Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2024-12-19 06:00:01

Na Ukrajině hoří sovětské tanky z druhé světové války

Když v roce 1943 spatřil světlo světa ruský tank T-54, jeho konstruktéři jistě nepočítali s tím, že některé exempláře budou bojovat ještě o více než osmdesát let později. Podle videí a fotografií, které přicházejí z ukrajinských bojišť, je tomu ale tak. Jeden ze zničených muzejních exponátů se před několika dny podařilo natočit ukrajinským vojákům v Doněcké oblasti. A není rozhodně jediný – už dříve po sociálních sítích kolovaly důkazy, že ruská armáda vozí takových tanků na Ukrajinu plné vlaky. Sedm největších lží Sergeje Lavrova o Ukrajině Číst více Skladové zásoby Jde přitom o skutečně muzejní kousek, jehož první prototyp vyjel ještě za druhé světové války a vyráběl se až do roku 1983, dokonce i v Československu. Šlo o typ tanku, kterého bylo vyrobeno nejvíce kusů na světě, a dlouhá léta neměl za studené války využití. Není tak divu, že mnoho exemplářů přežilo v ruských skladech dodnes. Teď, v momentě, kdy Rusové potřebují na frontě každý kus bez ohledu na to, zda jeho posádka přežije, či ne, přicházejí uskladněné tanky vhod. Výroba nové techniky vázne Podle Jiřího Vojáčka, kterého redakce oslovila, jde o důkaz, že Rusko není schopno vyrábět dostatek nové techniky. „Ruská armáda je posledních dvacet let jakási ‚pojízdná výstavka‘ exportní techniky, pohříchu donekonečna modernizované techniky z dob SSSR. Všechny zbraně, o kterých se při nasazení na Ukrajině v médiích halasně mluví (Kinžal, Iskander, hypersonické rakety atd.), to všechno je jenom reklama pro zahraniční zákazníky,“ uvádí Jiří Vojáček. Sklady se vyprazdňují Rusko podle nejnovější zprávy britského ministerstva obrany ztratilo na Ukrajině od února 2022 přes 3 600 tanků a 8 000 obrněných vozidel. Právě to dalo do pohybu skladové zásoby tanků, které se Rusové snaží narychlo modernizovat. To je vidět i na odkazovaném tanku v úvodu článku, který má podle fotografií na přídi reaktivní pancíř, který by jej měl chránit před některými moderními střelami. Zpráva ministerstva také ukazuje, že se ruské zásoby techniky povážlivě krátí. Na satelitním snímku z armádního skladu ve městě Arseňjev na Dálném východě je vidět, že z desítek vyrovnaných bojových vozidel zachycených v červnu 2022 dnes nezbylo téměř nic. Podobné je to i v jiných skladech. Rusko si na Ukrajině pálí svou vlastní budoucnost. Putin zabíjí celou generaci Číst více Rusko teď drtí ukrajinskou obranu Přesto se zdá, že Rusko na Ukrajině přitlačilo v posledních dnech na pilu. Jak ukazuje i mapa vojenské aktivity v regionu, na některých místech se mu daří postupovat. Podle náznaků Jiřího Vojáčka to může být snaha dostat se co nejdále před případnými mírovými jednáními. Nejvíce je to vidět poblíž Charkova nebo Kupjansku, ale také třeba na jihu země u zničené přehrady Nová Kachovka. „Je možné, že se ještě před mírovými jednáními pokusí o násilný přechod řeky a útok směrem na Cherson a Nikolajev,“ uvádí Jiří Vojáček. KAM DÁL: Musk je zase o něco bohatší. Peníze na charitu daruje sám sobě    

Čas načtení: 2019-11-08 10:29:12

U knihovny s Petrem Bílkem: O nedůvěře k vlastním myšlenkám, poezii, jaká se už dnes nepíše, a čínských filmech

