Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2024-07-18 11:38:26

vydírání stolkink

Jak se bránit při zveřejnění videa nebo fota na sociálních sítích mé osoby bez mého souhlasu, které mne poškodí a jsem jimi vydírána . Jak se bránit při zveřejnění videa nebo fota na sociálních sítích mé osoby bez mého souhlasu, Read More vydírání stolkink The post vydírání stolkink first appeared on Radírna - Internetová online poradna.

Čas načtení: 2025-03-13 12:10:18

EU parlament obvinil USA z vydírání Ukrajiny

Zákonodárci EU přijali 12. března rozsáhlé společné prohlášení, v němž odsoudili USA za „vydírání“ ukrajinského vedení, které je nuceno kapitulovat před Ruskem. (Foto: Flickr)... Článek EU parlament obvinil USA z vydírání Ukrajiny se nejdříve objevil na AC24.cz.

Čas načtení: 2025-04-10 16:53:00

Předstírala únos a po vlastní matce požadovala výkupné: Žena z Ústecka si přišla na desítky tisíc

Žena na Ústecku opakovaně zinscenovala vlastní únos, aby od své matky vylákala peníze. Kriminalisté ji obvinili z podvodu a vydírání, hrozí jí osmileté vězení. Informovala o tom ve čtvrtek mluvčí ústecké policie Veronika Hyšplerová.

Čas načtení: 2020-08-01 11:39:29

Prapodivné rozsudky

Ve veřejnosti probublává pohoršení nad prapodivnými rozsudky nad provinilci z okraje společnosti, kteří se dostali do vazby nebo byli odsouzeni za krádeže se škodou téměř nulovou. V různých článcích na toto téma lze vytušit nevoli nad přehnanou přísností soudů: je pravomocný nepodmíněný trest jeden a půl roku vězení přiměřený krádeži pěti housek? Kam dali soudci rozum a cit? V žádném článku jsem ale nenašel popis struktury uloženého trestu, tedy kolik skutečně připadá na zmíněný zanedbatelný skutek a kolik má původ v předchozím „nedosezeném“ podmíněném trestu. Jsem si jist, že převážná část trestu se vztahuje k dřívější trestné činnosti, takže humbuk kolem těchto rozsudků je celkem zbytečný. Nikdo se ale nezlobí nad tím, že lidé, kteří by nebýt tohoto odsouzení asi kradli dál, budou dočasně zaopatřeni státem za peníze daňových poplatníků, takže soud jim v jistém smyslu pomohl. Nežertuji: potkal jsem se s odsouzenými, kteří se po krátkém pobytu na svobodě cíleně dopustili bagatelního trestného činu, aby se dostali zpět tam, kde o ně bylo postaráno. Pro některé občany svoboda není tak důležitá jako spolehlivé zajištění jejich existenčních potřeb. A není to vynález dnešní doby. Věc má ale ještě jinou stránku. Soud nesoudí sám od sebe, ale na základě obžaloby, kterou podává státní zastupitelství. A nabízí se otázka, zda v této mimořádně obtížné době museli žalobci v těchto případech bezpodmínečně žalovat. Trestným činem je v zásadě vědomý a úmyslný skutek, jímž vznikne dostatečně velká škoda a jednání musí být společensky nebezpečné. V daných případech je škoda téměř nulová a společenská nebezpečnost přiměřeně tomu malá. Předvedená přísnost je v rozporu se smířlivostí v jiných případech. Například vydírání redakce regionálních novin vícenásobným recidivistou pohrůžkou uveřejnění intimností ze života zesnulého šéfredaktora, pokud nedostane 350 tisíc korun, se řešilo jako přestupek proti občanskému soužití. V kauze vydírání s použitím násilí a omezení na osobní svobodě, páchaným zločineckou tlupou na oběti, se žalobce spokojil s předvedením hlavního pachatele před soud a nad pronásledováním dalších pachatelů mávl rukou. Samozřejmě, odsouzeni k vysokým trestům jsou recidivisté, takže jejich obžalováním státní zástupci neporušili zákon. Přesto: vypuklo by zemětřesení, kdyby s ohledem na mimořádnou situaci je předali do přestupkového řízení? Jistě by nevypuklo, ovšem státní zástupci většinou netrpí sklonem k měkčení tvrdosti zákona, naopak spíše se snaží postup proti obviněnému hnát do krajnosti. Jejich rozhodnutí často chybí „lidský rozměr“. To umožňuje státní zástupkyni, aby se odvolala proti rozhodnutí soudu o propuštění matky tří malých dětí na svobodu, byť z věznice dostala vynikající vysvědčení. Stejná vada poznamenala jednání státního zástupce Radka Mezlíka, který se odvolal proti zprošťujícímu rozsudku ve věci nevinné Michaely Schneidrové, za jejíž výchozí nespravedlivé odsouzení k vysokému trestu a dočasné uvěznění je spoluodpovědný. Odvoláním jí prodloužil život v nepříjemném postavení obžalované o sedm měsíců, ač musel vědět, že jeho odvolání nemá naději na úspěch (pokud to skutečně netušil, měl by svléknout talár a najít si zaměstnání, v němž by neměl možnost z ješitnosti škodit lidem). Jeho nadřízení mu ale tleskají. Vedení státního zastupitelství se s počínáním výše zmíněných žalobců jistě ztotožní, protože „lidský rozměr“ do uvažování státních zástupců nepatří a při bezohledném plnění svých povinností a při uplatňování práva na ničení lidských životů žalobci pouze naplňují zákon. Nezaslouží si výtky veřejnosti, ani když škodí nadbytečně. V krajním případě stát rád z peněz daňových poplatníků vyplatí jejich obětem odškodné, jež v současnosti dosahuje řádově několik desítek milionů korun za rok. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2020-05-02 17:09:00

Zločin na vězni není zločinem?

