Aktuální Zprávy

Nejlepší systém sběru a třídění odpadů z obalů v ČR má Týnec nad Sázavou

Nejlepší systém sběru a třídění odpadů z obalů měl loni v Česku Týnec nad Sázavou na Benešovsku. Stal se absolutním vítězem 21. ročníku soutěže O křišťálovou popelnici, jejíž výsledky pořadatelé vyhlásili na konferenci Odpady a obce v Hradci Králové. V soutěži pořádané firmou Eko-kom, která v ČR organizuje sběr a recyklaci obalových odpadů, se hodnotilo 6200 měst a obcí. Do užšího výběru přes krajská kola postoupilo 64 měst a obcí. Loni srovnání vyhrál Havlíčkův Brod.

---=1=---

Čas načtení: 2024-03-06 17:42:09

Eurostat: ČR je na sedmé příčce v recyklaci plastových obalů

Česká republika je svým rozvinutým systémem třídění odpadů dlouhodobě na samotné špičce evropského žebříčku v třídění. Patříme mezi tři nejlepší státy. To je už široce známý a pozitivní fakt. Nedávno Eurostat shrnul také výsledky v oblasti recyklace plastových obalů. I v tomto důležitém parametru se Česká republika umístila na velmi dobrém sedmém... ...

Čas načtení: 2021-09-28 09:07:34

Stroncova poslední whiskey

Každý můj běžný den by se dal jasně a stručně zmapovat. V konkrétní časy se nacházím na stejných místech, a i když sem tam proběhnou určité drobné změny, většinou odvislé podle počasí nebo předem naplánované schůzky, všechno má stále svůj řád. Je to osobní sebeobrana před vnějším chaosem. Takto nejsem nikdy na pochybách, že vše je v přímém souladu s tím, jak jsem si to představoval. Jsem režisérem vlastního života. Nikdo mi do toho nebude brblat. Vstávám vždy za úsvitu. Je to praxe, která se za ty roky setkala s mnoha výhodami ohledně mého fyzického a duševního zdraví. Procházím se a cítím, jak do sebe vtahuji příjemně vlahý vzduch a v tomto ročním období ještě prosáklý mlhou. Cestou do zahrady míjím průčelí a boční zdi, kam směřují jeho okna. Nemohu odpřísáhnout, že se každý den podívám právě tím směrem, že tak sleduji stejné úhly pohledu. Musím se však koncentrovat. Nejsem už nejmladší a nejlepší obrana před možnou budoucí demencí je právě v trénování pozornosti a procvičování paměti. Vnímám tok momentů a jen tak letmo a přitom komplexně pozoruji jednotlivé drobnosti, jak zapadají do celku, nebo ho naopak negativně narušují. Všechno nemohu ovlivnit, ale podstatnější pro mě je to, že ty disharmonické kusy vedu v patrnosti a největší prohřešky si zapisuji do svého sešitku, který nosím stále při sobě. Vše vidím, sleduji, ale abych se zaobíral vztahy, vášněmi a hádkami za okny, to není moje parketa. Nemusím se přesvědčovat o něčem, co je stejně evidentní z běžného kontaktu nebo vyhozených odpadků v kontejneru u domu. Lidé si mohou myslet, že zdi leccos skryjí, ale já jim vidím až do žaludku. Mě nikdo neobalamutí. A pak to ráno. Okna Stroncova bytu. Bydlí ve třetím patře. A i kdybych chtěl, stejně bych z chodníku dovnitř jeho soukromí nedohlédl. Všichni v tomhle domě spí mnohem déle než já. Pak spěchají za prací, nebo jen zabíjejí čas. Netuší, o co přicházejí. Brzká rána jsou nejlépe inspirativní pro celý zbylý den. Jeden pohled dnešního rána všechno narušil. Zprvopočátku to byl jen jiný odlesk skel jeho oken. Vím, že to zní strojově, ale lidé se chovají často předvídatelně: když se začne stmívat, někdo zatahuje žaluzie, jiný ne, a pan nakladatel Ing. Stronc to nedělal nikdy. Proto při pohledu na dům mým drobným divadelním kukátkem, jeho okna až na temnou noc stále vypovídala o prostoru, který je za nimi. Nábytek. Místo. Život. Nic zatemněného. Dnes ráno to bylo jiné. Upnul jsem se na to místo ve třetím patře. Nerozuměl jsem tomu. Ani záclona nebyla vidět. Zatažené žaluzie vytvoří hranici mezi vnějším a osobním prostorem. Předělují ho v pravidelných úsecích symetrických úzkých obdélníků. Závěsy jsou morem pro noční můry a dusno. Ale pohled na jeho okna v hlavním pokoji působil tak nepopsatelně a přitom nesourodě. Nahodile. Něco bránilo ve výhledu a zanechávalo nesouměrné podélné škvíry. Měl jsem tušení, co vidím. Kukátko nabízelo i v tomto ještě slabém jasu detaily k určení zábrany, ale rozum mi to nepobíral. Prostě jsem to nemohl přijmout. Takový nesmysl! Proč by? Právě nesouměrnost ve mně vyvolává víc otázek, než je prý zdrávo. Odmítl jsem návštěvy u odborníka. Ať se na mě nikdo nezlobí, ale to, že si doma přerovnám věci, aby rovnoběžně splývaly s danou plochou, protože vše má své dané místo, do toho nikomu nic není. Tohle není porucha, to je spíš vyšší stupeň vnímání, kteří přízemní lidé nechápou. Po matčině smrti se sestra snažila, abych si zašel k psychoterapeutovi, ale jsem spíš živým důkazem toho, že tato vnitřní potřeba, podle ní porucha, je vlastně výhodou. Díky ní jsem tedy nemohl odtrhnout oči od toho okna a místo, abych pokračoval k zahradní fontáně, jsem se vrátil a požádal recepční, aby zazvonila na pana Stronce. „To nemohu,“ odvětila mdlá žena. Těžko ji lépe popsat. Pokud byste chtěli zacházet do detailů, ano, bylo jí kolem čtyřiceti, u kořínků prošedivělé odrosty, nevytrhané obočí, hrubá pleť. Nevím, co všechno s ní ženy dělají, ale v jejím případě jsem se nemohl při konverzaci soustředit na oční kontakt, protože jsem musel sledovat ty temné propadliny jedna vedle druhé, jak se každá kožní buňka roztáhla a uprostřed vytvořila nechutnou tmavou průrvu. Někdy si říkám, že určitá oční vada by mi chvílemi přišla vhod. Stačilo by sundat brýle, aby se mi nezvedal žaludek z takových zanedbaných případů. „Nezlobte se na mě, ale nemohu není odpověď.“ „Co tím myslíte?“ „Chápu… ve vašem stavu…“ „Jak v mém stavu?“ nasupěla se. „Ve vašem stavu absolutní lhostejnosti ke všemu chápu, že jste netečná i k tomu, co se děje v domě.“ „Co tím chcete říci?“ Stále se na mě mračila. Musel jsem odvést pohled směrem na prosklený stůl. Fotografie z cest po světě. Eiffelova věž. Socha Svobody. Bože, jaké další klišé? „Domnívám se totiž, že pan Stronc byl vystaven těžko pochopitelnému útoku, a pokud nepůjdete hned otevřít jeho dveře, zavolám policii.“ „Proč bych měla otvírat jeho dveře?“ zírala. „Svatá prostoto!“ zadrmolil jsem. „Co prosím?“ „Protože pokud pan Stronc nepotřebuje naléhavou pomoc, možná jen proto, že už je mrtev,“ řekl jsem, ale necítil jsem to tak. Potřeboval jsem strhnout pozornost k důležitosti mého požadavku. Byla to reakce, která se vyvinula z okolností. Jestliže s prominutím bezduchá osoba na recepci není schopna pochopit ani základní náznaky varování, i kdybych jí předložil některé sic drobné detaily, které ale mohou být odpověďmi na důležité otázky, pak je nutné přitvrdit. Ano, vymyslel jsem si to, abych ji probral a donutil k nějaké akci. Ale její póry se jen roztáhly, nebo možná to bylo pouze v mé mysli, když jsem viděl, jak se otráveně nadechla a v polospícím pohledu dodala: „Tak si zavolejte tu… policii.