Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2024-02-17 19:05:00

Kůrovcová kalamita ve vojenských lesích podle státního podniku skončila

Kůrovcová kalamita v oblastech spravovaných Vojenskými lesy a statky (VLS) loni skončila. Objem těžby kůrovcového dřeva se v roce 2023 vrátil k běžnému stavu. V roce 2019 dosáhl až 425 000 metrů krychlových, kdežto loni bylo vytěženo asi 50 000 metrů krychlových kůrovcového dřeva. Státní firma VLS hospodaří převážně ve výcvikových prostorech Armády ČR na zhruba 126 000 hektarech lesní půdy, což odpovídá přibližně pěti procentům lesů v Česku.

Čas načtení: 2015-05-27 12:00:00

Jak by měla vypadat ideální snídaně?

Jídlo není jen pouhopouhou nutností k přežití, nicméně ideální zdroj ke zdravému životnímu stylu a odbourání nemocí. Je vědecky prokázáno, že zdravá a vyvážená strava dokáže zamezit vzniku až 60 procentům všech možných chorob, což opravdu není málo. Dodržovat zásady zdravého stravování není nikterak ...

Čas načtení: 2022-03-02 08:55:07

Proč je válka

Následující text vyšel v Literárních novinách 38/2011 pod názvem Proč bude válka: I když většina lidí na Západě stále žije v domnění, že pohodu posledních desetiletí ruší pouze nahodilosti a vzdálené bouře, pod mírovým povrchem doutnají čtyři nálože. Přestože každá z nich se může jevit jako dílčí problém, ve své kombinaci vytvářejí prohlubující se tendenci k velké válce. Tedy válce, kdy na obou stranách fronty budou mocnosti schopné zasáhnout území protivníka. Tato nebezpečí lze pojmenovat: výměna světového hegemona, zbrojení, způsob života středních vrstev, úroveň politických elit Západu. Výměna hegemona Krize je dána tím, že staré umírá a nové se ještě nerodí, nebo se rodí pomalu. Takto je střídán hegemon světové ekonomiky: pomalu, ale jistě se blíží den, kdy čínský hrubý domácí produkt (HDP) bude větší než HDP Spojených států. Podle posledních propočtů Mezinárodního měnového fondu by se tak mělo stát v roce 2016: HDP Číny byl odhadnut na 19,0 bilionů dolarů, zatímco HDP Spojených států na 18,8 bilionů. V té době by mělo dosáhnout, alespoň podle tohoto zdroje, zadlužení USA úrovně přes 110 procent HDP, zatímco čínské by se mělo pohybovat na úrovni 10 procent HDP. Podle posledních odhadů Goldman Sachs se v roce 2030 bude Čína podílet na světovém HDP plnými 23 procenty, zatímco USA devíti procenty. Zároveň lze předpokládat, že Peking bude mít i nadále největší devizové rezervy na světě, zatímco Washington bude největším světovým dlužníkem. Proti Západu se obrací to, co se celá desetiletí jevilo jako důkaz převahy. Outsourcing průmyslové výroby do zahraničí, kde je levnější pracovní síla, zvyšoval zisky malé skupiny akcionářů a vrcholového managementu, zatímco střední vrstvy našly své uplatnění ve službách. Jenže takováto ekonomika funguje pouze tehdy, zůstane-li zachováno postkoloniální rozdělení světa na centrum a periferii. Což právě končí. Ekonomika představuje výchozí základnu či limit moci státu, a proto lze tuto situaci vnímat jako omezení suverenity v rozhodování Washingtonu. Svět se tak dostává do situace, kterou před dvěma a půl tisíci let popsal Thukydides v Dějinách peloponéské války: „Za nejpravdivější důvod, i když se o něm nejméně mluví, považuji růst aténské moci, který vyvolal u Lakedaimoňanů takové obavy, že se odhodlali k válce.“ Tento první zákon světové politiky varuje: střídání hegemona je nejcitlivější období v mezinárodních vztazích, kdy nejvíce hrozí velká válka. Vojenská síla Světové vojenské výdaje neustále rostou. Podle Stockholmského institutu pro výzkum míru (SIPRI) činily loni 1 630 miliard dolarů. To představuje růst o 50,3 procent ve srovnání s rokem 2001. Výdaje tzv. demokratického Západu, tedy států Severní Ameriky a západní a střední Evropy, činily loni 1 037 miliard, tedy 63,6 procent globálních vojenských výdajů. Ze 43 procent se v roce 2010 na celosvětových vojenských výdajích podílely samy Spojené státy. Za první dekádu 21. století vzrostly vojenské výdaje USA o 81,3 procenta a dosahují dnes 4,8 procenta HDP. I když vývoj výdajů v Rusku je obdobný – růst o 82,4 procenta a dosažení úrovně čtyř procent HDP – v absolutních hodnotách se jedná o výdaje v jiných řádech: výdaje Spojených států jsou téměř dvanáctkrát vyšší než výdaje Ruska. Z těchto údajů vyplývá, že sice ekonomická hegemonie USA končí, ale vojenská hegemonie, kterou Spojené státy získaly po skončení studené války, trvá. A sázka na udržení vojenské převahy se též nemění: informace Bílého domu uvádějí, že v letošním fiskálním roce bude na výzkum, vývoj, testy a vyhodnocování nových zbraní vydáno 77,1 miliardy dolarů – což je více, než podle SIPRI činí celý vojenský rozpočet Ruska. Přestože Spojené státy oficiálně zastavily vývoj nových jaderných zbraní, pokračuje vývoj, testy a výstavba nových strategických systémů. To platí také o unitárně pojaté protiraketové obraně, byť krásná slova o restartu vztahů s Ruskem či formulace o kooperaci s Ruskem v nové doktríně NATO slibovaly něco jiného. Výdaje na zbrojení v této úrovni nejsou ničím jiným než bezuzdným plýtváním, a to dokonce v době ekonomických problémů. Jenže omezit je nelze, právě proto, že jsou hospodářské problémy: vojensko-průmyslový komplex je jedním z mála odvětví, které v USA výborně funguje. Steven Hook v knize U.S. Foreign Policy odhaduje, že vojensko-průmyslový komplex dává ve Spojených státech práci dvěma milionům lidí. I když jsou Spojené státy největším vývozcem zbraní – na globálním obchodu se podílejí ze 30 procent, následovány Ruskem (23 %), Německem (11 %), Francií (7 %), a Velkou Británií (4 %) - je tu problém: nejmodernější konvenční zbraně a strategické zbraně obecně nelze prodávat, neboť nikdy nelze