Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2025-05-19 11:02:59

Nečekaný zvrat rumunských voleb: vyhrál proevropský kandidát

V nedělním druhém kole prezidentských voleb v Rumunsku zvítězil centristický starosta Bukurešti Nicusor Dan, který podle předběžných, téměř úplných výsledků sčítání hlasů získal zhruba... Článek Nečekaný zvrat rumunských voleb: vyhrál proevropský kandidát se nejdříve objevil na AC24.cz.

Čas načtení: 2020-11-01 18:49:26

Macron, nepřítel islámu, čili “o proraženém krunýři”

Začneme trochu zeširoka, ale je to potřeba. Představte si někoho, kdo je takový ten klasický proevropský středolevý, nebo velmi-opatrně-středopravý liberál. Integrace, hurá, placení eurem, hurá, co to ta hloupá Británie provedla, fuj, atd. Je to trochu karikatura, ale reálného typu lidí. V západních státech jich je docela dost, u nás jak kde, podle pracoviště a strany. Podstatné je, že jsou to často lidé ve svém okolí vlivní. Lidé se rádi identifikují s jinými lidmi. Pouhé abstraktní myšlenky, i když sdílené, nedokážou vytvořit tak silné emocionální pouto. A na současné evropské politické scéně je v podstatě jenom jedna osoba, která na sebe tyhle prounijní emoce dokáže navázat – právě Emmanuel Macron. V Bruselu samotném nikoho takového nenajdete, to jsou instituce složené z nevýrazných šedých myší. Kdybyste předložili stovce náhodně vybraných Čechů skupinové foto a požádali je, aby na něm ukázali Ursulu von der Leyen nebo Michela Barniera, dost možná je nepozná ani ten jeden ze sta. Tam prostě příznivce EU nenajde žádnou personální kotvu, se kterou by se mohl nějak ztotožnit. Musí se ohlížet jinde. Macron naopak jako kotva slouží dobře, protože je vcelku mladý a fotogenický, a ještě pochází ze země, která dodnes považuje řečnické umění za důležitý atribut vrcholného politika. (To poslední diskvalifikuje prakticky všechny Němce, protože v Německu je vrcholná politika oborem “kožených ksichtů a šedých obleků”, technokratická a nudná, zdaleka nejnudnější ze všech velkých demokratických států.) Francouzi od svých politiků emocionální proslovy a vystupování na veřejnosti očekávají. To, že je teď zrovna francouzský prezident, který se postavil za právo kreslit karikatury Mohameda, terčem onoho klasického výhřezu vzteku na ulicích muslimských měst, pak možná dosáhlo něčeho, čeho za dlouhá léta snažení nedosáhli Ayaan Hirsi Ali, Hamed Abdel-Samad ani Salman Rushdie, nemluvě už o pidibloggerech, jako jsem já: proražení krunýře odmítavé nevědomosti určité části Evropanů, který dosavadní kritici islámu dokázali tak maximálně poškrábat. Nemám na to žádné exaktní měřítko, ale charakter debaty na sociálních sítích a jiných fórech, kam chodím na výzvědy, se proti loňskému roku hodně proměnil. Otřepaných hlášek o tom, že v Evropě jsme přece taky zplodili Breivika, značně ubylo. Dokonce i z vysloveně rudozelených kruhů se ozývají myšlenky typu “islámofašismus je taky druh krajní pravice a podle toho s ním musí být naloženo”. A nejen, že ozývají, ale sbírají lajky a pozitivní reakce od svých vlastních soudruhů. To by bylo dříve neslýchané. Nevěřím, že to způsobila jen uříznutá hlava učitele Samuela Patyho, i když hrůznost toho činu určitě některými lidmi otřásla. Ty útoky na Macrona, i když při nich neteče krev, nejspíš taky svůj účinek mají. Kdybych chtěl být prostořeký, řekl bych: sáhli liberálním Evropanům na proroka. Bude zajímavé pozorovat následky. Rozzuřený Pierre Croissant určitě nevyrazí s naostřenou bagetou na sraz tureckých imámů, ale nějaké nejspíš