“ Její laxní přístup mě nijak nerozhodil. Fakticky jsem s tím počítal. Byl bych mnohem raději, kdyby sepnula dříve, ale po zkušenostech jsem mohl jen dodat: „Kéž by.“ „Dobře. Takže já zavolám. Pak tu zavřou celý dům. A potom se vás zeptají, proč jste vy nenahlásila tu vraždu,“ zkoušel jsem psychologickou hru. „Co prosím?“ Jako bych to dnes už neslyšel. „Nic, jdu volat policii. Vy jim to pak vysvětlete po svém.“ Stála jako opařená. Jako když se do ní pomalu vsakovalo chápání. Bylo 6:15, na recepci už byla 45 minut, z toho patnáct minut měla být dostupná pro ubytované a zatím ani vteřinu ready pro vnímání odpovídající průměrnému člověku. Až nakonec: „Počkejte. Pan Stronc. Dveře číslo 312. Ale půjdete se mnou.“ S tím samozřejmě musela počítat. Nemohl bych se na nic soustředit, kdybych se sám neujistil, co jsem viděl, respektive co to znamená, co jsem viděl. Cesta do třetího patra byla ale ubíjející. Slečna recepční totiž trpí klaustrofobií. Dost uboze to maskuje tím, že si prý takto udržuje fyzičku. A já jsem ji po těch schodech následoval, i když bych mohl vyjet výtahem. Nicméně měl jsem vážné obavy, co kdyby si to v půli cesty buď rozmyslela, nebo potkala někoho, kdo by rovněž potřeboval využít služeb této neochotné osoby, a ona by ho prioritizovala jenom z důvodu, že by ho nedokázala odmítnout. Chápu, že mé myšlenkové pochody se někomu mohou zdát krkolomné a zbytečně komplikované. Život mě už ale naučil, že bych neměl brát nic na lehkou váhu a že některé na první pohled malicherné okolnosti se nakonec ve výsledku ukážou jako zásadní článek k pochopení všech souvislostí. Stála u dveří 312, klepala, zvonila. „Tak už je otevřete,“ vrčel jsem. „Podívejte se, pane Kulhánku, je brzy ráno. Já se stále domnívám, že pan Stronc jen spí, a tudíž se nemůže tak rychle dostavit ke dveřím. Vsadím se, že akorát dostanu vynadáno. A jen kvůli vám.“ Její monolog se řítil do záhuby, aby nebylo dosaženo cíle, kvůli kterému jsme všech těch 36 schodů absolvovali. „Myslím, že toho necháme, vrátím se do recepce a na tuto událost zapomeneme.“ „Ale to ne!“ bránil jsem se a začal bušit pěstí do dveří. „Vidíte! Vidíte! Nikdo se neozývá. Já vám říkám, že tohle není normální.“ „O půl sedmé ráno? A víte, že pan Stronc si rád přispí, protože dlouho do noci…“ A přidala gesto, které jasně naznačilo, že pan inženýr si rád přihne. Do soukromí těch druhých mi nic není, to už jsem říkal. Na druhou stranu jako dobrovolný strážce místního ekologického sdružení jsem už měl s panem Stroncem řekněme slovní potyčku ohledně jeho ignorování třídění odpadu. Není přece tak složité vyhodit prázdnou lahev od skotské do zeleného kontejneru, nacházející se právě hned vedle kontejneru na směsný odpad. Říkal tomu banalita, drobná chyba, proč řeším takové prkotiny. Ale právě takové detaily vytvářejí následně katastrofický scénář: drobnost k drobnosti zadusí Zemi svými odpadky. Vytrhl jsem recepční klíče. Hned si je chtěla vzít zpět. Zápasili jsme. Bylo to trapné a neohrabané. Bylo to pod mou důstojnost, ale má trpělivost byla vyčerpána. „Na vás zavolám policii!“ křičela. „Neřvěte, probudíte sousedy,“ reagoval jsem. Otočil jsem klíčem. Otevřel dveře do chodby, ale vejít jsem nemohl. Oba jsme ustrnuli. Šok. Děs? „Víte, co mi to připomíná?“ Nemohl jsem si neodpustit drobný vstup, který se mi v této souvislosti vybavil, ale než jsem pokračoval, skočila mi do řeči: „Že jste měl pravdu? Co to proboha je?“ „Připomíná mi to mor ve středověku.“ S hrůzou poodstoupila. „Děláte si legraci? Co tím myslíte!“ „Když se zjistilo, že je v domě někdo nakažený, přitloukli na dveře a okna prkna, aby se nemohl dostat ven a šířit nákazu. Ale tady jsou přitlučená zevnitř.“ Dotýkal jsem se jednoho z prken ve výšce mých očí. Opatrně, abych si nezadřel třísku, pochopitelně. Ale spíš mi šlo o to zjistit, zdali tam nejsou jen položená, nebo opravdu na pevno přitlučená. „Historicky se také nechávali lidé zazdít…“ „Cože?“ „Ano, třeba i zaživa. Jako v roce 1577, kdy nechal Petr Kořenský z Terešova zazdít svou manželku Markétu kvůli cizoložství, ale ta nakonec byla zachráněna, nebo…“ „Jste vůbec normální?“ Recepční mě evidentně nestíhala. „Co mi to tu vykládáte! Pane Stronci! Pane Stronci, jste tam?“ volala. Celý vstupní prostor byl opatřen prkny přitlučenými k zárubním. Odshora až dolů. Podstatně nepochopitelné bylo, že tato prkna byla upevněna právě zevnitř bytu. To znamená, že ten, kdo je tam přitloukl, by mohl být stále v bytě. Nejspíš to musel udělat Stronc sám. Proč se ale chtěl zabednit? Chápu, že byl alkoholik s extrémně pošramocenou pověstí, nelítostný a nevyzpytatelný vydřiduch, který své podřízené ve vydavatelství permanentně terorizoval, přesto, aby se nakonec rozhodl takovým způsobem zpytovat svědomí? Má to být snad nějaká abstinenční samoléčba nebo duchovní cesta? Díval jsem se skrz úzké škvíry, zdali něco uvnitř nezahlédnu. „Měla jsem si ho vzít s sebou,“ slyšel jsem recepční a teprve mi došlo, že celou dobu něco mele. Vůbec jsem ji neposlouchal. Musel jsem se koncentrovat na detaily a skličující šero v drobných průrvách, které mi bránilo v pohledu. „Co jste si měla vzít?“ zeptal jsem se jí. „Vy mě celou dobu neposloucháte! Že ano! Už dobrých deset minut tu říkám, že musíme zavolat policii, že jsem si nechala mobil dole pod pultem a…“ „Ztište se, ženská, tady se pak nedá pracovat.“ „A co jako hodláte dělat! Tohle je přece šílený! V tomhle domě! Na takové adrese!“ „Tak snad právě proto,“ dodal jsem. „Nesmíte se unáhlit. Spěchejte pomalu… Víte, vždycky jsem si přál, abych mohl natrefit na nějakou takovou záhadu a celé jí přijít na kloub.“ „A chcete vědět, co já si myslím?“ Nechtěl jsem, ale to by jí stejně nezajímalo. „Já si myslím, že je to celé vaše práce!“ vyprskla na mě další svůj absurdní nesmysl. „A na to jste přišla jak?“ „Jen jak jste mě nutil, že pan Stronc by mohl být mrtvý! Jak jste to mohl vědět!“ „Detaily…“ „Ještě jsme ho ani neviděli a vy už jste si jistý? A pak ta vaše touha po záhadě! Celé jste to narafičil. Takže já jdu dolů, zavolám policii a všechno jim řeknu!“ Lidská prostoduchost, ta studnice blbosti a nekontrolovatelného kreténismu často jak se snaží a většinou bohužel úspěšně zpřerážet člověku nohy jeho brilantní dedukce, kterou ta kráva nebude nikdy schopna. „Vy jste ale opravdu neřízená střela,“ zašklebil jsem se na ni a přitom jsem cíleně boky a koleny strkal do prken a doufal, že povolí. Kdyby aspoň jedno! Mé prosby byly vyslyšeny: ucítil jsem jakýsi posun, a tak jsem napřímil botu a kopl. Druhé prkno odspoda vypadlo. „Helemese, nehoda,“ pousmál jsem se. Podle jejího zamračeného čela bylo vidět, že nemá ani smysl pro humor. Sehnul jsem se, nahlédl dovnitř, ale v šeru toho moc vidět nebylo. Vytáhl jsem si mobil z kapsy a posvítil. „Vy máte mobil s sebou? A proč jste to neřekl!“ prskala. „Můžeme zavolat z vašeho!“...