Příklady klamů, jimž podléháme jako oběti egocentrických zkreslení, jsou povážlivé, tvrdí kniha Záhada rozumu. Nakladatelství Host zpřístupnilo širší čtenářské obci první čtyři básnické sbírky brněnského klasika Ivana Blatného. A před úspěchy čínského filmu spadne hřebínek i tomu nejvášnivějšímu vyznavači kvalit naší současné kinematografické produkce.   Hugo Mercier, Dan Sperber: Záhada rozumu (Host 2019/ překlad Marek Sečkař) Tuto knihu jsem měsíce vláčel s sebou po Evropě a mnohdy marně hledal čas na potřebné soustředění na četbu. Kognitivní vědec a antropolog různých generací se sešli v pařížském Institutu Jeana Nicoda a shodli se na tom, že je nejvyšší čas ukázat, že za rodinovsky vznešeným pojetím lidského rozumu se skrývá poněkud vyděšené a sebestředné klubko inferencí, u nichž daleko důležitější roli než uvažování hraje intuice. Příklady klamů, jimž podléháme jako oběti egocentrických zkreslení, jsou povážlivé a nabádají, abychom ke svým myšlenkám chovali trvalou nedůvěru. Interakcionistické pojetí rozumu odhaluje absolutní nezbytnost sociální komunikace a vykazuje individualistické titány do zámezí. Ať žije team!   Ivan Blatný: Paní Jitřenka (Host, Druhé město 2019) Sympatický soubor čtyř brožur zpřístupňuje konečně širší neodborné čtenářské obci první čtyři básnické sbírky brněnského klasika. Paní Jitřenka vyšla poprvé v Melantrichu v roce 1940 a dnes je to milé setkání s poezií, jak jsme ji znávali, jak jsme ji milovali a jak se už dnes nepíše. Tiché melodie vyťukávané virtuózními rýmy, šál vzpomínky v podvečerním vánku, erotická něha věcí. A po mnichovu báseň Povzdech: „Na plástve úst si vzpomínám/ dívek, jež hovořily./ Sklo křídel bystřin zní až k nám/ a v krvi, moji milí.// Vždyť je to jenom čeština,/ vnořená do studánky./ Jak cize číst však začíná/ společně kruté stránky!“ Kráčíme krajinou, procházíme městy a oči pocestného potěžkávají každý předmět, každou náladu, děj.   Kamila Hladíková, Petr Janda: Lexikon kinematografie čínského světa (Univerzita Palackého v Olomouci 2018) Práce, kterou dnes v Čechách nikdo nedocení, protože módou sezóny je spíše Čínu tepat. Po úvodní studii, která shrnuje vývoj od počátku kinematografie v Číně, na Tchaj-wanu a v Hongkongu, se v heslech seznamuje čtenář se stěžejními filmy, režiséry, herci, producenty, festivaly, cenami, filmovými školami. Úžasně pracný rejstřík řadí hesla variantně buď podle jiných transkripcí, podle pinyin, podle znaků zjednodušených, nebo podle znaků tradičních. Uf! Když člověk čte, jak se čínské filmové celebrity přesouvají do Hollywoodu, kolik děl ze sinofonní produkce sklízelo ceny na festivalech v Berlíně, Benátkách nebo v Cannes, spadne hřebínek i tomu nejvášnivějšímu vyznavači kvalit naší současné kinematografické produkce. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2024-12-25 18:00:01

Po útoku na Pearl Harbor terorizoval Havaj. Příběh zuřivého japonského pilota

Po havárii přišel pilotovi na pomoc jeden z obyvatel ostrova, 29letý Hawil Kaleohano. Muž neuměl japonsky a naopak zraněný Nišikaiči uměl anglicky jen s obtížemi, nicméně Kaleohano poskytl Japonci nezbytnou pomoc, kterou v danou chvíli potřeboval, a pohostil jej. Zajistil však jeho pistoli a dokumenty, které se později ukázaly být důležitými, protože obsahovaly detailní informace o útoku na Pearl Harbor. Sezona rajčat vrcholí: Nechte se inspirovat jednoduchými recepty z rajčat na každý den. Hotovo máte za chvíli Číst více Atmosféra houstne Posléze se našli obyvatelé ostrova, kteří hovořili japonsky, Yoshio a Irene Haradasovi. Dočasným přítelem Nišikaičiho se také stal Išimatsu Šintani, jak uvádí web Warhistoryonline.com. Všichni tak mohli navázat konverzaci s pilotem. Teprve od něho se dozvěděli, že došlo k útoku na Pearl Harbor se všemi jeho důsledky. Nišikaiči požadoval vrácení zbraně a také dokumentů. Druhá světová válka skrývá pravdu: Okolnosti zkázy lodi RMS Lancastria jsou přísně tajné do roku 2040 Číst více To však bylo zamítnuto. Mezitím se obyvatelé havajského ostrova oficiálně dozvěděli o japonském přepadu americké tichomořské základny a přívětivá atmosféra začala povážlivě houstnout. Havajci si totiž uvědomili, že pomohli nepřátelskému pilotovi. Konflikt na obzoru Nišikaičimu však poskytli nocleh a čekali na majitele ostrova Aylmera Robinsona, který přijížděl zpravidla každý týden. Nicméně tentokrát Robinson nedorazil, protože dostal dočasný zákaz cestování po moři. Situace se začala povážlivě komplikovat, protože pilota neměl kdo vyzvednout, navíc japonské ponorky podle plánu nepřipluly. Nišikaiči mezitím spřádal plány, nejen jak se dostat z ostrova, ale také jak se dostat zpět ke své zbrani a dokumentům. Jenže Kaleohano, který se jich zmocnil při nouzovém přistání pilota, je odmítl vydat, protože si uvědomil bezpečnostní rizika. Nepomohly ani Nišikaičiho další urgence, že mu byly věci odcizeny proti jeho vůli. Havajské drama vrcholí Posléze dostaly události rychlý spád. Nišikaiči se rozhodl jednat a za každou cenu získat dokumenty a pistoli zpět. Pomáhal mu i Yoshio Haradas. Začali pátrat po Kaleohanovi, ten však dokumenty předal jednomu ze svých příbuzných. V návalu vzteku spálil Nišikaiči Kaleohanovo obydlí a s pomocí Haradase, který už stál pevně na jeho straně, vzal jako rukojmí obyvatelku ostrova Ellu Kanahelovou a jejího muže Bena. Tomu už nyní téměř nepříčetný Nišikaiči nařídil, aby našel Kaleohana a přinesl za každou cenu dokumenty. Nečekané rozuzlení Jenže manželský pár jednal duchaplně a obrátil se proti svému vězniteli. Začal boj o holý život. Ben se neohroženě vrhl na jejich věznitele. Nišikaiči, který se mezitím od Haradase dostal k jiné pistoli, vystřelil po Benovi a zasáhl jej celkem třikrát. Jak popisuje web National Archives, zraněný muž bojoval dál, mrštil pilotem o zeď a Ella pilotovi následně rozbila hlavu velkým kamenem. Ben potom Nišikaičimu podřízl krk, čímž jej usmrtil. Pilotův komplic spáchal sebevraždu. Hitlerův superbombardér měl proměnit New York v hořící peklo. Přehnaná náročnost projekt zabila Číst více Ben Kanahele se nakonec uzdravil a získal dvě prezidentská ocenění, Purpurové srdce a medaili Za zásluhy. Incident v Niihau figuroval i na seznamu případů FBI, která o něm detailně informovala. Nišikaičiho připomíná v jeho rodném městě pomník.  Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Pearl Harbor 1941: Japonci už byli na dohled, velitel základny spal. Nepomohl ani moderní radar.