Na MUDr. Jaroslava Bartáka lze pohlížet jako na padlou hvězdu. Byly časy, kdy jako sekretář elitářského Lions Clubu byl nepřehlédnutelnou hvězdou společenského života, s kterou se rády fotografovaly nejvýznamnější celebrity včetně prezidenta republiky. „Zakopl“ o hanebné nakládání se zaměstnankyněmi, které mu vyneslo odsouzení na 12 let odnětí svobody. Propad ze společenského výsluní a luxusu do vězeňského prostředí byl pro něj šokem. S novými životními podmínkami se vyrovnával s nechutí a špatně a dle mého soudu je dosud úplně nestrávil. Dne 17. dubna 2020 se Vrchní soud v Praze v senátu předsedy JUDr. Michala Hodouška, s přísedícími JUDr. Martinem Zelenkou a JUDr. Michaelou Pařízkovou, zabýval odvoláním odsouzeného Jaroslava Bartáka proti rozsudku senátu předsedkyně JUDr. Evy Drahotové liberecké pobočky Krajského soudu v Ústí nad Labem z 5. října 2019, kterým byl pan obžalovaný za přípravu zvlášť závažného zločinu přípravy vraždy a za přípravu zvlášť závažného zločinu přípravy vydírání odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmi let. Soud v podstatné části odvolání zamítl, nicméně snížil trest na šest let odnětí svobody. Uzavřelo se tak „třetí kolo“ procesu, na jehož začátku liberecký soud uložil trest 18 let odnětí svobody. Vzhledem k tomu výsledek „třetího kola“ není úplně špatný. Ovšem pan obžalovaný jistě spokojen není, takže v brzké budoucnosti ještě o tomto případu uslyšíme. Fantasmagorie Jaroslava Bartáka Trestného jednání, kvůli němuž stojí před soudem nyní, se měl dopustit v době výkonu trestu tím, že se ve své mysli zabýval přípravou vražd a násilného vydírání šesti osob, které mu měly pomoci k pádu, a k nimž pociťoval zášť. Kromě toho snil o útěku z vězení do Běloruska fantaskním způsobem s použitím vrtulníku a soukromého Gripenu. Těmito myšlenkami se zabýval zvlášť intenzivně, když se posilnil vodkou, kterou mu kdosi do věznice dodával za přemrštěnou cenu. Soudkyně Eva Drahotová si na začátku soudního řízení docela vážně zjišťovala, zda by skutečně mohl na vězeňském dvoře přistát vrtulník, ale nakonec pochopila, že tato část jeho opileckých bludů je příliš výstřední a dále se jí nezabývala. V současné fázi řízení příprava útěku již není předmětem obžaloby. Je pozoruhodné, že povahu jedné části opileckého blábolení soud ocenil správně, ale zbytek nadále bere smrtelně vážně. Za něco přece pan obžalovaný odsouzen být musí. Jaroslav Barták nedokázal udržet své fantasmagorie uvnitř hlavy. Nejdříve je vypustil do psaných poznámek, později se začal svěřovat spoluvězni, mnohonásobnému recidivistovi Miloši Levkovi, který se rád zúčastnil alkoholových sedánek, a pomáhal mu svými nápady bludné představy rozvíjet. Začal hrát úlohu prostředníka, který měl zabezpečit uskutečnění Bartákových šílených představ. Podle pozdější výpovědi před soudem z počátku považoval jeho bláboly za legraci a snažil se z jejich tvůrce tahat peníze, ale pak u něj došlo k náhlému zlomu, jehož motivace zůstává nevysvětlena: pochopil, že Bartákovo vyprávění lze vyložit jako plánování závažné trestné činnosti a našel způsob, jak vyrozumět policii a obstarat důkazy. Prý chtěl předejít neštěstí. Ukradl spoluvězni část jeho poznámek a zejména si opatřil hodinky s vestavěným audiovizuálním záznamovým zařízením, na které nahrál část rozhovorů. Nahrávky jsou hlavním usvědčujícím důkazem proti panu obžalovanému. Shodou okolností právě v té době žádal o podmínečné propuštění a své zásluhy o usvědčení zločince Bartáka neúspěšně použil k posílení svého postavení v příslušném řízení. „Třetímu kolu“ předcházelo zrušení rozsudku Vrchního soudu v Praze z 1. listopadu 2016 i rozsudku senátu JUDr. Evy Drahotové z 15. června 2016 usnesením senátu JUDr. Danuše Novotné Nejvyššího soudu ČR z 18. prosince 2017. Odůvodnění zrušujícího rozhodnutí bylo pro nalézací i odvolací soud přímo zdrcující, neboť soud zjistil v jednání obou instancí hrubá pochybení a extrémní nesoulad mezi důkazy a právními závěry jejich rozhodnutí. Podle něj „účelem trestního řízení není jen „potrestání pachatele“, ale rovněž „fair“ proces. Tomuto elementárnímu požadavku soudy obou stupňů … nedostály, když jednaly … svévolně, a to takovým způsobem a v takovém rozsahu, který … zavdává příčinu k posouzení dovolání obviněného jako odůvodněného … provedeným dokazováním … nebylo jednoznačně prokázáno, že se obviněný dopustil jednání, jež je mu obžalobou kladeno za vinu.“ Slabinou rozhodování obou soudů bylo především vyhodnocení psychopatických úvah Jaroslava Bartáka jako vážně míněné přípravy napadení jím nenáviděných osob a připuštění uskutečnitelnosti jeho zločinných záměrů. K těmto názorům soudy dospěly mimo jiné vyhodnocením svědeckých výpovědí recidivisty Miloše Levka, které považovaly za věrohodné, bez ohledu na to, že jde o výtečníka, jenž velkou část své dospělosti prožil ve vězení. Ale jejich názor Nejvyšší soud ČR nesdílel, neboť přihlédl k povaze svědkovy osobnosti a nepovažoval za objasněné důvody, proč se najednou z „přihrávače“ pana odsouzeného stal jeho karatelem. Nevěrohodný svědek Dále Nejvyšší soud ČR neuznal za jednoznačně prokázanou použitelnost jako důkazu videozáznamů rozhovorů pana obžalovaného s recidivistou Milošem Levkem. Nebyla objasněna motivace Miloše Levka k jejich obstarání a způsob, jak se do vězení dostaly hodinky a kdo a jak pak zařídil jejich doručení policistovi Ing. Bc. Josefu Marešovi. Policistova úloha v této věci je stále převážně nejasná. Soudy, jimž zrušil rozsudky Nejvyšší soud ČR, jsou v obnoveném řízení vázány jeho právním názorem a musí se snažit vytknuté nedostatky odstranit. Jako pozorovatel hlavních líčení „třetího kola“ u libereckého soudu jsem přesvědčen, že senát Evy Drahotové v tomto případě nemohl dostát povinnosti. Při nápravě se nemohl obejít bez součinnosti Miloše Levka a (dnes již bývalého) policisty Josefa Mareše. Jenže Miloš Levko již v tomto kole odmítl vypovídat a ostatně jeho věrohodnost utrpěla další ránu, neboť 20. dubna 2018 mu Okresní soud v Liberci uložil další nepodmíněný trest. Policista svou výpověď v potřebném směru nedoplnil. Soud na něj ostatně nijak nenaléhal. Senát sice doplnil dokazování zajímavými výslechy nových svědků, ale jejich výpovědi byly z hlediska vad, vytýkaných Nejvyšším soudem ČR, prakticky nadbytečné. Malý posun nastal pouze v poznatcích o použití hodinek se zařízením pro audiovizuální záznam, a to velmi zajímavou výpovědí svědkyně Terezy Tiché. Podle jejího vyprávění ji Miloš Levko při návštěvě vyrozuměl, že za ní přijde posel s balíčkem, který má převzít a předat kaplance Mgr. Renatě Wachové. Sotva opustila věznici, již jí posel zatelefonoval a pak přinesl