zcela vyloučit jejich využití proti dodavateli či kopírování. Když jsou jich plné sklady, pak lze buď zastavit vývoj a výrobu, nebo je zničit – nebo je použít. Proto mají moderní zbraně zakódovanou nebezpečnou vlastnost, že budou použity. Třeba proti stále mohutnějšímu ekonomickému konkurentovi, Číně, jehož výdaje na obranu byly podle odhadů SIPRI přibližně 5,9krát menší než výdaje USA. A 8,7krát menší než demokratického Západu. Střední vrstvy To, co se ekonomům nejdříve jevilo jako krize hypoteční, potom jako finanční a dnes jako dluhová krize otřásající tu dolarem, jindy eurem či librou, je ze sociologického hlediska krize životního způsobu středních vrstev. Zpravidla se v této souvislosti hovoří o federálním dluhu ve výši přes 14 bilionů dolarů. Tady je viník jasný. Zadlužení ústřední vlády, které vzniklo během 2. světové války, klesalo až do roku 1980. Pak přišel Ronald Reagan se svojí ekonomikou nabídky, tedy reformou ve prospěch bohatých. Reaganomika, pěstovaná jak v dobách Reagana, tak i za vlády obou Bushů, se na celkovém federálním dluhu podílí 9,2 biliony dolarů. Spojené státy nejsou chápány jako nejzadluženější země světa jenom z tohoto důvodu. Letošní nervozita, kdy ratingová agentura Standard & Poor's snížila USA dlouhodobý úvěrový rating na AA+, je spojena s faktem, že federální dluh převýšil HDP. To ale není nikterak dramatická informace: nad 100 procent HDP má dluh šest států, přičemž zadlužení Japonska je 200 procent, Řecka a Itálie 130 procent, Velké Británie 94 procent, Německa 85 procent. V zásadě nikdo neví, co to znamená, jen se říká, že hranice dluhu 90 procent HDP je problém. Jenže Spojené státy mají ještě další problémy. Předně je to skutečnost, že podle oficiálních údajů přibližně 4,5 bilionů z tohoto dluhu je v zahraničí. Z této částky 26 procent drží kontinentální Čína (Hongkong další 3 %), Japonsko 20 procent, Velká Británie 5,5 procenta, ropní exportéři 4,6 procenta, Brazílie 4,3 procenta atd.; Rusko „jen“ 3,8 procenta. A pak jsou to dluhy amerických domácností. Podle agentury Bloomberg jsou největší od Velké deprese a už v roce 2007 vzrostly na úroveň současného federálního dluhu, tedy 14 bilionů. Tehdy se dluhy domácností přiblížily 140 procentům disponibilních příjmů, přičemž tyto dluhy tvořily více než dvojnásobek úspor amerických domácností. Střední vrstvy nejen USA, ale celého Západu žijí na dluh. Na dluh státu doma i v zahraničí a na svůj osobní dluh. Těm americkým v tom pomáhá FED, Federální rezervní systém, který se změnil na globálního alchymistu: vyrábí z papíru zlato. Podle některých odhadů je ve světě 50krát více dolarů než zboží. Nikdo to pořádně neví. Celá tato hra funguje díky dvěma skutečnostem: zvyku a množství dolarů. Zvyk je dán tím, že si nikdo zatím pořádně neumí představit jinou situaci. A dolarů je tolik, že je nelze vyměnit za jinou, hodnotnější měnu. A tak jsou stále reálná práce a suroviny směňovány za voodoo dolary. Ale opět: takto to může fungovat, jen pokud bude trvat globální rozdělení na centrum a periferii. Blíží se čas, kdy na udržení životní úrovně amerických středních vrstev nikdo nepůjčí. A nastane problém. Velký politický problém. Spokojenost středních vrstev je základem legitimity západní demokracie. Jsou základnou liberálně-konzervativního konsensu ať již jako aktivní voliči, nebo svou pasivitou. Cítí se svobodné, neboť mají prostředky na realizaci často uměle vytvořených potřeb. Když se prohloubí rozklad jejich životního způsobu, koho budou volit? Zvýšená volební účast v reakci na krizi ve Výmarské republice přivedla k moci Hitlera. Nejsnáze se zvýší práh bolestivosti při restrukturalizaci životního způsobu, když jsou střední vrstvy vystrašené nebezpečím zvenku. Pak se dá ze vznešené Deklarace nezávislosti USA udělat zakládací listina věznice v Guantánamu. To bylo už mnohokrát v dějinách odzkoušeno. Vystrašení lidé podruhé hlasují pro Bushe ml., hlasují pro vyšší vojenské výdaje, pro válku. Za války lze téměř bez odporu životní způsob upravit. A při troše štěstí i zbavit se zahraničního věřitele. Kvalita elit Každý z těchto faktorů sám o sobě nepředstavuje bezprostřední ohrožení míru. Fakt, že se z Číny stává ekonomicky nejmocnější stát, nevylučuje, že při vzájemné závislosti na tom Spojené státy mohou vydělat. Zbrojení lze omezit a dát vojensko-průmyslovému komplexu třeba ziskové státní zakázky v oblasti ekologie. Restrukturalizaci životního způsobu středních vrstev lze možná rozložit do delšího času a část zátěže z této změny přenést i na bohaté. Jenže je tu ještě jeden velký problém: Západ prožívá hlubokou krizi strategického myšlení elit. Stačí se podívat na poslední čtyři války: bombardování Jugoslávie (1999), intervence v Afghánistánu (2001) a Iráku (2003), letos Libye. Lze započítat i útok Izraele na Libanon (2006). Všechny začaly – mírně řečeno – bez jasného politického zadání, věcné politické, sociální a vojenské analýzy. S výjimkou začátku války v Afghánistánu také arogantně, bez přípravy dostatečného diplomatického krytí. Ač byly zpočátku vedeny pod propagandistickým příkrovem ve stylu hollywoodské Hvězdné pěchoty, jádrem propagandy se postupem času stalo embargo, které se nejdůležitější západní sdělovací prostředky ani nepokoušejí prorazit. A vojenský výsledek je zcela nejasný. Politické důsledky posilují chaos ve světě. Koncepce práce provinčních rekonstrukčních týmů v Afghánistánu a Iráku byla dovedena téměř do dokonalosti. Je obtížné jim cokoliv vytknout, při realizaci je to snad jen nedostatek financí. Jejich práce má ale minimální naději na úspěch, protože působí v prostředí, kde je značná část veřejnosti vnímá jako vraždící křižáky. I když tyto týmy odvádějí dobrou práci, politické zadání