Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2020-11-30 12:23:52

Vídeňské milování: Teror v sedmi obrazech. Obraz pátý: Islamismus v EU jako poznaná nutnost

Teroristé, kteří mají chuť někomu uříznout hlavu, zastřelit ho nebo autem přejet během pár minut co nejvíce lidí, nejsou symbolem islamistické agrese. To jsou jenom nadržení pitomci, vykládající si džihád v EU zkratkovitě. Islamističtí vůdci je musí tolerovat, protože sice zvyšují protiislámské nálady v Evropě, na druhou stranu ale policejní protiopatření odhalují islamistických stratégům taktiku státu proti nim. Hovořit o radikalizaci islámu jako náboženství nelze. Radikalizuje se jenom část lidí, ti, kteří přijali nekompromisní verzi islamistického pohledu na svět. Přesto džihád nelze podceňovat. Když nějaký radikální směr získá moc, stačí ve společenství jedno procento těch, kteří mají moc, aby si přisvojili poslušnost zbývajících 99 procent. Džihád jako asymetrická válka Džihád je vydáván za povinnost muslimů. Všemi prostředky je třeba zdokonalovat sebe a šířit slova (víru) Proroka. Ze současného pojetí islamistů to znamená, že jde o šíření víry všemi prostředky – od propagandy přes ekonomické až po mocenské nástroje. Krajností je trestání nevěřících terorem. Džihád je vlastně asymetrickou válkou proti zbytku světa, tedy i proti EU. Přes nechuť sunnitských petrodolarových států Perského zálivu odhalit, že podporují asymetrickou válku džihádistů proti Západu, jde už o veřejné tajemství. Například Wikileaks v odhalených depeších ministerstva zahraničí v roce 2010 zveřejnila dokument, podle něhož Saúdská Arábie je největším zdrojem financování pro islámské extremistické organizace, jako je afghánský Taliban a Lashkar-e-Taiba. Extremistické organizace financují také Katar, Kuvajt a Spojené arabské emiráty. „Je zapotřebí toho udělat více, vzhledem k tomu, že Saúdská Arábie zůstává klíčovou finanční základnou pro Al Kajdu, Taliban, LeT a další teroristické organizace“, konstatuje tajný dokument z prosince 2009, který podepsala americká ministryně zahraničních věcí Hillary Clintonová. „Dárci v Saúdské Arábii jsou nejvýznamnějším zdrojem financování sunnitských teroristických organizací po celém světě,“ uvedla Clintonová. V souvislosti s tím není od věci následující: „Hrozba Islámského státu se přestává líbit původním donátorům syrských rebelů a ti tak svou pomoc omezují (Saúdská Arábie, Katar), nebo dokonce proti němu aktivně vystupují a usilují o jeho zničení (USA, evropské mocnosti). Celá situace je o to složitější, že někteří aktéři deklaratorně vystupují proti Islámskému chalífátu, ale nadále jej přímo či nepřímo podporují, nebo mu jinak pomáhají v jeho přežití a udržení (Saúdská Arábie, Katar, Turecko). Do toho zde dochází k zatažení dalších aktérů do bojů, které se jich dříve netýkaly, ale nyní pro ně představují významnou bezpečnostní hrozbu – Irák, Kurdové.“ (Islámský stát: aktéři konfliktu, jejich participace, motivy a cíle, Kraus Josef, Vojenské rozhledy, č. 2/2015) Osudné souvislosti terorismu směrem do budoucnosti ukazuje stať z článku Strategie boje proti mezinárodnímu islámskému terorismu, který vyšel ve Vojenských rozhledech č. 3/2005: „Abychom porozuměli islámskému terorismu, musíme se obrátit k jeho teologicko-ideologickým kořenům. Ty můžeme vystopovat např. v Ládinově knize Amerika a třetí světová válka (America and The Third World War), jež vyšla v Londýně počátkem roku 1999. Píše se v ní, že „osudová konfrontace s Amerikou vedeným Západem nejen ve vojenské oblasti, ale i v oblasti kultury a náboženství je nevyhnutelná a velmi blízká. Je to v podstatě odpověď islamistů na proces globalizace: Bin Ládin tvrdí, že ve světle šíření různých megatrendů po celém světě se musí islamismus chopit iniciativy a vést džihád i v globálním měřítku. Džihád musí být vojenský, nikoli ekonomický nebo politický. Ekonomický bojkot Západu není možný, říká bin Ládin, dokud nebude dosaženo ekonomické soběstačnosti a nebudou vyvinuty náhradní produkty. Pokud je dopředu zajištěno opravdové náboženské povolení nebo fatva, jsou pro dosažení islamistického cíle legitimní jakékoli prostředky. 21. století se po globální válce stane stoletím islámu. Teroristické operace v různých částech světa, které jsou nyní přisuzovány bin Ládinovi, jsou ovšem ve skutečnosti sponzorovány různými islámskými státy a prováděny oddanými skupinami islamistů. Jejich členové jsou motivováni a poháněni teologicky, zabíjejí a umírají ve jménu islámského džihádu proti zbytku světa. Jsou ochotni strádat a položit život, aby vrátili muslimský svět zpět na cestu, která je podle nich jedině správná.“ Islamistická varianta značky Addidas zvaná Al-Káida zaměstnávala po 11. září 2001 „dobré muže špionážních služeb“ natolik, že jim uniká podstata problému: Spousta různých názvů skupin na různé úrovni spolupráce v krátkodobých teritoriálních variacích. Vytváří nebezpečné islamistické mraveniště v Asii, Africe a Evropě. Otázkou je, zda Al-Kaida je dnes v něčem dominantní, když mediální hvězdou je v současnosti Islámský stát, či spíše stín Islámského státu. Stále více se jeví, že mají „manažering“ džihádistických skupin pod palcem tajné služby islamistických států. Situace je o to horší, že bezpečnost Evropy zatím neohrožuje tolik terorismus, jako trvalá nelegální migrace. Kdo je nebezpečnější než vídeňský terorista? S odstupem řady dnů, co znamená vídeňský teroristický útok? Nic, co neznáme. Po útoku jako ve Vídni musí být militantní islamisté určitý čas značně obezřetní. Určité problémy mohou čekat i při tlaku nelegálních migrantů na evropské vnější hranice. Prověřování a přístup vůči migrantům bude tvrdší, ale i to po několika měsících poleví. Dílem se o to postarají hysterické reakce liberálních pseudohumanistů podporujících migraci cizinců. Tvrdší přístup bude nefunkční i proto, že nebude nelegálním migrantům razantně zabráněno v přístupu do Evropy odmítnutím přijetí lodí s nelegálními migranty. V podstatě byl vídeňský teroristický útok bezvýznamný. Kdo si na něj vzpomene za rok a půl? Ve skutečnosti teroristé jsou jenom vedlejším produktem islámské politické ofenzívy, džihádu. V EU islámská/muslimská ofenzíva se zaměřuje: 1) imámové a islamističtí aktivisté navazují a prohlubují kontakt se druhou a třetí generací muslimských přistěhovalců v EU a radikalizují je. S tím je spojena stavba mešit a zakládání muslimských dobrovolnických spolků, 2) vytváření politických organizací spolupracujících s vedením obce a státu, ale mezi muslimským obyvatelstvem působících skrytě islamisticky, 3) založení nebo podpora firem, které nejsou prvoplánově vnímány jako viditelně muslimské, ale fungují jako zpravodajské islámské rezidentury – střediska pro sběr a vyhodnocování regionálních informací o protiislámských a státních bezpečnostních aktivitách, 4) podpora ilegálních migrantů a snaha po legalizaci jejich pobytu ve spolupráci s tzv. sluníčkáři z většinové společnosti, Tyto aktivity představují až druhou linii islámské politické ofenzívy. První linie islámské politické ofenzívy Petrodolarové země Perského zálivu Saudská Arábie s Katarem, ale též Turecko, se podílejí na skrytém organizování migrační vlny do Evropy. Z jejich pohledu jde o misijní činnost, aby se náboženství Mohameda rozšířilo do celého vesmíru. Tyto státy skrytě podporují i některé islamistické nátlakové až teroristické skupiny, které vysílající své sympatizanty do Evropy jako nelegální migranty. Proti migraci muslimů ze střední Asie do Evropy nemá nic ani Írán. Nelegální migrace představuje dlouhodobý stabilní způsob posilování islámského vlivu v EU. Její náhlá mohla být koordinován i s pomocí rozvědek Turecka, Saudské Arábie a případně i dalších islámských aktérů. Rozvědky musí spolupracovat i s teroristickými skupinami, někdo totiž musí identifikovat potenciální příjemce „dárků“ a dohadovat jejich předávání. Bez práce rozvědek by Saúdská Arábie nebyla největším zdrojem financování pro islámské extremistické organizace, jak uvedla v tajném dokumentu z prosince 2009 tehdejší americká ministryně zahraničních věcí Hillary Clintonová. Paralelní rozvědka Kromě rutinní zpravodajské práce v zahraničí, lze předpokládat, že v EU mají rozvědky islámských (či spíše islamistických) států ještě další úkol, kromě podpory migrace: Podporovat „paralelní rozvědku“ (druhá linie islámské politické ofenzívy) jen velmi volně navazující na vládní rozvědky petrodolarových států a Turecka. Paralelní rozvědkou lze nazvat skupinu, která bude mít na území cizího státu (v EU) na starosti sběr informací a koordinaci řady agentů a jejich informátorů v EU. Cíl: Vytvářet podhoubí pro rozšiřování islámského vlivu v EU. Protože jde o velmi citlivou činnost (cíl je nezákonný, doslova podvratný), která ale nebyla důležitá pro samotný Islámský stát, nemohla na tom pracovat oficiální rozvědka. Cílem paralelní rozvědky je korumpování politiků, státní a regionální správy, spolupráce s místním zločineckým podsvětím, příprava nepokojů, které by podpořily islamistické snahy po privilegovanou autonomii islámských komunit v EU. Vzhledem k tomu, aby Saúdská Arábie (a další islámské státy) financovala islámské extremistické organizace, můžeme si v tomto případě pod paralelní rozvědkou představit privátní rozvědku placenou ze soukromých zdrojů jako běžnou firmu. Sponzory jsou prostředníci, vlastní zdroje financí nedohledatelné. Islámské rozvědky a privatizovaná válka Již před lety Henry Kissinger, bývalý ministr zahraničí Spojených států, hovořil o privatizaci zahraniční politiky: „Teroristické skupiny jsou v zásadě skupinami soukromými a nikoli státními. Jsou financované existujícími státy, ovšem jejich cíle se s cíli těchto států nekryjí. Některé ze současných zásad zahraniční politiky na ně nemohou platit. Na skupiny, které nemají co bránit, odstrašení neplatí. Při jednání se skupinami, které nechtějí kompromis, diplomacie nefunguje.“ (Západnímu světu hrozí rozpad, rozhovor s Henry Kissingerem, Lidové noviny, 14. května 2003) Proč by nemohla být také privátní rozvědka na straně islamistických států, když v Iráku pro USA kontraktoři shromažďovali také zpravodajské informace a prováděli vzdušný průzkum? Vždyť i všední bezpečnostní agentury kromě pultů centrální ochrany pro ostrahu objektů mohou nabízet i detektivní služby, a od nich je jenom krůček ke špionáži, ať hospodářské či jiné… Soukromá firma bude mít svou zcela legální činnost a také expertní skupiny s islamistickými úkoly. Budou mít za úkol připravit operační plány pro rozšíření vlivu islámu v regionu působnosti, ale i krizové plány pro výběr lokalit a zázemí k povstaleckým bojům. Privátní rozvědka jistě řeší i možnosti, jak uplatnit u firmy ryze komerční úkoly, které jsou v zájmu státu. Tím by se rozvědka v rámci firmy dostala blíže k provozu státních institucí. V případě podezření ze strany hostitelského evropského státu nikdo při prověrce firmy nezjistí nic podezřelého. Spolupráce ozbrojených skupin a teroristů s islámskými rozvědkami Pro rozvědky obecně jsou nejdůležitější informace. K jejich využití jsou k dispozici ne příliš inteligentní, ale výkonní lidé v rámci různých islamisticky orientovaných skupin, jako šiřitelé „pravověrné“ verze islámu. Násilné akce nejsou prioritou, protože lepší je obsadit území pokojně s použitím sociálně-politických prostředků. Jsou jenom alternativní složkou „misijní činnosti“ islamistických států. Násilný rozklad státní administrativy státu, jehož středem není islám, ale je pro netrpělivé místní islamisty odůvodněný. Administrativy islamistických států (a jejich rozvědky) spolupracují v případě nutnosti s různorodými ozbrojenými skupinami. Například Pákistán má složité vztahy s Tálibánem (který část bezpečnostního a politického aparátu podporuje) a různými teroristickými organizacemi. Situaci na paštunském území na hranicích s Afghánistánem Břetislav Tureček popisuje v knize Blízký východ nad propastí takto: „,Naprostá většina lidí tu Tálibánce upřímně nenávidí kvůli jejich barbarskému teroru, zabíjení nevinných…,‘ řekl mi na sklonku roku 2014 telefonicky jistý pákistánský novinář z Pešáváru. Zároveň tu ale málokdo věří armádě a tajným službám. Ty sice tvrdí, že bojují proti teroru, jenže zároveň stále některé džihádistické skupiny podporují – ať už proto, aby škodily Indii v okupovaném Kašmíru, nebo aby útočily v Afghánistánu.“ S důvěrou nemají nic společného ani vztahy mezi americkou CIA a pakistánskou tajnou službou ISI. CIA má dlouhodobě silné podezření, že ISI hraje na obě strany a tajně podporuje řadu islámských teroristických skupin. Podobně se vyvíjí i podpora džihádistů sunnitskými státy Perského zálivu. Podporovaly džihádisty proti Asadovi v Sýrii, i když to bylo rizikové a hlavním řezníkem se stal nezvladatelný Islámský stát. Rozvědky Saúdské Arábie či Turecka samozřejmě dopředu věděly, že v okamžiku, kdy pro ně již nebude podpora džihádistů (teroristů) výhodná, musí počítat s tím, že je teroristé za ukončení spolupráce potrestají občasnými útoky. Zároveň si ale dokázaly spočítat, že jejich frekvence bude malá a následky nevýznamné. Co to je pár desítek, nanejvýš pár stovek obětí atentátů? Maličkost… Spolupráci tajných služeb s ozbrojenými skupinami na Blízkém východě lze spatřovat ve třech rolích: První role – tajná služba jako řídící agentura: Typická je role Íránu, který viditelně organizoval spolupráci se šíitskými skupinami v jižním Iráku a Libanonu a širokou podporu ozbrojený jednotkám vládě v Sýrii.  Druhá role – Podmíněná spolupráce: Saúdskoarabská administrativa (spolu s dalšími zeměmi Perského zálivu) podporovala převážně sunnitské ozbrojené oddíly snažící se rozložit syrskou Asadovu armádu. Administrativy islamistických států (respektive jejich rozvědky) v takových případech vystupují jako zastánci podmíněné (regulované) podpory, jednají-li rebelské skupiny podle pokynů sponzora. Pokud se rebelské skupiny odchýlí od strategie prosazované sponzory, ozbrojené skupiny jsou varovány, že by mohly přijít o podporu. Chová-li se podle pokynů sponzorů část ozbrojenců, lze poslušnou část dále podporovat (i pod jiným názvem) jako novou skupinu v dohodnuté oblasti. Proto různé islamistické skupiny bojují i mezi sebou, než se dohodnou na určité spolupráci. Při štěpení rebelů mohou být „věrné“ skupiny pro sponzorské tajné služby tak slabé, že z nich vytvoří menší buňky a převedou je do zálohy pro okamžik, kdy je bude vhodné aktivovat. Nebo mohou být jako migranti posláni (i s rodinami) do Evropy. Třetí role – Spolupráce s rebely na ostří nože: Tajná služba vyhodnotí spolupráci se skupinou jako problémovou. Přesto je spolupráce možná, pokud momentálním cílem je společný zájem – například porážka syrských vládních jednotek prezidenta Asada. Za tímto účelem může tajná služba poskytnout problémové skupině peníze a zbraně v množství, které postačí jenom k místnímu momentálnímu boji (viz tichá podpora Islámského státu v Sýrii Saúdskou Arábií). K tomu lze dodat: V prvním pololetí 2015 Islámský stát podle svého prohlášení se přihlásil ke dvěma útokům v Saúdské Arábii. Podle TV CNN z 25. května 2015 byly útoky vedeny proti šíitům jako trest za to, že se usadili v sunnitských oblastech (v Saúdské Arábii je 85 až 90 procent občanů sunnité). To ukazuje na snahu teroristické skupiny vnést násilí a chaos do jiné země Blízkého východu po jejích úspěších v Sýrii, Iráku a Libyi. Z hlediska Evropy je zcela nepodstatné, kdo s kým na muslimském bojišti v Asii a Africe vytváří aktuální koalice, kdo proti komu, kde a kdy bojuje. Důležité je, že boje generovaly uprchlíky – nelegální migranty. Ozbrojenci ochotní bojovat podle potřeb islamistických států (a jejich rozvědek) představují v podstatě tři hlavní skupiny rekrutů: 1) místní vzbouřenci, vystupující proti okupační armádě cizáků a prozápadní vládě (například v Afghánistánu a Iráku) nebo proti autoritářskému režimu (jako v Libyi či Sýrii a prakticky kdekoliv v Asii a Africe), 2) islamisté přicházející bojovat jako nájemní bojovníci, 3) islamisté – horliví militantní psychicky narušení džihádisté, toužící zabíjet bezvěrce kdekoliv na světě – západní okupanty a různou chamraď jako židy, jezídy, křesťany. Z hlediska islámských alias islamistických rozvědek proto vídeňský muslimský terorista Kujtim Fejzullai je pouze netrpělivý idiot, jehož chaotická střelba zkomplikovala tiché vzlínání islámu a islamismu do rakouské společnosti. Nebýt Fejzullaiho, byla by islamisty plánovaná „integrace“ nelegálních migrantů do rakouského prostředí jednodušší. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2019-07-09 13:54:09