balíček. Doma do něj nahlédla a našla v něm hodinky. Podle pokynu jej předala kaplance. Ta ovšem její údaje popřela. Proto soud provedl důkaz konfrontací obou svědkyň, v nichž obě trvaly na svém. Sdělení svědkyně Terezy Tiché je skutečně pozoruhodné. Pokud je pravdivé, dokazuje, že Miloš Levko měl pružné spojení s kýmsi mimo věznici, od koho si mohl nechat obstarat cokoli a jehož pohyby mohl organizovat. Posel se okamžitě dověděl o odchodu svědkyně z věznice. O tom, jak měl Miloš Levko zajištěnu komunikaci s vnějším prostředím, není nic známo. Přes tuto drobnost se soud nacházel ve stejné důkazní nouzi jako v předcházejícím kole. Nastala patová situace. Soud ji vyřešil tím, že v podstatě setrval na právním názoru předchozího rozsudku. Kdyby se řídil zásadou „in dubio pro reo“ a vynesl pro nedostatek důkazů zprošťující rozsudek, úspěšnost případného odvolání státního zástupce by nebyla zaručena. Cokoli jako důkaz Neutěšená důkazní situace nalézacího soudu se přenesla na odvolací soud, který se snažil překonat ji vyvracením argumentů odvolání v nevýznamných bodech. Pomáhal si všemi možnými způsoby, například obsáhlým znevažováním osobnosti svědka Miky Bauera, když daleko horší osobnostní profil Miloše Levka jeho uznání za věrohodného svědka nevadil. Ale na povaze důkazní situace stejně nic nezměnil. Odvolací soud také nadále uznává audiovizuální záznamy, pořízené Milošem Levkem, za přípustný, zákonně získaný důkaz. Úvahám o použitelnosti záznamů věnuje velký prostor a dospívá k obecnému závěru, jenž si jako laik dovoluji shrnout takto: je-li to v zájmu Spravedlnosti na potrestání vybraného jedince třeba, lze jako důkaz použít úplně cokoli. Nemohu si odpustit poznámku, že před časem senát současného přísedícího JUDr. Martina Zelenky rozhodl o nezákonnosti použití odposlechů v kauze MUDr. Davida Ratha. Nebylo zřejmě v zájmu Spravedlnosti, aby byl tento obžalovaný potrestán, naopak v případě MUDr. Jaroslava Bartáka slepá bohyně zřejmě vyžaduje jeho odsouzení. Oba soudy ve svých úvahách ignorují dvě podstatné okolnosti. Především tu, že pouhým vnesením hodinek s audiovizuálním záznamovým zařízením do věznice a jejich pozdějším vynesením došlo k porušení zákona o výkonu vazby a trestu, za který by Miloš Levko měl být v nejlepším případě kázeňsky potrestán. Trestu unikl mimo jiné zásluhou policisty Josefa Mareše, který o přítomnosti hodinek a účelu jejich použití neinformoval vedení věznice, když už nesplnil úřední povinnost proti nezákonnému jednání zasáhnout. Samozřejmě, policista mohl Levkovu akci legalizovat jejím zařazením do úkonů trestního řízení, to ale neučinil. Druhou významnou okolností je skutečnost, že hodinky se do věznice a ven dostaly koordinovaným nezákonným jednáním Miloše Levka a jeho pomahačů čili organizované skupiny pachatelů. Také je zřejmé, že si je opatřil s cílem narušit osobnostní práva obžalovaného Jaroslava Bartáka a způsobit mu škodu. Nepřijatelnost jednání této skupiny nelze omlouvat ani tím, že odvrátili nebezpečí od šesti osob, nenáviděných panem obžalovaným, neboť jim ve skutečnosti žádné nehrozilo: Jaroslav Barták je odvrátil již tím, že se spoléhal na splnění jeho pokynů právě udavačem Milošem Levkem. Nesdílím nevyslovené názory obou zmíněných soudů, že organizovaná skupina jednala v zájmu veřejného prospěchu. Protože se jednalo o útok na bezpečnost a soukromí vězně, vyšetřování akce „hodinky“ nebylo nikdy zahájeno. Policista Josef Mareš nezákonné jednání sice nelegalizoval, ale jeho pachatele zaštítil mlčením. V dané situaci odvolací soud setrval na závěrech svého dřívějšího zrušeného rozhodnutí a „umyl si ruce“ mírným snížením trestu. Komu posloužily soudy? Obžalovaný Jaroslav Barták zřejmě nevzbuzuje sympatie a pokud by šlo jen o jeho životní úděl, nemělo by smysl se touto kauzou zabývat, protože zřejmě vstoupí do „čtvrtého kola“. Nabízejí se ale otázky, jež svým významem přesahují rámec tohoto řízení. Jistě stojí za přemýšlení otázka, zda je správné uznat za trestný čin zmatené dění v hlavě obžalovaného, jehož výhonky jen občas vyhřeznou do vězeňského prostředí a dál se nedostanou čili není důvod považovat je za reálnou hrozbu. Pozornost zaslouží i otázka, zda je přípustné, aby se o zákonnosti a použitelnosti důkazů rozhodovalo nikoli podle pevně stanovených pravidel, ale podle subjektivního posouzení naléhavosti potřeby vyhovět Spravedlnosti odsouzením obviněného za každou cenu. Nejdůležitější je otázka, komu vlastně v tomto řízení posloužily soudy. Soudci budou samozřejmě jednohlasně tvrdit, že posloužili Spravedlnosti odsouzením psychopata, jenž vymýšlel hrůzné postihy svých nepřátel v bezmocné zlosti kvůli ponížení uvržením do vězení, jehož se mu oprávněně dostalo kvůli jeho nevhodnému chování. V obhajobě tohoto stanoviska nebude soudům překážet skutečnost, kterou buď vůbec nechtějí vidět, nebo ji hrubě podceňují: o vyvolání tohoto trestního řízení se zasloužila organizovaná skupina osob, působících ve věznici i mimo ni, s funkčním komunikačním propojením, která soustavně porušovala zákon o výkonu trestu. Jejím hlavním činitelem byl nejspíš recidivista Miloš Levko (nebyl-li řízen někým důležitějším zvenčí). V určitém okamžiku se cílem skupiny stala kriminalizace Jaroslava Bartáka a díky soudům svého cíle dosáhla. Protože se jednalo „pouze“ o napadení vězně, navíc osoby obecně značně neoblíbené, nezákonnost postupů této skupiny orgány činné v trestním řízení nepohoršila a nedošlo ani k pokusu o vyšetřování její činnosti. Dodnes nebyli identifikováni pomocníci, žijící mimo věznici. Z vědomých účastníků tažení za kriminalizaci Jaroslava Bartáka jsou viditelní Miloš Levko a kaplanka Renata Wachová, kteří již byli společně odsouzeni za jinou trestnou činnost, páchanou ve věznici. Ostatní zůstávají ve stínu. Úsilí pachatelů došlo naplnění díky pomoci vysokého důstojníka kriminální policie, který patrně jinak stojí mimo rámec jejich organizace. O to, zda se Jaroslav Barták psychopatickými výstřelky svého myšlení skutečně dopustil trestného činu, se budou právníci ještě chvíli přít a já jím tyto úvahy rád přenechám. Ale skutečnost, že pan obžalovaný se dostal před soud zásluhou soustavného porušování zákona o výkonu trestu organizovanou skupinou pachatelů, je nezpochybnitelná. A soudy je nepronásledují, naopak je odměňují vyhověním jejich přání. Nabízí se tedy otázka přípustnosti používání nezákonného jednání jako nástroje Spravedlnosti. Vysvětluji, že opakované použití slova Spravedlnost s velkým S není překlep. Používám je pro označení základního principu, jenž by měl ovládat trestní řízení. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2019-10-07 14:12:23