je špatné. Krize strategického myšlení západních politických elit jen na první pohled vyrůstá ze špatné zpravodajské analýzy. To byl především problém intervence v Iráku. Tehdy docházelo k úpravám zpravodajských výsledků v duchu potřeb administrativy, což nakonec vyústilo v programový volební požadavek demokratů na odpolitizování zpravodajských služeb. Jenže to není celý problém. Proč politici chtěli upravené analýzy? Vždyť bez dobré analýzy lze přijmout dobré rozhodnutí jen náhodou... Rozklad strategického myšlení je dán už tím, co by se dalo nazvat amerikanizací školství: zbavme se memorování, žáky a studenty je třeba učit tvořivě uvažovat. Tento líbivý slogan je typický propagandistický produkt. Výraz „memorovat" má pejorativní zbarvení, které sděluje, že je něco špatně. Ve skutečnosti ale ono „bezduché memorování" může být prosté učení se faktům či slovíčkům. A nad čím lze tvořivě uvažovat, když ne nad fakty? Po internetu běhá moudrá věta, která kdesi v kyberprostoru ztratila svého autora: „Věda je fantazie spoutaná fakty." Nemůže to být jinak. Tvořivost, zvláště v sociálních vědách, se musí opírat o vědění, mnohdy pohříchu nadřené. Uvolňovat fantazii bez znalostí, to je v nejlepším případě cesta k umění, nikoliv k analýze. Potkáváme je denně: koukají na nás z obrazovky České televize, připraveni kdykoliv k čemukoliv zaujmout zásadní stanovisko – aniž často vůbec tuší, o čem mluví. Takto vzniká situace, kdy není nutný základní výzkum, stačí ideologické think tanks, třetí sektor. Také v Česku se nevybírají ministryně obrany podle pěveckého talentu či ministři podle věrnosti firmě PromoPro. Jejich hlavní kvalita je ideologická oddanost, tedy schopnost přijímat rozhodnutí bez věcné analýzy. V kapitalismu nejsou odděleni jen chudí a bohatí, ale i bohatí a mocní od vzdělaných. Hledat jejich propojení je obtížné mimo jiné proto, že mocní a bohatí se domnívají, že vzdělané nepotřebují – kdyby byli důležití, přece by byli bohatí nebo mocní... Indiánská demokracie Politika ale potřebuje analýzu. Analýzu opřenou o relevantní fakta, což jsou fakta nejen pravdivá, ale i významná. Významná znamená důležitá – tedy vybraná podle určitých kritérií. Tato kritéria opět potřebují znalosti. A talent. Specifický talent. Slabost tedy není jen ve znalostech věcných faktů, ale i ve filosofii, která má pomoci fakta analyzovat. Tato filosofie chybí z celé řady důvodů. Jedním z nich je liberální demokracie. Volební systém na Západě má v sobě zabudovány dvě bariéry, které brání rozvoji strategického přístupu: volební marketink a časování. Marketing je bezprostředně spojen s degenerací voleb na soutěž mediálních agentur. Rozvoj komunikací vedl postupně k tomu, že volby vyžadují prodej jednoduchých hesel co největšímu množství občanů. Tedy marketingovou kampaň, která prodává stranické vůdce v podobě balíčku oblíbených očekávání. Jen někteří, jako TOP 09, se soustřeďují na vybraný segment a radikalizují svůj heslář. Povětšině se heslář snaží postihnout potřeby co nejvíce lidí. Krátkodobé potřeby hedonistických středních vrstev. Časování voleb je dalším zdrojem krize strategického myšlení západních elit. Je zřejmé, že objednávka na politického vůdce je limitována dvěma (poslanec Kongresu USA) až pěti lety (prezident Francie). To znamená, že případná strategie je časově limitována na dva roky až pět let. Jenže skutečná sociální tvořivá koncepce vyžaduje alespoň střednědobé plánování. Řádově deset let. Liberální systém, který má chránit před diktátory svou častou výměnou jednotlivců – byť v rámci jedné skupiny – vyžaduje změnu: tváří, hesel, přístupu. To je všechno, jen ne vhodné prostředí pro rozvoj skutečného strategického myšlení. Tak vzniká sen o tom, že z chybných dílčích rozhodnutí uhněte neviditelná ruka trhu správný celek. Pravdou je, že politik v liberální demokracii nemá k dispozici nástroje na plnění střednědobých až dlouhodobých záměrů. Ze sociální tvořivosti mu zbyl jen zápas o rozpočet. A zápas o rozpočet byl zúžen na dohadování účetních. Tak trochu to vypadá jako indiánská vojenská demokracie. Tam si také v době míru mohl každý dělat, co chtěl, a náčelník mohl jen mluvit; ovšem v době války všichni museli náčelníka poslouchat. Tedy opět válka jako svůdná vábnička. Jak bez války Ačkoli válka hrozí stále víc, nemusí být. Je však nutné o tomto narůstajícím nebezpečí hovořit. Prorážet manipulaci jako je ta, která dnes provází válku v Libyi. Vědět, že s rostoucí hrozbou války bude manipulace narůstat. A využívat všechny demokratické instituce k boji proti militarismu, malování obrazu nepřítele tu na východě, jindy na jihu, proti pěstování patologického strachu, který ospravedlňuje násilí. Západ nutně potřebuje rozvíjet kritické myšlení. To neznamená pouze v akademické obci pěstovat to, čemu se dříve říkalo „ostrůvky pozitivní deviace". I v podmínkách svobody slova rozhodující roli při formování politické kultury sehrávají mainstreamová média. Ta ovšem, jak ukazuje čerstvá zkušenost, v době války ochotně přenášejí záběry neznámých filmových štábů ukazující posuzující povstalce, kteří mávají neznámo kde vyrobenými novými vlajkami starého režimu. A ze zpravodajství ochotně vyloučí informace z Jemenu či Bahrajnu, aby demokratický lid nebyl zmaten v době, kdy je přece nutné vidět jen jednoho, libyjského nepřítele. Takto se otvírá prostor pro svévoli politiků a vojáků. Zdá se, že je ještě spousta času. Státníci se přece na sebe usmívají. Jenže nadále pokračuje výstavba obrovské základny na Guamu, znovuvyzbrojování Gruzie, zbrojení v Ázerbájdžánu, výstavba černomořských základen USA v Bulharsku a Rumunsku, další v Polsku... A veřejnou diskusi o válce nepostrádáme. Jenže chybí. Nebezpečně chybí.