Čas načtení: 2021-05-03 10:17:44

Ohlédnutí za pandemií: Život v „morové díře“. Mrazivá groteska, který vyústila v katastrofu

V románu Alberta Camuse Mor je několik kladných postav. Jedním z nich je jezuita, páter Paneloux, který v kázáních bičuje svoje ovečky za zločinnou lehkomyslnost, s níž přistupují k nákaze morem, a který aktivně pracuje ve zdravotních četách. Bojuje stále proti polovičatým karanténním opatřením a zdůrazňuje, že polovičatost nemá smysl: je jen Ráj a Peklo, tedy buď vše, nebo nic. A druhou postavou je samozřejmě hlavní hrdina Moru, neúmorný doktor Bernard Rieux, který má nakonec největší zásluhu, že obyvatelé města Oranu nad morem zvítězí. A ten pak na otázku, jak se to podařilo, neodpovídá odvahou nebo obětavostí, říká: Poctivostí! Zkusme pohlédnout touto optikou na náš boj s koronavirem. Přičemž vezměme poctivost jako největší ctnost a jako jejího největšího soupeře zločinnou lehkomyslnost a nezodpovědnost. Problematika je to široká, ale pokusme se aspoň o pár letmých pohledů. Srovnávat se s Oranem samozřejmě nebudeme a nemůžeme. Už proto, že Oran byl samostatná prefektura, vše rozhodoval prefekt a městská rada, jen uzavření města musela odsouhlasit Paříž. Tehdy svět nebyl propojen jako dnes. U nás jistě výraznou roli sehrává Evropská unie, jejíž rozhodnutí jsme zavázáni dodržovat, a vůbec západní společenství, jehož jsme součástí. Senioři a cena života Už tento samotný fakt nastoluje určité klima. Přinejmenším se k nám přenášejí západní etické standardy a normy. Velice výrazně se to projevilo třeba právě v otázce seniorů. V řadě zemí, například v Británii, zpočátku pandemie ještě členu Evropské unie, Holandsku, Belgii, Švédsku a dalších zemích není péče o seniory s námi srovnatelná. Jak jsme mohli občas číst, personál v těchto zemích opustil nakažený domov důchodců a jeho klienty ponechal napospas svému osudu, což je u nás zatím nemyslitelné. A jak jsme se z médií také dovídali, mnoho starých nakažených zemřelo, protože je neodvezli do špitálů, kde rezervovali volná místa na covidových jednotkách pro mladší, kdyby je postihl těžší průběh nemoci. Nám to připomíná válečnou medicínu, jako by v těch nemocnicích čekali, že přivezou každým okamžikem z válečné vřavy rozsekané vojáky. Ale třeba v Británii nebo Belgii to nebylo chápáno jako nějaký etický problém. V této souvislosti bychom ocitovali libereckého primáře Dušana Mormana: „Ani u nás nemůže každý dostat plicní ventilaci. České zdravotnictví je hypertroﬁcké v tom, že do intenzivní péče se dostávali (míněno obecně před covidem) i lidé, kteří tam ani neměli být, protože nesplňovali kritéria. Když to třeba srovnám s Anglií, tam jsou kritéria o hodně tvrdší než u nás a nikdo se nad tím nepozastavuje.“ Přesně tak, pan primář má pravdu. U nás žijí senioři, kteří by třeba v Británii už dávno nežili. A podobně jsou nastaveny i „normy“ u pečujících osob. Jednak na Západě pečující v naší podobě, jako rodinní příslušníci, kteří se starají o své blízké, prakticky nejsou. Dnešní západní člověk už není schopen úděl péče o staré nést a řeší to ústavní péčí a najímáním placených ošetřovatelů. Západ je v přístupu ke starým lidem až na světlé výjimky, jako jsou naši sousedé Německo a Rakousko, tvrdší. Staří jsou často přijímáni jako břímě a je jim dáváno najevo, že společnost se nemůže zdržovat a nadmíru zatěžovat těmi, co nestačí… No a my, ať to nenatahujeme, jsme se v době koronaviru začali více odvolávat na západní standardy, a dokonce je v něčem kopírovat. Byly vypracovány pokyny pro lékaře a zdravotníky, kterak určovat při stavu ucpaného zdravotního systému, kdo má prioritu. Drtivé většině lékařů a sester je tato hra na Nerona s palcem nahoru a dolů zcela cizí, ale byli před tuto situaci prostě postaveni. Protože jak bylo odborně a eufemisticky řečeno: „Při nedostatku vzácných zdrojů ne každý musí dostat plnou péči.“ Určovat, kdo má větší naději na přežití nebo dokonce větší společenskou cenu, není absolutně přípustné právě ve zmíněném Německu a Rakousku. Ale z těchto zemí jsme si příklad zrovna nebrali, tam na rady moc nechodili a jejich přístup k potlačení pandemie nevyznávali. Ve středních a mladších generacích západních Evropanů je bohužel mnoho příznivců eutanazie a selekcí a je to ke všemu ještě spojované s jakousi pomyslnou progresivitou západních států. Pokud jde o nemocniční selekce, spousta mladších lidí je schopna tomuto třídění přitakat. A když jsme sledovali sociální sítě, tak tito příznivci triáží se s koronavirem v nebývalé míře objevili i u nás. Mohli jsme třeba číst, že je zcela přirozené, když zůstávají jen silné kusy a slabé kusy nevydrží. Někdy má člověk při čtení takových řádků pocit, zdali už to není snaha o celoplanetární eugeniku, která postupně dostihne všechny státy. V České republice se vedla řada debat o ceně starého života a existovala snaha vyčíslit jeho cenu, ale uváděná čísla byla hausnumera. Jakou má skutečně cenu, jsme viděli, když ministerstvo práce a sociálních věcí a organizace poskytující sociální služby žádaly testování seniorských domů před druhou vlnou epidemie a nepřesvědčily premiéra. Pochopitelně přišlo to, co přijít muselo – prudce se začaly zvyšovat počty mrtvých v těchto zařízeních. V září 2020 neměl život v domově seniorů reálně ani cenu PCR testu. Vakcíny, EU a my Když jsme psali o našem nesamostatném postavení, tak snad v ničem není lépe vidět než v otázce vakcín. Asi by bylo možné mluvit v tomto případě o až otrockém postavení v EU. Ale nezachovaly se tak všechny státy. Viděli jsme to hned, když byla ohlášena první vakcína Sputnik. Některé státy ji přivítaly, dokonce i z EU, ale my ji začali jako na povel zpochybňovat. A špinit jejího výrobce. Někteří vysoce postavení úředníci začali mluvit do médií o tom, že by Sputnikem nenaočkovali ani svoje opice, a pak, když po několika týdnech štvavá akce skončila, zavládlo kolem Sputniku naprosté ticho. Jako by vakcína neexistovala. V té době Rusko vedlo řadu bilaterálních jednání s mnoha státy na všech kontinentech, týkajících se dodávek i možnosti výroby Sputniku v těchto konkrétních zemích. V naší rusofobní a ideově silně proﬁlované společnosti bylo nepřijatelné o takové byť jen možnosti mluvit. Když pak nastal obrovský nedostatek vakcín, a to především proto, že EU na ně byla ochotna vynaložit jen určitou sumu, a všichni – počínaje Spojenými státy, konče Velkou Británií, Izraelem, arabskými státy a dokonce Africkou unií – Evropu přeplatili, tak ani potom jsme postoj k ruským a čínským vakcínám nezměnili. To už Merkelová, Kurz a další západní politici zdůrazňovali, že ideologizace a politizace nesmí při záchraně životů hrát roli, a samotná EU dala členským státům volnou ruku, které vakcíny ve stavu nouze použijí. Ale my ústy ministra zdravotnictví pravili, že se pro nás nic nemění, a dál nechali lidi umírat. Jinou a opět trestuhodnou věcí bylo, že naše země nebyla připravena na vakcinaci. Přehlíživé velkohubé výroky premiéra a ministra zdravotnictví, že to zvládneme a nepotřebujeme složité přípravy jako Německo, měly z nedostatku udělat přednost. A vzápětí nám hned předvedli, jak si to představují. Každý musel vidět nekompetentnost, amatérismus, neuvěřitelný chaos. A pak nám ještě dali naši prominenti dokonale zakusit bídu světa. Vypadalo to, že kdo má aspoň trochu moci, zmocnil se prvních vakcín určených pro zdravotníky a staré. Kromě politiků a jejich rodin šlo také o různé celebrity a jejich kamarády ze showbyznysu a kamarády jejich kamarádů, prominentní kuchaře, úředníky ze zdravotnických úřadů a jejich rozvětvené rodiny, mladé policisty a policistky z kanceláří atd. Ti všichni vakcíny z už tak ztenčených zásob bez uzardění vyrvali těm, co byli ohroženi na životech. Měli pocit studu, hanby? Absolutně ne. Když jste slyšeli jejich vysvětlení poté, co se to provalilo, marně jste hledali aspoň náznak něčeho takového, jako je stud. Jen jako perličku: Muselo se očkovat přednostně 1,5 tisíce zaměstnanců policie, protože to bylo údajně pojímáno jako zátěžový test očkovacího centra, a se seniory, kteří špatně slyší a někteří potřebují doprovod, by to bylo prý komplikované. Co k tomu říct? To už je o hodně lepší vysvětlení oblíbeného kuchaře Pohlreicha, který pro sebe urval vakcínu hned v prvních dnech: „Tohle je přece normálně hospodská rvačka, ta už se nehraje podle žádných pravidel. Prostě tvrdě každý sám za sebe!“ pravil s roztomilou upřímností. A měl pravdu, protože takzvaná prioritizace se stále měnila podle momentálních politických zadání a praktičtí lékaři dostali v zásadě volnou ruku, koho naočkují, což vytvořilo „oﬁciální“ prostor pro různé předbíhače. Záležitost vakcín a léčiv je celá ostudná. Všechna ta šaškárna, že nemůžeme lidi „očkovat neschváleným ruským sajrajtem“, protože chráníme jejich zdraví a životy. Někteří zcela vážně hlásali, že je lepší raději zemřít s EU než žít s ruskou vakcínou, a na to při zoufalém nedostatku západních vakcín došlo. A když se na začátku dubna EU České republiky zželelo a nabídla nám humanitární výpomoc, Babiš vakcíny odmítl. Prý je přenecháme potřebnějším. No, u takového gumového premiéra nepřekvapí už nic… U nás jsme se bohužel potýkali i s nedostatkem léčiv na samotnou léčbu covidu. „Nemáme moc léků, které můžeme využít, aby se člověk nedostal do těžkého stavu. Nemáme v rukou nic pro tyto pacienty, když vynechám úzkou skupinu těch, kteří dnes mohou dostat protilátkové koktejly,“ konstatoval primář Rezek od svaté Anny v Brně. Svatá Anna v neutěšené situaci za svoje peníze dovezla z Bulharska levný lék ivermektin používaný v mnoha zemích a nabídla ho dalším nemocnicím. Za to byla znectěna, nejvíce těmi, kteří měli dostatek léčiv zajistit. Nakažení se dostávali do nemocnic i pozdě. Jak konstatoval imunolog Thon: „Pacienti nejsou léčeni správně již v domácím ošetřování, nepodává se jim zavčas komplexní levná a dostupná léčba proti rozvinutí covidu.“ Skutečností je, že nakažený nezřídka obdržel jen vitamíny, zinek, paralen a k tomu radu: pokud teplota překročí 38 nebo při dechové tísni volat sanitku. Promořování a PES S vakcinací úzce souvisela, přesněji předcházela ji, otázka promořování. Někdy od ledna asi už nikdo nemá pochyb, že se kolem nás odehrává nebývalá tragédie. Způsob, kterak pandemii čelit, byl přitom odborníkům od začátku známá. Je to cesta asijských zemí. Spočívá v krátkém, ale úplném utlumení ekonomiky, navýšení testování, chytré karanténě, celoplošném omezení pohybu, přísném dodržování opatření atd. Viděli jsme, že tato strategie opravdu funguje nejen u asijských zemí, ale taky třeba na Novém Zélandě, v Austrálii nebo později v Izraeli i dalších zemích. Ale touto cestou jsme nešli, dokázali jsme se uzavřít jen při první nejslabší vlně, což trvalo vlastně jen necelé tři měsíce, a pak jsme už zvolili opačný postup. Přestali jsme s pandemií prakticky bojovat a netrasovali jsme, netestovali. Jediné, co jsme dlouho dělali, bylo hlídání počtu lůžek v nemocnici a podle toho šlapali na brzdu a zas odbrzďovali. Že při té cestě bude hodně mrtvých a že i leckteří přeživší si ponesou následky v podobě postižení srdce, plic či ledvin, bylo jasné. Zde je třeba říci, že mnoho odborníků, také v poměru zaměstnaneckém či smluvním s ministerstvem zdravotnictví, varovalo před špatnými a neuváženými kroky vládu včas, ještě před tím, než k nim došlo. Ale nebylo jim nasloucháno. Jak řekl jeden z nich, národní koordinátor testování Hajdúch: „Měli jsme jen dodávat odborné krytí pro názory, se kterými jsme nesouhlasili.