Zní zrady zvon a začíná další kolo tureckých vojenských agresí

Došlo k tomu, čeho jsem se obávala a o čem jsem již mnohokrát psala. Američané se stahují ze Sýrie. Čili děje se to, co příznivci Asada u nás dlouho požadovali. Bylo by to fajn, kdyby to nemělo hnusnou pachuť – zradu. Protože stažení US vojáků ze severní Sýrie nic jiného není. ¨ A není to ani vítězství Asada, který bude mít za sousedy místo Kurdů a koalice, která vybojovala územní vítězství ve válce proti Islámskému státu (IS), turecké džihádisty a blíže nespecifikované „syrské uprchlíky“, kteří se za žádnou cenu nechtějí vrátit na území spravovaná syrským režimem. Kolik z nich je Syřanů a kolik je bojovníků IS a nejrůznějších islamistických bojůvek, těžko říct. Sousedství nic moc. Ze Sýrie zbyde poušť a Damašek Na místě Asada bych si tedy vybrala Kurdy. Ale těžko říct, do jaké míry může Asad vůbec do něčeho mluvit. Na vytvoření „bezpečné zóny“ pro uprchlíky se dohodli Rusko, Turecko a Írán a v neděli 6. října po telefonátu s Erdoganem dal Turecku zelenou k vpádu do Sýrie – opět – i Trump. S notnou dávkou arogance či hlouposti, těžko říct, dodal, že Turecko přebírá „péči“ o zajaté džihádisty umístěnými v táborech pod kontrolou Kurdy vedených SDF. Zní to jako špatný vtip: IS se dostává pod komando státu, který ho stvořil, vyzbrojil a po celou dobu jeho existence jej podporoval nákupem kradené ropy a dalších cenností. Dále tento nevyzpytatelný státník pravil, že USA tureckou operaci ani nepodporují, ani se nepostaví proti ní. Kurdové nemohou očekávat vůbec žádnou pomoc. Erdogan chce „bezpečnou zónu“ až po Deir es Zor, kde skončila bitva proti IS a kde je ropa. Pásmo kolem hranic je zdrojem vody, ropy a potravin. Ať už se Erdogan s Trumpem dohodnou při setkání o čemkoli, jakékoli hloubce zóny, ze Sýrie zbyde poušť a Damašek. Uprchlickou vlnu, kterou obsazování severní Sýrie vyvolá, si asi neumíme představit. V „malém“ jsme to mohli vidět v Afrínu, odkud uteklo „jen“ 150 tisíc lidí, převážně Kurdů. Zbytek je neustále terorizován okupanty. Mučení a únosy žen, únosy za účelem vydírání výkupného, ale i vraždy jsou na denním pořádku, jak konstatovala i zpráva OSN. Kurdy Erdogan smrtelně nenávidí a v Rojavě jsou velká města, kam chce nastěhovat své „uprchlíky“, kteří mu doma už vadí. Jak budou proturečtí džihádisté a turecká armáda jednat s Kurdy v „bezpečné zóně“, je tedy víc než jasné. Pro ně bezpečná nebude. Slova o „vyčištění“ oblasti od teroristů znějí jednoznačně. Nedivím se tedy na rozdíl od některých komentátorů tomu, že Kurdové demonstrují proti okupaci Rojavy Turky a přejí si zůstat pod „amerikou okupací“. Asi chtějí žít. Hloupost a bezmocnost Západu je děsivá. Na jedné straně marketér místo prezidenta, kterému jsou životy nějakých Kurdů ukradené. Hlavně když Turecko zůstane v NATO. Na druhé straně Evropa, která zná jediný prostředek, jak čelit vydírání – platit. Minulý týden byl v Turecku spolkový ministr vnitra Horst Seehofer (CSU) a slíbil další peníze na „zadržování uprchlíků v Turecku“. Tedy i na invazi do Sýrie, i když takto by to jistě nikdy neřekl. Turecko požaduje od EU 28 miliard eur, abychom byli v obraze, o jaké sumy jde. Kolik půjde na péči o uprchlíky a kolik na sanaci domácí ekonomiky či přímo do kapsy Erdoganovy rozsáhlé rodiny, to se dá těžko říct. Za něco se jistě koupí i další tanky koncernu Rheinmetall, které v nejbližších hodinách podniknou agresi do severosyrské oblasti Rojava, kde nyní funguje kurdská samospráva. Jak napsal na FB jeden můj mladý přítel, Česká republika by měla díky své historii a nesčetným zradám stát naprosto jasně na straně národa ohroženého likvidací. Ale Česká republika nemá vlastní zahraniční politiku a premiér Babiš vznik „bezpečné zóny“ dokonce výslovně podpořil. Hloupost se vrší na hloupost. Nevím, zda se jednotky YPG/YPJ budou bránit – ale divila bych se, kdyby ne. Kdo se chce dívat například na město Kobání, které Kurdové doslova vyrvali IS ze spárů a znovu postavili, jak v něm hospodaří džihádisté? Proti druhé největší armádě NATO a bez jakékoli protivzdušné obrany ale nemají šanci. Kdo by teď myslel na Krym? Ocitovala bych několik vět z FB statusu svého přítele Aliho Ertana Topraka, Kurda žijícího v Německu, politika CDU, který se – většinou marně – snaží upozorňovat německé politiky na to, že sázet na slovo, které dá Erdogan, je marné, a že podpora Kurdů je podpora demokratického směřování Blízkého východu. Ale v politice, obzvláště německé, už dlouho nejde o nic jiného než o kšefty německých a nadnárodních koncernů. Demokracie není zobchodovatelná. Ali také nastiňuje vývoj, ke kterému může v oblasti dojít: - Západ dává v Sýrii přednost „Kurdů prosté“ zóně osídlené Araby věrnými islámu než sekulárními a západně orientovanými Kurdy. - Západ dává nacionalistickému a islamistickému Erdoganovi bianco šek na obsazení kurdských oblastí Sýrie. - Turecko pokračuje ve své politice anexe a nemusí se bát žádných sankcí ze Západu. Kdo by teď myslel na Krym? - To, co se děje v Afrinu od března 2018, plánuje turecká vláda podél celé severní syrské hranice a severního Iráku do Íránu: „Kurdů prosté“ osady s věrnými islámskými Araby. - Ani NATO, ani EU nejsou schopny hájit své vlastní hodnoty proti islamistům. - Turecko bylo a je největším podporovatelem IS a dalších džihádistů v regionu. Více než absurdní je, že nyní má převzít odpovědnost za vězně Islámského státu, který budovalo a podporovalo celé roky. (To fakticky znamená, že džihádističtí váleční zločinci zajatí v bojích s Kurdy dostanou od Erdogana amnestii – pozn. autorky.) - Islámský stát po léta terorizuje evropská hlavní města a brutálně zabíjí stovky lidí v Evropě. - Desítky tisíc kurdských žen a mužů přišly o život nejen při obraně vlastního území, ale při záchraně území obývaných jinými národnostmi od okupantů džihádistického IS. Bez Kurdů a jejich místních spojenců sloužících Západu jako pozemní síly by IS nikdy nemohl být poražen. Kurdové hájili hodnoty a bezpečnost Západu. Jako poděkování jsou znovu zrazeni. - Nyní mají Kurdové pouze dvě možnosti, vzdát se nebo přenést válku do celého Turecka. - Zda to byla chytrá strategie Západu, dovolit člověku, který ve své vlastní zemi nastolil bezprávný a svévolný režim, dát volnou ruku, to ukáže čas. - Prezident politicky a ekonomicky více než churavějícího Turecka Recep Erdogan potřebuje tuto válku, aby si udržel své mocenské postavení doma. - Je také jasné, že Západ nemá v Sýrii koho co poučovat. - A ještě jedna věc: pokud by Turecko mělo být touto válkou destabilizováno, nebude válka v Sýrii a vlna uprchlíků odtud nic ve srovnání s tím, co se bude dít v Turecku. {loadmodule mod_tags_similar,Související} Zvolily hanbu. Budou mít válku Opakuje se situace z let 1939 a 1939. V září 1938 nacistický diktátor Adolf Hitler požadoval vydání pohraničních oblastí Československa, obývaných převážně sudetskými Němci. Pro něj to byl jen předstupeň k okupaci zbytku území Čech a Moravy, které přišlo 15. března 1939. S ním spadly Německu bez boje do spárů rozsáhlé zbrojní a ostatní průmyslové kapacity sousedního vyspělého Československa. A také nemalé zdroje zemědělských produktů, které hodlal použít a – jak se krátce poté ukázalo – i použil na velkou válku, která je dnes označována jako 2. světová. Západní politici si bláhově mysleli, že nasměrovali Hitlera na Východ, zatímco on se pak dohodl s SSSR na válečném rozporcování Polska. A vzápětí vojensky vtrhl na Západ: do Belgie, Nizozemí, Dánska, Francie, Norska. Letecky útočil i na Velkou Británii. Spojenectví s Hitlerem si nepomohli ani Sověti. V roce 1941 vojensky vtrhl i do SSSR. Z Mnichovské bezpečnostní konference v září 1938 se bristký premiér Neville Chamberlain vracel se slovy, že zachránil mír pro tehdejší generaci. Obětování zrazených Čechoslováků, kteří 20 let před tím Britům i Francouzům pomohli porazit Německo v 1. světové válce, považoval za „přijatelnou cenu“. Pozdější britský válečný premiér Winston Churchil zradu Československa komentoval slovy: „Británie a Francie měly na vybranou mezi válkou a hanbou. Zvolily hanbu. Budou mít válku.“ Totéž platí i o vztahu Evropanů k Turecku a zrazeným Kurdům. Rojava není konečnou destinací Recepa Erdogana. Pro tamní Kurdy je to domov, který za cenu krvavých ztrát uhájili proti džihádistům z IS. Pro Erdogana je to jen místo, které je zdrojem nerostných surovin a potravin, které potřebuje na další válku. Veřejně vyhlásil, že jeho cílem je Turecko rozkládající se od Vídně po Perský záliv. To by nás VŠECHNY mělo znepokojovat nejvíc...

