Kinžal představuje opravdové riziko pro jakýkoliv cíl, se podařilo Kyjevu střelu zneškodnit, k čemuž dopomohl protivzdušný systém Patriot, jenž Ukrajině dodávají USA. Po zuby vyzbrojený bombardér Jak uvádí dále web Military View, modernizace zbraňových systémů verze M2 má strategický význam. Především schopnost bombardéru vypouštět či odpalovat široké spektrum různých raket, od řízených střel s plochou dráhou letu typu vzduch-země Ch-101 a Ch-102, které se vyznačují dlouhým doletem, přes podzvukové řízené střely Ch-55 až po hypersonické Kinžaly. Celý arzenál pak má na každý pád zvýšit smrtonosný potenciál bombardéru v celosvětovém měřítku. Houfnice Caesar útočí s chytrou municí. Její účinnost už pocítili i Rusové na Ukrajině Číst více Z druhé strany ukazuje budoucí instalace hypersonických zbraní na bombardér znatelný ruský pokrok v technologické revoluci a zároveň potenciál jít v další modernizaci stroje ještě mnohem dále, než bylo představitelné ještě před několika dekádami. Nový motor či avionika To rovněž souvisí i s dalšími aspekty upgradu Bílé labutě. Bombardér kromě nového zbraňového arzenálu v podobě již zmiňovaných hypersonických zbraní dostane i nové výkonnější motory či avioniku. A počítá se s dalšími budoucími úpravami, aby se stroj pokud možno blížil nejlepším americkým nebo čínským protějškům. Rusko by chtělo mít v budoucnu 50 kusů verze M2, což svědčí samo o sobě o tom, jak důležitý pro ně stroj je. Jak už bylo zmíněno na jiném místě, i když zatím nedosahuje celkově kvalit například amerického bombardéru B-21 Raider, Rusové se „poctivě“ snaží z Tu-160 utvořit po všech stránkách vyspělý letoun. Výsledek už je znát nyní, uvidíme dále v budoucnu. Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Tank T-84: Vozidlo do extrémních podmínek. Ukrajinský dravec se chystá na lov ruské kořisti.

Čas načtení: 2024-05-20 09:31:54

Varování pro Ukrajinu. Rusko přemístilo třetinu strategických bombardérů na významnou leteckou základnu, ukazují satelitní snímky

Na sociálních sítích se objevily satelitní snímky letecké základny Olenya v ruské Murmanské oblasti. Rusové zde rozmístili třetinu celkového počtu strategických bombardérů, uvádí server Defense Express. The post Varování pro Ukrajinu. Rusko přemístilo třetinu strategických bombardérů na významnou leteckou základnu, ukazují satelitní snímky first appeared on Pravda24.

Čas načtení: 2019-11-24 19:36:13

William Earl Johns: Biggles od velbloudích stíhaček (ukázka z knihy)