Čas načtení: 2020-06-18 22:32:05

Současná výše koncesionářských poplatků Českého rozhlasu a České televize nepřipadá vysoká čtyřem pětinám poplatníků

Pro zachování financování České televize (ČT) a Českého rozhlasu (ČRo) formou koncesionářských poplatků, které nejsilněji garantují nezávislost obou médií na státu, se vyslovily čtyři pětiny lidí. Stávající výši poplatků pak považuje za přiměřenou či nízkou 84 procent lidí u ČRo a 81 procenta lidí v případě ČT, včetně seniorů a nízkopříjmových domácností. Vyplývá to z výzkumu agentur Median a STEM/MARK. Česká televize i Český rozhlas naplňují svým vysíláním očekávání veřejnosti od médií veřejné služby a jsou hodnocena jako dvě nedůvěryhodnější média v zemi. To jsou dílčí závěry výzkumu, který společně iniciovaly ČT a ČRo. Reagovaly tak na novelu zákona navrženou SPD, podle níž by senioři, samoživitelé a lidé s příjmy pod čtyřnásobek životního minima neplatili koncesionářské poplatky. „Považujeme za nutné diskutovat o tom, jaká média veřejné služby veřejnost chce a potřebuje a jaké faktické důsledky by pro ně takovéto změny financování měly,“ uvedl generální ředitel České televize Petr Dvořák. Česká televize by po schválení návrhu SPD každý rok přišla o 2,1 miliardy korun, což by podle něj znamenalo likvidaci České televize, rušení stanic a téměř úplné zastavení výroby pořadů. „Pro veřejnost by pak její význam byl marginální. A Česká republika by přišla o svá dvě nejdůvěryhodnější média,“ dodal Petr Dvořák. Český rozhlas by návrhem SPD přišel až o 60 procent svého rozpočtu, tedy o 1,2 miliardy korun. „Znamenalo by to drastické omezení služeb, rušení stanic a masové propouštění kvalitních tvůrců i novinářů. Byl by to konec veřejné služby, kterou čtyřiadvacet hodin denně poskytujeme našim posluchačům na našich celoplošných okruzích a regionálních či speciálních stanicích. Současný nezávislý průzkum dokládá, že česká veřejnost služby Českého rozhlasu i České televize oceňuje, váží si jejich nezávislosti a uvědomuje si i vlastní roli a zodpovědnost, která spočívá v jejich financování,“ uvedl generální ředitel Českého rozhlasu René Zavoral. Koncesionářské poplatky jsou v České republice hlavním zdrojem financování médií veřejné služby. S jejich zachováním souhlasí 79 procent populace, a to bez výrazných rozdílů napříč sociodemografickými kategoriemi. Současná výše poplatků nepřipadá vysoká 84 procentům poplatníků v případě ČRo (58 procent ji považuje za přiměřenou a 26 procent za nízkou) a 81 procent poplatníků u České televize (61 procent ji považuje za přiměřenou, 20 procent za nízkou). Z hlediska výše příjmů nejsou ve vnímání výše poplatků žádné zásadní rozdíly. Drobné navýšení poplatků by nemělo vliv na rodinné výdaje 76 procent domácností. Koncesionáři si podle průzkumu zároveň uvědomují, že minimální navýšení koncesionářských poplatků, které nebyly přes 10 let upravovány, by odpovídalo rozšiřování služeb ČT a ČRo v poslední dekádě. Pro dvě třetiny lidí by tak celkové navýšení poplatků o dvacet korun měsíčně, tedy pět korun u rozhlasových a patnáct u televizních poplatků, bylo bez problémů akceptovatelné. U rodin s nízkými příjmy je výše poplatků důležitější, přesto dvě třetiny z nich uvádějí, že by na jejich rodinné výdaje zvýšení vliv nemělo. Ve skupině seniorů toto deklaruje 68 procent lidí. Tři čtvrtiny populace zároveň uvedly, že navýšení reklamy v programu ČT a ČRo by vnímaly jako citlivé narušení stávající kvality vysílání. Výše koncesionářského poplatku byla naposledy upravena v roce 2008 u České televize a v roce 2005 u Českého rozhlasu. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2019-07-25 08:06:28