Čas načtení: 2019-09-10 08:55:27

Jeden stát, jeden národ, jedna atomová bomba

Jméno tureckého prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana je v médiích takřka neustále. Buďto někde vyhrožuje a na základě svého vyhrožování a vydírání pak s někým jedná, nebo napřed jedná, rozuměj bombarduje, a pak vyhrožování zesiluje. Ve zbylých prohlášeních pak hrozí jednomu a tomu samému národu – Kurdům, z jejichž asi 40milionového národa bez státu jich nejvíc žije na území Turecka. Erdogan vydírá Evropu, že vypustí další uprchlíky a tím dává najevo, že chce další výpalné. Lodě s uprchlíky z Turecka však už jsou stejně na cestě k Řecku, lhostejno, zda Evropa zaplatí. A ona zaplatí. Další miliardy eur. Placením výpalného ale ještě nikdy nikdo ničemu nezabránil, takže tlak migrantů na Evropu a její sociální systém, po generace úsilím odborů a levicových stran pracně vybudovávaný, se ještě zvýší. Na cestě nejsou totiž jen uprchlíci z válečných zón Středního východu, ale i ryze ekonomičtí migranti z Afriky. Ušetřit se musí na jídle, abych to poněkud zjednodušila. Evropské zemědělství je drahé, tak dovezeme maso a drůbež z jižní Ameriky a Vietnamu, zkrátíme zemědělské dotace a ušetřené peníze dáme na migrační politiku, tedy i na výpalné. To navrhuje Evropská komise. K tomu přistupují teritoriální nároky Turecka. V Neue Zürchner Zeitung 7. září Daniel Steinvorth napsal: „Recep Tayip Erdogan často zdůrazňoval, že jeho země je pro tureckého prezidenta příliš malá. Člověk nechce být „vězněm na 780 000 km2,“ stěžoval si před třemi lety. „Nespravedlivé“ byly smlouvy po první světové válce, stěžoval si znovu. Vojenské hrozby řeckému sousedovi a expanzivní agenda v severní Sýrii vzbuzují obavy, že obdivovatel Osmanské říše má vážný vztah k revanšismu. Každopádně bychom si mohli myslet, že Erdogan lituje, že se nenarodil v těle svého vzoru Sulejmana Nádherného (1494–1566). Ten vládl jako obávaný sultán nad říší sahající od severní Afriky po Vídeň.“  Nyní si Erdogan stěžuje, že mu nechtějí dovolit jadernou zbraň. V článku zmiňovaného autora je shrnuto několik Erdoganových prohlášení z ekonomického fóra v Sivasu ve východní Anatolii. Například to, že „neexistuje žádný mocný národ na zemi bez atomových zbraní“ a že je nespravedlivé odpírat je Turecku. Když pomineme destruktivní politiku proti národu, který je jeho hlavním nepřítelem, tedy Kurdům, vyhrožuje Erdogan i Řecku, že „i za cenu války ochrání zájmy Turecka ve Středozemním moři“, čímž myslí ložiska plynu u Kypru. Polovinu tohoto ostrova Turecko okupuje, na druhé polovině je nezávislý stát, který je členem EU. Řecko je člen NATO stejně jako Turecko. Přesto turecké letectvo provádí simulované útoky na řecké cíle, jak mapuje například server Strategické myšlení.  A všechno mu to prochází. Nepíšu o tom poprvé a ne poprvé mě napadá podobnost chování velmocí vůči hitlerovskému Německu. Jedni s ním čile obchodovali a podporovali ho ve víře, že se vydá na Východ, druzí s ním kuli smlouvy ve víře, že zamíří na Západ. Nakonec se divili všichni, kolik jejich chybná politika stála milionů životů a materiálních škod. Dnes je to v mnohém podobné. Kdo si dá tu práci a sleduje vyjádření tureckého prezidenta, až ho děsí, jak to celý svět bere na lehkou váhu. A pořád jsme u toho samého – Turecko je přece tak dobrý obchodní partner. Občas sice něco nezaplatí, jak zjistily i české firmy, ale premiér Babiš po návštěvě Turecka hýří optimismem. I české zbrojní firmy se zapojí. Pecunia non olet – peníze nesmrdí. Alespoň že se Babiš zmínil o českých vězních v Turecku Markétě Všelichové a Miroslavu Farkasovi, i když jsem spíše skeptik, co se jejich osvobození týče. Případně za jakou cenu – a kdo by ji zaplatil. Nerada bych, aby to byli zdejší Kurdové, kteří se často pohybují na hraně vydání do Turecka na nějaké to mučeníčko a k dlouholetému věznění. Rusko potřebuje Turecko své geopolitické plány, stejně jako USA. Proto přistupují na jedno vydírání po druhém. Tak dlouho Erdogan vyhrožoval Kurdům v severní Sýrii, že je nažene do Eufratu, až Spojené státy, spojenec Kurdů v boji proti Islámskému státu (IS), přistoupily na vytvoření tzv. „safe zone“, kde budou společně hlídkovat turečtí a američtí vojáci za souhlasu jednotek Syrských demokratických sil (SDF), tedy faktického pozemního vítěze nad IS. Patroly už začaly, v zóně, široké od 5 do 14 kilometrů. Mnozí mají škodolibou radost, že „američtí Kurdové“ museli ustoupit. Další „handl“ na úkor Kurdů uzavřelo s Tureckem Rusko, Idlíb připadne Asadovi a výměnou se proturečtí džihádisté přesunou právě na sever Sýrie, odkud, jak jsou mnozí přesvědčeni, se Američané nakonec stáhnou a Erdogan bude mít volné ruce. To prý přinutí Kurdy konečně seriózně jednat s Asadem. Toto seriózní jednání by ale bylo v podstatě kapitulací, protože syrský režim už dal mnohokrát najevo, že o kurdské autonomii nemůže být ani řeči. Pomineme-li řeči o celistvosti země a rozpuštění jednotek SDF, a tedy i kurdských milic YPG a YPJ, které vybojovaly většinu pozemních vítězných bojů proti IS, tak nevím, co je tak skandálního na školství v mateřském kurdském jazyce či podílu na zisku z ropy z krvavě dobytých ložisek. Také není jasné, co je to pro Asada za výhru, mít Turky místo v Idlíbu v Rojavě – tedy severní části Sýrie, kde se nachází velká část vodních zdrojů země a odkud pochází více než polovina zemědělské produkce. Jsou tam také velké zásoby nejkvalitnějšího cementu na světě, který zničená země bude potřebovat k obnově infrastruktury. {loadmodule mod_tags_similar,Související} Spíše to všechno naznačuje, kdo je pro Rusko důležitějším partnerem. A pokud si někdo myslí, že návrat stavu do doby před začátkem občanské války v Sýrii je záruka stability do budoucna, pohybuje se v oblasti zbožných přání. Asad je ovšem zatím pevně v sedle podepřeném ruskou rukou. Jak velká bude nakonec Sýrie, o tom ale nerozhoduje. O tom rozhodují Erdogan, Putin a Trump. Jediná šance Evropy, že „sultán“ nezačne pokukovat po nějakém tom ostrově či území, spočívá v tom, že přežene svou totální válku doma. Dokud zatýkal politiky levicové prokurdské HDP a sesazoval jejich starosty, bralo se to jako součást koloritu, který patří k tureckému státu za všech režimů. Teď ale zamířil i na republikánskou stranu CHP, která mu „sebrala“ starosty velkých měst Istanbulu a Izmiru, ale i Ankary. Minulý týden byla odsouzena k deseti letům vězení za „podporu terorismu“ Canan Kaftancioglu, předsedkyně CHP v Istanbulu, což nejde číst jinak než jako pomstu za prohrané volby. A to už je jiná – to nejsou „jen“ Kurdové. Tady už by mohli Erdogan a jeho Strana spravedlnosti a pokroku AKP, která se mu mimochodem tak trochu rozpadá, přecenit své síly.