Před jednaosmdesáti lety u nás poprvé vyšel český překlad dobrodružného románu britského spisovatele Williama Earla Johnse Biggles od velbloudích stíhaček s ilustracemi Zdeňka Buriana. Následovalo více než 100 vydání bigglesovek, které podobně jako mayovky uchvátily zejména klukovské a mužské čtenáře. Jejich ilustrací se kromě Buriana zhostila řada českých umělců – např. Otakar Šembera, Pavel Andrýsek, Petr Barč či Jiří Wowk. Čtenáři si občas stýskali nad chybami v překladech letecké terminologie či že někteří z ilustrátorů nerespektovali odpovídající typy letounů nebo že ztvárnili Bigglese mnohem staršího, než měl být. Nakladatel Aleš Lederer se rozhodl vzdát hold dobrodružné klasice a oslovil mladého plzeňského ilustrátora Jana Stěhuleho (20) ve věku hrdiny Bigglese, aby vytvořil nové ilustrace. Tak vzniklo velkoryse pojaté vydání kompletně revidovaného českého překladu, poprvé s desítkami unikátních barevných ilustrací. „Ilustrovat Bigglese po Burianovi pro mě znamenalo výzvu i tlak. Burian patří k mým nejoblíbenějším ilustrátorům, je ikona. Nechtěl jsem ho kopírovat, to by nemělo smysl. Snažil jsem se ilustrace posunout k modernějšímu pojetí, aby zaujaly současné čtenáře. Využil jsem kombinaci fotek a textur,“ říká Jan Stěhule. „Svědomitě jsem nastudoval reálie včetně odpovídajících letadel,“ dodává.   Mezi nejslavnější britské ilustrátory bigglesovek patřil Howard Leigh (1896-1981), uznávaný umělec Aviation Art ve 30. letech, jenž ilustroval první vydání bigglesovek, celkem kolem dvaceti. Dále Leslie Stead (1899-1966), o němž se říká, že nakreslil Bigglesovu tvář na základě své vlastní. Vytvořil ilustrace k více než padesáti vydáním Bigglese. Titul Biggles od velbloudích stíhaček patří do legendární série více než stovky knih mapujících dobrodružství britského letce Jamese Biggleswortha za první a druhé světové války. Už od prvního českého vydání z roku 1938 obsahuje kniha tradičně povídky ze dvou Johnsových knih The Camels Are Coming a Biggles of the Camel Squadron.   Ukázka z knihy Profesor se vrací Algernon Montgomery udýchaně vpadl do důstojnické jídelny: „Bigglesi, kluci, Profesor je živ a zdráv. Přistál nouzově na druhý straně zákopů. Právě volali z velitelství perutě, že ho Němci hlásili jako válečného zajatce!“      Biggles vyskočil od stolu už při prvních slovech nadšeně vřískajícího Algyho: „Cože? Řekni to ještě jednou!“      „Je to docela možný. Jak jinak by Němci mohli znát jeho jméno?“      Biggles se usmál a poškrábal se na hlavě: „Já vím... ale pře kvapilo mě to! No, vlastně... Spoustu lidí už sestřelili, a přece se z hořícího letadla dostali ven. Jestli Profesor letěl dost nízko nad zemí, mohlo se mu podařit sklouznout po křídle, takže na před narazil na zem koncem křídla.“      Do místnosti přiběhl major Mullen. „Slyšel jsi to, Bigglesi? Mladý Henry Watkins se přece jen nezabil. Je na druhé straně!“      „Ano, pane majore,“ odpověděl Biggles. „Algy nám to právě řekl. Něco mi to připomíná. A teď se divím... divím se...“ zabručel Biggles a na čele mu naskočily vrásky, jak přemýšlel.      „Čemu se divíš?“ vpadl mu do řeči Algy.      „To, že Profesor padl do zajetí, mi něco připomíná – to je všechno... Víte, jak měl pořád nějaký nápady. Jednou mi říkal, že se diví, proč neexistuje nějaká organizace, která by na nějakým předem sjednaným místě sbírala důstojníky, který se dostali z německýho zajetí... Vzpomínáte si na tu přednášku, co nám uspořádal ten chlapík – jak se jenom jmenoval – zapomněl jsem už jeho jméno... kterej objížděl všechny letky a povídal nám, co máme dělat, kdybychom padli do zajetí? Vyprávěl nám o dvojitejch hraničních pásmech, o pohraničních hlídkách, o drátech napuštěnejch elektřinou, o strážních psech a o nesnadným přeplavání Rýna a tak dále. Seděl jsem vedle Henryho a ten se pak po přednášce vyptával toho plukovníka na různý věci. Plukovník mu řek, že skutečně není tak těžký dostat se z německého zajetí; spíš je těžký dostat se zpátky přes zákopy nebo trefit přes hranici. Právě tam že dopadli nejvíc lidí. Henry se ho zeptal, proč nemáme sjednaný nějaký místo, třeba pole, kam by mohla zaletět naše letadla a vzít tam zajatce na palubu. Plukovník řekl, že se o tom uvažovalo, ale problém je v tom, že je na naší straně tolik německejch agentů, že by se nepřítel ihned dozvěděl, který pole k tomu použijeme. První letadlo, který by tam zaletělo a přistálo, by zřejmě narazilo na ozbrojenou hlídku, která by na něj už čekala. Nebo by Němci mohli to pole zadrátovat a letadlo by se rozbilo, už když by tam přistávalo. A tak místo abysme dopravili jednoho důstojníka zpátky, přišli bysme o dalšího i o letadlo. Henrymu to ale nedalo spát, a tak mi jednou večer svěřil svůj nápad: Abysme všichni v letce pracovali ve dvojicích a každá dvojice aby si ujednala místo své schůzky za frontou. A opravdu mi ukázal pole, kam by přišel, kdyby ho zajali a on utekl... A že bysme poznali, jestli tam je, podle toho, že by se snažil udržovat malej ohníček v rohu pole. Ale ve skutečnosti je v tom místě těsně vedle sebe spousta polí, kde by se dalo přistát – je to podél lesa Langaarte na jeho východní straně. A když je teda v zajetí, rád bych se přesvědčil, jestli se mu skutečně podařilo utéct a dostat se na to pole. Snad by se z to ho zajateckýho tábora moh nějak dostat. Prófa by nevydržel v base ani pět minut, aniž by vypracoval nějakej úžasnej plán.“  ■ Mezitím zastavil před jídelnou automobil plukovníka Raymonda z velitelství peruti a za chvilku vstoupil do místnosti sám plukovník. Pokynul vesele Bigglesovi a ostatním důstojníkům a přešel k majoru Mullenovi, který stál u krbu. A major Mullen po krátkém rozhovoru s ním kývl na Bigglese, MacLarena a Mahoneyho, velitele svých rojů.      „Pánové, pan plukovník by rád věděl, proč jsme dosud nevypátrali tu novou německou bombardovací letku,“ začal velitel letky zachmuřeně. „Začíná to být vážné. Lítá k nám každou noc a nadělá za frontou a v zázemí vždycky pěknou paseku!“      „To nevíme, proč jsme ji dosud nevypátrali!“ odsekl Biggles. „Měli jsme v tomhle týdnu poplach každou noc. Já už z nedostat ku spánku šedivím... Ne, pane majore, nemohl jsem zjistit jejich letiště, to je pravda. Prohledal jsem každou píď země v okruhu šedesáti kilometrů. Jediná věc, kterou se můžu domýšlet, je, že Němci používají ony opuštěné hangáry, které měla Richtho fenova skupina, než se usadila se svým letištěm blíž k frontě.“      „Ne, tam nejsou,“ ozval se plukovník Raymond a zavrtěl hlavou.      „Jak to víte?“ zeptal se ho Biggles a zamračil se.      Plukovník Raymond jeho kázeňský poklesek nechal bez komentáře: „Víme to, a to stačí. Máme už svůj způsob, jak takové věci vypátrat.“      „Rozumím,“ odvětil Biggles. „Promiňte!“      „Pravda je, že bombardovací letouny jsou někde ve vašem úseku,“ prohlásil plukovník, „a je na vás, mládenci, abyste je vypátrali. Přece Němci nemůžou skrývat tak velká letadla někde ve vesnické stáji. Dejte se do toho, pánové! Čekám na vaše zprávy. Sbohem!“      Biggles se zamyšleně díval za odcházejícím plukovníkem. „Budeš čekat na naše zprávy... to se teda načekáš,“ procedil mezi zuby. „Němci si pro svý letadla pěkně vyhrabali podzemní úkryty, kde je nikdo neruší. Ale myslím, že se po nich budeme muset podívat trochu jinak. A co je vůbec s Profesorem? Kdo se mnou chce letět na druhou stranu podívat se, jestli Henry už zapálil ten svůj táboráček? Bude pryč už tak šest neděl. Pokud tam ještě není, budeme na to místo dávat pravidelně pozor, abychom viděli, jestli se neobjeví. Co kdybysme se tam mrkli dneska odpoledne? Je to kus cesty přes zákopy, takže čím víc nás tam poletí, tím to bude veselejší!“      „Já jdu s tebou!“ odpověděl MacLaren ihned. „A vezmu s sebou svoje kluky.“      „A já taky,“ usmál se Mahoney. „My poletíme všichni, celej roj!“      „To je od vás moc hezký!“ řekl Biggles a zvolal: „Algy! Harcourte! Připravte se na hlídkový let ve čtyři hodiny třicet! Poletíme pro našeho Prófu, abysme ho dopravili domů.“      „Jsi stejnej blázen jako Prófa!“ zabručel nesouhlasně Algy, ale oči se mu leskly a usvědčovaly ho ze lži.      „Máme půl minuty času – tak co máš v plánu?“ vyzvídal Mahoney.      „Myslím, že bude nejlepší, když nejdřív prostě zaletíme na druhou stranu a zjistíme, jestli tam Henry vůbec je.“      „Dejme tomu, že tam je – a co pak?“ otázal se MacLaren.      „Pak se vrátíme domů a rozhodneme, co máme podniknout. Nesmíme vzbudit moc pozornosti... Já si vezmu Algyho a Harcourta a budu se držet ve vejšce kolem patnácti set metrů. Ty, Macu, poletíš hned za mnou ve vejšce dvou tisíc nebo dvou tisíc pěti set metrů a Mahoney vystoupá se svejma lidma až do tří tisíc metrů. Poletíme rovnou přes zákopy a zpátky a nebudeme si ničeho a nikoho všímat... Jdeme na to!“ ■ Za chvilku už uhánělo přímo k zákopům devět velbloudů v do hodnutém rozestavení. Biggles měl Algyho u konce svého pravého a Harcourta u levého křídla a pohodlně se v sedadle uvelebil, neboť je čekal hezky dlouhý let na druhou stranu. Letadla se přehnala palbou protiletadlových děl přes zákopy a uháněla na nepřátelské území, přičemž se bedlivě rozhlížela po nepřátelských letounech.      Najednou se na obzoru objevilo půl tuctu nepřátelských trojplošníků a postavilo se proti nim, ale když Němci spatřili další anglické stíhačky vysoko nad sebou, rozmysleli si to a dali se chvatně na ústup.      Před letci se nejasně rýsovala dlouhá, rovná silnice vroubená rozptýlenými topoly a ztrácela se jako stříbrná stuha v modré dálavě, kde mizela v ohromném lese u Langaarte; ten se rozprostíral jako velká černá skvrna pod nimi. Když se Biggles přiblížil k lesu, změnil nepatrně kurz a potom začal opisovat širokou zatáčku, aby se dostal přes okraj lesa nad pole, jež si Henry kdysi vyhlédl.      Odsunul si brýle a zíral upřeně dolů na pole, ačkoli byl od něho ještě příliš daleko, než aby na něm mohl rozeznat podrobnosti. Občas se podíval kolem sebe; rozpaky se mu svraštilo obočí. „To je divný – německý děla nestřílejí!“ uvažoval, „a v tomhle úseku jich bejvalo vždycky plno. Asi je přestěhovali blíž k frontě...“      Nepřítomnost protiletadlového dělostřelectva vzbudila jeho podezření, aniž byl s to přesně říct proč. Zkrátka: nebylo to obvyklé. A cokoliv neobvyklého ve vzduchu nad Francií bylo v té době už samo o sobě podezřelé. Biggles se znovu pozorně zadíval dolů a potom se mu zatajil dech a překvapením zahvízdl. V odlehlé koutě dlouhého čtverhranného pole, které hraničilo s lesem, vystupoval do tichého večerního vzduchu skoro svisle tenoulinký sloupek bleděmodrého kouře.      „Tamhle je!“ řekl si trochu nedůvěřivě, neboť i když vyletěli kvůli Profesorovi, ve skutečnosti Biggles ani v nejtajnějším skrytu svého srdce nedoufal, že by Henryho plán vyšel. Obrátil hlavu, podíval se na Algyho a ukázal dolů. Algy rukou naznačil, že porozuměl.      Na chvilku se Bigglese zmocnilo pokušení riskovat přistání u lesa, ale slunce se už naklánělo k západu a na zem vrhalo dlouhé šarlatové stíny. Sice při své netrpělivosti toužil po vzrušení spojeném se záchranou Profesora, ale hlas rozumu ho varoval před ukvapeností.      „Když je tam dneska, bude tam i zítra!“ zauvažoval. Potom se náhle rozhodl a zamířil nazpět k zákopům. ■ „Tak co tomu říkáte, pánové?“ zeptal se Biggles ostatních velitelů rojů půl hodiny potom, co vylezli ze svých velbloudů.      „Jde o to, co v tý věci chceme podniknout,“ zabručel Mahoney vážně. „Přistát tam je strašně nebezpečný. Když si odmyslím nebezpečí léčky, stačí malej krtčí kopeček, abys na něm otočil letadlo podvozkem nahoru. A co pak?“      „Nech to na mně!“ řekl mu s důvěrou Biggles.      „Tak jak to vypadá?“ zvolal major Mullen, který k nim přiběhl z velitelství letky.      „Je tam na poli! Mám nápad, pane majore. Zítra ráno za prvního rozbřesku tam zaletíme všichni stejně jako dneska – až na to, že se budeme držet trošku výš. Jestli se celá naše letka začne nad lesem motat příliš nízko, seběhne se celá německá armáda, aby se podívala, co se děje. Proto jakmile dorazíme nad les, ty, Macu, odbočíš doleva a Mahoney doprava, ale budete mě mít pořád na očích. Algy a Harcourt budou kroužit přímo nad tím polem a budou udržovat nežádoucí návštěvníky pěkně stranou. Jestli tam Profesor je, vrátí se k nám na křídle mýho letadla!“      „A co kdybychom požádali o dvoumístný dvouplošník, aby tam pro něho zaletěl?“ vmísil se do řeči major.      „To by nebylo vhodné, pane majore. Než by se tam dostal, německé letectvo by na něj už čekalo. Němci vědí zrovna tak dobře, co se děje na naší straně zákopů jako na jejich vlastní, a čím míň lidí se o tom něco doví, tím líp pro nás. Profesor se na křídle může uvelebit dost pohodlně. Nedávno už jsem tak přece dopravoval jednoho cestujícího. Jakmile vzlétnu ke zpáteční cestě, všichni se ke mně připojte a vyrazíme směrem k zákopům. Jak se vám to líbí?“      „Mně se to zamlouvá,“ řekl MacLaren lakonicky.      „Mně taky,“ souhlasil Mahoney.      „Tak domluveno,“ pokývl Biggles spokojeně. ■ Velmi pozdě večer Biggles odhodil rozečtenou knihu, vstal a začal silně zívat. „Tak a teď si teda půjdu zdřímnout,“ prohlásil. „Nezapomeňte na ranní výlet! Poletíme odtud za svítání a...“ Náhle se zarazil a ztuhl. A spolu s ním také všichni přítomní důstojníci. Algy, který bušil do rozladěného klavíru v jídelně, se zastavil uprostřed taktu s rukama ve vzduchu. Po hlučení rozprávějících hlasů a smíchu se po celé místnosti náhle rozhostilo ticho, takže by bylo možné slyšet spadnout špendlík. Z velké dálky na frontě se ozývalo běžné, obyčejné hřmění děl. Ale kromě toho bylo slyšet ještě ostré výbuchy. Každý v místnosti věděl, že to jsou protiletadlová děla, jejichž šrapnely vybuchují vysoko na obloze.      „Letí k nám!“ zašeptal Biggles.      „Doufejme, že k nám neletí,“ zamručel Mahoney.      Dveře se rozevřely dokořán a do místnosti vrazil Wat Tyler. „Zhasněte světla, vy blbouni! Copak jste hluchý? Letí k nám bombarďáky. A vy si tady sedíte bez zatemnění, takže to vypadá, jako by tu blikal nějakej naváděcí maják. Zhasněte to, ale fofrem!“      Biggles se rozběhl ke dveřím: „Neměl bys bejt tak vystrašenej, Wate,“ reptal. „Pojď, podíváme se na ten ohňostroj!“      Když Biggles otevřel dveře dokořán, hluk zvenčí jako by stonásobně zesílil. Na několik kilometrů daleko byl vzduch zaplněn záblesky rudých pichlavých plamenů a výbuchy a tlumeným rachotem silných leteckých motorů.      „Jestli neletí na nás, tak určitě poletí nad námi,“ prohlásil Algy, „já si jdu hledat nějakou díru!“      „To bude asi pořádně hluboká díra, když si myslíš, že jí neublíží takový bomby, co vezou ty výtečníci,“ smál se Biggles. „A počkej, jdu s tebou!“      Kolem nich na zemi už byla úplná tma. Ani malinké světélko neprozrazovalo, že se tu nachází letiště. Připojil se k nim mírně udýchaný Harcourt, který se ustavičně díval nahoru na jiskřivé záblesky, teď už se přibližující s neúprosnou jistotou. Tucet světlometů pátral po obloze, jejich dlouhé bílé prsty po ní běhaly křížem krážem a protínaly inkoustově černou tmu. Hluboké dunění motorů bombardérů, jež znělo tak zlověstně už v dálce, dostalo nyní ještě hrozivější přízvuk.      Šrapnely protiletadlových děl vybuchovaly už skoro přímo nad nimi. Jako nějakým kouzlem se na obloze objevilo skvoucí bílé světlo, které šířilo oslnivou záři po celém letišti a viselo ve vzduchu zdánlivě úplně nehybně. Biggles skočil rychle do zákopu, který obklopoval nejbližší barák.      „Podívejte se,“ zařval, „jdou po nás. Němci shazujou padáčky s osvětlovacíma raketama!“      Bylo slyšet slabý nářek, jakoby hvízdání vzdálené lokomotivy, a Biggles si zalezl hlouběji do zákopu. „Tamhle letí!“ zakřičel, když se úpění proměnilo v ječivý skřek. Letci se bezděčně přikrčili, když se bomby přiblížily k zemi, neboť se zdálo, že jim padají rovnou na hlavy. Nedaleko od nich vyrazily do vzduchu oslnivé plamenné jazyky. Pak se ozval ohlušující výbuch a země se zachvěla.      „To bylo přespříliš blízko, než aby se mi to mohlo líbit!“ odvážil se Biggles vyhlédnout přes násep, ačkoliv se ozývalo skučení dalších padajících bomb. „Podívejte se, ty chlapi zasáhli hangár roje A!“ zařval. „Už hoří. A od něho chytne náš hangár – vítr vane směrem k němu. Pojďte, kluci!“ vyskočil Biggles směrem k hangárům, které zářily v přízračné záři klesajících světlic.      Také major Mullen vyběhl ze dveří své úřadovny: „Všichni ven!“      Nastal všeobecný úprk směrem k hořícím hangárům. Mračno hlíny vyskočilo s rudým zábleskem necelých padesát metrů před Bigglesem, kterého něco prudce srazilo k zemi. Začal v dusivých zplodinách výbuchu lapat po dechu, ale pak se vzchopil a zase se hnal kupředu.      Jedním pohledem rozpoznal, že pokoušet se o záchranu hangáru či letadel letky A je bezúčelné, protože plátno hangárů představovalo jediné praskající moře plamenů, vrhajících oranžovou záři na výjev zkázy. Také hangáry letky B už stály v plamenech záři na výjev zkázy. Také hangáry letky B už stály v plamenech a ohnivý jazyk olizoval i střechu hangáru, kde byla uskladněna letadla letky C. Bylo to učiněné peklo rachotu a dýmu a plamenů. ■ Bigglesovi stékal po obličeji pot, ale přesto uchopil svého velblouda za ostruhu a začal jej táhnout na volné prostranství. Algy, Harcourt, letecký rotmistr a několik mechaniků mu přiběhli na pomoc a letadla letky C byla brzy vytažena na startovací dráhu. V noční tmě nad nimi začaly skřehotat neviditelné kulomety, jak němečtí kulometčíci do místa zkázy vyprazdňovali své zásobníky. Letecký mechanik, který stál nedaleko Bigglese, jako by překvapením vykřikl, s vytřeštěnýma očima se chvíli díval na velitele svého roje a potom se složil malátně na zem jako šaty sklouznuvší z věšáku.      „Dva muži sem, ale rychle!“ zvolal Biggles, „zaneste ho dolů k doktorovi!“ A pak se obrátil, aby se podíval, jak vypadají ostatní stroje. Ale jen zaúpěl, když poznal, že žádná z dalších dvou letek nemohla přes veškerou námahu zachránit už ani jediné letadlo. Neboť žár požáru byl tak prudký, že bylo nemožné dostat se blíž. Německá bombardovací letadla už skončila svou práci a vracela se domů.      „Teda musím říct,“ ukázal Biggles na řadu děr po bombách na letišti, „že bohužel odvedli dobrou práci. Byly to ty samý friedrichshafeny, o kterejch mluvil plukovník dnes odpoledne.“      Major Mullen mlčky přikývl: „Udělali tady moc pěknou práci. Ale udělal bys líp, kdyby ses šel trochu prospat. Zdá se, že s těmi třemi letadly, co nám zbyla na letišti, budeš mít v několika nejbližších dnech co dělat.“ ■      Právě svítalo, když Biggles, Algy a za ním Harcourt vyjížděli z hangáru na letiště a chystali se vyletět, což nebylo vzhledem ke stavu letiště, rozervaného bombami, nijak snadné. Z hangárů, či spíše z hromady zuhelnatělých trosek, které označovaly místo, kde kdysi stály, se ještě kouřilo.      Biggles se vztekle zašklebil, když otevřel škrticí klapku, neboť bylo docela možné, že se počet letadel schopných letu může brzy zmenšit na dvě z těch tří, která ještě letce zbyla. Neboť i přes onu pohromu se Biggles rozhodl, že se pokusí Profesora zachránit – pokud na něj ovšem bude opravdu čekat na místě schůzky. A pak by se dali do hledání brlohu bombardérů, které jim natropily tolik zla. Mezitím už všechna tři letadla vzlétla a zamířila směrem k Langaarte... ■ Velká skupina nepřátelských průzkumných letadel letěla na frontu, ale Biggles se jim uhnul do slunce a přeletěl nepozorovaně kolem nich. Hned potom se začal na obzoru jasně rýsovat jejich les, ještě zpola zahalený v závoji ranní mlhy. Biggles upřel nedočkavě zrak na tamní velké pole.      Úkol, který měl před sebou, patřil k těm, jež vyžadovaly rychlost a přesnost. Přistání by muselo proběhnout svižně a bez problémů, neboť by bylo nebezpečné opustit po přistání velblouda na déle než jednu minutu; nedalo se totiž s jistotou říct, čí oči budou pozorovat jeho přistání. Všechna tři letadla se teď ocitla bezprostředně nad polem a jejich velitel zdvihl ruku na znamení toho, že sletí k zemi.      Hřmot jeho motoru umlkl, když uzavřel plyn, a v nejbližším okamžiku klesal velbloud prudce k zemi. Vytáhl jej do vodorovného letu, vrhl rychlý pohled dolů, aby zjistil svou polohu, a pak začal znovu klesat asi do výšky sto padesáti metrů nad zemí, než letadlo opět vyrovnal a znovu posunul řídicí páku silně na stranu a padal po křídle jako kámen skoro svisle dolů. Pak stroj zase vyrovnal a klesal hladce na zem necelých padesát metrů od okraje lesa.      „To nebylo špatný!“ zašeptal sám k sobě a rozepnul si bezpečnostní popruhy; pak se napřímil a díval se upřeně k ohníčku v odlehlém koutě pole, který ještě stále kouřil. Všude bylo ticho. Nebylo vidět živou duši. Zklamaně se zamračil a obrátil pozornost na okolí.      Pohled, který se naskytl jeho očím, ho skoro porazil. Bylo to tak neočekávané, že jeho mozek odmítl pochopit obraz, který se v něm promítl. Bigglesovi poklesly čelisti a obočí se mu svraštilo, když se snažil pochopit, co se děje: ve vzdálenosti sotva padesáti metrů před ním zely tlamy tří obrovských hangárů, které byly pěkně uhnízděny v lese a dovedně, přímo s neuvěřitelným realismem zamaskovány větvovím. A uvnitř v hangárech se nezřetelně rýsovala letadla německé bombardovací letky. Mechanici, kteří se shlukli okolo nich, se dívali směrem k Bigglesovi se zřejmým úžasem a stejně vyvalenýma očima.      Ale to nebylo ještě to nejhorší. K Bigglesovi ze strany běžela skupina německých vojáků v polní šedi, kteří už urazili půl cesty mezi lesem a jeho velbloudem. Vedl je důstojník, který když spatřil, že ho Biggles zpozoroval, začal střílet z pistole.      Střela proletěla „hrbem“ velblouda a zelektrizovala Bigglese k horečné činnosti. Zabořil se do svého sedadla, zhluboka vydechl, postrčil páčky plynu a otevřel tak škrticí klapku naplno. Jeho velbloud vyrazil kupředu.      Přímo před ním byla řada stromů, které jak se zdálo, sahaly přímo do oblak; bylo zřejmě nemožné, aby se jim jeho stroj vyhnul. Proto otočil velblouda a zahnul po větru zpět nad pole. Bezděčně se schoulil v sedadle, když zazněla salva z pušek německých vojáků.      