“ A proto také tito odborníci ministerstvo opustili. Babiš nečekaně zvolil strategii promořování, která byla odborníky a vědeckou komunitou vyvrácena jako nesmyslná, neefektivní, hluboce nemorální, ale i neekonomická. Odborníci upozorňovali, že se potřebujeme viru zbavit. A že čím více se budeme spontánně promořovat, tím dříve u nás převáží nové a nakažlivější mutace viru a tím více obětí pochopitelně bude. Německo nás pojmenovalo Mutationsgebiet (oblast mutací) a vydávalo před námi různá varování. Zajímavé bylo, že tzv. odpovědní začali v jeden čas všude opakovat mantru, že za virus nikdo nemůže. Možná to byla i reakce na pláč Borise Johnsona nad obětmi, kdy mu britská média vzkázala, že by měl plakat u soudu Jejího veličenstva a že snad k tomu jednou vskutku dojde. Okolní státy, ale i Američané, se děsily našeho vývoje, byli jsme všeobecně považováni za hlavní epicentrum covidu v Evropě, takovou morovou díru Evropy. CNN nás opakovaně nazývala ostrůvkem zkázy a beznaděje. Ale Babiš dlouho dál suverénně postupoval tímto směrem, až to kolikrát působilo, jako by se s Blatným rozhodli co nejvíce lidí u nás zabít. Pro Německo však bylo naštěstí naše rozvolňování už neúnosné. Tisíce našich pendlerů vozily britskou variantu koronaviru do Německa, měli jsme už i oficiálně přes dvacet tisíc obětí, když Merkelová dala najevo, že další rozvolňování u nás je pro Německo nepřijatelné a že musíme stejně jako oni zpřísňovat. Jak jsme zmínili, PES nechrání před covidem, jen hlídá, aby nebyly přeplněny nemocnice. Že se stále upravoval, jak vláda potřebovala, je zbytečné říkat, to nemohl nikdo přehlédnout. Úpravy různých statistik a tabulek začaly ve velkém s Blatným, který se stal Potěmkinem našeho zdravotnictví. Pokoušel se zpochybnit vysoký počet nadúmrtí i prudký pokles vyplacených důchodů. Zajímavé také bylo, že jsme měli sedmkrát více nakažených než Němci, ale jen dvakrát více pacientů na covidových jipkách. Jak je to možné? No, zřejmě se většina na covidové jipky ani nedostala. Ale to nám nikdo neosvětlil. Blatný se v době vrcholící pandemie zaměřil na vykazování čísel mrtvých a nakažených, ustanovil dokonce sedmnáctičlennou komisi, která měla všechna covidová úmrtí přezkoumat. Několikrát mu oponenti, dokonce i v přímém přenosu, dokázali, že balamutí veřejnost a že skutečnost je ještě horší, než vykazujeme. Stále se snažil zpochybnit, že ve statistikách nakažených i mrtvých trvale patříme od října do března k nejhorším na světě. Přitom jsme se s třicetitisícovým Gibraltarem rozloženým na šesti kilometrech čtverečních a ostrůvkem Santa Lucie většinou přetahovali o první místo a byli často úspěšnější. Opozice včetně komunistů a okamurovců myslela hlavně na dvoje volby. Proto většinou předváděla takovou trapnou estrádu určenou především pro svoje voliče, ve stylu čím hůře, tím lépe. Populista Fiala z ODS například už s předstihem volal při nejvyšší obsazenosti nemocnic po možnosti rodinných návštěv mezi okresy o Velikonocích. Přitom všichni měli ještě v čerstvé paměti, že štědrovečerní večeře u příbuzných byla pro mnohé seniory večeří poslední. O senátorech, kteří chaos vyráběli zcela účelově, je zbytečné cokoliv dodávat. Za zmínku stojí však zjevný nesoulad mezi vládou a kraji a městy. Hejtmani a někteří primátoři na krátký čas po zrušení nouzového stavu převzali roli opozice a projevili snahu, aby země aspoň nějak fungovala. Vyšší kasty a dav Leckdo se samozřejmě snažil na tragédii vydělat. Byly mezi nimi i různé špičky společnosti, které stály na dvou nohách – reprezentovaly stát, ale myslely i v této situaci na soukromý byznys. Kapitolou samou pro sebe byl sport. Sportovci, vědomi si toho, že jejich imunitní systém a celkový stav organismu se s infekcí dobře vypořádá, nedodržovali skoro nic. Protože tak benevolentní přístup jako u nás jinde není, běžně se stávalo, že doma byli covid negativní, a když vycestovali do zahraničí, bylo přes půl týmu covid pozitivní. Koronavirus ukázal, že sport už je jen pumpa peněz a nepotřebuje dnes ani diváky. Jakožto vyšší kasta provázaná s mega byznysem sportovci také žádali nejrůznější výjimky a promptně je i dostávali. Že by projevili s těžce zkoušenými starými lidmi empatii, to ani omylem. A tím se dostáváme k většinové společnosti. Co stručně říct? Nakažení chodili mezi nenakažené, podle výzkumu zadaným WHO dokonce plných 53 procent z nich. Ve velkém se u nás falšovaly testy na covid. Navzdory zákazu byly otevřené mnohé hospody i provozovny, jezdilo se do horských hotelů s celými rodinami, jako že na služební cesty. Obchody, služby, hospody, bary, které tajně fungovaly, bylo možné najít v aplikacích chytrého telefonu a všichni to věděli a vespolek dělali, že o tom nic netuší. Svoji úlohu dlouho neplnila policie, přestože jí nouzový stav dával mnoho možností k pokutám a trestům. Hlídky se až do březnového zpřísnění vyhýbaly skupinám tlachajícím a popíjejícím u výdejních okének, nekontrolovaly klientelu hotelů na horách a někteří policisté se pod podmínkou anonymity dokonce vyznávali v médiích ze sympatií k těm, které by měli omezit. A hygienické předpisy porušovaly prakticky všechny továrny. Jely od května do února úplně bez omezení. A i když v nich dlouhodobě docházelo k šíření viru, drtivá většina až do března netestovala. Odbory v té době ani nedutaly a snažily se předstírat, že neexistují. Výsledkem bylo, že mnoho lidí nakazilo své příbuzné. Navíc většina nakažených nejenže nedodržovala karanténu, ale ani nehlásila kontakty. Při první vlně zřejmě ještě mladší spoluobčané nevěděli, zda covid nepokosí také je a jejich děti, proto se chovali zodpovědněji než při dalších vlnách. WHO došla v průzkumu k závěru, že v české společnosti velký podíl zejména mladých lidí preferuje osobní svobodu před ohledem na druhé. Zřetelné, a to téměř na každém kroku, bylo vyrábění pocitu nechuti ke starým. Protože oni to prý jsou, kvůli komu jsou bazény, sjezdovky, vleky, bary, barber shopy, nevěstince a podobně zavřené. Ano, přímá konfrontace se životem byla tvrdá. Nepoznávali jsme leckdy ani svoje blízké příbuzné a kamarády. Média různá zla přehlížela. S jakousi absurdní vyvážeností rovnocenně nahlížela třeba právě boj hospodských o otevření hospod a boj starých lidí o život. Ale když o tom člověk uvažuje, ani ne rovnocenně. Boj hospodských byl přijímán velkou částí společnosti se sympatiemi, některými dokonce jako hrdinský. Děsiví byli lidé, kteří požívají v této době štěstí mládí a zdraví a kteří nekompromisně volali uprostřed umírání po svých lyžovačkách, hospodách a dalších radostech života. Byli jsme sice premianty, ale západní svět nezůstával daleko za námi. A pokud šlo o domovy seniorů, tak tam nás jednoznačně předčil. V některých západních zemích nebyly v těchto domovech třeba ani nejprostší ochranné roušky chránící respirační trakt. Tyto technologicky vyspělé společnosti s moderní medicínou hanebně selhaly a nechaly pomřít statisíce starých a nejvíce zranitelných. Proč? S velkou pravděpodobností proto, že mnoho západních zemí je plně zaměřeno na zisk, proto musely dnem i nocí fungovat fabriky, a samozřejmě na přežití takzvaných elit. A až někde na chvostu důležitosti jsou životy starců a stařen. Více starostí na Západě budili drogově závislí a nešťastníci trápící se svou sexuální identitou. Jak jsme se dozvěděli i z našich médií, jejich problémy s pandemií přece nezmizely. Ale není tomu tak všude na světě. Jiný přístup ke starým lidem převládá v Africe, Asii či Oceánii. Ba dokonce i Romové cítí stále povinnost postarat se přednostně o staré příbuzné. Soudy a televize Nemůžeme vynechat v tomto pojednání ani soudy a média. Zavření provozovny nebo třeba nemožnost cestovat do centra jihoafrické mutace koronaviru Zanzibaru bylo u nás důvodem k žalobě a osočení, že jde o omezování svobody a návrat totality. A zpravidla okamžitě následoval verdikt, který dával za pravdu žalobci s absurdním stále se opakujícím vysvětlením, že přijetí tak závažného kroku omezujícího svobodu není dostatečně právně zdůvodněno. Skoro kdykoli si člověk zapnul v únoru televizi, dovídal se mezi prvními informacemi, že vlastně všechna opatření na ochranu zdraví a šíření viru byla shledána protizákonnými. A o chvíli později nám kanonizovaný televizní mudrc podal vysvětlení, že ve společnosti, která si váží svých svobod, není možné takto postupovat… Čímž se dostáváme plynule k médiím. Opět nelze do odstavce vměstnat vše, co bychom chtěli, tak alespoň obrys toho, co vidíme v médiu nejrozšířenějším, České televizi. Respektive, co nevidíme. Určitě nám televizní reportáže nepřiblíží životní osudy lidí, které předcházely jejich náhlému odchodu. O zemřelých se mluví neosobně – asi tak, jako že bude pršet. Informacím o nich dominují odtažitá čísla. Minimálně času je věnováno i budoucnosti, reportéři nevyžadují odpovědi, proč léky na covid zcela běžné v jiných zemích u nás stále nejsou. Ale o co méně se dozvíte, zda a kdy budou v distribuci potřebné léky, jak budou skutečně ochráněny rizikové skupiny, jako jsou diabetici prvního typu, lidé s transplantacemi, lidé před a po chemoterapii, nebo proč místo pečujících o nemocné seniory jsou při vakcinaci upřednostněni mladí učitelé a hasiči, o to více jste vystaveni pohledu na střídající se skupinky politiků ve studiu. Zpravidla řeší nekonečné ústavní zádrhele a soudní spory kolem vyhlášených opatření, sledujete jejich úporné boje o slovíčka, ale také třeba pře o to, zda se chudáci senátoři ve frontě u Ústavního soudu nenachladili. Tématu omezení našich svobod se televize věnuje soustředěně a modelka-moderátorka nechává se k tématu vyjádřit prezidenta Svazu obchodu a cestovních ruchu, prezidenta Svazu průmyslu a dopravy, prezidenta svazu turistiky, různé prezidenty posiloven, ale i ženy z domácnosti, které rozčileně ukazují na kameru svoje vlasové odrosty. Že se situace zase zhoršila, jsme poznávali nejvíc podle toho, že v ilustračních záběrech vystřídaly lyžařské sjezdovky a číšníky roznášející smažený sýr a pivo záběry zdravotníků v ochranných oděvech a čilý pohyb sanitek. Ale aby text nevyzníval jen kriticky, je třeba říci, že mluvící hlavy, jak se také říká vykladačům života v televizi, budí v jistém smyslu obdiv. Ovládly totiž mistrně starý zenový koán: Neříkej, co víš, říkej, co nevíš, že víš. Dokonce nejlepší bude, řekneš-li, co nevíš, že nevíš. Epilog A na úplný závěr ještě slova od srdce. Od srdce ovšem bylo i předchozí, takže spíše od plic. Nuže vězte, milí čtenáři, že dnes je člověk součástí sítí, už nemůže být solitér. A vše je provázané tak rafinovaně, že každý v nich je polapen a nutně zapojen do zla, kterému by se normálně rád vyhnul. Nevinní zkrátka mohou dělat, co chtějí, a nakonec se stejně svezou s různými zloduchy, sobci a parazity… A co je ze všeho nejhorší? Především necitelnost těch parazitů. Ano, jejich chladná necitelnost k obětem covidu a zároveň jejich směšná ubohost. To, co od srpna 2020 předváděli, by bylo možné označit za mrazivou grotesku, která postupně, ale nevyhnutelně vyústila v pohromu obrovských rozměrů. Začali jsme románem Mor od Alberta Camuse. Město Oran v něm vyrostlo. Samozřejmě mnohem snazší je klesnout dolů. Oran vznikl ve fantazii spisovatele humanisty v roce 1947. My jsme strašlivá realita roku 2021. S přispěním Karla Nečase. Článek byl napsán 6. dubna 2021.