Bílí profesoři na Cambridge dostanou za mentory příslušníky menšin

Staroslavné vysoké učení v anglické Cambridgi jde s dobou. V rámci takzvaného „reverzního mentoringu“ dostanou služebně starší bílí učitelé a pracovníci administrativy přiřazeného černocha, Asiata nebo příslušníka jiné etnické menšiny jako mentora. Je to součást série opatření, které univerzitní oddělení pro rovnost a různorodost zavádí za účelem posílení různorodosti a boje s rasismem. Upozornil na to The Daily Telegraph. Článek je za paywallem, ale jeho plný text můžete najít také na Redditu, konkrétně zde. Největší špeky vybrané ze zprávy: Akce následuje po požadavcích ze strany studentů „dekolonizovat“ obsah výuky tím, že na seznamy literatury ke studiu bude zařazeno více barevných autorů. Univerzita zřídila Fond diverzity, který přiděluje granty studentům či zaměstnancům, kteří si dali za cíl „prosazovat rovnost ras.“ Jeden z projektů, který získal financování, je návrh Sedgwickova muzea, univerzitního muzea geologie založeného roku 1728, směřující k transformaci na „vstřícnější a lépe dostupné místo pro příslušníky etnických menšin.“ Projekt je podporován Komisí pro výzkum v technice a fyzikálních vědách, vládní organizaci, která financuje jedenáct projektů v řadě „Rovnost, různorodost a inkluze“ celkem 5,5 miliony liber. Je to součást prosazování antidiskriminace v technice a fyzikálních vědách. Prof. John Rowe, který dohlíží na projekt na Birminghamské univerzitě (pilotní projekt mimo Cambridge, pozn. M. K.) řekl, že doufá v to, že projekt umožní starším profesorům konfrontovat své vlastní předsudky a vzbudí v nich „značně nepříjemné pocity“.¨To je Cambridge, vlajková loď západního akademického světa. Máme skutečně vážný problém. Uctívání různorodosti (diversity) dosahuje na anglosaských vysokých školách stejné horečné intenzity, jako uctívání Alláha v pákistánských madrásách. A z anglosaského světa se to pomalu šíří do kontinentální Evropy. (Je fakt, že zrovna Cambridge měla problém s komunisty už za Stalina.) Zrovna tohle opatření, kdy starým profesorům jsou na nátlak studentů přiděleni „reverzní mentoři“, mi trochu připomíná Maovu kulturní revoluci, jejíž hlavní hnací silou byla také mládež sdružená do revolučních gard a která si také libovala v likvidaci všeho starého – od knih přes sochy až po písničky. Občas se mě někdo ptá, kde se ten kult diverzity zastaví. Moje odpověď zní, že sám od sebe nikdy, ostatně i ve výše citované zprávě z Telegraphu se hovoří o tom, že proces revize školní látky je stále „in its early stages“, ve své časné fázi. Ideologičtí revolucionáři náboženského typu se sami od sebe nezastavují, zastavit je může jedině někdo nebo něco. Co se toho prvního týče: podobně odvážných lidí je málo, hlavně na samotné akademické půdě. Napadá mě jen jediný známý anglicky mluvící akademik, který se odvážil této ortodoxii hlasitě postavit, aniž by byl vzápětí vyhozen a znemožněn, a to Jordan Peterson. Kořen jeho přežití bude nejspíš právě v té všeobecné známosti – Peterson je hodně populární mimo akademickou sféru. Takže ačkoliv klasický řvoucí dav aktivistů se jej snaží umlčet, na jeho obranu je ochoten se mobilizovat ještě daleko početnější dav příznivců. (Naproti tomu po nějakém řadovém doktorandovi se lze vozit bez větších následků.) To je ovšem výjimka; jinak je nápadné, že skoro všichni autoři, kteří tvoří "temný intelektuální web", musejí publikovat mimo běžná akademická média. Povšimněte si v této souvislosti ještě jedné věci: v Británii je už mnoho let u moci konzervativní strana, ale v Telegraphu se píše, že vládní orgán distribuuje granty na diverzitu. Infekce zevnitř – ze západních nominálně pravicových stran jsou na tom toryové asi nejhůř. Ale nevím, zda na tom my jsme lépe. Co myslíte, dokázala by v případě svého volebního vítězství současná ODS odtrhnout například Genderovou expertní komoru od státního cecku? Technicky na tom nic není, prakticky to znamená vydržet chvíli řevu v médiích, a to je pro řadu politiků něco jako Armageddon, při kterém z nebe prší žhavé kamení. Je jednodušší takový nepříjemný zážitek nepodstupovat a nechat peníze, ať tečou. {loadmodule mod_tags_similar,Související} (V dlouhodobé perspektivě si myslím, že se na pravici prosadí „teflonoví“ politici jako Salvini nebo Trump, kteří z podobných mediálních kontroverzí jedině těží volební hlasy, ale tento proces bude probíhat ještě tak dvacet let.) Co se toho druhého způsobu zastavení militantních ideologií týče, vnější okolnosti mohou pro šíření nějakého hloupého nápadu představovat značně účinnou stopku – někdy. Čínský Velký skok vpřed byl ukončen brutálním hladomorem, proti kterému byly instrukce Ústředního výboru strany zcela neúčinné. Na druhou stranu, jak Severní Korea, tak Venezuela dosud existují a přes nedostatek jídla stále ještě drží odpůrce režimu pod kontrolou. Daleko pravděpodobnější výsledek než úplné zhroucení je spíš dusivá, nehybná stagnace, kterou známe z pozdně normalizační sféry. Netýká se to jen států. Myslím si například, že ten typ mladého vědce, který uvažuje trochu nezávisle a nechce se podřizovat dohledu „reverzních mentorů“, bude daleko intenzivněji uvažovat o tom, zda má na univerzitě zůstat a soutěžit o grantové prostředky s projekty na větší inkluzivitu geologického muzea, nebo zda má jít pracovat někam, kde je oceňován pro svoji duševní činnost a kde jej nebudou neustále podrobovat ideologickým lakmusovým testům, zda náhodou nevybočil z povoleného názorového proudu. Ve vědecké instituci, která mě nutí hlásit se veřejně k nějaké právě módní politické ideologii, rozhodně pracovat nechtěl. Ideologie je pro skutečné poznávání světa vždycky toxická. Vzpomeňte si na způsob, kterým kdysi jistý Trofim Lysenko s podporou příslušných orgánů zdecimoval sovětskou biologii.   Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE.