budou. Pár videí z pátku, abychom viděli, o čem je řeč, a pak půjdeme dál, do německých novin. Protimacronovská demonstrace v Neuköllnu, Berlín: V Londýně se protest sešel před francouzským velvyslanectvím (cca v čase 0:30 tomu řečníkovi úplně přeskakuje hlas, jak se zalyká poselstvím míru a lásky): Toto naštěstí není Londýn (nenechte se zmást double-deckery), ale Bangladéš: Mogadišo v Somálsku: A sestřih z různých měst: V Německu píchnul jako první do pomyslného vosího hnízda mladý sociální demokrat jménem Kevin Kühnert. Kühnert úplně nezapadá do schématu německé politiky coby nudné a předvídatelné činnosti. Sice je to (post)moderní levičák jako poleno a kariérní politik snad od třiadvaceti let věku, ale zároveň občas sáhne na nějaké to citlivé místo. Když se po posledních spolkových volbách nechali sociální demokrati zase jednou přemluvit k vytvoření velké koalice (GroKo), zvedl tehdy Kühnert rebelii a jezdil napříč Německem přemlouvat členy, ať to vetují. Začalo se tomu říkat Zwergenaufstand, povstání trpaslíků, a i když členská základna nakonec velkou koalici schválila (66 procenty hlasů), stejně to byla událost na německé poměry mimořádná. Nu, a 21. října letošního roku, hned po vraždě Samuela Patyho, napsal Kühnert do Spiegelu článek, ve kterém tvrdě kritizuje mlčení německé levice k nábožensky motivovaným brutalitám, zvlášť v kontrastu s tím, jak rychle je ochotna mobilizovat proti neonacistům. “Islamismus je naše největší slepá skvrna,” píše. “Naše hodnoty jsou pošlapávány, podřezávány nebo vyhazovány do vzduchu při každém atentátu. Jak to můžeme přehlížet a mlčet k tomu? Jsme podezřelí z toho, že dělíme oběti a pachatele na ty špatné a ty správné.” A rozebírá dále to, že nestačí odsuzovat terorismus, ale je potřeba se obrátit i proti těm, kdo jej podporují a schvalují. Kühnertův článek je hodně emocionální a přidal se k němu i Sascha Lobo, kmenový komentátor Spiegelu, který je jinak velmi doleva. Ještě zajímavější je ale sloupek Alana Posenera publikovaný v Zeitu pod názvem Islamismus nenávidí všechno, co je levici svaté: „Po útoku na synagogu v Halle jsem si oddechl, když se ukázalo, že pachatelem byl pravicový extremista a ne muslim. Ostudná reakce, ale musel bych se hodně mýlit, kdybych s ní byl sám. Někdy mám dokonce pocit, že mí přátelé na levici pociťují ze vzestupu nové pravice utajovanou radost. Tam jsou fronty jasné, symboly a hesla dávno připravené: Neprojdou! Přitom je islamismus jako ideologie v podstatě klerikální fašismus: nenávidí demokracii, ženy, homosexuály, Židy, vědu, radost, vlastně v jádru celý život. Vším, co levičáci a liberálové považují za svaté, islamismus pohrdá. Všechno, co nenávidějí, je zase islamismu svaté. V jeho očích jsme všichni kandidáti pro šibenici nebo kulku do týlu.“ Ejhle, to je ale koňská dávka nepříjemné a ničím neředěné reality, což? A ještě ke všemu vyšla v Zeitu, který obvykle kolem takových témat našlapuje velmi opatrně. Podobně znějící vzkaz by mohl na motáku z vězení Evin poslat nějaký ten íránský levičák, čekající na Chomejním nařízenou hromadnou popravu politických vězňů. Tím samým Chomejním, kterému při protišáhovské revoluci o devět let dříve íránská levice de facto pomohla k moci. Ano, realita se prosazuje sama. Ale že jí to kurňa trvalo. Samozřejmě je otázka, jestli už není příliš pozdě, ale nakonec musí být člověk vděčný i za tenhle mentální posun. Bez něj by totiž vyhlídky, zvlášť pro některé západní země, byly naprosto beznadějné.   Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE.