Ocas velblouda se nadzdvihl a jeho křídla nesla teď celou váhu, když tu jakýsi strašák vyskočil z okraje lesa a vletěl Bigglesovi do cesty, aby ho zadržel. Pilot bezděčně stočil letadlo na stranu, aby tomu zabránil. Ozval se příšerný rachot a praskot, když se kola utrhla a podvozek se zlomil. Nos velblouda se zaryl do země, kdežto ocas se překotil nejdříve nahoru a pak dopředu dolů v úplném přemetu přímo do změti létajících třísek z roztříštěné vrtule.      Když se velbloud otočil sedadlem dolů, zdálo se Bigglesovi, jako by nastal konec světa. Chvilku ležel tiše v troskách letounu a snažil se oživit svou ochromenou pohyblivost. Když se vzpamatoval, vyvinul šílené úsilí, aby se vyprostil z letadla. Jakási drátěná výztuha se mu napnula přes obličej a škrábla ho zle do oka, ale vůbec necítil bolest; klekl si na zem a škrábal se jako králík zpod trosek trupu, který dolehl skoro na zem. Vyprostil se právě včas, mrštil sebou na bok a zakryl si rukou obličej, aby se chránil před benzínem, který stékal z rozbité nádrže na horký motor a pak vybuchl a vzplanul s tlumeným praskotem a hukotem. Biggles mírně zakolísal a potom vrhl rychlý pohled přes rameno. K jeho zděšení byli Němci vzdáleni už necelých dvě stě metrů a rozvinuli se v rojnici, aby mu zatarasili cestu.      „Pojď sem! Na co tam pořád vejráš?“ zařval na něho jakýsihlas nedaleko.      Biggles se otočil a zadíval se vytřeštěnýma očima na postavu muže, který se před něho postavil. Neměl kdy, aby si všímal podrobností, ale přes rozedranou blůzu, rozcuchané vlasy a neupravený vzhled nebylo pochyby, že je to Profesor.      „Henry!“ vyrazil ze sebe Biggles přihlouple, neboť v rozrušení a překotném spádu událostí úplně zapomněl na pravý účel svého přistání.      „Padej za mnou, ty troubo! Utíkej do lesa!“ volal na něj Henry zuřivě a sám mu razil cestu tím, že se rozběhl a skočil do křoví nedbaje na trní a ostny.      Biggles ho slepě následoval, ale ještě si zcela neuvědomil, co vlastně dělá, a už shledal, že se ocitl na velké pasece, tak velké, jako bylo pole, které právě opustil. Rozhodil zděšeně rukama, protože se nedalo vůbec uvažovat o nějakém pokusu skrýt se na takovém otevřeném prostranství.      „Zpátky do lesa!“ vzkřikl chraptivě, ale ze rtů se mu vydralo jenom zaúpění, když spatřil šedavé uniformy mezi nimi a lesem – jediným místem možného úkrytu... ■ Uvědomil si, že zaslechl jakýsi hukot, a podíval se vzhůru, aby zjistil, co se děje. Mozkem mu bleskl paprsek naděje, když spatřil dva velbloudy, kteří kroužili nízko nad nimi. Už na ně zapomněl, ale teď si uvědomil, že nepochybně viděli tragický konec jeho stroje.      „Mohli by tu přistát? Je ta paseka dost velká?“ Tyto myšlenky z jeho hlavy okamžitě zatlačily všechno ostatní. Bylo zřejmé, že oba velbloudi mají v úmyslu se o to pokusit, neboť právě nyní sem klouzali bok po boku a jejich vrtule zasvištěly pár metrů nad Bigglesovou hlavou. „Pojď sem!“ vykřikl Biggles na Henryho a hnal se k letadlům. Oba velbloudi dosedli na zem asi o sto metrů dále, a aniž vyčkali, až k nim prchající doběhnou, otočili se jim v ústrety.      Chvějící se a prudce oddychující Biggles se natáhl jak dlouhý tak široký na spodní křídlo letounu Algyho a pevně uchopil jeho náběžnou hranu.      Byl příliš vyčerpán, aby mohl mluvit, a proto jen ukázal rukou vzhůru na znamení, že je připraven k letu. Jako ve snu zaslechl milý pronikavý řev Bentleyho rotačního motoru a cítil, jak kola podvozku narážejí na nerovnou půdu. A potom se letadlo zvedlo do výše... ■      Nedokázal vůbec odhadnout, jak dlouho ležel na křídle v ledovém vzdušném proudu vrtule přitlačen těsně k trupu, ale připadalo mu to jako věčnost. Byl na křídle posunut příliš daleko dozadu, než aby mohl vidět na zemi přes náběžnou hranu, takže nemohl zahlédnout, co se dole pod ním děje. Díval se upřeně kupředu třpytivými záblesky otáčející se vrtule a byl by rád věděl, kde jsou, a také, zda se i Harcourtovi podařilo vzít Profesora na křídlo.      Otočil pomalu hlavu a odvážil se podívat na Algyho, který mu dával výhružná znamení, aby zůstal ležet tiše, a pak ukázal doleva. Podíval se ve směru jeho nataženého prstu a spatřil ve vzdálenosti několika metrů druhého velblouda, na jehož křídle se krčil Prófa. Bigglesovi byla ve vzdušném proudu v rychlosti sto šedesáti kilometrů za hodinu hrozná zima, přestože měl na sobě leteckou kombinézu. A byl zvědav, zda Profesor ve svých rozedraných hadrech bude s to vydržet na křídle tak dlouho, než se dostanou na letiště.      Byl tak zabaven pozorováním svého druha v neštěstí, že ho náhlý skřehot kulometu zcela blízko něho k smrti vyděsil. „Matičko skákavá!“ zaúpěl. „Teď jsme v pěkný rejži!“ ■ Vtom se ozvala nová dávka výstřelů kdesi zcela blízko jejich letadla. Křídlo, na němž ležel, se náhle zachvělo, a poblíž jeho konce se v potahu objevila řada pěkně kulatých děr. Biggles se zpola vztyčil a pátravě se zadíval před sebe. Tři kilometry daleko vpředu byly klikaté čáry zákopů. Otočil krk, aby spatřil Algyho, ale ten se také díval přes rameno na bok.      Sledoval Algyho pohled a zatajil se mu dech, když spatřil Fokkerův trojplošník, který se snažil dostat do takové polohy, aby na ně mohl podniknout další útok. Nos velblouda se trochu sklonil k zákopům, ale pronásledovatele nesetřásl. A aby se situace ještě zhoršila, odkudsi zezadu nalétávaly další dva trojplošníky.      Biggles věděl, že jejich postavení je zoufalé, a vytušil, jaký pocit bezmoci musí zakoušet Algy – že na něj může fokker střílet, a on nemůže útok opětovat z obavy, aby při náhlém obratu neshodil svého druha z křídla letounu.      Teď už se blížily druhé dva fokkery a jeden z nich se natočil, aby napadl Harcourtova velblouda. Biggles zaskřípal vztekem zuby, když se nový fokker postavil na nos a letěl dolů k jejich ocasu, přičemž jeho kulomet zarachotil. Zdvihl pomalu hlavu, uchopil levicí vzpěru mezi křídly a pravou rukou sáhl do kabiny pilota tam, kde bývala obyčejně uložena signální pistole.      Spokojeně zabručel, když sevřel rukou pažbu pistole, a pak ji vytáhl ze schránky. Natáhl spušťadlo palcem pravé ruky a rychle zamířil na pilota ve fokkeru, který hleděl před sebe skrze mířidla kulometu.      Prásk! Německý pilot sebou prudce trhl, když se mezi jeho křídly zableskla žhavá koule rudého ohně, která za sebou nechávala pruh hustého kouře. Jeho hlava se vyklonila nad okraj kabiny a podívala se vzhůru a dolů a kolem dokola, aby zjistila původ této neobvyklé střely. Algy se zachechtal na důkaz svého souhlasu s touto taktikou a rychle podal Bigglesovi další světlici. Prásk! Druhá žhavá koule, teď zelená, přeletěla přes záď letounu.      Pilot fokkeru, který zřejmě neschvaloval tento nezvyklý způsob boje, nečekal na další střely, nýbrž se otočil rychle směrem k druhému velbloudu. Biggles se div nezakuckal radostí, když koule oranžového ohně, která pomalu měnila barvu do modra, zaplápolala nad Harcourtovým velbloudem. Němec spatřil, jak letí k němu, a uhnul před ní právě včas.      Biggles ihned pochopil, co se stalo: Profesor spatřil jeho první výstřel a řídě se jeho příkladem pokračoval ve střelbě Harcourtovou signální pistolí. Tři němečtí piloti nyní zaváhali, jako by dobře nevěděli, jak se v takové situaci zachovat. Pak se náhle obrátili a odletěli horempádem domů. Biggles, který vykukoval pod horním křídlem nad sebou, aby zjistil, co se stalo, spatřil několik britských letadel S.E.5, která se k nim rychle blížila. Když ho spatřil jejich velitel, přiletěl blíže a Biggles rozpoznal modrý kužel vrtule Wilkinsonova letadla – letadla přítele „Wilkse“ od 287. letky.      Neobvyklá podívaná na dva velbloudy v jednom letovém útvaru, jejichž piloti, jak se zdálo na první pohled, letěli každý na křídle, velitele „esépětek“ zřejmě překvapila, neboť je sledoval nazpět až na jejich letiště a přistál těsně za nimi. Wilkinson se mohl potrhat smíchy, když vyskočil ze svého sedadla a přiběhl k místu, kde si Biggles a Henry vzájemně poklepávali na záda.      „Co se děje?“ volal na ně. „Když chcete lítat ve dvojicích, proč se nedáte k letce s dvoumístnýma letadlama? Nebo tu nemáte dost letadel, abyste si mohli vyletět každej zvlášť?“      „To teda nemáme!“ ozval se Biggles. „Včera v noci sem přiletěly friedrichshafeny a pěkně nám to tu vysmejčily. Ale udělal bys líp, Wilksi, kdybys odletěl zpátky domů, budou tě potřebovat pro stíhací doprovod!“      „Doprovod? A pro koho?“      „Vyslídili jsme, kde vězí ty německé bombarďáky. Jdu teď rovnou zatelefonovat na velitelství a vsadil bych se, že tam naši pánové pošlou do hodiny všechny denní bombardéry v okruhu jednoho sta kilometrů. A ty budou potřebovat doprovod stíhaček. V poledne už asi z toho lesa vůbec nic nezbyde... Teď už chápu, proč tam neměli žádný protiletadlový děla!“ zvolal Biggles v náhlém záblesku procitnutí a obrátil se k Algymu: „Němci se nás pokoušeli napálit, abysme si mysleli, že tam není co hledat!“ ■ „To mi řekni, Henry,“ pokračoval později Biggles v hovoru, „jak se ti podařilo zapálit ten oheň, když kolem dokola bylo tolik Němců?“      „Já že jsem zapálil oheň?“ zvolal Profesor udiveně. „Co to povídáš? Já jsem nic takovýho neudělal.“      „Ale vždyť my jsme viděli oheň!“      „To byl jenom oheň z hořícího vyjetýho oleje, kterej měl na letišti bombardovacích letadel ukazovat směr větru, ty chytráku! Já jsem na to místo přišel právě ve chvíli, kdy jsi udělal na zemi ten nádhernej kotrmelec.“      „To snad není možný!“ vyjekl Biggles. „Když jsme včera večer viděli ten oheň, byli jsme si jistý, že tam jsi! Kdyby Němčouři nezapálili ten oheň, tak bysme se tam dneska nevraceli a ty bys tu teď nebyl... Co všechno tady člověk nezažije!“ {loadmodule mod_tags_similar,Související} William Earl Johns (1893–1968), letec a spisovatel, se zúčastnil první světové války jako pilot britských vzdušných sil. V závěru byl po sestřelení zajat Němci a ve vězení byl držen až do uzavření míru. Mezi válkami pracoval pro ministerstvo obrany a jako editor se podílel na několika odborných publikacích. V roce 1932 začal psát příběhy o Bigglesovi, kterých stihl za svůj život publikovat 102. Celkem napsal přes 160 různých titulů. Za druhé světové války cvičil piloty RAF, po ní se plně věnoval spisovatelské dráze. Jan Stěhule (1999) je absolventem grafického designu na Střední umělecko-průmyslové škole Zámeček v Plzni. Již od dětství se věnuje klasické kresbě a malbě, později se v plzeňském sdružení Animánie seznámil s tvorbou animovaných filmů. Animací se zabývá od roku 2012, spolupracoval na loutkovém filmu Pověst o Bílé paní, který získal v rámci festivalů v ČR několik ocenění. Jeho zájem o literaturu a knižní design vyústil ve studium na Západočeské univerzitě, kde si zvolil obor mediální a didaktická ilustrace. Spoluzaložil studentský časopis Enko, účastní se výstav výtvarného umění a grafického designu jako autor i jako kurátor.   Z anglických originálů Biggles. The Camels Are Coming a Biggles of the Camel Squadron vydaných nakladatelstvím John Hamilton v Londýně v roce 1932 a 1934, přeložil roku 1938 Antonín Kyzlink. Překlad upravil Radovan Beneš s přihlédnutím k úpravám Vladimíra Haralíka ve vydání v Mladé frontě roku 1969. Ilustrace Jan Stěhule. 436 stran + 93 ilustrací. Prostor 2019.