Čas načtení: 2020-05-17 14:16:52

U knihovny s Petrem Bílkem: O síle jména, „telefonátu otci“ do záhrobí a zapřisáhlém civilismu

Kultivované důvěryhodnosti knihy Příležitostné nápady bez jména autorky od Eleny Ferrante působily polovičním dojmem, Arnošt Goldflam je pozoruhodným pokračovatelem Karla Poláčka a Oty Pavla a Jiří Kolář kladl důraz na každodenní životní materii, jejíž znalost a tíhu často postrádal u lidí, jež se zpěčoval nazývat básníky.   Elena Ferrante: Příležitostné nápady (Prostor 2020/ překlad Anna Kudrnová) Italská bestselleristka stále neproniknutelně skrytá za svým pseudonymem vyslyšela výzvu a rok 2018 věnovala každotýdennímu sloupku pro britský deník The Guardian. Texty nyní vyšly s nápaditými ilustracemi Andrey Uciniho i česky. Autorčin tematický rozptyl není ohromující. Vyhýbá se aktualitám a své myšlení nechává kroužit kolem problematiky psaní a vlastních hodnotových preferencí. Její kultivované důvěrnosti by působily polovičním dojmem, kdyby čtenář neměl pocit, že nahlíží do kuchyně slavné spisovatelky. Například: „Jediná závislost, kterou dobře znám, je závislost na tabáku, kouřila jsem totiž od dvanácti let.“ Tohle by mohl napsat kdekdo a nechalo by vás to chladnými. Jenže když to napíše Ferrante, tiskne to i Guardian.   Arnošt Goldflam: Tata a jeho syn (Sefer 2012) Goldflama (1946) vnímá kulturní obec hlavně jako herce a divadelního autora a režiséra. Méně je těch, kterým nezůstalo utajeno, že jde o pozoruhodného spisovatele navazujícího na linii české prózy započaté někde u Vojtěcha Rakouse a pokračující Karlem Poláčkem až k Otu Pavlovi. Poloha českožidovské narace je z podstaty ironická a nesena je také moudrým nadhledem i v situacích krajně a povážlivě tragických. Tento svazek povídek je Goldflamův v pořadí třetí. Zatímco předcházející knížka měla filiace spíše kafkovské, zde se ocitáme v silovém poli dobře známém z próz Pavlových – autor se vyrovnává se svým vztahem ke zvláštní postavě otce. Jde o „telefonát otci“ do záhrobí, že syn nedopadl tak špatně, jak mu rodič prorokoval.   Jiří Kolář: Očitý svědek (Arkýř, Karel Jadrný, 1983) Exulant Karel Jadrný se zasloužil o českou literaturu nejen svým noblesním nakladatelstvím v Mnichově, ale po listopadu 1989 i tím, že ve svém restituovaném pražském domě poskytl útulek Antonínu Brouskovi, když mu bylo nejhůř. A Jiří Kolář si v této knize a v roce 1949 vyzkoušel to, co pak doporučil Bohumilu Hrabalovi i Ludvíku Vaculíkovi. Den co den si zapisoval, co prožil nebo co ho napadlo. Přicházel tak ke slovu jeho zapřisáhlý civilismus a důraz na každodenní životní materii, jejíž znalost a tíhu často postrádal u lidí, jež se zpěčoval nazývat básníky. Z plynutí třeskutého poúnorového času vystupuje jako tragický vrchol svědectví o odchodu Františka Halase. Spolu s Pavlem Juráčkem se chce zopakovat: Deník je literatura. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2019-07-11 11:30:33

Gwen Florio: Tichá srdce (ukázka z knihy)