Čas načtení: 2020-10-18 17:56:04

Republika zasažená do srdce, aneb O realitě, která se prosadila sama

O špatných vztazích mezi islámem a sekulární částí Francouzské republiky se konečně aspoň oficiálně mluví. Otázka je, zda není příliš pozdě. Série neblahých až příšerných událostí, které se ve Francii odehrály během posledního měsíce (jedna, druhá, třetí, čtvrtá) před pár dny vyvrcholila uříznutím hlavy učiteli, který ukazoval žákům karikatury Mohameda. Co bude s Francií? O třicet let později První věc k povšimnutí, která však možná přišla příliš pozdě. Konečně, KONEČNĚ, o tom problému otevřeně a opakovaně hovoří i politici, kteří jsou u moci: prezident Macron, premiér Castex i ministr vnitra Darmanin. Realita se prosadila sama. Téma vzniku paralelních islámských společností a násilného džihádu se prostě už nadále nedá ignorovat ani přenechávat Marine Le Penové. I u nás bylo v uplynulých letech až deprimující, jak rozhovory o tomto tématu probíhaly. Kolik se jen našlo lidí, kteří byli ochotni tvrdě bojovat proti realitě a využít přitom všechny možné nečisté rétorické prostředky, aby z protistrany udělali idiota nebo podvodníka. Třeba tyto: * Nekonečné tahanice o to, co je to vlastně no-go zóna, jak zní její totálně přesná definice a jestli vůbec existují. * Vytahování všelijakých úchylů a zločinců evropského původu, jako by jejich náhodná existence a činnost měla stejnou váhu jako organizované podhoubí posílající bojovníky do Islámského státu po stovkách až tisících. * Připomínky starých koloniálních hříchů Francie, Británie a dalších velmocí, jako by nějak ospravedlňovaly dekapitaci lidí v roce 2020. (Zajímavé, že Vietnamci nebo Kambodžani, jejichž země byly součástí francouzské koloniální říše stejně dlouho jako Tunisko nebo Maroko, a kterých žije ve Francii taky dost, nic takového nedělají…) * Když jde do tuhého, vždycky se dají vytáhnout křížové výpravy, však je to pouhých devět set let. * A když ani to nezabere, tak “šíření ruského narativu”, xenofobie, islamofobie, rasismu a tak dále. Když už teď o vážnosti situace mluví sám Macron, můžeme aspoň trochu doufat, že tihle bojovníci snažící se o zamlžení pojmů konečně sklapnou. Nakonec to asi většina z nich dělala ne z obdivu k islámu, ale z loajality k Evropské unii; a Macron je dnes tváří EU daleko více než stárnoucí a odcházející Angela Merkelová. Kéž by. Bylo (je?) opravdu unavující neustále se nechat zatahovat do debat o tom, jestli je země placatá a měsíc ze žlutého sýra. Mimochodem, první kniha popisující neutěšený směr vývoje ve Francii se jmenovala “Islámská předměstí” (Les banlieues de l’Islam) a vyšla roku 1987. Její autor Gilles Kepel, intelektuál českého původu, je dnes poradcem francouzského prezidenta. Zhruba o třicet let později, než by bylo bývalo na místě… Úkol hodný Viktora Čističe Tím asi výčet kladných prvků celé situace končí. Premiér Castex řekl, že vražedný útok na učitele “zasáhl Francii do srdce” a Macron, že “celá země stojí za svými učiteli“. Ano jedno není pravda, jsou to prostě rétorické figury, kterými zrovna francouzští politici velmi rádi hýří. Dokonce i výrok Marine Le Penové, že “Islamismus proti nám vede válku a musíme ho vyhnat z naší země silou.” zní poněkud dutě. Nejpřesnější přirovnání stavu věcí není rána do srdce, ale rakovina s metastázami rozlezlými po celém organismu, nebo snad něco jako malomocenství. Rozhodně není pravda, že celá země stojí za svými učiteli. V některých domácnostech se skutečnost, že nevěřící rouhač byl zkrácen o hlavu, nepochybně slavila. Když před několika lety v Dánsku pohřbívali pachatele podobného teroristického útoku, dorazilo mu na pohřeb několik set truchlících. Kolik by jich bylo ve Francii, která má jedenáctkrát tolik obyvatel než Dánsko a podstatně větší islámskou komunitu? (Z čistě racionálního hlediska by bylo pro Francouze výhodné, aby nechali nějakého radikálního imáma vystrojit teroristovi pohřeb se vší parádou a ztotožnili si přitom všechny, kdo tam přijedou, nebo kdo se připojí na přímý přenos z akce a budou hlasitě truchlit. Ale z hlediska P.R. by to byla katastrofa, kterou si vláda nemůže dovolit. Ony by tam taky mohly dorazit mnohatisícové zástupy.) Všichni zmínění používají výraz islamismus. Kde začíná a kde končí? Teď se nechci tahat o slovíčka jako ti výše zmínění diskutéři, kteří chtěli popírat existenci no-go zón. Z hlediska praktické politiky je stanovení té meze docela zásadní, zákon nemůže operovat na příliš vágním základě. A zde se bavíme o několikamilionové populaci rozdělené na menší komunity, které spolu komunikují babylonem jazyků a nářečí, pro policii často nesrozumitelných. Navíc aspoň určitá část těch imámů a kazatelů má nějaký základní pud sebezáchovy a bude se snažit navenek tvářit pozitivně, integrovaně a proevropsky – aspoň do chvíle, než přepnou z francouzštiny na jazyk své kongregace. Když se v sousedním Německu reportér televize ARD jménem Constantin Schreiber