Frederik Willem de Klerk: Když zkrachuje Jižní Afrika, padne Afrika celá

Ze všech stran je dnes slyšet, že světové politice chybějí skutečné osobnosti s vizí. Vyplatí se proto připomínat ty osobnosti, které formovaly pozitivně tvář světa v minulém století. Švýcarský deník případně zvolil jednoho z hrobařů apartheidu.   Pane de Klerku, když Africký národní kongres převzal v roce 1994 po konci apartheidu v Jižní Africe moc, slibovala tato strana „lepší život pro všechny“. Byl tento slib z dnešního pohledu splněn? Bohužel odpověď zní ne. Propast mezi bohatými a chudými je větší. Jistě, mnohým se daří lépe, černá střední třída vyrostla, podíl těch nejchudších se snížil. Ale podstatná část Jihoafričanů žije nadále pod existenčním minimem. Na přelomu století jsme ještě zaznamenali hospodářský růst až k pěti procentům. Dnes je hospodářství ve špatném stavu. Dluhy stouply, hrozí recese. Důvodem je špatné vládnutí v posledních deseti letech.   To jsou ty roky, v nichž byl u moci Jacob Zuma. Je tento neblahý vývoj bezprostředním následkem jeho prezidentování?  Zuma zemi velmi škodil. Korupce, která se pod ním velmi silně rozvinula, nás stála miliardy. Pod Zumou byla Jižní Afrika vyrabována úzkou kriminální elitou.    Není stále ještě pro jižní Afriku typická nerovnost důsledkem apartheidu? Africký národní kongres se občas pokouší to takto prezentovat. Ale po 25 letech u moci není příliš důvěryhodné přisuzovat všechnu vinu apartheidu. Skutečností je, že se nedostavily investice, které země potřebuje. Příčinou toho je politická nestabilita, špatný management a korupce. Náš nový prezident Cyril Ramaphosa se to snaží napravit. Bojuje s korupcí, usiluje o stabilizaci měny, vytváří prostředí příznivé pro obchod a zlepšuje kooperaci mezi veřejným a soukromým sektorem. Ramaphosa se drží hodnot, které byly ve středu pozornosti už za Mandely. Jeho postup je správný. Jeho jediným slabým místem je vnitřní rozpolcenost Afrického národního kongresu. V této straně jsou někteří, kteří pracují proti prezidentovi.   Očekávání spojená s prezidentem Ramaphosou jsou veliká. Může být jednotlivec řešením pro všechny problémy jižní Afriky? Ne, jedna osoba nemůže sama vyřešit všechny problémy – ani v Jižní Africe, ani v jiných částech světa. Ale dobrý lídr je velký rozdíl. Bez vůdčí síly Mandely, a při vší skromnosti i mojí, skončila by Jižní Afrika s největší pravděpodobností v občanské válce. Prezident Ramaphosa není sám. Má rozumný tým a silnou vládu, disponuje velkou podporou uvnitř i mimo svoji politickou stranu. Navíc nezná jen politiku, ale i hospodářství. Stal se – čistou cestou – jedním z nejúspěšnějších hospodářských šéfů země. {loadmodule mod_tags_similar,Související} {mprestriction ids="1,2"} S Ramaphosou jste se poprvé setkal v devadesátých létech, když byl vedoucím Mandelova vyjednávacího týmu a generálním tajemníkem Afrického národního kongresu. Jaký jste z něj měl první dojem? Byl tvrdým vyjednavačem, přísný, ale férový, chytrý a čestný.   A Mandela? Setkali jsme se poprvé v prosinci 1989. Přivedli ho přímo z vězení do mé kanceláře, která pak později byla jeho. Při tomto setkání nešlo o to, hovořit o nějakých zásadních otázkách, potřebovali jsme se navzájem poznat, vcítit se jeden do druhého. Po tomto setkání jsem byl přesvědčen, že s tímto mužem je možné udělat obchod. Zapůsobila na mne jeho důstojnost a schopnost naslouchat. Výhodou určitě bylo, že jsme oba dříve působili jako právníci. A k povolání právníka také patří schopnost nedělat předčasné závěry a přemýšlet analyticky.   V devadesátých létech bylo částečně kritizováno, že jste se sice omluvil za škodlivé důsledky apartheidu, ale samotný apartheid jste jako takový neodmítl jako zavrženíhodný. To není pravda. Řekl jsem, že apartheid je špatný. A vždy jsem opakoval, když jsem se stal prezidentem, že jsme v pozici, která je morálně neudržitelná.   Zpět k hospodářství. Politika ekonomické podpory černého obyvatelstva, kterou zastává Jižní Afrika, se stále setkává s kritikou. Mnozí říkají, že tento program, který byl určen pro podporu černého obyvatelstva, pomáhá jen některým. Souhlasíte s tím? Skutečně se tento program realizoval tak, že se obohatili jen někteří jednotlivci, a většina vyšla naprázdno. Za prezidenta Zumy z toho profitovali především ti, kteří byli blízko vládě. To se musí změnit.    V Jižní Africe se vede kontroverzní debata o možném vyvlastňování půdy bez náhrady. Vláda připravuje odpovídající změnu ústavy.  Prezident Ramaphosa oznámil, že taková změna ústavy musí být svázána se dvěma podmínkami: Nesmí poškodit hospodářství, a nesmí ohrozit potravinovou bezpečnost země. Pokud to bude splněno, může dojít k jemné změně ústavy, která se bude především týkat pozemků, které nejsou využívány. Nevěřím, že existuje riziko vyvlastnění pozemků, které jsou zemědělsky využívány. Především by se mělo jednat o pozemky ve městech, které jsou v majetku vlády. Nejde v tomto případě ani tak o zemědělské pozemky, jako o stavební plochy. Lidé nežijí většinou tam, kde pracují. Urbanizace Jižní Afriky rychle pokračuje a tady může být pozemková reforma určitou šancí.   