V roce 2001 se Kábul vzpamatovává po letech útlaku Tálibánu a stává se městem možností. Uprostřed tohoto chaosu se setkávají americká humanitární pracovnice Liv a její pákistánská tlumočnice Farida, která si zvyká na život ve sjednaném manželství. Liv přijíždí do Kábulu se svým mužem, aby tam po útocích v září 2001 pracovali pro nevládní organizaci. Zatímco on potřebuje oživit svou upadající kariéru, ona doufá, že tím dají nový impuls svému manželství. Krásná, vzdělaná Farida se s rodinou svého muže vrací z exilu zpět do Kábulu, kde se stává tlumočnicí Liv a jejího manžela. Mezi oběma ženami se i přes různost světů, z nichž pocházejí, postupně vytváří přátelské pouto, Liv však v nejmenším netuší, jak moc je Farida loajální ke své nové rodině.Autorka doslova přenese čtenáře do Afghánistánu zničeného válkou, odkrývá těžký úděl místních lidí i kulturní napětí vznikající s nevítaným příchodem Američanů. Barvitě líčí krásy i složitosti afghánského každodenního života.„Příběhy zobrazující moderní války až příliš často odsouvají do pozadí životy těch, kdo konflikty nejvíc trpí. V Tichých srdcích je to naopak. Jde o chytrou, vášnivou poctu každodennímu životu. Čtenář se ponoří do nadějí a obav Farij a Liv a najednou zjistí, že si přeje, abychom všichni měli jejich odvahu. Kdyby tomu tak bylo, svět by byl mnohem lepším místem,“ napsal o knize bývalé reportérky americký spisovatel Matt Gallagher.   Ukázka z knihy ISLÁMÁBÁD, PÁKISTÁN, SRPEN 2001Každý den, kdy Farida Basra nadále zůstávala svobodná, hrála hru na „alespoň“.Začala hrát, když čekala na autobus na ulici lemované vysokými, štukovanými zdmi, po kterých rostly bugenviley a které tak chránily domovy islámábádských boháčů před závistivými a rozzlobenými lidmi. Vedle ní si dřepla žena, opřela si bradu o kolena a začala zametat špinavý chodník košťátkem svázaným z větviček. Z dlouhých hodin trávených na slunci měla pleť téměř černou. Farida si přitáhla dupattu, lehkou šálu, která jí zakrývala hrudník a ramena. Připomněla si, že by měla být vděčná.Možná jsem chudá, ale alespoň nemusím zametat ulice.Když se k ní blížila rodina na motorce, o krok couvla. Muž se šedou bradkou řídil, jeho mladá žena se ho jednou rukou zezadu držela, zatímco ve druhé svírala kojence. Starší dítě sedělo před mužem, mladší za ženou. Za nimi se zvedal oblak prachu.Možná jsem stále svobodná, ale alespoň nejsem odkázaná na muže, který je dost starý na to, aby byl mým otcem.Přikývla na pozdrav skupině školaček v modrých uniformách a bílých šátcích a hru zaměřila na ně. Ať se ti stane cokoliv, alespoň tě ochrání tvé vzdělání – to byla mantra, kterou ji naučil otec. Byl profesor, jehož otec, také profesor, udělal tu chybu, že se postavil proti odtržení Pákistánu od Indie a zbytek života strávil tím, že tento krok nedobrovolně odčiňoval a nesměl využít žádné příležitosti, která se mu naskytla – jeho příjmy a společenský status rychle klesaly.„Ale dal mi vzdělání a já vám dal to samé,“ říkával Latif Basra dcerám. „Takto se naše rodina vrátí na své právoplatné místo. Udělal jsem, co jsem mohl. Teď už to bude na vašich synech.“ V takových chvílích Farida a její sestra Alia upřeně sledovaly podlahu a své vzpurné reakce si nechávaly na noční šeptané konverzace ve společné ložnici.Farida si nechala dupattu sklouznout na ramena a ještě o trochu víc zvedla hlavu. V duchu přikazovala školačkám, aby ji viděly takovou, jak se vnímala sama – jako profesionálku, která se vrací domů z práce tlumočnice v komerční „modré zóně“, s brašnou důležitých dokumentů a hlavou plnou frází v angličtině, němčině a francouzštině. Muži, její krajané, a dokonce i někteří cizinci její práci a dovednosti znevažovali a považovali ji jen za o něco málo lepší než prostituci. Ale to byli ti se starými postoji, kteří z pákistánských měst rychle mizeli, z venkova však ne. Každý večer rodičům marně říkala, že žena nepotřebuje manžela. Vždyť v roce 2001 mají ženy už tolik možností.Dívky zašly za roh, smích se za nimi nesl podobně jako cípy šál, které měly přehozené přes hlavy. Farida se snažila potlačit závist. Byly dost staré na určitou míru nezávislosti, stále však příliš mladé na to, aby je někdo nutil k sňatku, a navíc měly dívky jedna druhou. Alia po uzavření manželství, ze kterého doposud vzešly jen dcery, opustila rodný dům a zanechala Faridu samotnou. Farida se připravila na další večer zahrnující napjatou konverzaci nad průměrným jídlem, připraveným kuchařkou, která fungovala i jako hospodyně. Většina z Faridina nedostatečného platu šla na výdaje rodičů za domácnost a na snahu udržet si určitou úctyhodnost, jejímž výsledkem by mělo být její manželství.Otec s matkou byli příliš slušní na to, aby Faridě připomínali, jak rychle si zvykla na dříve nepředstavitelnou svobodu, získanou v době, kdy rodina žila před několika lety v Anglii. Doteď za to platí. A skutečnost, že práce tlumočnice vyžaduje neustálý kontakt s cizinci, její situaci moc nepomáhá. Navzdory její kráse nebyli rodiče schopní domluvit sňatek s nějakým úředníkem, učitelem, dokonce ani majitelem obchodu. Podle rodičů byly tyto skupiny jediné, které by mohly přijmout její úroveň vzdělání společně s lehce pošramocenou pověstí z doby, kdy žila v zahraničí. I po všech těch letech se to za ní táhlo jako příliš silný parfém. Setkala se s řadou podivných bratranců z druhého kolene, vdovců ve středním věku, mužů s pramínky mastných vlasů učesaných přes lesklé pleše, mužů, jejichž pupek napínaly zmačkané košile, mužů, jejichž tlusté prsty nebyly ani trochu čisté, mužů, kteří se na ni i přes to všechno mračili a sledovali ji se stejným podezřením a averzí, s jakou sledovala ona je.Navzdory tomu, že se ji matka snažila přesvědčit o opaku, Farida již teď věděla, že si nedokáže představit muže, kterého by mohla milovat.Když mizeli její potenciální nápadníci – brali si dívky méně krásné, ale nejspíš také méně problematické – mizely také její kamarádky: do vlastních domluvených manželství rychle následovaných potřebnou produkcí dětí. Jejich cesty se rozcházely a Farida se stále víc ukrývala za svou práci.Farida se prodrala z autobusu a otevřela bránu do dvora pokrytého prachem. Co by dnes měla očekávat? Ticho, kdy rodiče po večeři hledají útěchu v hudbě nebo knihách? Nebo další trápení?