Čas načtení: 2024-02-22 08:57:00

ONLINE Soud s Janem Cimickým bez Cimického! Promluví další svědci

35 případů vydírání se sexuálním podtextem a 4 znásilnění - z toho všeho je obžalován známý psychiatr Jan Cimický (75). Obvodní soud pro Prahu 8 pokračuje 22. února v rozplétání případu. Cimický se k soudu opět nedostavil. Promluvit mají další svědci, veškeré dění pro vás sledujeme ONLINE.

Čas načtení: 2024-02-22 09:59:00

Soud s Janem Cimickým bez Cimického pokračuje za zavřenými dveřmi! Promluví důležití svědci

35 případů vydírání se sexuálním podtextem a 4 znásilnění – z toho všeho je obžalován známý psychiatr Jan Cimický (75). Obvodní soud pro Prahu 8 pokračuje 22. února v rozplétání případu. Cimický se k soudu opět nedostavil. Promluvili lékař a sestřička, kteří se setkali s psychiatrovými oběťmi, pak ale soud veřejnost z jednání na celý den vyloučil. Za zavřenými dveřmi mají promluvit další důležití svědci. Veškeré dění jsme pro vás sledovali ONLINE.

Čas načtení: 2024-02-29 09:00:00

ONLINE Soud s Janem Cimickým bez Cimického pokračuje: Promluví důležití svědci

35 případů vydírání se sexuálním podtextem a 4 znásilnění – z toho všeho je obžalován známý psychiatr Jan Cimický (75). Obvodní soud pro Prahu 8 pokračuje 29. února v rozplétání případu. Cimický se k soudu opět nedostavil. Promluvit mají další svědci. Veškeré dění pro vás sledujeme ONLINE.

Čas načtení: 2024-02-29 13:54:00

Soud s Janem Cimickým bez Cimického pokračuje: Promluvily důležité svědkyně

35 případů vydírání se sexuálním podtextem a 4 znásilnění – z toho všeho je obžalován známý psychiatr Jan Cimický (75). Obvodní soud pro Prahu 8 pokračuje 29. února v rozplétání případu. Cimický se k soudu opět nedostavil. Promluvili další svědci a svědkyně, mimo jiné zdravotní sestry, které s Cimickým pracovaly v jeho soukromé ordinaci Modrá laguna.