rozhodl zmapovat, o čem se mluví v tamních mešitách, zjistil, že obsah arabských kázání, knih a letáků se velmi zásadně liší od toho německého. (Stereotypní teutonský blonďák Schreiber vyrostl v Sýrii a ovládá arabštinu plynně, ale samozřejmě to při svém průzkumu tajil.) Takže – máte několik milionů lidí, o jejichž postoji k francouzskému státu, civilizaci a kultuře nemáte moc jasnou představu, jenom podezření, že není dobrý. Víte aspoň o některých z nich, že jsou nebezpeční. To jsou ti, kteří mají dostatečně slabou mentální pojistkovou skříň na to, aby se otevřeně dopustili násilných činů a pokřikovali přitom něco o velikosti svého boha. Těch si systém může všimnout a zařadit si je do seznamu k bližšímu sledování, i když pouhé sledování samo o sobě žádné zázraky nedokáže. (Na seznamu zvaném Fichier S jsou desítky tisíc lidí, ovšem nejen muslimů.) Ale nevíte, kolik jejich spolužáků, příbuzných a sousedů jim toto chování toleruje nebo dokonce schvaluje. Do hlav se jim nikdo nepodívá, a přitom právě tahle podpůrná síť je tím skutečným jádrem problému, protože je velký rozdíl mezi ojedinělým magorem, kterého odsoudí a pronásleduje celá země, a mezi někým, kdo má mezi svými blízkými neoficiální status hrdiny, jemuž je třeba pomáhat. I v klasické válce bývá na frontě jen malé procento celého národa, ten zbytek se jim stará o logistiku. V případě terorismu platí lautr to samé. Ani Izrael, který má podstatně méně institucionálních zábran a podstatně větší míru pochopení svých protivníků (protože znalost spisovné arabštiny i místních dialektů je u lidí pracujících v izraelských výzvědných a policejních složkách běžná), nedokázal zkrotit pásmo Gazy. Nakonec se z něj prostě stáhli a – stejně jako Egypťané, na což se zapomíná – postavili na hranicích plot. Na svém teritoriu je ten Hamás a jeho spojenci zkrátka ne-sice-přímo-porazili, ale uondali dostatečně na to, aby Izraelci ten kus země raději vyklidili. Prostě nestál za všechnu tu krev a pot. Když dnes francouzský ministr vnitra hovoří o tom, že oblasti ovládané gangy dostane zase pod kontrolu, nemohl by při té příležitosti aspoň naznačit, kolik k tomu bude potřeba prostředků? Třeba konkrétně policistů a vybavení? To není zrovna malá operace, dokonce je nejspíš daleko větší než cokoliv, co kdy zkoušel třeba ten výše zmíněný Izrael. Pravda, Francie je větší, ale francouzská policie už teď trpí nedostatkem lidí a ti, kteří stále ještě slouží, protestují proti nebezpečným pracovním podmínkám. Pokus o znovunastolení francouzské moci ve ztracených územích republiky určitě moc bezpečný nebude. A nenachází se tam těch gangsterů třeba více, než kolik činí kapacita všech francouzských věznic? I kdyby se tenhle úkol hodný Viktora Čističe povedlo dotáhnout do konce, fyzická kontrola teritoria je stále jen ta první věc v řadě. Co s tou okupovanou populací? Jak z nich uděláte loajální Francouze? A přijmou je jiní Francouzi za Francouze, po všech těch letech konfliktů a nedůvěry? Nebo se od nich budou držet pro jistotu stranou? A co ten deklarovaný plán “očistit islám ve Francii od cizích vlivů“? Nejsou tam ty vlivy po desítkách let Úpřítomnosti už náhodou velmi pevně a hluboko zakořeněné? Všichni sní o euroislámu, ale nikdo ho zatím nevytvořil. O nějakou formu státně kontrolovaného a mocensky vykleštěného islámu se kdysi pokoušel i turecký reformátor Atatürk, a to v časech, kdy ještě šlo podvázat státem nechtěné komunikační kanály relativně snadno. Nevyšlo to, kyvadlo dějin se zhouplo zpátky a dnes na jeho prezidentském křesle sedí Erdogan snící o restauraci osmanské říše. A to přitom Atatürk v islámské společnosti vyrostl a důvěrně znal všechny její síly a slabiny. Věděl tedy velmi dobře, s čím bojuje. To o sobě pánové Macron, Castex a Darmanin říci nemohou. Francie má náběh stát se novým Libanonem Já vím, já vím. Ani ten Macron, papírově nejmocnější prezident v Evropě, nemůže jen tak předstoupit před své voliče a říci jim: “Máme zde pár set průserových čtvrtí, se kterými nic neuděláme, které musíme nějak živit a hlídat před akutním výbuchem, které jsou Francií jen podle jména, ale jejichž obyvatelstvo se součástí naší země být necítí.” Sice by to byl popis reality, ale zároveň by to znamenalo přiznání, že pátá republika selhala a dost možná je na odpis. Minimálně v těch místech, o kterých se hovoří, a kterých je hodně. Ofenzivní plány znějí lépe a optimističtěji než říci “po letech zanedbávání situace máme náběh na to, stát se novým Libanonem nebo Irákem, a nevíme, co s tím při zachování současné právní struktury státu dělat.” Ale možná by takové přiznání francouzské voliče zase tolik nešokovalo. Když začátkem října ohlásil prezident Macron svůj plán porazit islámský extremismus ve Francii, uspořádal deník Le Figaro průzkum mezi svými čtenáři. Celkem 74 procent respondentů řeklo, že v úspěch těchto plánů nevěří.   Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2019-11-18 15:40:54