Čas načtení: 2024-04-19 14:51:26

Ukrajina zveřejnila záběry z operace sestřelení ruského bombardéru Tu-22M3

Ukrajina zveřejnila video zachycující operaci, při níž byl podle ní sestřelen ruský strategický bombardér Tu-22M3 ve vzdálenosti asi 300 kilometrů od Ukrajiny. (Foto: X)... Článek Ukrajina zveřejnila záběry z operace sestřelení ruského bombardéru Tu-22M3 se nejdříve objevil na AC24.cz.

Čas načtení: 2024-05-22 17:00:01

Agresorova ostuda: Ukrajincům na likvidaci moderního ruského stroje stačil sovětský stařeček

Ruští okupanti přicházejí ve válce na Ukrajině o moderní pozemní techniku, navíc počítají i ztráty svých strategických bombardérů, kterých není nazbyt. Ukrajincům se podařilo stroj zlikvidovat, což později i oficiálně potvrdili. Server globaldefensecorp.com napsal, že Rusové naopak prohlásili, že jejich strategický bombardér sestřelen nepřítelem nebyl, nýbrž že se zřítil vinou blíže nespecifikované technické chyby, když se vracel na svou domovskou základnu.  Starý systém ničí moderní techniku Ukrajinci však nesporně mohou slavit úspěch, který je navíc umocněn tím, že Tu-22M3 dokázal zničit starý sovětský systém protivzdušné obrany z šedesátých let, S-200. Ten je sice s nadsázkou řečeno už několik desítek let po záruce, nicméně Ukrajinci jej používají i nadále a zbraňový systém, ač z éry studené války, stále prokazuje, že může být platným i na bojišti 21. století. Seriál, z kterého bolí oči a uši. Hlava Medúzy je přehlídkou nepřirozených dialogů Číst více Ruského agresora pak těžko potěší skutečnost, že Ukrajinci pracují na vylepšení tohoto systému, jak uvádí server Army Recognition. Obránci před ruskou invazí modifikují protivzdušný komplex takovým způsobem, aby mohl sestřelovat vybrané cíle ještě na delší vzdálenost. Dále se Ukrajinci soustředili rovněž na to, aby byl systém schopen provádět údery i na pozemní terče. Úpravy, které Rusy nepotěší Zatímco modifikovaný systém má dosah 250–300 km proti vzdušným cílům, proti pozemním může činit až 482 km, jak uvádí web Army Recognition. První fotografie upgradované rakety S-200 pak přinesly ukrajinské televize. Kyjev má také pracovat na úpravě odpalovacích platforem, aby se zvýšila mobilita systému a ta z něj učinila univerzálnější a flexibilnější zbraňový prostředek. Houfnice Caesar útočí s chytrou municí. Její účinnost už pocítili i Rusové na Ukrajině Číst více Ukrajina je k modifikaci starších systémů v podstatě nucena nepříznivými okolnostmi. Nedostává se jí zejména západních protivzdušných komplexů. K dispozici má Kyjev sice americký Patriot, jenže nemá dostatek raket. Proto žádá Washington o urychlenou dodávku nejen jich, ale obecně munice, kterou musí již několik měsíců výrazně šetřit. Ukrajinský systém si odbyl službu i v Československu S-200 byl původně navržen už v padesátých letech, používán je od roku 1967. Sověti jej navrhli k ničení taktických a strategických bombardérů a balistických střel. Rovněž systém likviduje vrtulníky letící ve středních a velkých výškách. Výhodou zbraňového prostředku je skutečnost, že je schopen operovat za každého počasí a ve všech podmínkách. Sovětský svaz začal S-200 vyřazovat v osmdesátých letech, protože už zastarával. Ukrajinský Neptun jako fantom Černého moře. Potopil ruskou námořní i pozemní chloubu Číst více V průběhu let vzniklo několik variant systému. Kromě základního spatřila světlo světa také verze S-200V, která byla zavedena v roce 1970, S-200M, S-200VE, jež představovala exportní variantu a S-200D, která vstoupila do služby v roce 1975. Systém S-200 si našel cestu do výzbroje států bývalého východního bloku, tedy i do Československa. Celkem mělo ve službě systém pět praporů. Zbraně byly vyřazeny v roce 1997, a to bez náhrady. Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Tank T-84: Vozidlo do extrémních podmínek. Ukrajinský dravec se chystá na lov ruské kořisti.

Čas načtení: 2024-08-26 07:48:06

Polské stíhačky vzlétly kvůli ruským útokům na Ukrajině

Polské stíhačky v pondělí odstartovaly poté, co byl na celém území Ukrajiny vyhlášen vzdušný poplach. Ruské síly provádějí masivní útok na Ukrajinu za použití bombardérů Tu-95 a dronů. Bombardérů má být podle informací ukrajinského letectva 11.

Čas načtení: 2024-08-31 09:30:55

Zlínští studenti vytvořili simulátor bombardéru B-17. Létající pevnosti z velké bitvy nad Československem

Game design na Univerzitě Tomáše Bati představuje svůj nejnovější projekt. Promění vás na člena posádka B-17 Flying Fortress. Článek Zlínští studenti vytvořili simulátor bombardéru B-17. Létající pevnosti z velké bitvy nad Československem se nejdříve objevil na CzechCrunch.

Čas načtení: 2024-10-12 17:00:01

Elitní ruské stíhací bombardéry Su-34 padají z nebe jako hrušky

Rusko si nemůže být jisté, že jeho nejlepší letouny, vrtulníky a další stroje vydrží delší dobu ve vzduchu. Ukrajinská protivzdušná obrana, podpořená západními moderními systémy, si připisuje v pravidelných intervalech zářezy nejen vychvalovaného bitevního vrtulníku Ka-52 Alligator, stíhače Su-35, ale i víceúčelového stíhacího bombardéru Su-34, který rovněž operuje nad ukrajinským nebem.  Sestřeleno je již nejméně 35 strojů Su-34 Pro Rusko se rozhodně nejedná o dobrou zprávu, protože jak udává dobře obeznámený americký magazín National Interest, agresor ztratil od začátku války na Ukrajině nejméně 35 strojů, což je čtvrtina všech letounů tohoto typu, které tvoří součást ruských vzdušných sil. Rusové mají k dispozici momentálně 140 těchto strojů. Pro Rusy je Su-34 důležitým letounem, protože od začátku konfliktu bombarduje účinně ukrajinskou infrastrukturu, posléze začal ničit i civilní cíle.  Sériová vraždkyně Leonarda Cianciulli zabíjela, aby chránila své děti: Z obětí pekla sušenky a vařila mýdlo Číst více Jak informuje web Newsweek, Ukrajině se podařilo v prosinci minulého roku dokonce sestřelit tři Su-34 během jednoho dne. Nejnověji pak mělo Rusko přijít o Su-34 v srpnu nad Kurskou oblastí. Invazi do tohoto regionu zahájily ukrajinské síly začátkem srpna a pro ruské okupanty to bylo velké překvapení, nezmohli se na účinný odpor a ukrajinská armáda zde provádí své akce dál. Dobrou práci v likvidaci nevítaných vzdušných návštěvníků odvádí americký protivzdušný systém Patriot, který mají obránci před ruskou invazí k dispozici.  Ztráty, které nejdou hned nahradit Každá ztráta stíhacího bombardéru Rusko obzvlášť bolí, protože je nedokáže rychle nahradit. Netýká se to jen Su-34 či Su-35, ale již zmíněného bitevního vrtulníku Ka-52 a dalších strojů. Nicméně je třeba říct, že Su-34 limitují zastaralé a nepřesné zbraňové systémy, proto Rusové počítají jejich ztráty, které budou v budoucnu přibývat.  Tank T-84: Vozidlo do extrémních podmínek. Ukrajinský dravec se chystá na lov ruské kořisti Číst více Su-34 představuje dvoumístný stíhací bombardér, jehož první let se uskutečnil v roce 1990. Ve službě jej má Rusko až od roku 2014 kvůli problémům s financováním projektu. Su-34 pohání dva proudové motory, stroj je schopen vyvinout rychlost přes 1,8 machu ve velkých výškách, v malých výškách 1,2 machu. Dolet činí 1 100 km.  Termobarická bomba I když jsme zmínili, že zbraňové systémy jsou zastaralé a mnohdy nepřesné, neplatí to o termobarických bombách, kterými je Su-34 rovněž vybaven. Součást výzbroje tvoří termobarické bomby ODAB-500 s vysokou účinností a přesností. Termobarické zbraně fungují na principu výbuchu aerosolového oblaku paliva, který se smísí se vzduchem, což má za následek vytvoření silné tlakové vlny s ničivým účinkem na velké ploše. Houfnice Caesar útočí s chytrou municí. Její účinnost už pocítili i Rusové na Ukrajině Číst více I přes velké ztráty je Su-34 pro Rusy nadále důležitým prostředkem, který ze vzduchu pustoší nejen ukrajinskou vojenskou a civilní infrastrukturu.  Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Nové americké letadlové lodě třídy Gerald R. Ford. Zbraně jako ze Star Treku.