Čas načtení: 2024-04-02 11:02:00

Soud s Cimickým opět bez Cimického: Nedorazil ani znalec, promluví důležití svědci

V projednávání případu psychiatra Jana Cimického, který čelí obžalobě ze čtyř znásilnění a 35 případů vydírání, bude v úterý Obvodní soud pro Prahu 8 pokračovat za zavřenými dveřmi. Soudce Petr Novák sice dopoledne plánoval veřejně vyslechnout znalce, ten se ale z jednání omluvil. Zbylí svědci budou vypovídat neveřejně. Šestasedmdesátiletý lékař k úternímu jednání nepřišel, v minulosti obžalobu odmítl. Další hlavní líčení se uskuteční příští týden.

Čas načtení: 2024-04-08 14:01:18

Zveřejníme tvoje nahé fotky, vydírali Nigerijci australského školáka. Ten se radši zabil

Australský školák na konci loňského roku poslal přes internet osobě, s níž se na sítích seznámil, své nahé fotky. Ta po něm začala vymáhat peníze, jinak že je pošle chlapcovým rodičům a kamarádům. Školák se ještě téhož večera zabil. Za jeho vydírání byli nyní zatčeni dva Nigerijci. Případů zločinu nazývaného sextortion (sexuální vydírání) dále drasticky přibývá.

Čas načtení: 2024-04-16 08:41:39

Muž naletěl na Facebooku na flirt a obnažil se. Pachatel ho poté začal vydírat

Český Krumlov – Lipno nad Vltavou – Kriminalisté z oddělení obecné kriminality v Českém Krumlově v těchto dnech zahájili úkony trestního řízení pro podezření ze spáchání přečinu vydírání. Poškozeným je v tomto případě čtyřiadvacetiletý muž z Českobudějovicka, který se stal obětí vydírání ze strany dosud neustanoveného pachatele, uvedla Policie České republiky. The post Muž naletěl na Facebooku na flirt a obnažil se. Pachatel ho poté začal vydírat first appeared on Pravda24.

Čas načtení: 2024-04-16 10:41:00

Soud s Cimickým bez Cimického: Kolegyně ho vychválily! Žalobkyně: Zásadní bude svědectví poškozených

Soud pokračuje v rozplétání případu psychiatra Jana Cimického, který je obžalovaný z celkem čtyř případů znásilnění a 35 případů vydírání se sexuálním podtextem. Cimický se k hlavnímu líčení v úterý jako již tradičně nedostavil, Obvodní soud pro Prahu 8 vyslechnul dvě svědkyně, které s Cimickým pracovaly. Co o něm řekly? Zbylí svědci předvolaní na dopoledne vypovídají neveřejně, odpoledne soud plánuje vyslechnout znalce, který na Cimického zpracoval psychologický posudek. 

Čas načtení: 2024-04-16 15:15:00

Soud s Cimickým bez Cimického: Snížená empatie a přesvědčení o vlastní výjimečnosti, uvedl znalec

Soud pokračuje v rozplétání případu psychiatra Jana Cimického, který je obžalovaný z celkem čtyř případů znásilnění a 35 případů vydírání se sexuálním podtextem. Cimický se k hlavnímu líčení v úterý jako již tradičně nedostavil, Obvodní soud pro Prahu 8 vyslechnul dvě svědkyně, které s Cimickým pracovaly. Co o něm řekly? Zbylí svědci předvolaní na dopoledne vypovídali neveřejně. Soudní znalec z oboru psychologie Pavel Král uvedl, že Cimický netrpí duševní poruchou, má ale různá osobnostní specifika - sníženou empatii, klade důraz na vlastní význam či výjimečnost. 

Čas načtení: 2024-04-23 08:51:00

Zásadní zlom u soudu s Cimickým bez Cimického: Promluví poškozené ženy!

V případu psychiatra Jana Cimického, který čelí obžalobě z několika znásilnění a desítek případů vydírání, by dnes měl Obvodní soud pro Prahu 8 začít vyslýchat poškozené ženy. Lze předpokládat, že hlavní líčení bude neveřejné, pokud se některá ze svědkyň nerozhodne vypovídat veřejně. Cimický se zúčastnil jen prvního soudního jednání, z dalších se omluvil. Už dříve veškerá obvinění odmítl.

Čas načtení: 2024-04-23 12:33:00

Zásadní zlom u soudu s Cimickým bez Cimického: Hovoří poškozené ženy! Obhájkyně: Jsou statečné!

V případu psychiatra Jana Cimického, který čelí obžalobě z několika znásilnění a desítek případů vydírání, v úterý Obvodní soud pro Prahu 8 začal vyslýchat poškozené ženy. Hlavní líčení je kvůli ochraně jejich údajů neveřejné, dění v soudní síni ale shrnula obhájkyně většiny obětí Lucie Hrdá. Cimický, který už dříve veškerá obvinění odmítl, se z úterního soudního jednání omluvil.

Čas načtení: 2024-04-23 12:33:00

Zásadní zlom u soudu s Cimickým bez Cimického: Hovoří poškozené ženy! Advokátka: Jsou statečné!

V případu psychiatra Jana Cimického, který čelí obžalobě z několika znásilnění a desítek případů vydírání, v úterý Obvodní soud pro Prahu 8 začal vyslýchat poškozené ženy. Hlavní líčení je kvůli ochraně jejich údajů neveřejné, dění v soudní síni ale shrnula zástupkyně většiny obětí Lucie Hrdá. Cimický, který už dříve veškerá obvinění odmítl, se z úterního soudního jednání omluvil.

Čas načtení: 2024-04-23 14:56:00

Zásadní zlom u soudu s Cimickým: Promluvily poškozené! Jsou statečné, řekla advokátka Hrdá

V případu psychiatra Jana Cimického, který čelí obžalobě z několika znásilnění a desítek případů vydírání, v úterý Obvodní soud pro Prahu 8 začal vyslýchat poškozené ženy. Hlavní líčení je kvůli ochraně jejich údajů neveřejné, dění v soudní síni ale shrnula zástupkyně většiny obětí Lucie Hrdá. Odpoledne se vyjádřila také moderátorka Martina Hynková Vrbová, která je jednou z prvních žen, jež o své zkušenosti s psychiatrem veřejně promluvila. Cimický, který už dříve veškerá obvinění odmítl, se z úterního soudního jednání omluvil.