Čas načtení: 2020-02-25 17:27:49

Kniha o dějinách české detektivky je odvážný počin

Napsat dějiny české detektivky vždy hraničilo s nemožností. I proto trvalo tak příšerně dlouho, než se našli a pochlapili obětní beránci, kteří za všechny ostatní literární badatele vstrčili ruce do horko těžko definovatelné krimi-výhně. Je to zkrátka zapeklité. I dějiny science fiction se psaly v mnohém těžko: definovat fantastiku sice nějakými způsoby lze, ale vykrajovat knihy právě podle definice postrádá mnohdy smysl. Například Kafkova klasická Proměna by, kdo ví, budila možná i menší pozornost, kdyby ji podepsal některý zavedený autor ryzí fantastiky, třeba H. G. Wells. I na tomto případě se ukazuje, jak je podobné třídění ošemetné. S definicí detektivky je to ještě horší. Například některé Neffovy ryzí science fiction jsou přece stavěny také jako detektivky; ale napadlo by snad kohokoli je mezi detektivky řadit a takto zkoumat? A zrovna tak nebude mít smysl zanášet knihu o detektivkách případy „krásné“ beletrie. Příklad? Příběh kriminálního rady (Fuks), Žhář (Hostovský), Lvíče (Škvorecký), Stín kapradiny (Josef Čapek), Hordubal (Karel Čapek). Ony příklady poskytli úvodem prvních Dějin české detektivky (ukázku z knihy si můžete přečíst ZDE) sami autoři Michal Jareš a Pavel Mandys a nato se (tak či onak) přidrželi kategorizace anglosaských teoretiků, která je nejpodrobnější, nejdůkladnější a nejautoritativnější na světě. Rozhodli také, že kniha nebude ani tak historií ryzí detektivky, ale více komplexními dějinami celého kriminálního žánru. Pracovali pak s pojmem kriminální próza, který nejlépe i nejvšeobecněji postihuje všechny typy děl, jež je záhodno analyzovat v dějinách „detektivky“, tudíž i takové, v nichž se vůbec nevyskytuje detektiv, ba dokonce ani pátrání. Jen některé a nikoli všechny subžánry kriminální prózy úlevně završují líčení zločinu i jeho zdárným „vyšetřením“ – a například u tzv. noirových příběhů není druhá složka tak důležitá. Otázkou ovšem je, jak vlastně přesně definovat „noirový příběh“. Patrně se to dosud nepodařilo. Současně věda zná i tzv. heist nolvels, které lapí a uhranou čtenáře pouze líčením přípravy ke zločinu a následné vyvrcholení nepředstavuje usazení pachatele „za katr“, aby se tak řeklo, ale naopak předvádí páchání zlodušství, obvykle nějaké rafinované loupeže. Vlastní detektivka naštěstí nezemřela a nelze ji dál nedělit na „whodunity“ a „howdunity“. První z těch dvou typů se víc soustřeďuje na odhalení identity toho, kdo spáchal nekalý čin, druhý typ na to, jakým způsobem mohla být vražda (například vražda v uzamčené cele) dokonána. A takzvané „whydunity“ detektivkou být mohou – a nemusí, protože nás tu (spolu s autorem) prvořadě zajímá motivace a psychologické pozadí Raskolnikova zločinu nebo jakéhokoli jiného hrdiny. Už od let dvacátých funguje ovšem vedle „klasické anglické školy“ (často odtržené od reality, čehož příkladem jsou šarády Johna Dicksona Carra) také škola „drsná“ a žijící mimo vyumělkovaný svět. Ta si víc všímá společenského rozměru zločinu, organizovaných gangů, korupce ve společnosti i včetně policejních složek, sociálních problémů či rasismu. Typickým se pro ni stalo hojné využívání argotu, slangu a různých „podařených hlášek“, které hrdinové trousí. „Drsný“ Raymond Chandler byl zkrátka génius, ale Agatha Christie také, a tyto dva protipóly by srovnával leda blázen. Ukazují naprostou nezměřitelnost pole, na kterém hrají detektivky vybíjenou. Je to život proti matematice, realita proti šarádě, pravda proti dětské hře. Naštěstí se všichni nakonec shodneme, že výsledkem umu Agathy Christie i Raymonda Chandlera (či Patricie Highsmithové) jsou vysoce kvalitní, poutavé a často fascinující detektivky. Pavel Mandys a Michal Jareš neopomněli ani subžánr „police procedural“ a situují jeho začátky až na konec druhé světové války, i když podobné příběhy samozřejmě vznikaly i předtím. Každopádně je už před válkou vymýšlel Simenon a později je chrlil – kvalitativně slabší – Evan Hunter. Souhra policejního týmu tu vítězí nad podlostí, postupně se navíc odštěpila žánrová odnož věnující se až intimně vztahům uvnitř policejního sboru, ne vždy ideálním. Specifickou podobu detektivní prózy ovšem dávno předtím představovaly již pitavaly, zatímco aktuálně a v naší kotlině jsou populární „retrodetektivky“. Poutavou vrstvou jsou „kolovrátkové“ kolority starších dob, které si umíme tak snadno idealizovat – jejich esencí jsou Hříšní lidé města pražského. Tzv. historická detektivka je oproti tomu pojem pro příběhy z času ještě daleko vzdálenějšího, klidně i středověkého, ryzím příkladem je Zločin na Zlenicích hradě l. p. 1318 (1940) od Radovana Šimáčka (1908–1982). Ovšem takové příběhy psal už zmiňovaný John Dickson Carr a například ve svazku Třikrát záhady starého Londýna najdeme jeho příběh vsazený do času, kdy se formovaly policejní sbory a kde je detektiv na chvíli mimo mísu pouze z toho důvodu, že neví, že už byla vynalezena bezhlučná vzduchovka. Právě tenhle příběh (Ohni, hoř!) je také příklad tzv. transhistorické detektivky, ve kterých řeší současný pátrač problém z „pradávna“. Dobrým příkladem z našeho prostředí je Čapkův Pád rodu Votických a ve světě pak prvořadě mistrný román Vrah či oběť (1951) JosephineTeyové, roku 1990 dokonce zvolený za nejlepší detektivku všech dob. Přispívá-li vůbec česká detektivní tvorba něčím světové, podle našich dvou autorů je to především rovina ironizování, parodování a dokonce přímého podvracení „velkých detektivů“. Ostatně stejně jako veškerá naše literatura jsou také „zdejší“ detektivky antiheroické. Nic s tím asi již nenaděláme. Patos a gesta jednoduše nemají v naší kotlině šanci. Odmítání detektivek jako takových bylo přitom v Československu výraznější než třeba v Anglii. Až magicky ovšem působí, nakolik se žánr nenechal zašlapat ani socialistickou botou. Přetavil se, pravda, často na propagandistické pohádky o rozvědčících, jak to líčí i Pavel Janáček ve své knize Literární brak: operace vyloučení, operace nahrazení, 1938–1951 (2004). Sociolog Franco Moretti – a teoretici Peter Messent a Dennis Porter – právem upozorňují, že zejména klasické detektivky potvrzují společenský status quo, zatímco „umělecká“ próza ne. Ta jej naopak zpochybňuje, ba narušuje i podvrací. A „řádná“ detektivka lidu každopádně sugeruje, že narušení řádu má takřka vždy kriminální podstatu. Otázkou jen zůstává, není-li ta podstata souběžně i politická. Dějiny detektivek autoři rozdělili na pět ér. Do vzniku Československa (Od kramářských písní k Léonu Cliftonovi), Mezi Čapkem a rodokapsem (1918–1948), na éru od komunistického převratu po rok 1969, na následující „Husákovo“ dvacetiletí zvané tu Chléb a hry, konečně na dosud poslední třicetiletí. Pavel Mandys a Michal Jireš se v popřevratové, „moderní“ éře obírají taky pokusy o žánrové časopisy a píšou o dílech Jaroslava Velinského, Evy Kačírkové, Miloše Urbana, Petra Stančíka, Michala Viewegha, Josefa Škvoreckého, Zdeny Salivarové, Vlastimila Vondrušky a Ivo Hudečka. Svá místa i celé kapitoly mají v knize nejen pověstný Václav František Bambas (1822-1904) s Tajným zlosynem (1877), ale třeba i Emil Vachek, Karel Čapek, Zdeněk Vojtěch Peukert, Jaroslav Pokorný, Václav Havránek, František Frolík, Josef Kuchynka, Josef Peterka, Miloš Kosina, zapomínaný František Šubert (1895–1946), Eduard Kirchberger a Eduard Fiker. Za socialismu pak také Rudolf Kalčík (autor Krále Šumavy), Karel Michal, „první dáma české detektivky“ Anna Sedlmayerová, Edvard Valenta, Fan Vavřincová, zmiňovaný už Josef Škvorecký, Jan Zábrana a jistěže Václav Erben, Hana Prošková či Jiří Marek. Dále pak Jan Šmíd, Jan Cimický, Martin Petiška, Josef Klíma, Vojtěch Steklač, Roman Cílek, Milena Brůhová, Helena Dvořáková, Michaela Klevisová, Jiří Štefl, Pavel Hejcman, Pavel Frýbort, vlastně i Miroslav Ivanov a ve zdaleka neposlední řadě pozoruhodný Vilém Hejl se svými Sebranými zločiny Václava Hudce, zfilmovanými pod názvem Přísně tajné premiéry. Nebylo jistě lehké odhadnout, co vynechat a co naopak vyzdvihnout. Čemu dát s jistotou jen statut braku, ale přesto o tom psát. Co „pozlatit“, ale vlastně tím i odsunout „nahoru“, mezi krásnou literaturu. A i sám Ladislav Fuks se, jak vzpomínáme, jednou „spustil a dopustil“ jako spoluautor „normální“ detektivky Mrtvý v podchodu (1976). A která že éra české detektivky je zlatá? Kvantitativně jsou to léta třicátá a osmdesátá, ale postrádáme kvalitu, již objevujeme spíš v rocích čtyřicátých a šedesátých, kdy kriminálek vycházelo méně. Dějiny české detektivky. Napsali Michal Jareš a Pavel Mandys, odborná revize textu Pavel Janáček. Vydalo Nakladatelství Paseka. Praha 2019. 488 stran + 8 stran příloh. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2024-04-23 11:52:08