„Farido!“ Otec vyběhl ze dveří s otevřenou náručí. Objal ji. Takovou intimitu si nedovolil od doby, kdy byla malé dítě.Vyprostila se s úlevou a podezřením, které ještě stouplo po tom, co si všimla jeho oblečení. „Ten je nový?“Kousek poodstoupil, zatočil se a nechal ji obdivovat letní vlněný oblek, odborně střižený tak, aby zakryl vystupující břicho a rozšiřující se pozadí. „Co říkáš na tatínka?“„Cos udělal s tím starým?“ žalostný černý oblek, jehož látka na loktech a kolenou už povážlivě zřídla.Odmítavě mávl rukou. „Je pryč.“ Bezpochyby jej prodal obchodníkovi s hadry.Ve dveřích se objevila matka. Zvedla ruce na pozdrav. Nové široké zlaté náramky o sebe zazvonily, jejich nadějeplný tón byl v rozporu s jejím nepokojným výrazem. „Tvůj otec má překvapení.“A tak Farida zjistila, že za cenu pár kousků dvaadvacetikarátového zlata, zlevněného obleku od návrháře neznámého jména a téměř jistě posíleného bankovního účtu zasnoubil Latif Basra svou zbývající dceru s negramotným synem afghánského obchodníka.     „Bude to katastrofa.“Alia, přivolaná neustálými telefonáty matky a sestry, stála nad Faridou, která plakala do polštáře ve své dětské posteli. Alia byla jedna z mála žen v Islámábádu s řidičským průkazem a využívala jej, kdykoli to bylo možné. Což bylo zřídka. Byla tma a to pro ženu na silnici znamená nebezpečí. Její přítomnost byla dobrým měřítkem jejího znepokojení.Když Farida zaslechla sestřina slova, posadila se, natáhla se ke knihovně, náhodně vytahovala knihy a házela je po místnosti.„K čemu mi teď budou?“ Zvedla hlas, aby ji slyšel i otec, který se skrýval v pracovně. Vzala do rukou vzdušnou dupattu a začala ji trhat. „K čemu mi bude tohle? Schová mě pod burku.“Po sestře hodila výtisk Alenky v říši divů s koženými deskami a zlatě vytištěným titulem. „A co tohle? Dal mi zvláštní vydání mé nejoblíbenější knihy, jen aby mě prodal muži, který neumí číst ani ve vlastním jazyce, natož v angličtině. A tyhle hnusné náramky!“ Sundala si je ze zápěstí a hodila je proti zdi, křičíc na svého schovaného otce: „Vezmi si je a prodej je! Kup si další oblek!“Alia odkopla náramky stranou a přitiskla sestru zpět na postel. Pustila ji až ve chvíli, kdy Farida zmlkla. „Přestaň. Už je to hotové. A ty se musíš rozhodnout, jak to budeš řešit.“Farida se nadechla. Na vlhký obličej se jí lepily pramínky vlasů. Alia je uhladila a jako obvykle promluvila velice pragmaticky. „Něco takového bylo nevyhnutelné. Nikdy by ti nedovolili staropanenství. Ne s tímhle.“ Vzala Faridu za bradu a otočila ji k velkému zrcadlu na druhé straně místnosti. I přes to, že byla rudá a opuchlá jako granátové jablko, Faridiny rysy – velké oči pod klenutým obočím, vystouplé lícní kosti a nos, plné rty a krásná brada – přitahovaly pozornost. Při pohledu na sebe Alia jen pokrčila rameny.„Kdo by řekl, že mou největší výhodou bude vzhled?“ Farida se opřela o sestru a odtrhla pohled od zrcadla. Zatímco její rysy byly ostře řezané, Alia měla následkem akné tvář flekatou a plnou dolíčků. Stejná malá brada, která tak dokonale vyvažovala Faridiny plné rty, byla pro Alii nevýhodou, protože téměř mizela v tukových záhybech krku. Otci se nepodařilo najít Alii bohatého ženicha. Místo toho reagoval s ponižující vděčností, když mu navrhla velice nepravděpodobné a neobvyklé řešení: sňatek z lásky. Aliin manžel Rehman Khan byl stejně obyčejný jako ona, byť malý a vychrtlý, zatímco ona byla silnější.„Je to dospělý muž, nebo ještě stále chlapec?“ zajímala se matka potom, co se s ním setkala. „Bude mu manželkou, nebo matkou?“Ale Rehman byl stejně jako Alia student filozofie a Farida byla po každé návštěvě u jeho rodiny znovu fascinována jejich usměvavými, šeptanými rozhovory. Spíš to bylo jako povídání mezi kamarádkami než mezi ženou a mužem. Ti dva si žili spokojeně, soustředění na studium a tři malé dcery.Farida se otřásla. Dříve se obávala vyhlídky na podobnou nudnou domácnost. Dávno se obávala, že podobný svazek čeká i ji, i když by mu samozřejmě chyběl luxus lásky. Probíhaly by každovečerní večeře s jeho rodiči a víkendové návštěvy její rodiny. Tato setkání by samozřejmě znamenala únavné pomluvy společných známých. Teď, tváří v tvář děsivé skutečnosti, začala toužit po starém scénáři plném omezení.Alia zvedla z podlahy Alenku a podala ji Faridě. Ta si ji přitiskla na prsa. „Kéž bych tak mohla být jako kočka Šklíba a zmizet. Kdybychom zůstali v Londýně, tohle by se nikdy nemohlo stát.“Alia ji znovu přivedla zpět do reality. „Kdybychom zůstali v Londýně, tatínek by zkrachoval.“Přestěhování rodiny do Londýna nebylo zkratkou k úspěchu, jakou si Latif Basra představoval. Našel si práci asistenta na podřadné vysoké škole. Jejich pobyt znamenal řadu pochybných špinavých bytů a stále rostoucí dluh.„Myslím, žes ho svým způsobem zachránila,“ uvažovala nahlas Alia. „Ale kdo by to takhle vymyslel?“ {loadmodule mod_tags_similar,Související} „Přestaň.“ Farida nepotřebovala další připomínku toho, že její chování výrazně urychlilo jejich návrat. Předchozí nápadníky přirozeně odmítala. Musela přece předvídat tento nevyhnutelný konec svého nekonečného hledání chyb. Rodiče se jí laskavě snažili najít muže, který, ač by nebyl bohatý, byl by alespoň z jejich vlastního okruhu. Nedala rodičům jinou šanci než zvolit peníze. A tentokrát se za ni, snad moudře, přimluvili. Bojovat proti tomuto rozhodnutí by znamenalo uvrhnout rodinu do takové hanby, která se vůbec nedala srovnat s tím, co Farida způsobila v Anglii.„Vždycky jsi chtěla vzrušení – nové věci, cizí kultury.“ Z Aliina hlasu zazníval náznak zloby. Farida si uvědomila, jak hluboce se sestry dotkla kritika jejího života. „Tak teď to budeš mít.“ Nakladatelství Metafora, 2019, brožovaná, 392 stran.