Čas načtení: 2025-01-18 07:00:01

Hon na Tirpitz: Jak šel symbol německého loďstva ke dnu

Německé bitevní lodě budily zaslouženou pozornost. Největší byly zřejmě Bismarck, Scharnhorst, jeho sesterská loď Gneisenau a přirozeně také Tirpitz. Stavba nové bitevní lodě byla zahájena na podzim 1936, Tirpitz byl spuštěn na vodu v roce 1939 a o dva roky později byl uveden do služby. Délka německého ocelového monstra činila 251 metrů, šířka 36 metrů a standardní výtlak 42 900 tun, plný 52 600 tun. Tirpitz měl být symbolem moderní doby, proto jej němečtí konstruktéři osadili radarem. Nejprve se jednalo o pátrací, posléze byl nahrazen jinými modely, které měly větší dosah.  Silná výzbroj a rychlost Nicméně co zaujalo na bitevní lodi především, bylo pancéřování. Jak uvádí web navalhistoria.com, jednalo se o „impozantní systém pancéřování“, hlavní pás lodi byl složen z vysoce pevné oceli. Při konstrukci lodě se rovněž myslelo na silnou protiletadlovou obranu. Pohon zajišťovalo dvanáct vysokotlakých kotlů Wagner. Pohonné ústrojí bylo schopné vyrobit sílu 163 tisíc koňských sil, což propůjčovalo Tirpitzu maximální rychlost 31 uzlů. Pokud hovoříme o výzbroji bitevní lodě, na ni kladli konstruktéři velký důraz. Tvořilo ji osm děl ráže 380 mm, dvanáct děl ráže 150 mm a šestnáct děl ráže 105 mm. Dále bylo na Tirpitzu od roku 1942 i osm torpédometů ráže 533 mm a protiletadlové kanony ráže 20 mm. Sériový vrah Ted Bundy zavraždil desítky mladých žen. Některým sťal hlavu, jiné po smrti znásilnil Číst více Po námořních zkouškách byl Tirpitz umístěn v Kielu a prováděl intenzivní výcvik v Baltském moři. „Osamělá královna Severu“, jak se lodi přezdívalo, v lednu 1942 opustila domovské Německo a zamířila do Norska. Zde Tirpitz podnikal útoky na spojenecké konvoje, které dopravovaly zásoby jednotkám v Rusku. Tirpitz tak představoval reálnou hrozbu v Barentsově moři. Později byl z norského Trondheimu přemístěn dále na sever blíže konvojovým trasám a zároveň dále od leteckých základen na Britských ostrovech.   Hrozba pro Brity Jak uvádí server warfarehistorynetwork.com, britské Královské námořnictvo považovalo Tirpitz za hrozbu nejen pro své válečné lodě, ale také pro obchodní plavidla, která na britské ostrovy přivážela jak munici, tak potraviny. I když nakonec oproti původním očekáváním zasáhl Tirpitz do bojů minimálně, jeho existence na moři Brity dráždila. Rozhodli se jej poslat navždy ke dnu, když předchozí pokusy selhaly, jako například operace Title, kdy se mělo o Tirpitz „postarat“ několik živých torpéd Chariot. Druhá světová válka skrývá pravdu: Okolnosti zkázy lodi RMS Lancastria jsou přísně tajné do roku 2040 Číst více Britové vymysleli plán, jak německou námořní pýchu zlikvidovat. Ostatně pro Winstona Churchilla bylo potopení Tirpitzu věcí britské cti. V průběhu pobytu v Norsku sice Tirpitz musel čelit neustálým útokům bombardérů RAF a také miniponorek, nicméně vše dokázal „přežít“. Britové tedy vymysleli jinou strategii v rámci operace Catechism, která zahrnovala překvapivé útoky v jasnějším počasí, jež umožňovaly přesnější zacílení.  Operaci svědčilo počasí V operaci figurovalo celkem 32 těžkých bombardérů Lancaster z 9. a 617. bombardovací perutě, které brzy ráno 12. listopadu 1944 vzlétly z letiště Lossiemouth v severním Skotsku. Výhodou pro Brity byl jistě fakt, že německé stroje, které měly Tirpitz chránit, kvůli špatné komunikaci vůbec nevzlétly. „Osamělá královna Severu“ tak zůstala skutečně osamělá, což se ukázalo jako fatální. Celkem bombardéry svrhly na německou loď 29 pum, Tirpitz zasáhly prokazatelně dvě pětitunové letecké pumy Tallboy. V trupu lodi došlo k velké explozi, plavidlo se následně převrátilo tak rychle, že se členové posádky z nižších palub nestačili dostat ven. Údaje o počtu obětí se značně liší. Některé zdroje jich uvádějí 950, 971 či 1 204. Jednalo se však o velké ztráty. „Severní hrozba“ potopením Tirpitzu ustala a zejména Churchill si mohl oddechnout. Vrak lodi zůstal na místě potopení až do konce války. Tehdy se rozhodla jedna německo-norská společnost vrak sešrotovat. Práce začaly v roce 1948 a skončily o devět let později.   Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Po útoku na Pearl Harbor terorizoval Havaj. Příběh zuřivého japonského pilota.

Čas načtení: 2025-02-06 10:20:00

Poplach pro norské stíhače. Startovali k formaci ruských bombardérů na severu

Norské pohotovostní stíhačky F-35 musely v úterý rychle odstartovat kvůli formaci ruských bombardérů, která se nebezpečně blížila ke vzdušnému prostoru na severu. Skupinu dvou bombardérů Tu-95 s dvojicí doprovodných stíhaček Su-33 norští letci rychle lokalizovali a v bezpečné vzdálenosti sledovali, dokud se nevzdálila.

Čas načtení: 2024-02-18 00:00:00

VIDEO: Bombardér Manchester zklamal kvůli motorům, ale dal vzniknout legendě

Slabou stránkou dvoumotorového bombardéru Manchester byly problematické čtyřiadvacetiválce R-R Vulture. Na druhou stranu díky tomu vznikla dalším vývojem čtyřmotorová legenda Lancaster, nejslavnější druhoválečný těžký bombardér RAF. Tak trochu opomíjený Manchester si lehce připomeneme na videu a několika fotografiích, které nás nenechají na pochybách, že z něho vyrostl uvedený slavný čtyřmotorák.

Čas načtení: 2024-02-15 09:00:00

Ruská agrese na Ukrajině: Rusko zahájilo masivní raketový útok na Ukrajinu v době, kdy v Bruselu zasedají ministři obrany NATO

 Generální tajemník NATO varoval, že "podpora Ukrajiny není charita", ale "investice do naší vlastní bezpečnostiRusko zahájilo masivní raketový útok na UkrajinuV noci na čtvrtek se na Ukrajině rozezněla varování před leteckou pohotovostí,  Rusko zahájilo masivní raketový útok. Ukrajinské úřady informovaly o startu několika strategických bombardérů Tu-95 v časných ranních hodinách ve čtvrtek a krátce poté se ozvaly výbuchy.V Dněpru byla krátce po šesté hodině ranní v centru města slyšet série hlasitých explozí. Hlášeny byly také exploze v Záporoží, hlavním městě Kyjevě a západním městě Lvově. Andrij Sadovij, starosta Lvova, uvedl, že na Lvovskou oblast bylo namířeno deset ruských raket.V Záporoží, v blízkosti frontové linie s ruskými silami, se objevily zprávy o poškozeném bytovém domě. Bezprostředně nebyly k dispozici žádné informace o obětech.