Čas načtení: 2024-06-18 08:43:00

iKomunita se rozrůstá. Představuje další pětici realizačních firem

Praha 18. června 2024 (PROTEXT) - iKomunita, technické řešení inteligentního sdílení energie pro bytové domy, města a obce, se rozrůstá o další pětici partnerských firem. Tyto certifikované společnosti tak mohou využívat její duševní vlastnictví ve formě užitných vzorů a realizovat inteligentní řešení komunitní energetiky.iKomunita je unikátní systém řízeného nabíjení a vybíjení baterií, jenž umožňuje většímu počtu odběratelů, kteří mají obnovitelný zdroj energie a jsou vzájemně propojeni, optimalizovat spotřebu elektrické energie a minimalizovat přetoky do sítě. „Jsme franšízová značka a certifikovaným partnerským společnostem umožňujeme využívat naše know-how ve formě užitných vzorů. Fungujeme napříč Českou republikou,“ vysvětluje Leopold Benda, generální ředitel firmy BlueBen servisní, jedné ze zákládajících společností iKomunity.„iKomunita překonává nedokonalost dosavadních variant, jakou je například jednotné odběrné místo (JOM). Je administrativně jednodušší a komunitním energetickým společenstvím přináší větší úsporu. iKomunita také zákazníkům umožňuje ponechat si elektroměry a smlouvy na dodávku elektřinu od svých dodavatelů, aniž by museli rušit odběrná místa na individuální dodávku elektřiny pro sebe,“ vysvětluje dále Benda a dodává: „Těší mě, že se nám podařilo navázat spolupráci s firmami VORTEX Company, s.r.o., Solarweek, s.r.o., ARPEG – ARP elektro group, s.r.o., BIDLI holding, a.s., a dále také s Greenwatt Solution, s.r.o.“Společnost VORTEX Company, s.r.o., je stálicí na trhu v oblasti elektroinstalace. „Většina našich klientů je v Jihočeském a Plzeňském kraji. Primárně se specializujeme na průmyslové objekty a rodinné domy,“ říká o společnosti její jednatel Jindřich Müller.Další z nových partnerských firem, Solarweek, s.r.o., se zaměřuje na kompletní řešení v oblasti instalace fotovoltaických elektráren – od poradenství přes projektování až po samotnou profesionální instalaci. „U nás ve společnosti věříme, že sdílená energie je důležitou částí energetické koncepce České republiky. V konečném důsledku nová energetická společenství posílí roli koncového zákazníka na trhu s elektřinou,“ říká Libor Němeček, jednatel společnosti Solarweek, s.r.o., která sídlí v Olomouckém kraji.iKomunita dále navázala spolupráci s ARPEG – ARP elektro group, s.r.o, která je zastoupena v Moravskoslezském a Středočeském kraji. Zajišťuje komplexní dodávky fotovoltaických elektráren pro bytové domy, firmy a obce. „Již několik let pomáháme efektivně šetřit finance obyvatelům obytných domů i majitelům rodinných domů a firem. Samozřejmostí je také realizace fotovoltaických elektráren pro města a obce,“ uvádí Aleš Kneifel z pozice jednatele firmy.Další partnerská firma BIDLI holding, a.s., je spolehlivým dodavatelem fotovoltaiky pro bytové i rodinné domy a firemní objekty a funguje napříč Českem. „Vzrůstající ceny energií se týkají každého z nás. Je proto výhodné vyrábět si elektřinu částečně nebo i zcela ve vlastní režii. Jsme rádi, že jsme se mohli stát certifikovanou partnerskou firmou iKomunity, která výrazně vylepšuje návratnost vynaložené investice. Navíc klienti ocení jednoduchost administrativy a rychlost realizace. Náš tým má za sebou více než dvanáct let zkušeností s pokročilými řešeními a stovky spokojených klientů,“ říká Ing. Jiří Lejnar, předseda představenstva společnosti.Společnost Greenwatt Solution, s.r.o., která se nalézá v Jihočeském kraji, dodává kompletní fotovoltaické elektrárny na klíč. „Věříme, že každý dům vyžaduje řešení na míru na základě individuálních potřeb zákazníků. Kvalita je pro nás důležitá. Proto nabízíme a instalujeme pouze prověřené fotovoltaické technologie na klíč s kvalitními solárními panely,“ říká Adam Klose, jednatel společnosti.iKomunita se jako nová značka poprvé představila veřejnosti na 29. ročníku mezinárodní výstavy Infotherma. V současné době spolupracuje s více než dvaceti realizačními firmami. V květnu představila spolupráci s podniky AquaSolarTech, s.r.o., VENTA, spol. s r.o., TRONIK Mělník, s.r.o., Rerivo, s.r.o., a Sunmill, s.r.o. Nyní prezentuje druhou pětici firem. V současné chvíli má za sebou více než 200 úspěšných realizací napříč Českou republikou.Aktuální seznam partnerů iKomunity je zveřejněn na jejích webových stránkách na adrese https://www.ikomunita.cz/partneri.php. Jak se může realizační firma zapojit do instalace iKomunity?„Pokud máte zájem stát se naší partnerskou realizační firmou, kontaktujte nás prostřednictvím formuláře na webových stránkách https://www.ikomunita.cz/kontakt.php. Můžete se nám také ozvat na telefonním čísle 774 589 252,“ uzavírá Leopold Benda. O iKomunitěiKomunita je technické řešení určené k inteligentnímu sdílení elektřiny v energetických komunitách pro bytové domy, města a obce. Funguje na principu řízeného nabíjení a vybíjení baterií, díky čemuž umožňuje většímu počtu odběratelů, kteří mají obnovitelný zdroj energie a jsou vzájemně propojeni, maximalizovat spotřebu elektrické energie a minimalizovat přetoky do sítě. Toto řešení využívá fotovoltaické panely pro výrobu elektrické energie, která je pak chytře rozdělována mezi jednotlivé domácnosti či veřejné budovy, jako jsou školy, městské úřady či knihovny. iKomunita je chráněna užitným vzorem – v současné době je v ní zapojeno 15+ realizačních firem.Více o iKomunitě naleznete:na webové stránce: www.ikomunita.cz,LinkedInu: (https://www.linkedin.com/company/ikomunita/),Facebooku (https://www.facebook.com/ikomunitacz). Zdroj: Stance Communications  

Čas načtení: 2025-02-08 09:40:00

Více peněz pro některé oblasti ekologického zemědělství a naopak méně administrativy i jednodušší podmínky (video)

?? Více peněz pro některé oblasti ekologického zemědělství a naopak méně administrativy i jednodušší podmínky při žádání o dotace. To vše už od letošního roku čeká ekologické zemědělce. S novými podmínkami počítá nejnovější nařízení vlády....

Čas načtení: 2025-03-17 09:00:00

Soudce nařídil Trumpově administrativě, aby vysvětlila, zda deportací migrantů porušila jeho soudní příkaz

 Federální soudce James Boasberg nařídil na 17:00 slyšení, na kterém má Trumpova administrativa vysvětlit, zda se vzepřela jeho příkazu nedeportovat přistěhovalce bez dokladů podezřelé z příslušnosti k venezuelskému ganguLetadla s migranty přiletěla do Salvadoru až po Boasbergově příkazu a advokáti některých deportovaných tvrdí, že se zdá, že administrativa se dobrovolně vzepřela jeho pokynu, aby se vrátila zpět nebo se zdržela odletu ze Spojených států. Nejvyšší představitelé administrativy uvedli, že s Boasbergovým příkazem nesouhlasí, přičemž někteří údajně tvrdili, že se na letadla nevztahuje, protože se v době jeho vydání nacházela v mezinárodním vzdušném prostoru.Trumpova administrativa označila ústní příkaz soudce blokující deportační lety za „nevymahatelnýPrávníci administrativy Donalda Trumpa tvrdí, že ústní příkaz soudce, který zablokoval deportaci více než 200 údajných členů venezuelského gangu, „není vymahatelný“, jak vyplývá z jejich pondělního soudního spisu, píše agentura Reuters. Trumpova administrativa v podání rovněž tvrdila, že dnešní  slyšení v tomto  sporu by mělo být zrušeno, protože „žalobci nemohou toto řízení využívat k zasahování do pravomocí prezidenta v oblasti národní bezpečnosti a zahraničních věcí a soud k tomu nemá pravomoc“.Deník New York Times charakterizoval podání Trumpovy administrativy jako „bezostyšný projev vzdoru“ a poznamenal, že „ministerstvo spravedlnosti podalo dokumenty necelé dvě hodiny před 17:00 hodinou, kdy se mělo konat slyšení“, v němž   soudce James E. Boasberg požadoval od Trumpovy administrativy vysvětlení, proč bylo zřejmě ignorováno jeho sobotní nařízení o dočasném zablokování deportačních letů. 

Čas načtení: 2020-11-30 12:23:52

Vídeňské milování: Teror v sedmi obrazech. Obraz pátý: Islamismus v EU jako poznaná nutnost