Čas načtení: 2024-02-19 12:22:04

Do nového hnízda na komíně v Chebu přiletěla čapí samička, čeká na partnera

Chebský čáp se vrátil domů. V sobotu poprvé usedl na komín v centru města. Jeho přílet očekávali v Chebu s napětím. Před nedávnem totiž mohutné hnízdo, které už se pro svou výšku povážlivě naklánělo, prošlo úpravou. Šlo o poměrně náročnou operaci, kvůli níž přijel jeden z největších jeřábů v republice. Na čápy tak čekalo nové zázemí.

Čas načtení: 2024-03-06 14:03:14

Případ zamilované zahradnice [Miroslav Macek / XYZ]

Zahradnice Martina miluje kvalitní jídlo, pěstování bonsají i mužskou společnost. Ve dvou z těchto oblastí se jí povážlivě daří, jen s těmi chlapy to vždy nevyjde – a tak jí ve vilce po tetě rozptyluje pouze její kocour Noir.

Čas načtení: 2024-03-15 10:43:33

Jak na iPhonu přikoupit úložiště

Jak na iPhonu přikoupit úložiště? To je otázka, která zajímá nejednoho jablíčkáře, jemuž povážlivě dochází drahocenné místo na iCloudu. iCloud představuje skvělé místo pro naše zálohy, ukládání souborů všeho druhu, fotek, ale také dat souvisejících s aplikacemi a dalšího obsahu. Postupem času úložiště na iCloudu ubývá a uživatelé si kladou otázku jak přikoupit úložiště. Dnes pro vás máme snadný návod. Interní úložiště iPhonu nelze rozšířit. Je to […]

Čas načtení: 2024-03-18 13:40:00

Z továren na spalovací auta se stávají zombie. Čínský scénář hrozí Evropě i autolandu Česko

Čína je největší světový trh jak s automobily obecně, tak i s těmi ryze elektrickými. Přechod na čistě bateriové vozy se zde daří natolik rychle, že donedávna neotřesitelné továrny, ve kterých se vyrábí spalovací vozy nebo díly do nich, povážlivě ztrácejí vytížení. Automobilky je předělávají, aby v nich mohly zhotovovat elektromobily, případně je prodávají, v krajním případě zcela odepisují. Osud množících se „zombie firem“, jak o neperspektivních závodech hovoří Financial Times, přitom může hrozit i podnikům v Evropě včetně Česka, „Detroitu Evropy“, jak ho nedávno nazvala agentura Bloomberg.