Obce se zlepšují v třídění komunálního odpadu, ukazují data MŽP

Třídění komunálního odpadu v obcích se podle posledních dostupných dat zlepšuje. Tři nejlepší kraje třídí přibližně polovinu veškerého papíru, skla, kovů, plastů, biologického odpadu, dřeva, textilu, který vyprodukují domácnosti a malé firmy. Ukazují to data za rok 2022, které Ministerstva životního prostředí zveřejňuje v souvislosti s plněním... ...

Čas načtení: 2024-07-17 15:13:00

E-mailová aplikace eM Client přichází s přelomovou verzí 10 s podporou umělé inteligence

Praha 17. června 2024 (PROTEXT/ots) - Česká společnost eM Client vydává novou verzi stejnojmenné aplikace pro Windows, Mac, Android a iOS. eM Client je oblíbený nástroj pro správu (nejen) e-mailů, který se za 18 let vývoje stal hlavním vyzyvatelem Microsoft Outlooku nejen pro koncové uživatele, ale i pro firmy. Verze 10 přináší největší počet nových funkcí a vylepšení v historii produktu. eM Client nyní obsahuje plnou integraci umělé integrace (prostřednictvím ChatGPT), což uživatelům nejen usnadní psaní zpráv, ale umožní rychlé úpravy textu jako zkrácení, prodloužení, změnu tónu, korekturu, sumarizaci a mnoho dalšího. Práce s e-mailem ještě nikdy nebyla tak efektivní.Další novou funkcí je automatické třídění zpráv doručené pošty do různých kategorií. Tato funkce (obzvláště díky širokým možnostem přizpůsobení) umožňuje uživatelům soustředit se na ty zprávy, které jsou opravdu důležité a dále šetří jejich čas.Obrovskou inovací verze 10 je přepracované rozhraní chatu, které nyní obsahuje podporu moderních skupinových komunikačních platforem. Aktuálně je podporován MS Teams, Slack a IceWarp TeamChat, další služby budou následně přibývat. Tyto služby jsou plně integrovány v uživatelském rozhraní aplikace. Další užitečná nová funkce „Rychlé akce“ umožňuje vytváření maker pro automatizaci běžných úloh.Funkce „Datové soubory“ umožní pracovat s externími datovými soubory včetně PST souborů. Přepracován byl také systém vyhledávání, který nyní podporuje i komplexní dotazy včetně operátorůNOT a OR. Z dalších změn je možné zmínit například nový přehledný design konverzací, synchronizaci konverzací s Exchange účty, zmínky (Mentions), volitelné barvy složek, možnost podbarvit nepřečtené zprávy jakoukoliv barvou nebo rychlý náhled na PDF přílohy.Verze 10 ale obsahuje stovky dalších vylepšení a optimalizací, které byly často implementovány na základě zpětné vazby uživatelů. Funkce verze 10 jsou nyní dostupné na Windows a macOS, postupně se budou objevovat i v mobilní verzi.S verzí 10 se také mění licenční systém. Ten nyní obsahuje Personal licenci, která zahrnuje možnost použití až na třech zařízeních pro osobní použití a Business licence, která je určená pro firmy. Obě licence lze nyní používat také v režimu ročních předplatných. Pro Free licence se podmínky nemění.O společnosti eM ClienteM Client (www.emclient.com) byl založen v roce 2006 s jasným cílem: vyvinout nejlepší aplikaci pro práci s e-mailem. eM Client v sobě kombinuje širokou funkcionalitu s moderním a intuitivním rozhraním. Jeho kvality, včetně profesionální podpory, oceňuje více než 2,500.000 uživatelů a 100.000 společností po celém světě.Schwartz Public RelationsEmma Ethellee@schwartzpr.deTel.: +49 (0) 89 211 871 39 www.schwartzpr.de

Čas načtení: 2024-08-10 00:32:00

Nejlepší systém sběru a třídění odpadů z obalů v ČR má Havlíčkův Brod

Nejlepší systém sběru a třídění odpadů z obalů měl loni v Česku Havlíčkův Brod. Stal se vítězem 20. ročníku soutěže O křišťálovou popelnici, jejíž výsledky vyhlásili pořadatelé na konferenci Odpady a obce v Hradci Králové. Do soutěže pořádané firmou Eko-kom, která v ČR organizuje sběr a recyklaci obalových odpadů, se zapojilo přes 6100 měst a obcí. Do užšího výběru přes krajská kola postoupilo 66 měst a obcí.

Čas načtení: 2024-10-30 08:09:00

Exact Systems se mění na Exact x Forestall

Praha 30. října 2024 (PROTEXT) - Špička v oblasti kontroly kvality mění název, posiluje struktury i službySpolečnost Exact Systems po více než 20 letech působení a dosažení pozice globálního lídra v odvětví otevírá novou kapitolu své historie, nyní jako Exact x Forestall. „Tato změna není jen novým názvem, ale komplexní transformací, která odráží náš charakter a priority: preciznost v řízení, náročnou dokonalost a proaktivní prevenci poruch,“ vysvětlil Radovan Meleš, generální ředitel Exact x Forestall v České republice a na Slovensku.Poskytovat řešení kontroly kvality ze strany Exact x Forestall znamená výběr, opravu a třídění dílů, komponentů a hotových výrobků. Hlavními zákazníky jsou dodavatelé pro automobilový průmysl a výrobci automobilů, stejně jako podniky zabývající se sériovou výrobou v elektronickém průmyslu, domácích spotřebičů a kosmetiky. Na Slovensku a v České republice působí od roku 2006, se sídly v Žilině a Ostravě.„Kvalitu vnímáme jako nejlepší prevenci, která zahrnuje zmírňování rizik, nákladovou efektivnost a dlouhodobou udržitelnost. Audity výkonnosti, realizace služeb kvality, personální zabezpečení a rozvoj personálu jsou jen některé ze služeb, které poskytujeme ve 13 zemích světa. Posouváme se však dál. Naše aktivity jsou cílené a náš v vliv globální. Ve společnosti Exact x Forestall usilujeme o dosažení jednoho cíle: předcházet selháním výroby,“ dodal R. Meleš.Podle slov Jaceka Opaly, předsedy představenstva a generálního ředitele Exact x Forestall Group, společnost si dosud získala respekt v rámci odvětví, loajalitu klientů, oddanost týmu a v portfoliu stovky výrobních zařízení, která s její podporou vytvářejí špičkové produkty. Vrcholy, na které se nyní zaměřuje, prověří je charakter a ambice, proto nastal čas na nové síly a nové vybavení.„Důkladně jsme zhodnotili, co nás jako odborníky pohání, co jako lídři komunikujeme a kam jako průkopníci směřujeme. Shodli jsme se na tom, že naši specializaci – kvalitu – chápeme jako prevenci. Řídíme se prevencí výrobních a obchodních neúspěchů. Název naší společnosti, ač je nám už dlouhá léta blízký, nemluví o tom, co nás pohání. Naznačuje strukturu, ale ne motivaci. Image značky je sice funkční a známá, ale už plně neodráží to, kdo jsme a kam směřujeme. Zaslouží si modernizaci, oživení a optimalizaci. Proto jsme se rozhodli pro komplexní rebranding skupiny a jejího majetku,“ vysvětlil J. Opala. O společnostiExact x Forestall je předním světovým poskytovatelem řešení pro kontrolu kvality. Jako jedna z největších společností svého druhu v Evropě poskytuje společnost ExF technologické, intelektuální a lidské zdroje pro řadu průmyslových odvětví, tzn. j. automobilový průmysl, elektroniku, spotřební materiál, těžký průmysl a jiné. Rozsah služeb zahrnuje kontrolu a přepracování, nábor a personální zabezpečení, technickou a procesní podporu, školení a tréninky, audity a mnohé další. Všechna řešení jsou implementována v téměř tisícovce průmyslových závodů ve 13 zemích světa. ČTK Connect ke zprávě vydává obrazovou přílohu, která je k dispozici na adrese http://www.protext.cz.