Čas načtení: 2023-10-16 09:34:35

Bratrstvo neohrožených má pokračování! Vedou to Hanks a Spielberg

Tom Hanks a Steven Spielberg jsou opět v sedle a točí další akční trhák o druhé světové válce! Vlastně jde o třetí část jejich epické trilogie, která začala v roce 2001 seriálem Bratrstvo neohrožených (Band of Brothers) a pokračovala v roce 2010 minisérií Pacifik (The Pacific).  Ale stejně jako u Pacifiku se tyto dvě herecké a režisérské legendy na plátně ani v režisérském křesle neobjeví, tento projekt ale sami řídí. Jsou tedy výkonnými producenty nového seriálu s názvem Vládcové nebes (Masters of the Air). Ten pojednává o 100. bombardovací jednotce amerického letectva, známé také jako Krvavá stovka (Bloody Hundredth). Austin Butler a Callum Turner Stejně jako Bratrstvo a Pacifik, je nový seriál na motivy skutečných událostí a setkáte se v něm s reálnými vojenskými postavami druhé světové války. Velká část příběhu je inspirována knihou z oblasti literatury faktu Vládcové nebes od Donalda L. Millera, která popisuje akce Krvavé stovky, která létala ve výšce až 7,5 km v mrazivých teplotách nad nacistickým Německem. Rafferty “Raff” Law je u většího projektu poprvé a hned vypadá jako nový Radar Práva na Millerovu knihu pro TV byla prodána již před deseti lety, ale původně je mělo HBO, které oznámilo že seriál připravuje již v roce 2013. Pak se dlouho nic nedělo až do roku 2019, kdy Hanks a Spielberg vydali zprávu, že uzavřeli smlouvu se společností Apple TV+ na devět dílů s celkovými výrobními náklady 250 milionů dolarů. Snímek z natáčení, vidíme zavěšený model bombardéru B-17 Obsazení Masters of the Air bude klasický seriálový mix zkušených a začínajících herců. Nejznámější tváří je asi Austin Butler, který sklidil uznání kritiky za svůj výkon po boku Hankse ve filmu Elvis z roku 2022, ten se představí v roli majora Galea Clevena. V seriálu se dále představí Barry Keoghan (Dunkirk, Černobyl) jako poručík Curtis Biddick, Callum Turner (Fantastická zvířata: Brumbálova tajemství) a další. Smímek kulis použitých v seriálu které působí jako zajatecký tábor Premiérový díl seriálu Masters of the Air se na Apple TV+ objeví 26. ledna 2024 a poté budou vycházet nové epizody každý týden až do 15. března. Tak Godspeed!     Images by Apple Inc., Lloyd Dickinson, Paul King

Čas načtení: 2020-03-27 12:18:58

Lawrence Ferlinghetti: Chlapec (ukázka z knihy)