Teroristé, kteří mají chuť někomu uříznout hlavu, zastřelit ho nebo autem přejet během pár minut co nejvíce lidí, nejsou symbolem islamistické agrese. To jsou jenom nadržení pitomci, vykládající si džihád v EU zkratkovitě. Islamističtí vůdci je musí tolerovat, protože sice zvyšují protiislámské nálady v Evropě, na druhou stranu ale policejní protiopatření odhalují islamistických stratégům taktiku státu proti nim. Hovořit o radikalizaci islámu jako náboženství nelze. Radikalizuje se jenom část lidí, ti, kteří přijali nekompromisní verzi islamistického pohledu na svět. Přesto džihád nelze podceňovat. Když nějaký radikální směr získá moc, stačí ve společenství jedno procento těch, kteří mají moc, aby si přisvojili poslušnost zbývajících 99 procent. Džihád jako asymetrická válka Džihád je vydáván za povinnost muslimů. Všemi prostředky je třeba zdokonalovat sebe a šířit slova (víru) Proroka. Ze současného pojetí islamistů to znamená, že jde o šíření víry všemi prostředky – od propagandy přes ekonomické až po mocenské nástroje. Krajností je trestání nevěřících terorem. Džihád je vlastně asymetrickou válkou proti zbytku světa, tedy i proti EU. Přes nechuť sunnitských petrodolarových států Perského zálivu odhalit, že podporují asymetrickou válku džihádistů proti Západu, jde už o veřejné tajemství. Například Wikileaks v odhalených depeších ministerstva zahraničí v roce 2010 zveřejnila dokument, podle něhož Saúdská Arábie je největším zdrojem financování pro islámské extremistické organizace, jako je afghánský Taliban a Lashkar-e-Taiba. Extremistické organizace financují také Katar, Kuvajt a Spojené arabské emiráty. „Je zapotřebí toho udělat více, vzhledem k tomu, že Saúdská Arábie zůstává klíčovou finanční základnou pro Al Kajdu, Taliban, LeT a další teroristické organizace“, konstatuje tajný dokument z prosince 2009, který podepsala americká ministryně zahraničních věcí Hillary Clintonová. „Dárci v Saúdské Arábii jsou nejvýznamnějším zdrojem financování sunnitských teroristických organizací po celém světě,“ uvedla Clintonová. V souvislosti s tím není od věci následující: „Hrozba Islámského státu se přestává líbit původním donátorům syrských rebelů a ti tak svou pomoc omezují (Saúdská Arábie, Katar), nebo dokonce proti němu aktivně vystupují a usilují o jeho zničení (USA, evropské mocnosti). Celá situace je o to složitější, že někteří aktéři deklaratorně vystupují proti Islámskému chalífátu, ale nadále jej přímo či nepřímo podporují, nebo mu jinak pomáhají v jeho přežití a udržení (Saúdská Arábie, Katar, Turecko). Do toho zde dochází k zatažení dalších aktérů do bojů, které se jich dříve netýkaly, ale nyní pro ně představují významnou bezpečnostní hrozbu – Irák, Kurdové.“ (Islámský stát: aktéři konfliktu, jejich participace, motivy a cíle, Kraus Josef, Vojenské rozhledy, č. 2/2015) Osudné souvislosti terorismu směrem do budoucnosti ukazuje stať z článku Strategie boje proti mezinárodnímu islámskému terorismu, který vyšel ve Vojenských rozhledech č. 3/2005: „Abychom porozuměli islámskému terorismu, musíme se obrátit k jeho teologicko-ideologickým kořenům. Ty můžeme vystopovat např. v Ládinově knize Amerika a třetí světová válka (America and The Third World War), jež vyšla v Londýně počátkem roku 1999. Píše se v ní, že „osudová konfrontace s Amerikou vedeným Západem nejen ve vojenské oblasti, ale i v oblasti kultury a náboženství je nevyhnutelná a velmi blízká. Je to v podstatě odpověď islamistů na proces globalizace: Bin Ládin tvrdí, že ve světle šíření různých megatrendů po celém světě se musí islamismus chopit iniciativy a vést džihád i v globálním měřítku. Džihád musí být vojenský, nikoli ekonomický nebo politický. Ekonomický bojkot Západu není možný, říká bin Ládin, dokud nebude dosaženo ekonomické soběstačnosti a nebudou vyvinuty náhradní produkty. Pokud je dopředu zajištěno opravdové náboženské povolení nebo fatva, jsou pro dosažení islamistického cíle legitimní jakékoli prostředky. 21. století se po globální válce stane stoletím islámu. Teroristické operace v různých částech světa, které jsou nyní přisuzovány bin Ládinovi, jsou ovšem ve skutečnosti sponzorovány různými islámskými státy a prováděny oddanými skupinami islamistů. Jejich členové jsou motivováni a poháněni teologicky, zabíjejí a umírají ve jménu islámského džihádu proti zbytku světa. Jsou ochotni strádat a položit život, aby vrátili muslimský svět zpět na cestu, která je podle nich jedině správná.“ Islamistická varianta značky Addidas zvaná Al-Káida zaměstnávala po 11. září 2001 „dobré muže špionážních služeb“ natolik, že jim uniká podstata problému: Spousta různých názvů skupin na různé úrovni spolupráce v krátkodobých teritoriálních variacích. Vytváří nebezpečné islamistické mraveniště v Asii, Africe a Evropě. Otázkou je, zda Al-Kaida je dnes v něčem dominantní, když mediální hvězdou je v současnosti Islámský stát, či spíše stín Islámského státu. Stále více se jeví, že mají „manažering“ džihádistických skupin pod palcem tajné služby islamistických států. Situace je o to horší, že bezpečnost Evropy zatím neohrožuje tolik terorismus, jako trvalá nelegální migrace. Kdo je nebezpečnější než vídeňský terorista? S odstupem řady dnů, co znamená vídeňský teroristický útok? Nic, co neznáme. Po útoku jako ve Vídni musí být militantní islamisté určitý čas značně obezřetní. Určité problémy mohou čekat i při tlaku nelegálních migrantů na evropské vnější hranice. Prověřování a přístup vůči migrantům bude tvrdší, ale i to po několika měsících poleví. Dílem se o to postarají hysterické reakce liberálních pseudohumanistů podporujících migraci cizinců. Tvrdší přístup bude nefunkční i proto, že nebude nelegálním migrantům razantně zabráněno v přístupu do Evropy odmítnutím přijetí lodí s nelegálními migranty. V podstatě byl vídeňský teroristický útok bezvýznamný. Kdo si na něj vzpomene za rok a půl? Ve skutečnosti teroristé jsou jenom vedlejším produktem islámské politické ofenzívy, džihádu. V EU islámská/muslimská ofenzíva se zaměřuje: 1) imámové a islamističtí aktivisté navazují a prohlubují kontakt se druhou a třetí generací muslimských přistěhovalců v EU a radikalizují je. S tím je spojena stavba mešit a zakládání muslimských dobrovolnických spolků, 2) vytváření politických organizací spolupracujících s vedením obce a státu, ale mezi muslimským obyvatelstvem působících skrytě islamisticky, 3) založení nebo podpora firem, které nejsou prvoplánově vnímány jako viditelně muslimské, ale fungují jako zpravodajské islámské rezidentury – střediska pro sběr a vyhodnocování regionálních informací o protiislámských a státních bezpečnostních aktivitách, 4) podpora ilegálních migrantů a snaha po legalizaci jejich pobytu ve spolupráci s tzv. sluníčkáři z většinové společnosti, Tyto aktivity představují až druhou linii islámské politické ofenzívy. První linie islámské politické ofenzívy Petrodolarové země Perského zálivu Saudská Arábie s Katarem, ale též Turecko, se podílejí na skrytém organizování migrační vlny do Evropy. Z jejich pohledu jde o misijní činnost, aby se náboženství Mohameda rozšířilo do celého vesmíru. Tyto státy skrytě podporují i některé islamistické nátlakové až teroristické skupiny, které vysílající své sympatizanty do Evropy jako nelegální migranty. Proti migraci muslimů ze střední Asie do Evropy nemá nic ani Írán. Nelegální migrace představuje dlouhodobý stabilní způsob posilování islámského vlivu v EU. Její náhlá mohla být koordinován i s pomocí rozvědek Turecka, Saudské Arábie a případně i dalších islámských aktérů. Rozvědky musí spolupracovat i s teroristickými skupinami, někdo totiž musí identifikovat potenciální příjemce „dárků“ a dohadovat jejich předávání. Bez práce rozvědek by Saúdská Arábie nebyla největším zdrojem financování pro islámské extremistické organizace, jak uvedla v tajném dokumentu z prosince 2009 tehdejší americká ministryně zahraničních věcí Hillary Clintonová. Paralelní rozvědka Kromě rutinní zpravodajské práce v zahraničí, lze předpokládat, že v EU mají rozvědky islámských (či spíše islamistických) států ještě další úkol, kromě podpory migrace: Podporovat „paralelní rozvědku“ (druhá linie islámské politické ofenzívy) jen velmi volně navazující na vládní rozvědky petrodolarových států a Turecka. Paralelní rozvědkou lze nazvat skupinu, která bude mít na území cizího státu (v EU) na starosti sběr informací a koordinaci řady agentů a jejich informátorů v EU. Cíl: Vytvářet podhoubí pro rozšiřování islámského vlivu v EU. Protože jde o velmi citlivou činnost (cíl je nezákonný, doslova podvratný), která ale nebyla důležitá pro samotný Islámský stát, nemohla na tom pracovat oficiální rozvědka. Cílem paralelní rozvědky je korumpování politiků, státní a regionální správy, spolupráce s místním zločineckým podsvětím, příprava nepokojů, které by podpořily islamistické snahy po privilegovanou autonomii islámských komunit v EU. Vzhledem k tomu, aby Saúdská Arábie (a další islámské státy) financovala islámské extremistické organizace, můžeme si v tomto případě pod paralelní rozvědkou představit privátní rozvědku placenou ze soukromých zdrojů jako běžnou firmu. Sponzory jsou prostředníci, vlastní zdroje financí nedohledatelné. Islámské rozvědky a privatizovaná válka Již před lety Henry Kissinger, bývalý ministr zahraničí Spojených států, hovořil o privatizaci zahraniční politiky: „Teroristické skupiny jsou v zásadě skupinami soukromými a nikoli státními. Jsou financované existujícími státy, ovšem jejich cíle se s cíli těchto států nekryjí. Některé ze současných zásad zahraniční politiky na ně nemohou platit. Na skupiny, které nemají co bránit, odstrašení neplatí. Při jednání se skupinami, které nechtějí kompromis, diplomacie nefunguje.“ (Západnímu světu hrozí rozpad, rozhovor s Henry Kissingerem, Lidové noviny, 14. května 2003) Proč by nemohla být také privátní rozvědka na straně islamistických států, když v Iráku pro USA kontraktoři shromažďovali také zpravodajské informace a prováděli vzdušný průzkum? Vždyť i všední bezpečnostní agentury kromě pultů centrální ochrany pro ostrahu objektů mohou nabízet i detektivní služby, a od nich je jenom krůček ke špionáži, ať hospodářské či jiné… Soukromá firma bude mít svou zcela legální činnost a také expertní skupiny s islamistickými úkoly. Budou mít za úkol připravit operační plány pro rozšíření vlivu islámu v regionu působnosti, ale i krizové plány pro výběr lokalit a zázemí k povstaleckým bojům. Privátní rozvědka jistě řeší i možnosti, jak uplatnit u firmy ryze komerční úkoly, které jsou v zájmu státu. Tím by se rozvědka v rámci firmy dostala blíže k provozu státních institucí. V případě podezření ze strany hostitelského evropského státu nikdo při prověrce firmy nezjistí nic podezřelého. Spolupráce ozbrojených skupin a teroristů s islámskými rozvědkami Pro rozvědky obecně jsou nejdůležitější informace. K jejich využití jsou k dispozici ne příliš inteligentní, ale výkonní lidé v rámci různých islamisticky orientovaných skupin, jako šiřitelé „pravověrné“ verze islámu. Násilné akce nejsou prioritou, protože lepší je obsadit území pokojně s použitím sociálně-politických prostředků. Jsou jenom alternativní složkou „misijní činnosti“ islamistických států. Násilný rozklad státní administrativy státu, jehož středem není islám, ale je pro netrpělivé místní islamisty odůvodněný. Administrativy islamistických států (a jejich rozvědky) spolupracují v případě nutnosti s různorodými ozbrojenými skupinami. Například Pákistán má složité vztahy s Tálibánem (který část bezpečnostního a politického aparátu podporuje) a různými teroristickými organizacemi. Situaci na paštunském území na hranicích s Afghánistánem Břetislav Tureček popisuje v knize Blízký východ nad propastí takto: „,Naprostá většina lidí tu Tálibánce upřímně nenávidí kvůli jejich barbarskému teroru, zabíjení nevinných…,‘ řekl mi na sklonku roku 2014 telefonicky jistý pákistánský novinář z Pešáváru. Zároveň tu ale málokdo věří armádě a tajným službám. Ty sice tvrdí, že bojují proti teroru, jenže zároveň stále některé džihádistické skupiny podporují – ať už proto, aby škodily Indii v okupovaném Kašmíru, nebo aby útočily v Afghánistánu.“ S důvěrou nemají nic společného ani vztahy mezi americkou CIA a pakistánskou tajnou službou ISI. CIA má dlouhodobě silné podezření, že ISI hraje na obě strany a tajně podporuje řadu islámských teroristických skupin. Podobně se vyvíjí i podpora džihádistů sunnitskými státy Perského zálivu. Podporovaly džihádisty proti Asadovi v Sýrii, i když to bylo rizikové a hlavním řezníkem se stal nezvladatelný Islámský stát. Rozvědky Saúdské Arábie či Turecka samozřejmě dopředu věděly, že v okamžiku, kdy pro ně již nebude podpora džihádistů (teroristů) výhodná, musí počítat s tím, že je teroristé za ukončení spolupráce potrestají občasnými útoky. Zároveň si ale dokázaly spočítat, že jejich frekvence bude malá a následky nevýznamné. Co to je pár desítek, nanejvýš pár stovek obětí atentátů? Maličkost… Spolupráci tajných služeb s ozbrojenými skupinami na Blízkém východě lze spatřovat ve třech rolích: První role – tajná služba jako řídící agentura: Typická je role Íránu, který viditelně organizoval spolupráci se šíitskými skupinami v jižním Iráku a Libanonu a širokou podporu ozbrojený jednotkám vládě v Sýrii.  Druhá role – Podmíněná spolupráce: Saúdskoarabská administrativa (spolu s dalšími zeměmi Perského zálivu) podporovala převážně sunnitské ozbrojené oddíly snažící se rozložit syrskou Asadovu armádu. Administrativy islamistických států (respektive jejich rozvědky) v takových případech vystupují jako zastánci podmíněné (regulované) podpory, jednají-li rebelské skupiny podle pokynů sponzora. Pokud se rebelské skupiny odchýlí od strategie prosazované sponzory, ozbrojené skupiny jsou varovány, že by mohly přijít o podporu. Chová-li se podle pokynů sponzorů část ozbrojenců, lze poslušnou část dále podporovat (i pod jiným názvem) jako novou skupinu v dohodnuté oblasti. Proto různé islamistické skupiny bojují i mezi sebou, než se dohodnou na určité spolupráci. Při štěpení rebelů mohou být „věrné“ skupiny pro sponzorské tajné služby tak slabé, že z nich vytvoří menší buňky a převedou je do zálohy pro okamžik, kdy je bude vhodné aktivovat. Nebo mohou být jako migranti posláni (i s rodinami) do Evropy. Třetí role – Spolupráce s rebely na ostří nože: Tajná služba vyhodnotí spolupráci se skupinou jako problémovou. Přesto je spolupráce možná, pokud momentálním cílem je společný zájem – například porážka syrských vládních jednotek prezidenta Asada. Za tímto účelem může tajná služba poskytnout problémové skupině peníze a zbraně v množství, které postačí jenom k místnímu momentálnímu boji (viz tichá podpora Islámského státu v Sýrii Saúdskou Arábií). K tomu lze dodat: V prvním pololetí 2015 Islámský stát podle svého prohlášení se přihlásil ke dvěma útokům v Saúdské Arábii. Podle TV CNN z 25. května 2015 byly útoky vedeny proti šíitům jako trest za to, že se usadili v sunnitských oblastech (v Saúdské Arábii je 85 až 90 procent občanů sunnité). To ukazuje na snahu teroristické skupiny vnést násilí a chaos do jiné země Blízkého východu po jejích úspěších v Sýrii, Iráku a Libyi. Z hlediska Evropy je zcela nepodstatné, kdo s kým na muslimském bojišti v Asii a Africe vytváří aktuální koalice, kdo proti komu, kde a kdy bojuje. Důležité je, že boje generovaly uprchlíky – nelegální migranty. Ozbrojenci ochotní bojovat podle potřeb islamistických států (a jejich rozvědek) představují v podstatě tři hlavní skupiny rekrutů: 1) místní vzbouřenci, vystupující proti okupační armádě cizáků a prozápadní vládě (například v Afghánistánu a Iráku) nebo proti autoritářskému režimu (jako v Libyi či Sýrii a prakticky kdekoliv v Asii a Africe), 2) islamisté přicházející bojovat jako nájemní bojovníci, 3) islamisté – horliví militantní psychicky narušení džihádisté, toužící zabíjet bezvěrce kdekoliv na světě – západní okupanty a různou chamraď jako židy, jezídy, křesťany. Z hlediska islámských alias islamistických rozvědek proto vídeňský muslimský terorista Kujtim Fejzullai je pouze netrpělivý idiot, jehož chaotická střelba zkomplikovala tiché vzlínání islámu a islamismu do rakouské společnosti. Nebýt Fejzullaiho, byla by islamisty plánovaná „integrace“ nelegálních migrantů do rakouského prostředí jednodušší. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2025-03-25 09:00:00