Čas načtení: 2024-03-31 15:21:35

Kam pro nová antibiotika? Třeba do mraveniště…

Antibiotika jsou názorným dokladem toho, že ani nápad pečlivě okopírovaný od přírody nemusí v rukou člověka fungovat stejně dobře a vytrvale. Účinnost těchto léků už nějakou dobu povážlivě klesá, a tak se hledají náhrady. Kde? Samozřejmě zase v přírodě.   Slabiny antibiotik jsou především upozorněním, že bychom měli patenty přírody zkoumat podrobněji a v širších

Čas načtení: 2024-04-03 14:35:00

Učit budou v kontejnerech: Prušánky řeší havarijní stav školy, vypsaly sbírku

Hodně netradiční výuka čeká v následujících dvou letech na učitele a žáky základní školy v Prušánkách na Hodonínsku. Stávající škola má povážlivé praskliny a musí se opravit. Výuka proto bude přesunuta do kontejnerů. Místo pro ně vzniknou po zbourání tělocvičny.

Čas načtení: 2024-04-10 10:01:27

Kam pro nová antibiotika? Třeba do mraveniště

Antibiotika jsou názorným dokladem toho, že ani nápad pečlivě okopírovaný od přírody nemusí v rukou člověka fungovat stejně dobře a vytrvale. Účinnost těchto léků už nějakou dobu povážlivě klesá, a tak se hledají náhrady. Kde? Samozřejmě zase v přírodě. Slabiny antibiotik jsou především upozorněním, že bychom měli patenty přírody zkoumat podrobněji a v širších souvislostech.

Čas načtení: 2024-04-19 05:00:00

Slevy na elektromobily přesahují i osm set tisíc. Prodejci vyprazdňují sklady a lákají na dotace

Češi šetří a povážlivě krotí útraty. Prodejci nových aut tento trend pociťují zvlášť silně, objednávky zákazníků přibývají výrazně pomaleji než dřív. Odbyt čistě elektrických aut dokonce od ledna do března meziročně poklesl. Prodejci se tak snaží podbízet masivními slevami, aby doprodali elektromobily naskladněné ještě v loňském roce. Využívají i spuštěných státních dotací, které snížení ceny ještě zvýrazní. Zákazník tak může pořídit nový vůz i o více než osm set tisíc korun levněji oproti původní ceně.

Čas načtení: 2024-05-28 09:00:11

Nemáme brankáře, pláčou v Edmontonu. Vypadalo to blbě, smutnil Skinner po gólu jak od Voženílka

Takový Lukáš Dostál by se jim teď moc hodil. Představy hokejistů Edmontonu o zisku Stanley Cupu však získávají povážlivé trhliny. Třetí zápas konferenčního finále s Dallasem prohráli doma 3:5 a gólman Oilers Stuart Skinner zpytoval svědomí po vítězné trefě Jasona Robertsona. „Vypadalo to blbě,“ uznal neslavný hrdina.