Historická aureola Afrického národního kongresu se rozpadá. Před posledními volbami argumentovali mnozí v Jižní Africe, že by pro demokracii v zemi bylo prospěšné, kdyby Africký národní kongres nezískal absolutní většinu. Vidíte to také tak?  S tím ne úplně souhlasím. Nejsem žádný přívrženec Afrického národního kongresu, nikdy jsem tuto stranu nevolil. Domnívám se, že silná opozice je důležitá. A měl jsem obavy, když jsem viděl, jak pod vedením prezidenta Zumy uvnitř Afrického národního kongresu získává sílu rasismus. Pokud by ovšem Africký národní kongres ve volbách klesl pod 50 procent, objevila by se otázka po koaličním partnerovi. Pokud by se takovým partnerem stali socialističtí Bojovníci za ekonomickou svobodu, došlo by pravděpodobně k radikalizaci Afrického národního kongresu – k politování pro celou Jižní Afriku. Pokud ale Africký národní kongres poněkud ztratí na síle, bude to zdravý vývoj. A také silné poselství pro tuto stranu: Když se nezměníte, ztratíte svoji většinu.   Při volbách bylo také nápadné, že mnozí Jihoafričané, především ti mladí, vůbec k volbám nešli. Co to znamená? Vidím to jako projev normalizace. V ostatních zemích je podíl takových voličů srovnatelný. V devadesátých letech jsme měli situaci, kdy mnozí Jihoafričané mohli vůbec poprvé volit. To vedlo k vysoké volební účasti. Mezitím se ale volby v naší zemi staly „normální“ záležitostí   Jednou jste řekl, že jedním z klíčových faktorů pro úspěch vašich jednání s Mandelou byla schopnost vcítit se do druhé strany. To je schopnost, která ve světové politice v poslední době mizí. Co by bylo potřeba, aby se to změnilo? Jsem hluboce znepokojen tím, jak se ve světě stále více rozšiřuje populismus, také v silných demokraciích. Zdá se, jako by se síly v centru nedokázaly prosadit, jako by radikální elementy přebíraly kontrolu. To je nebezpečí pro budoucnost, pro Evropu, pro Ameriku, pro všechny demokratické státy. Rychlé řešení pro to neexistuje. Základní problém je, že pověst politiků je na mnoha místech tak špatná jako nikdy předtím. To se musí změnit, vždyť šéfové států a vlád mají odpovědnost. Vždy v historii, když se populisté a extremisté dostali k moci, neřešili problémy, spíše způsobovali značné škody.   Jsou politici dnes jiní než před třiceti lety? Pozoroval jsem v posledních letech tendenci, že mnozí jdou bezprostředně po skončení univerzity do politiky. Je mnoho politiků, kteří nikdy nebyli v reálném světě. Když jsem byl mladý, řekl mi otec, který byl sám politikem: Nechoď teď do politiky, napřed vykonávej tu profesi, kterou sis zvolil. Politikem jsem se pak stal v sedmatřiceti letech, a vyplatilo se to. Díky profesním zkušenostem jsem znal potřeby obyvatelstva.   Americký prezident Trump se stal politikem také poměrně pozdě. Tím by vaše kritérium splnil. Jak ho hodnotíte? Trumpovi skutečně není možné předhazovat, že je klasickým profesionálním politikem. Ale ne každý obchodník je také výjimečným prezidentem. Vnímám ho velmi kriticky. Integrita je důležitým předpokladem pro řízení. U Trumpa tuto integritu nevidím.   Ve vaší nadaci (Global Leadership Foundation) radí bývalí šéfové států a vlád prezidentům po celém světě. Poradil byste i Trumpovi? Jsme zaměřeni na rozvojové země, a tam se pokoušíme diskrétně radit. Zda bych radil Trumpovi? Vždyť neposlouchá ani svoje vlastní poradce. Proč by měl poslouchat nás?   Mohla by pro něj být zajímavá zkušenost s apartheidem, proti kterému byly vyhlášeny mezinárodní sankce. Trump také rád používá sankce, aby dosáhl svých cílů. Co si o tom myslíte?  Nevěřím na sankce. Měly by se používat jen ve zcela specifických případech. A mělo by se jednat o účinné sankce. V případě Jižní Afriky sankce dokonce potřebné reformy zbrzdily. Mnozí běloši si tehdy říkali: Kdo jsou, aby nám říkali, co máme dělat? S kampaní proti sankcím bylo vždycky možné vyhrát volby. Navíc sankce zpomalovaly hospodářský růst. Když hospodářství rostlo, bylo potřeba více pracovních sil. A rasová segregace se stala překážkou.   Jižní Afrika je hospodářsky stále ještě vedoucí zemí kontinentu. Do jaké míry je země modelem pro celý kontinent? Když zkrachuje Jižní Afrika, zkrachuje celá Afrika. Země je určena k tomu hrát významnou roli na celém kontinentu, zejména v subsaharské Africe.   Nebude to jednoduché. Výzvy pro Afriku jsou veliké.  Afrika je probouzející se obr. Disponuje obrovskými prostory, které se mohou zemědělsky využívat. Má mladé obyvatelstvo. Afrika je trhem se stovkami miliónů spotřebitelů. Mnoho afrických států se pohybuje správným směrem, směrem k demokracii, právnímu státu a rozumné hospodářské politice. Přirozeně je zde stále ještě dost problémových zemí. Celkově ale Afrika hledí vstříc velmi pozitivní budoucnosti. {/mprestriction}  Přeložil Miroslav Pavel.   Frederik Willem de Klerk (* 18. 3. 1936 v Johannesburgu) je bývalý prezident Jihoafrické republiky a nositel Nobelovy ceny míru. Spolu s Nelsonem Mandelou se podílel na destrukci politiky rasové segregace, tzv. apartheidu v JAR. Původně advokát byl v roce 1969 zvolen do parlamentu. V roce 1978 se stal členem jihoafrické vlády, ve které byl na různých pozicích celkem 11 let. Prezidentem JAR byl zvolen 15. září 1989. Po svém nástupu do funkce odsoudil apartheid a nechal z vězení propustit Nelsona Mandelu. Umožnil obnovení politické činnosti Afrického národního kongresu.