Ohromující únik tajných vládních informací na serveru Signal odhaluje intenzitu nenávisti Trumpovy administrativy vůči Evropě

 Zprávy nechtěně sdílené s novinářem z Atlantiku odhalují nepřikrášlenou pravdu o tom, co si Vance a Hegseth myslí o evropských spojencích, upozorňuje Andrew RothPokud už Evropa nebyla na pozoru, mimořádný únik informací o jednáních JD Vance a dalších vysoce postavených úředníků Trumpovy administrativy o úderu proti Húsíům v Jemenu byl dalším znamením, že má na zádech terč.Představitelé Trumpovy administrativy poskytli Jeffreymu Goldbergovi z časopisu Atlantic při plánování úderu proti Húsíům ohromující únik zpravodajských informací, který vyvolal hněv republikánů, kteří kdysi vyzvali k trestnímu vyšetřování Hillary Clintonové a dalších osob za to, že si rychle zahrávají s citlivými informacemi.Na první pohled měl úder proti Húsíům mnohem více společného s politikou Trumpovy  administrativy v oblasti ochrany námořního obchodu a zadržování Íránu než s jejími obavami z toho, že se Evropa přiživuje na amerických výdajích na obranu a vojenské zdatnosti.Zdá se však, že Vance je odhodlán tento aspekt prosazovat jako důvod k odložení úderu.„Myslím, že děláme chybu,“ napsal Vance a dodal, že zatímco Suezským průplavem prochází pouze 3 % amerického obchodu, evropský obchod tvoří 40 %. „Existuje reálné riziko, že veřejnost tomu nerozumí nebo nechápe, proč je to nutné,“ dodal. „Nejsilnějším důvodem, proč to udělat, je, jak řekl (Trump), vyslat vzkaz.“

Čas načtení: 2025-04-17 10:00:00

Americký daňový úřad se chystá Harvardu odebrat status osvobození od daní, americké ministerstvo vnitřní bezpečnosri hrozí, že mu zabrání v přijímání zahraničních studentů

 Ministerstvo vnitřní bezpečnosti tvrdí, že univerzita musí splnit požadavky Trumpovy administrativy ohledně sdílení informací o některých držitelích víz Americký daňový úřad (IRS) zvažuje odebrání Harvardu statusu osvobození od daní Podle deníku New York Times zvažuje IRS odebrání Harvardu statusu osvobození  od daní.Prezident Trump v úterý vyzval Harvard k placení daní v rámci pokračujícího tlaku na změny v oblasti přijímání zaměstnanců, přijímacího řízení a studijních programů.Zdroje uvedly, že úředníci IRS sdělili kolegům, že ministerstvo financí ve středu požádalo  daňový úřad, aby zvážil zrušení statusu Harvardu osvobozeného od daní Donald Trump prohlásil, že Harvardova univerzita by již neměla dostávat federální finanční prostředky, a označil ji za „vtip“, který „učí nenávisti a hlouposti“. Jeho administrativa uvedla, že tato přední americká univerzita by mohla ztratit možnost přijímat zahraniční studenty.Harvard se v pondělí dostal na titulní stránky novin tím, že se jako první univerzita postavil proti řadě vyděrčských požadavků Trumpovy administrativy, čímž připravil půdu pro roztržku mezi federální vládou a jednou z nejprestižnějších amerických institucí.Trumpova administrativa rychle odpověděla oznámením, že zmrazí více než 2 miliardy dolarů v rámci víceletých grantů a smluv s univerzitou. Ve středu se také podle CNN objevila zpráva, že daňový úřad (IRS) hodlá Harvardu odebrat status osvobození od daní.Na podporu Harvardu se shromáždila řada demokratických politiků a předních univerzit po celé zemi, ale Trumpova administrativa pohrozila Harvardu odebráním statusu osvobození od daní a trvá na tom, aby se univerzita omluvila. Ministerstvo vnitřní bezpečnosti (DHS) ve středu pozdě večer uvedlo, že Harvard ztratí možnost přijímat zahraniční studenty, pokud nesplní požadavky Trumpovy administrativy na sdílení informací o některých držitelích víz. Tajemnice ministerstva Kristi Noemová rovněž oznámila ukončení dvou grantů DHS pro Harvard v celkové výši více než 2,7 milionu dolarů.Noemová uvedla, že napsala univerzitě dopis, v němž požadovala do 30. dubna záznamy o tom, co nazvala „nezákonnými a násilnými aktivitami“ držitelů zahraničních studentských víz na Harvardu. „A pokud Harvard nebude schopen ověřit, že plně plní požadavky na podávání zpráv, univerzita ztratí privilegium přijímat zahraniční studenty,“ uvedla v prohlášení.Mluvčí Harvardu uvedl, že o dopise Noemové ví a že univerzita trvá na svém prohlášení ze začátku týdne, že se „nevzdává své nezávislosti ani se nevzdává svých ústavních práv“, a zároveň prohlásil, že bude dodržovat zákon.

Čas načtení: 2020-09-09 18:22:20

Koronavirus ve stínu císařské moci Říše středu

Wu-chanští potentáti byli zoufalí z toho, že mají před sebou stranickou konferenci a několik důležitých setkání/oslav, a přitom se jim rozlézá velkoměstem nebezpečná a zatím neznámá virová breberka. Tajili to, protože se obávali narušit dosavadní poklidné kruhy správy oblasti. To neměli dělat, protože si vláda musí udržet respekt a přehled nad provinciemi. Slabý císař znamenal vzestup čínských generálů, kteří ovládli své provincie a vládli si v nich po svém. Čína má potenciální tendenci k rozpadu. Tomu lze zabránit jen nepřetržitou kontrolou. V provincii se brání, pokud se tam objeví problémy, tím, že zahájí obřad mlčení… Ale v internetovém chatu wu-chanských lékařů si mohli lidé přečíst varování, že se městem šíří epidemie. Stálo za ním osm znepokojených lékařů, kteří už nechtěli čekat, až něco milostivě oznámí provinční vláda. Mezi nimi byl oftalmolog Li Wen-liang. Dnes je slavný, nejen proto, že byl policií vyšetřován pro rozšiřování poplašné zprávy, ale hlavně proto, že zemřel na koronavirus. Tím získal virtuální hodnost mučedníka. Provincie, respektive velkoměsto Wu-chan, si chtělo udržet „pořádek“ čili mlčení, než se místní potentáti dohodnou, co oznámí do císařského Pekingu. Mandát nebes Obavy funkcionářů v provinciích jsou napojeny na tyto jevy: Současný prezident Xi Jinping (v české verzi Si Ťin-pching) v březnu 2018 získává Nebeský mandát. Čili relativně neomezenou moc. Je uznán císařem jako ve středověku, byť císařské symboly užívat nebude. Mandát Nebes přecházel historicky v Číně na další silnější dynastii, která se dostala k moci. V případě Xi Jinpinga/Si Ťin-pchinga nejde o dynastii, ale o vůdce, který chce jenom viditelně potvrdit mandát Nebes, tím, že může zůstat u moci neomezenou dobu. Mandát nebes spočívá v ovládnutí řízení země s více než miliardou lidských duší. Kritikové varují, že snaha čínské komunistické strany je nedemokratická, ale s mírně jedovatým úsměvem lze říci, že je v duchu čínských tradic. Lze dodat, že „muži násilí, kteří zakládali dynastie, vzývali mandát Nebes, jenž jim začal po právu náležet, jakmile zlomili odpor svých předchůdců. Učenci a státní úředníci, kteří zaplnili úřady nové dynastie, pohlíželi z vrchu na muže násilí, neboť ti užitím násilí (wu) projevili nedostatek kultury (wen). Ústřední mýtus konfuciánského státu tvořilo přesvědčení, že příkladné a dobrotivé chování vládce, v němž se zračí jeho mravní síla (te), k němu přitahuje lid a dává mu mandát Nebes. Toto potvrzení bylo ovšem udržitelné tak dlouho, dokud se císaři dařilo násilím potlačovat rebelie, pokud možno tak, že každého vzbouřence dal bez prodlení popravit.“ (John F. Fairbank, Dějiny Číny, Nakladatelství Lidové noviny, 1998). Již dávno platilo, jak uvádí John F. Fairbank: „Pragmatismus při změně režimu znamenal, že ten, kdo se ujal moci vyvražďováním svých protivníků, přiměl úředníky a hodnostáře k závěru, že mandát Nebes dosavadní dynastii vypršel a s klidem vstoupili do služeb další následující dynastie.“ Proč by tomu mělo být dnes jinak, pokud se podařilo prezidentovi v koncepci „nové čínské éry“ prosadit tvrdší model řízení pomocí účelově sjednocené skupiny – komunistické strany? Dlouhý pochod k nebeskému mandátu Za administrativy Xi Jinpinga/Si Ťin-pchinga dochází k důslednějšímu potlačování opozice, k rozsáhlejšímu monitorování obyvatelstva, a ve stále větší míře je rozpracovávána cenzura internetu (stejně jako na Západě, kde to je demokratický zápas s dezinformacemi). Je též zdůrazňován nacionalismus jako základní směr rozvoje společnosti. Vše je podřízeno vytváření vhodných podmínek pro čínskou ekonomickou expanzi. Lze to učinit v západním takzvaném demokratickém prostředí? Demokracie je spojena s uvolněním politických norem, což vede ke svobodě činu a projevu. Ale také vytváří volný prostor pro korupci a hospodářskou trestnou činnost skrytou za svobodné podnikání. Typickou situací byla privatizace v Československu a ekonomický rozklad Ruska za vlády prezidenta Jelcina. Obdobná situace by byla i v Číně, kde by docházelo k rozkrádání a zadlužování jednotlivých provincií ve velkém. S tímto jevem se čínské vedení setkává i dnes. Ale stále intenzivněji tyto aktivity odhaluje a potírá. Proto je razantní vedení zdá se nutností, aby se Čína nerozložila, mocensky a ekonomicky nezkolabovala. V rámci dlouhodobého úsilí o stabilitu prezident své úsilí směřoval k tomu, aby mohl být více než jenom dvakrát volitelným šéfem státu. Kdyby měl Si Ťin-pching skončit po dvou funkčních obdobích (v roce 2023), hrozilo by nebezpečí, že jeho nástupce – nový vůdce čínských komunistů – si ulehčí práci tím, že upraví dosavadní kurz správy státu na méně konfrontační. Nový směr nového vůdce by byl asi pohodlnější čili méně autoritářský (autoritářské manýry jsou energeticky velmi náročné, stále musíte kontrolovat a vyhrožovat). Tím by mohl oslabit stále sílící vnitřní dohled zabraňující chaosu a oslabit expanzi Číny v zahraničí. Čínská ekonomická expanze v zahraničí musí být stále posilována, aby odolala protitlaku konkurence. Centrální komise komunistické strany navrhla, aby z ústavy vypadla formulace, že čínský prezident nesmí být ve funkcích více než dvě po sobě jdoucí období. Přání komise bylo vyslyšeno. Četl jsem v jednom komentáři, že „prezident podemílá opatrné pokroky při prosazování vlády práva i kolektivní vládu“. Důležité není, jaký výklad práva bude v Číně dominantní. Hlavní pro čínskou administrativu bude udržet Čínu jako fungující variantu státně řízeného kapitalismu držícího se dlouhodobých cílů. Si Ťin-pching jako doživotní nejvyšší reprezentant Číny, nový čínský císař, bude mít možnost pokračovat ve svém dlouhém pochodu, neboť polevit by znamenalo ohrozit stále rozsáhlejší čínské investice ve světě. Asi právě toto bylo v kuloárech vysvětlováno části vedoucích komunistických představitelů, kteří se obávali rizika likvidace kolektivního vedení a obnovení vůdcovského principu. Rozhodnuto o změnách v ústavě, aby mohl zůstat Si Ťin-pching u moci i nadále, bylo přijato „usnesením druhého pléna ÚV… Usnesení nese až datum 26. ledna; druhé plénum se přitom konalo ve dnech 18. a 19. ledna. Tyto podivné diskrepance naznačují, že schválení bezprecedentního kroku nebylo úplně hladké.“  Dodávám, co napsal demokraticky smýšlející Raymond Aron (filozof a historik) v druhé polovině 20. století: „Liberální instituce mají menší váhu než národní nezávislost.“ (Raymond Aron, Historie XX. století, Academia 1999). Důsledky koronavirové epidemie v Číně budou jistě rozsáhlé. Ale nikdo ještě neví jaké. Jisté jenom je, že Trump podpořil Xi Jinpinga/Si Ťin-pchinga tím, že s Čínou zahájil obchodní i politickou válku. Fenomén provincií Ústřední vláda v Číně je schopná kontrolovat Čínu, pokud je schopná kontrolovat provincie. Každá z provincií by představovala v Evropě velký stát. Rozloha České republiky je 78 866 km². Provincie Hubei, kde byla líheň koronavirových breberek, má rozlohu 180 tisíc kilometrů čtverečních a počet obyvatel přesahuje 58 milionů. Hlavním městem provincie je Wu-chan. Z hlediska pekingského centra je třeba průběžně kontrolovat a regulovat choutky podnikatelů a představitelů samosprávy a státu v provinciích. Místní čínské úřady budou mít do budoucna ještě více autonomie, ale zesílí i dohled, jak jsou dodržována nařízení centrální vlády. Pro každou vládu, nejen čínskou, ale i českou, je nebezpečné, že podnikatelé většinou uvažují v krátkodobém časovém horizontu, protože jejich cílem je dosáhnout dnes zisku za co nejmenší nákladovou cenu. Učiní cokoliv, co je přehlíženo bez ohledu na ekologické, kulturní a sociální škody. Zisk je naprostou prioritou. Podobně i místní provinční politici se snaží ze svého postavení vytěžit, co se dá a nevzbudit nežádoucí pozornost. Vědí, že na svých místních postech jsou jenom na omezenou dobu. Proto s rozvojem provincií jsou spojeny v minulosti zbytečné (nevyužité) nebo naddimenzované stavby, a s tím spojené zbytečné dluhové zatížení provincií. Bez tuhé (tvrdé), ze západního pohledu až bezohledné, centrální vlády, by provinční administrativy a místní podnikavci postupně vytvořili stav finančního chaosu a nekonečné spirály zadluženosti. Boj proti korupci kdekoliv na světě slouží též jako alibi pro politické čistky. Proto v tak velké zemi jako je Říše středu považují i bezohledné prostředky za potřebné, aby politicky zodpovědní lidé dodržovali základní daná pravidla. Je to nedemokratické? A proč ne? – když to posuzujeme z hlediska dohledu nad obrovskou říší 1,4 miliardy lidí. Stát je v Číně považován za hlídače Expert na asijskou modernu působící (z hlediska roku 2009) na London School of Economics a hostující na několika asijských univerzitách – Martin Jacques v rozhovoru uveřejněném v magazínu Truthdig například říká: „Myslím si, že nemůžete rozumět Číně, pokud používáte jen západních pojmů, nebo hlavně západních pojmů. Čínské dějiny se táhnou přinejmenším dva tisíce let zpátky, k vítězství dynastie Čchin a konci Období válčících států, kdy zhruba začala ustavovat své nynější hranice, přinejmenším ve východní části Číny. Takže má dvoutisíciletou historii, a je to těchto dva tisíce let historie, co definuje čínský smysl pro identitu – ideografickou řeč, konfuciánské hodnoty, velmi charakteristické pojetí rodiny, a tak dále. Takže smysl Číňanů pro to, co jsou, nepochází z období národního státu – ta trvá jen posledních sto let, což je vzhledem k čínské historii nic – ale opírá se o uplynulých dva tisíce let. A výsledkem je, že způsob, jakým Čína funguje, a také její instituce, jsou definovány touto neobyčejnou historií a pouhou rozlohou a diverzitou země. Takže … stát je v Číně oproti západním zemím velice odlišnou institucí. V zásadě je stát v Číně považován za správce, za hlídače, za ztělesnění civilizace, za civilizační stát. A z tohoto důvodu se u svého lidu těší mnohem větší autoritě, mnohem větší legitimitě než jakýkoliv stát západní, i když tato podpora není jednomyslná…“ Proto v Evropě nechápeme prvky direktivního jednání. V provincii Hubei (a v zvláště v mnohamilionovém Wu-chanu) se zpočátku vyděšení provinční úředníci snažili zamést pod koberec, že narůstá počet podivných plicních onemocnění. Provinční úředníci chtěli vypadat „tam nahoře“ dobře. Místo toho nakonec přijelo postupně několik komisí, úředníci byli seřváni, nejdůležitější z nejdůležitějších museli složit své funkce a pokorně odejít. Ale zůstal zpolitizovaný cejch, že proradní Číňané zatajovali vypuknutí epidemie, která se nakonec proměnila v pandemii. Současné směrnice z hlediska mimořádných událostí, včetně epidemií, striktně nařizují nahlásit z provincie do administrativního centra jakoukoliv abnormalitu, i když se bude na první pohled zdát nevýznamná. Význam zaslaného „signálu“ posoudí odborníci v ústředí.