Čas načtení: 2024-05-29 07:00:01

Žádný člověk, žádný problém. Tak pracoval zakomplexovaný komunista Köhler

Fanatik přesvědčený o komunistické ideologii. Po uchopení absolutní moci komunisty v únoru 1948 příznačně prohlásil, že „strana má pravdu, i když lže“. To byl Bruno Köhler, komunista česko-německého původu, který jej po odsunu sudetských Němců do jisté míry limitoval. Jeho spolustraníci na něho nahlíželi s určitým despektem, protože se ještě nesžil úplně s českým prostředím.  Gottwaldův kamarád Přičinlivý komunista však těžil ze skutečnosti, že měl blízké vazby na Klementa Gottwalda. Při vnitrostranickém puči na V. sjezdu v roce 1929, kdy zvítězil právě tento bolševický buřič nad Václavem Bolenem a Bohumilem Jílkem, nepříliš schopnými stranickými byrokraty malého politického formátu, spojil Köhler své osudy právě s Gottwaldem.  Sériový vrah Ted Bundy zavraždil desítky mladých žen. Některým sťal hlavu, jiné po smrti znásilnil Číst více Mimochodem osobní vazby byly prohloubeny tím, že Köhlerova žena Ludmila byla Gottwaldovou sekretářkou, a to i v době druhé světové války. Köhler si vylepšil svůj profil tím, že absolvoval mezi soudruhy prestižní mezinárodní leninskou školu, kterou navštěvoval také Jan Šverma a mnozí jiní. Takové studium bylo zavazující směrem k hostitelské straně, protože sovětští političtí činitelé si pak mohli od absolventů školy vymáhat různé ústupky.  V zahraničním odboji v Moskvě Köhler měl to privilegium, že mohl odjet před osudnými událostmi v září 1938, kdy byl přijat mnichovský diktát, do Moskvy. To ostatně nebylo vůbec samozřejmé, protože sovětští představitelé rozhodovali o tom, kdo přijede a kdo zůstane doma v odboji. Českoslovenští komunisté pak dleli v hotelu Lux, kde spřádali další odbojové plány a směrnice, které pravidelně vysílali ilegálním komunistickým skupinám doma v podmínkách protinacistického boje. Köhlerovo přátelství s Gottwaldem se ještě více upevnilo, společně zasedli v zahraničním vedení KSČ.  Gottwald čistil vlastní stranu od likvidátorů, ale sám čelil útoku ještě větších radikálů Číst více Po osvobození republiky Köhler šplhal ve stranické hierarchii stále výš. Byl pracovníkem aparátu ÚV KSČ, později se stal členem organizačního sekretariátu ÚV KSČ a členem ÚV KSČ, což potvrdily i další stranické sjezdy. V polovině padesátých let se pak ocitl na vrcholu pomyslné moci, když mu byl udělen Řád Klementa Gottwalda. Köhler plnil spolehlivě úlohu „čističe“, podílel se na masových čistkách v úřadech, veřejných organizacích a politických procesech, v nichž neváhal obětovat, stejně jako Gottwald, i své kamarády. Účel v tomto případě světil prostředky a Köhler se jako jiní soudruzi řídil Stalinovým heslem „žádný člověk, žádný problém“. Revize politických procesů mu zlomily vaz Jenže jeho pozice začala v druhé polovině padesátých let povážlivě slábnout od začátku procesu revize politických procesů z padesátých let, v nichž hrál vlivný komunista důležitou roli. V roce 1963 vznikla Kolderova komise jako rehabilitační orgán. Konstatovala, že procesy s vrcholnými komunisty byly vykonstruované a protizákonné. Tím zároveň sdělila, že ti, kteří tahali v zákulisí za nitky při fabrikaci politických procesů, nesou svůj díl viny.  Verdikt rehabilitační komise a společenské uvolnění v šedesátých letech pak měly bezprostředně vliv na další Köhlerův politický osud, nad nímž se začalo smrákat. V roce 1963 byl uvolněn z funkce tajemníka ÚV KSČ, o tři roky později už nebyl členem ani ÚV KSČ. Jako konzervativcovi, který ztrácel svůj vliv, se mu poté už nedostávalo zdaleka takového sluchu jako v první polovině padesátých let. Svůj mocenský pád nesl těžce. Köhler zemřel v roce 1989 ve věku 88 let, konce pádu komunistického režimu, který pomáhal budovat, se tedy nedožil.  Zdroj: Biografický slovník vedoucích komunistických funkcionářů, Československo v letech 1948–1953 KAM DÁL: Drzý, netrpělivý revolucionář se ostře obul do tatíčka Masaryka. Nakonec ho odepsala i rodná strana.  

Čas načtení: 2024-05-30 11:30:42

Ženská válka Borhyové a Petruchové na Nově graduje?

Už dlouho se mluví o tom, že se s Lucií Borhyovou (45) povážlivě kýve židle. V poslední době je to ale podle všeho hodně vyhrocené. Hrozí její konec! Je krásná, je sympatická a v m... Celý článek najdete na webu nasehvezdy.cz

Čas načtení: 2024-06-26 11:59:00

Volkswagen hasí neschopnost investicemi. Software Rivianu má být bičem na Teslu i Číňany

Pět miliard dolarů, tedy asi 116 miliard korun. Tolik zaplatí německý koncern Volkswagen za to, že dosud nezvládl vlastními silami vyvinout takový software automobilů, který by povážlivě nezaostával za zámořskou i asijskou konkurencí. Za částku, na kterou měla vyjít třeba zvažovaná výstavba továrny na baterie v Líních na Plzeňsku, získá německý kolos „okamžitý přístup“ k softwaru amerického výrobce elektromobilů Rivian.

Čas načtení: 2024-07-03 19:35:14

Rusové se sami střelili do nohy, jaderná K-561 Kazaň na Kubě zcela nahá

V Rusku oslavované cvičení námořní flotily dostává povážlivé trhliny a paradoxní je, že je kritizováno samotnými ruskými médii. Vyvážit hard power s prozrazením důležitých údajů nepříteli není vždy snadné.

Čas načtení: 2024-07-25 13:00:04

Sony příjemně překvapilo. PlayStation exkluzivita je teď k vyzkoušení zcela zdarma

Rise of the Rōnin je povedené RPG odehrávající se v Japonsku Hra vyšla v březnu tohoto roku a těší se vysoké popularitě Nyní máte možnost vyzkoušet si ji zcela zdarma Exkluzivních titulů pro konzole v poslední době povážlivě ubývá a většinou platí, že i ta největší exkluzivita se dříve nebo později podívá na konkurenční platformy.…

Čas načtení: 2024-07-25 20:46:31

Tři hodiny hrůzy v italské lanovce, cestující se už loučili s příbuznými

Tři hodiny hrůzy prožilo 30 turistů, kteří uvázli v lanovce spojující horu Tofana di Mezzo s městem Cortina d’Ampezzo v severní Itálii. Kabina se před startem uvolnila a dala se do pohybu směrem dolů, přičemž se po chvíli zastavila a ve větru v nadmořské výšce přes 3200 metrů se povážlivě houpala nad propastí.

Čas načtení: 2024-07-28 21:00:00

Marvel vrací úder! Deadpool s Wolverinem rozsekali kina i tunu rekordů

Spása přišla. Nejen pro kinaře a hollywoodské cifršpiony, ale hlavně pro komiksové krále z Marvelu, jejichž panování se na pět let povážlivě zadrhlo. Od triumfálního Endgame to bylo jedno tápání za druhým, zklamání střídalo rozčarování a loni došlo k definitivnímu kolapsu žánru v jeho hrané podob...