Čas načtení: 2025-02-06 06:00:00

Než obal od kefíru vyhodíte, vypláchněte ho, radí mlékárna. Končím s tříděním, zlobí se lidé

Měli bychom na sebe být hrdí, tří čtvrtiny obyvatel Česka třídí odpad, dokonce se dlouhodobě řadíme mezi nejlepší v Evropě. Byla by škoda si to pokazit nepřesnými informacemi, které by nás od dalšího třídění mohly odradit.

Čas načtení: 2025-06-06 01:17:00

Nejlepší systém sběru a třídění odpadů z obalů v ČR má Týnec nad Sázavou

---===---

Čas načtení: 2024-10-07 07:56:00

Addverb oznamuje uzavření partnerství se společností Mondial Relay ve Francii

Zoetermeer (Nizozemsko) 7. října 2024 (PROTEXT/PRNewswire) - Společnost Addverb, světově uznávaný lídr v oblasti robotiky a řešení pro automatizaci skladů, nedávno navázala strategické partnerství se společností Mondial Relay ve Francii. V rámci tohoto partnerství budou do distribučního závodu společnosti Mondial Relay v La Roche-sur-Yon ve Francii nasazeni třídicí roboti „Zippy".Společnost Mondial Relay, přední hráč v logistickém průmyslu se specializací na doručování balíků a řešení pro elektronický obchod, se rozhodla vylepšit své distribuční centrum prostřednictvím automatizace. Společnost Addverb proto vybavila svou francouzskou provozovnu nejmodernějším řešením pro třídění v podobě třídicích robotů „Zippy". „Náš systém, využívající 62 robotů Zippy, výrazně zvýšil rychlost třídění, přesnost a celkovou efektivitu. Jsme hrdí, že jsme se mohli přispět ke zvýšení provozní excelence společnosti Mondial Relay a těšíme se na další spolupráci," uvedl generální ředitel Addverb EMEA Pieter Feenstra.Vyspělí roboti, zkonstruovaní tak, aby dokázali zpracovat vysoký objem zásilek pro doručovací operace společnosti Mondial Relay, zjednodušují proces třídění. Systém třídění balíků se skládá ze čtyř vstupních stanic, kde operátoři nakládají balíky na roboty Zippy10. Každý balík je naskenován pomocí snímače čárových kódů a poté robot Zippy10 použije sofistikované algoritmy k přesnému roztřídění balíků na předem definovaná místa určení. Celý složitý proces třídění se přitom odehrává v systému disponujícím 5 jízdními pruhy a 28 místy určení na každé straně, což zajišťuje přesnost a efektivitu v každém kroku.Integrace robotů Zippy10 do systému Mondial Relay představuje významný milník ve vývoji balíkových logistických služeb a podtrhuje závazek společnosti poskytovat svým zákazníkům výjimečné služby a inovace. „Partnerství mezi společnostmi Mondial Relay a Addverb nás velmi těší. Nové řešení nám umožnilo zlepšit v našem závodě ve Francii pracovní podmínky díky snížení rizika onemocnění pohybového aparátu a zvýšit produktivitu odbouráním finálního třídění. V přípravě na hlavní sezónu zvýšíme rychlost na 3000 druhů/hod. jen tím, že na stejné platformě zvýšíme počet robotů," řekl mezinárodní technický ředitel společnosti Mondial Relay Hoëlig Le Clainche.Celé video ke zhlédnutí zde: https://www.youtube.com/watch?v=_jDaU4V0b0kSpolečnost Addverb, založená v roce 2016, nabízí fixní a flexibilní automatizační řešení s podporou umělé inteligence, která klientům umožňují dosáhnout nové úrovně efektivity, spolehlivosti a výnosů. Naše řešení a software na bázi umělé inteligence jsou navrženy speciálně pro potřeby globálního elektronického obchodu, skladové distribuce a výrobního průmyslu. Společnost Addverb provozuje v rámci Evropy řadu kanceláří a klientských poboček, přičemž její ústředí se nachází v Nizozemsku a pobočky po celé Evropě.Další informace najdete na adrese www.addverb.com.Společnost Mondial Relay působí ve Francii a zemích Beneluxu, provozuje rozsáhlou síť více než 23.000 podacích a výdejních míst a spolupracuje s více než 46.000 e-shopů. Ve Francii je Mondial Relay vedoucí společností v oboru doručování mimo domov (out-of-home) s 11.000 místy pro podání a vyzvednutí zásilek (pick-up-drop-off, PUDO) a více než 6000 automatickými výdejními boxy (automated parcel machine, APM). Společnost se zaměřuje na neustálé zlepšování spotřebitelských zkušeností a podporu udržitelnějších forem logistiky poslední míle (last mile delivery). V roce 2023 zpracovala společnost Mondial Relay v regionu Francie a Beneluxu více než 239,9 milionu zásilek (o 13 % více než v roce 2022). V červenci 2021 byla společnost Mondial Relay úspěšně převzata společností InPost, čímž vznikla první evropská síť automatizovaných řešení doručování mimo domov pro elektronický obchod.Foto: https://mma.prnewswire.com/media/2520556/Addverb_Mondial_Relay.jpg Logo: https://mma.prnewswire.com/media/2399931/Addverb_Logo.jpgKontakt pro média: Akshita Khandelwal, +91-9929110582, akshita.khandelwal@addverb.com

Čas načtení: 2024-05-31 09:43:09

Češi, třídění a využití odpadů - jde nám a to a stále se zlepšujeme

Redakce Lidových novin oslovila Petra Havelku z České asociace odpadového hospodářství s několika konkrétními dotazy ohledně problematiky třídění odpadů v obcích a městech. Jaké jsou novinky v oblasti třídění odpadů v posledním roce? Petr Havelka - Obce v posledních dvou letech viditelně zvyšují výsledky třídění komunálních odpadů. Nutí je k tomu nová... ...

Čas načtení: 2024-11-21 17:43:13

Třídíte odpad správně? Toto jsou nejčastější mýty o separaci

Někteří lidé obcházejí kontejnery na třídění odpadu a všechny odpadky házejí do komunálního odpadu. Důvodem jsou nedostatečné informace o správném třídění, stejně jako mýty o separaci, které odrazují lidi od třídění odpadu. Skleněné i plastové obaly před vyhozením není nutné umývat, zatímco ruličky od toaletního papíru a obaly na vajíčka patří do... ...

Čas načtení: 2024-12-15 17:49:10

Novinka: Kovové obaly mohou lidé od ledna dávat i do žlutých popelnic

VIDEO - třídění plechovek do barevných nádob má smysl. Umíme je v ČR dobře recyklovat. V celé ČR se od ledna spouští vylepšení, které má lidem ještě více ulehčit třídění. Obcím může změna pomoci navýšit procenta povinného třídění, která musí obce plnit ze zákona. Kovové obaly, včetně nápojových plechovek, se budou moci od ledna odkládat také do... ...

Čas načtení: 2015-06-28 00:00:00

Bydlení znamená i odpad z domácnosti

Bydlení s sebou přináší produkci odpadu, kterého není v globálu málo. Dobře jej roztřídit, a poté s ním a vhodně naložit, je velmi podstatné. Bez toho bychom za chvíli žili na skládkách. Třídění odpadu Velkolepá kampaň na třídění odpadu již v médiích probíhala, ale mnozí lidé ji berou i dnes na le ...

Čas načtení:

Outlook pokročilý

[skoleni-kurzy.eu] Školení je určené pro uživatele Outlooku, kteří chtějí jeho možností využít na plno. Posluchači se seznámí s pokročilými funkcemi pro práci s emaily. Zjistí, jak zefektivnit práci s větším množstvím emailů a jaké nástroje pomohou zautomatizovat práci s emaily. Účastníci se naučí sdílet kontakty a vytvářet skupiny. Seznámí se s možnostmi používání kalendáře, naučí se vytvářet různé typy událostí, plánovat schůzky, pracovat s více kalendáři i kalendář sdílet. Posluchači také zjistí, jak lze využít Outlook pro zadávání úkolů a jak sledovat jejich stav. * Kurz Outlook pokročilý probíhá v malé skupině účastníků. Kurzu Outlook pokročilý se účastní maximálně 8 osob. Kurz Outlook pokročilý probíhá v plně vybavené počítačové učebně. V průběhu kurzu Outlook pokročilý je pro účastníky zajištěn pitný režim a drobné občerstvení. U nás máte jistotu, že vám objednaný kurz nezrušíme. Poté co u nás kurz Outlook pokročilý objednáte a my vám potvrdíme účast, garantujeme, že se kurz uskuteční. Kurz nerušíme z důvodu malého počtu zájemců. Kurz Outlook pokročilý se uskuteční i pokud se něj přihlásí pouze jeden zájemce. V takovém případě probíhá kurz Outlook pokročilý jako individuální, cena kurzu se nezmění. Pokročilé funkce při práci s elektronickou poštou prohlížení většího množství zpráv zobrazení konverzace se zadaným odesilatelem náhled na obsah příloh třídění a řazení zpráv rozšířené vyhledávání filtrování pošty vlastní zobrazení zpráv podmíněné formátování vytváření pravidel pro třídění pošty nevyžádaná pošta automatický podpis automatická odpověď - funkce Mimo kancelář Verze Microsoft Outlook Outlook pro počítač Outlook pro web a mobil Emaily formát zprávy vlastnosti emailu důležitost, doba doručení, hlasovací tlačítka příznaky kategorizace automatické podpisy a jejich správa osobní šablony Složky a nastavení zpráv práce se složkami řazení, filtrování a hledání v poště složky výsledků hledání nastavení zobrazení složek pošty Automatizace práce se zprávami mimo kancelář nevyžádaná pošta rychlé kroky pravidla pro příchozí a odchozí poštu nástroje pro nastavení poštovní schránky archivace a zálohování zpráv Lidé kontakty vytvoření kontaktu poslání a sdílení kontaktů možnosti zobrazení skupiny kontaktů Kalendář vytvoření nové události nebo schůzky opakující se událost nebo schůzka pomocník pro plánov ...AbecedaPC

Čas načtení: 2024-03-06 17:42:09

Eurostat: ČR je na sedmé příčce v recyklaci plastových obalů

Čas načtení: 2024-03-28 10:52:04

Brno třídí odpad moderně. Rok provozu automatické třídicí linky

Rok pravidelného provozu automatické třídicí linky se v Brně odrazil také v kvalitnější separaci odpadu, zejména plastu. Zároveň s sebou přinesl také změnu v systému třídění. ,,Technologie automatické třídicí linky nám umožnila v Brně zavést tzv. multikomoditní sběr. Po dohodě s Odborem životního prostředí magistrátu jsme upravili pravidla pro třídění. Do... ...