Čas načtení: 2020-06-04 09:03:31

Ředitel Národní knihovny Martin Kocanda: Karanténa nás zásadně posunula v oblasti digitálních služeb

Epidemie COVID-19 a opatření podniknutá proti jejímu šíření se dotkla i tuzemských knihoven. O tom, jak poslední týdny ovlivnily chod té největší z nich, Národní knihovny ČR v Praze, a jakým výzvám bude čelit v nejbližších letech, jsme hovořili s jejím generálním ředitelem Martinem Kocandou.   V čele Národní knihovny stojíte už tři roky. Jak jste se sžíval s novou funkcí, a hlavně se svými zaměstnanci, pro které jste byl za posledních deset let již čtvrtým generálním ředitelem? Počátky nebyly jednoduché. Přeci jen jsem přicházel z poněkud jiného prostředí (Martin Kocanda nejprve řídil ústředí evangelické církve, pak působil na ministerstvu pro místní rozvoj, pozn. PN), navíc kolem výběru nového generálního ředitele vzniklo značné napětí, které vycházelo právě z častých výměn ředitelů. Na druhou stranu musím říct, že jsem dost dlouho přemýšlel, jestli usilovat o pozici, kde bylo vysoce pravděpodobné, že se stanu další figurou na orloji, která se na chvíli zjeví a zase zmizí. Začátek opravdu nebyl snadný, vyhlášená stávková pohotovost kvůli další výměně generálního ředitele a samozřejmě tomu odpovídající atmosféra mezi zaměstnanci. Do toho dokonalé mediální zkratky, že se „vězeňský kaplan“ stává ředitelem národní kulturní instituce. No a pak jsem si řekl, že si můžu buď stěžovat, jaká je to nespravedlnost, anebo se vykašlat na to, co kdo v té mediální zkratce napíše, a zkusit něco dobrého pro knihovnu udělat. Nakonec – nikdo mě nenutil a jít do toho bylo mé rozhodnutí. Zrovna dnes jsem s našimi odboráři vzpomínal, jaké to bylo, když mě před třemi lety vítali s transparenty protestujícími proti mému nástupu. Ale musím říct, že jsem jejich rozladění chápal. Žádné instituci nedělá dobře časté střídání vedení. Dnes si troufám tvrdit, že s většinou zaměstnanců se máme navzájem rádi a respektujeme se. Se zaměstnanci se mi komunikuje velmi dobře, i když musím říct, že knihovníci jsou silné osobnosti a často se velmi dohadujeme, protože na spoustu věcí máme rozdílné názory. Ale od toho koneckonců komunikace je – abychom věcně diskutovali, argumentovali a hledali řešení. A to se, myslím, daří. Instituce, jako je ta naše, nemá být sektou, kde všichni stojí v zástupu a mají totožný – takže ten můj – názor na věc. Je to spíš živý organismus a já jsem hrdý, že do něj můžu už tři roky patřit.   V čem podle vás spočívá hlavní úskalí fungování i řízení tak velké a specifické instituce, která je nadto příspěvkovou organizací Ministerstva kultury? Víte, musíme si uvědomit, že Národní knihovna je jednou z nejstarších institucí v naší zemi s nepřerušenou právní kontinuitou. Ačkoliv je příspěvkovou organizací Ministerstva kultury, byla zde dávno před ministerstvem. Za oficiální založení knihovny považujeme sice rok 1777, ale tomuto okamžiku předcházelo dlouhé fungování několika knihoven, které se v Národní knihovnu v podstatě transformovaly. Pokud jde o současnost, je důležité mít na paměti, že provozujeme současně dvě knihovny. Knihovnu s tradičními dokumenty, ale zároveň i knihovnu digitální. Ke specifikům Národní knihovny patří také ohromná různorodost činností, které zajišťuje. Přeci jen jsme zároveň metodickým a koordinačním pracovištěm pro ostatní knihovny, digitalizujeme dokumenty, spravujeme množství databází, zaměstnáváme odborníky nejen na oblast knihovnictví, ale také v oborech restaurátorství, chemie, mikrobiologie, pečujeme o vzácné sbírky mimořádného významu, a tak bych mohl pokračovat dál. Neodpovídáme jen sami za sebe, ale ze zákona máme mnoho úkolů ve vztahu k ostatním knihovnám, kolektivním správcům, vydavatelům. Důležité je samozřejmě všechny činnosti sladit a zajistit, aby se mohla knihovna dále rozvíjet. To ovšem patří k manažerské pozici a mě to navíc baví, protože knihovny, včetně té naší, mám rád.  Za hlavní úskalí bych tak označil spíš některé provozní a technické úkoly. Typicky například dokončení revitalizace Klementina a dokončení centrálního depozitáře v Hostivaři. S tím je spojeno jednak obrovské množství administrativy a jednak nutnost řešit problémy, které se vyskytují jak během příprav projektů, tak během jejich realizace. Jedním z největších současných problémů je to, že významnou část našeho fondu máme provizorně uloženou v bednách, a nemůžeme ji tedy půjčovat našim uživatelům. Šestičlenná rodina, se kterou navíc bydlí babička, strýček a dva bratranci, se prostě také velmi obtížně srovná v garsonce. A my máme v současné době více než sedm milionů svazků, jejichž množství každým týdnem narůstá, a to vše v nedodělaném Klementinu a rozestavěné Hostivaři. Ale naštěstí už vidíme světlo na konci tunelu. Právě v těchto týdnech přebíráme zrekonstruovanou budovu starého depozitáře v Hostivaři a chystáme se spustit výstavbu druhého, nového depozitáře. Takže v dohledné době zpřístupníme čtenářům mnohem větší část našeho fondu a následně pak všechno. Na to se opravdu těším. Zároveň teď hodně intenzivně pracujeme na digitálních službách Národní knihovny.   Jak vlastně vypadá takový běžný pracovní den generálního ředitele Národní knihovny? A máte vůbec čas na čtení? Napjatě. Vedle běžné administrativy a stohů dokumentů, které musím přečíst a podepsat, jednání stíhá jednání a dveře se u mě v kanceláři opravdu netrhnou. Takže je třeba řešit personální záležitosti, provozní, projektové, rozpočtové. Ke konci týdne mi z toho občas jde hlava kolem. Ale na druhou stranu to zase vyváží prostředí, kde mohu pracovat, a především lidé. Protože jsou to oni, kdo společně s našimi knihami dělají knihovnu. Jinak – jsem rád za cesty vlakem mezi Pardubicemi a Prahou. Aspoň tam mám prostor číst.   S nástupem Lubomíra Zaorálka na post ministra kultury se znovu otevřelo téma nové budovy Národní knihovny, mimo jiné kvůli ní také sestavil tzv. garanční radu NK, v níž zasedli především odborníci spjatí s knihovnickou praxí – například ředitel Městské knihovny v Praze Tomáš Řehák nebo předseda Ústřední knihovnické rady Vít Richter. Rýsuje se v tomto směru již něco konkrétního? Národní knihovna novou budovu potřebuje jako sůl. To je bez debat. Současný stav je opravdu velmi nevyhovující. Sídlíme ve dvou značně vzdálených pracovištích, většina fondů je v hostivařském depozitáři a musíme je dvakrát denně převážet sem a tam dvacet kilometrů. To je náročné na logistiku, tudíž i na finance, zvyšuje se riziko opotřebení či dokonce znehodnocení knih, a navíc je to uživatelsky velice nekomfortní. Příprava nové budovy Národní knihovny je běh na dlouhou trať. Půjde o investici v řádu miliard korun, a proto je třeba najít také širokou shodu na realizaci projektu. A nejde jen o budovu jako takovou. Je také potřeba vybrat vhodný pozemek s dobrou dopravní dostupností. Každopádně záměr vybudovat novou budovu NK vnímám jako jediné možné koncepční řešení. S panem ministrem v tom mezi námi panuje naprostá shoda.   Nadále také pokračuje již zmíněná revitalizace Klementina, konkrétně její poslední, 3. etapa. Platí i nadále, že by měla být dokončena v roce 2023? Podle loňské výroční zprávy se samotná koncepce plánovaných úprav neustále mění… Původní záměr třetí, závěrečné etapy revitalizace doznal mnoha změn. Průběžně hledáme kompromisy mezi ochranou historického barokního areálu a potřebami živé moderní instituce. Ale je zapotřebí poctivě říct, že sebelepší návrh nevyřeší problém uložení knih na dvou různých místech. To bude možné vyřešit až v nové budově. Pokud jde o termín dokončení, snažíme se dosáhnout co nejdřívějšího data. Poslední etapa je mimochodem nejrozsáhlejší; zahrnuje přes polovinu prostor Klementina, a navíc samotné jádro knihovny. Přitom nejde jen o práce samé, ale také o zabezpečení činností během revitalizace. Z pochopitelných důvodů si nemůžeme dovolit během stavebních prací knihovnu zavřít.   