Kvóty na migranty znovu na stole – pokolikáté už?

Německé spolkové ministerstvo vnitra připravilo návrh reformy azylového práva v EU. Hádejte, co se tam zase objevilo. Můžete třikrát. Nedělní Die Welt má pro nás zajímavou novinku: detaily dosud nezveřejněného plánu ministra Horsta Seehofera na nové uspořádání azylového systému v Evropě, který by nahradil dosavadní dublinské smlouvy. Jeho těžištěm jsou tři body, označené jako „neoddělitelně vzájemně propojené“. 1. Předběžně azylové řízení s žadateli se bude konat už na samotné vnější hranici EU, i za cenu „omezení žadatelů na svobodě“, aby se procesu nevyhýbali. Dokud neproběhne, nebude dotyčný považován za právoplatně přicestovalého – jako by na území EU vůbec nebyl. Odmítnutí zjevně nepodložených žádostí by mělo trvat nanejvýš pár týdnů a neúspěšný žadatel by měl být za pomoci Frontexu ihned poté deportován. 2. Lidé, u kterých předběžné azylové řízení dopadne kladně, budou novou celoevropskou agenturou EUAA přiděleni na základě kvót (označených ve Weltu jako gerechter Anteil, tj. spravedlivý či přiměřený podíl, ach ta vzletná řeč politiky) do jednotlivých států EU. Kvóty budou nejspíše nastaveny podle počtu obyvatel a hospodářské síly zemí, detaily zatím nejsou určeny. 3. Aby to žadatele nelákalo utíkat z Bulharska do Švédska, budou mít nárok na veškerou sociální podporu a péči jen ve státě, kam budou přiděleni. Případné podání žádosti o azyl v jiném státě by mělo být okamžitě odmítnuto jako nepodložené a dotyčný bez dalších průtahů vrácen do země, kam byl přidělen. Podle Weltu prý v „informovaných kruzích“ panuje sebevědomí, že v druhé půlce roku 2020, kdy Německo předsedá Evropské unii, by mohlo celý návrh protlačit europarlamentem i radou až do stavu platného evropského práva. No jo, kvóty znovu na scéně. Němci se své myšlenky přerozdělovat lidi jako brambory jen tak nevzdají. U nich doma funguje podobný mechanismus, tzv. Königsteiner Schlüssel, podle kterého dostanou svůj příděl všichni, od zelenorudého Hamburku až po východní Länder, kde má AfD kolem pětadvaceti procent hlasů. Je vůbec zajímavé, že takový plán vznikl čistě interně v jednom ministerstvu jedné země EU, aniž by se na něm při jeho vzniku směly podílet země ostatní. Na Seehoferově plánu je spousta slabin. Není nijak jisté, že by státy jako Řecko a Itálie byly ochotny zřizovat masové detenční tábory za účelem předběžné kontroly azylantů na svém území. A deportace odmítnutých žadatelů nefunguje moc dobře ani teď, mimo jiné proto, že jejich mateřské země nemají extra důvod si je brát zpátky a nikdo je zatím dostatečně neuplatil, aby tak činily (Pákistán či Nigérie opravdu nedostatkem lidí netrpí.) Proč by měla začít fungovat potom? A přerozdělovací pravidlo má mít výjimky, dané například tím, že v nějaké zemi už žijí příbuzní žadatele; vsaďte se, že najednou bude mít každý bratra v Berlíně, a dokazování opaku může být dost složité. Na toto riziko upozorňuje v tomtéž článku i Thorstein Frei, člen frakce CDU pověřený vnitřní politikou. Ale mohl by se tenhle plán stát tvrdou realitou? Kdo ví, na evropské úrovni už se upeklo dost šeredností. Zatím jsme kvóty několikrát odrazili, i když soudní řízení ještě běží. Ale tentokrát je šéfkou komise (nepříliš schopná) Němka a její šedou eminencí se stal Frans Timmermans, chlapík, který střední Evropě nikterak nakloněn není. Máme zase s čím bojovat. A bude dost záležet na tom, kdo nám v danou chvíli bude vládnout, protože tenhle proces nějakou dobu zabere. Aby v Černínském paláci neseděl někdo, kdo rád kývne, aby vypadal dostatečně konstruktivně, antipopulisticky a proevropsky – a na ministerstvu vnitra zase někdo jiný, kdo nařídí vyšetřování odpůrců, zda se náhodou neprovinili předsudečnou nenávistí. Hergot, nepopsal jsem náhodou současný stav? {loadmodule mod_tags_similar,Související} Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE.