Próza Chlapec (Little Boy, 2019), kterou si autor napsal a vydal ke svým 100. narozeninám, je životopisem, básní v próze, volným tokem vědomí, filozofickým traktátem o směřování světa, niternou úvahou nad tokem času, nad smyslem života. Lawrence Ferlinghetti se vším všudy – lyrický, expresionistický, surrealistický, realistický i idealistický, satirický, ironický, útočný, tolerantní, humorný a smrtelně vážný. Ukázka z knihy: A PŘESTO tu i s takovými posranými začátky bylo stále „Buď zdráv živote a kostky jsou vrženy“ když semínko rodiny mé matky bylo zaváto od skalnatých hor v Portugalsku v nějakém tom temném století A já pořád mívám sen o tulákovi v jakémsi městě vyhnanci ve své vlasti který se ze všech sil snaží dostat někam jinam potkat někoho nějakou tajemnou starostlivou bytost a vždy se probouzím aniž bych někoho našel ano tenhle zvláštní Chlapec který nevěděl kdo je ani odkud přišel jakási tabula rasa a Tante Emilie neměla peníze na mléko a tak přišla sociálka a odvedla jej do sirotčince ale po velmi dlouhém roce se pro něj Tante Emilie vrátila protože sehnala místo francouzské guvernantky v honosném sídle na předměstí na kopci v Lawrenceově parku západně od Bronxville a začali bydlet v pokojíku ve druhém patře pod okapem šedivého domu porostlého břečťanem a obklopeného formálními zahradami a večeřeli ve formální jídelně obsluhováni holandským stolníkem který byl také šoférem a Tante Emilie hovořila s osmnáctiletou dcerou pouze francouzsky a to bylo ve dvacátých letech před Velkým krachem a v létě toho roku pod okapem spali bok po boku a větve mohutného dubu se skláněly nad štítovou zdí jejich pokojíku a v noci jim vítr metal listí proti oknu ale jim bylo uvnitř útulno a byli tehdy nějakou dobu příliš krátkou dobu snad půl roku šťastní ale pak krajina potemněla obrázek ztmavnul film jejího života zčernal když Tante Emilie přes noc zmizela a už víc nebyla a jemu řekli že odešla vzala si den volna a prostě se už nikdy nevrátila a musela se stát (říkali) obětí amnézie a co jiného si mělo myslet nebo co mohlo vědět to ubohé dítě řekl bys ale není snad spousta takových dětí matkami opuštěných nebo jinak vyvržených osamělých kdesi jako například Malý lord Fauntleroy což byla ovšem kniha kterou mu jeho teta Emilie zanechala a v níž ten malý Američan získá dědictví a okázalou usedlost v Anglii a je tajně odveden „právním zástupcem“ k Jeho lordstvu které chce chlapce za svého dědice ale nechce neanglickou matku s níž se jeho syn oženil navzdory vůli Jeho lordstva a tak po předčasném synově skonu lord tak trochu unesl Malého lorda Fauntleroye a matce nebylo dovoleno jet s ním a tak ten malý nezbeda sám se sebou ve velkém sídle jako ten malý já pak pokračoval v dospívání zbaven své drahé tetičky a jak je to dál ten osamělý kluk vyrostl v částečného rebela No jo to je otázka pro cvokaře aby to prozkoumal nebo pro nějakého behaviorálního psychologa nebo barového filosofa a jsou dva kroky vpřed a jeden vzad k odhalení minulosti kohokoliv jako kdyby se mohlo něco odhalit naráz okamžik života je pryč v nenasytném chřtánu věčnosti i kdybys život promarnil podobně jako nebohý Proust při hledání ztraceného času a k čemu mu to bylo na konci v jeho korkové komnatě ve staré Paříži když vydechl naposledy s lehkým zamračením ve tváři jako kdyby právě promarnil znovu prožitý svůj nejprvnější okamžik bdělého života lásku ztracenou a nešťastnou na konec nikdy zcela nezískanou lásku kterou si představoval a tak do tmy tmy tmy mezihvězdných prostor kam vane náš prach kam všichni odcházíme a kdo může vědět zda se objevíme na druhé straně křesťané stěží se svou velkou knihou pohádek a má být snad celá společnost založená na takových fantaziích takových vizích ale nakonec proč ne? Vize se nesmí přehlížet protože kde jsme potom bez vize jíž bychom se v životě řídili a tak dál a tak dál každopádně mějme vize a ty máš vizi a já mám vizi a ačkoliv jsou všechny vize krátkozraké chvalme vize jako vize pustého ostrova kde absolutně není žádná nenávist ani hřích ani násilí a všichni se milují muži nebo ženy a nikdo nemusí pracovat protože jídlo roste na stromech jen utrhnout nebo klíčí ze země a jediné co každý musí dělat je celou tu dobu milovat pokud najde lásku a v tom je ten háček protože láska neroste na stromě jako ovoce kdepak panáčku lásku nenajdeš jen tak někde ani v dokonalé společnosti která je tak dokonalá že už ani disidenti nemusí být disidenty a co tedy potom mají lidi dělat aby nějak zaplnili svůj život a spotřebitelská poptávka po lásce je tak veliká konzumace lásky je tak veliká že vzniká její nedostatek co pak co pak s tím když ve výsledku celého toho láskyplného oplodňování populace exploduje a je to ten vrozený pud rozšiřovat svůj rod to prvotní puzení a každý a každé zvíře má tohle puzení dělat to pořád a pořád a pořád s dětmi vyvrhovanými z lůn nebo vaků kdekoliv aby uspokojili to slepé puzení láskou i neláskou a tak jsme opět u toho se vším tím naháněním lásky u všech těch lovců-sběračů kteří se mění v konzumenty-sběrače v konzumní společnosti konzumované konzumováním jo zapni televizi vytáhni z toho co nejvíc vytáhni to děcko zpod svý vany a cákni s ním před ní před tu velkou bednu a ať visí na ní místo žití a tak bude kupovat kupovat kupovat a kluk vyrůstající v takové společnosti v níž se nedá dělat nic než ji konzumovat a být jí konzumován no teda to je teda konec tak tohle je tedy ten život na Zemi ale nenarážíme už zase na ten nedostatek lásky ve světě který za ni bojuje a jeden druhého kvůli ní zabíjí pořád a pořád v nekonečných válkách ach není na čase to ukončit a najít nějaký jiný způsob života na Zemi jo jo nějaký způsob mezi fašismem a anarchismem ach člověče už mě unavuje o tom přemýšlet odsuňme to do říše pohádek a přivoňme si ke květinám jako Býk Ferdinand když odmítl bojovat ano Ferdinand pravý pacifista posvátný býk s Buddhou na hřbetě a každý volá óm óm óm navzdory bázni a chvění a my nemůžeme dál a přesto jdeme a čekáme na nějakého spasitele nebo ničitele nebo šiřitele nebo vrcholného kokota mimo představivost a každou větu poslední větu kterou kdy napíšu ale pak se vždycky objeví další myšlenka hodná vyslovení nebo napsání a my nemůžeme dál ale já ano a vida vida křičí slepý který vůbec vidět nemůže protože vidí svou myslí ach mysl a její fascinace nekonečná v její osamělé představivosti a pak také bázeň a chvění ano zpátky k té každé chvilce mezi smíchem a veselostí a ke zpěvu do noci v opilých tavernách Ach my beránci ubozí na cestě ztracení Ba-ba-ba Kavalíři zpěvní odtud až na věčnost se vydali a tak dál do temné noci takzvané duše se svatým Janem od Kříže nebo kýmkoliv A Kdokoli jdu s tebou budu ti průvodcem v nejzazší nouzi po boku ti jsem při hledání nalézání svého pravého já a jak pravil Jorge Borges Jakýkoli lidský osud ve skutečnosti se skládá z jediného okamžiku z okamžiku v němž se člověk jednou provždy dozví kdo je Ha-ha jako kdyby to bylo kdy možné protože nejsme snad každý jako cibule oloupávaná až do nicoty a co se dá najít v něčí nicotě než Nic jako prázdný lampion zavěšený na stromě bez větví a veškerá nicota velké prázdné zrcadlo schopné vcucnout do sebe všechno jako vakuum a tak pojmout a obsáhnout všechno co stane před ním nekonečně prázdné zrcadlo ta nicota která dělá prchavé fotografie všech a všeho co jej míjí takže takže my všichni jsme kolem stojící či visící zrcadla plná ozvěn navzájem odrážených navzájem se zkreslujících A tak není snad všechno co tu ten člověk píše jen čmárání po našem vlastním zrcadle zrcadle kterým je každý z nás a my si nemůžeme diktovat kdo se před nás postaví a bude pohlcen naším zrcadlem ale co mohl ten potulný krajánek v krajině Ameriky vědět o tom všem že jako většina loňských historií je každý zrcadlem v horizontální poloze na hřbitovech Recoleta rasové paměti s mramorovými nápisy v jistotách prachu a celé naše zrcadlo zobrazuje chřadnutí ve větru plném ptáků ve ztraceném El Dorádu na nějaké Amazonce za kterou není žádná abeceda jakkoliv ji stále hledáme jako René Daumal Horu analogie ne na nějaké mapě a žádný člověk není Atlantida celý sám do sebe ale dneska tady a teď nemáme dál k ráji na zemi než jsme kdy měli a nezmizela snad duše z naší civilizace s jejím elektronickým srdcem její samotná duše ztracená v jejím elektronickém pulzu ztracená ve vracích jejích počítačů a není vyhledávač který by ji našel a neměli bychom se nyní radovat nad příchodem konce průmyslové civilizace která je špatná pro zemi i člověka ovšemže ano špatný dech strojů nás zabíjí zrovna když mluvíme a ano průmyslová civilizace se vším tím haraburdím otravujícím zemi musí jít a futuristé se tak mýlili když si na počátku dvacátého století představovali paradiso na zemi jako výsledek úžasných strojů když všechny začaly hučet téměř jaksi unisono  (…)   ALE daleko daleko od toho všeho byli jsme noc před Dnem D tu noc před tím velkým útokem spojeneckých jednotek na pláže v Normandii ano noc před tím v Plymouthu se silničkami zaříznutými hluboko do krajiny mezi živými ploty ucpanými transporty a vojenskými jednotkami a náklaďáky naloženými zbraněmi a tisíci a tisíci vojáky s vybavením do boje všechno potmě a potichu A v šumících polích všude kolem se rozkládaly obrovské tábory a celé armády bivakovaly ve stanech se zamaskovanými ohništi na vaření A to bylo tu noc před Azincourtem s králem jenž navštívil své muže v přítmí kolem táboráků a pak před úsvitem začalo to velké tažení podobné obrovské šelmě kradmo se pohybující tmou vypluly naložené lodě a vpluly do Lamanšského průlivu A byli jsme tak mladí ale nevěděli jsme o tom a řídili jsme loď ano velel jí výkonný důstojník poručík Eugene Feinblatt rezervista amerického námořnictva stár pěta- nebo čtyřiadvacet let a byla to malá námořní loď a před úsvitem 6. června 1944 už mohla projít čímkoliv a my pluli potmě plnou parou ve formaci jako součást doprovodného konvoje protiponorkové ochrany východoseverovýchodně Lamanšským průlivem směrem na pláže v Normandii a bylo nás třiatřicet mužů a tři důstojníci na třiatřicetimetrovém dieselem poháněném stíhači ponorek s dřevěným trupem v 5 hodin ráno na zatemněném můstku naší lodě a s problesknutím prvního světla na černém obzoru na východě celá posádka na palubě v bojovém postavení A s tím prvním světlem na obzoru jsme teprve začínali vidět les stožárů tyčících se zpoza obzoru nejdříve jen jejich vršky a pak trupy – obrovská armáda tisíců velkých lodí a vyloďovacích člunů a doprovodných plavidel plujících plnou parou společně z mnoha různých přístavů a splouvajících se za rozbřesku před normandským pobřežím když jsme vysoko nad sebou uslyšeli letky spojeneckých bombardérů směrem na pláže Utah a Omaha skrytých ve tmě a pak se exploze v dálce na pobřeží změnila v řev v temnotě zatímco my jsme stáli na svých pozicích s dalekohledy upřenými na francouzský břeh který se právě začal rýsovat v záři úsvitu armáda teď plula plnou rychlostí přímo k plážím A dobrý vítr dul k Francii… Jo druhové moji uplynul již Dlouhý čas co širé moře neslo nás až před mys Hatteras s konvojem obchodních lodí rychlostí 10 uzlů v prudkých bouřích a já se ve strážním koši snažil prohlédnout vířící mlhou nebo když jsme pluli Pacifikem v transportní lodi s deseti tisíci vojáky vyslanými do Japonska nebo křižovali Atlantikem v konvoji rezavých kyblíků a plechovek v konvoji devětaosmdesáti lodí z nichž jen třiašedesát doplulo do Murmansku ano Murmanský konvoj smrti v zimě 1942–43 a německé ponorky vlčí smečky nás honily jako zvěř Ale jo chlapče můj já měl fajnovou válku protože jsem nikdy nevystřelil z pušky kromě jedné rány z protiletadlového boforsu na neviděná letadla ztracená v mracích tři kilometry nad normandskými plážemi a později několik hlubinných pum které vybuchly příliš brzy a zničily všechny latríny na naší vlastní lodi A tak to bylo kamarádi největší generace bojující ve spravedlivé válce přičemž to nejspravedlivější z ní strávila na pevnině v londýnských knajpách během zatmění při bzučení bomb nebo proháněním skotských lasiček kolem Loch Lomond po tanečních zábavách na statcích v době kdy jsme byli v suchém doku u nějakého zdymadla poblíž Glasgow Rosneath to byl a je to tak a já si užíval každou takovou minutu na moři nebo na zemi s velkoválečným bang bang za obzorem jo a to všechno byla legalizovaná vražda nebo státem sponzorovaný terorismus věř tomu A přece abych pravdu řekl o tom co se skutečně stalo mně na širém oceánu i v pobřežních vodách musel bych být loupaný jako cibule abych se dostal až k nulové toleranci nebo konečné slupce pravdy a pak bys mě viděl nově mě zarytě přesvědčeného oko uprostřed naší malé trhliny na zemi oko v centru vědomí a „místo oka je tam moucha“ jak řekl v dětství kamarád Eriku Bauersfeldovi když natrefil mouchu jak vysává oko mrtvé ryby kterou v noci voda vyplavila na pláž Ach slova která přicházejí o půlnoci výkaly žijících a umírajících zvuk tlukoucího srdce jeho bušení slyšené tělem s uchem u země zvuk dechu slyšený pod stetoskopem naděje že vše je věčné a my budeme žít navěky věků když vezmeme rozum do hrsti abychom nějak přelstili šklebícího se sekáče s kosou ha-ha jaká iluze jaká fraška když celý čas s určitostí víme že čas si řekne a čas nás zkásne pod zemí zbude jen pár hrud a prd a smrt všeho co milujeme atd atd zatímco my bloudíme a o co nám vlastně jde než že se kroutíme a vrtíme abychom se vyvlékli z udice a unikli tikání hlasitějšího a hlasitějšího času ano a není jiná možnost tak proč si neudělat místo toho hezky se stoiky a epikurejci a Lucretiem a některými buddhisty ano z kůže se svlékni a na svých kostech zatanči dokud si nepronajmeš místo věčné pod drnem otáčejícího se světa jehož pán prý nikdy nezemře   JELIKOŽ vykřesal ze vzduchu živou tradici jak říkal starej Ez (a tím podpořil vykrádání hrobů jako uměleckou formu) básnickou techniku na níž postavil svoje Cantos které se nedaly zpívat A není to všechno další způsob jak naslouchat věčný ur-hlas hlas za hlasem národa hlas čtvrté osoby jednotného čísla nepopsatelně extatický a koherentní a nekoherentní zároveň vzdychavý nebo blábolivý hlas všech nás slyšený i neslyšený hlasitý i jemný jako kdyby existovaly jen dva druhy poezie hlasitá a jemná a dva druhy lidí tvrdí a měkcí a někteří s tvrdou slupkou a jiní měkcí uvnitř zatímco olověné kolo času nám odměřuje život jako hodiny v jejichž složitém strojku to chrčí digitálními pérky tik-tik-tik dokola a dokola chodíme s Vicem nebo Babi nebo malým Johnem nebo Babym Blue a to co nás všechny pojí k sobě může být láska nebo chtíč nebo nenávist nebo krev nebo co já vím podle toho co tě pojí k tvému bratrovi nebo milánkovi nebo drahé druhé polovičce A tak jsme tu zas fajn chraň nás před tím Jiným a přesto já a můj otec jsme Jeden parchant co bere dráhu po říčním břehu u řekoběhu na slunci nebo v hlubokém stínu pod mostem na řece Liffey kde jsem jednou spal zlomený student co se vžil do podoby Štěpána Dedala nebo šíleného Rimbauda a byl jsem Apollinaire a byl jsem Baudelaire a byl jsem Villon a byl jsem všichni ti šílení toulaví rozervaní básníci schoulení do jednoho spáče pod mosty světa a později když jsem kráčel Sackvillskou ulicí nebo čítal v knihkupectvích potkal jsem všechny ty ostatní velké spisovatele a básníky a velké interprety vědomí velkého šedivého Whitmana ruku v ruce s Oscarem Wildem a Allenem Ginsbergem a Djunou Barnesovou jak si kříží cesty se Shakespearem a Čechovem a Tolstým a sexy-tragi-romantickou Vincent Millayovou a Dylana Thomase sladkého pěvce ze Swansea Dylana všech mých dnů   Lawrence Ferlinghetti (*1919) je americký básník, spisovatel, dramatik, překladatel, nakladatel, malíř a buddhistický anarchista. Jeho básnická sbírka Lunapark v hlavě patří mezi nejprodávanější na světě. V nakladatelství MAŤA dosud vyšlo: sbírka Výlevy nářky smích (2019), výbor z poezie Ve snu ve snu snil jsem sen (2013), divadelní hry Nefér argumenty života a Rutiny (2005) a próza Láska ve dnech vášní (2004). Přeložil Luboš Snížek, nakladatelství MAŤA, Praha, 2020, 1. vydání, váz., 168 stran. {loadmodule mod_tags_similar,Související}