Národní knihovna má zhruba 21 tisíc registrovaných čtenářů, což není třeba ve srovnání s Městskou knihovnou v Praze mnoho (ta jich registruje přes 170 000), navíc v posledních letech ubývá výpůjček knih v NK i návštěvníků vašich studoven (což je zčásti způsobeno různými omezeními provázejícími zmiňovanou revitalizaci). Snaží se NK přilákat více čtenářů, nebo její poslání spočívá v něčem jiném, a zmíněné statistiky tak pro vás nehrají podstatnou roli? Národní knihovna má jiné poslání než Městská knihovna v Praze, se kterou máme mimochodem velmi dobrou spolupráci. Nejsme rozhodně konkurenty. Naším cílem není například půjčovat beletrii. Taková role přísluší opravdu spíš městským a obecním knihovnám. Naše knihovna plní především dvě role, které jsou do jisté míry protichůdné. Jsme jednak ústřední univerzální vědeckou knihovnou, ale zároveň máme za úkol starat se o konzervaci bohemikálního fondu pro budoucnost. S nadsázkou říkám, že zde nejsme pro čtenáře, kteří si na víkend chtějí půjčit novou detektivku. Takový čtenář by u nás byl zklamán navzdory tomu, že ve svém fondu tu novou detektivku také máme. Právě v sousední Městské knihovně mu takovou službu poskytnou mnohem lépe. Na druhou stranu, pokud jste například vědeckým pracovníkem, měl byste u nás najít to, co potřebujete. Stejně tak, pokud potřebujete pracovat s historickými rukopisy a starými tisky. Navíc významnou část našeho historického fondu můžete pohodlně studovat i z domova v námi provozované aplikaci Manuscriptorium. Jinými slovy počet registrovaných uživatelů pro nás není tím nejdůležitějším ukazatelem. To ovšem neznamená, že bychom nechtěli zvyšovat atraktivitu NK pro širokou veřejnost. Pracujeme na několika projektech, které nám v tom mají pomoci. Stále větší roli pro nás také hrají uživatelé našich digitálních služeb. Plány máme v tomto ohledu celkem velkorysé.   Fondy Národní knihovny obsahují cca sedm a půl milionu knihovních jednotek a jen za loňský rok jich přibylo skoro 90 tisíc, většinou v podobě povinných výtisků. Přesto se ve výroční zprávě za rok 2019 dočteme, že „nadále zůstávají nenaplněny nejen konkrétní požadavky uživatelů, ale částečně i strategické cíle instituce vycházející z jejího poslání a garantované informační gesce“. Co s tím? Navýšit finanční prostředky na nákup, vymáhat povinné výtisky od laxních nakladatelů? Navýšení finančních prostředků na akvizice by bylo více než potřebné. Uvědomme si, že dva povinné výtisky, které putují do naší knihovny, nemohou nahradit komplexní akviziční politiku. Vezměte si, že jeden ze dvou povinných výtisků putuje do tzv. národního konzervačního fondu, jehož cílem je uchování pro budoucnost, a tedy pouze jeden je našim uživatelům běžně k dispozici v rámci univerzálního knihovního fondu. A když říkám běžně k dispozici, tak to znamená, že pokud máme v univerzálním fondu pouze jeden výtisk konkrétního díla, tak ho půjčujeme pouze prezenčně ve studovně. Jsem ovšem realista a uvědomuji si možnosti rozpočtu. Takže nezbývá než jednat a jednat. Peníze jsou potřeba všude, a je tedy otázkou stanovení priorit, na co a v jakém rozsahu budou využity. Já jsem ovšem povahou optimista a věřím, že se časem podaří situaci NK v tomto směru zlepšit.   A pokud jde o ty povinné výtisky, do jaké míry a jak rychle plní obecně nakladatelé v České republice svou povinnost? Drtivá většina nakladatelů svou povinnost plní a výtisky nám zasílá. Ale jsou samozřejmě i výjimky, kdy musíme nakladatele i opakovaně upomínat a v krajním případě i zažalovat u soudu. Chápu, že mnozí vnímají tuto povinnost jako nepříjemně zasahující do jejich podnikání a nákladů. A to především v případech drahých vydání knih, např. bibliofilských. Ale role povinných výtisků je nezastupitelná v naplňování konzervační funkce knihovny.   Důležitou agendu Národní knihovny představuje digitalizace knih, jejíž obecný význam prokázala aktuální pandemie COVID-19, kdy byli po uzavření všech knihoven čtenáři odkázáni pouze na elektronické zdroje. Původním cílem projektu nazvaného Národní digitální knihovna, na němž participuje i Moravská zemská knihovna v Brně, bylo zdigitalizovat přes 310 milionů stran. V jaké fázi se dnes projekt nachází? Zjednodušeně řečeno, když bereme v potaz stránky, je hotova zhruba šestina. Pokud jde o starší díla, 19. století a dále do historie, tak tam už máme hotovo více než z poloviny. Problém je u nově vydávaných knih a periodik, protože vycházejí rychleji, než stíháme digitalizovat. Ale i v této věci chystáme změny, které budou postaveny na sofistikované výběrové digitalizaci, která je běžná i jinde ve světě. Jinak řečeno, každá zdigitalizovaná stránka nemá stejnou hodnotu. Nechceme tedy honit pouze kvantitu a počítat strany. Zdigitalizovaná současná vědecká monografie má pro naše uživatele většinou větší význam než český překlad Lysenkova díla.   V souvislosti s pandemií nového typu koronaviru vznikla také Národní digitální knihovna pro studenty VŠ, určená pro studenty a pedagogy vysokých škol a vědecké pracovníky. Díky dohodě mezi NK, agenturou DILIA a Ochrannou organizací autorskou nabízela až do května přístup k vybraným tištěným dokumentům formou online čtení. Jaké měl projekt ohlasy? A neuvažuje se o nějaké formě jeho pokračování? Jestli jsem na něco opravdu pyšný, tak je to právě tento projekt, který jsme rychle připravili a spustili. Situace, která nastala, mi vnukla myšlenku zkusit se domluvit s kolektivními správci a vydavateli na dočasném mimořádném zpřístupnění té části digitální knihovny, která je pod autorskou ochranou. Bylo jasné, že studenti nebudou mít z čeho studovat, když se uzavřely školy i knihovny. Takže jsem vzal telefon a zavolal do DILIA, OOA-S a vydavatelům a prostě to zkusil. Reakce všech zúčastněných mě neuvěřitelně překvapila. Ihned souhlasili a poskytli maximální pomoc. Jsem jim opravdu vděčný, jak se k této věci postavili. Pokud někdo hovoří o „nenažraných“ kolektivních správcích, neví, co říká. Projekt měl opravdu velký ohlas. Ukázalo se, jak moc jsou digitální fondy důležité pro studující a badatele. I když jsme tento mimořádný projekt s koncem nouzového stavu museli samozřejmě ukončit, navázali jsme novým projektem zpřístupnění tzv. děl nedostupných na trhu. Nyní postupně zpřístupňujeme digitalizáty děl vydaných do roku 1989 a za půl roku spustíme rozsáhlou část vydanou před rokem 2007. Pokud jde o noviny a časopisy, tak dokonce do roku 2009. K tomu všemu nás opravňuje kolektivní licenční smlouva, kterou jsem v prosinci loňského roku s kolektivními správci podepsal. Na tomto projektu velmi intenzivně spolupracujeme s dalšími knihovnami. Výsledek tak bude našim společným dílem. I díky tomuto projektu se Národní knihovna vrací k roli určitého koordinátora našeho knihovního systému. Je to role, kterou v minulosti bohužel přestávala hrát. A já jsem moc rád, že se k ní opět vracíme.   A jakou úlohu tedy dnes hraje Ústřední knihovnická rada, jejímž jste řadovým členem? Před časem vyvolalo protesty odvolání jejího dlouholetého předsedy Víta Richtera (který se posléze do jejího čela vrátil), s nímž přišel dosluhující ministr kultury Antonín Staněk během posledního dne svého působení na MK. Ústřední knihovnická rada se postupem doby vyvinula v reprezentativní fórum knihoven a knihovníků. Na jednu stranu je to více, než jak je rada definována v zákoně, na druhou stranu ale vámi připomenutá prázdninová událost ukázala, že je zapotřebí brát vážně přirozený vývoj, který vyústil v podstatě samosprávnou instituci knihoven. A možná mají pravdu ti, kteří říkají, že rada se za posledních 15 let vyvinula do takovéto podoby z nutnosti, protože z určitých důvodů Národní knihovna neplnila zcela svou zákonnou roli koordinačního a metodického centra českých knihoven. Myslím, že dnes ale funguje spolupráce mezi Národní knihovnou a Ústřední knihovnickou radou velmi dobře. Nakonec v této radě působí asi pět zaměstnanců Národní knihovny.   Přinesla vám nucená karanténa nějaké poznatky nebo inovace, ze kterých hodláte v budoucnu těžit? Karanténa nás opravdu zásadně posunula v oblasti digitálních služeb. Zrychlili jsme přibližně o půl roku až rok v našich plánech. Máme vyvinuté nástroje, které nás v online službách posunou o hodně dále. Kromě projektu pro vysokoškoláky a zpřístupnění děl nedostupných na trhu jsme vyvinuli novou verzi Manuscriptoria pro školy, která bude sloužit při výuce na základních a středních školách.    Jaké zásadní úkoly a změny podle vás čekají Národní knihovnu v nejbližších letech? Inu, jak už tu zaznělo – posun v oblasti online služeb, dokončit revitalizaci Klementina, dostavět Hostivař. Tyto úkoly jsou dány. Navíc bych velmi stál o vybudování vlastní odkyselovací linky, která by sloužila nejen nám, ale třeba i okolním zemím. A samozřejmě ta nová budova…   A v čem spatřujete největší budoucí výzvu pro sebe coby generálního ředitele Národní knihovny? Aby byli naši uživatelé co nejdříve spokojeni se službami, které nabízíme a nabízet budeme. Aby se u nás prostě cítili dobře, ať už nás navštíví fyzicky, nebo digitálně.   PhDr. Bc. Martin Kocanda, Ph.D. (*1974) vystudoval baptistickou teologii v Olomouci a speciální pedagogiku na Pedagogické fakultě UPOL a Pedagogické fakultě MUNI. Právní specializaci získal na Právnické fakultě MUNI a doktorská studia sociální práce zakončil na UK v Bratislavě. Vyučoval na Filozofické fakultě Univerzity Pardubice, působil ve vedení Vězeňské služby ČR a byl ředitelem ústředí Synodní rady ČCE. Od 1. června 2017 je generálním ředitelem Národní knihovny ČR. Žije v Pardubicích, je ženatý, má dva syny (5 a 12 let). {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2019-07-09 14:02:59