Čas načtení: 2024-02-21 20:02:00

Pozor! Nandal si paruku, vydává se za krále, chválí EU. A bude mluvit „s lidmi na ulici“

Předseda Pulse of Europe a proevropský aktivista Tomáš Peszynski plánuje před volbami do Evropského parlamentu výjezdy za lidmi do českých měst. Radit jim chce, koho mají, či nemají volit, abychom měli „silnou Evropu“, a tím pádem i větší bezpečnost. Říkat si bude Jiří z Poděbrad, protože právě tento český král podle spolku vymyslel evropskou integraci.

Čas načtení: 2024-03-07 14:20:00

Ficovy výroky nejsou názorem většiny Slováků, řekl po jednání s českými politiky Šimečka

Předseda nejsilnějšího slovenského opozičního hnutí Progresivní Slovensko (PS) Michal Šimečka po jednání s českými politiky upozornil na to, že Slováci jsou stále z většiny proevropský národ. Rozhodnutí české vlády přerušit konzultace se slovenským kabinetem premiéra Roberta Fica označil za asi nejhorší moment od vzniku samostatného Česka a Slovenska.

Čas načtení: 2024-03-07 14:20:00

Ficovy výroky nejsou názorem většiny Slováků, řekl po jednání s českými politiky Šimečka

Předseda nejsilnějšího slovenského opozičního hnutí Progresivní Slovensko (PS) Michal Šimečka po jednání s českými politiky upozornil na to, že Slováci jsou stále z většiny proevropský národ. Rozhodnutí české vlády přerušit konzultace se slovenským kabinetem premiéra Roberta Fica označil za asi nejhorší moment od vzniku samostatného Česka a Slovenska.

Čas načtení: 2024-05-19 15:04:24

Doby, kdy se Česko Sudetoněmeckých sjezdů bálo, skončily, řekl velvyslanec

Český velvyslanec v Německu Tomáš Kafka řekl v neděli na sudetoněmeckém sjezdu v Augšpurku, že doby, kdy Česko na tato setkání hledělo s obavami, skončily a vyřídil pozdravy od českého prezidenta Petra Pavla. Nejvyšší politický představitel sudetských Němců Bernd Posselt opakovaně ocenil pokrok ve vzájemných vztazích a také proevropský postoj Česka, zároveň varoval před nebezpečím návratu nacionalismu. Stejně jako loni a předloni zazněla na sjezdu česká hymna.

Čas načtení: 2024-05-19 14:58:00

Doby, kdy se Česko Sudetoněmeckých sjezdů bálo, skončily, řekl velvyslanec

Český velvyslanec v Německu Tomáš Kafka řekl v neděli na sudetoněmeckém sjezdu v Augšpurku, že doby, kdy Česko na tato setkání hledělo s obavami, skončily a vyřídil pozdravy od českého prezidenta Petra Pavla. Nejvyšší politický představitel sudetských Němců Bernd Posselt opakovaně ocenil pokrok ve vzájemných vztazích a také proevropský postoj Česka, zároveň varoval před nebezpečím návratu nacionalismu. Stejně jako loni a předloni zazněla na sjezdu česká hymna.

Čas načtení: 2024-06-01 20:04:02

Obliba italské premiérky pomáhá její straně v tažení do europarlamentu

V Itálii vrcholí kampaň před volbami do Evropského parlamentu. Závěrečný mítink v sobotu uspořádala premiérka Giorgia Meloniová, která v průzkumech jasně vede. Dříve se vůči Bruselu ostře vymezovala. V posledních dvou letech se ale snaží vystupovat umírněně a víc proevropsky.

Čas načtení: 2024-06-10 13:38:00

Pro vládní strany jsou eurovolby neúspěch. Minule měly 47 % hlasů, teď jen 37 %

Vládní strany u voleb neuspěly, vítězem eurovoleb je hnutí ANO. Úspěšné mimosněmovni koalice těžily ze silných lídrů a krátké kampaně. V rozhovoru pro Echo24 to říká ředitel agentury STEM a analytik Martin Buchtík. Oproti minulosti neplatilo, že přišli k volbám ve většině především proevropsky smýšlející voliči, dodal Buchtík s tím, že sice šlo o nejvyšší účast v historii, ale stále šlo o účast tristní.