Čas načtení: 2024-04-10 11:21:45

Jak udržet pořádek ve fotkách a bezpečně je zálohovat

Organizace fotografií Fotografie se rychle hromadí, a proto je důležité pravidelně je procházet, aby v nich byl pořádek a mohli jste jednotlivé snímky snadno najít. Smazání duplikátů, nevydařených snímků a všeho nepotřebného je nutností. Doporučujeme třídit fotografie na počítači, kde je budete mít nejlépe zorganizované a snadno s nimi pracovat. Jak často budete organizovat, záleží na množství fotografií a vaší dostupnosti, ale nedoporučujeme to odkládat na později, protože čím déle organizaci necháte, tím více času a energie vás bude stát. Udělejte si z toho rutinu, stejně jako s úklidem domácnosti. Třídění fotografií je svým způsobem také úklid. Konkrétní systém organizace fotografií je na vás. Nám se osvědčilo třídit složky podle let, měsíců a konkrétních událostí. Můžete také jednotlivým souborům přiřazovat tagy pro dokonalý přehled jako například tagy s jmény osob nebo místy, kde byly fotografie pořízeny. Díky tomu bude vyhledávání jednodušší a rychlejší. unsplash mobil Kde fotky zálohovat a kde raději ne Většina lidí má napříč svými zařízeními tisíce, někteří i desetitisíce fotek, a tak může být kapacita jednotlivých zařízení moc malá. Technologie jsou spotřební zboží a jejich spolehlivost rozhodně není stoprocentní. Naštěstí dnes můžeme vybírat z několika možností, jak zálohovat data na různých místech najednou. Pojďme se na ně podívat. ⬇️ Mobil Ukládání fotografií pouze v mobilním telefonu není rozumné. Ztráta nebo poškození mobilního zařízení se jednoduše může stát a pouhé spoléhání se na jeden mobil je riskantní. Doporučujeme alespoň fotky v mobilu ukládat na SD kartu, kterou můžete jednoduše vyndat a vložit do jiného mobilu, kdyby ten starý dosloužil. A také telefon propojit s cloudem, kam se budou automaticky nahrávat, ale o tom ještě později. Pevný disk počítače Počítač je skvělý na organizaci fotografií, ale stejně jako mobilní telefon může být náchylný k poruchám. Fotografie v počítači můžete uchovávat, ale doporučujeme přidat i další místo pro zálohování jako externí disk nebo cloud. unsplash SD karta do počítače Externí Disk Externí disk je spolehlivější než předchozí možnosti. Zálohovaná data byste měli mít vždy na samostatném disku, který nepoužíváte pro jiné účely. Když budete kombinovat disk se zálohou jiných dokumentů a budete ho pravidelně používat na různých zařízeních, procesor disku se bude výrazně opotřebovávat. Cloud Cloudové úložiště je nejspolehlivější možností. Máte k souborům přístup kdekoliv a kdykoliv, často si můžete synchronizaci nastavit automaticky a vaše data jsou bezpečně uložena na serverech a pravděpodobnost ztráty je v podstatě rovna krachu těchto firem, tedy v podstatě nulová. Existuje několik cloudových služeb, které můžete využít pro zálohování fotografií: Google Fotky iCloud OneDrive Mega Vyvolej.to Fotokniha Fyzická podoba Nejkrásnější a nejdůležitější vzpomínky si zaslouží být fyzicky přítomné. I přesto, že technologie nám umožňují snadné uchování fotografií, prohlížení fyzických fotek má své kouzlo. Nezapomínejte si tedy i pravidelně fotky vyvolat a poskládat fotoalbum, nebo vytvořit fotoknihu, fotoobrazy či ozdobit lednici fotomagnety. Technologie jsou super, ale tradiční vyvolané fotografie mají stále něco do sebe. — A jak řešíte třídění a zálohování rodinných fotografií vy?

Čas načtení: 2024-05-07 15:28:50

Třídění odpadu – Jak začít s kompostováním

K moderní době nepatří jen hezké věci, ale ekologické a šetrné uvažování. Třídění papíru, skla, plastů a zbytků potravin. Co se týče biologických odpadů, stále končí v popelnicích mnoho potravin a zbytků z naší kuchyně. Kompostování je přitom velmi výhodné a lze jej provádět přesto, že bydlíme v panelovém domě. Jednak snížíme množství komunálního odpadu a pak získáme i […] The post Třídění odpadu – Jak začít s kompostováním appeared first on Bydlimmoderne.cz.

Čas načtení: 2024-05-03 18:50:00

K věci Štěpánky Duchkové: Třídění se lidé nemusí obávat. Stačí se řídit selským rozumem, říká Alexandr Komarnický

Třídění odpadu může být někdy tvrdý oříšek a ne každý přesně ví, do jaké popelnice ta která věc patří. O nejčastějších mýtech kolem třídění i o práci popelářů mluvil v pořadu K věci tiskový mluvčí společnosti Pražské služby Alexandr Komarnický.

Čas načtení: 2024-06-08 17:45:00

Cesta do sběrny se vyplatí. Staré harampádí lze dobře zpeněžit, výkupní ceny šrotu přes rok mírně vzrostly

Třídění odpadů je stále rozšířenější. Podle ministerstva životního prostředí užitečný odpad recyklují tři Češi ze čtyř, jen loni u nás přibylo přes 81 tisíc kontejnerů na tříděný odpad, celkem jich je tak po celém Česku už více než 920 tisíc. K třídění odpadu ovšem lidi motivují i rostoucí ceny ve výkupnách sběrných surovin, zejména kovů.

Čas načtení: 2024-06-12 09:42:11

V Moravskoslezském kraji se loni nejlépe třídilo ve Frenštátě pod Radhoštěm, Heřmanicích u Oder, Hrádku a Příboře

Jako každý rok, tak i letos znají tradiční soutěže v třídění odpadů své vítěze. Sídla, jejichž občané nakládají se svými odpady nejlépe, získávají každoročně prestižní ocenění v klání O keramickou popelnici. Za třídění vysloužilých elektrozařízení je pak udělována cena O keramické sluchátko a za největší výtěžnost je udělován Elektrooskar.... ...

Čas načtení: 2024-07-10 09:44:11

Odpady měst a obcí efektivně s informačním systémem ENVITA

Povinnosti vyplývající z nového zákona o odpadech nabírají na obrátkách. Přemýšlíte už nad tím, jak: sdělit občanům informace o obecním systému pro nakládání s odpady? vykazovat cíle v oblasti třídění komunálních odpadů? poskytovat základní číselné údaje o produkci a třídění odpadů ve Vaší obci? Přicházíme s novinkou v programu... ...

Čas načtení: 2024-08-03 10:47:12

Odlož mobil v knihovně a vyhraj

"Odlož mobil v knihovně" je společný projekt neziskové organizace ASEKOL a Karlovarského kraje, jehož smyslem je rozšíření povědomí o třídění vysloužilého elektrozařízení. Kampaň se snaží oslovit čtenáře všech věkových kategorií a ukázat jim, že třídění drobného vysloužilého zařízení má opravdu smysl. Projekt představuje postup, co se děje s... ...

Čas načtení: 2024-11-10 14:31:00

Celkem šest moravskoslezských měst - nově i Rýmařov na Bruntálsku - třídí gastroodpad (video)

Třídění kuchyňského odpadu. ?? Celkem šest moravskoslezských měst - nově i Rýmařov na Bruntálsku - třídí gastroodpad – tedy zbytky z kuchyní. Ty tvoří velkou část směsného odpadu a za jeho skládkování musí radnice platit. Třídění kuchyňského...

Čas načtení: 2024-11-24 09:42:12

Separační systémy v obcích fungují dobře. Mají ještě velký potenciál - aneb jak splnit cíle pro obaly

Obce v jednotlivých krajích se poměřují ve svých výsledcích třídění. Aktivní obce své výsledky za poslední roky znásobily a ukázaly ostatním, že při vhodných opatřeních mají třídící systémy další vysoký potenciál rozvoje. A musí mít. Zákon obcím předepisuje navýšení úrovně třídění všech komunálních odpadů ze současných cca 42-48 % na 70 % v... ...

Čas načtení: 2024-12-11 13:34:00

Pražské služby: Jak vyzrát na třídění odpadu nejen o Vánocích?

Třídění odpadu je celoroční téma, každá sezona má ale svá specifika. V době adventu, Vánoc, Nového roku a zbytku zimy se lidem mohou dostat do ruky věci, u kterých nemusí mít stoprocentní jistotu. Zrádný může být celofán, balicí i pečicí papír. A co teprve takový kelímek od svařeného vína nebo horké čokolády, případně drobný výplňkový polystyren. Pražské služby proto připravily zcela nový zimní speciál, který usnadní třídění odpadu v hlavním městě obyvatelům i návštěvníkům nejen o Vánocích.

Čas načtení: 2024-12-13 05:20:00

PŘEHLEDNĚ: Jak se změní třídění odpadů

Obce a jejich obyvatele čekají od příštího roku změny ve třídění odpadů. Stát po radnicích začne vyžadovat, aby vytřídily 60 procent veškerého komunálního odpadu. K tomu mají zatím daleko. Změnit to má například větší důraz na třídění bioodpadu nebo textilu. Přinášíme přehled změn a požadavků.

Čas načtení: 2025-01-26 17:21:43

Zapomeňte na Marii Kondo. Japonsku vládne třídění domácností a myslí podle Hideko Jamašity

Jednasedmdesátiletá ikona učí své žáky nejen jak uklidit domov, ale i mysl – s hlubším pochopením, proč je důležité věci nechat jít. Článek Zapomeňte na Marii Kondo. Japonsku vládne třídění domácností a myslí podle Hideko Jamašity se nejdříve objevil na CzechCrunch.