Čas načtení: 2024-02-20 14:00:00

ANALÝZA: Značí pád Avdijivky, že Rusko otáčí průběh války? Kde chystá ofenzivu

Ukrajinská armáda se nyní nachází v nejkritičtější fázi od prvních měsíců války. Její vojáci vedou zoufalý boj, aby zadrželi ruský nápor a zabránili Rusům přidat další území k přibližně osmnácti procentům Ukrajiny, která již okupují.

Čas načtení: 2024-02-22 15:39:00

Řízky, kýta, ovoce. Fialovo „zlevnění potravin“ odhaleno

Uveřejněné hodnoty inflace, která byla v lednu nejnižší od března roku 2021, jsou podle ekonoma a premiérova poradce Štěpána Křečka důvodem k oslavě. Kromě toho, že data ukázala, že se již inflace přibližuje 2 procentům, poskytla rovněž odpověď na otázku, jak se vyvíjely ceny potravin po lednovém snížení DPH na 12 %. A pokud se ptáte, zdali je v tomto ohledu vážně co slavit, pak velmi záleží na tom, co nakupujete. Zatímco u některých výrobků ušetříte jen haléře, výrazněji zlevnily párky, šunkový salám, kuřata či vepřová plec. Naopak u řízků, sýrů, vajec, másla, vepřové krkovice i množství ovoce a zeleniny si lidé v lednu i přes nižší DPH připlatili. A častokrát šlo o víc než jen o haléře.

Čas načtení: 2024-02-27 06:00:00

Nevysvětlitelná silná bolest v pánvi se dá léčit pomocí cvičení nebo operace

Stovky lidí se potýkají s nesnesitelnými bolestmi podbřišku, které v podstatě není jak vysvětlit. Lékaři z pražské Všeobecné fakultní nemocnice jim už umí pomoci. Na chronickou pánevní bolest zabírá často fyzioterapie, někdy je ale stav tak vážný, že se musí přistoupit k operaci. Při ní se do těla zavede neurostimulátor. Úlevu správná terapie přináší až 90 procentům pacientů.

Čas načtení: 2024-02-28 00:01:00

Sazby hypoték míří ke čtyřem procentům

Únorový pokles sazeb České národní banky spustil vlnu dalšího zlevňování hypoték. Banky snižují úroky hlavně u kratších fixací, zatímco ty delší některé z nich dokonce přestaly nabízet. Průměrná sazba hypotéky by letos mohla klesnout ke čtyřem procentům. Lidé tím oproti sazbám v posledním roce a půl ušetří na měsíční splátce minimálně stovky korun.

Čas načtení: 2024-03-01 10:07:00

Ekonom: Efekt příchodu Ukrajinců na český nájemní trh se už vyčerpal

Bydlení by mělo být dostupnější. Hlavní ekonom Banky Creditas Petr Dufek předpokládá, že úrokové sazby z hypoték se letos dostanou ke čtyřem procentům a ani nájmy neporostou takovým tempem jako dosud. „Teď se ale objevují velké projekty, které jsou zaměřené jenom na nájemní bydlení,“ říká.