Čas načtení: 2024-06-10 17:27:00

Odhalili jsme Turka moc pozdě, lituje Nerudová. Z hodnot neustoupí

Hnutí STAN se mělo na Filipa Turka zaměřit podle Danuše Nerudové už dříve. „Měli jsme daleko dříve odhalit, kdo on je skutečně zač a jakou má minulost,“ říká Nerudová. Podle jejího názoru může koalice Přísahy a Motoristů stojících za Turkem představovat nebezpečí pro společnost. Případné chyby v kampani STAN se teprve budou analyzovat, Nerudová dále pevně stojí za svými hodnotami, zdůraznila proevropský postoj hnutí STAN, jehož je odnedávna součástí.

Čas načtení: 2024-06-12 07:39:00

České protivládní eurovolby měly konečně důstojnou účast

/ANALÝZA/ Nové strany a nová uskupení s novými voliči. A také políček voličů za chyby dosavadní vlády. To jsou podle většiny politologů hlavní důvody, proč účast v českých eurovolbách překonala očekávání. Z dosavadního hlasování proevropsky naladěné a o Evropskou unii se zajímající menšiny Čechů se volby staly obdobou situace v západní Evropě.

Čas načtení: 2024-07-08 10:00:00

Plastelínový Babiš dláždí cestu Česka do pekla krajně pravicové bezvýznamnosti

Dlouho se prodemokratická část české společnosti uklidňovala tím, že hodnotově plastelínový Babiš zůstane proevropský a prozápadní. Jenže plastelína se formuje tlakem zvenčí a posilování krajní pravice v okolních státech tak pro Česko znamená bezprostřední hrozbu úpadku.

Čas načtení: 2024-07-15 04:44:00

„Za všechno může Babiš a Putin.“ Podnikatel se diví, kolik chytrých lidí věří nesmyslům

Vyšší třída i střední třída nadále většinově podporuje vládu Petra Fialy. V ostatních zemích pak volí proevropsky. Proč? Vysvětlení má podnikatel a investor Zbyněk Passer. Lépe situovaní lidé se podle něho o mocenské mechanismy a vládní politiku nezajímají, jen se snaží udržet své firmy a vydělat peníze. „Ano, také čelí problémům, ale Česká televize večer doma, Český rozhlas cestou do práce a většina velkých médií jim při pauze na záchodě podsouvají, že za naše problémy může Putin, Babiš a dezinformace,“ upozorňuje podnikatel. A diví se, kolik jinak inteligentních lidí se s takovým nesmyslem spokojí.

Čas načtení: 2024-08-14 06:07:00

Konec represí těhotných. Polsko zruší registr pro jejich kontrolu

Polsko v nejbližší době zruší takzvaný registr těhotných, zavedený za předchozí vlády národně konzervativní strany Právo a spravedlnost (PiS). Změnu oznámil premiér Donald Tusk, jehož proevropský kabinet slíbil podpořit práva žen.

Čas načtení: 2024-08-14 06:52:59

Konec represí těhotných. Polsko zruší registr pro jejich kontrolu

Polsko v nejbližší době zruší takzvaný registr těhotných, zavedený za předchozí vlády národně konzervativní strany Právo a spravedlnost (PiS). Změnu oznámil premiér Donald Tusk, jehož proevropský kabinet slíbil podpořit práva žen.