V Amazonii za rok zmizela plocha pralesa o rozloze Kypru

V Brazílii bylo během jediného měsíce vykáceno skoro 800 čtverečných kilometrů amazonského pralesa. Ukazují to šokující satelitní snímky. Dopady uvolňování zákonů a omezování kompetencí příslušných orgánů ze strany současné administrativy prezidenta Bolsonara se tak začaly projevovat velmi brzy. Květen letošního roku byl do statistik zanesen jako měsíc nejrychlejšího odlesňování Amazonie za posledních deset let. Vyplývá to z dat satelitního systému včasného varování PRODES. Podle odborníků to velmi úzce souvisí s velkým zmírněním podmínek pro těžaře, ke kterému došlo po nástupu prezidenta Jaira Bolsonara do funkce. Varovný systém DETERbrazilského institutu pro výzkum vesmíru zaznamenal v květnu odlesnění o ploše 739 kilometrů čtverečních. To je velký skok od už tak vysokého čísla 550 kilometrů čtverečních během května loňského roku, a je to téměř dvojnásobek plochy odlesnění před dvěma lety. Květen je přitom první ze tří měsíců, kdy těžba dřeva po období dešťů v regionu prudce stoupá. "Bude záležet na příštích dvou měsících. Zatím to ale v Amazonii vypadá na hodně špatný rok,“ řekl deníku The Sydney Morning Herald Claudio Almeida, ředitel satelitního monitorovacího programu. I minulý rok bychom přitom jistě mohli označit za „hodně špatný“. Systém PRODES zaznamenal během 12 měsíců do června 2018 odlesnění území velikosti Portorika, nebo v evropském měřítku třeba Kypru. {loadmodule mod_tags_similar,Související} Bolsonarova pětiměsíční vláda omezila kompetence Brazilské agentury pro ochranu životního prostředí (IBAMA) demontáží účinných nástrojů prosazování environmentálního práva a umožnila tak v podstatě nekontrolovatelnou těžbu. Agenturu převzalo ministerstvo zemědělství, které je pod vlivem potravinářského průmyslu a farmářské lobby. Od té doby se podařilo ji finančně vyhladovět. Tento rok agentura vypsala nejméně postihů za nelegální kácení za celých jedenáct let. Chico Mendes Institute, který má v gesci ochranu biodiversity a péči o národní parky neprovedl v květnu ani jedno jediné monitorování nelegálního odlesňování. Chico Mendes by asi neměl radost! Legislativní změny samozřejmě doprovází personální čistky, během několika měsíců byli ze svých funkcí „odejiti“ špičkoví environmentální úředníci, včetně 21 z 27 státních dozorců IBAMA odpovědných za ukládání pokut za odlesňování. Ve 47 z brazilských parků nebo chráněných oblastíchybí vedení úplně. Sečtením rozloh by to byla oblast velikosti Anglie, která není pod žádným dozorem. Uvádí to server Mongabay. Ministr životního prostředí Bolsonarovy vlády, Ricardo Salles, médiím ale stále tvrdí, že Brazílie je i nadále odhodlána lesy chránit. Je totiž pravda, že v průběhu posledních dvou dekád, když země začala efektivně bojovat s nelegální těžbou, se čísla velmi snížila. Například ještě v roce 2004 bylo odlesněno 27 tisíc čtverečných kilometrů pralesa. Takhle velké je celé Haiti! Nicméně jsou současná čísla stále alarmující a v souvislosti s uvolňováním potřebných politik ze strany administrativy současného prezidenta jsou obavy jistě na místě. Plíce planety pomalu podléhají chronickému kašli.

Čas načtení: 2024-05-08 10:00:00

Gaza: Spojené státy pozastavily dodávky bomb do Izraele kvůli obavám z Rafáhu

 Vysoce postavený představitel americké administrativy uvedl, že rozhodnutí bylo učiněno minulý týden kvůli obavám z plnohodnotného útoku Izraele na RafáhUSA minulý týden pozastavily dodávku bomb do Izraele, sděluje vysoký úředníkAdministrativa amerického prezidenta Joea Bidena minulý týden pozastavila dodávku zbraní do Izraele v reakci na zjevné kroky Izraelců směřující k invazi do města Rafáh na jihu Gazy, sdělil agentuře Reuters a dvěma dalším tiskovým agenturám vysoký představitel administrativy.Biden se snažil zabránit plnohodnotnému útoku Izraelců na Rafáh, kam se před boji na jiných místech Gazy uchýlily statisíce Palestinců.Úředník, který hovořil pod podmínkou anonymity, uvedl, že když se zdálo, že se izraelští představitelé blíží k rozhodnutí o vpádu do Rafáhu, „začali jsme od dubna pečlivě přezkoumávat navrhované transfery konkrétních zbraní do Izraele, které by mohly být použity v Rafáhu“.„V důsledku tohoto přezkumu jsme minulý týden pozastavili jednu dodávku zbraní. Skládá se z 1 800 bomb o hmotnosti 2 000 liber a 1 700 bomb o hmotnosti 500 liber,“ uvedl podle agentury Reuters úředník. Agentury Associated Press a Agence France-Presse přinesly podobné vyjádření vysokého amerického představitele.„Zaměřujeme se zejména na konečné použití 2 000librových bomb a na dopad, který by mohly mít v husté městské zástavbě, jak jsme viděli v jiných částech Gazy. Ještě jsme neučinili konečné rozhodnutí, jak s touto dodávkou naložit,“ uvedl úředník.Čtyři zdroje agentuře Reuters sdělily, že zásilky, které byly odloženy nejméně o dva týdny, se týkaly společné munice pro přímý útok vyrobené společností Boeing, která přeměňuje hloupé bomby na přesně naváděné, a také bomb malého průměru.

Čas načtení: 2024-06-28 11:39:24

Více umělé inteligence, méně administrativy. Slováci pomáhají řešit smlouvy v Livesportu či Dellu

ČSOB a Mastercard chtějí urychlit revoluci ve světě financí, v projektu Fintech Challenge podpořily šest startupů včetně slovenského Cequence. Článek Více umělé inteligence, méně administrativy. Slováci pomáhají řešit smlouvy v Livesportu či Dellu se nejdříve objevil na CzechCrunch.

Čas načtení: 2024-08-27 20:41:40

RFK slíbil, že zastaví „zločin“ chemtrails jako součást Trumpovy administrativy

Robert F. Kennedy Jr., který minulý týden odstoupil z prezidentského klání v roce 2024 a podpořil Donalda Trumpa, se v pondělí vyjádřil k příspěvku... Článek RFK slíbil, že zastaví „zločin“ chemtrails jako součást Trumpovy administrativy se nejdříve objevil na AC24.cz.

Čas načtení: 2024-10-17 06:02:56

Mé prezidentství by jen nebylo pokračováním toho Bidenova, přesvědčovala Harrisová

Americká viceprezidentka a demokratická kandidátka na prezidentku Kamala Harrisová ujišťovala, že by její případné zvolení neznamenalo jen pokračování nynější administrativy Joea Bidena. V rozhovoru s televizí Fox News tak reagovala na dotaz ohledně svého nedávného prohlášení, že by na krocích končící Bidenovy administrativy nezměnila vůbec nic.

Čas načtení: 2024-11-10 08:52:25

Trump ve své administrativě nechce Haleyovou ani Pompea

Příští americký prezident Donald Trump nehodlá do své administrativy přizvat Nikki Haleyovou ani Mikea Pompea, napsal na síti Truth Social. Za předchozí Trumpovy administrativy působila Haleyová jako velvyslankyně u OSN a Pompeo jako ministr zahraničí. Trump ve volbách podle projekcí porazil svou soupeřku Kamalu Harrisovou také ve státě Arizona, píše Reuters.

Čas načtení: 2024-11-25 17:37:09

Trumpův tým se vrací k Projektu 2025, i když se od něj dříve distancoval

Zvolený americký prezident Donald Trump a jeho spojenci se během voleb distancovali od konzervativního Projektu 2025, jelikož ho považovali za přítěž poté, co jej demokraté využili k útokům na Trumpovu kampaň. Někteří blízcí příštího prezidenta dokonce naznačovali, že osoby spojené s projektem budou z případné administrativy vyloučeny. Po skončení kampaně se však Trumpův přechodný tým k projektu znovu vrací a chce si jím s personálním obsazením příští administrativy vypomoci.

Čas načtení: 2025-01-19 18:27:00

Zuckerberg promluvil, jak na něj tlačili od Bidena. Není pravda, nelze říci, hádal se v ČT Kartous

Byla cenzura na Facebooku výsledkem tlaku Bidenovy administrativy, nebo šlo o dlouhodobý postoj Marka Zuckerberga? Zatímco Marek Stoniš tvrdí, že šéf Mety ustupoval politickému nátlaku, Bohumil Kartous argumentuje, že Zuckerberg už po Trumpově vítězství v roce 2016 sám přiznával odpovědnost Facebooku za ovlivnění voleb a odmítá, že by šlo o tlak ze strany Bidenovy administrativy.

Čas načtení: 2025-01-24 09:00:00

Lékaři bez hranic: Mexiko: Statisíce lidí jsou v ohrožení v důsledku nových nařízení americké administrativy

Statisíce lidí na latinskoamerické migrační trase, která je dlouhodobě poznamenaná extrémním násilím, jsou nyní v důsledku nových nařízení americké administrativy v ještě větší nejistotě a nebezpečí.Týmy Lékařů bez hranic v Mexiku jsou již nyní svědky negativních dopadů těchto politických kroků na fyzické i duševní zdraví mnoha pacientůZrušení aplikace CBP One, která se za Bidenovy administrativy stala od května 2023 jedinou možností, jak si zažádat o azyl na veškerých místech vstupu na území USA, vyvolalo vlnu zoufalství.Mobilní aplikace Celní a pohraniční stráže USA, CBP One, byla původně spuštěna v roce 2020 s cílem zefektivnit kontroly importovaného zboží na americko-mexické hranici. Od ledna 2023 ji pak bylo možné využít také ke sjednání schůzky k azylovému řízení pro lidi prchající před násilím, chudobou nebo perzekucemi.

Čas načtení: 2025-01-24 17:00:59

Evropa zblízka | Svoboda slova po americku

Máme za sebou první plenární týden Evropského parlamentu (EP) v roce 2025. Zatímco v pondělí proběhla ve Washingtonu inaugurace Donalda Trumpa a „římský salut“ nového člena administrativy Elona Muska, v úterý se ve Štrasburku – i na konto nové administrativy...

Čas načtení: 2025-01-26 11:12:22

Donald Trump mení hru: Kryptomeny sa práve stali prioritou jeho administratívy

Kryptomeny sú pre mnohých ľudí stále pomerne neznámym pojmom a to aj napriek tomu, že sa stávajú čoraz bežnejším platidlom. Zdá sa ale, že ... The post Donald Trump mení hru: Kryptomeny sa práve stali prioritou jeho administratívy appeared first on Vosveteit.sk - Správy zo sveta technológií a vedy.

Čas načtení: 2025-02-02 16:40:49

Ruská duma vyzývá Trumpa, aby vyšetřil spiknutí Bidenovy administrativy s cílem zavraždit Putina

Přední Ruský poslanec Vjačeslav Volodin oficiálně požádal Trumpovu administrativu, aby zahájila vyšetřování tvrzení Amerického novináře Tuckera Carlsona, podle něhož Bidenova administrativa zosnovala atentát na Ruského prezidenta Vladimira Putina. Požadavek Ruské Dumy vyzývá k rozsáhlému prošetření této záležitosti. V pondělním rozhovoru… The post Ruská duma vyzývá Trumpa, aby vyšetřil spiknutí Bidenovy administrativy s cílem zavraždit Putina first appeared on Akta X.

Čas načtení: 2025-02-06 14:29:48

Írán pracuje na urychlení vývoje atomové bomby

V Íránu utajený tým vědců zkoumá možnosti, jak se rychleji dostat k jaderné zbrani, i když by měla být méně dokonalá. Uvedl to americký list The New York Times s odvoláním na současné i bývalé představitele americké administrativy obeznámené se zjištěními tajných služeb. Íránský prezident přitom dává najevo, že chce vyjednat novou dohodu o jaderném programu a upíná se k výměně americké administrativy.

Čas načtení: 2025-03-11 11:27:25

Senátor a astronaut Kelly jel na Ukrajinu a tvrdě se pustil do Trumpa s Muskem

Miliardář Elon Musk označil amerického demokratického senátora Marka Kellyho za „zrádce“ poté, co tento bývalý astronaut po své víkendové cestě na Ukrajinu kritizoval kroky nynější republikánské administrativy Donalda Trumpa. Kelly si to však nenechal líbit a Muskovi, který je součástí republikánské administrativy Donalda Trumpa, slovní útok vrátil.