Čas načtení: 2024-03-01 10:07:00

Ekonom: Efekt příchodu Ukrajinců na český nájemní trh se už vyčerpal

Bydlení by mělo být dostupnější. Hlavní ekonom Banky Creditas Petr Dufek předpokládá, že úrokové sazby z hypoték se letos dostanou ke čtyřem procentům a ani nájmy neporostou takovým tempem jako dosud. „Teď se ale objevují velké projekty, které jsou zaměřené jenom na nájemní bydlení,“ říká.

Čas načtení: 2024-03-03 05:00:00

Guvernér ČNB Michl v Hráčích: Až budu končit, chci mít v bance 100 tun zlata

Až 100 tun zlata chce nechat svému nástupci za zdmi České národní banky (ČNB) současný guvernér Aleš Michl. Je to prý součást investiční strategie této instituce. Takové množství prý odpovídá zhruba pěti procentům finančních rezerv. A proč právě zlato? Na to se ptala moderátorka Vera Renovica v aktuálním díle pořadu Hráči, který vyjde už toto pondělí 4. března.

Čas načtení: 2024-03-07 10:50:00

Plug-in hybridních vozů se v únoru prodalo více než elektromobilů

Na českém trhu se v únoru podíl elektrických vozidel přiblížil k pěti procentům z celkového objemu. Přesně to bylo 4,85 procenta. Zajímavá ale je skutečnost, že zatímco v západodevropských zemích se v...

Čas načtení: 2024-03-07 11:20:00

Havlovská blbá nálada dorazila do USA. Příčinou není ekonomika, říká Paul Krugman

Nedůvěra Američanů v ekonomiku je na míle vzdálena od tvrdých dat, která indikují, že vše je v pořádku. Pro tento paradox se vžil pojem krize dobré nálady, anglicky vibe-cession. „Vzhledem k tomu, že míra nezaměstnanosti je nejnižší za posledních 50 let a inflace se blíží ke dvěma procentům, je docela divné, že indikátor důvěry spotřebitelů je stále dost nízko,“ myslí si nobelista a profesor ekonomie Paul Krugman, který byl hostem nového video podcastu ze série PFI Talks. Ten přináší deník E15 společně s Prague Finance Institute, spolupracujícím s ekonomickým výzkumným centrem CERGE-EI při Karlově univerzitě.

Čas načtení: 2024-03-17 06:25:00

Minimální mzda má činit 45 procent průměrné, novelu projedná vláda

Praha - Minimální mzda v Česku by měla odpovídat asi 45 procentům průměrné mzdy. Vypočítávat by se měla jako násobek predikovaného průměrného výdělku na další rok a koeficientu, který podle kupní síly,...

Čas načtení: 2024-03-17 06:25:00

Minimální mzda má činit 45 procent průměrné, novelu projedná vláda

Praha - Minimální mzda v Česku by měla odpovídat asi 45 procentům průměrné mzdy. Vypočítávat by se měla jako násobek predikovaného průměrného výdělku na další rok a koeficientu, který podle kupní síly,...

Čas načtení: 2024-03-19 19:15:00

České zdravotnictví stále jede na dluh. Části pojišťoven hrozí platební neschopnost už příští rok

Zatímco náklady českého zdravotnictví se stále zvyšují kvůli prodlužování věku dožití, rostoucímu počtu pacientů s chronickými nemocemi nebo kvůli zavádění nových technologií, roste také rozdíl v jeho příjmech a výdajích. Ten se podle odhadů Institutu ekonomických studií Univerzity Karlovy v následujících desetiletích vyšplhá až ke třem procentům hrubého domácího produktu (HDP). Varovná predikce zazněla na březnovém setkání Hospodářské komory se zástupci lékařů, ministerstva zdravotnictví a pojišťoven. Výsledky šetření chtějí odborníci využít k přípravě detailní zprávy, kterou plánují vládě představit během října. Ta by se mohla stát podkladem pro reformu zdravotnictví, po které lékaři i pojišťovny dlouhodobě volají. 

Čas načtení: 2024-03-20 09:02:00

Jednání vlády: Ministři jmenují nového šéfa NBÚ, proberou i navýšení minimální mzdy

Jmenování nového ředitele Národního bezpečnostního úřadu (NBÚ) či novelu zákona o emisních povolenkách, podle které by si výnosy mezi sebe rozdělily ministerstvo životního prostředí (MŽP) a ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO), projedná dnes vláda. Ministři mají na programu i novelu zákoníku práce, podle které by měla minimální mzda v Česku by měla odpovídat asi 45 procentům průměrné mzdy nebo předlohu s cílem zajistit zvolenému prezidentovi zázemí na dobu mezi volbami a nástupem do úřadu.

Čas načtení: 2024-03-20 11:30:00

Přímá řeč: Národ Komenského posílá až čtvrtinu dětí do školy později, to je tristní, říká náměstek

Velmocí v odkladech povinné školní docházky se stala Česká republika, má jich nejvíc v celé Evropě. Statistiky uvádějí, že 20 procent českých dětí nastupuje do školy později, počet navíc postupně narůstá a blíží se k 25 procentům. Odklady jsou přitom podle odborníků mnohdy zbytečné a v podstatě bezdůvodné. Téma rozebírá pořad Přímá řeč.

Čas načtení: 2024-03-20 16:07:43

Minimální mzda poroste na 47 průměrné mzdy, vláda kývla i na nového šéfa NBÚ

Vláda schválila novelu zákoníku práce, podle které by měla minimální mzda v Česku do roku 2029 odpovídat asi 47 procentům průměrné mzdy. „Přijata by měla být do začátku prázdnin,“ řekl po jednání vlády ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka z KDU-ČSL. Zaručené mzdy mají od roku 2025 platit jen pro veřejný sektor, ne pro firmy.