Čas načtení: 2024-10-15 18:41:01

Schillerová prozradila, jak bude Babiš vládnout po vítězných volbách

„Určitě bych nechtěla, abychom opustili prozápadní směřování. My jsme prozápadní strana, nemusíme to nikomu dokazovat. Prokázali jsme to v x různých našich postojích," trvá si na svém Alena Schillerová v podcastu Insider, kde líčí, jak bude za rok (po předpokládaném vítězství v parlamentních volbách a sestavení životaschopné vlády, pozn. red.) vypadat nová Babišova vláda. To je však v příkrém rozporu se směřováním Patriotů pro Evropu, frakce, které jsou součástí v Evropském parlamentu, na což narážejí i moderátoři podcastu. Co na to Schillerová? Dostálová: Evropský parlament se chová nedemokraticky. Válek: Ona nechápe demokracii. Tak to je, když ANO prohrává Číst více Hájí Patrioty „Patrioti pro Evropu, to je pro mě správný krok," hájí Schillerová jejich novou domovskou frakci. „To, jak ta EU funguje, jak nám diktuje, jak máme žít. Jak máme mít zateplené domy, jakým autem máme jezdit, to je pro nás nepřijatelné. My jsme šli s tímhle programem do Evropských voleb a proto jsme s ostatními stranami vstoupili do Patriotů pro Evropu, abychom proti tomu mohli bojovat," říká první žena hnutí ANO a naopak Petra Fialu označuje za patolízala Ursuly von der Leyen, aniž by za to něco získal.  Nejsme patolízalové, ale schválili jsme Green Deal „My jsme hrdá země, ale nebudeme žádní patolízalové. Budeme bojovat," hlásá Schillerová. Zasloužilo by se ale připomenout několik faktů, které hnutí ANO v oné prohnilé Evropě udělalo, dokud se to jejich šéfovi hodilo do byznysu. Předně to byla jeho vláda, která schválila Green Deal a sám jeho šéf tuto iniciativu mohl vetovat. Jak ale poznamenává Asociace soukromého zemědělství, v té době byl jedním z největších příjemců dotací z EU a tvrdil, že schválením zelené dohody si Česko sáhne na tisíc miliard korun. Dnes ale hovoří o katastrofě, protože lidé nemohou Green Dealu přijít na jméno a Babiš si je toho vědom. Kam vítr, tam plášť, říká odborník S tím souvisí také chování jeho lidí v europarlamentu, které nám vysvětlil Jan Charvát, politolog z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. „Já to čtu tak, že to téma kritiky Evropské unie Babiš vypozoroval u lidí, které chce ještě přitáhnout, proto odchod k Patriotům. Kdyby byl mezi těmi, kdo tu Evropu reálně řídí, nikdy by si tyhle voliče nezískal,“ vysvětluje odborník. Fakticky se ale podle něj Babišovci odřízli od jakýchkoliv možností rozhodnout, co se v Evropě bude dít. Další frakce se totiž dohodli, že díky přítomnosti nacionalistů a populistů nebudou na Patrioty brát zřetel. Hnutí ANO je evropském parlamentu jako měňavka. Zatímco v minulých eurovolbách se tvářili poměrně proevropsky a byli součástí liberální frakce Renew Europe, se zmiňovanou Babišovou potřebou přetáhnout voliče hlavně protestním hnutím se teď stali součástí frakce Patrioti pro Evropu, která prosazuje v podstatě pravý opak toho, za co Babišovci bojovali předtím. Najdeme tu otevřeně proruské Orbánovce, rakouské nacionalisty, ale i oportunistu Filipa Turka, který s původně pravicovým programem teď hlasuje ruku v ruce s komunistkou Konečnou. Nejpravicovější komunistka v Evropě: Kateřina Konečná hlasuje jako okamurovci Číst více Babiš si likviduje budoucí partnery Babiš jednoduše udělá vše proto, aby se dostal k moci. A to pro něj bude zatraceně těžké, protože kdokoliv, kdo půjde do koalice s jeho hnutím, si podepisuje rozsudek smrti. Sociální demokracie by mohla vyprávět. Alena Schillerová může v podcastech rok před volbami vyprávět co chce, protože první i poslední slovo v hnutí má majitel Babiš. A ten by se pravděpodobně kvůli koalici v parlamentu ani neštítil obarvit do rudé a spolupracovat se Stačilo!. KAM DÁL: Paní prezidentová bude brát 95 tisíc? Lamentuje komunistka Konečná, která stojí přes milion měsíčně

Čas načtení: 2024-11-04 07:05:00

Kdyby se hlasovalo jenom v Moldavsku, proevropská Sandu by prohrála. Korespondenční hlasy změnily výsledek

V Moldavsku se sčítají poslední korespondenční hlasy, o vítězi je ale v podstatě rozhodnuto. S náskokem přibližně 175 000 hlasů vítězí Maia Sandu, země tedy bude zřejmě držet současný proevropský kurz. Nicméně, vítězství jí zajistily hlasy ze zahraničí. Na domácí půdě Sandu s Alexandrem Stoianoglo prohrála o více než 32 tisíc hlasů.

Čas načtení: 2024-11-17 12:35:00

Proevropský aktivista neslaví. „Konečně“ pochopil, kde žije. A chce se mu pryč

Proevropský aktivista Tomáš Peszynski si v den výročí 35 let od pádu komunistického režimu povzdechl nad stavem české společnosti. Nelíbí se mu převládající „narativ“, že „migrace, LGBTQ a Green Deal jsou zlo“. Nespokojení Češi podle něj čekají na svůj 17. listopad, kterým budou parlamentní volby 2025. „Začínám tuto zemi a národ opravdu nesnášet a hledám příležitost, jak odsud vypadnout,“ svěřil se Peszynski na síti X.